Pavla pokládám za hlavního pastýře třeba já, protože jeho činnost je dost zmapována v NZ, je autor většiny listů a tam vyjadřuje svou péči o církev. Byl to podle mne dobrý pastýř. O Petrovi svědčí (pouze) tradice, neznám ji, ale předpokládám, že to bude o tom, že Petr se stal biskupem v Římě a pak po něm byli další biskupové. Tradici nepovažuji za důležitou, myslím, že vzhledem k okolnostem (byl to prostý člověk) působil v Izraeli a nebyl cestovatelem jako Pavel, podle mne Řím nenavštívil. Tím ale nechci snižovat, že by o ovečky nepečoval.Pavel je mylně pokládám za hlavního pastýře oveček jen proto, že má v NZ největší písemné zastoupení. Tradice, tedy svědectví církve od počátku však svědčí jinak. Zde vidíte její důležitost. Ne nadřazenost, nebo podřazenost Písmu, ale zcela přirozené doplňování se. Navíc, sám Pavel svědčí o tom, co je sloupem a oporou pravdy - nikoli sola scriptura, ale církev. 1 Tim 3,15
Kdo ustanovil pravidlo, že prvotní výskyt pojmu v Písmu je určující? To je hermeneutický předpoklad, který si ustanovili lidé. Neříkám, že je zcela mylný, ale je to lidská pomůcka. První výskyt života člověka v Písmu, ze kterého odvozujete, že žádná jeho část není přirozeně nesmrtelná ale pouze popisuje, že před stvořením člověka prostě žádný neexistoval. To, o čem se bavíme my je ale jiné téma. Jestli od té doby lidé mizí do nevědomí až do vzkříšení, nebo ne. O tom Písmo podává svědectví podporující oba výklady. Chcete-li tedy stát pouze na Písmu, měl bys zaujmout čestně postoj - Písmo to nezjevuje zcela jednoznačně. Necháme to na Bohu. Tomu se nijak nepříčí odmítání spiritismu, který samozřejmě ČKC odmítá také.
Co se týče, že církev je "sloup a opora pravdy" (1.Tim 3:15) v textu vidím to, že církev není pravdou samotnou (neurčuje pravdu, tou je Písmo a zosobněný Kristus), ale je sloupem a oporou pravdy. V církvi by se měla pravda Božího slova skutečně podepírat, to nejen, že nevylučuje "sola scriptura", ale naopak uvádí, že pravda existuje a tou je Boží slovo. Církev Boží slovo pouze (v tom lepším případě) podporuje, žel v historii církví tomu mnohokrát tak nebylo.
Ano, pravidla hermeneutiky jsou od lidí, přesto si myslím, že tato pravidla dal k rozpoznání lidem sám Pán.
Vzhledem k tomu, že na začátku bible Hospodin říká, že přestoupením lidé "propadnou smrti" a pak je v dalších biblických knihách rozvedeno, co to znamená (zaniknou myšlenky, nepodílí se na ničem..) a satan naopak říká, že "smrtí nezemřou" (půjdou třeba do nevědomí), raději věřím Hospodinu. Nemohu spekulovat, že lidé v nějaké formě po smrti existují, proto beru, že smrt je zánik, konec.
Pokud mám tento postoj, pak nemohu věřit, že mi ze záhrobí odpovídají lidé např. na modlitby, to je spiritismus. Domnívám se, že v některých případech mohou být spiritistické projevy v ŘKC tolerovány nebo chybně interpretovány, protože katolíci věří na nějakou existenci lidí po smrti a jejich účasti na dění na světě.