Tomáš Plechatý:
A jak to máte vy věřící?
Uvěřili jste evangeliu, které vám nezaslouženě dává /nabízí hojný život zde na zemi?
Nebo jste uvěřili evangeliu, které nezaslouženě nabízí ale zde jen duchovně až naplno až na onom světě?
Slovo evangelium se používalo v různých dobách různě. Pavel ho používá jinak než Jan Křtitel nebo Ježíš.
Ježíš hlásal království, které přichází. Není jen na věčnosti až jednou, ale je už teď mezi lidmi. Ježíš moc království demonstroval uzdravováním a další svou službou. Království Nebes má jiná pravidla než království zde na zemi, má také jinou ekonomiku.
Jan Křtitel upravoval Ježíši "stezky", že volal lidi k pokání. Když lidé čekali návštěvu pozemského panovníka, upravovaly se cesty, zasypávaly štěrkem, aby v nich nebyly díry. Cesta do nebeského království je cesta pokání, bez něhož nikdo do království nebeského nevstoupí.
Pavel hlásal evangelium o Ježíši Kristu. Ježíš zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen.
Evangelium obsahuje oba prvky - utrpení i vítězství.
Zaměří-li se někdo jen na to zdraví, na které máme údajně nárok, vylučuje prvek utrpení, který k evangeliu patří. I Ježíš trpěl a zvolil, že půjde cestou, která se "pozemsky" završí na kříži.
Na tom kříži ale nezůstal, byl vzkříšen a nyní je skrze Ducha Svatého stále přítomen. Proto může Ježíšův učedník navzdory těžkostem zažívat i tu radost a pokoj, o kterém stále píše Viktor. Požehnání se může projevit i v pozemském životě (bohatství, zdraví atd., že lidé uvěří atd.).
Když Pavel se Silasem skončili ve vězení a měli nohy v kládě, tak zpívali. Předtím ale byli pořádně zbiti. V tom se projevil ten jejich pokoj a radost, které jsou výsadami jiného světa, než toho, ve kterém žijeme. A oni v tom světě žili (už tu na zemi).
Proto si myslím, že evangelium je jak o utrpení, tak o radosti.
Stává se, že jsme někdy zaskočeni situacemi v našich životech. To je normální, protože se v nás skrývá odkaz ráje. Máme "geneticky zabudovaný" systém, který říká, že svět utrpení nebyl v původním plánu. Uvědomila jsem si, že naše touha po super životě bez problémů je nebeským odkazem, který v nás stále žije a tím nás upozorňuje, že tu něco nehraje.
To, co tu nehraje, je hřích, který všechno zkazil. Proto umíráme, i kdybychom byli předtím mnohokrát uzdraveni. Před delší dobou jsem zde o tom psala.
Evangelium je konfrontační. Ukazuje totiž člověku, že řešení není v člověku, ale v Ježíši. Že člověk není tak dobrý, jak si myslí. Když se člověk setkává s evangeliem, není to líbivé setkání, poněvadž se dozví, že je hříšník. Ale evangelium má řešení, poněvadž Ježíš hříchy odpouští a hřích již byl odsouzen na kříži.
Takže to vidím tak, že evangelium je celek. Pokud bychom zvěstovali jen tu první část - jsi hříšník a u toho bychom zůstali, zvolili bychom satanův způsob "citací z Bible". On rád cituje, citoval i Ježíši na poušti, když ho pokoušel. Našel vhodně zvolený veršík a když ho vytrhl z kontextu, učinil z něj "smrtící náboj". Pokud je něco vytrženo z kontextu, je to kulka, která působí smrt, i když se "vyznavač citátů" odvolává na Písmo. Když by zvěstoval evangelium satan, tak Ti řekne, že jsi k ničemu, neschopný, příliš hříšný, nikdo Tě nebude mít rád, nic nedokážeš a Bůh Tě již zavrhl.
No Ježíš se nedal satanem zastrašit, protože znal celé Písmo. A v Ježíšově podání to byla živá voda, která Ho zachránila. Zde je důležité, že Ježíš nebagatelizuje náš hřích, ten musel být odsouzen. Nezlehčuje jeho význam ani nad ním nemávl rukou. Ale navzdory tomu říká, že Bůh nás nezavrhl, ale připravil pro nás své království. Vstup = pokání. A říká, že v Jeho síle můžeš být schopný dělat dobro, Tvůj hřích byl smyt, i kdyby Tě zavrhl celý svět, On Tě bude mít rád. Když na to zapomeneš, dívej se na kříž. Budeš vidět svět Jeho očima, ať už budeš bohatý, nebo chudý.
Je váš vzor Abrahám, Daniel, Ester, Josef, Nehemjáš a další vysoko postavení věřící?
Nebo je váš vzor spíše učedník, který nemá ani mošnu ani hůl jí jen to co mu dají a nemá kde by přespal?
Umíte přijmout, že to v tom má volbu i zodpovědnost člověk, nebo ji v tom má pouze Bůh pro každého jedince?
Asi nemám vzory, ale mám ráda apoštola Pavla.
Uměl mít dostatek i trpět nouzí. Tam vidím oboje.
Uzdravoval a sám uzdraven nebyl.
Mám kamarádku, která si dovolenou plánuje tak, že prostě někam vyjede, modlí se, kde má přespat, kam má zajít. Ubytování předem nezařizuje. Nedávno mi posílala svědectví, jak se Ježíš stará o všechny její potřeby, i když ten satan dělá bu bu bu.
Vidím to tak, že až tak nezáleží na naší teologii, ale na živém vztahu s Bohem, protože Bůh tu naši teologii koriguje.
Ale samozřejmě souhlasím v tom, že naše teologie ovlivňuje náš život.
Věřím, že člověk má svobodnou volbu vybrat si svůj "věčný osud".
Pokud by má odpověď byla nedostatečná nebo nejasná, ráda poskytnu doplnění.
