Kalvín je některými právem považován za "ženevského diktátora". Stojí za několika rozsudky smrti včetně M. Serveta. (Vím, vyšla kniha na obhajobu Kalvína). Zdůrazňoval učení o predestinaci (od Augustina), které jeho žáci ještě více zradikalizovali, ač sám Kalvín byl radikál. Někdy je Kalvín chválen za to, že dal základ hodinářství, ale je třeba říci, že málem zlikvidoval zlatníky. Jenže zlatníci byli natolik chytří a přeorientovali se rychle na hodinky, takže živnost byla zachována. Arminius zpochybňoval kalvínský výklad 7. a 9. kapitoly Římanům. Když vypukl mor, Arminius pilně sloužil církvi. Kalvinismus byl k odpůrcům velmi netolerantní. Předůrazňováním některých věcí z Písma vzniká hereze, která je dnes dotažena do krajnosti, viz vznik kalvinistické Bible:Viktorrealita napísal: ↑10 Jan 2021, 11:34 Hovoríš tomu čo píšem, Kalvinistické evanjelium. No Kalvín a pod. len zdôrazňovali to, čo je v Písme. Nič zo seba nové nevymysleli.
https://sitviry.cz/baptiste/vysla-kalvinisticka-bible/
Lída Rohalová napísala: Cit: Viktore, musím potvrdit, že Boha, kterého zde představuješ, nechci. Pokud by byl na světě jen jediný směr křesťanství kalvinismus či jeho "neo" a vůbec nic jiného, pouvažuji raději o ateismu.
Když se dívám na ovoce kalvinismu, musím trvat na svém prohlášení, že tento Bůh mne neoslovil. Ve Tvých komentářích tolikrát vzpomínanou radost a pokoj nevidím.Takže tak beriete ten váš ekumenizmus o ktorom píšeš, že sa mu chceš venovať. Predsa len máš skúsenosti s takzv. oddelenými bratmi a sestrami, ktoré mnohí katolíci nemajú. No a si žena, hľadajúca sebauplatnenie, ktoré ti RKC možno aj ponúka práve ekumenickom dialógu. No a ešte netreba zabudnúť na charizmatické hnutia, ktoré sú ako spojovník, pre uľahčenie ekumenickej spolupráce. Slovo Božie postaviť nabok a až vtedy sa s láskou budeme všetci objímať? Takto to nefunguje! Láska Božia, ide vždy s Pravdou Božou a nikdy bez nej. V klamstve niet lásky, ale len pokrytectvo. Ak je Boh Biblie iným Bohom, ako je Boh katolicizmu, tak ako sa to dá spojiť ekumenizmom? Aha, opustiť pravého Boha, ktorý sa identifikuje svojím Slovom Pravdy a isť za katolíckym bohom?
Jsem žena a nehledám uplatnění. Pán se mnou vždy spolupracoval tam, kde jsem byla - ať už v církvi, nebo na návštěvách různých společenství. Díky Boží milosti jsem mohla posloužit lidem i tím, že si "vydechli" po rozhovoru, když je sužoval nějaký špatný teologický konstrukt nebo církevní praxe, a pak nalezli radost v Hospodinu. Mám další zájemce o rozhovory, pandemie nás však trochu brzdí. Má práce probíhá ve skrytosti, ale přece jen má nějaký vliv. Po kněžské sutaně opravdu netoužím, panu faráři budu spíše ulehčovat život občasnou bábovkou, čajem nebo vánočním cukrovím

Jako šel apoštol Pavel do Arábie po seznámení se s Ježíšem Kristem, tak já jdu zase do té své Arábie.
Když píšu o ekumenickém hnutí, vnímám ho jako nenásilné hnutí. KC nemá potřebu lidi přesvědčovat, aby k ní přestupovali, na žádném takovém setkání jsem to neviděla. Katolický mainstream alespoň u nás žije v poklidu svůj život, nepotřebuje se až tak vymezovat, jak jsem to zažila v některých protestantských společenstvích. Katolicismus jako celek vystupuje pozitivně, tj. vyzdvihuje Pána Ježíše. Protestantismus má větší potřebu vystupovat negativně, tj. na prvním místě oznamovat, co je špatné na jiných společenstvích, především ŘKC. To dělají hlavně radikální skupiny, nelze všechny hodit do jednoho pytle, stejně tak jako i v katolicismu existují různé radikální skupiny.
Poslední dva roky jsem hodně často pobývala v evangelikálních společenstvích. Přijala jsem od nich mnoho, tak jako i katolicismus vyzdvihuje jejich nadšení, zapálení pro misii a osobní svědectví. Avšak i díky tomu jsem si mohla zadefinovat, že nejsem 100% evangelikál.
KC vyznává svobodu svědomí a svobodnou vůli, což je pro mne důležité. Když je manželství katolíka s protestantem, katolík respektuje svobodu svědomí druhé strany, má to v "popisu práce". Přesto si však KC nemyslí, že je jedno jak a čemu věříme. S charismatiky jsem se také setkala, dokonce jsem se seznámila i s učením NAR (Novoapoštolská reformace). S protikatolickými postoji jsem se setkávala tak často, že jsem si řekla, že na tom katolicismu musí něco být a viděla jsem to i v praxi. Předně jsem přestala považovat katolíky za něco horšího než jsou protestanté. Vyznávám svobodu svědomí, a tak co se týče ekumenického dialogu, jsem jen účastníkem. Pokojně s lidmi diskutujeme naše chápání víry. Hlavním kritériem je pro mě vedení k Pánu. To ale těžko chápou stoupenci nějaké církve nebo hnutí, kteří si myslí, že jsou ti jediní "bibličtí". No taky jsem si tím prošla, tak Ti přeji tu skutečnou radost a pokoj v Pánu.
No co se týče ŘKC, tak je přece vše předurčeno, nebo ne?
To je z mé strany zatím vše, k čemu jsem se chtěla vyjádřit.