Istota spasenia

[log]

Priatelia, v dobe epidemie coronavirusu sa vsetci citime byt tak nejak o trochu blizsie smrti.......Ako ste na tom vy? Ste presvedceni ze vy osobne ste spaseni a teda budete na 100% v nebi?

Si len vela zvedavý ? alebo máš trochu naložené v gatiach ?

Strach je prirodzeny. Bol som vsak prekvapeny, ked mi nedavno isty baptista povedal, ze sa uprimne obava, ze po smrti nebude spaseny.

[log]

Jistota spasení je zvěst Písma, jen je třeba jí správně pojmout.

Este si nam nepovedal, ci Ty osobne si si na 100% isty, ze budes (alebo si) spaseny. Alebo kolko % mas? Nemoze sa to uz zmenit?

Akokolvek smiesne sa to moze zdat, je rozsirena predstava ze rano mozme byt spaseni, na obed mat slabsiu chvilku a byt zatrateny a vecer zase byt spaseny. Mnoho veriacich ma velku obavu ze ich koniec sveta zastihne prave v tej "slabsej chvilke". Mas aj Ty taku obavu?

[log]

Milí ateisti, obráťte sa k Bohu a Duchu Svätému, proste o milosť a odpustenie hriechov, pomodlite sa úprimne modlitbu Otčenáš.

A ked to vsetko urobime, ziskame konecne istotu spasenia ?

Vím, že reaguješ na někoho jiného, ale odpověď je NE.
Nezískáš(te).

Musíš tomu(Bohu) uvěřit!

Tak to uz je potom narocne. Ovsem len to, co radi Host by som bol ochotny kvoli istote spasenia urobit. Host, staci to podla Teba?

[Neregistrovaný]

Este si nam nepovedal, ci Ty osobne si si na 100% isty, ze budes (alebo si) spaseny. Alebo kolko % mas? Nemoze sa to uz zmenit?

Akokolvek smiesne sa to moze zdat, je rozsirena predstava ze rano mozme byt spaseni, na obed mat slabsiu chvilku a byt zatrateny a vecer zase byt spaseny. Mnoho veriacich ma velku obavu ze ich koniec sveta zastihne prave v tej "slabsej chvilke". Mas aj Ty taku obavu?

Žádná procenta se nedají počítat, v životě víry se na to nehraje. Samozřejmě, změnit se to může, protože mám vždy svobodnou vůli Bohu patřit nebo ho odmítnout.
Rozšířená představa je založená na pocitech, případně "výkonu", tito lidé nechápou, o co ve spasení jde. Taky jsem zažil kázání kdysi, kdy kázající citoval zřejmě z děl EGW, že když se na nás Bůh podívá a my budeme ve "slabé chvíli", tak budeme ztraceni. Ještě mnoho let mi trvalo, jak hodně byli a jsou někteří lidi zasažení učením Andresena a tento koncept jsem odmítl. Církev se k němu dnes nechce znát, ale celé generace kazatelů a členů vyrostli v podobných názorech.A někteří mají podobné názory dodnes, stačí si pročíst některé odpovědi.
Proto takovou obavu nemám,vím, komu jsem uvěřil. To neznamená, že nekolísám, ale nezaložil jsem svou víru na svých pocitech a skutcích, i když zcela vím, že jsem hříšný špatným myšlenkám i činům se nevyhnu. Víc ale jde o směr, kam směřuji. Každý hledáme, snad i Ty a někdy trvá léta, než se osvobodíme z věcí, které jsou pouze lidské, církevní, ale ne Boží.

[Lída Rohalová]

Ako ste na tom vy? Ste presvedceni ze vy osobne ste spaseni a teda budete na 100% v nebi?

Mám to tak, že o jistotě spasení vůbec neuvažuji. Termín "jistota spasení" téměř nikdy nepoužívám.

Dovolím si napsat, že v době "postadventistické" mi takové věci nepřicházejí na mysl, protože si užívám Jeho přítomnosti, žiji v Jeho radosti a pokoji. Pochopitelně to neznamená, že jsem 100 % dokonalý křesťan a mou současnou "prací" je jen poletovat jako éterická bytost mezi Zemí a vesmírem. Mám své boje a zápasy, propady a vzestupy, ale chci vyjádřit, že vědomí Jeho přítomnosti mi nikdo nemůže vzít ani zde na Zemi, natož pak v nebi.

Abych odpověděla na otázku - ano, věřím, že jsem spasena a budoucí příbytek očekávám.
Také věřím, že člověk může spasení ztratit ze své vlastní vůle.

Pamatuji si na jedno kázání, kdy se kazatel během asi hodiny asi 4x přímo zeptal sboru ať zvedne ruku, kdo ví, že je spasený.

Seděl jsem až vzadu u zvuk pultu, takže jsem viděl max 4 ostýchavé ruce z cca 50 lidí. Já sám jsem si velmi tehdy přál ruku zvednout, ale nešlo mi to, protože jsem tomu uvnitř vlastně nevěřil.

Dotazy na jistotu spasení jsem také zažila, ale není to doména jen adventismu, lze se s tím setkat i v evangelikálních církvích, kde jsou odpovědi někdy stejně nejisté jako výše popsané. Také se s tím lze setkat v charismatických kruzích, kde se o tom naopak vůbec nepochybuje (alespoň oficiálně). Samozřejmě opět nelze paušalizovat.

Jednou jeden řečník (v tradiční církvi) za kazatelnou žádal, aby se přihlásili ti, kdo s ním souhlasí. Už nevím, co popisoval. Souhlasila jsem, ale nehlásila jsem se. V případě žádostí zvedání rukou (většinou) nespolupracuji. Znám úžasné kazatele, kteří to také používají (třeba zase jiným způsobem) kvůli interakci s obecenstvem, a respektuji to, avšak ruku nezvedám. A když, tak výjimečně, abych měla pokoj od případných dotazů, proč jsem se nepřihlásila.

Mně totiž tyto dotazy hodně připomínají (nechci se nikoho dotknout, určitě je to myšleno upřímně) něco na způsob multilevel marketing. Tam jsme se také pořád hlásili, pak jsme tleskali a "motivovali se".

Nemám nic proti lidem, kteří se hlásí, to je jejich věc, ok. A nakonec je dobře, že pastora někdo podpoří.

Spíše popisuji své duchovní nastavení, kdy si věci spíš chci promyslet, než "dělat aktivity". Přiznám se, že když kazatel vyhlásí, že nyní půjdeme dělat "cvičení", mám chuť zdrhnout a místo evangelikálního prostředí být přímo v církvi evangelické (či katolické), kde můžu v klidu nad kázáním rozjímat, protože je nad čím, a kázání si zpravidla pamatuji delší dobu. Kázání je většinou založeno na textu, a ten oslovuje. Přiznám se, že v evangelikálním prostředí vnímám, že v kázání je to spíše o tom "namotivovat se" jakýmsi druhem nadšenectví, což je fajn, ale dlouho to nevydrží. Ale nechci nikomu křivdit, zase se to nedá paušalizovat, znám úžasné evangelikální kazatele či řečníky, jejichž promluvy mne oslovují ještě dnes. To, co popisuji, je jen mé subjektivní vnímání, protože záleží na tom, kde se člověk pohybuje a kým se obklopuje (tedy v době před koronavirem).

Popisuješ "ostýchavé ruce". Asi jistotě spasení ti lidé opravdu nevěřili, ale je také možné, že tam byli také i ti, kteří nemají rádi tyto aktivity, protože v tom vidí jistý druh manipulace. To tak vůbec nemusí být, kazatel může být velmi upřímný a jen chce lidi něco naučit, ale každý z nás má jiné vnímání věcí a věci posuzuje jinak. Jinak Tvůj zážitek vůbec nezpochybňuji a děkuji za něj. Ukazuje se, že když se často mluví jen o doktrínách (jejich význam nepodceňuji), lidé jsou dezorientovaní a nevědí, co si myslet. Když se mluví o Kristu, dotazy na "jistotu spasení" bývají zbytečné, neboť ti lidé reálně žijí v Jeho přítomnosti.

[log]

Když se mluví o Kristu, dotazy na "jistotu spasení" bývají zbytečné, neboť ti lidé reálně žijí v Jeho přítomnosti.

Vzdy ked niekto prehlasi, ze je nejaka otazka zbytocna, je jedno ci Ty alebo Host, mam skor pocit, ze otazka je dobra, ale odpoved je neznama. Ver mi, ze je vela veriacich, ktori sa zaoberaju obavami, ci naozaj budu moct vstupit do neba. Neznevazoval by som len preto ich prezivanie viery. Ale ak chces pridavam Ta k Viktorovi a Tomasovi ako dalsiu osobu s istotou spasenia.

[log]

Také věřím, že člověk může spasení ztratit ze své vlastní vůle.

To mi nejako nesedi. Snad nemyslis, ze niekto pojde z vlastnej vole radsej do pekla nez do neba. Takeho blazna som este nestretol. Ak by to bolo iba o vlastnej voli, uz davno by sme vsetci sedeli v nebi. Nie nie. Niekto musi na konci jednych supnut tam a druhych, i proti ich voli, inam.

[Neregistrovaný]

Memento mori
Ži tak, aby si bol pripravený zomrieť!
Ži pre večnosť! Potom budeš mať istotu spasenia.

[log]

Memento mori
Ži tak, aby si bol pripravený zomrieť!
Ži pre večnosť! Potom budeš mať istotu spasenia.

Ty ju mas? Istotu spasenia? Podel sa s nami.

[Lída Rohalová]

Když se mluví o Kristu, dotazy na "jistotu spasení" bývají zbytečné, neboť ti lidé reálně žijí v Jeho přítomnosti.

Vzdy ked niekto prehlasi, ze je nejaka otazka zbytocna, je jedno ci Ty alebo Host, mam skor pocit, ze otazka je dobra, ale odpoved je neznama. Ver mi, ze je vela veriacich, ktori sa zaoberaju obavami, ci naozaj budu moct vstupit do neba. Neznevazoval by som len preto ich prezivanie viery. Ale ak chces pridavam Ta k Viktorovi a Tomasovi ako dalsiu osobu s istotou spasenia.

Neprohlásila jsem, že je nějaká otázka zbytečná. V kontextu ukazuji kontrast, k čemu vede závislost na doktrínách a k čemu závislost na Kristu. Ani u Hosta jsem žádné takové prohlášení nezpozorovala. Vnímám to tak, že u obou našich prohlášení jde o osobní vyjádření našeho postoje k věci, na které ses ptal, a komentáře jsou víc vstřícné než nevstřícné. Samozřejmě nechci obhajovat Hosta, to bych si nedovolila, ale toto bych ráda napsala.

Nemám zájem na tom, abych znevažovala něčí víru či pochybnosti. Nepokládám se za nějakého lepšího člověka než jiní, ale to jsem psala jinými slovy v komentáři stejně jako to, že nejde o znevažování. Pokud ses cítil nějak dotčen, promiň.

Přidat si mě můžeš kam chceš a kam potřebuješ.

Jsem si vědoma, že věřící nemají často "jistotu spasení", také jsem to tak měla. Svou odpovědí jsi mne přivedl na myšlenku, která může hrát roli i v tom "zvedání rukou" ve sboru. Důvod, proč lidé nezvedají ruku, může být i v tom, že se bojí, aby nebyli prohlášení za pyšné a namyšlené, pokud budou mít jistotu spasení. Sám jsi zde prohlašoval, že naše odpovědi nebudeš soudit...

Ve Tvém komentáři mne zaujala myšlenka smrti v souvislosti s koronavirem. Nevyjadřovala jsem se k tomu, protože už jsem byla unavená na svoje postřehy k tomuto tématu, ale považuji to za dobrou úvahu a Tvou obavu nebagatelizuji. To vlákno vnímám tak, že jde o hledání, tak snad ano.

Teď už se na kafe tak snadno nedostaneme, ale kdybys mne konečně pozval (až stát povolí návštěvy), tak bych Ti popovídala víc o velkých bojích, které vedu. Řadě z nich bys rozuměl, protože v něčem máme podobné přemýšlení. Ale v tom všem je mi Kristus jistotou.