Sobota - šabat

[Member]

[KB1613] Lukáš 23:53 A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován. 54 A byl den připravování, a sobota se začínala.

Slova "sobota se začínala, jsou trochu zavádějící, z nichž vyplývá doba ranní. Jednak, Židé na začátku dne poznávali západ slunce a v citované pasáži se jedná o večer. Ale jak se večerem může den rozjasňovat?

Svitalo na nový deň. Súhlasím s NOmikim. G2020 ἐπιφώσκω

[Member]

To by byla pěkná blbost ze strany od Boha, kdyby jednu sobotu (velkou sobotu jednu z mnoha takových sobot, která mohla být a byla pokaždé v jiný den v týdnu, v době Ježíšova ukřižování byla ve čtvrtek) požadoval od židů zachovávat od večera do večera, ale tu pravidelnou každotýdenní v sedmý den, od rána do rána. Tato veliká sobota byla svým obsahem stejná jako běžná sobota, takže pro ni platilo to samé.

Nešlo o soboty ale o šabaty. Tento šabat bol iný, výnimočný a ak si nepochopil jeho náplň a považuješ ho za bežný ako všetky, tak je to iba ďaľšia z vecí, ktorú nechápeš. Je tam zrejmé, že začiatok bol deviateho dňa a trval až do desiateho dňa. NOmikim to napísal správne. Takže jeden deň u Boha nie je od večera do večera. Od večera do večera je rozpätie začínajúce deviatym dňom večer a končiace desiatym dňom večer. Nie je to dĺžka jedného dňa podľa adventistického myslenia alebo židovskej tradície.

Kdy začínají židé světit šabat?

To zaujíma iba adventistov alebo svätičov šabatu. Nič to ale nemení na tom, že v Písme nič o tom nemáte.

[Member]

Obyčej začínat den večerem, při setmění, má jeden půvabný účinek-v přirozeném rytmu času jej "nezaspíte". Můžete nový den přivítat, i se s ním rozloučit, sami, s blízkými, s Bohem. Nevyžaduje to ani noční bdění, ani časné vstávání...

Ano je to obyčaj, ktorý má svoj pôvab pre toho kto dá na obyčaje ľudí.

[mikim]

To by byla pěkná blbost ze strany od Boha, kdyby jednu sobotu (velkou sobotu jednu z mnoha takových sobot, která mohla být a byla pokaždé v jiný den v týdnu, v době Ježíšova ukřižování byla ve čtvrtek) požadoval od židů zachovávat od večera do večera, ale tu pravidelnou každotýdenní v sedmý den, od rána do rána. Tato veliká sobota byla svým obsahem stejná jako běžná sobota, takže pro ni platilo to samé.

Nešlo o soboty ale o šabaty. Tento šabat bol iný, výnimočný a ak si nepochopil jeho náplň a považuješ ho za bežný ako všetky, tak je to iba ďaľšia z vecí, ktorú nechápeš. Je tam zrejmé, že začiatok bol deviateho dňa a trval až do desiateho dňa. NOmikim to napísal správne. Takže jeden deň u Boha nie je od večera do večera. Od večera do večera je rozpätie začínajúce deviatym dňom večer a končiace desiatym dňom večer. Nie je to dĺžka jedného dňa podľa adventistického myslenia alebo židovskej tradície.

Kdy začínají židé světit šabat?

To zaujíma iba adventistov alebo svätičov šabatu. Nič to ale nemení na tom, že v Písme nič o tom nemáte.

...Nešlo o soboty ale o šabaty. Tento šabat bol iný, výnimočný a ak si nepochopil jeho náplň a považuješ ho za bežný ako všetky, tak je to iba ďaľšia z vecí, ktorú nechápeš.

Šlo o šabaty (český předklad soboty či svátky) v kterýkoliv den týdne. Jejich obsah byl stejný či podobný jako o běžném šabatu (sobotu , svátek) v sedmý den týdne sobotu. Jasné verše jsem ti uvedl, ale ty to překrucuješ.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Šabat

Zapalování svící[editovat | editovat zdroj]
Zapalování světel na šabat vychází ze starověkého zvyku, kdy byl v domě zažehnut před začátkem šabatu zdroj ohně, který bylo možné nadále používat na šabat. V dnešní době se rituál provádí symbolicky zapálením minimálně dvou svící nebo světel. Svíce zapaluje většinou žena nebo paní domu a říká při tom příslušné požehnání. Pokud v domácnosti žije muž sám nebo více mužů, zapaluje svíce muž.

Liturgie na šabat[editovat | editovat zdroj]
Šabat začíná v pátek se západem slunce. V době kolem soumraku se po odpolední modlitbě mincha (pro všední den) recituje Kabalat šabat, (hebrejsky: přijetí šabatu). Závěr této liturgie již spadá na páteční večer, kdy začíná samotná večerní modlitba (ma'ariv) pro šabat. Po skončení modlitby se rodina většinou schází u slavnostní večeře, před kterou se říká kiduš nad vínem a požehnání nad chlebem.

V sobotu ráno se v synagoze koná ranní bohoslužba (šacharit) se zvláštními přídavky k Psukej de-zimra a čtením z Tóry. Během čtení je k Tóře vyvoláno minimálně sedm lidí a čte se celá týdenní paraša (oddíl z Tóry). Po šacharitu následuje přídavná modlitba pro šabat a svátky (musaf). Po skončení ranní liturgie následuje opět kiduš nad vínem a ranní hostina, buď přímo synagoze nebo doma v rodinném kruhu.

Tóra se rovněž čte i během odpolední modlitby mincha, kdy jsou vyvoláni pouze tři lidé. V řadě obcí se během odpoledne studují různé náboženské texty, tradičně Pirkej Avot. Šabat končí obřadem, zvaným havdala (dosl. rozdělení), kterým je šabat oddělen od šesti pracovních dnů a začíná nový pracovní týden.

Během šabatu je obvyklých třináct ústředních požehnání v Amidě nahrazeno jedním zvláštním požehnáním týkajícím se svatosti dne. Podobné pasáže jsou vsunuty i do požehnání po jídle. Neříkají se žádné kajícné nebo prosebné pasáže (Tachanun, Viduj), které se normálně říkají ve všední dny. Modlitby jsou vedeny ve slavnostním a svátečním duchu, zpívají se zvláštní žalmy určené pro šabat (především Žalm 92). Během šacharitu si věřící nenavazují tfilin, nosí se pouze talit. Pokud by na šabat připadl půst, odsouvá se buď na čtvrtek nebo neděli. Výjimkou je Jom kipur, během kterého se lidé postí, když připadne na šabat.

Ať se podíváš na většinu www. stránek, které mluví o šabatu, tak vždy mluví od večera do večera...
Jejich liturgie je stejná v době Ježíše i před ním, stejně tak i v době dnešní. Kdyby to dělali špatně, nedal by jím Hospodin nebo Ježíš nebo Duch Svatý alespoň 1x vědět, že to dělají špatně?

A tak to dělali židé vždycky...My ale nejsme židé, ale křesťané, a proto dodržujeme pouze Desatero (bez všech možných ceremonií a dalších 36 přikázáních co dělat či nedělat v sobotu okolo), které máme zapsáno v mysli a v srdci.

[NOmikim]

Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, Iz 56:6

Ano tak to bolo. Kto sa pripojil k judaizmu dodržiaval šabat. Musel sa dať aj obrezať. Zmluvu Boh uzatvoril iba s Izraelitmi. Ak sa pevne držíte zmluvy s Izraelom, tak sa aj obrežte a dodržujte všetko, čo bolo obsahom zmluvy a Božími nariadeniami Izraelcom. Neviem, prečo si len vypichujete z nej šabat, desiatky a nečisté mäso? Skladačka z Lega?

Ne, pouze jsem zmiňoval cyklus dní, které začínaly večerem.

Ano, cyklus tu je naznačený. Každý deň je ukončený ránom. Formulkou bol večer, bolo ráno Xtý deň. Lebo na počiatku bola tma a všetko začalo až svetlom a až potom, na konci dňa prišiel súmrak večera, noc a ráno. Preto to začína svetlom a nie tmou. Boh jasne oddelil svetlo od tmy už pri stvorení a už pri stvorení nazval svetlo dňom a tmu nazval nocou. Ale kto chce žiť v tme a vítať príchod tmy ako nový deň, nič mu v tom nebráni.

[NOmikim]

Šlo o šabaty (český předklad soboty či svátky) v kterýkoliv den týdne. Jejich obsah byl stejný či podobný jako o běžném šabatu (sobotu , svátek) v sedmý den týdne sobotu. Jasné verše jsem ti uvedl, ale ty to překrucuješ.

Šabat nie je sobota. Sobota je deň zasvätený božstvu Saturna.

Tvoj koment síce nie je určený mne ale to, čo píšeš ďalej sú len nebiblické texty, história a tradície. Tento šabat, Deň zmierenia začínal deviateho dňa večer a končil desiateho dňa večer. Začal večer predošlého dňa kajaním ľudu. Ak je to zároveň pre adventistov predpis na svätenia šabatu v každý týždeň, nech sa páči. V Biblii sa ale o tom nepíše, že to mali Izralci aplikovať na týždenné šabaty. Potom ale uznávate, že začiatok dňa nie je večerom. Keby bol začiatok dňa večerom, Boh by napísal zmienku iba o dni desiatom, ktorý by automaticky začínal večerom, veď ako tu pastuješ dookola všetci tomu údajne rozumeli tak. Pretože to mu tak nebolo a nie je, pretože deň nezačínal večerom a týkalo sa to iba tohoto špeciálneho šabatu, Boh tam dal podrobne zapísať začiatok a koniec práve vymenovaním poradia dní v mesiaci, uvádza preto rozpätie dvoch dní a nie jeden. Deviaty deň a desiaty deň.

[NOmikim]

A tak to dělali židé vždycky...My ale nejsme židé, ale křesťané, a proto dodržujeme pouze Desatero (bez všech možných ceremonií a dalších 36 přikázáních co dělat či nedělat v sobotu okolo), které máme zapsáno v mysli a v srdci.

Ako to robili židia vždycky ma vôbec nezaujíma, ja dám na Bibliu. A ako dopadli tí čo to tak robili vždycky a podľa Teba to robili a robia správne? Ukrižovali Krista a neprijali mesiáša. Označujú Ježiša za pankharta a podvodníka. Tak hľaď na židov, keď Ti to vyhovuje, nech sú Tvojim vzorom, čo aj sú zachovávaním. A keď Ti to nevyhovuje, hraj sa na kresťana dodržiavaním len tej časti zmluvy so židmi, ktorá Ti vyhovuje.

A že by im to Duch Svätý aspoň raz nepovedal? Ach to Tvoje uvažovanie. Pozri, ani Tebe Duch Svätý nepovedal ako na tom si.

[Guy]

Ano tak to bolo. Kto sa pripojil k judaizmu dodržiaval šabat. Musel sa dať aj obrezať. Zmluvu Boh uzatvoril iba s Izraelitmi. Ak sa pevne držíte zmluvy s Izraelom, tak sa aj obrežte a dodržujte všetko, čo bolo obsahom zmluvy a Božími nariadeniami Izraelcom. Neviem, prečo si len vypichujete z nej šabat, desiatky a nečisté mäso? Skladačka z Lega?

Připomínám, že jde původně o komentář k Mar 2:28 ..sobota je učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu, Syn člověka je Pánem nad sobotou. Podle všeho je sobota i nadále dnem se zvláštním významem určitě pro Židy aje třeba vzít v úvahu, že ten Bůh požehnal a posvětil. Jiného dne se požehnání a posvěcení netýká.
Co se týče obřízky, o ní jasně NZ mluví, že se křesťanů netýká, stejně jako desátky, nečisté maso je diskutováno jinde.

Ano, cyklus tu je naznačený. Každý deň je ukončený ránom. Formulkou bol večer, bolo ráno Xtý deň. Lebo na počiatku bola tma a všetko začalo až svetlom a až potom, na konci dňa prišiel súmrak večera, noc a ráno. Preto to začína svetlom a nie tmou. Boh jasne oddelil svetlo od tmy už pri stvorení a už pri stvorení nazval svetlo dňom a tmu nazval nocou. Ale kto chce žiť v tme a vítať príchod tmy ako nový deň, nič mu v tom nebráni.

Obrat "byl večer a bylo ráno den..." podle mně ukazuje, že den začíná večerem(západem slunce, setměním) a končí dnem, tedy když skončí světlá část dne, tj. opět setměním.
Mar 15:42 A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty
Mar 16:1.2 Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce,

Zde je hezky vidět, jak Židé chápali a dodnes chápou začátek šabatu a dnů vůbec. Po sobotě (tedy v sobotu večer) Marie nakoupila masti a 1.dne po sobotě (v neděli ráno) šli k hrobu.
Myslím, že je to jasné, den začíná večerem. Bůh to tak stanovil, nejde o vítání tmy, ale o příchod nového dne. Máš naprosto pravdu v tom, že nikdo nebrání jinému, jestli chce žít ve tmě se svými nesprávnými názory.

[Guy]

Pravděpodobně byl původně propojen s kultem měsíce jak je vskutku naznačeno pravidelnými zmínkami sabatu a novoluní v jedné větě. Staří Semité uctívali měsíc a hvězdy.

Mohl by jsi doložit tvrzení o propojení s kultem Měsíce biblickými texty ?
Já Ti předložím text, který to vyvrací:
abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu Deut 4:19
Ano, některé semitské národy uctívaly měsíc a hvězdy, ale Izraelité to nebyli. Jen tehdy, když od Hospodina odpadli, tak se to dělo.

Avšak měsíc má 4 fáze během přibližně 28 dní a zdánlivě se zastaví na obloze každých 7 dní. Dny, pří kterých toto měsíční "božstvo" odpočinulo (zastavilo) byly pokládány za tabu nebo špatné znamení.
V dobách, kdy byli Izraelci nomády to na základě pozorováni fází měsíce nemohl být pevně stanovený den. Když se Izraelci usadili v zemi a začali obdělávat půdu, pak jejich nový způsob života vyžadoval, aby sabat přicházel v pravidelných intervalech a tato změna byla mnohem snadnější jakmile opustili původní lunární náboženství.

Měsíční cyklus trvá přes 29 dní, tedy jde o dobu, kdy se měsíc dostane např. z úplňku znovu do opozice, tedy úplňku. Nejde tedy o 28 dní a nějaké 4 fáze po 7-mi dnech. Zajímavé je, že předkládáš nebiblický původ šabatu. Bible jasně říká, že šabat zachovávali už na poušti, tedy před usídlením a obděláváním půdy. Navíc v bibli nic není o lunárním náboženství, které by bylo původním náboženstvím Izraele.

[NOmikim]

Připomínám, že jde původně o komentář k Mar 2:28 ..sobota je učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu, Syn člověka je Pánem nad sobotou. Podle všeho je sobota i nadále dnem se zvláštním významem určitě pro Židy aje třeba vzít v úvahu, že ten Bůh požehnal a posvětil. Jiného dne se požehnání a posvěcení netýká.

Ježišove slová boli určené židom, ktorí Ho obvinili z porušovania šabatu. Židia boli a sú ľudia = človekovia. Povedal im to, čo im povedal a má samozrejme pravdu. Šabat bol urobený pre Izraelitov = pre ľudí = pre človekov, pre tých, ktorým to Pán Ježiš hovoril. Ľudia, Izraeliti, títo istí človekova, pokolenie ľudí vyvedených z Egypta boli adresáti Ježišovych slov. Šabat bol daný pre nich a začali ho sláviť pri zbieraní manny. Potom im Boh dal šabat ako súčasť zmluvy. Pán Ježiš je pánom všetkého, neviem o tom, čoho pánom by nebol, keď v ňom všetko vzniklo a bez Neho nevzniklo nič. Je pánom aj šabatu. Boh, tento sviatok šabatu posvätil pre židov, pretože nemali iného stretávania sa s Bohom. Boh, nekomunikoval skrze Ducha Pána Ježiša so skupinkami. Pre nás je dôležité, že Duch nášho Pána Ježiša Krista nie je nijak časovo obmedzený:

Lebo kde sú zhromaždení dvaja alebo traja v mojom mene, tam som ja medzi nimi.

Preto vieme, že aj zajtra, keď sa zídeme, Pán bude s nami, aj keď bude podľa mikima a adventistov na našich čelách znamenie šelmy a jediný boh, ktorí na nás bude mať čas bude satan. Ale čo už, aj takí blbci sú a aj tí sú mojimi bratmi. Ale Ježiš hovorí, že nezáleží na dni ale na tom, aby sme sa zišli v Jeho mene, pre Neho. Záleží len na mieste, nie na čase a záleží na tom aby to stretnutie bolo v Jeho mene a ja by som dodal že v Jeho Duchu. Aj v stredu a vo štvrtok.

A že je niekto modlár a uctieva deň, ktorý pokladá za požehnanejší a posvätenejší, to už je jeho osobná vec s Pánom. Aj keď pripisuje Pánovi Ježišovi iné vlastnosti v jeden deň ako zvyšných 6 dní, to je uctievanie dňa alebo tvorba vlastnej výlučnosti, správnosti či povätenosti, kvôli tomuto dňu, lebo mu Boh doprial poznať "pravdu". Ale veď to je jedno. Duch Ježiša Krista je dôležitý.

Keď bolo niečo Bohom požehnané bolo to vidieť. Ale všetky dni sú predsa rovnaké a Bože požehnanie sa neprejavuje viac v šabat ako iné dni. Dokonca zachovávači šabatu, vaši príbuzní, židia, tak zachovávali šabat a poväcovali posvätené až to bolo Bohu odporné a nemohol to vystáť. Takže o šabat predsa vôbec nejde. Podstata je v Duchu a nie v dni.

Obrat "byl večer a bylo ráno den..." podle mně ukazuje, že den začíná večerem(západem slunce, setměním) a končí dnem, tedy když skončí světlá část dne, tj. opět setměním.

Čo je medzi večerom a ránom? Aké rozpätie? Podľa mňa noc. Ak pribúdaním tmy, strácaním sa svetla, začína deň, nech sa páči. Osobne s tým nemám problém, inak mi je to jedno. To je dôležité pre uctievačov šabatu.

Mar 15:42 A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty
Mar 16:1.2 Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce,

Nezamieňaj šabat za deň v týždni. Šabat bol sviatok a podľa všetkého bol zachovávaný židmi počas svetlej, viditeľnej časti dňa. Nemali zákaz pracovať v noci, keď sa im pracovať nedalo kvôli tme. Nepracovali vtedy, keď by inak pracovali a mohli, kvôli svetlu. Preto, keď bolo po sviatku šabate ráno išli k hrobu a preto po dni príravy a po jeho večeri, keď sa ešte niečo dalo pripraviť (lebo v noci nič nerobili) začali ráno dodržiavať šabat.

Máš naprosto pravdu v tom, že nikdo nebrání jinému, jestli chce žít ve tmě se svými nesprávnými názory.

Súhlas, lebo o šabat predsa vôbec nejde. Ide o Ducha Kristovho a ten je tam, kde sa zchádzajú dvaja, traja či viacerí v Jeho mene. Tam bude s nimi On. Hocikedy.