Ellen Gould White

[Dušan Seberíni]

Mám jednu otázku na úprimných písmaznalých adventistov.

Existuje niečo - čokoľvek, čo je potrebné k spaseniu - čo sa kresťan z Biblie nedozvie?
Existuje niečo - čokoľvek, čo je potrebné k spaseniu - čo sa dá dozvedieť len zo spisov EGW?

[Tomáš Plechatý]

Dušane, ty první 2 podmínky snad splňuji, ale tu třetí ne.
Zajímaly by tě mé odpovědi, nebo ne? Byly by to podložené, ne vymyšlené odpovědi.

[Dušan Seberíni]

Zajímaly by tě mé odpovědi, nebo ne?

Áno.

[Tomáš Plechatý]

Citát z velkého sporu věků od EGW dostupné online např. zde:

http://www.ellenwhiteova.cz/velky-spor- ... i-svatych/

,,V roce 1844 tomu adventisté neporozuměli. Když uplynula doba očekávaného příchodu Spasitele, nepřestali věřit, že jeho příchod je blízko. Domnívali se, že nastala rozhodná chvíle a služba Pána Ježíše jako zástupce lidstva před Bohem skončila. Měli za to, že podle Bible doba milosti pro lidstvo skončí krátce před příchodem Pána na nebeských oblacích. Zdálo se jim, že to jasně vysvítá z textů Písma svatého, v nichž se hovoří o době, kdy lidé budou hledat, klepat a volat u dveří Boží milosti, nikdo jim však neotevře. Kladli si otázku, zda doba, kdy očekávali druhý příchod Ježíše Krista, není spíše začátkem tohoto období, které bezprostředně předchází jeho příchod. Protože hlásali poselství o přicházejícím soudu, domnívali se, že splnili svůj úkol vůči světu. Přestali cítit odpovědnost za záchranu hříšníků a zdálo se jim, že nafoukané a rouhavé posměšky bezbožných jsou dalším důkazem, že Boží Duch už na lidi, kteří odmítli Boží milost, nepůsobí. To všechno je utvrzovalo v přesvědčení, že doba milosti skončila neboli - jak to vyjadřovali - „dveře milosti se zavřely“.

Studiem otázek svatyně získali jasnější poznání. Pochopili, že správně určili, že konec období 2300 prorockých dnů v roce 1844 označuje rozhodný okamžik. I když se opravdu zavřely dveře naděje a milosti, jimiž lidé po osmnáct staletí přicházeli k Bohu, otevřely se jiné dveře a Bůh lidem nabízí odpuštění hříchů díky službě Ježíše Krista ve svatyni svatých. GC 430 Jedna část služby Pána Ježíše skončila a začala druhá. Dveře do nebeské svatyně, kde Kristus slouží ve prospěch hříšníků, jsou stále otevřené.

Teprve nyní pochopili slova Ježíše Krista z knihy Zjevení, určená církvi v jejich době: „Totoť praví ten svatý a pravý, jenž má klíč Davidův, kterýžto otvírá, a žádný nezavírá, a zavírá, žádný pak neotvírá: Vím skutky tvé. Aj, postavil jsem před tebou dveře otevřené, a žádnýť jich nemůže zavříti.“ (Zj 3,7.8)

Všichni, kdo vírou následují Ježíše Krista ve velkém díle smíření, mají prospěch z jeho prostřednické služby. Pochopitelně lidé, kteří zavrhují světlo, jež objasňuje tuto Kristovu službu, nemají z něho žádný užitek. "

Jak já to chápu, tak se zde píše, že člověk potřebuje ke spasení po roce 1844 věřit v Ježíše Krista v jiné části nebeské svatyně a sloužící jinou službu. A že cesta, kterou ke spasení (dveře milosti) přicházeli křesťané od roku 30 do roku 1844 už skončila.

Toto nikde v bibli nečtu, ale čtu to v díle EGW. (V bibli čtu, že Ježíš prošel skrze celou svatyni až do jejího nitra a to už po svém nanebevzetí)

[Dušan Seberíni]

Pekne si to napísal, Tomáš,
ale nezodpovedá to Ježišovmu doporučeniu : áno-áno, nie-nie {Mt5:37}.
Takže znovu otázka:
"Existuje niečo - čokoľvek, čo je potrebné k spaseniu - čo sa dá dozvedieť len zo spisov EGW?"

[Tomáš Plechatý]

Pravda je, že ke spasení není potřebné nic navíc, než to, co říká bible!!!

V díle EGW se ale tvrdí, že je potřeba ke spasení něco navíc, oproti tomu, co říká bible.

Za předchozí nejednoznačnost se omlouvám, nebylo to v úmyslu. Já jsem přesvědčen o tom, co jsem napsal a doložil, ale v církvi podléhá její (EGW) dílo často různým výkladům, podle toho, kdo ji hájí.

Jeden z mých oblíbených(ke mě mluví často):

Přísloví 19, 20 Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.

[mikim]

Citát z velkého sporu věků od EGW dostupné online např. zde:

http://www.ellenwhiteova.cz/velky-spor- ... i-svatych/

,,V roce 1844 tomu adventisté neporozuměli. Když uplynula doba očekávaného příchodu Spasitele, nepřestali věřit, že jeho příchod je blízko. Domnívali se, že nastala rozhodná chvíle a služba Pána Ježíše jako zástupce lidstva před Bohem skončila. Měli za to, že podle Bible doba milosti pro lidstvo skončí krátce před příchodem Pána na nebeských oblacích. Zdálo se jim, že to jasně vysvítá z textů Písma svatého, v nichž se hovoří o době, kdy lidé budou hledat, klepat a volat u dveří Boží milosti, nikdo jim však neotevře. Kladli si otázku, zda doba, kdy očekávali druhý příchod Ježíše Krista, není spíše začátkem tohoto období, které bezprostředně předchází jeho příchod. Protože hlásali poselství o přicházejícím soudu, domnívali se, že splnili svůj úkol vůči světu. Přestali cítit odpovědnost za záchranu hříšníků a zdálo se jim, že nafoukané a rouhavé posměšky bezbožných jsou dalším důkazem, že Boží Duch už na lidi, kteří odmítli Boží milost, nepůsobí. To všechno je utvrzovalo v přesvědčení, že doba milosti skončila neboli - jak to vyjadřovali - „dveře milosti se zavřely“.

Studiem otázek svatyně získali jasnější poznání. Pochopili, že správně určili, že konec období 2300 prorockých dnů v roce 1844 označuje rozhodný okamžik. I když se opravdu zavřely dveře naděje a milosti, jimiž lidé po osmnáct staletí přicházeli k Bohu, otevřely se jiné dveře a Bůh lidem nabízí odpuštění hříchů díky službě Ježíše Krista ve svatyni svatých. GC 430 Jedna část služby Pána Ježíše skončila a začala druhá. Dveře do nebeské svatyně, kde Kristus slouží ve prospěch hříšníků, jsou stále otevřené.

Teprve nyní pochopili slova Ježíše Krista z knihy Zjevení, určená církvi v jejich době: „Totoť praví ten svatý a pravý, jenž má klíč Davidův, kterýžto otvírá, a žádný nezavírá, a zavírá, žádný pak neotvírá: Vím skutky tvé. Aj, postavil jsem před tebou dveře otevřené, a žádnýť jich nemůže zavříti.“ (Zj 3,7.8)

Všichni, kdo vírou následují Ježíše Krista ve velkém díle smíření, mají prospěch z jeho prostřednické služby. Pochopitelně lidé, kteří zavrhují světlo, jež objasňuje tuto Kristovu službu, nemají z něho žádný užitek. "

Jak já to chápu, tak se zde píše, že člověk potřebuje ke spasení po roce 1844 věřit v Ježíše Krista v jiné části nebeské svatyně a sloužící jinou službu. A že cesta, kterou ke spasení (dveře milosti) přicházeli křesťané od roku 30 do roku 1844 už skončila.

Toto nikde v bibli nečtu, ale čtu to v díle EGW. (V bibli čtu, že Ježíš prošel skrze celou svatyni až do jejího nitra a to už po svém nanebevzetí)

...Jak já to chápu, tak se zde píše, že člověk potřebuje ke spasení po roce 1844 věřit v Ježíše Krista v jiné části nebeské svatyně a sloužící jinou službu. A že cesta, kterou ke spasení (dveře milosti) přicházeli křesťané od roku 30 do roku 1844 už skončila.

Kdyby jsi znal službu kněze ve svatyni pochopil bys, že nejdřív kněz sloužil v 1 oddělení svatyně a pak 1x za rok ve svatyni svatých, podle toho také vypadala a vypadá služba velekněze Ježíše Krista, nejdříve ve svatyni od roku 31 a pak ve svatyni svatých od roku 1844. Věřím také podle EGW, že Ježíš působí nyní ve dvou svatyních, jak ještě i v prvním, tak i v druhém oddělení.

Jinak dveře milosti podle EGW ještě rozhodně nebyly zavřeny a milost neskončila:

http://www.ellenwhiteova.cz/velky-spor- ... ch/search/

Až vyšetřování skončí, až budou prověřeny případy všech lidí, kteří se kdy hlásili k Bohu, až bude rozhodnuto o každém z nich, tehdy - a ne dříve - doba milosti pro lidstvo skončí a dveře milosti se uzavřou. Jediná kratičká věta: „Které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.“ (Mt 25,10) nás provází celým údobím závěrečné služby našeho Spasitele až do chvíle, kdy velké dílo záchrany člověka skončí.

Ukončení Boží milosti:
http://www.ellenwhiteova.cz/blizici-se ... ti/search/

Ježíš podle Písma rozhodně vešel do 1 oddělení svatyně (nejen tedy podle EGW) a nikoliv tedy ihned do svatyně svatých jak se někteří mylně domnívají.

Služba pravého Velekněze ve svatyni – prvém oddělení nebeské svatyně od r. 31 do r. 1844

Zrádcové trojandělského poselství se domnívají, že s celou určitostí vědí, že Pán Ježíš při svém nanebevztoupení vešel bezprostředně do svatyně svatých, aby se tam posadil ihned a provždy vedle svého Otce na trůn. Pod tímto trůnem rozumějí trůn milosti nad nebeskou truhlou smlouvy. Sestra White naproti tomu ve svých viděních viděla Pána Ježíše sedět společně s nebeským Otcem na trůnu ve svatyni (1 oddělení) u křišťálového moře. (EW s. 250-253, Zkuš. a vidění s. 42-45, 54-56)
Zde se jedná o objasnění dosud málo prozkoumané tématiky, která nám může přinést odpovídající množství světla, pro řešení závažného problému.
Budeme-li důkladně zkoumat Písmo, tehdy shledáme, že nám nikdo nemůže lépe osvětlit tento sporný problém, než apoštol Jan ve své Apokalypse. Příslušníci odpadlického směru jsou proto ochotni jít tak daleko, že po odvrhnutí SZ, chtějí zlikvidovat také i Zjevení Janovo. Potom jim ovšem zůstane jenom to, co dnešní církevní Babylon, tj. Řím a ekumena vydávají za evangelium Kristovo. Trojandělské poselství a jiné pravdy adventního hnutí jsou toho času ohroženy temnotou pseudovědecké teologické nevědomosti. Mnozí dnes žel nastoupili svévolnou cestu Kainovu, na jejímž konci však čeká druhá smrt.
My ale chceme vycházet ze základu Pána Ježíše Krista a apoštolů a svěřit naše vedení slovu Božímu (Jan 5x39, 1 Tes. 5x19-21). Budeme proto kráčet ve šlépějích apoštola Jana, jemuž jedině bylo umožněno následovat Pána Ježíše ve svém velikém vidění až k trůnu Všemohoucího a vidět a poznat tam mnoho důležitých věcí.
„Co vidíš, piš do knihy“, bylo řečeno milovanému učedníkovi na ostrově Pathmos ihned na začátku vidění (Apokalypsy). Když se pak otočil, aby se podíval, kdo s ním hovoří, spatřil, Jak Pán Ježíš podle velekněžského obyčeje bdí nad kněžskou službou v prvém oddělení svatyně (Zj. 1x12.13, 3Moj 13x1.2, 15x1). „Světlo světa“ bylo právě zaměstnáno tím, aby upravilo správný svit sedmi svícnů v prvém oddělení nebeské svatyně. Dále se domníváme, že Pán Ježíš všechny „svícny“ (všech sedm církevních období) obdařil poučením, výtkami a výstrahami, ale také útěchou a povzbuzením. Ačkoliv Pán Ježíš má od roku 1844 co dělat i ve svatyni svatých, jakožto Přímluvce při vyšetřujícím soudu, přesto je nadále zaměstnán tím, aby napravil a usměrnil světlo posledního svícnu v prvém oddělení – Laodiceji, a přivedl jej k plnému jasu.
Knot této poslední svědkyně a strážkyně Boží pravdy je z části zuhelnatělý a neschopný sám doplnit své světlo novým olejem Ducha svatého. Proto je zapotřebí vyčistit církev a její svícen naplnit plnou dávkou nebeského oleje. Pán Ježíš činí všechno, aby skrze věrné posly sdělil své usínající a nevěrné církvi celou pravdu přímo do očí. Pomoci světla daného Bohem vyvoleným kazatelům a reformátorům, usměrňuje Spasitel a Velekněz svůj lid na zemi a vede jej k upřímnému pokání. Pomocí slov, trestu a dobře míněných rad se pokouší vyvést nás z atmosféry duchovní vlažnosti a uvést do probuzení duchovního života. Pochopíme-li dobře význam sedmi svícnů, tehdy poznáme mnohem lépe činnost našeho Pána a Spasitele v nebesích od roku 31 do roku 1844, a také v dnešní době.
Pán Ježíš náš Velekněz je Ten, kdo každou epochu církevních dějin zabezpečil přiměřeným dílem světla a moci Boží. Ten, kdo drží osud evangelia pevně ve svých rukou, kdo povolává hlasatele času a reformátory, vychovává je a zplnomocňuje. V neposlední míře bdí božský Velekněz také nad správou a tříbením pohanských národů (7 troubení) jako též od Boží správy odpadlých křesťanských církví (7 pečetí), aby je s pomocí Ducha svatého přivedl k vážnému přemýšlení o dosažení věčného života. Tak jako služba Áronova během roku v prvém oddělení svatyně nespočívala pouze v obsluhování stolu s chleby předložení, svícnu a oltáře kadění, ale zahrnovala také lékařskou péči o lid s diagnostikou, terapií a zvláštními lékařskými nařízeními (karantény), tak také Pán Ježíš jako Velekněz na nebi a velký Lékař svého lidu na zemi má dostatek práce „v obou odděleních nebeské svatyně“.
„Viděla jsem, že Pán Ježíš konal služby v obou odděleních nebeské svatyně“ (EW253). Jakožto přicházející Král a Soudce již po staletí vede a řídí Pán Ježíš osudy všech pozemských národů. Zejména musí zabraňovat stále častějším útokům satanovým, který po celou tu dobu intrikami a mnohými démonickými podvody se pokouší o to, aby nevěstě Kristově za všech okolností zhasl její lampu a svedl ji na cestu k druhé smrti.

První oddělení nebeské svatyně
Své první prorocké poselství, dané nám skrze apoštola Jana, končí jediný pravý Velekněz, zatímco ještě byl mezi sedmi svícny v prvním oddělení nebeské svatyně, těmito slovy:
[KB1613] Zj 3:21 Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.
Z těchto slov poznáváme, že Ježíš, jak to sdělil apoštolu Janovi před sedmi svícny nebeské svatyně, usedl tam spolu s nebeským Otcem na nějakém trůnu. Slova „A sedím s Otcem svým na trůnu jeho“, jsou vyřknuta z gramatického hlediska v přítomném čase. Co to tedy byl za trůn, který viděl apoštol Jan a EGW v prvém oddělení nebeské svatyně?
Na počátku druhé části velikého vidění na Pathmu, hovoří Pán Ježíš s Janem stále ještě z téhož místa ve svatyni, kde se mu ukázal na začátku před sedmi svícny. Pán Ježíš při svém návratu ke svému nebeskému Otci nechal dokořán otevřené dveře prvního oddělení nebeské svatyně. Tyto dveře představují dokořán otevřené dveře Jeho milosti pro kající hříšníky. Ježíš vyzval svého apoštola, aby Jej následoval skrze tyto otevřené dveře do prvního oddělení nebeské svatyně, a Jan to ve svém vidění také učinil (Zj. 4x1). Po delším prodlení v tomto obrovitém prostoru, prorok rozpoznal rovněž i zlatý oltář zápalů, stojící v prvém oddělení u druhých dveří vedoucích do svatyně svatých. Takto se místo ve kterém Pán Ježíš ve svém velekněžském úřadu sloužil od roku 31 do roku 1844 n. l. dá ještě zřetelněji identifikovat jako první oddělení nebeské svatyně (Zj. 6x9, 8x2-5).
Jan tam také spatřil velký bílý trůn s ohnivými koly, jako kdysi Daniel a později sestra Whiteová (Zj. 6x9, 4x2.3, 20x11.12, Dan. 7x9,10.13). Na tomto trůně seděl Všemohoucí Král králů – Otec, pravý a živý Bůh a Pán celého Universa ve svém plném majestátu. Hlubší studium vede k poznání, že tento trůn Boží, který je obklopen 24 trůny starců, tvoří vlastně polooválné sedadlo, na jehož vnitřní straně, vždy po dvou na každém konci trůnu, stojí cherubové. Uprostřed tohoto polooválu, přímo před svým nebeským Otcem, spatřil Jan stojícího Pána Ježíše, Spasitele světa, aby od nejvyššího Správce všehomíra získal potvrzení pro svůj úřad Velekněze a vévody andělů světla (Zj. 12x7).
Před velkým bílým trůnem nejvyššího Vládce vesmíru viděl apod. Jan křišťálové moře. V přední části křišťálového moře (místa pro největší shromáždění všech bytostí celého Universa) stál velký bílý trůn „Starého dnů“ a kolem stolice 24 starců. Veliké slavnosti potvrzení Pána Ježíše v Jeho vysokých úřadech se zúčastnilo 101 milionů věrných andělů Božích. Později pak apoštol Jan spatřil nespočetné množství spasených všech věků počínaje od Adama, kteří stáli na křišťálovém moři, aby vzdávali chválu živému Bohu a Jeho neskonale nádhernému Synu. Přinášeli trojjedinému Bohu díkuvzdání za zmrtvýchvstání a proměnění (Zj. 4x4-8, 5x11, 7x9-17).

Celé jsem to už vysvětloval vč. vyšetřujícího soudu už zde (zopakování pro nechápavé):

http://acos.tym.sk/clanky-f9/2300-vecer ... -t191.html

To, že EGW a spol, věřili nejdříve, že byly dveře milosti pro všechny uzavřeny a pak, když Ježíš nepřišel to "opravili" s tím, že jsou i nadále otevřeny vychází ze situace, kterou si všichni prožili tehdy, když Ježíš nepřišel, obviňovat tedy EGW, že učila o uzavřených dveřích milosti je, jak to mají bývalí adventisté v oblibě je naprostý nesmysl, mezitím se jejich učení formovalo a později tomu věřili všichni již správně tedy nejpozději od roku 1863, kdy už byla založená církev asd.

[Tomáš Plechatý]

Mám jednu otázku na úprimných písmaznalých adventistov.

Existuje niečo - čokoľvek, čo je potrebné k spaseniu - čo sa kresťan z Biblie nedozvie?
Existuje niečo - čokoľvek, čo je potrebné k spaseniu - čo sa dá dozvedieť len zo spisov EGW?

Měl bych další domnělou podmínku od EGW - nemít žádný nevyznaný a neodpuštěný hřích.

Tomu učení se říká vyšetřující soud a vyučuje, že v okamžiku, kdy přijde na tebe řada (nikdo neví kdy) a bude Ježíš zkoumat tvé záznamy o tvém životě (kde se zaznamenávají i všechny tvé hříchy) tak svou krví přikryje všechny vyznané a opuštěné hříchy. Ale i jediný nevyznaný hřích (byť zapomenutý, nebo nevědomý) způsobí, že bude vymazáno tvé jméno z knihy života a k tomu i záznamy o všech tvých dobrých skutcích.

http://www.ellenwhiteova.cz/velky-spor- ... var-soudu/

V GC 482 se píše „Bůh zkoumá skutky každého člověka a zaznamenává je jako skutky věrné nebo nevěrné. Ke každému jménu v nebeských knihách je s naprostou přesností zapsáno každé nesprávné slovo, každý sobecký čin, každá nesplněná povinnost, každý tajný hřích i každé nečestné jednání. Všechna nebem poslaná varování nebo napomenutí, která člověk ignoroval, všechny promrhané okamžiky, nevyužité příležitosti, každý vliv, který působil k dobrému nebo k zlému se svými dalekosáhlými následky, to všechno zapisuje anděl, který vede nebeské knihy.“

GC 483 „Až budou při soudu otevřeny knihy záznamů, budou před Bohem vyšetřeny životy všech, kdo věřili v Pána Ježíše. Náš přímluvce začíná těmi, kteří žili na zemi nejdříve, pak předkládá případy následujících generací a skončí žijícími. Na pořad přijde každé jméno, každý případ bude podrobně prozkoumán, některé Bůh přijme, jiné odmítne. Jestliže se u některých jmen najdou záznamy hříchů, které nebyly vyznány a odpuštěny, budou taková jména odstraněna z knihy života a záznam o jejich dobrých skutcích bude vymazán z Boží pamětné knihy.“

[Milan]

Otázka pro tradicionalisty (nejen pro mikima):
Podle tradičního výkladu jsou úzce svázány svatyně na zemi jako obraz té nebeské, i její vzor. Je-li tedy svatyně svatých v nebi místem, kde přebývá Hospodin (stejně tomu bylo i v pozemské svatyni, kde se Hospodinova sláva zjevovala nad Slitovnicí), do kterého oddělení vešel Kristus, když usedl "po pravici trůnu (Sk 7, Žid 1 a dále)i"?
Jaká událost v nebi se projevila roztržením opony v jeruzalémském chrámu, tedy "zrušením" rozdělení svatyně na dvě části?

Mimochodem, po vystoupení Desmonda Forda v roce 1980 adventisté "přijali nové světlo"a učí, že v roce 1844 (plus mínus, rok sem, rok tam) Kristus zahájil druhou fázi své nebeské služby, aniž by nutně "přecházel z jedné nebeské komůrky do druhé".

K otázce, zda Ellen Whitreová přinesla nějaké učení, které je nezbytné pro spasení: Z jejího vyjádření, opakovaného donekonečna jejími stoupenci, je její poselství "menším světlem", které vede k tomu "většímu", totiž Písmu. Takže, jsme-li "náboženskou beletrií autorky" přivedeni k zájmu o studium Písma, můžeme pomůcky odložit. Nebo si snad za slunečního jasu svítíme baterkou?

[mikim]

Otázka pro tradicionalisty (nejen pro mikima):
Podle tradičního výkladu jsou úzce svázány svatyně na zemi jako obraz té nebeské, i její vzor. Je-li tedy svatyně svatých v nebi místem, kde přebývá Hospodin (stejně tomu bylo i v pozemské svatyni, kde se Hospodinova sláva zjevovala nad Slitovnicí), do kterého oddělení vešel Kristus, když usedl "po pravici trůnu (Sk 7, Žid 1 a dále)i"?
Jaká událost v nebi se projevila roztržením opony v jeruzalémském chrámu, tedy "zrušením" rozdělení svatyně na dvě části?

Mimochodem, po vystoupení Desmonda Forda v roce 1980 adventisté "přijali nové světlo"a učí, že v roce 1844 (plus mínus, rok sem, rok tam) Kristus zahájil druhou fázi své nebeské služby, aniž by nutně "přecházel z jedné nebeské komůrky do druhé".

K otázce, zda Ellen Whitreová přinesla nějaké učení, které je nezbytné pro spasení: Z jejího vyjádření, opakovaného donekonečna jejími stoupenci, je její poselství "menším světlem", které vede k tomu "většímu", totiž Písmu. Takže, jsme-li "náboženskou beletrií autorky" přivedeni k zájmu o studium Písma, můžeme pomůcky odložit. Nebo si snad za slunečního jasu svítíme baterkou?

...Je-li tedy svatyně svatých v nebi místem, kde přebývá Hospodin (stejně tomu bylo i v pozemské svatyni, kde se Hospodinova sláva zjevovala nad Slitovnicí), do kterého oddělení vešel Kristus, když usedl "po pravici trůnu (Sk 7, Žid 1 a dále)i"?

Věřím, že jak zde na zemi na zemi v pozemské svatyni a později v Šalamounově či po přestavbě pak v Hérodosově chrámu byl Bůh přítomen v obou odděleních svatyně stejně tak je tomu v nebi v pravé svatyni Boha. Když Kristus vstoupil do nebeské svatyně, byl v trůnní síni svého Otce, jehož pohyblivý trůn byl v tu chvíli v prvním oddělení svatyně tam kde je "sedm svícnů".

Trocha faktů zase odjinud, které jsou ale stejné (podobně) jak jsem uvedl v článku 2300 večerů a jiter, z knihy Smíření ve světle svatyně W. H. Branson:

Židům 8:1  Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

U příležitosti služby ve svatyni byl postaven trůn Boží v prvním oddělení svatyně, aby Kristus mohl sloužit před trůnem a společně jej sdílel se svým Otcem.

[KB1613] Zj 1:9 Já Jan, i bratr váš, i spoluúčastník v ssoužení, i v království, i v trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově, kterýž slove Patmos, pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista.
[KB1613] Zj 1:12 I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil se mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých,
[KB1613] Zj 1:13 A u prostřed těch sedmi svícnů podobného Synu člověka, oblečeného v dlouhé roucho, a přepásaného na prsech pasem zlatým.

nebo

Zjevení Janovo 4:2  A hned byl jsem u vytržení ducha, a aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu jeden seděl.
3  A ten, jenž seděl, podoben byl obličejem kameni jaspidu a sardiovi; a vůkol toho trůnu byla duha, na pohledění podobná smaragdu.
4  A okolo toho trůnu bylo stolic čtyřmecítma, a na těch stolicích viděl jsem čtyřmecítma starců sedících, oblečených v roucha bílá. A měli na hlavách svých koruny zlaté.
5  A z toho trůnu pocházelo blýskání, a hromobití, a hlasové. A sedm lamp ohnivých hořících před trůnem, jenž jsou sedm Duchů Božích.

Sedm svícnů zlatých či sedm lamp ohnivých v nebeské svatyni odpovídá sedmiramennému svícnu v pozemské svatyni.

Protože Kristus stál na počátku své kněžské služby před Otcem a před trůnem, může se někdo domnívat, že to je dostatečným důkazem, že vešel ihned do svatyně svatých neboli do druhého oddělení. Tento názor se opírá o domněnku, že trůn Boží tam má trvalé sídlo a že se kryje s truhlou smlouvy v pozemské svatyni. Ale Písmo nám neříká, že truhla smlouvy se nazývá trůnem Božím. Ve Zj. 11.19 nám Jan podává zprávu:

Zjevení Janovo 11:19  I otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití veliké.

Avšak to nenaznačuje, že by byla Božím trůnem.

Co je trůnem Božím?

V Písmě nenalézáme také vůbec důkaz pro názor, že by byl trůn Boží trvale na jednom místě a že by byl vždy jen ve svatyni svatých. Právě naopak se v Písmě jasně ukazuje, že trůn Boží je pohyblivý a že tu a tam mění své místo. Neskládá se z velké židle, zhotovené z kamene, ze zlata nebo ze dřeva, nýbrž z živých bytostí, které se mohou pohybovat rychlostí blesku viz Ez. 1.12-14, 19, 24-25. T těchto veršů vyplývá, že tento živý trůn jde všude s sebou, kam se pohne majestát nebes. Tak není vladařské křeslo omezeno jen na jedno místo, ale je vždy tam, kdekoli je král. Jan nám dále líčí tento živý trůn ve Zj. 4.6-9.
Z Danielova proroctví vyplývá, že trůn nebyl dříve postaven v druhém oddělení neboli ve svatyni svatých, dokud nenadešel čas soudu. Prorok líčí přípravy soudu, když říká:

Daniel 7:9  Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.

[Pavlik_CZ]Hleděl jsem, až než byly přistaveny trůny a usedl Pradávný dní; jeho oblečení bylo bílé jako sníh a vlas jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn - plameny ohně, a jeho kola - hořící oheň,

10  Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.

To ukazuje, že se trůn dal do pohybu a zaujal nové místo, když nadešel čas k zahájení vyšetřovacího soudu. Byl v prvním oddělení svatyně od té doby, co Ježíš započal svou kněžskou službu, až do započetí soudu (na konci 2300 dní z Dan. 8.14, což se stalo v roce 1844) a pak byl přemístěn do druhého oddělení (svatyně svatých). To přesně odpovídá stínové službě v pozemské svatyni, kde kněz sloužil 359 dní židovského roku v prvním oddělení a na konci roku pouze jeden den ve svatyni svatých.

Co dělal Ježíš Kristus v prvním oddělení svatyně?

Přimlouval se pro zásluhy své spravedlnosti a své prolité krve za hříšníky, kteří ho chtěli přijmout. Prolitím své krve je mohl vykoupit.

Matouš 10:32  Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, jenž jest v nebesích.

1 Janův 2:1  Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého.

Římanům 8:34  Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás.

Zjevení Janovo 8:3  A jiný anděl (pozn. Ježíš) přišel a postavil se před oltářem, maje kadidlnici zlatou. I dáni jsou jemu zápalové mnozí, aby je obětoval s modlitbami všechněch svatých na oltáři zlatém, kterýž jest před trůnem.

Jeho dílo v prvním oddělení probíhalo takto: Když hledali hříšníci u Boha odpuštění a dovolávali se prolité krve Ježíšovy, stal se Ježíš jejich zástupcem a přimlouval se za ně u Boha. Nechal vystupovat jejich modlitby s vonným kadidlem k Otci a vyprošoval odpuštění pro ty, za které prolil svou krev a kteří ho přijali jako svou oběť smíření. Ba ještě více: nabídl se, že vezme jejich dluh hříchu na sebe a že jim přičte svůj spravedlivý život. Když přijali Ježíše jako svého zástupce a svou oběť, byly hříchy hříšníků přeneseny na Něho a protože sloužil v nebeské svatyni, nahromadili se tam. Tak sloužil Ježíš ve svatyni, až nadešel čas, aby započal své dílo ve svatyni svatých. Prostřednická služba Kristova za člověka nahoře ve svatyni je právě tak podstatná pro plán vykoupení jako jeho smrt na kříži. Svou smrti dílo započal a vstoupil po svém vzkříšení na nebesa, aby je dokonal. (Velký spor. s. 580).

Židům 9:11  Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
12  Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.
13  Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla,
14  Čím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?

Tak sloužil Kristus jako Velekněz ve svatyni a vzal na sebe hříchy těch, kteří přišli k Bohu skrze něho. Tím byla nebeská svatyně poskvrněna hříchy lidí. Od tohoto poskvrnění musela být očištěna při ukončení kněžské služby.

...Jaká událost v nebi se projevila roztržením opony v jeruzalémském chrámu, tedy "zrušením" rozdělení svatyně na dvě části?

na zemi:
Byly zrušeny obrazné oběti za smíření hříchu, které Mojžíšův zákon vyžadoval a tyto ustanovení, které byly proti nám, Ježíš přibil na kříž a tak je zrušil (vymazal dlužní úpis). Stín byl vystřídán podstatou a musel ustoupit. Kněžství z rodu Áronova přešlo na Krista. I když židé ještě nějakou dobu pokračovali v obětech, jejich obětní služba se rychle stala prázdnou formou a brzy bylo zjevné, že (Boží) sláva pominula a chrám zůstal pustý.

[KB1613] Mt 27:51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo,
καταπετασμα veil / druhá opona do svatyně svatých

Když přešlo

v nebi:

O tom, že by se také v nebi roztrhla v Božím chrámu druhá opona do svatyně svatých, ale není v Písmu jediná zmínka!
Co se dělo v nebi v chrámu při roztržení opony na zemi nevím, nikde se o tom asi v Písmu nepíše. Chrám zanikl na zemi, nikoliv v nebi.

Možná o tom píše někde EGW.

...K otázce, zda Ellen Whitreová přinesla nějaké učení, které je nezbytné pro spasení: Z jejího vyjádření, opakovaného donekonečna jejími stoupenci, je její poselství "menším světlem", které vede k tomu "většímu", totiž Písmu. Takže, jsme-li "náboženskou beletrií autorky" přivedeni k zájmu o studium Písma, můžeme pomůcky odložit. Nebo si snad za slunečního jasu svítíme baterkou?[/quote]

Považovat EGW za autorku náboženské beletrie (krásná literatura) bych se před Bohem vážně hodně styděl. Ona jako posel Boží není žádnou "pomůckou" ale SVĚTLEM od Boha stejným jako byli apoštolové v Písmu. Minimálně ve všem co ji zjevil Ježíš a andělé.