Gól
Napísané: 02 Máj 2020, 06:34
Střelit gól?
Možná znáte nebo osobně prožíváte tu atmosféru a ten "blažený" prožitek střeleného gólu ve prospěch svého oblíbeného sportovního klubu. Obzvlášť, když se jedná o nějaké mistrovství a ten můj tým vyhrává.
Jak je to však s tím gólem - vysněnou touhou každého hráče a pýchou klubového fanouška? Cílem hry je vyhrát, tak potud by to bylo ve sportu možná v pořádku.
Jestliže úvodní nadpis by zněl následovně: "Střelit gól do vlastní branky?" Ve sportovním světě je to ostuda a někdy je možné sledovat střelce s hlavou v dlaních, následné pískání a halasné posměšné výkřiky diváků.
Jak se však mohlo takové pojetí dostat i do společenství církví, tedy i do naši církve? Jak je možné, že se proměňuje prožívání církve-společenství různým způsobem a intenzitou v "náboženské sportovní klání"? Podhoubí může také být ve chválení sama sebe a tím se můžeme dostat na hranu sektářského smýšlení. Jistě je potřeba i dobrého ocenění místo laciného chválení. Čím zralejší je křesťanské společenství, tím je více ochotno zavádět zpětnou kontrolní vazbu.
Společenství církve může být něco nádherného a pro okolí přitažlivé jen tehdy, když nebudeme hrát na přetahovanou a bojovně provozovat boxerské umění složit každého kdo má jiné vidění věcí.
Ap. Pavel ve svých dopisech řešil různé napětí mezi členy v tehdejších sborech. Vyjádřil se srozumitelně k těm, kteří projevovali styl fanoušků pro Apolla a nebo Pavla.
Také v dnešní době se dějí různorodá dělení od neškodných až po škodící. Příkladem nesmiřitelného dělení může a nemusí být konzervativnost versus liberálnost, dělení na masaře a zelaře, Klub spravedlivých ze zákona a milosti versus spravedlivý být pouze z milosti. Svatí proti hříšníkům. Bohatí versus chudí. Klub mužské nadřazenosti aktivně bojující proti rovnosti mužů i žen.
Každý názorový proud není dán pouhou snahou v upřimnosti, ale také pochopením nebo nepochopením některých textů z Bible za podpory silné vůdčí osobnosti - vykladačské role ve skupině.
Ani jedno seskupení není kompletně jednotné. Snad jen příklad v klubu s praporem mužské nadřazenosti. Myšlenkové spektrum tohoto klubu tvoří dělící písemnou čáru různé síly a slovní hlasitosti mezi rolí muže a ženy. Někteří pouze nesouhlasí s ordinací žen. Jiní v téže skupině nadřazeného pojetí tvoří hlubší genderovou propast a zakazují ženám kázat, učit a být v nějakém vedoucím postavení.
Pavel řešil ve své době povyšování těch, co dokázali bez problémů sníst maso určené k obětování modlám nad těmi co jedí jenom "zelí". Dnes se místně projevuje snaha zelařů vnímat sebe sama posvěceněji než ti co maso ještě používají.
Říci nebo napsat něco co někteří chápou jako střelbu do vlastní branky, může být dáno klubovým sebepojetím a nebo díváním se do "zázračného" zrcadla z pohádky: "Zrcadlo ukaž kdo je nejkrásnější.?" Někdy se stane, že trefná poznámka do vlastní církve, sboru nebo něčeho co se nás dotýká je zveřejněna a pak je zajímavé sledovat reakce. Pro církev-společenství není kvalitativním znakem zdraví projevovat se ve stylu sportovního zápolení, ale někdy se tak projevujeme. Otázkou tedy je: Sneseme nepříjemnou myšlenku do našeho vlastního sebepojetí a budeme bojovat s každým, kdo se vyjádří k něčemu v církvi "kriticky"? Kde bereme odvahu ke kritickému posuzování jiných seskupení lidí? V takovém případě je kladněji hodnocen ten co "nastřílí "protivníkovi nejvíce gólů". Někdy se jeví, že pohlížíme na jiné církevní organizace formou měření kalhot, které vypadá, že je trvale měřeno v "bahně" minulostí. Vždyť všichni mají možnost růst. Snažme se tedy ocenit růst v Kristu všech křesťanů a nejen křesťanů.. To přece známe: "Jakou mírou měříte, tak bude odměřeno i vám". Určitě je třeba zdravého ocenění, ale i zdravého hodnocení neúspěchu či selhání.
Dovolme Duchu Svatému, aby skrze krev Ježíše Krista odstraňoval mezi námi různé klubové a skupinové dělící hradby. Jenom tak pozná ten okolní "svět", že křesťané jsou naplnění nepodmíněnou přijímající láskou.
A to, že máme snad každý jiné vidění věcí, záleží na tom? Je přeci psáno, že naše poznání je jen částečné.
Není to tedy nežádoucí, není to ostuda vyjádřit slušně, nahlas a ve správný čas nesouhlas v prostředí své církve, svého sboru.
Samozřejmě není ani ostudou mít rozdílné vnímání okrajových věcí. Jediné v čem máme mít zásadní jednotu je, že celá naše jistota je v Kristu a to je smysl křesťanství.
Pokusme se napřed zamyslet nad tím co ten druhý vyjadřuje a případně se např. zeptat: "Jak jsi to myslel, nebo rozumím tomu správně? Jen prosím nevyhánějme od sebe ty co mají odlišný názor. Nemusíme být "dokonalí", ale můžeme růst a postupně zrát. Hlavně nebuďme pouhými diváky-fanoušky nespravedlivého odsouzení, ale následovníky svého Zachránce.
Na závěr kladu nám všem otázky: "Mohou se křesťané scházet k jednomu společnému stolu - večeři Páně v takovém sportovně bojovém pojetí společenství? Je to vůbec možné? Kristus rozbořil dělící hradby, proč bychom je měli znovu stavět?
(Zdeno)
Možná znáte nebo osobně prožíváte tu atmosféru a ten "blažený" prožitek střeleného gólu ve prospěch svého oblíbeného sportovního klubu. Obzvlášť, když se jedná o nějaké mistrovství a ten můj tým vyhrává.
Jak je to však s tím gólem - vysněnou touhou každého hráče a pýchou klubového fanouška? Cílem hry je vyhrát, tak potud by to bylo ve sportu možná v pořádku.
Jestliže úvodní nadpis by zněl následovně: "Střelit gól do vlastní branky?" Ve sportovním světě je to ostuda a někdy je možné sledovat střelce s hlavou v dlaních, následné pískání a halasné posměšné výkřiky diváků.
Jak se však mohlo takové pojetí dostat i do společenství církví, tedy i do naši církve? Jak je možné, že se proměňuje prožívání církve-společenství různým způsobem a intenzitou v "náboženské sportovní klání"? Podhoubí může také být ve chválení sama sebe a tím se můžeme dostat na hranu sektářského smýšlení. Jistě je potřeba i dobrého ocenění místo laciného chválení. Čím zralejší je křesťanské společenství, tím je více ochotno zavádět zpětnou kontrolní vazbu.
Společenství církve může být něco nádherného a pro okolí přitažlivé jen tehdy, když nebudeme hrát na přetahovanou a bojovně provozovat boxerské umění složit každého kdo má jiné vidění věcí.
Ap. Pavel ve svých dopisech řešil různé napětí mezi členy v tehdejších sborech. Vyjádřil se srozumitelně k těm, kteří projevovali styl fanoušků pro Apolla a nebo Pavla.
Také v dnešní době se dějí různorodá dělení od neškodných až po škodící. Příkladem nesmiřitelného dělení může a nemusí být konzervativnost versus liberálnost, dělení na masaře a zelaře, Klub spravedlivých ze zákona a milosti versus spravedlivý být pouze z milosti. Svatí proti hříšníkům. Bohatí versus chudí. Klub mužské nadřazenosti aktivně bojující proti rovnosti mužů i žen.
Každý názorový proud není dán pouhou snahou v upřimnosti, ale také pochopením nebo nepochopením některých textů z Bible za podpory silné vůdčí osobnosti - vykladačské role ve skupině.
Ani jedno seskupení není kompletně jednotné. Snad jen příklad v klubu s praporem mužské nadřazenosti. Myšlenkové spektrum tohoto klubu tvoří dělící písemnou čáru různé síly a slovní hlasitosti mezi rolí muže a ženy. Někteří pouze nesouhlasí s ordinací žen. Jiní v téže skupině nadřazeného pojetí tvoří hlubší genderovou propast a zakazují ženám kázat, učit a být v nějakém vedoucím postavení.
Pavel řešil ve své době povyšování těch, co dokázali bez problémů sníst maso určené k obětování modlám nad těmi co jedí jenom "zelí". Dnes se místně projevuje snaha zelařů vnímat sebe sama posvěceněji než ti co maso ještě používají.
Říci nebo napsat něco co někteří chápou jako střelbu do vlastní branky, může být dáno klubovým sebepojetím a nebo díváním se do "zázračného" zrcadla z pohádky: "Zrcadlo ukaž kdo je nejkrásnější.?" Někdy se stane, že trefná poznámka do vlastní církve, sboru nebo něčeho co se nás dotýká je zveřejněna a pak je zajímavé sledovat reakce. Pro církev-společenství není kvalitativním znakem zdraví projevovat se ve stylu sportovního zápolení, ale někdy se tak projevujeme. Otázkou tedy je: Sneseme nepříjemnou myšlenku do našeho vlastního sebepojetí a budeme bojovat s každým, kdo se vyjádří k něčemu v církvi "kriticky"? Kde bereme odvahu ke kritickému posuzování jiných seskupení lidí? V takovém případě je kladněji hodnocen ten co "nastřílí "protivníkovi nejvíce gólů". Někdy se jeví, že pohlížíme na jiné církevní organizace formou měření kalhot, které vypadá, že je trvale měřeno v "bahně" minulostí. Vždyť všichni mají možnost růst. Snažme se tedy ocenit růst v Kristu všech křesťanů a nejen křesťanů.. To přece známe: "Jakou mírou měříte, tak bude odměřeno i vám". Určitě je třeba zdravého ocenění, ale i zdravého hodnocení neúspěchu či selhání.
Dovolme Duchu Svatému, aby skrze krev Ježíše Krista odstraňoval mezi námi různé klubové a skupinové dělící hradby. Jenom tak pozná ten okolní "svět", že křesťané jsou naplnění nepodmíněnou přijímající láskou.
A to, že máme snad každý jiné vidění věcí, záleží na tom? Je přeci psáno, že naše poznání je jen částečné.
Není to tedy nežádoucí, není to ostuda vyjádřit slušně, nahlas a ve správný čas nesouhlas v prostředí své církve, svého sboru.
Samozřejmě není ani ostudou mít rozdílné vnímání okrajových věcí. Jediné v čem máme mít zásadní jednotu je, že celá naše jistota je v Kristu a to je smysl křesťanství.
Pokusme se napřed zamyslet nad tím co ten druhý vyjadřuje a případně se např. zeptat: "Jak jsi to myslel, nebo rozumím tomu správně? Jen prosím nevyhánějme od sebe ty co mají odlišný názor. Nemusíme být "dokonalí", ale můžeme růst a postupně zrát. Hlavně nebuďme pouhými diváky-fanoušky nespravedlivého odsouzení, ale následovníky svého Zachránce.
Na závěr kladu nám všem otázky: "Mohou se křesťané scházet k jednomu společnému stolu - večeři Páně v takovém sportovně bojovém pojetí společenství? Je to vůbec možné? Kristus rozbořil dělící hradby, proč bychom je měli znovu stavět?
(Zdeno)
