Milan napísal:K argumentům mikima o nebeské svatyni:
Obrazy "nebeských věcí", které nám podává Písmo nejsou popisnou zprávou o zasedacím pořádku v nebi.
Kde se v Písmu píše o "Božím pohyblivém trůnu"? Není představa, že Hospodin usedá do "křesla", které mu andělé "stěhují z jednoho oddělení svatyně do druhého" směšná? Jestliže hypotézu roku 1844 dovedou vykladači až do takových podrobností, jako je stěhování Božího trůnu po nebeské svatyni, aby tím potvrdili své výkladové předpoklady, vypovídá to spíše o potřebě dokazovat tvrzení, než se nechat ovlinit poselstvím Písma.
K dílu Ellen Whiteové: Označit celé dílo pisatelky slovy "náboženská beletrie" byla nadsázka. v některém z minulých vyjádření jsem napsal:
Pokud by totiž adventisté postavili dílo Ellen Whiteové na roveň dílu Luthera, Kalvína, Patra Chelčického...rázem by bylo vše jinak. Jejich spisy jsou dobovým výkladem Písma, věřím že inspirování Duchem svatým. V dnešní době se z nich učíme, ale poměřujeme je Písmem a současným poznáním. Něco je nadčasové, něco dobové. Obdobně i v díle Ellen Whiteové je něco nadčasové, něco dobové a něco "náboženská beletrie"
To nás nezbavuje povinnosti zkoumat její dílo Písmem.
...Kde se v Písmu píše o "Božím pohyblivém trůnu"? Není představa, že Hospodin usedá do "křesla", které mu andělé "stěhují z jednoho oddělení svatyně do druhého" směšná?
Daniel 7:9 Hleděl jsem, až
trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá,
trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.
To, že je trůn u Ezechiele je kosmická loď je zcela bez debat. Není to jen nějaký pohyblivý trůn jak v Hvězdných válkách v tamním parlamentu.
Ez. 1.1-26
Ez 1:26 [JB-2012]Nad klenbou, která byla nad jejich hlavami, bylo cosi, co vyhlíželo jako safírový kámen
a mělo vzhled trůnu, a nahoře nad tím, co mělo vzhled trůnu, úplně nahoře, byla bytost, jež vypadala jako člověk.
Ez 1:27[JB-2012]A viděl jsem jakoby třpyt leštěného bronzu, vedle něho kolem dokola cosi jako oheň, počínaje tím, co vypadalo jako jeho bedra, a výše; a počínaje tím, co vypadalo jako jeho bedra, a níže jsem viděl cosi jako oheň a kolem dokola jakousi záři;
Ez 1:28[JB-2012]ta záře kolem dokola vyhlížela jako duha, jež se v deštivých dnech objevuje v mracích.
Bylo to cosi, co se podobalo Jahvově slávě(1). Hleděl jsem a padl jsem tváří k zemi; a uslyšel jsem něčí hlas, jenž ke mně promlouval.
Ez 2:1[JB-2012] Řekl mi: „Lidský synu, postav se, budu k tobě mluvit.“
Ez 2:4 [JB-2012]Synové jsou tvrdohlaví a mají zatvrzelé srdce(1); já tě k nim posílám, abys jim řekl:
‘Takto mluví Pán Jahve’.
Když se kdysi procházel prorok a kněz Boží Ezechiel v době babylonského zajetí na březích řeky Chebar (asi r. 539 př. n. l.), spatřil náhle jakoby se nebe otevřelo a vstříc mu zavanul prudký vítr. Zahlédl zářící oblak, v němž uviděl náhle „ohnivý vůz“, jaký byl již dříve pozorován, např. během událostí s Eliášem a Elizeem (Ez. 1x1-4)
[KB1613] 2Kr 2:11 Takž stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe.
[KB1613] 2Kr 2:12 To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy.
Když Syřané oblehli Dotain, kde byl Elizeus právě hostem, vzbudil jej ráno jeho služebník a celý ustrašený hlásil, že město je kolem dokola obklopeno nepřítelem. Tentokrát se modlil Elizeus: „Pane, otevři oči jeho“ a pak pravil ulekanému služebníku: :Neboj se, protože s námi je jich mnohem více než s nimi. Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou ohnivých koní a vozů“ (2 Kr. 6x15.17)
V těchto ohnivých vozech byli tehdy andělé Boží, kteří na základě Elizeovy modlitby přispěchali Izraelitům na pomoc. Podívejme se tedy dále, co vypráví Ezechiel o těchto tajemných „ohnivých koních“.
Několik století potom, z přibližujícího se zářícího oblaku spatřil Ezechiel nejprve vyšlehnout malé, avšak velmi prudké blesky. Když se pak vůz přiblížil, vypadal jako obrovitá otevřená mušle, jejíž horní část – horní víko vypadalo jako miniaturní nebeská klenba. Pod tím stáli okolo prudkého jasného ohně čtyři cherubové, kteří měli každý po čtyřech křídlech a čtyřech obličejích. A když stáli na místě jim určeném, zády k onomu ohni, dotýkali se navzájem horními špičkami křídel, která měli vodorovně roztažena. Spodními křídly pak zakrývali svá těla. Křídla těchto Božích andělů byla stále v pohybu a zdálo se, jakoby jimi řídili nebeské vozidlo. Vedle každého cherubína se nacházelo také dvojité kolo („kolo v kole“), jež se při letu pohybovala a působila velmi silný a prudký vichr (rotovala).
Podstatné, co lze ještě dodat k těmto ohnivým vozům je, že Ezechiel viděl nad „nebeskou klenbou“ tohoto vozu trůn, a na něm sedící postavu živého a pravého Boha, podobného Synu člověka. Krátce řečeno, Ezechiel ve svém vidění, jako kdysi Mojžíš a apoštol Jan, uzřel majestát Boží na jeho trunním, resp. na Jeho cestovním voze. Proč by tedy nemohla i sestra Whiteová ve svých viděních, týkajících se nebeské svatyně vidět podobné obrazy? Také všichni ti, kteří se nyní posvěcují a připravují pro Novou zem, budou smět po svém proměnění spolu se vzkříšenými spravedlivými nastoupit do pro nás možná dnes nepředstavitelného obrovského létajícího nebeského „vozu“ (vesmírného plavidla) a podniknout cestu ke křišťálovému moři.
Abychom se nyní ještě více přiblížili probírané tématice, je třeba vědět, že Písmo svaté hovoří o třech různých trůnech Božích:
1. Veliký bílý trůn na křišťálovém moři, který viděl Daniel, Jan a EGW ve svých viděních. (Dan. 7x9.10.13, Zj. 4x2.9, 20x11, EW 55).
2. Trunní vůz Pána Ježíše pozorovaný Ezechielem, Danielem, Janem a jinými svědky (Ez 1x10, Zj. 14x14, Dan. 7x13, Mat. 19x28, 25x31, Žid. 1x8). Mezi trunním vozem Všemohoucího a mezi trunním vozem přicházejícího Pána Ježíše, jakožto Krále králů, je zřetelný rozdíl. Zatímco o trůnu Pána Ježíše se dovídáme, že je obsluhován čtyřmi cherubíny, z nichž každý má čtyři křídla, a síla tohoto vozu spočívá v kolech o jejichž energii Ezechiel hovoří jakožto o „vichru“, apoštol Jan mluví o trůnu Nejvyššího jako o mnohem větším, obsluhovaném čtyřmi cherubíny se šesti křídly (tedy serafíny). Energie kol tohoto vozu je definována jako „planoucí oheň“. (Ez. 1x6.10.13, Dan. 7x9b, Zj. 4x6)
3. V nebeské svatyni existuje kromě právě popsaného velikého bělostného konferenčního trůnu prvního oddělení svatyně, odkud vycházejí úradky Boží, Jeho pokyny a příkazy andělům, ještě mnohem slavnější a krásnější trůn milosti nad deskami Desatera ve svatyni svatých. (Žid. 9x4.5, 4x16). V pozemské svatyni byl tento trůn milosti nazván „kapporat“ – slitovnicí se zlatými cherubíny. Podle židovské tradice se v této pozemské svatyni nad „kapporatem“ občas zjevovala přítomnost Boží v podobě mocného jasného světla „Šekinah“. Tato skutečnost poukazuje mimo jiné i na to, že Všemohoucí v nebeské svatyni svatých není vázán na svůj trůn milosti, po nepřetržité věky, jak si to občas mnozí představují (1 Sam. 4x4, 2 Sam. 6x2, Žalm 80x2).
Plnější poznání skutečnosti o dvou trůnech v nebeském chrámu nás vede ke dvěma důležitým závěrům:
A) Nepolepšitelní, kteří nechtějí nic vědět o Bohu a Jeho smyslu pro spravedlnost a Jeho lásce, kteří přehlížejí a nedbají Desatera, nemohou být souzeni před trůnem milosti Nejvyššího ve druhém oddělení – svatyně svatých. To je totiž místo naprostého omilostnění, a toto omilostnění nepřichází v úvahu pro nekající hříšníky. Oni odmítají jakékoliv pokání a nápravu a jednou provždy se rozhodli pro neposlušnost vůči Bohu. Od dob Adamových je před velkým bělostným trůnem prvního oddělení v přítomnosti Božího majestátu pověřenými anděly veden záznam o jednom každém člověku na zemi, o jeho činech a chování. Ti, kteří vítězí nad hříšnou přirozeností a překonávají sklony ke zlému, kteří si pokáním získávají plnou milost Boží a nakonec překonají i temnosti satana, jsou zaznamenáni Pánem Ježíšem a Jeho anděly do knihy života.
B) V průběhu vyšetřujícího soudu jsou od roku 1844 jména, která se ještě nacházejí v knize života, naším Přímluvcem, Pánem Ježíšem přinášena před nejvyššího Soudce, který dlí ve svatyni svatých na trůnu milosti. K přímluvě Pána Ježíše se připojuje „lkaními nevypravitelnými“ Duch svatý. Tento soud spojený dosud s milostí Boží dojde v nejbližší době i na nás a na naše milé. Ale také i my můžeme plným posvěcením se a s nejvroucnější motlitbou dotknout se této pro nás tak osudové události. Pak nebudeme muset, tak jako přestupníci zákona lásky a Božího Dekalogu (Žid. 8x10) během milénia stanout před bělostnou soudcovskou stolicí Nejvyššího (Jan 5x24, Jak. 2x13, 1 Petr. 4x17). Před touto stolicí už potom nebude milosti pro zkroušené hříšníky a opožděné kajícníky.
Nepolepšitelní budou souzeni z bílého majestátního trůnu Božího, který se nachází v prvním oddělení svatyně, na který Bůh opět usedne po uplynutí doby milosti a milénia. S úděsem budou sledovat na obloze živé panorama ve kterém poznají své vlastní hříchy a viny. Zatímco Pán Ježíš bude v klidu se svými věrnými v Novém Jeruzalémě, nevěrní budou s úzkostí a děsem sledovat svoji sebejistou a neplodnou minulost a všechno to, co ve svém životě zapříčinili, v živém panoramatu na obloze, jakoby na „obrazovce nebeské televize“. Potom spadne od bílého trůnu Nejvyššího oheň a síra. To bude odměna za bezbožnost – druhá smrt.
Tak asi tak.
