Církev

[Lída Rohalová]

Už od dob zmatení jazyků u stavby Babylonské věže to vypadá, že Bůh vlastně nechce, aby lidstvo bylo jednotné. Přesto si nemyslím, že se rozhodl obrazně řečeno jim zmást jazyky a potom mluvit k lidem jenom v ,,jednom správném" dialektu. Kdybych tomu tak věřil, tak si ve víře mohu podat ruku s Kalvínem a učením o předurčení k záhubě.

No mluvení v nových jazycích je také mluvení v jazycích a ne pouze v jazyku. Ale to je poznámka jen na okraj, aby se tu moc nepropagovali "charismatici".

[ambassador]

To, že je více křesťanských církví je jen dobře. Je to jakási zábrana proti totalitě jednotného náboženského systému.
Zlo začíná tehdy, když se moc jedné církve zastřeší státem.

S tým nemôžem súhlasiť. Určite to nebol boží zámer. Kto má záujem na nezhodách a rozdelení?

Takové souvislosti s mým komentářem nerozumím.

[log]

To, že je více křesťanských církví je jen dobře. Je to jakási zábrana proti totalitě jednotného náboženského systému.
Zlo začíná tehdy, když se moc jedné církve zastřeší státem.

S tým nemôžem súhlasiť. Určite to nebol boží zámer. Kto má záujem na nezhodách a rozdelení?

Takové souvislosti s mým komentářem nerozumím.

Ja tomu rozumiem. Ty a ja sa tesime z toho, ze je tolko cirkvi, ktore maju medzi sebou ideologicke rozpory, preto sa na nicom nikdy nedohodnu a nemozu teda "ovladnut svet". John316 to naopak vnima ako dokaz posobenia satana.

[ambassador]

Netěším se z toho a ani nejsem rád, že jsou tu ideologické rozpory, protože je jen jeden Bůh, jen jeden Pán a jedna víra. Z toho vyplývá, že Bůh, Pán, víra nemohou být majetkem kterékoliv církve. Náboženský systém není Bohem, není Pánem a není vírou.

[Lída Rohalová]

Nemám nic proti náboženským denominacím, ale myslím, že dnes nastupuje trend "nenáboženských prostor". Některé sbory už se přizpůsobily a scházejí se např. v kině nebo v nějakých jiných pronajatých prostorách, které jsou ateistům blízké.

Při vstupu "do sboru" odpadá psychologická bariéra "uzavřené budovy/kostela". Lidé v těchto prostorách nejsou k ničemu nuceni, není to vyhrazeno jen pro věřící, nebo věřící jedné církve, ale přístup mají různí lidé. Vím, že i církev v kostele nebo modlitebně je otevřená veřejnosti, ale z psychologického hlediska je pro běžného člověka velmi těžké jen tak se "stavit". Ani pro mě není vždy snadné vstupovat do prostor, kde to neznám a nevím, co od toho čekat. Člověk stojí před dveřmi a rozmýšlí, jestli vstoupí nebo uteče. Natož člověk nevěřící. Někdy lidé hledají jenom nějaké obyčejné popovídání, ale někdy jsou zasaženi evangeliem - i v kině . Návštěvníci vědí, že se jedná o církev, a tak se nediví duchovnímu poselství.

Na vlastní oči jsem viděla, že překročení "prahu sboru" nenáboženského prostoru je snadnější i pro příslušníky jiných církví. A tak jsem se v jednom takovém sboru bavila s katoličkou. Byla to důchodkyně, ptala jsem se jí, jak se o akci dozvěděla. Ona odpověděla, že z letáku, šla ze mše a tak se stavila . Pro mě to byl úžasný rozhovor.

V průběhu bohoslužby jsem si říkala, jestli tam není pro paní moc hlasitá hudba. Na konci pobožnosti byla paní nadšená a říkala, že příště půjde zas. Byl to pro ni skvělý duchovní přínos.

Pán může lidi oslovovat různými způsoby.

[John 3:16]

Buď človek hľadá Boha alebo len duchovný zážitok. Pokiaľ naozaj hľadá Boha, tak ide do kostola, modlitebne, synagógy. Pokiaľ chce iba duchovný (kultúrny) zážitok, tak môže stačiť aj kino.

[Lída Rohalová]

Buď človek hľadá Boha alebo len duchovný zážitok. Pokiaľ naozaj hľadá Boha, tak ide do kostola, modlitebne, synagógy. Pokiaľ chce iba duchovný (kultúrny) zážitok, tak môže stačiť aj kino.

Co když se v např. v kině obrátí víc lidí než v církevní budově?
Já o duchovních zážitcích nemluvím. Jde o něco hlubšího.

[ambassador]

My adventisté jsme dlouhodobě "něco" zasévali prostřednictvím své vlastní věrouky i směrem do vlastních řad , vnímejme
specifickou část naši věrouky. Sklízíme tedy jen to, co jsme zasévali.
Cesta zpátky k základu nebude jednoduchá, ale stojí to za to.

[Lída Rohalová]

Společnost, ve které žijeme, nezajímají "adventistická specifika" ani "specifika" jiných církví.
Cesta zpět spočívá v "osobní komůrce" s Pánem, tam On ukazuje cestu. Tou cestou nebude možná primárně hlásání "specifik", ale otevřené oči, uši a nohy obuté do služby potřebným.
Dnes už nehledáme jenom lidi "zvenku". Dnes musíme hledat také lidi "zvnitřku", abychom je pak nemuseli hledat "venku".

[ambassador]

Církev je příliš přeorganizovaná, zatížená různým systémem nařízení.
Hodně času utrácí vzájemným vnitřním bojem různých citátů ze spisů EGW.
Vlastně se bojuje o to, který citát je správný a jak se má používat.

Pár vzpomínek zesnulého kazatele br. Kimlera, který byl zbaven dekretu.

"Tato idylka rodinného života byla však náhle přerušena v první polovině dvacátých let vpádem „reformačního hnutí“. Sbory se počaly otřásat. Klid při probírání Božího slova byl narušen výroky těch, kteří byli uchváceni sestrou EGW a inklinovali k novým směrům, jejich poznámkami: „Služebnice Páně říká“ apod.....

....Jako rodilý a konfirmovaný evangelík jsem přijímal sestru EGW jako spisovatelku, nikoli jako prorokyni rovnocennou Biblickým prorokům......

..... Předseda Moravsko-slezského sdružení bratr K....... byl smělejší, řekl: „Žádám, aby bratr Kimler věřil všemu tomu, co mu církev k věření předkládá!“ Ale nikdo z nich nepodepřel své požadavky Písmem......

......Ve sborovém výboru se setkávaly dvě krajnosti, milovníci sestry EGW, bývali třetináři, kteří ji tak vážně přijímali jako Boží slovo a bratr Novák, který je vždy negoval z obou stran, jsem musel vyslechnout: „Buď je to z Boha, nebo z ďábla.“ a já jsem je musel umírnit, že kromě černé a bílé máme celou škálu odstínů. Milovníci sestry EGW přeháněli zdůrazňováním jejich požadavků, ač nebyly v souladu s Písmem a nejednou dílu Božímu uškodili.......

...... kde jsme měli v roce 1947 kazatelské shromáždění, jsem stále přemýšlel nad slovy bratra Andersona, tajemníka kazatelského sboru při Generální konferenci, že šedesát procent adventistů sedmého dne v USA do deseti let opouští pravdu“. Souhlasil jsem s bratrem Novákem, že příčinou tohoto rozkolu v církvi je sestra EGW.......

...... V Praze svého času kázal bratr Dalefield o sestře EGW v sobotu dopoledne, odpoledne pokračoval v jeho oblíbeném tématu - vždyť on je „expert pro záležitosti sestry EGW“ - a přítelka z církve bratrské, tázala se bratra, který ji pozval: „proč ten Pán nehlásá Krista, proč hovoří o nějaké paní stále?!“...... "