Trojice nebo trojjedinost - špatné dědictví křesťanství
Napísané: 20 Apr 2023, 21:00
Úvod do rozboru Petrových dopisů a Zjevení (Andrea Schittspan 2020)
(Trojice nebo trojjedinost - špatné dědictví křesťanství)
Představa, že by se BŮH mohl narodit jako člověk a žít s Bohem již před svým narozením jako druhý Bůh, byla židovskému prostředí, v němž Ježíš učil, zcela cizí. Aby bylo možné takovou novou myšlenku představit, muselo by dojít k revoluci. Také církevní otcové převzali preexistenci druhého Boha z řeckých, filosofických představ.
Podle řecké filozofie byl druhý Bůh jako "Slovo" znám jako Bůh-Logos již před dobou křesťanství (asi 400 let) (Pozn.překl. - autorka klade začátek křesťanství v dnešní podobě až po koncilech ve 4. století) Prostřednictvím této jedinečné představy Logos-bůh pocházející z řecké filozofie je Ježíš vnímán jako preexistenční druhý Bůh, a tak je do Bible interpretována protižidovská Trojice.
"Logos-Bůh" jako "prostředník stvoření nebo jako druhý Bůh" však nepochází z Bible, ale z řecké filosofie Logos, a není tedy překladem, ale filosoficko-křesťanskou reinterpretací Ježíše. Takové výroky o jediném Bohu Izraele, které byly běžné proti židovskému myšlení, pak byly v křesťanské teologii ukotveny jako "řecký Logos-Bůh-Ježíš". Nikdo v Izraeli neuvažoval o tom, že by se Bůh stal tělem jako druhé božstvo, a při jejich monoteistické víře by to také znamenalo zánik jejich náboženství a jejich existence jako národa.
Takzvaná preexistence Krista v Bibli se tedy týká pouze Božího plánu vykoupení, který byl Bohem naplánován již před stvořením světa.
Miliony Židů a více než miliarda muslimů se cítí být tímto podivným učením, podle něhož má být BŮH tři v jednom, odpuzováni, protože znají pouze jednoho a jediného Boha a křesťanskou Trojici považují za víru ve více bohů.
Toto učení, které nepochází z biblických pramenů, je pro monoteistické věřící překážkou a obtíží a brání jim v poznání plánu spásy jediného Boha. Toto tajemné učení o Trojici, které nemůže nikdo pochopit, také poškozuje Boží pověst a zbavuje Boha jeho slávy. Také učení o dvojí přirozenosti Krista, které je pilířem trojičního učení, má ukazovat, že Ježíš byl plně člověkem a plně Bohem. Tato myšlenka je teologickým výmyslem, který se používá vždy, když jsou lidé v rozpacích, když se snaží vysvětlit něco proti Trojici. Jednou je Ježíš zobrazen jako člověk a jindy jako Bůh, jak se to zrovna hodí. Ale i toto učení o dvou přirozenostech vede k vážnému problému: Za prvé, toto učení se nenachází v Bibli, a je tedy teologickým dílem člověka. Dále snižuje Kristovy zásluhy a ruší logickou paralelu mezi prvním Adamem a posledním Adamem Kristem. První člověk Adam (1K 15,45) neměl "dvě přirozenosti" ani "božskou" přirozenost, která by mu bránila ve schopnosti hřešit. Jestliže Kristus měl dvě přirozenosti, ale Adam ne, pak Kristus ve skutečnosti není "posledním Adamem". Ježíš jako Bohočlověk vůbec nemohl zhřešit ani zástupně zemřít za lidstvo, protože Bůh nemůže hřešit ani zemřít, ale Ježíš jako Mesiáš pomazaný Bohem, aby sloužil ve stavu prvního nepadlého člověka, mohl.
Mnohá proroctví naznačují, že přicházející Mesiáš bude pocházet z Abrahamova a Davidova rodu. Mesiáš by pocházel z biologické linie v rámci lidské rodiny, konkrétně z židovského národa: "Hospodin, tvůj Bůh, vzbudí z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já, a ty ho budeš poslouchat." V tomto případě by Mesiáš pocházel z biologické linie v rámci židovského národa. (Dt 18,15).
Ježíš je naplněním věčného Božího plánu stvořením Mesiáše. Pro všechny biblické autory Ježíš existoval v myšlenkách a plánu BOHA, nikoli doslova jako věčná bytost.
Křesťanství je založeno na monoteismu, a to je důvod, proč ve svatých písmech nenajdeme výraz "Bůh Syn", což by mělo přimět všechny křesťany, aby zpozorněli.
Podle Skutků apoštolů 2,22-24 Petr zaznamenal, že Ježíš existoval v BOŽÍ prozřetelnosti, v JEHO myšlenkách. Byl BOŽÍM "Mesiášem", a nikoli "vajíčkem oplodněným Bohem", který se stal tělem neboli člověkem skrze panenské zrození. Písmo potvrzuje, že BŮH není člověk a nikdy se člověkem nestal.
Zavedlo křesťanství Trojici jako oddělení od Izraele, ačkoli se slovo "Trojice" nikde v Bibli nevyskytuje, a přesto na tomto nebiblickém výrazu založilo celý svůj teologický základ?
Jak chce křesťanství smířit biblického jediného "monoteistického" BOHA s rovnítkem tří různých "polyteistických" bohů a ještě tvrdit, že jde o totéž, že uctívá JEDNOHO BOHA?
Učení o "věčném Synu" je rovněž chybným předpokladem trinitárních křesťanů, který nemá biblický základ. O "věčném Synu" se Písmo nikde nezmiňuje.
Jan 17,3: "A to je život věčný, aby poznali tebe, který jediný jsi pravý Bůh a kterého jsi poslal, Ježíše Krista."
Toto trinitární pojetí je největší překážkou, která brání Židům přijmout Boha křesťanů a jeho plán vykoupení skrze Ježíše jako Mesiáše.
Je zkrátka načase, respektive už bylo na čase, aby byla monoteistická víra prvních křesťanů znovu zdůrazněna, aby si Židé a muslimové uvědomili, že Nový zákon jasně říká, že existuje pouze jeden Bůh, a nikoli Bůh složený ze tří osob. Je skutečností, že ze všech zmínek o "Bohu" v Bibli nelze ani u jedné dokázat, že by znamenala "Bůh ve třech osobách". To by nás mělo upozornit na skutečnost, že Trojice je postbiblické učení, které vzniklo až dodatečně.
Tuto nauku přijali teologové, kteří nebyli ovlivněni hebrejským způsobem myšlení, ale byli silně ovlivnění řeckým způsobem myšlení.
Přenesením "Logos-Boha" Řeků na Ježíše - jako dalšího, dodatečného Boha k Otci - získalo křesťanství dalšího Boha odděleného od judaismu.
Řecká mytologie tak zvítězila nad hebrejskou teologií.
Tím odňalo čest jedinému Bohu Izraele a popřelo ho jako takového, což možná nebyla Boží vůle.
Toto učení bylo vždy neštěstím a vedlo k rozdělení a náboženským válkám mezi lidmi. Z tohoto zdroje pochází také antisemitismus.
Schopnost přesvědčit věřící křesťany, že dvě nebo tři osoby jako Bůh nejsou ve skutečnosti jedním Bohem, je pravděpodobně jedním z největších zázraků.
Je to pravděpodobně strach, že normálně rozumní lidé tak ochotně přijmou něco, co je nakonec teologií prohlášeno za tajemství, které nelze pochopit.
Jasné biblické výroky nejsou k nic platné, pokud jsou v rozporu s vlastními zásadami víry, a nevadí, ani kdyby si člověk z jediného pravého Boha Jahwe udělal pohanského boha o třech osobách (polyteistického).
Dokonce i v těch nejzbožnějších kruzích se považuje za rouhání a odpadlictví nepřidržovat se 1700 let starého, člověkem vytvořeného, nepochopitelného a zmateného učení.
Člověk se chce držet řecké pohádky o takzvaném Bohočlověku a Božím Duchu jako samostatném božstvu, protože jinak je považován za vyvrhele církve a rodiny a okruhu přátel.
Je skutečností a nelze teologicky popřít, že v Bibli nelze nalézt slovo "Trojice", "trojjediný Bůh", ani "tři v jednom", ani podrobný popis "dvou přirozeností a vtělení" Ježíše. To vše by jistě mělo být důvodem k otázce, proč člověk nechce vzdát slávu jedinému Bohu!
Nemohl by snad ještě existovat antisemitismus pro odmítání jediného Boha "Židů"?
V prvním století je BŮH ještě monoteistický v dobrém židovském smyslu. Ve druhém století se BŮH stává binárním; od třetího století se jediný BŮH postupně stává trojjediným.
Učení o Trojici vytvořili lidé.
Nyní se věří ve dvě přirozenosti Krista, - jako pravého Boha a pravého člověka - neboli v teorii "tři v jednom a jeden ve třech".
Lze se divit monoteisticky smýšlejícím lidem, že takové učení odmítají?
Jak jim vysvětlit božství sestávající ze dvou (a později ze tří) osob a zároveň tvrdit, že Bůh je jen jeden?
Kdyby Kristus byl BŮH a jeho Otec byl také BŮH, stejně jako Duch Otce, který je také BŮH, - nepředstavovalo by to více božstev?
Kde je logika jediného Boha Staré smlouvy, když se tvrdí, že tři jsou jeden a jeden jsou tři, a přitom jeden není tři a tři není jeden?
Jestliže "Otec je BŮH", "Syn je BŮH" a "Duch svatý je BŮH" a jestliže jsou to všechno různé "osoby", pak se zdá být zřejmé, že zde jsou tři bohové.
Představa, že "Bůh" se skládá ze tří různých božstev, je radikálním odklonem od všeho, co říká Písmo, a zcela odlišným pojetím Boha, které by první židovští křesťané se svým monoteistickým dědictvím nikdy nepřijali.
"Trojice a s ní spojená preexistence Ježíše" se nyní stala tématem, které je lidem předkládáno jako záhada, protože se stala jednou z nejzáhadnějších otázek v Bibli.
Bez učení o Trojici však Bible nebyla nikdy záhadná a vždy byla v souladu s Božím vykupitelským plánem a se spásným významem Mesiáše.
Teprve když člověk čte Slovo bez řeckého, filozofického a trinitárního postoje, může dojít k poznání, že Bůh je jen jeden a že Ježíš je duchovní Syn - pomazaný Mesiáš a Duch svatý je Duch Otcův.
K ověření tvrzení a otázek, které zde v úvodu zazněly, není vhodnější žádná jiná biblická kniha než listy apoštola Petra a Janova kniha Zjevení. Tento článek všem ukáže, že protižidovské učení o Trojici se v Bibli nevyskytuje a že Ježíš Mesiáš nebyl ani po svém nanebevstoupení spojen se svým Otcem jako Bůh.
(Trojice nebo trojjedinost - špatné dědictví křesťanství)
Představa, že by se BŮH mohl narodit jako člověk a žít s Bohem již před svým narozením jako druhý Bůh, byla židovskému prostředí, v němž Ježíš učil, zcela cizí. Aby bylo možné takovou novou myšlenku představit, muselo by dojít k revoluci. Také církevní otcové převzali preexistenci druhého Boha z řeckých, filosofických představ.
Podle řecké filozofie byl druhý Bůh jako "Slovo" znám jako Bůh-Logos již před dobou křesťanství (asi 400 let) (Pozn.překl. - autorka klade začátek křesťanství v dnešní podobě až po koncilech ve 4. století) Prostřednictvím této jedinečné představy Logos-bůh pocházející z řecké filozofie je Ježíš vnímán jako preexistenční druhý Bůh, a tak je do Bible interpretována protižidovská Trojice.
"Logos-Bůh" jako "prostředník stvoření nebo jako druhý Bůh" však nepochází z Bible, ale z řecké filosofie Logos, a není tedy překladem, ale filosoficko-křesťanskou reinterpretací Ježíše. Takové výroky o jediném Bohu Izraele, které byly běžné proti židovskému myšlení, pak byly v křesťanské teologii ukotveny jako "řecký Logos-Bůh-Ježíš". Nikdo v Izraeli neuvažoval o tom, že by se Bůh stal tělem jako druhé božstvo, a při jejich monoteistické víře by to také znamenalo zánik jejich náboženství a jejich existence jako národa.
Takzvaná preexistence Krista v Bibli se tedy týká pouze Božího plánu vykoupení, který byl Bohem naplánován již před stvořením světa.
Miliony Židů a více než miliarda muslimů se cítí být tímto podivným učením, podle něhož má být BŮH tři v jednom, odpuzováni, protože znají pouze jednoho a jediného Boha a křesťanskou Trojici považují za víru ve více bohů.
Toto učení, které nepochází z biblických pramenů, je pro monoteistické věřící překážkou a obtíží a brání jim v poznání plánu spásy jediného Boha. Toto tajemné učení o Trojici, které nemůže nikdo pochopit, také poškozuje Boží pověst a zbavuje Boha jeho slávy. Také učení o dvojí přirozenosti Krista, které je pilířem trojičního učení, má ukazovat, že Ježíš byl plně člověkem a plně Bohem. Tato myšlenka je teologickým výmyslem, který se používá vždy, když jsou lidé v rozpacích, když se snaží vysvětlit něco proti Trojici. Jednou je Ježíš zobrazen jako člověk a jindy jako Bůh, jak se to zrovna hodí. Ale i toto učení o dvou přirozenostech vede k vážnému problému: Za prvé, toto učení se nenachází v Bibli, a je tedy teologickým dílem člověka. Dále snižuje Kristovy zásluhy a ruší logickou paralelu mezi prvním Adamem a posledním Adamem Kristem. První člověk Adam (1K 15,45) neměl "dvě přirozenosti" ani "božskou" přirozenost, která by mu bránila ve schopnosti hřešit. Jestliže Kristus měl dvě přirozenosti, ale Adam ne, pak Kristus ve skutečnosti není "posledním Adamem". Ježíš jako Bohočlověk vůbec nemohl zhřešit ani zástupně zemřít za lidstvo, protože Bůh nemůže hřešit ani zemřít, ale Ježíš jako Mesiáš pomazaný Bohem, aby sloužil ve stavu prvního nepadlého člověka, mohl.
Mnohá proroctví naznačují, že přicházející Mesiáš bude pocházet z Abrahamova a Davidova rodu. Mesiáš by pocházel z biologické linie v rámci lidské rodiny, konkrétně z židovského národa: "Hospodin, tvůj Bůh, vzbudí z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já, a ty ho budeš poslouchat." V tomto případě by Mesiáš pocházel z biologické linie v rámci židovského národa. (Dt 18,15).
Ježíš je naplněním věčného Božího plánu stvořením Mesiáše. Pro všechny biblické autory Ježíš existoval v myšlenkách a plánu BOHA, nikoli doslova jako věčná bytost.
Křesťanství je založeno na monoteismu, a to je důvod, proč ve svatých písmech nenajdeme výraz "Bůh Syn", což by mělo přimět všechny křesťany, aby zpozorněli.
Podle Skutků apoštolů 2,22-24 Petr zaznamenal, že Ježíš existoval v BOŽÍ prozřetelnosti, v JEHO myšlenkách. Byl BOŽÍM "Mesiášem", a nikoli "vajíčkem oplodněným Bohem", který se stal tělem neboli člověkem skrze panenské zrození. Písmo potvrzuje, že BŮH není člověk a nikdy se člověkem nestal.
Zavedlo křesťanství Trojici jako oddělení od Izraele, ačkoli se slovo "Trojice" nikde v Bibli nevyskytuje, a přesto na tomto nebiblickém výrazu založilo celý svůj teologický základ?
Jak chce křesťanství smířit biblického jediného "monoteistického" BOHA s rovnítkem tří různých "polyteistických" bohů a ještě tvrdit, že jde o totéž, že uctívá JEDNOHO BOHA?
Učení o "věčném Synu" je rovněž chybným předpokladem trinitárních křesťanů, který nemá biblický základ. O "věčném Synu" se Písmo nikde nezmiňuje.
Jan 17,3: "A to je život věčný, aby poznali tebe, který jediný jsi pravý Bůh a kterého jsi poslal, Ježíše Krista."
Toto trinitární pojetí je největší překážkou, která brání Židům přijmout Boha křesťanů a jeho plán vykoupení skrze Ježíše jako Mesiáše.
Je zkrátka načase, respektive už bylo na čase, aby byla monoteistická víra prvních křesťanů znovu zdůrazněna, aby si Židé a muslimové uvědomili, že Nový zákon jasně říká, že existuje pouze jeden Bůh, a nikoli Bůh složený ze tří osob. Je skutečností, že ze všech zmínek o "Bohu" v Bibli nelze ani u jedné dokázat, že by znamenala "Bůh ve třech osobách". To by nás mělo upozornit na skutečnost, že Trojice je postbiblické učení, které vzniklo až dodatečně.
Tuto nauku přijali teologové, kteří nebyli ovlivněni hebrejským způsobem myšlení, ale byli silně ovlivnění řeckým způsobem myšlení.
Přenesením "Logos-Boha" Řeků na Ježíše - jako dalšího, dodatečného Boha k Otci - získalo křesťanství dalšího Boha odděleného od judaismu.
Řecká mytologie tak zvítězila nad hebrejskou teologií.
Tím odňalo čest jedinému Bohu Izraele a popřelo ho jako takového, což možná nebyla Boží vůle.
Toto učení bylo vždy neštěstím a vedlo k rozdělení a náboženským válkám mezi lidmi. Z tohoto zdroje pochází také antisemitismus.
Schopnost přesvědčit věřící křesťany, že dvě nebo tři osoby jako Bůh nejsou ve skutečnosti jedním Bohem, je pravděpodobně jedním z největších zázraků.
Je to pravděpodobně strach, že normálně rozumní lidé tak ochotně přijmou něco, co je nakonec teologií prohlášeno za tajemství, které nelze pochopit.
Jasné biblické výroky nejsou k nic platné, pokud jsou v rozporu s vlastními zásadami víry, a nevadí, ani kdyby si člověk z jediného pravého Boha Jahwe udělal pohanského boha o třech osobách (polyteistického).
Dokonce i v těch nejzbožnějších kruzích se považuje za rouhání a odpadlictví nepřidržovat se 1700 let starého, člověkem vytvořeného, nepochopitelného a zmateného učení.
Člověk se chce držet řecké pohádky o takzvaném Bohočlověku a Božím Duchu jako samostatném božstvu, protože jinak je považován za vyvrhele církve a rodiny a okruhu přátel.
Je skutečností a nelze teologicky popřít, že v Bibli nelze nalézt slovo "Trojice", "trojjediný Bůh", ani "tři v jednom", ani podrobný popis "dvou přirozeností a vtělení" Ježíše. To vše by jistě mělo být důvodem k otázce, proč člověk nechce vzdát slávu jedinému Bohu!
Nemohl by snad ještě existovat antisemitismus pro odmítání jediného Boha "Židů"?
V prvním století je BŮH ještě monoteistický v dobrém židovském smyslu. Ve druhém století se BŮH stává binárním; od třetího století se jediný BŮH postupně stává trojjediným.
Učení o Trojici vytvořili lidé.
Nyní se věří ve dvě přirozenosti Krista, - jako pravého Boha a pravého člověka - neboli v teorii "tři v jednom a jeden ve třech".
Lze se divit monoteisticky smýšlejícím lidem, že takové učení odmítají?
Jak jim vysvětlit božství sestávající ze dvou (a později ze tří) osob a zároveň tvrdit, že Bůh je jen jeden?
Kdyby Kristus byl BŮH a jeho Otec byl také BŮH, stejně jako Duch Otce, který je také BŮH, - nepředstavovalo by to více božstev?
Kde je logika jediného Boha Staré smlouvy, když se tvrdí, že tři jsou jeden a jeden jsou tři, a přitom jeden není tři a tři není jeden?
Jestliže "Otec je BŮH", "Syn je BŮH" a "Duch svatý je BŮH" a jestliže jsou to všechno různé "osoby", pak se zdá být zřejmé, že zde jsou tři bohové.
Představa, že "Bůh" se skládá ze tří různých božstev, je radikálním odklonem od všeho, co říká Písmo, a zcela odlišným pojetím Boha, které by první židovští křesťané se svým monoteistickým dědictvím nikdy nepřijali.
"Trojice a s ní spojená preexistence Ježíše" se nyní stala tématem, které je lidem předkládáno jako záhada, protože se stala jednou z nejzáhadnějších otázek v Bibli.
Bez učení o Trojici však Bible nebyla nikdy záhadná a vždy byla v souladu s Božím vykupitelským plánem a se spásným významem Mesiáše.
Teprve když člověk čte Slovo bez řeckého, filozofického a trinitárního postoje, může dojít k poznání, že Bůh je jen jeden a že Ježíš je duchovní Syn - pomazaný Mesiáš a Duch svatý je Duch Otcův.
K ověření tvrzení a otázek, které zde v úvodu zazněly, není vhodnější žádná jiná biblická kniha než listy apoštola Petra a Janova kniha Zjevení. Tento článek všem ukáže, že protižidovské učení o Trojici se v Bibli nevyskytuje a že Ježíš Mesiáš nebyl ani po svém nanebevstoupení spojen se svým Otcem jako Bůh.
.