A ČO S TÝM?

Toto bych chtěl věnovat všem kazatelům (aniž by si to prostudovali), kteří dnes hlásají všeobecně protestanty i katolíky přijímaný blud z kazatelen, že se každý z nás rodí s dědičným hříchem:

Člověk se nerodí s dědičným hříchem

Představa dědičného hříchu byla do křesťanství vnesena Augustinem. Tento nápad jím byl obhajován jako důsledek jeho pohanství. Myšlenka je založena na představě, že člověk se rodí, ba dokonce je počat vinný, a to kvůli Adamovu hříchu, přičemž neexistuje nic, čím by tuto situaci mohl člověk změnit, a nezmění ji ani Bůh.
Toto neodůvodněné tvrzení vede mnohé k víře, že Bůh sám soudcovsky předurčí některé lidi k věčnému spasení. Ostatní, které určí, budou trpět věčná muka. Někteří citují verše Davidovy modlitby jako důkaz pro tento postoj. Často se při této příležitosti citují nové biblické překlady. V mnohých z těchto překladů se však pojevuje předpojatost překladatele, odrážeející jeho vlastní náklonnost přijímat myšlenku dědičného hříchu. V překladu krále Jakuba (KJV) zní jeden takový text takto:

Žalm 51.5:
KJ Behold, I was shapenH2342in iniquityH5771; and in sinH2399 did my motherH517 conceiveH3179 me.
Hle, byl jsem zformován v nepravosti a v hříchu mě počala má matka.

Avšak nový výkladový překlad New International Version (NIV) přetvořil tento text až do podoby dědičného hříchu:
Surely I was sinful at birth, sinful from the time my mother conceived me.
Jistě jsem byl při narození hříšný (hříšníkem), hříšný od doby, kdy mě moje matka počala.

nebo NET Bible:
Look, I was guilty of sin from birth, a sinner the moment my mother conceived me.
Podívej, byl jsem vinen hříchem od narození, hříšník ve chvíli, kdy mě moje matka počala.

Nebo Překlad nového světa 2013:
Look! I was born guilty of error, And my mother conceived me in sin
Koukni se! Narodil jsem se vinen omylem a má matka mě počala v hříchu.

V hebrejštině tento text neříká nic o vině nebo dědičném hříchu.
https://www.scripture4all.org/OnlineInt ... /psa51.pdf
51:5 (51:7) ןֵ ה en behold ! ־ - בְּ עָ ון b·ouun in·depravity ח לָ לְ תִּ י chullthi I-was-mtravailed וּבְ חֵ טְ א u·b·chta and·in·sin יֶחֱמַ תְ נִ י ichmth·ni she-mconceived·me אִ מִּ י am·i mother-of·me :
Behold, I was shapen in iniquity; and in sin did my mother conceive me.

Následující verše vyhlašují pravdu, že pro Davida bylo možné, aby byl zcela očištěn od hříchu spáchaného s Betsabé:

Ž 51:8,9
CSP   Hle, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost.
Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší.

Ž 51:12
CSP   Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!

Tyto texty rozptylují jakékoliv podezření, že by David věřil v dědičný hřích, či jeho logický důsledek, že člověk nemůže přestat hřešit. Pravda Boží však svědčí, že člověk se rodí se zlými sklony a přirozenou náchylností vydat se tou cestou, která jej odcizuje Bohu. Neobrácený člověk postrádající moc a milost Boží se pak přirozeně poddá této náchylnosti a odděluje se od Boha. (srov. Luk 1,15 nebo 2,40, Jer. 1,5 kde může již od nejrannějšího věku ochranná přítomnost Boží milosti naopak posilovat v posvěceném růstu).

Bible podtrhuje, že každý člověk je odpovědný za svůj vlastní hřích a nikoli za hřích někoho jiného.

Ex 32:33
CSP   Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy.

Ez 18:20
CSP   Duše, která hřeší, ta zemře. Syn neponese trest za zvrácenost otce ani otec neponese trest za zvrácenost syna. Spravedlnost spravedlivého zůstane na něm a rovněž ničemnost ničemy zůstane na něm.

Tato inspirovaná slova důrazně popírají falešnou doktrínu o dědičném hříchu. Bůh na žádný způsob nečiní člověka vinným za hřích jeho předků. Kdyby dědičný hřích byl biblický, pak by Bůh neprohlašoval o Janu Křtiteli:

L 1:15
CSP   Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým.

Jsme vinní jen pro svůj vlastní hřích:
BKR   Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.
JB   A tak stejně jako skrze jediného člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, a smrt takto přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili.

Dědičný hřích a a předurčení si vymysleli Augustýn či +- T. Akvinský a od nich to všichni převzali.

BIBLE NEZNÁ POJEM DĚDIČNÝ HŘÍCH !!!

Toto bych chtěl věnovat všem kazatelům (aniž by si to prostudovali), kteří dnes hlásají všeobecně protestanty i katolíky přijímaný blud z kazatelen, že se každý z nás rodí s dědičným hříchem:

Mikime, měl jsi to tedy poslat skoro všem kazatelům na světě, protože drtivá většina z nich hlásá (a správně), že se rodíme s dědičným hříchem.
Myslím, že máš v závorce chybu, spíš by mělo být asi napsáno "aby si to prostudovali", ne?

Člověk se nerodí s dědičným hříchem

člověk se rodí s dědičným hříchem, je to základní učení Písma. Po pádu do hříchu jsme každý postižen, je to součást naší "DNA". Samozřejmě tuším, proč to chceš vidět jinak, ale jsi v tomto svém názoru velmi osamocen.

Představa dědičného hříchu byla do křesťanství vnesena Augustinem. Tento nápad jím byl obhajován jako důsledek jeho pohanství. Myšlenka je založena na představě, že člověk se rodí, ba dokonce je počat vinný, a to kvůli Adamovu hříchu, přičemž neexistuje nic, čím by tuto situaci mohl člověk změnit, a nezmění ji ani Bůh. Toto neodůvodněné tvrzení vede mnohé k víře, že Bůh sám soudcovsky předurčí některé lidi k věčnému spasení

Učení o dědičném hříchu bylo už v judaismu a správně přešlo do křesťanství dávno před Augustinem.
Nemáš pravdu v tom, že neexistuje nic, čím by tuto situaci mohl člověk změnit a že to nezmění ani Bůh. Člověk může vlastně udělat jedinou věc a to přijmout nabídku spasení. Spasení lidé budou žít ve světě bez hříchu a to i bez hříchu ve své přirozenosti.
Je možné, že to některé vede k predestinaci, ale přímou souvislost tam nevidím.

jsme vinní jen pro svůj vlastní hřích:
BKR Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.
JB A tak stejně jako skrze jediného člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, a smrt takto přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili.

Myslím, že texty, které jsi uvedl o naší osobní vině nevypovídají, ale vypovídají o tom, že (obecně) všichni zhřešili a že skrze jediného člověka vešel do světa hřích. To tedy naopak popírá Tvou teorii.

Dědičný hřích a a předurčení si vymysleli Augustýn či +- T. Akvinský a od nich to všichni převzali.
BIBLE NEZNÁ POJEM DĚDIČNÝ HŘÍCH !!!

Neznám tak perfektně církevní dějiny, abych mohl potvrdit či vyvrátit, co říkáš, ale s největší pravděpodobností dědičný hřích tito dva církevní otcové nevymysleli. Byl totiž v učení Písma už dříve.
Na závěr snad toto-samozřejmě je jasné, že cílíš na to, že člověk se může hříchu nějak zbavit, překonat ho a pak bude bez hříchu. Tvrdil jsi dokonce, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí bez hříchu. Nikoho konkrétního jsi ale nejmenoval. Podle mne je Tvoje pojetí hříchu chybné, vidíš ho jako "skutek", zatímco hřích je daleko hlubší záležitost, naše přirozenost je podle bible opravdu zkažená a automaticky hřešíme. Řešení hříchu ale není zuby nehty se morálně chovat, navenek bychom se mohli snad někteří držet a viditelně "nehřešit", ale co uvnitř? Hříšné myšlenky přichází aniž bychom chtěli. Hřích je nevíra, hřích je žádostivost atd.. to není na první pohled vidět, ale je to v nás.
Postupem doby se stále více a více vzdaluješ evangeliu a vytváříš si nějakou svoji sektu, počítám, že jsi v ní jediný člen..

Neregistrovaný článek není o tom zda v životě hřešíme neustále či jen občas či vůbec o tom jsem nepsal všechny možnosti platí pro každého různě.

.. člověk se rodí s dědičným hříchem, je to základní učení Písma.

Tak napiš verše z Bible ať se všichni poučíme.

...Učení o dědičném hříchu bylo už v judaismu a správně přešlo do křesťanství dávno před Augustinem.

Dej nějaké odkazy, že to nebyl Augustín a pidibní v jeho době od kterého křesťané převzali učení o dědičném hříchu.

...Nemáš pravdu v tom, že neexistuje nic, čím by tuto situaci mohl člověk změnit a že to nezmění ani Bůh.

Já ne to tvrdí Augustín.

...Myslím, že texty, které jsi uvedl o naší osobní vině nevypovídají,

Ez 18:20
CSP Duše, která hřeší, ta zemře. Syn neponese trest za zvrácenost otce ani otec neponese trest za zvrácenost syna. Spravedlnost spravedlivého zůstane na něm a rovněž ničemnost ničemy zůstane na něm.

...Neznám tak perfektně církevní dějiny, abych mohl potvrdit či vyvrátit, co říkáš, ale s největší pravděpodobností dědičný hřích tito dva církevní otcové nevymysleli. Byl totiž v učení Písma už dříve.

Znovu se opakuješ a žádný důkaz z Písma o dědičném hříchu jsi nepředložil.

...Na závěr snad toto-samozřejmě je jasné, že cílíš na to, že člověk se může hříchu nějak zbavit, překonat ho a pak bude bez hříchu....

Jsou verše, v NZ, že ten kdo poznal Boha nehřeší ba ani nemůže hřešit, jinak Boha nepoznal.
Ale o tom tento článek není, ale je o bludu a překrouceném Žalmu, že se rodíme již jako hříšníci. A někteří tvrdí, že jsme hříšníky už v lůně matky ještě než se narodíme, což považuji za hodně zvrhlé učení. Já jsem se narodil čistý bez jakéhokoliv dědičného hříchu byť s hříšnými sklony. A je jen na mně zda budu hřešit či ne.

1Pe 4:18: "'Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?'"

Tady jsem našel jak se věří dědičnému hříchu dnes a jak se prý přenáší, rodiče prý na děti přenášejí Adamův hřích, pěkná bajka
http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom. ... anek=21970

A zde jak tomu věřili církevní Otcové vč. Augustína ke stažení v PDF:
https://www.google.com/url?q=https://dl ... TccvDpfJLK

Neregistrovaný článek není o tom zda v životě hřešíme neustále či jen občas či vůbec o tom jsem nepsal všechny možnosti platí pro každého různě.

To není o tom, že to platí pro každého různě, protože všichni zhřešili a hřeší. Není nikdo, kdo by nehřešil a důkaz je, že lidé umírají. Pokud máš někoho, kdo nehřeší a tak vlastně je stále živ, tak sem s ním.

Tak napiš verše z Bible ať se všichni poučíme.

Všichni se nemusí poučovat, jen Ty a Ty jsi vlastně asi nepoučitelný, tolik energie už zde mnozí na Tebe vyplýtvali. Na jedné straně se hlásíš k adventismu, na druhé se projevuje, že v některé základní teze nevěříš. Věříš v proroka Ellen, ale některé její výroky odmítáš. Divná schizofrenie.
A verše? Je jich mnoho, ale aby jsi se necítil "na koni", pár jich napíšu, ale nechci věnovat prostor sáhodlouhému výkladu:
-hřích začíná pádem člověka do hříchu, následuje vyhnání z ráje, protože hříšný člověk nemohl mít přístup k stromu života. Není známo, že by někdo z pokolení lidstva po pádu mohl vstoupit ke stromu života, z toho vyplývá, že byli hříšní.
-Pavel na to správně navazuje a píše "skrze jednoho člověka vstoupil hřích do světa a skrze hřích smrt, a tak přišla smrt na všechny lidé, protože všichni zhřešili“.
Hřích tedy "vstoupil" do světa, je od té doby na světě přítomen. Lidé se od té doby v hříchu rodí „Byl jsem zrozen v nepravosti a v hříchu mě počala má matka“, jak píše Ž 51.
Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.(list Řím)
Hřích je vlastně cokoliv, co není v souladu se svatým charakterem Stvořitele.

Dej nějaké odkazy, že to nebyl Augustín a pidibní v jeho době od kterého křesťané převzali učení o dědičném hříchu.

Tak třeba apoštol Pavel v tom měl jasno dávno před Augustinem.

...Nemáš pravdu v tom, že neexistuje nic, čím by tuto situaci mohl člověk změnit a že to nezmění ani Bůh.

Já ne to tvrdí Augustín.

Tak proč jeho blábol uveřejňuješ, jako by jsi s ním souhlasil?

Ez 18:20
CSP Duše, která hřeší, ta zemře. Syn neponese trest za zvrácenost otce ani otec neponese trest za zvrácenost syna. Spravedlnost spravedlivého zůstane na něm a rovněž ničemnost ničemy zůstane na něm.

Mikime, kontext, kontext, podívej se, o čem pasáž je.

Jsou verše, v NZ, že ten kdo poznal Boha nehřeší ba ani nemůže hřešit, jinak Boha nepoznal.

Toto je asi největší výzva jak to pochopit. Jasné pravidlo Písma je vysvětlovat nejasné pasáže jasnými a ne naopak.
Zmíněný text je v např.v 1J 3:6.9. Je potřeba ale číst celý list-v 1:7-10 autor uvádí, že pokud říkáme, že jsme bez hříchu klameme sami sebe a děláme z Krista lháře! 2:1 výzva k nehřešení, ale kdo by zhřešil, tak má Přímluvce, Ježíše Krista.
3.kapitola je výzvou k čistému životu-3:4-5 kdo hřeší, jedná proti Zákonu, ale Ježíš hříchy sňal. 3:6 kdo zůstává v Synu (ideální stav) nehřeší, podobně 3:9, kdo se narodil z Boha (znovuzrodil-ideální stav). Realita je ale taková, jakou popisuje v 1.kapitole, ale i později (1J 3:20-popis, kdy svědomí obviňuje=hřích).
Autor listu tedy jasně uvádí, že bez hříchu nejsme a kdo to tvrdí, tak lže. Kdo je v Kristu nehřeší, což se může na nějaký čas podařit ( v tu chvíli nehřeší). Řešení je, že máme Přímluvce, Krista.

A je jen na mně zda budu hřešit či ne.

Není, to je pelagianismus, který chceš rozšiřovat. Jsi přirozeně hříšný, nemůžeš změnit svou přirozenost. Můžeš se navenek do určité míry morálně chovat, ale to je tak všechno. Uvnitř jsi naprosto zkažený, usvědčují Tě vlastní myšlenky a z nich pak i činy. Člověk nemá morální sílu nehřešit.

Mikim

Človek je padlý - porušený a to predchádza hriechu. Najprv je porušenie - túžba byť, ako Boh a až tak prichádza skutok a odtrhnutie a jedenie ovocia, ktoré Boh zakázal, aby z neho človek jedol.

Všetci sme zhrešili a sme hodní odsúdenia spravodlivým Bohom. No milosť Božia vykúpeného vyučuje a zdokonaľuje v Kristu, aby žil životom, ktorý je hodný, svojho postavenia v Kristu a teda nie na rovine ľudskej, ale na rovine Božej. Ak zákon pozerá na skutok, milosť Božia vyučuje srdce, aby sme napĺňali zákon a to na rovine Božej. Aj hriešný úmysel, je pred Bohom hriechom, hoci skutok sa z nejakého dôvodu nestal. Vieš to, že kto by pozrel na ženu ...

Len taký príklad:

Jak 4:17 Kto tedy vie dobre činiť a nečiní, má hriech.

Mat 12:12 A o koľko viac je človek než ovca! Preto sa smie v sobotu dobré robiť

Mikim, ako to vysvetlíš v sobotu, aby si nešiel proti Písmu?

Ak teda môžem niekomu dobre činiť, ale nečiním, lebo je sobota, tak mám hriech, alebo nie?

Ako toto vyriešiš, ak mnohí ľudia chodia do zamestnania a pod. pracujú aj v sobotu, aj v nedeľu, aby zabezpečili mnohým chlieb, zdravotnú starostlivosť atd. atd. a teda činia dobre a či zlé? Ak odmietnem v sobotu niekomu dobre robiť, tak ako to zdôvodním, aby som nešiel proti Písmu? Tak, že poviem si - predsa dodržujem zákon a tak odmietam v sobotu čokoľvek robiť, teda aj to dobre?

Ak sa smie v sobotu dobre robiť, tak ako posúdim, kedy je to, čo robím dobré a kedy je to už zlé, lebo to by už bolo v sobotu a z toho dobrého by som vyrobil hriešny skutok? Veď práve na tieto praktiky zákonníkov poukazoval Ježiš, keď urputne bránili v sobotu dobre robiť.

U vykúpeného je už celý jeho život, dňom odpočinutia v Kristu - sobotou. No a to je už večným životom v spravodlivosti, pokoji a radosti v Duchu Svätom.

...To není o tom, že to platí pro každého různě, protože všichni zhřešili a hřeší. Není nikdo, kdo by nehřešil a důkaz je, že lidé umírají. Pokud máš někoho, kdo nehřeší a tak vlastně je stále živ, tak sem s ním.

Opět se zabýváš hřešením či nehřešením v životě každého člověka a ne dědičným hříchem o kterém byl tento článek, o hřešení je jiný článek kde se to v minulosti řešilo, najdi si to. Jinak naprostá většina křesťanů, kteří žijí opravdovým křesťanským životem sami nehřeší, protože k tomu nemají důvod, a když je k hříchu náhodou někdo ovládaný satanem a padlými anděly vyprovokuje pak mohou zhřešit a prosí za odpuštění a činí pokání.

...Všichni se nemusí poučovat, jen Ty a Ty jsi vlastně asi nepoučitelný, tolik energie už zde mnozí na Tebe vyplýtvali. Na jedné straně se hlásíš k adventismu, na druhé se projevuje, že v některé základní teze nevěříš. Věříš v proroka Ellen, ale některé její výroky odmítáš. Divná schizofrenie.

Opět mimo téma o dědičném hříchu.

...A verše? Je jich mnoho, ale aby jsi se necítil "na koni", pár jich napíšu, ale nechci věnovat prostor sáhodlouhému výkladu:
-hřích začíná pádem člověka do hříchu, následuje vyhnání z ráje, protože hříšný člověk nemohl mít přístup k stromu života. Není známo, že by někdo z pokolení lidstva po pádu mohl vstoupit ke stromu života, z toho vyplývá, že byli hříšní.
-Pavel na to správně navazuje a píše "skrze jednoho člověka vstoupil hřích do světa a skrze hřích smrt, a tak přišla smrt na všechny lidé, protože všichni zhřešili“.

Pár jich napíšu, srandisto . Napsal jsi jeden verš a to ještě bez označení v Bibli, kterým se ohánějí zastánci dědičného hříchu a druhý Žalm 51.5 jsi opsal, protože jsem ho rozebral na začátku jako nepravdivý, pokud jej někdo použije v překladu, že se rodí jako hříšník v těle matky o čemž hebrejský originál nic nemluví. A dál už jsi nic nepřidal.

Tady se o Římanům 5.12 píše více a je možný i jiný výklad viz dále...
https://turk-sinema.ru/cs/presents/chto ... akovy.html

Hřích prvních lidí a jeho důsledky Augustin nazval „prvotní hřích“ – to dalo vzniknout značným rozdílům v chápání toho, co Adam a Eva udělali a co po nich lidstvo zdědilo. Jedno pochopení vedlo k tomu, že všichni lidé začali připisovat zločin svých předků jako osobní hřích, ve kterém jsou vinni a za který nesou odpovědnost. Takové chápání je však v jasném rozporu s Kristem. antropologie, podle níž je člověk pověřen pouze tím, co jako člověk svobodně a vědomě dělá. Proto, přestože hřích prvních rodičů má přímý dopad na každého člověka, osobní odpovědnost za něj nemůže nést nikdo jiný než samotné Adam a Eva.

Zastánci tohoto výkladu se opírají o slova Římanům 5,12, kde ap. Pavel uzavírá: „...protože v něm všichni zhřešili“, chápe je jako nauku o spoluúčasti všech lidí na hříchu původního Adama. Tak pochopil tento text Augustin. Opakovaně zdůrazňoval, že všichni lidé jsou v Adamově embryonálním stavu: „Všichni jsme v něm byli jedno, když s ním byli všichni jedno... Ještě jsme neměli samostatnou existenci a zvláštní formu, ve které by každý z nás mohl žít odděleně; ale přirozenost semene tu již byla, z níž jsme měli vyjít“ (Aug . De civ. Dei. XIII 14). Hřích prvního člověka je zároveň hříchem všech a všech „na základě početí a původu (per jure seminationis atque germinationis)“ (Aug. Op. imperf. contr. Jul. I 48). Být v „přirozenosti semene“, všichni lidé jako Požehnaní. Augustin, „v Adamovi... zhřešili, když všichni byli tou jedinou osobou na základě schopnosti mít potomstvo zapuštěné do jeho přirozenosti“ (Aug. De peccat. merit. et remiss. III 7). Pomocí výrazu prot. Sergius Bulgakov, který přijal učení biskupa z Hippo na G. p. v hlavních ustanoveních, můžeme říci, že pro blaženost. Augustina, všechny lidské hypostázy jsou pouze „různými hypostatickými aspekty určité mnohočlenné hypostaze integrálního Adama“ (S. Bulgakov., 1945. S. 202). Augustin je antropologické povahy: první osoba jako hypostáze se zásadně liší od jakékoli jiné osoby, zatímco pravoslavná. antropologie mezi ostatními vyčleňuje Adama. ...lidé jen proto, že byl mezi nimi prvními a nepřišel na svět v aktu zrození, ale v aktu stvoření.

Tento výklad Římanům 5,12 však není jediný možný kvůli nejednoznačnosti zde použité konstrukce ἐφ᾿ ᾧ, kterou lze chápat nejen jako kombinaci předložky se vztažným zájmenem, tedy „v něm (ἐφή ᾧ ) všichni zhřešili“, ale také jako spojení zavádějící klauzuli příčiny, tj. „protože všichni zhřešili“ (srov. použití ἐφ᾿ ᾧ ve 2 Kor 5,4 a Fil 3,12). Tak bylo chápáno Římanům 5,12. Theodoret, ep. Kýros (Theodoret. V Řím. II 5. 12), a sv. Photius K-Polish (Foto. Ep. 84).

Ti, kteří uznávají odpovědnost všech lidí za hřích Adama, kromě Římanů 5,12 a dalších, obvykle používají kromě Římanů 5,12 a dalších biblický text - Dt 5,9, ve kterém Bůh jedná jako „Bůh žárlí, pro vinu otců trestající děti do třetího a čtvrtého druhu ty, kdo ho nenávidí. Nicméně dopisy. chápání tohoto textu je v rozporu s jiným textem sv. Písmo svaté - 18. kap. Knihy proroků Ezechiela, který k problému odpovědnosti za cizí hřích předkládá hned 2 postoje: ten židovský, který se odráží v přísloví „Otcové jedli kyselé hrozny, ale dětem se zuby drásaly“ (Ez 18, 2), a samotného Boha, který odsoudil Židy za jejich nepochopení důsledků hříchu. Hlavní ustanovení této výpovědi jsou vyjádřena nanejvýš jasně: „... jestliže se syn narodil někomu, kdo, když vidí všechny hříchy svého otce, které činí, vidí a nečiní totéž ... (ale - M. I.) plní mé příkazy a chodí v mých přikázáních, pak tento nezemře pro nepravost svého otce; bude naživu. ... Říkáte: "Proč syn nenese vinu svého otce?" Protože syn jedná podle zákona a spravedlivě, zachovává všechna má ustanovení a plní je; bude naživu. Duše, která hřeší, zemře; syn neponese vinu otcovu a otec neponese vinu syna, spravedlnost spravedlivého zůstává na něm a nepravost bezbožných zůstává na něm“ (Ez 18:14, 17- 20). Dále, text Dt 5. 9 neobsahuje písmena. význam. O tom svědčí už to, že text nemluví o všech dětech, ale pouze o těch, které Boha nenávidí. Navíc se v textu zmiňuje rod, z něhož pocházejí zlé děti, což dává důvod vidět v něm důkazy nikoli o trestání dětí za hříchy jejich rodičů, ale o důsledcích hříchu předků (viz v. Hřích).
atd.atd.

Viktorrealita napísal: ↑24 Apr 2022, 14:07 Mikim

Všetci sme zhrešili a sme hodní odsúdenia spravodlivým Bohom. No milosť Božia vykúpeného vyučuje a zdokonaľuje v Kristu, aby žil životom, ktorý je hodný, svojho postavenia v Kristu a teda nie na rovine ľudskej, ale na rovine Božej. Ak zákon pozerá na skutok, milosť Božia vyučuje srdce, aby sme napĺňali zákon a to na rovine Božej. Aj hriešný úmysel, je pred Bohom hriechom, hoci skutok sa z nejakého dôvodu nestal. Vieš to, že kto by pozrel na ženu ...

Len taký príklad:

Jak 4:17 Kto tedy vie dobre činiť a nečiní, má hriech.

Mat 12:12 A o koľko viac je človek než ovca! Preto sa smie v sobotu dobré robiť

Mikim, ako to vysvetlíš v sobotu, aby si nešiel proti Písmu?

Ak teda môžem niekomu dobre činiť, ale nečiním, lebo je sobota, tak mám hriech, alebo nie?

Ako toto vyriešiš, ak mnohí ľudia chodia do zamestnania a pod. pracujú aj v sobotu, aj v nedeľu, aby zabezpečili mnohým chlieb, zdravotnú starostlivosť atd. atd. a teda činia dobre a či zlé? Ak odmietnem v sobotu niekomu dobre robiť, tak ako to zdôvodním, aby som nešiel proti Písmu? Tak, že poviem si - predsa dodržujem zákon a tak odmietam v sobotu čokoľvek robiť, teda aj to dobre?

Ak sa smie v sobotu dobre robiť, tak ako posúdim, kedy je to, čo robím dobré a kedy je to už zlé, lebo to by už bolo v sobotu a z toho dobrého by som vyrobil hriešny skutok? Veď práve na tieto praktiky zákonníkov poukazoval Ježiš, keď urputne bránili v sobotu dobre robiť.

U vykúpeného je už celý jeho život, dňom odpočinutia v Kristu - sobotou. No a to je už večným životom v spravodlivosti, pokoji a radosti v Duchu Svätom.

...Mat 12:12 A o koľko viac je človek než ovca! Preto sa smie v sobotu dobré robiť

Mikim, ako to vysvetlíš v sobotu, aby si nešiel proti Písmu?

Ak teda môžem niekomu dobre činiť, ale nečiním, lebo je sobota, tak mám hriech, alebo nie?

Pokud děláš v sobotu dobrý skutek není to samozřejmě hřích to každý víme i Ty tak proč se ptáš?

Pokud chodíš v sobotu do práce s cílem vydělávat peníze a na Boha kašleš je jasné, že se stavíš proti Božímu Zákonu a 4. přikázání, které říká nebudeš dělat žádnou svou práci...V práci ti sobota svatá jistě nebude.

„Pamatuj na den odpočinku (sobotu), že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Ex 20,8 -11) Sobota nebyla na Sínaji ustavena jako nová instituce, protože byla dána už při stvoření. Odkazuje na Boha jako Stvořitele nebe a země, čímž odlišuje pravého Boha od falešných bohů. Takto je sobota znamením věrnosti člověka Bohu. Čtvrté přikázání je jedním z deseti, v němž se objevuje jak jméno, tak titul Zákonodárce, jediným, které ukazuje, kdo zákon vydává. Takto obsahuje Boží pečeť.
Bůh dává lidem šest dnů, v nichž mají pracovat, a vyžaduje, aby jejich vlastní dílo bylo vykonáno během šesti pracovních dnů. Nezbytná práce a skutky milosrdenství jsou v sobotu dovoleny. O nemocné a trpící je třeba se postarat v každé době. Ale práce, která není nutná, se striktně zapovídá. Abychom zachovali sobotu svatou, nemáme ani své mysli dovolit zabývat se věcmi světského rázu. A přikázání zahrnuje všechny, kdo žijí v našich „branách“. Obyvatelé domu mají během svatých sobotních hodin odložit světské záležitosti. Ve svatý Boží den mají všichni společně uctívat Boha a dobrovolně mu sloužit.

Přeber si to jak chceš máš se řídit na prvním místě Biblí a tím co ti říká Bůh co máš dělat ne se řídit vlastními pocity a jít v sobotu do práce vydělávat peníze na zabezpečení rodiny.