Boží milost a soud - Kornelius Novak

[mikim]

Boží milost a soud - kap. 21

Abychom porozuměli tomu, odkdy a u koho se vůbec dá mluvit o milosti, podívejme se na světský soud. Co je potřeba k tomu,
aby se milost dostala při světském soudu na pořad dne?
1) Musí existovat platný zákon.
2) Musí dojít ke konkrétnímu porušení zákona.
3) Dojde k žalobě.
4) Dojde k soudnímu procesu.
5) Prokurátor musí prokázat konkrétní vinu.
6) Soudce musí posoudit případ.
7) Soudce musí vyslovit spravedlivý rozsudek.
8) Soudce musí vyměřit spravedlivý trest.
Když je vysloven rozsudek a viník stojí tváří v tvář trestu,pak bude sám od sebe úpět o milost!
A to stejné platí také u Boha! Oněch osm uvedených bodů již dávno proběhlo a kdo rozpozná svou situaci, ten bude sám od
sebe úpět o milost!
„Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ (Lk 18, 13)
„co mám dělat, abych byl zachráněn?“ (Sk 16, 30)
Když budeme opět číst Bibli, tak rychle zjistíme, že Bůh postupuje tak, že člověk ze srdce hledá milost a spásu! K tomu patří také jako ústřední bod, že Bůh nechává ohlásit soud a nikoliv pouze milost! Téma milosti nemá opodstatnění pro člověka, jenž není usvědčený ze své viny a nehledí tváří v tvář svému trestu! Žádný soudní proces nezačíná tím, že by soudce nabídl obžalovanému milost. Proč také? On ji nepotřebuje! On se cítí nevinný! On by tuto milost odmítl a řekl by: „Já nepotřebuji milost, neboť mi nejdřív musíte dokázat mou vinu…“ Bude se všemi prostředky chtít vymluvit a ospravedlnit. Milost se tématem stane teprve tehdy, když obžalovaný vidí pravomocný rozsudek! Podívej se, co Bůh nechává vyřídit skrze Izajáše:
„Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi
správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.“ (Iz 26, 9–10)
Pročti si to ještě jednou! To říká prorok Izajáš! Zapadá to do
tvé „teologie“? Izajáš má pravdu! Vždycky tomu tak bylo! Pokud omilostníš někoho, kdo svou vinu neuznává, tak pokračuje dále tak jako předtím nebo bude dokonce ještě horší! Ale aby se lidé opravdu obrátili a Bůh k nim mohl být milostivý, nechává Bůh nejdřív soud ohlásit. Biblické poselství evangelia začíná tím, že se odhalí hříchy lidí – a ohlásí spravedlivý rozsudek a trest!
Vezměme si příklad Ninive. Tam pokročila nezměrná bezbožnost v nespravedlnosti a zvrácenosti tak daleko, že lidé stahovali své nepřátele zaživa z kůže a jedli je. To víme z archeologických vykopávek. Bůh se na tuto bezbožnost nemohl déle dívat a poslal do Ninive proroka Jonáše a nechal vyhlásit soud – ne proto, že by měl zalíbení v působení zkázy, nýbrž protože je milostivý a chce, aby lidé uznali svou vinu a obrátili se!
„I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem; muselo se jím procházet tři dny. Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“
I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela. Potom dal v Ninive rozhlásit: „Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“ I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. –A neučinil tak.“ (Jon 3)
Jak si Bůh počínal, aby mohl ony bezbožné lidi nakonec omilostnit?
1) Bůh nenechal nejdřív ohlásit milost, nýbrž soud!
2) Lidé v Ninive uvěřili Bohu! Uvěřili tomu, že Bůh svůj rozsudek
myslí vážně a že ho vykoná.
3) Uznali svou nespravedlnost a důsledně změnili svůj život!
4) Lidé činili upřímné pokání, protože uvěřili Bohu a doufali ve
své omilostnění!
A o to Bůh usiloval! Od počátku chtěl být milostivý – ale ne
proto, aby bezbožní hříšníci pokračovali tak jako předtím,
nýbrž aby se změnili!
Humanističtí a liberální lžiproroci chtějí hříšníky ukolébat biblickými pojmy jako „láska, pokoj, jednota a milost“ do falešné jistoty, ale Bůh nechává ohlásit soud, protože je láska, protože je milostivý, protože nechce, aby někdo zahynul, nýbrž protože chce, abychom se obrátili a byli zachráněni! Zde vidíš příklad novozákonního, apoštolského zvěstování:
„Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse…“ (2 Pt 3, 7)
Bůh nechává ohlašovat soud, protože je milostivý!
Rozumíš? Bůh je milostivý a chce jednat milostivě, ale k tomu potřebuje lidi přimět k tomu, aby se obrátili a chtěli milost! Proto
nechává Bůh zvěstovat soud. Podívej se, co Bůh nakonec říká proroku Jonášovi:
„Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“(Jon 4, 10)
Zde můžeš vidět, proč Bůh ohlašuje soud! Protože má soucit!
Ti lidé byli tak beznadějně svedeni a ztraceni, že již nevěděli, co je správné a co ne. Bůh má dokonce soucit i se zvířaty! Takový je
Bůh! Je milosrdný a chce, aby se lidé obrátili! Proto posílá proroka a neudeří prostě bleskem z nebe. Bůh ví nejlépe, jak může
přivést lidi k pokání. Proto nechává ohlašovat soud. Zajímavou skutečností na tomto vyprávění je, že prorok Jonáš je zklamaný, že Bůh soud nevykoná. On by kvůli hrozné zkaženosti těch lidí pokládal za přiměřené, kdyby Bůh Ninive zničil.
Podívej se, jaký důvod udává k tomu, že nejprve nechtěl soud ohlásit, nýbrž chtěl před Bohem a Jeho pověřením zmizet opačným směrem. Podívej se, jak Jonáš reagoval, když Bůh rozsudek nevykonal, nýbrž byl milostivý:
„Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. Modlil se k Hospodinu a řekl:
„Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.“ (Jon 4, 1–2)
Jonáš věděl, že Bůh nechává ohlašovat soud, protože je jaký?
Tvrdý a krutý?! Ne! Jonáš věděl, že Bůh je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, a že nechává ohlašovat soud, protože chce lidi omilostnit, pokud se obrátí, nikoliv protože by měl radost z toho, když je rozdrtí na maděru!
Tomu říkám prorok. Toto přesvědčení by měli mít moderní „proroci“ a kazatelé evangelia. Ale bohužel tomu tak není. Mám
ten dojem, že to vědí nemnozí a ještě méně jich je o tom přesvědčeno! Moderní křesťanství si prostě Boží ohlašování soudu
s Jeho milostí a milosrdenstvím nespojuje. Ale soud a milost patří neoddělitelně k sobě.
Přesvědčení tohoto proroka bylo: Bůh nechává ohlašovat soud, protože je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, a protože Ho jímá lítost nad každým zlem! Rozumíš Bohu a Jeho záměru? Zajímavý je také ten fakt, že Jonáš na tom byl zcela jinak než
mnozí dnes. Jonáš pokládal Boha za nespravedlivého, protože soud nevykonal. Dnes vládne opačné pojetí. Lidé mluví o nespravedlivém a krutém Bohu, když čtou, že Bůh hrozí soudem nebo když čtou či vidí, že Bůh soud vykonává. Také zde můžeme vidět Boží problém. Nezáleží na tom, co dělá, lidé Ho považují za nespravedlivého. Ale Bůh je spravedlivý! Je plný lásky! Má soucit s lidmi a chce, aby se obrátili, proto nechává ohlašovat soud.
Když hleděli král a občané Ninive do tváře Božímu rozsudku a trestu, tak jim nikdo nemusel říkat, že mohou prosit o milost –
jejich víra, že jsou ztraceni a jdou vstříc svému konci, je sama od sebe přivedla na kolena! Nevěděli nic o tom, jestli je Bůh milostivý nebo ne, avšak činili upřímné pokání, byli připraveni se změnit a úpěnlivě prosili o milost – a Bůh k nim byl milostivý!
Většina „moderních kazatelů“ se zdá spokojená s tím, když jejich posluchači vezmou Boží milost na vědomí, nebo když věří,
že je Bůh milostivý. Ale co z toho? Bůh nechce pouze to, abychom my lidé věřili, že je milostivý, nýbrž chce, abychom učinili
to, co udělali lidé v Ninive! Obrátili se! Co je vlastně cílem našich „křesťanských akcí?“ Chceme co možná největšímu počtu
lidí vysvětlit, že Bůh existuje a že je milostivý? Anebo chceme, aby se obrátili a žili v harmonii s Boží vůlí? Byl jsem hostujícím
řečníkem na stovkách akcí v téměř všech církevních kruzích a téměř nikdy jsem u organizátorů nepostřehl vědomí těchto biblických souvislostí. Většina chtěla pouze bavit lidi na křesťanský způsob, mnozí si dávají za cíl, aby lidé věřili, že je Bůh milostivý, ale tak málo z nich zná pravé Boží poselství evangelia! Nebylo již téměř nikde zvěstováno tak, aby to v srdcích posluchačů vzbudilo touhu po milosti a její nezbytnost! Nebo jsi již někde slyšel, jak lidé ze srdce volají věty jako: „Bože, buď milostivý ke mně hříšníkovi?!“
V mnoha sborech se prorokují a očekávají probuzení, ale jaké probuzení by to mělo být, když se lidé nevedou k rozhodnému
obrácení? Co má společnost z toho, když budou všichni zavření ve vězení „věřit“, že je guvernér milostivý, pokud se neobrátí a nebudou žít nový život podle práva a zákona? Nemá z toho vůbec nic! Jak bychom se radovali, kdyby stovky lidí najednou ze srdce
volaly „Bože, buď milostivý ke mně hříšníkovi“ a Bůh by odpověděl mocným „vylitím Ducha“… Z celého světa by se sjely „křesťanské filmařské týmy“ a natáčely by probuzení, ale na pravé probuzení můžeme dlouho čekat, když lidem zamlčujeme Boží soud
a trest. Kdo lidem pouze říká, že Bůh je láska a že je milostivý, ten v lidech dosáhne následujícího myšlení: „Aha, tak to můžu
zůstat takový, jaký jsem.“ Toho si všimnul již Izajáš! Proto říká, že když zvěstuješ bezbožnému milost, tak pokračuje tak jako
předtím. Izajáš byl přesvědčen o tom, že je Bůh v právu, když nechává ohlašovat soud a že je to důležitá součást procesu, při
němž se člověk může obrátit. Já sám jsem to zažil na stovkách akcí. Jednou jsem jednomu mladíkovi řekl: „Ježíš tě miluje!“ Na
to mi odpověděl: „Vždyť jsem taky skvělý chlap.“ Pomalu jsem začal přemítat o tom, čeho vlastně takovým způsobem zvěstování dosahujeme?! V každém případě to není rozhodná a důsledná náprava, jakou Bůh očekává – a už vůbec to nejsou ti svatí lidé,
jaké si Bůh přeje! Kde v Bibli stojí, že je Bůh spokojen s tím, když člověk věří, že Bůh existuje nebo že vysloví modlitbu odevzdání?
Bůh nám nechal jasně vyřídit, co chce: „Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení” (1 Tes 4, 3)
„Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.” (1 Tes 5, 23)
„ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘ Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.” (1 Pt 1, 15–17)
Dnes je evangelium zvěstováno tak, jako by v něm šlo jen o Boží milost a lásku. Ale Boží evangelium vyžaduje poslušnost a vede
přímo k posvěcení! Je jedno, co kdo o Bohu ví. Pokud nežije ve svaté poslušnosti Bohu a Jeho evangeliu, tak to s ním vidím černě, tak se vyjadřuje Bůh! „…až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše.” (2 Tes 1, 7)
Evangelium vyžaduje poslušnost! Kdo nechce být Bohu cele poslušný, ten může o milosti a Duchu mluvit, jak dlouho chce, ale
Ducha Svatého tím nezíská, neboť nejde o to, že máš Ducha svatého, nýbrž o to, že On má tebe. On tě chce vést v plné harmonii
s Božími cíly, hodnotami, prioritami a motivy! Duch svatý bude dán jen těm, kteří chtějí být poslušni Bohu.
„My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Když to velekněží slyšeli, rozlítili se a chtěli apoštoly zabít. (Sk 5, 32)
Běda ti, když přijdeš na ty, kteří se oddávají náboženským iluzím o Bohu a milosti, s poslušností! Tehdy chtěli zabít Ježíše, který
požadoval poslušnost Bohu, potom chtěli zabít učedníky, kteří vyžadovali to samé a dodnes si tím uděláš málo přátel. Ale zůstává to stále stejné! Musíme se konečně probudit a uvidět, že k milosti patří Boží soud! Skrze soud se Bůh snaží lidi přimět k tomu, aby upřímně hledali milost! Teď přemýšlej. Kdyby měl Bůh zalíbení v tom, aby Ninive zničil, proč by pak posílal nějakého proroka? Mohl by hned seslat
oheň z nebe! Ale Bůh nemá zalíbení ve smrti bezbožníka – pro­to posílá proroka – protože chce, aby se lidé obrátili a důsledně
se změnili!
Bůh přece zná sobecké, vzpurné a samospravedlivé lidské srdce. On ví, čím čeho dosáhne a čím ne.
„Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.” (Iz 26, 9–10)
Bible to říká jasně! Chceme dnes být moudřejší než Bůh? Myslíme si, že můžeme přimět hříšníky k posvěcení života, když jim kážeme jednostrannou lásku a milost Boží? Tím u většiny dosáhneme toho, že vezmou na vědomí, že je Bůh milostivý a s falešnou jistotou se domnívají, že mohou nadále hřešit „neboť jestli je doopravdy Bůh, tak ke mně bude jistě milostivý, až před Ním jednou budu stát, takže můžu klidně i nadále hřešit…“ Možná tím dosáhneme také toho, že lidé opravdu uvěří, že existuje Bůh a že je plný lásky! Ale tomu věří i satan! Tomu věřili i Adam s Evou! Oni věděli lépe než všichni ostatní lidé, že Bůh je láska, ale ta vědomost je nezachránila! Kdybychom
se dnes mohli Adama s Evou zeptat, tak by nám mohli říct, že s tou evolucí je to nesmysl a že Bůh je plný lásky – ale to že je
nezachránilo! A i dnes ví hodně lidí spoustu věcí o Bohu, možná mají i nějakou „duchovní službu“, ale nechtějí opustit svou
samospravedlivou seberealizaci a skryté hříchy a jako nekající jdou do zahynutí!
Dnes máme ve sborech mnoho falešných hodnot a priorit. Je správně, že máme evangeliem zasáhnout co nejvíce lidí! Ale první otázka je takováto: je zvěstováno Boží evangelium anebo drzý listonoš dopis přepsal? A za druhé se musíme sami sebe ptát: Co hledá Bůh? Kvalitu či kvantitu? Tím, že Bůh zachránil při potopě pouze samotnou rodinu Noeho, ukázal, že je Mu jeden spravedlivý milejší než celé lidstvo nespravedlivých! Ty máš také raději jednoho člověka, který tě miluje, než tisíce, které tebou pohrdají, že?
Kdo bere Bibli vážně, ten jasně vidí, že Boží evangelium je obsáhlejší než to, co se dnes na mnoha místech zvěstuje. Biblické evangelium zvěstuje ukřižovaného a vzkříšeného Krista a odpuštění hříchů,… ale začíná svatým a spravedlivým Bohem – od Něj by měl posel evangelia přicházet a od Něj by měl mít své poselství! A poselství evangelia obsahuje Boží soud, Jeho morální přikázání, Boží zákon a soud, zvěstuje spravedlivý trest a teprve na tomto pozadí je Ježíšův kříž zajímavý! Teprve nyní mají požadavek obrácení, poslušnosti Bohu a posvěcení života logiku. Kdo to nechce, ten nemůže být omilostněn a moderní jednostranné žvásty o lásce a milosti ho povedou pouze do náboženské křesťanské iluze! Poslechni si přece, co je dnes kázáno! Vědomě se vynechává veškerý obsah, který by mohl být v rozporu s humanismem zaměřeném na dobré pocity. Bůh před tím varuje:
„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí.” (1 Tm 4, 3)
„Neboť nastane čas, kdy nebudou snášet zdravé učení, ale budou si podle vlastních chutí shromažďovat učitele lechtající jejich sluch.”
(2 Tm 4 ,3, B21)
Také ďábel má doktorát z teologie a dává vyučování o Bibli a o kázání – a jeho velvyslanci se mezitím stali celosvětově uznávaní
kazatelé a „hvězdy“! Satan nemá žádný problém, aby všichni lidé věřili, že existuje Bůh a že je plný milosti a lásky! Když nadále
realizují sami sebe namísto toho, aby sami sebe zapírali, a když dále rozhodují sami pro sebe, co je hřích a co ne, namísto toho,
aby se nechávali posvěcovat, tak je pro satana všechno v nejlepším pořádku! Potom můžeme pokračovat ve svých „křesťanských
akcích“ a vesele si prozpěvovat naše písničky – ale nadcházející­ mu soudu neunikneme! Satan to ví přesně, ale mnoho „křesťanů“ tomu odmítá věřit.
Protože je však Bůh milostivý, nechává soud oznámit. Neboť chce, aby se lidé opravdu obrátili a žili spravedlivý a svatý život.
Co bys dělal s listonošem, který přepíše tvé dopisy předtím, než je doručí? Co si myslíš, že Bůh udělá s „posly“ evangelia, kteří
Jeho poselství překrucují, části vynechávají, nové přidávají,…?
„Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.” (Zj 22, 18)
Je na čase, abychom se v církvích a biblických kurzech věnovali také tomuto tématu. Lidé se musí dozvědět, že Bůh je absolutně spravedlivý a že každý dostane svou spravedlivou odměnu v dobrém i ve zlém.
Nevím, jestli si zde všichni uvědomují, že to Bůh myslí vážně. Zde nejde jen o život či smrt, nýbrž o věčný život a věčnou
smrt! Bůh chce, aby Jeho poslové zvěstovali Jeho slova tak, jak On chce, včetně obsahu, který Bůh chce mít zvěstován.
Jen tak mimochodem: Ninive o cca 100 let později záhadným způsobem zaniklo. Napravená generace nebyla následovníky brána vážně a také u všech obrácených rozhodnutí nevydrželo, takže Ninive pomalu, ale jistě znovu od Boha odpadlo. Zánik se odehrál takovým způsobem, že se opravdu vnucuje myšlenka, že zde konal Bůh. Za prvé bylo Ninive obklíčeno nepřáteli. Zároveň vypukl ve městě velký požár a k tomu pršelo tak mocně, že městské hradby povolily a zřítily se, takže nepřátelé mohli proniknout do města a zničit všechno, co nezničil oheň a povodeň. To nestojí v Bibli, ale v historických učebnicích dějepisu. Také zde vidíme:
Bůh je shovívavý a milostivý, ale to nemění nic na skutečnosti, že u Něj existují hranice a odpadnutí má své důsledky.