Ellen Gould White

[Viktorrealita]

Hosť

Celá Biblia je Božie Slovo, vo zmysle svedectva Starého a Nového Zákona.

Samozrejme, že v Biblii sú ľudské výroky, konštatovanie určitých udalostí, hriešné ľuské činy atd., ale aj súdy Božie za to všetko a teda Boží pohľad na to všetko. To je zmyslom Biblie, aby odpovedala na to všetko a to z pohľadu Boha. Aby svedčila o tom všetkom, čo Boh činí a ako to činí pre spásu človeka vyučovaným
milosťou Božou. Milosť Božia vyučuje len veriaceho v Krista.

V Biblii sa má rozlišovať, čo sa píše z pohĺadu človeka a čo z pohĺadu Boha. To znamená, že to, čo je z pohĺadu Boha, tak to má byť kritérium a teda na prvom mieste a ostatné sa posudzuje podľa tohoto kritéria. Potom si výklad neprotirečí, lebo sa posudzuje podĺa Ducha v ktorom bola Biblia napísaná a skompletovaná ako jedna kniha.

Apoštol Pavol dáva polemické otázky a dokonca zdôrazňuje, že - "po ĺudsky hovorím", aby následne odpovedal na to, čo má byť podĺa Boha.

Dokonca som sa stretol, ako niekto spochybňoval Bibliu a hovoril o chybách a to na základe nepatrnej odlišnosti jednotlivých Apoštolov popisujúcich tú istú udalosť.

Lenže to nie je chyba, keďže vyjadrenie zmyslu udalosti je to isté.

Je to teda evanjelium podávané podľa Matúša, Marka atd. No jadro evanjelia je jedno a to isté a pravdivé. A o tom to je!

[tomplechaty]

Ak pripustím, že sa tu a tam Biblia mýli, tak čo keď sa mýli aj vo veciach, ktoré sú podstatné pri účinnosti spásy?

No Viktore, to jsi si položil odvážnou otázku.

To by byl hukot, kdyby tu najednou nebyla ta jistota bible viď.

Najednou bys tu byl pouze ty a tvá niterná snaha hledat Boha nebo někoho nad sebou a hledat smysl.
Najednou bys byl tomu Bohu vydán na milost a nemilost, protože bys neměl ,,manuál" co si o něm myslet a jak posuzovat jak by se měl a neměl projevovat.

Najednou by mohly všechny myšlenky, nápady vnuknutí nebo i slova být pouze o víře a svědomí zda to je dobré nebo špatné.

Najednou by to křesťany vrátilo nazpět mezi ostatní smrtelníky na zemi, kteří také neví jak se kdy rozhodovat a jen vsází na své svědomí a srdce nebo intuici.

Ale možná by to přineslo i trochu pokory od přesvědčení ,,my přece víme že....". a s Tím možná i trochu soucitu nebo ochoty více naslouchat i příběhům jiných těch jinak nebo nijak věřících jejich motivům a důvodům k jednání. Možná by to vedlo k chaosu a možná k většímu pochopení.

Rozhodně by to asi nutilo lidi více přemýšlet a používat hlavu, než si jen nalistovat ,,správnou odpověď"

Jak jen to mohli Bez bible přežít Eliáš, Noe, Abraham, i Mojžíš?
Ale i Adam, přece po vyhnání z ráje si nemohl nalistovat jak to bude dál.

Zůstali tam sami na zemi?
Proč bychom měli mít nějaký tahák a cheat, co oni neměli?

[Viktorrealita]

Tomplechaty napísal: No Viktore, to jsi si položil odvážnou otázku.

Predsa vieš, že to bola rečnícka otázka a to pre tých, ktorí spochybňujú niektoré časti Biblie.
Ak teda niekto spochybňuje niektoré časti z Biblie, tak ju spochybňuje celú. Robí z Biblie nedôveryhodné svedectvo. A je jedno akým spôsobom to robí.

Tomplechaty napísal: To by byl hukot, kdyby tu najednou nebyla ta jistota bible viď.
Najednou nebyla?

Predsa z Božej moci je spísané Božie Slovo a Boh rozhodol, čo má byť súčasťou Biblie, z Božej moci je skompletovaná a uchovaná, až do dnešných dní. No a Slovo Božie je predsa u Boha a je večné. Na to si akosi pozabudol, že. Ak by Boh nebol, tak by sme neboli ani my, ani Biblia by nebola a žiadny hukot by sa nekonal. Nič by nebolo a teda by nikto nekládol, ani takéto hypotetické otázky. No Boh existuje, je večný a jeho Slovo je večné a preto existuje aj Biblia. Z tohto pohľadu je tvoja otázka nezmyselná. Boh zjavuje istotu vo svojom Slove tým, ktorým to zjavuje. To je ten pokrm srdca z ktorého vykúpený v Kristu žije. Je to chlieb života.

Ján1 1Na počiatku bolo Slovo a to Slovo bolo u Boha a to Slovo bol Bôh. 2Ten, to Slovo bolo na počiatku u Boha. 3Všetko povstalo skrze neho, a bez neho nepovstalo ani jedno z toho, čo povstalo. 4V ňom bol život, a ten život bol svetlom ľudí, 5a to svetlo svieti vo tme, a tma ho nezadržala.

Existencia Biblie nestojí na nejakej náhode, ale na Slove Božom. Boh má plán s človekom, aby vo svojej milosti stvoril nové stvorenie v Kristu Ježišovi, aby ho už z lásky a nekonečnej vďačnosti už naveky oslavovalo.

Tomplechaty napísal: Najednou bys tu byl pouze ty a tvá niterná snaha hledat Boha nebo někoho nad sebou a hledat smysl.

To Boh ma našiel a oživil, aby som uvidel svetlo Božieho Slova a uveril. Sám od seba by som ho nenašiel, len by som tápal v tme a beznádeji a hľadal zmysel v márnych a dočasných veciach.

Tomplechaty napísal: Najednou bys byl tomu Bohu vydán na milost a nemilost, protože bys neměl ,,manuál" co si o něm myslet a jak posuzovat jak by se měl a neměl projevovat.

Spočiatku Biblia neexistovala, no Božie Slovo bolo vždy. Boh prehováral k človeku a komu to Slovo zjavil, tak tomu ho zjavil a komu ho nezjavil tomu ho nezjavil. Nad kým sa zmiloval, nad tým sa zmiloval. Je to jeho vôľa a jeho výsostné rozhodnutie . Boh má na zemi svoj ľud a ten aj zachránil.

Ako vidíš, tak aj keď existuje Biblia, aj tak jej mnohí neveria a sú vydaní na napospas svojej hriechom zotročenej vôli. No a Boh zjavuje pravdu vo svojom Slove komu chce a kedy chce. Zmiluje sa nad tým, nad kým sa zmiluje.

Tomplechaty napísal: Najednou by mohly všechny myšlenky, nápady vnuknutí nebo i slova být pouze o víře a svědomí zda to je dobré nebo špatné.

Boh oživuje, zjavuje pravdu v srdci človeka a skrze dar viery prijíma to Slovo života do svojho srdca. Takto s istotou spásy v Kristu je zdokonaľovaný a vyučovaný milosťou Božou a takto vstupuje srdcom do kráľovstva pokoja a radosti v duchu Svätom. Má už pokoj, ktorý svet nezná.

Tomplechaty napísal: Najednou by to křesťany vrátilo nazpět mezi ostatní smrtelníky na zemi, kteří také neví jak se kdy rozhodovat a jen vsází na své svědomí a srdce nebo intuici.

Milosť Božia vyučuje a zdokonaľuje len vykúpených v Kristu – tých ktorým zjavil Otec na nebesiach v ich srdciach Krista a tí aj uveria spasiteľnou vierou. Ostatní nech vsadzajú na čo chcú, no sami od seba k spáse nikdy nedôjdu.

Tomplechaty napísal: Ale možná by to přineslo i trochu pokory od přesvědčení ,,my přece víme že....". a s Tím možná i trochu soucitu nebo ochoty více naslouchat i příběhům jiných těch jinak nebo nijak věřících jejich motivům a důvodům k jednání. Možná by to vedlo k chaosu a možná k většímu pochopení.

Viera nepozná pochybnosti, lebo už to nie je vierou. No a z viery, aby bolo podľa milosti Božej. Mimo Krista niet spásy, lebo ten, ktorý opovrhol Kristom a jeho obeťou za naše hriechy, tak z Boha robí klamára a už je odsúdený.

Neveriaci v Krista nemôže nič činiť na Božiu chválu a to nech by to už bolo čokoľvek. Lebo všetko, čo nie je z viery v Krista je hriech. Podstatné je činiť dobre na Božiu chválu a to sa dá jedine skrze vieru v Krista, ako Syna živého Boha. A v tom je v Božích očiach priepastný rozdiel.

Teda čo sa týka motívoch neveriacich v Krista , ktoré ich vedú k morálnemu správaniu, tak som to už tu písal cit:

Dvaja ľudia sa môžu pričiniť o dobro svojich blížnych.

V prípade jedného z nich môže to byť výraz čiste ľudského, prirodzeného života, nejakých morálnych zásad, aby získal priazeň iných, vidí v tom zmysel pre povinnosť, alebo dokonca z radosti, akú takáto činnosť prináša.

No v prípade druhého je to dôsledok Božieho oživujúceho zásahu - znovuzrodenia a teda vyliatia lásky Božej v jeho srdci, ako dôsledok spasiteľnej viery, ktorou prijal Slovo života do svojho srdca plného lásky Božej.

V oboch prípadoch je vonkajší výsledok podobný a z pohľadu človeka často nepostrehnuteľný. No z Božieho pohľadu, ktorý vidí do srdca človeka je tu priepastný rozdiel. No a rozhodujúci je predsa Boží pohľad.

Prvý život, je životom sasebarealizácie a osobného zisku a to bez závislosti a teda vďačnosti za všetko Bohu a jeho milosti, keďže v Boha neverí, tak nie je schopný žiť životom na Božiu slávu.

Druhý, je životom vykúpeného v Kristu a teda v závislosti na Bohu a je dôsledkom oživenia Bohom, skrze dar viery prijatia Slova života do svojho srdca a teda je to životom pôsobenia Božieho Slova v srdci človeka, ktoré je takto vyučované a zdokonaľované milosťou Božou a teda jedine na Božiu chválu.

A v tomto v Božích očiach je medzi týmito dvomi životmi priepastný rozdiel. Vykúpený v Kristu je Božím dielom v Kristu Ježišovi a svojím novým životom oslavuje jedine Boha.

No a život sebaurčenia je naopak žitý na vlastnú chválu opovrhujúc milosťou a mocou Božou.

Totižto v pravom evanjeliu Ježiša Krista nejde o sebarealizáciu, ale o realizáciu Boha – Božieho Slova v nás formou sebazaprenia, aby život bol žitý jedine na Božiu chválu. To je princíp na ktorom stojí život vykúpeného v Kristu.

Tomplechaty napísal: Rozhodně by to asi nutilo lidi více přemýšlet a používat hlavu, než si jen nalistovat ,,správnou odpověď"

Rozumom nikdy k pravému Kristu a teda skutočnému životu nikto nikdy nepríde.

Tomplechaty napísal: Jak jen to mohli Bez bible přežít Eliáš, Noe, Abraham, i Mojžíš?
Ale i Adam, přece po vyhnání z ráje si nemohl nalistovat jak to bude dál.

Ale, ale. Slovo Bolo u Boha vždy a to Slovo bol Boh. Boh prehováral svojím Slovom k ním a to Slovo aj dal zapísať a volá sa to Biblia. Takto svedčí o tom všetkom.

Tomplechaty napísal: Zůstali tam sami na zemi?
Proč bychom měli mít nějaký tahák a cheat, co oni neměli?

Prečo? Boh vedel prečo dal to svoje Slovo do jednej Knihy – Biblie. Poslal Ducha Pravdy – Svätého Ducha, ktorý zjavuje pravdu vo svojom Slove komu chce a kedy chce. Antikrist sa snažil Bibliu nejako zničiť, schovať, lebo vie, že to svedectvo je pravdivé. Ostalo mu už len jedno a to prekrútiť, spochybniť Bibliu ako jedinú autoritu, čo aj horlivo robí. No Otec na nebesiach je zvrchovaným Bohom a niet väčšieho, ako je Otec na nebesiach.

[ambassador]

......inspirován?

Knihy vydávané casd od EGW vytvářejí iluzi její jedinečnosti prorockého a spisovatelského postavení.
Tento vydavatelský styl vytvořil kult osobnosti tím, že dílo někoho, kdo měl důležitý podíl na konečném propracování knih byl odsunut do pozadí.
Práce a vliv s. Marian Davis byl potlačován natolik, že dnes čelíme v církvi stejnému problému, jaký kulminoval na konferenci v r. 1919. Život a dílo EGW bez správného důrazu na podíl Marian Davis (její obdarování) dostalo gradaci mytologického procesu, který nelze zastavit. Materiály z konference se uložili "k ledu". Žel se to nedá trvale odkládat.
Dle mého jednoduchého názoru měla být a má být uvedena spoluautorka právě i Marian Davis na titulní stránce těchto knih. Skutečné představování sestry EGW jako geniální spisovatelky, která nedosáhla školního vzdělaní by nebylo tak vlivné a proto se nechala legenda žít, navíc se stále přikrmuje. Dovedete si představit, že nová vydání uvedených knih by mělo dvě "spoluautorky"? Jaký dopad by to mělo na církev? Podle Roberta Olsona Marian Davis připravila deset knih.
Všichni kdo se jen odvážili i v pozdějších dobách zpochybnit výkladovou pozici spisů EGW byli z církve mírně řečeno
"vyexpedováváni" na periferní prostor, čímž se znemožnil jejich vliv.
"Jako církev máme tedy trvalý problém."

"Víru jednotlivých členů jsme při vstupu do církve podmínili vírou v jiného člověka - EGW."

Pokud by nebylo obdarování Marian Davis? Co by se stalo se spisovatelskou aktivitou EGW? Bylo by to vůbec "čtivé"
a prodejné? Marian Davis skončila v propadlišti adventistických dějin, aby mohla žít legendární postava. To může být jeden z problémů chápání inspirace po adventisticky - roztroušený mezi členy.
Budeme se snažit tu ikonu inspirace protáhnout i do dalších existenčních století církve?
Co na tom, že existuje Sola scriptura?

[ambassador]

Další asistentkou EGW byla Fannie Bolton, která upozorňovala na potřebu uvádět alespoň v předmluvě knih spolupracovníky dané pisatelky. Za tuto iniciativu byla propuštěna. To znamená, že kult (malý roh ) rostl a sílil, rozmáhal se a vyvracel všechno co nepasovalo do jeho politiky.
Z našich vlastních dějin vyplývá, že EGW už není jen prorokem, spisovatelem, ale vysokým stupněm jakéhosi "pojmu" nebo jinak řečeno "etalon", kterým je potřeba všechno měřit a také všude uvádět.
Kdy nastane potřebná změna?

https://cs.wikipedia.org/wiki/Etalon

[Milan]

Na serveru Spectrum vyšel velmi zajímavý článek z pera Denise Fortina o konferenci z roku 1919. Konferenci, která měla být zapomenuta, jejíž téma mělo zústat tabu. Nejednalo se o nic menšího, než o rozhodování o směru, kterým se církev vydá vstříc budoucnosti. Delegáti se přiklonili k fundamentalismu a k doslovné inspiraci Písma i spisů Ellen Whiteové. Dlouholetí vůdci byli na konfrenci "zatlačeni do kouta" a následně odstaveni. Ti, kteří se po letech začali zajímat, co se skrývá "ve skříni historie" skončili podobně.
Adventisté ve 20.letech minulého století, krátce po smrti "prorokyně" stáli na křižovatce. Právě skončená Velká válka, následovaná epidemií španělské chřipky, apokalyptické vize o brzkém konci světa, rozmach liberálních směrů v křesťanství, které měly daleko k tradiční víře ve Všemohoucího i nahlížení na Bibli jako zdroj poznání i autority "visely ve vzduchu" jako výzva. Soustavné zdůrazňování výjimečnosti adventismu, jako biblicky předpovězeného hnutí, které sdružuje Boží věrné služebníky v závěru dějin, a je obdarováno působením "Ducha prorockého" v podobě spisů Ellen Whiteové bylo dalším formujícím prvkem. Významní představitelé církve vnímali jako závazek pravověrnosti (tedy věrnosti poslání, obdrženého od Boha) učinit tato předporozumnění součástí dogmatu, tedy obsahu vyznání víry, o kterém se nediskutuje a tvoří základ optiky pro vnímání světa i jednání členů církve. Argumenty popisující skutečný způsob vzniku knih Ellen Whiteové byly ignorovány, nebo zamlčeny. Přiznat, že některé výroky kritiků Ellen Whiteové (např. D.Canrighta), ohledně přejímání cizích textů, či velkém vlivu redaktorek Mariany Davis a Faniie Bolton na konečnou podobu spisů jsou pravdivé, bylo nepřijatelné. Připustit skutečnost, že spisy Ellen Whiteové nejsou neomylnou autoritou ve věci výkladu Písma i nezpochybnitelnou autoritou ve věcech poznání světa kolem nás znamenalo v očích jejích zastánců zpochybnit autoritu Písma a tím i autoritu Boží. Mýlila li se autorka ve výkladu Písma, jak bude přiznání jejích omylů působit na ty, kteří prostřednictvím jejich spisů přijímají Bibli? Jestliže nemá pravdu v (opsaných) vyjádřeních na přírodovědná témata, jak může být pravdivá v těch ostatních?
Zvítězil názor, že kontinuita je důležitější než pravda. Jak "neomaleně" vyjádřil výkonný tajemník GB Thompson: Tak dlouho jsme zamlčovali pravdu a dávali Svědectvím postavení, které jim nenáleželo, že máme nyní problém, pokud bychom vše chtěli uvést na pravou míru. Adventismus se vydal na cestu fundamentalismu a neomylné doslovné inspirace Písma i spisů Ellen Whiteové. Odtud byl jen krůček k učení o dokonalosti poslední generace...
Otázkou zůstává, zda se nyní, po sto letech, netočíme ve stejném kruhu. Zda se církev pod současným vedením GK, navzdory znalostem o konferenci v roce 1919 (zápisy byly objeveny už před více než 40 lety) nevydává "zpět ke kořenům. Kterým?
Je pravda tím, co nás osvobozuje, nebo je nebezpečná, protože může u mnoha "prostých upřímně věřících" vyvolat šok a následně ztrátu veškeré víry v Boha, u jiných pak radikalismus popření? Je pravda výsadou "mocných" (v myšlení vůdců církve nejspíše část věří tomu co říká a druhá část pragmaticky hovoří o břemeni odpovědnosti)?
Tož tak: Ať je rok 2020 rokem příležitostí k novému poznávání i inspiraci...
Ježíš řekl: Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. O sobě prohlásil: Já jsem ta pravda, cesta i život. Slova o poznávání a inspiraci se vztahují ke "společenství s Ježíšem"...

[ambassador]

EGW byla upřimně věřící žena, která měla velký dar opisování od druhých spisovatelů. Žel při každém opisování se také opisují i chyby. Znáte to ze školních lavic? Skoro celá třída stejnou chybu. Pokud by v jejich písemnostech byl uveden původní autor psaného textu, zřejmě by její vliv byl daleko širší. Žel církev vsadila na eso prorocké neomylnosti. Je pravdou, že se s tím církev snaží "něco" udělat, ale símě neomylnosti je již zaseto v církvi a stále bují.

Také se snažíš používat toto eso prorocké neomylnosti?

[TriQ]

Náhodou som si otvoril Svedectvá pre cirkev, prvý zväzok, kapitolu Moje prvé videnie. Tam som sa dočítal:
"Všichni jsme se posadili pod stromem, dívali jsme se na slávu tohoto místa, když k nám přišli bratři Fitch a Stockman, kteří kázali evangelium království a které Bůh uložil do hrobu, aby je ochránil. Přišli k nám a vyptávali se, co vše jsme prožili v oné době, kdy oni spali. Snažili jsme se rozpomenout na své nejtěžší zkoušky, ale zdály se nám tak malicherné v porovnání s nekonečnou a věčnou slávou, která nás obklopovala, že jsme o nich ani nemohli mluvit a pouze jsme volali: "Aleluja, nebesa lze dosáhnout dosti lacino" a dotkli jsme se strun svých zlatých harf až se rozezvučely nebeské klenby."
(http://www.ellenwhiteova.cz/svedectvi-p ... ni-videni/)

Nejako nechápem to, čo hovorili (spievali) vykúpení: "Aleluja, nebesa lze dosáhnout dosti lacino".
Nezdá sa vám to trochu mimo?
Myslíte, že ak sa raz ocitnete v nebi, že poviete toto?

[Neregistrovaný]

"Všichni jsme se posadili pod stromem, dívali jsme se na slávu tohoto místa, když k nám přišli bratři Fitch a Stockman, kteří kázali evangelium království a které Bůh uložil do hrobu, aby je ochránil.

Mně spíše překvapuje, že EGW jmenuje konkrétní lidi, že budou spaseni (viděla je na nové zemi), naopak o některých konkrétních lidech napsala, že spaseni nebudou. Ovšem spasení má v rukou Pán. Pro mne to bylo dilema-myslím, že ani proroci z Písma nikdy o někom nenapsali, že nebude spasen.
Sám Fitch kázal o protestantských církvích, které nepřijali poselství o 2.příchodu, že jsou Babylonem. Zklamání 22.10.1844 se nedožil, při křtu několika lidí se nachladil a zemřel 14.10.1844. Podobně Stockman zemřel před 22.10.1844.

Nejako nechápem to, čo hovorili (spievali) vykúpení: "Aleluja, nebesa lze dosáhnout dosti lacino".

S tím ani problém nemám, stačí přijmout Kristovu oběť a člověk je spasen. Je to v protikladu s některými postoji, že na svém spasení musíme tvrdě pracovat a zasloužit si ho. V tomto smyslu je možno nebe skutečně dosáhnout "lacino", naše úloha spočívá v přijetí spasení, ne v záslužnictví.

[ambassador]

https://spectrummagazine.org/2020/visio ... ook-review


Z článku:

".........Před několika měsíci vyšla z tisku další významná studie Ellen G. Whiteové, napsaná učencem, který je nesmírně kvalifikovaný psát o tématu své nové knihy, která je zachycena v podtitulku: Textová historie Ellen G. White's Writings . Ronald D. Graybill není jen vycvičeným historikem, který získal titul PhD v americké náboženské historii na Johns Hopkins University, ale také působil 13 let jako prominentní zaměstnanec Ellen G. White Estate, kde jako jeden ze svých úkoly, pomáhal Ellen White vnuk Arthur White při psaní šest-svazek biografie Ellen White. Ve své nové knize Visions & Revisions(Oak & Acorn, 2019), která navazuje na předchozí publikace a přednášky, Graybill pečlivě zkoumá, jak byly holografy Ellen Whiteové (jak jsou uváděny její ručně psané rukopisy) přeměněny na tištěné publikace.

Mnoho adventistů možná vidělo fotografie stránky rukopisu Ellen Whiteové nebo stránky psané strojem, jak ji editovala jedna z jejích asistentů. Ale relativně málo lidí si je vědomo mnoha fascinujících detailů, které tato kniha odhaluje. Graybill nabízí pečlivě zdokumentovaný důkaz své teze, že textová historie spisů Ellen Whiteové - která zahrnuje náročnou transkripci a rozsáhlou editaci jejích ručně psaných rukopisů a která často také zahrnuje významné opravy a změny - znemožňuje tvrdit, že její spisy lze považovat za „neomylný“. Nepopírá, že Ellen Whiteová byla inspirována, ale na druhé straně nechce akceptovat prvky, které zjevně nemají žádný božský původ, jako součást její inspirace (str. Xv, xvi).

První kapitola informuje čtenáře o povaze ručně psaných holografů Ellen Whiteové. Obvykle byly bez dělení odstavců a její rukopis je často tak nečitelný, že čtenář musí uhodnout význam určitých slov a výrazů. Její pravopis a použití gramatiky nechalo hodně být požadovaný. Často používala jen velmi malou interpunkci a to ne vždy správně. Navíc její psaní mohlo být docela opakující se.

Kapitola druhá se zaměřuje na mnoho revizí textu její první vize, která se objevila v Denní hvězdě v roce 1846, a poté v 10 novějších verzích. Graybill odkazuje na „redakční asistenci“ Jamese Whitea, který také poskytl biblické odkazy, které byly zahrnuty v dřívějších verzích. Je důležité, že tyto odkazy také obsahovaly několik odkazů z Apocryphy. Graybill uzavírá: „Jazyk a zobrazení 2 Esdrasů byly součástí repertoáru mladého Ellena Harmona“ (str. 36).

V další kapitole (tři) je uveden fascinující obrázek o roli téměř 20 různých „asistentek“ Ellen Whiteové (většinou na vlastní náklady), kteří přepisovali její spisy a uváděli je do publikovatelné podoby. Rozsah práce těchto asistentů nebyl vždy plně oceněn. Byly mimo jiné odpovědné za nalezení a třídění materiálu pro její knihy, které byly napsány dříve. V některých případech, Graybill navrhl, Ellen Whiteová mohla být zmíněna jako autor konkrétní knihy, ale s přidáním jména asistenta, který měl hlavní roli v jeho genesis. Kapitola pátá se vrací k tématu těchto asistentů a poskytuje podrobnější informace o jejich identitě, rozsahu jejich práce a některých otázkách, které se týkají role „společnosti Ellen Whiteové“.

Kapitola čtvrtá se zabývá pozdějšími revizemi dřívějších tištěných materiálů a přibližuje pozdější revize Svědectví . Toto způsobilo značnou debatu o povaze inspirace Ellen Whiteové, zda revize v inspirovaných spisech byly ve skutečnosti povoleny. Graybill poznamenává, že ti, kteří byli s jejím procesem psaní nejznámější, měli plnou důvěru ve svůj prorocký dar, ale také „byli nejméně nakaženi vírou ve verbální, neomylnou inspiraci“ (str. 95).

Postupně si mnoho adventistů z celého světa uvědomovalo, že si Ellen Whiteová půjčovala těžce od jiných autorů. To opakovaně vedlo k obvinění z plagiátorství. Zajímavý příběh její literární závislosti na jiných spisovatelích je odborně popsán v kapitole šesté. V uplynulých desetiletích, jak probíhalo rostoucí množství výzkumu, bylo zjištěno, že její půjčky byly spíše rozsáhlejší, než se dříve předpokládalo. Kapitoly sedm a osm se zaměřují na skutečnost, že Ellen Whiteová si nejen půjčovala od druhých, ale ve své půjčce také kopírovala prvky, které byly historicky nesprávné. To mělo zvláštní dopad na její „opus magnum“ Velká kontroverze. William White, nejstarší syn Ellen Whiteové, který se stal jejím hlavním poradcem v pozdějších letech, byl mezi těmi, kdo popírali, že by prorok ve svých spisech vždy požadoval historickou neomylnost. Jiní však vehementně nesouhlasili. Tento problém ve skutečnosti nikdy nebyl zcela položen k odpočinku.

Kapitola devátá má poněkud odlišný charakter, lze však tvrdit, že pokračuje v tématu knihy. V roce 2011 zahájilo vedení Generální konference celosvětovou kampaň zaměřenou na distribuci mnoha milionů kopií Velké kontroverzev co nejvíce zemích a regionech světa. Dokonce i některé převážně „pro-EGW“ segmenty církve se obávaly, že by rozsáhlá distribuce této nehorázně protikatolické knihy mohla být pro církev velkou katastrofou v oblasti public relations a mohla by dokonce vést k právním problémům. Na mnoha místech po celém světě byla vytištěna zvláštní vydání knihy, ve které byly vynechány velké části (zejména ty, které mají antikatolický obsah). Ačkoli se to občas stalo dříve, tento vývoj vyvolal naléhavou otázku, zda lze vynechat velké části toho, co bylo tradičně považováno za inspirovanou radu ohledně konce. To opět ovlivňuje pohled na inspiraci Ellen Whiteové a rozhodně poukazuje na neomylnost. ........