Sobota - šabat

[Tomáš Plechatý]

Izajáš píše v době staré smlouvy - tehdy jedinné a tehdy ne zastaralé - smlouvy ze Sinaje.

Bůh zval i okolní národy, aby se připojili k jeho lidu a přidali se k smlouvě, kterou uzavřel s Izraelem.

Bylo to však omezeno tím, že museli sami přijít a chtít se připojit.

Izrael nemusel chodit až na konec světa ,,evangelizovat".

Národy jako Egypt, Etiopie, Řím, Řecko a jiné okolní blízké, které se doslechly o Izraeli, nebo přijeli za obchodem, těch všech se toto mohlo týkat.

To co jim tam nabízí, existuje i dnes - možnost konvertovat k židovství a říká se tomu proselitysmus.
Ve skutcích najdeme mnohokrát zmínku o zbožných pohanech, nebo proselytech (Kornelius ve Sk 10,Sk 13,43 těmto lidem stejně museli apoštolové zvěstovat evangelium jako i židům.

A tito zbožní ctitelé jednoho Boha také někdy již nabrali zlozvyk židů - pýchu a neochotu slyšet o Ježíši, který je spásou pro každého kdo věří.
(Sk13,50)

I když se mohly připojit okolní národy, tak ty vzdálené, jako čína, japonsko, severní a jižní aemrika a její obyvatelstvo nemohlo - ani nemohli o židech vědět. Protože Bůh nikomu nestraní nemohl by uložit všem pohanům židovská nařízení, když někteří se o nich ani nikdy nemohli dovědět.

Před Ježíšem a Novou smlouvou neměly národy od Boha nařízeno připojit se k židům a dodržovat jejich zvyky.

Sám apoštol Pavel to dosvědčuje, když káže pohanům:
Skutky 14,15-17
,,.........Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.
16Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly,
17avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“

Tento (Bůh židů - zkrátka jediný Bůh, který je) nechával žít pohanské národy jak chtěly, i když neschvaloval věci, které činili zle, proto jim Pavel říká, ať se od těch marných věcí odvrátí.

Efezským 2,11-12
Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci,
že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

Římanům 9,4
Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,

Izajáš, kterého jsi mi tu uváděl mluvil o Boží dobrotě ke každém, kdo se rozhodne k němu přijít, ať se připojí k jeho lidu a ctí ho podle smlouvy kterou uzavřel s Izraelem, včetně Božích sobot. Ano.
Ale nevyplývá z toho povinné nařízení pro všechny lidi na zemi, všechny pohany.
A je to psáno ještě v době staré smlouvy.
Od Ježíšovy smrti jsou všichni zváni k Bohu skrze evangelium a novou smlouvu, protože ta stará nebyla dokonalá, je vetchá a blíží se zániku.
Židům (8,6-7 a 13)
Bůh ti žehnej

[mikim]

Izajáš píše v době staré smlouvy - tehdy jedinné a tehdy ne zastaralé - smlouvy ze Sinaje.

Bůh zval i okolní národy, aby se připojili k jeho lidu a přidali se k smlouvě, kterou uzavřel s Izraelem.

Bylo to však omezeno tím, že museli sami přijít a chtít se připojit.

Izrael nemusel chodit až na konec světa ,,evangelizovat".

Národy jako Egypt, Etiopie, Řím, Řecko a jiné okolní blízké, které se doslechly o Izraeli, nebo přijeli za obchodem, těch všech se toto mohlo týkat.

To co jim tam nabízí, existuje i dnes - možnost konvertovat k židovství a říká se tomu proselitysmus.
Ve skutcích najdeme mnohokrát zmínku o zbožných pohanech, nebo proselytech (Kornelius ve Sk 10,Sk 13,43 těmto lidem stejně museli apoštolové zvěstovat evangelium jako i židům.

A tito zbožní ctitelé jednoho Boha také někdy již nabrali zlozvyk židů - pýchu a neochotu slyšet o Ježíši, který je spásou pro každého kdo věří.
(Sk13,50)

I když se mohly připojit okolní národy, tak ty vzdálené, jako čína, japonsko, severní a jižní aemrika a její obyvatelstvo nemohlo - ani nemohli o židech vědět. Protože Bůh nikomu nestraní nemohl by uložit všem pohanům židovská nařízení, když někteří se o nich ani nikdy nemohli dovědět.

Před Ježíšem a Novou smlouvou neměly národy od Boha nařízeno připojit se k židům a dodržovat jejich zvyky.

Sám apoštol Pavel to dosvědčuje, když káže pohanům:
Skutky 14,15-17
,,.........Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.
16Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly,
17avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“

Tento (Bůh židů - zkrátka jediný Bůh, který je) nechával žít pohanské národy jak chtěly, i když neschvaloval věci, které činili zle, proto jim Pavel říká, ať se od těch marných věcí odvrátí.

Efezským 2,11-12
Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci,
že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

Římanům 9,4
Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,

Izajáš, kterého jsi mi tu uváděl mluvil o Boží dobrotě ke každém, kdo se rozhodne k němu přijít, ať se připojí k jeho lidu a ctí ho podle smlouvy kterou uzavřel s Izraelem, včetně Božích sobot. Ano.
Ale nevyplývá z toho povinné nařízení pro všechny lidi na zemi, všechny pohany.
A je to psáno ještě v době staré smlouvy.
Od Ježíšovy smrti jsou všichni zváni k Bohu skrze evangelium a novou smlouvu, protože ta stará nebyla dokonalá, je vetchá a blíží se zániku.
Židům (8,6-7 a 13)
Bůh ti žehnej

...Před Ježíšem a Novou smlouvou neměly národy od Boha nařízeno připojit se k židům a dodržovat jejich zvyky.

Neměli to nařízeno, protože si Boha nevyvolili za svého Boha, proto je Bůh raději prostřednictvím Izraelitů postupně zlikvidoval, ale nejprve jim dal vždy na výběr, buď přijmou Jeho zákony a ustanovení (vč. soboty) nebo zemřou. Tomu říkám dobrý výběr, že?
Kdyby pro Boha sobota nebyla důležitá, proč se zmiňuje tolikrát, aby ji všichni dodržovali? Proč nezmiňuje stejně často i ostatních 9 přikázání?

A nezapomeň Ježíš jasně říká, že sobota byla dána pro člověka, nikoliv jen pro žida, nikoliv tedy jen pro ty pod starou smlouvou, to Ježíš rozhodně neříká!

Nová smlouva vychází ze staré a stejně je určena opět jen židům a judejcům, nikoliv tedy pohanům a obsahuje tytéž nařízení a zákony vč. přikázání Desatera, mimo obětní zákony a ustanovení. A tyto nám zapisuje do srdce a mysli. Obsah Desatera ve staré smlouvě je naprosto stejný jako v nové, akorát ho již nemáme před očima na kamenných deskách, ale dobře jej zapamatováno (protože jeho přikázání nejsou těžká) v mysli a dodržujeme jej s láskou, protože ho máme zapsáno v srdci.

[KB1613] Žd 8:8 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.

[KB1613] Žd 8:10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

[NBK] Žd 12:25 Hleďte, abyste neodmítli Toho, který [k vám] mluví. Jestliže totiž ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, neunikli, čím spíše [neunikneme] my, odvracíme-li se od Toho, který [je] z nebe.

[KB1613] 2 P 2:21 Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázaní.

...Izajáš, kterého jsi mi tu uváděl mluvil o Boží dobrotě ke každém, kdo se rozhodne k němu přijít, ať se připojí k jeho lidu a ctí ho podle smlouvy kterou uzavřel s Izraelem, včetně Božích sobot. Ano.
Ale nevyplývá z toho povinné nařízení pro všechny lidi na zemi, všechny pohany.

Kdyby Izrael dodržoval vše jak má a nebyl neposlušný, jistě by se o nich dozvěděli postupně i další národy, kteří nebyli jejich sousedé a nijak je neohrožovali, a mohli by se k nim připojit a uznat jejich Boha za svého Boha a dodržovali by všechny přikázání.

[Neregistrovaný]

Mikim, uz aj tu si? No z bohom.
Na Granosalise uz kazdy tie Tvoje adventisticke dogmaticke fundamentalisticke prispevky preskakuje v diskusii, tak si hladas citatelov tu?

[Milan]

Pohled od „starších, židovských bratří“:
U šabatu nejde o dodržení nebo porušení jednoho z deseti přikázání. Zde i v ostatních případech jde o postavu samotného Ježíše, křesťanským jazykem řečeno Ježíše Krista. Ze všeho nejdůležitější je tvrzení, že nikdo nezná Otce, jen Syn, a ti, komu se jej Syn rozhodne zjevit. Jádro učení o sobotě…zní: Mé jho netíží, já vás občerstvím, Syn člověka je skutečně pánem i nad sobotou, protože Syn člověka je nyní pro Izrael šabatem, proto jednáme jako Bůh.
Ježíš … se staví na místo Zákona.
O co Bohu jde ve slavení šabatu? Zákon mne učí, že šabat slavím tím, že konám to, co posledního dne stvoření konal Bůh, slavím tím i celé stvoření. Ježíš také učí, že sobotní den přináší dar spočinutí, ale je to spočinutí, které Bůh dává skrze Syna.
Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem, Barrister & Principal, Brno 2008

[Neregistrovaný]

Pohled od „starších, židovských bratří“:
U šabatu nejde o dodržení nebo porušení jednoho z deseti přikázání. Zde i v ostatních případech jde o postavu samotného Ježíše, křesťanským jazykem řečeno Ježíše Krista. Ze všeho nejdůležitější je tvrzení, že nikdo nezná Otce, jen Syn, a ti, komu se jej Syn rozhodne zjevit. Jádro učení o sobotě…zní: Mé jho netíží, já vás občerstvím, Syn člověka je skutečně pánem i nad sobotou, protože Syn člověka je nyní pro Izrael šabatem, proto jednáme jako Bůh.
Ježíš … se staví na místo Zákona.
O co Bohu jde ve slavení šabatu? Zákon mne učí, že šabat slavím tím, že konám to, co posledního dne stvoření konal Bůh, slavím tím i celé stvoření. Ježíš také učí, že sobotní den přináší dar spočinutí, ale je to spočinutí, které Bůh dává skrze Syna.
Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem, Barrister & Principal, Brno 2008

K tomuto záveru som dospela pri štúdiu Biblie, ďakujem za tento príspevok. Myslím, že o tom hovoril Ježiš keď spomínal, že celý Starý zákon hovorí o Ňom.

[edmontom]

Můj pohled na sobotu se změnil ve chvíli, kdy jsem přestal chápat Boží slovo (kterému říkáme Zákon nebo taky Desatero) jako něco, co mě má omezit, zabránit mi v tom, abych si užíval života a podobně. Začal jsem v Božím slovu vidět rady milujícího Otce, který si přeje, ať jeho dítě prožije krásný a naplněný život.
A taky jsem pochopil, že mé spasení nemá nic společného s mým zachováváním zákona (čímž určitě nechci říct že zachovávání zákona není důležité).
Od té doby se na sobotu dívám jako na dar, kterým mě Bůh zve, abych 1 den v týdnu prožil jako v nebi - bez toho, abych se musel starat o sebe, o své zajištění, můžu svůj čas věnovat vztahu k Bohu a k lidem kolem sebe. Je to jakýsi tréning na věčný život.
Zkusím to vysvětlit na příkladu: kdo podle vás lépe naplňuje Boží slova? Rodič, který v sobotu ráno své děti odevzdá do školky, při kázání je hlídá, aby se nevrtěly či dokonce nebavily (ideální jsou omalovánky, pochopitelně jedině s biblickými motivy), odpoledne pak tráví "svatým" odpočinkem na gauči, zatímco si děti povinně čtou pasáže z dětské Bible (hlavně potichu!). Anebo rodič, který v sobotu své děti místo do sboru vezme na výlet, věnuje jim svůj čas a prožije s nimi den plný zážitků, radosti a povídání si (třeba o milujícím Stvořiteli).
Když si čtu o Ježíšových sobotních činech, neustále tam vidím touhu ukázat sobotu jako den, kdy se má rozdávat radost. Tak si říkám, že místo otázky "Co je v sobotu dovoleno?" bych se měl raději ptát "Jak můžu v sobotu přinést radost lidem kolem sebe?"

[Neregistrovaný]

... abych 1 den v týdnu prožil jako v nebi - bez toho, abych se musel starat o sebe, o své zajištění, můžu svůj čas věnovat vztahu k Bohu a k lidem kolem sebe. Je to jakýsi tréning na věčný život

Adventisti stále oddeľujú jeden deň v týždni pre Boha, kvôli tomu, aby v ten deň boli s Ním. V piatok večer sa prepínajú do posväteného, sobotného módu, z ktorého sa prepnú naspať v sobotu, pri západe slnka. Toto robia namiesto toho, aby s Bohom žili všetkých 7 dni.

Preto vám hovorím: Nestarajte sa o svoj život, že čo budete jesť alebo čo budete piť, ani o svoje telo, čím sa odejete. Či nie je život viac ako pokrm a telo ako odev? Pozrite na nebeské vtáctvo, že nesejú ani nežnú ani neshromažďujú do stodôl, a váš nebeský Otec ich živí! A či ich vy o veľa neprevyšujete? A kto z vás starajúc sa môže pridať k veľkosti svojej postavy jeden lakeť? A o odev prečože sa staráte? Povážte poľné ľalie, ako rastú: nepracujú ani nepradú; a hovorím vám, že ani Šalamún v celej svojej sláve nebol tak odiaty jako jedna z nich. Ak tedy poľnú trávu, ktorá je dnes a zajtra môže byť hodená do pece, Bôh tak odieva, či azda vás nie o veľa viacej? Ľudia malej viery! Nestarajte sa tedy a nehovorte: Čo budeme jesť? alebo: Čo budeme piť? alebo: Čím sa zaodejeme? Lebo to všetko hľadajú pohania, a veď váš nebeský Otec vie, že to všetko potrebujete. Ale hľadajte najprv kráľovstvo Božie a jeho spravedlivosť, a to všetko vám bude pridané. Teda nestarajte sa o zajtrajší deň, lebo zajtrajší deň sa bude starať o svoje veci. Dosť má deň na svojom trápení.

Nemám z kontextu pocit, že by Ježiš hovoril o dni sobotnom. Ak sa tak adventisti 6 dní starajú o seba a vlastné zaistenie, neprijímajúc vierou Ježišove zasľúbenie o tom, že náš Otec v nebi vie, čo potrebjú a postará sa o nich, potom sú tých 6 dní obyčajnými pohanmi "lebo to všetko hľadajú pohania", spoliehajú sa na vlastné sily. Až v sobotu, len na jeden deň v týždni, keďže už majú navarené, toto nehľadajú. Až vtedy prichádza na rad kráľovstvo Božie.

[Neregistrovaný]

... abych 1 den v týdnu prožil jako v nebi - bez toho, abych se musel starat o sebe, o své zajištění, můžu svůj čas věnovat vztahu k Bohu a k lidem kolem sebe. Je to jakýsi tréning na věčný život

Adventisti stále oddeľujú jeden deň v týždni pre Boha, kvôli tomu, aby v ten deň boli s Ním. V piatok večer sa prepínajú do posväteného, sobotného módu, z ktorého sa prepnú naspať v sobotu, pri západe slnka. Toto robia namiesto toho, aby s Bohom žili všetkých 7 dni.

Preto vám hovorím: Nestarajte sa o svoj život, že čo budete jesť alebo čo budete piť, ani o svoje telo, čím sa odejete. Či nie je život viac ako pokrm a telo ako odev? Pozrite na nebeské vtáctvo, že nesejú ani nežnú ani neshromažďujú do stodôl, a váš nebeský Otec ich živí! A či ich vy o veľa neprevyšujete? A kto z vás starajúc sa môže pridať k veľkosti svojej postavy jeden lakeť? A o odev prečože sa staráte? Povážte poľné ľalie, ako rastú: nepracujú ani nepradú; a hovorím vám, že ani Šalamún v celej svojej sláve nebol tak odiaty jako jedna z nich. Ak tedy poľnú trávu, ktorá je dnes a zajtra môže byť hodená do pece, Bôh tak odieva, či azda vás nie o veľa viacej? Ľudia malej viery! Nestarajte sa tedy a nehovorte: Čo budeme jesť? alebo: Čo budeme piť? alebo: Čím sa zaodejeme? Lebo to všetko hľadajú pohania, a veď váš nebeský Otec vie, že to všetko potrebujete. Ale hľadajte najprv kráľovstvo Božie a jeho spravedlivosť, a to všetko vám bude pridané. Teda nestarajte sa o zajtrajší deň, lebo zajtrajší deň sa bude starať o svoje veci. Dosť má deň na svojom trápení.

Nemám z kontextu pocit, že by Ježiš hovoril o dni sobotnom. Ak sa tak adventisti 6 dní starajú o seba a vlastné zaistenie, neprijímajúc vierou Ježišove zasľúbenie o tom, že náš Otec v nebi vie, čo potrebjú a postará sa o nich, potom sú tých 6 dní obyčajnými pohanmi "lebo to všetko hľadajú pohania", spoliehajú sa na vlastné sily. Až v sobotu, len na jeden deň v týždni, keďže už majú navarené, toto nehľadajú. Až vtedy prichádza na rad kráľovstvo Božie.

Silne pochybujem o tom, ze ten kto je nauceny 6 dni sa starat o seba a svoje zaistenie ci zaistenie svojej rodiny, vedenie biznisu atd. dokaze jeden den v tyzdni sa potom tak zmenit, ze ten den nemysli na svoj biznis, trable a svoje zaistenie, ze dokaze patrit len Bohu. To si myslim, ze je falosne.

[Dušan Seberíni]

Adventisti stále oddeľujú jeden deň v týždni pre Boha, kvôli tomu, aby v ten deň boli s Ním.

Hohó-Hosť, trochu rozhľadu by ti nezaškodilo.
Jeden deň v týždni oddeľujú všetky kresťanské denominácie.
Ide len o to, či je to ten deň, ktorý určil Boh Jehovah.
Toto je fórum adventistov, ale dobre je vedieť, že šabat začali dodržiavať hromadne kresťania,
ktorí si neskôr dali meno "Baptisti siedmeho dňa". Ich štart sa datuje k roku 1645.
A dobre by bolo, kuknúť v tomto vlákne dátum 4. mája 2016,
kde uvádzam stručný zoznam "dodržiavačov" šabatu - Sabbath Keeping Denominations.

V piatok večer sa prepínajú do posväteného, sobotného módu, z ktorého sa prepnú naspať v sobotu, pri západe slnka.

Správne. Práve to chcel TVORCA šabatu.
Vedieť šiesty deň večer vypnúť od "v potu tvári..." a zapnúť na svätú vlnu.

Toto robia namiesto toho, aby s Bohom žili všetkých 7 dni.

To je veľmi preduchovnené.

Silne pochybujem o tom, ze ten kto je nauceny 6 dni sa starat o seba a svoje zaistenie ci zaistenie svojej rodiny, vedenie biznisu atd. dokaze jeden den v tyzdni sa potom tak zmenit, ze ten den nemysli na svoj biznis, trable a svoje zaistenie, ze dokaze patrit len Bohu.

Čo myslíš - lekár, ktorý 6 dní pracuje v nemocnici, siedmy deň trápi svoje deti fonendoskopom?
A šofér, ktorý 6 dní sedí v kamióne, berie si snáď v nedeľu na pláž so sebou aj volant?
Vyskúšaj to a pochybnosti nahradíš skúsenosťami.

To si myslim, ze je falosne.

Až to odskúšaš, nebudeš si to myslieť.

[John 3:16]

Takže v podaní casd je dôležité zachovávať sabath, lebo ak sa chceme stretávať s Pánom iný deň, tak vlastne urážame Boha. Nepoužívam termín svätiť sobotu, lebo podľa predchádzajúcich príspevkov, nie je úplne jasné, čo sa pod pojmom svätiť sobotu skrýva. Niekto v sobotu cestuje, pre iného cestovanie v sobotu môže znamenať znesvätenie. Pre Židov znesvätenie môže znamenať aj ohrievanie a príprava jedla v sobotu. Ísť v sobotu do zamestnania je neprípustné, na druhú stranu využívame služby "neveriacich" alebo "neadventistov", ktorí musia pracovať aj počas sviatkov a sobôt. Berieme ako samozrejmosť, že vlaky, autobusy jazdia, že elektrárne, vodárne, zdravotníctvo, hasiči, policajti, záchranky fungujú nepretržite. Takže výsledkom je akýsi "mačkopes", zdôrazňuje sa 4.prikázanie, ale na druhú stranu nie je jasné ako to prikázanie dodržiavať a ešte (mnohí) využívame služby tých, ktorí vlastne sobotu nemôžu zachovávať, aj keby chceli.
Ďalšia vec je, či si veriaci v sobotu uvedomujú, či naozaj zachovávajú sabath (v zbore, po zhromaždení). O čom sa rozprávajú cez prestávku? Po ukončení bohoslužby? Nepreberajú sa aj "svetské" záležitosti? Každý nech si odpovie sám, či je to naozaj oddelený deň pre Pána, alebo stretnutie v klube, kde sa dozvieme nové klebety, prípadne niekoho ohovoríme, alebo plánujeme dovolenku, alebo aktivity na nedeľu. Je sobota naozaj deň , kedy sa človek môže stíšiť, uvoľniť, oddýchnuť, alebo maratón, kedy človek je zavretý celý deň v zbore, musí vstrebať dopoludňajšiu bohoslužbu, popoludňajší program, medzi tým ešte stihnúť obed, popoludnie ďalšie aktivity, napr. nácvik spevokolu, večer sa vráti uťahaný domov ako "zo šichty" a teší sa, že si konečne môže oddýchnuť (na záver soboty). Viem, že sú odolní jedinci, ktorým to nepripadá ako záťaž, ale predstavte si, že počas týždňa skoro ráno vstávate do zamestnania, alebo máte nočné služby, tak potom tá typicky prežitá sobota v podaní adventistov mi nepríde ako oddychový deň, skôr naopak, a tešíte sa na nedeľu (psst).