Spiritualita a co s tím?

[Neregistrovaný]

Význam slova (spiritualita) není potřeba vysvětlovat.

Myslím, že je třeba význam vysvětlovat. Spiritualita (duchovnost) může být velmi rozdílná - jinou má terorista pouštního náboženství, jinou zastánce New Age a jinou katolík. Všichni mají vztah k "duchovnu" a to se skutečně projeví i navenek.
Máme být "duchovními" lidmi a to se odvíjí od toho, kdo ukázal pravou spiritualitu (Kristus).Spiritualita nedělá někoho šťastnějším, ale Bůh dělá šťastnějším (záměna zdroje a prostředku), je chybou se soustředit na spiritualitu (viz. minulé doby i v adventismu), ale na vztah s tím, kdo je zdrojem spirituality (Bůh).Křesťanská, biblická spiritualita je "vedlejší" produkt vztahu s Bohem, náhražky v křesťanství mohou být úcta k "svatým" věcem (ikony,obrazy), lidem (farářům) i místům (zjevování svatých).

[log]

Spiritualita nedělá někoho šťastnějším, ale Bůh dělá šťastnějším (záměna zdroje a prostředku), je chybou se soustředit na spiritualitu (viz. minulé doby i v adventismu), ale na vztah s tím, kdo je zdrojem spirituality (Bůh).

No to je zaujimave tvrdenie, ale cim ho mozes dolozit? Mas nejake dokazy? Ked hovoris o Bohu mas na mysli nejakeho konkretneho alebo vseobecny pojem? Vyssie uvedena studia na tisic ludoch ukazala, ze je jedno ci ide o krestana, moslima ci clena zidovskej obce, dolezitejsie je spolocenstvo a navsteva kostola.

Our colleague, Chaeyoon Lim, wrote a summary of his research findings on the connection between religiosity and wellbeing using the amazing Gallup- Healthways data (that has surveyed 1,000 people a day for several years).

Excerpt: “Americans who attend a church, synagogue, or mosque frequently report experiencing more positive emotions and fewer negative ones in general than do those who attend less often or not at all. Frequent churchgoers experience an average of 3.36 positive emotions per day compared with an average of 3.08 among those who never attend. This relationship holds true even when controlling for key demographic variables like age, education, and income.”

Aby som Ti dal za pravdu, tak studie tohto cloveka uvadzali, ze naozaj rozhodujuca nie je spiritualita ale socialna interakcia so spoluveriacimi.

“While many other studies have argued that it is the sense of happiness from the introspective nature of religion itself that makes churchgoers more likely to have greater satisfaction in life, our findings were different,” Lim said.

Factors such as praying, having strong faith, and holding religious services at home appeared unrelated to happiness because they lacked what Putnam believes is the “key ingredient”—social interaction.

[Neregistrovaný]

No to je zaujimave tvrdenie, ale cim ho mozes dolozit? Mas nejake dokazy? Ked hovoris o Bohu mas na mysli nejakeho konkretneho alebo vseobecny pojem? Vyssie uvedena studia na tisic ludoch ukazala, ze je jedno ci ide o krestana, moslima ci clena zidovskej obce, dolezitejsie je spolocenstvo a navsteva kostola.

Ano, samozřejmě se dá doložit z Písma, je o tom vlastně celé kázání na hoře :blahoslavení (šťastní) jste, když...
O Bohu vždy píšu o tom, který dal Slovo života, jiný neexistuje, není to všeobecný pojem, ale osobní, konkrétní Bůh.
Co se týče křesťanů a židů, tam vidím stejný "zdroj" uctívání,následně i jeho vliv na spiritualitu.Terorista se naplňuje spiritualitou hněvu, pomsty, u New age žádný osobní bůh není, tam není o čem hovořit, u nich je spiritualita založena na kontaktu s někým "jiným".
Co se týče muslimů, tam je konečným cílem podřízení se celého světa jejich bohu a jako prostředek k tomu je džihád. Tím nepopírám, že mohou být spokojení v rámci své komunity s jejich spiritualitou.
V bibli se píše o "ovoci" Ducha, tedy vlastně ovoci spirituality a podle toho se dá poznat, která přináší dobré ovoce. Studie asi chtěla říci, že duchovně zaměření lidí jsou šťastnější, ovšem představu o tomto štěstí má každý spirituální směr jinou.V mysli se mi vybavil obraz havárie raketoplánu Columbia, kde zahynul izraelský kosmonaut-Palestinci(jistě velmi duchovní lidé) se radovali, prožívali štěstí z neštěstí jiného.

[log]

Studie asi chtěla říci, že duchovně zaměření lidí jsou šťastnější, ovšem představu o tomto štěstí má každý spirituální směr jinou.

Citam to uplne inak. Podla mna hovori, ze to nie je duchovne zameranie, ktore ludi robi stastnejsimi - spiritualita, ale je to stretavanie sa s rovnako zmyslajucimi veriacimi, a to v ramci bohosluzby ci pri inych prilezitostiach. Respektive naopak, ze stastni ludia sa stretavaju s rovnako veriacimi. Co je pricina a co nasledok nevieme. Toto sa potvrdilo nezavisle na predstave o Bohu ci islo o Jahveho, Krista alebo Alaha, pocity stastia boli castejsie nez u ludi, ktori v takom spolocenstve neboli.

https://socialcapital.wordpress.com/201 ... u-happier/

[log]

Kazdy na tomto fore ma nejaku vlastnu spiritualitu a predsa ho vacsina inych citatelov povazuje za slabo, stredne ci tazko vysinuteho blazna. Je to teda ako so sexualitou, kazdy si na niecom ulietava. Pokial svojou sexualitou ci spiritualitou druhych neobtazujete ani im neublizujete, tak prosim, uzivajte si ju. Dufam ze som tymto zodpovedal autorovu otazku "co s tym".

[ambassador]

Spiritualita má silnou vazbu na způsob uctívání a uctívaní napomůže, aby spiritualita jedince (společnosti) vyplavala na povrch. Spiritualita jedince (společnosti) je ve výsledku veřejné představení Boha těm druhým.

[log]

Spiritualita jedince (společnosti) je ve výsledku veřejné představení Boha těm druhým.

To je na kazdom ci chce z roho robit verejne predstavenie alebo ju naopak preziva v sukromi. Niektori sa este aj do klastora zavru. Osobne skor suhlasim s Rastislavom.

Ja ešte dodám že obe aj spritualita aj sexualita by mali byť výsostne intimna vec. Jasné že chválenkár velmi rád vyzdvihne "svoje kvality"

[Lída Rohalová]

Co se týče muslimů, tam je konečným cílem podřízení se celého světa jejich bohu a jako prostředek k tomu je džihád. Tím nepopírám, že mohou být spokojení v rámci své komunity s jejich spiritualitou.
V bibli se píše o "ovoci" Ducha, tedy vlastně ovoci spirituality a podle toho se dá poznat, která přináší dobré ovoce. Studie asi chtěla říci, že duchovně zaměření lidí jsou šťastnější, ovšem představu o tomto štěstí má každý spirituální směr jinou.V mysli se mi vybavil obraz havárie raketoplánu Columbia, kde zahynul izraelský kosmonaut-Palestinci(jistě velmi duchovní lidé) se radovali, prožívali štěstí z neštěstí jiného.

Ovoce Ducha také vidím jako klíčové. I muslimové zachraňují křesťany před džihádisty, takových případů bylo několik.
Pro mě není důležité, jaké je křesťan konfese, ale jak se ta spiritualita projevuje v jeho životě a jaký dopad má na životy jiných.
Ať si adventista klidně světí sobotu, katolík neděli, charismatik mává na pódiu vlajkama, ať se mluví v andělských jazycích nebo bez nich atd., ale důležité je to ovoce, které to přináší. Člověk může mít duchovních darů až na půdu, ale jak tam není láska, přirozená lidská pýcha má tendence ty dary zneužít a nemusí sloužit k dobrému. Proto Pavel zdůrazňuje lásku, která je základem všeho (duchovní dary nepopírá, považuje je za velmi důležité).

I v mimokřesťanských náboženstvích můžeme nalézt inspirativní věci, ale věřím tomu, že Bůh je jen jeden a to ten, který se představil v Bibli. Ten, který poslal svého Syna, aby sňal naše hříchy. Jen jeden Bůh je pravý a ten do nás vložil touhu po Něm. Proto lidé hledají únik ze světa konzumu, mamonu, totálního pracovního nasazení, problémů atd. Chtějí vědět, jaký je smysl toho všeho. Ten smysl je ten, že jsme tu na Boží slávu (i když historie svědčí i o opaku). Ale takto to Bůh zamýšlel. Ve sboru jsme teď zpívali: "Ty si hoden všetkých chvál...Tebe patrí sláva."

Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více

Ještě doplním zkušenost jednoho misionáře. Působil v oblasti, kde je pokojné soužití muslimů s křesťany. Mešita a křesťanský sbor jsou vedle sebe. Jeden muslim hledal práci a nemohl ji dlouho najít. Pak už ze zoufalství navštívil tajně křesťanský sbor a poprosil je, aby se modlili ke svému Bohu, aby našel práci, neboť Alláh neslyšel. Práci měl do druhého dne. Byl z toho tak nadšený, že si to nenechal pro sebe, a od té chodí všichni muslimové, když ztratí práci, rovnou ke křesťanům. Někteří už konvertovali, přijali odpuštění hříchů a jsou radostnými křesťany. Ten sbor žádnou evangelizaci ani nábor nedělal.

[ambassador]

Květ nemůže uzavřít svou vůni v sobě, ona se neplánovaně šíří do okolí. Tak podobně je to s projevem lásky vycházející ze vztahu s Bohem - šíří se neplánovaně do okolí.

[Host]

Co se týče muslimů, tam je konečným cílem podřízení se celého světa jejich bohu a jako prostředek k tomu je džihád. Tím nepopírám, že mohou být spokojení v rámci své komunity s jejich spiritualitou.
V bibli se píše o "ovoci" Ducha, tedy vlastně ovoci spirituality a podle toho se dá poznat, která přináší dobré ovoce. Studie asi chtěla říci, že duchovně zaměření lidí jsou šťastnější, ovšem představu o tomto štěstí má každý spirituální směr jinou.V mysli se mi vybavil obraz havárie raketoplánu Columbia, kde zahynul izraelský kosmonaut-Palestinci(jistě velmi duchovní lidé) se radovali, prožívali štěstí z neštěstí jiného.

Ovoce Ducha také vidím jako klíčové. I muslimové zachraňují křesťany před džihádisty, takových případů bylo několik.
Pro mě není důležité, jaké je křesťan konfese, ale jak se ta spiritualita projevuje v jeho životě a jaký dopad má na životy jiných.
Ať si adventista klidně světí sobotu, katolík neděli, charismatik mává na pódiu vlajkama, ať se mluví v andělských jazycích nebo bez nich atd., ale důležité je to ovoce, které to přináší. Člověk může mít duchovních darů až na půdu, ale jak tam není láska, přirozená lidská pýcha má tendence ty dary zneužít a nemusí sloužit k dobrému. Proto Pavel zdůrazňuje lásku, která je základem všeho (duchovní dary nepopírá, považuje je za velmi důležité).

I v mimokřesťanských náboženstvích můžeme nalézt inspirativní věci, ale věřím tomu, že Bůh je jen jeden a to ten, který se představil v Bibli. Ten, který poslal svého Syna, aby sňal naše hříchy. Jen jeden Bůh je pravý a ten do nás vložil touhu po Něm. Proto lidé hledají únik ze světa konzumu, mamonu, totálního pracovního nasazení, problémů atd. Chtějí vědět, jaký je smysl toho všeho. Ten smysl je ten, že jsme tu na Boží slávu (i když historie svědčí i o opaku). Ale takto to Bůh zamýšlel. Ve sboru jsme teď zpívali: "Ty si hoden všetkých chvál...Tebe patrí sláva."

Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více

Ještě doplním zkušenost jednoho misionáře. Působil v oblasti, kde je pokojné soužití muslimů s křesťany. Mešita a křesťanský sbor jsou vedle sebe. Jeden muslim hledal práci a nemohl ji dlouho najít. Pak už ze zoufalství navštívil tajně křesťanský sbor a poprosil je, aby se modlili ke svému Bohu, aby našel práci, neboť Alláh neslyšel. Práci měl do druhého dne. Byl z toho tak nadšený, že si to nenechal pro sebe, a od té chodí všichni muslimové, když ztratí práci, rovnou ke křesťanům. Někteří už konvertovali, přijali odpuštění hříchů a jsou radostnými křesťany. Ten sbor žádnou evangelizaci ani nábor nedělal.

Lído, tvůj příspěvek začal dobře ale skončil dost naivně pohádkou o bohu který rozdává muslimům práci.