Víra působí vděčnost - Kornelius Novak

[mikim]

Víra působí vděčnost - kap. 31

Klíč se nazývá „víra“, prostá a úchvatná víra! Neboť pravá víra v nás působí vděčnost! Když věříš, že ti někdo něco úžasného
daroval, pak se pozitivním a dobrovolným způsobem cítíš dárci zavázán: „Ó, díky! Máš to u mě!“ A máme radost, když zase
my můžeme dárci poskytnout adekvátní službu. Naše sousedka v Norsku nás například nechala občas používat svůj internet
a bylo pro nás potěšením pro ni také něco udělat a obstarat jí něco ze sousedního města. Pokud by se však zeptala, jestli jí zrekonstruujeme dům a k tomu jí darujeme naše auto, tak bychom na ni koukali, jako že spadla z višně, protože to nemá žádný
vztah k internetu a k naší vděčnosti! Naše vděčnost a pozitivní závazek z přesvědčení mají vždycky vztah k tomu, co jsme přijali!
Až tomu porozumíš, tak se podívej, co Pavel píše. „Vždyť Kristova láska nás zavazuje. Máme zato, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni;a on zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal.“
(2 Kor 5, 14–15, B21)
Láska Kristova nás zavazuje, protože jsme přesvědčeni! Jiné překlady mluví o tom, že nás láska Kristova nutí. Jak se to k sobě hodí? Donucení a láska? To zdánlivě protiřečí všemu, co jsme se dosud naučili! Ale jde o následující: kdo věří tomu, co Bůh v evangeliu nabízí, ten je vděčný! Vděčný! Vděčnost! Víra působí vděčnost – a vděčnost v nás působí pozitivní závazek vůči Bohu, takže nic neděláme raději než Boží vůli! Jsi vděčný? Věříš vůbec, že Ježíš opravdu zástupně a skutečně pro tebe a všechny ostatní zemřel na kříži? Skutečně věříš tomu, že tě Bůh ušetřil věčného trestu s věčným zatracením a trýzní? Věříš tomu, že máš věčný život s Bohem v blaženosti nebe? Kdo tomu skutečně věří, ten je vděčný až k prasknutí! Ten má takovou vděčnost, která volá do nebe, a radost, radost, radost!!!!!!! Věřícího nemusíš motivovat ke službě, nýbrž on chce, čeká, hledá, rád by dobrovolně a z přesvědčení Bohu vrátil něco z toho, co dostal, zavazuje ho to, láska Kristova ho nutí! Je zachráněný až do špiček prstů! Jak velmi odlišný je život věřícího křesťana od života „náboženského křesťana“. Je to nebetyčný rozdíl! Věřící žije se „svatým závazkem“ žít svatě a budovat Boží království! Láska Kristova ho zavazuje! Prožíváš tento závazek? Pokud ne, tak na tvou víru nic nedám. Promiň, že to říkám tak přímo, ale tak to je.
Ano, jsme zachráněni vírou – ale pravá víra v pravdy evangelia v nás působí radost, vděčnost, pozitivní závazek a skrze tuto víru jsme uvolněni do nového svatého života! Zjistili jsme, že nám Bůh dává milost, abychom se osvědčili pro svaté nebe. Podívej se, co Ježíš řekl:
„…od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.“ (Lk 16, 16)
Kdo věří evangeliu, ten se násilně tlačí do svatého života a svatého nebe! Jak odlišně oproti tomu vypadá ten vlažný, fádní, bezmocný, nudný život křesťansky náboženských lidí! Petr řekl: „Když se tedy všechno má rozplynout, jací musíte být ve svatém chování a zbožnosti vy, kdo očekáváte a spěcháte (v něm. „usilujete“, pozn. překl.) k příchodu Božího dne, pro nějž se nebesa rozplynou ohněm a živly
roztaví žárem? Podle jeho zaslíbení však očekáváme nová nebesa a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní. Trpělivost našeho Pána pak mějte za spásu,“
(2 Pt 3, 11–15, B21)
Měli bychom ve svatém chození očekávat a usilovat o druhý příchod Ježíše! Nikdy jsem ve škole nemohl vystát šprty, protože jsem byl v té době líný a měl jsem v hlavě jiné věci – ale Bůh chce, abychom v posvěcení šprty byli, jinak zůstaneme na místě – a můžu ti říci toto: Kde věřící začnou usilovat o posvěcení a snažit se být věrni v malém, budou od líných „křesťanů“ – tedy u těch, kde něco smrdí – nařčeni ze zákonickosti, fanatismu, budou vystaveni ošklivým pomluvám jako „ten se určitě považuje za něco lepšího!“ Jako ve škole! Lidem se nelíbí, když je letargický pořádek krabiček od zápalek narušen nějakým horlivým a horoucím životem! Ale to nás nemá odstrašit! Neboť kdo věří tomuto mocnému evangeliu o Božím království, v tom bude působit moc! My křesťané bychom se měli vyznačovat mocným životem! Lidé kolem nás by měli říkat: „Podívej se na tu mocnou partu lidí!“ Víra v evangelium nás naplňuje nesmírnou mocí Ducha, jsou v nás uvolněny ohromné síly, působí v nás radost, vděčnost a plnost Boží! Důsledkem je vítězství nad hříchem; nasazení celého života se odehrává z dobrovolného přesvědčeni, neboť láska Kristova nás zavazuje! Bůh nás nenaplňuje svým Duchem proto, abychom se křesťansky flákali, nýbrž abychom byli aktivováni pro budování Jeho království! Je tolik mocných svědectví od lidí, kteří druhým přinesli ono nádherné evangelium v moci Božích divů a zázraků, aby lidé byli přivedeni k Bohu, aby je násilím vtlačili do Božího království. K tomu musíme: