Strana 1 z 7

JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 09:49
od používateľa Ypso
Adventisti používajú verš Židom 4, 9 na zdôvodnenie dodržiavania soboty. Hovoria, že tento verš učí, že kresťania majú prikázané zachovávať sobotu.

Je toto tvrdenie pravdivé?
Je odpočinok, ktorý sa spomína v Žid 4, 9, naozaj sobotou siedmeho dňa?

Aby sme pochopili "odpočinok", o ktorom hovoril pisateľ, vráťme sa späť na púšť. Tu nachádzame príbeh, v ktorom sa mnohým Izraelitom nepodarilo vstúpiť do zasľúbenej zeme kvôli neposlušnosti. Izraeliti sa práve dostali na okraj zasľúbenej zeme. Vyslali špehov, aby získali informácie o krajine a ľuďoch, ktorí zasľúbenú krajinu obývali. Mnohí zo špehov priniesli zlú správu. Tvrdili, že ľud je príliš silný na to, aby ho bolo možné poraziť. Ľud sa nahneval na Mojžiša, a chceli si vybrať iného vodcu, ktorý by ich mohol odviesť späť do Egypta. Dospeli k záveru, že Mojžiš ich sklamal.
Potom dvaja zo špehov, Kálef a Jozue, povzbudili ľud. Povedali ľudu, že obyvatelia zasľúbenej zeme môžu byť porazení, veď Boh už dal túto zem do ich rúk. (Numeri 14, 1-9)
Izraeliti neposlúchali Boha kvôli svojej neustálej nevere, a Boh sa rozhneval. Zničil tých, ktorí neverili. (Numeri 14, 37-45)
Keďže títo ľudia prichádzali z egyptského otroctva, ich pobyt v zasľúbenej krajine mal byť pre nich odpočinkom. Keďže tento odpočinok prisľúbil Boh, nazval ho "mojím odpočinkom".
Slovné spojenie "môj odpočinok" jednoducho znamená život bez útlaku, ktorý Boh prisľúbil Izraelitom.

Vráťme sa teraz ku listu Židom. Najprv si prečítame Židom 3, 8-11, 18-19, kde autor knihy cituje Dávidove slová. Autor cituje Žalmy 95, 8-11. Hovorí o tom istom odpočinku, do ktorého niektorí nevstúpili kvôli svojej nevere.
Židom 3,8-11.18-19: " 8 nezatvrdzujte svoje srdcia ako pri vzbure v deň pokúšania na púšti, 9 kde ma skúšali vaši otcovia, hoci videli moje skutky 10 štyridsať rokov. Preto som sa rozhneval na toto pokolenie a povedal som: Ustavične blúdia v srdci, tí veru nepoznali moje cesty. 11 A tak som vo svojom hneve prisahal: Nevojdú do môjho odpočinku. 18 A komu prisahal, že nevojdú do jeho odpočinku, ak nie tým, čo neuverili? 19 Vidíme teda, že nemohli vojsť pre nevieru."
Čo sme tu zistili?
Že "odpočinok", o ktorom sa hovorí v 3. kapitole listu Židom, a ktorý je priamou citáciou Dávidových slov, nie je siedmy deň soboty.
Tento odpočinok znamená život bez útlaku, ktorý Boh udelil Izraelitom. Tento odpočinok im bol zasľúbený, ale oni doň nevstúpili kvôli neposlušnosti. Všetci zomreli na púšti a len ich deťom sa podarilo vstúpiť do zasľúbenej zeme.

Prejdime teraz do 4. kapitoly listu Židom.
Židom 4. kapitola je pokračovaním 3. kapitoly. Pripomeňme si, že v 3. kapitole Boh nazval odpočinok, ktorý zasľúbil Izraelitom, "mojím odpočinkom". Kvôli neposlušnosti ho nezakúsili všetci tí, ktorí toto zasľúbenie dostali. Nevstúpili do zasľúbenej zeme. Kvôli svojej nevere zomreli na púšti. Pozrime sa teraz na odpočinok, o ktorom sa hovorí v 4. kapitole.
Židom 4,1 " Bojme sa teda, aby azda o niekom z vás neplatilo, že zaostal, pokým trvá prisľúbenie, že možno vojsť do jeho odpočinku."
Zasľúbenie, ktoré Izraeliti nedostali, stále platí. Dostali prísľub odpočinku, ale nedosiahli ho. Boh očakáva, že do tohto odpočinku vstúpia. Keďže zasľúbenie stále platí, znamená to, že teraz máme šancu ho získať. Tí, ktorí žijú dnes, teraz dostali šancu získať zasľúbenie, ktoré deti Izraela nedostali kvôli svojej nevere.

Židom 4: 2 " Veď aj nám sa zvestovalo evanjelium rovnako ako aj im. Ale im počuté slovo neosožilo, lebo aj keď ho počuli, vierou s ním nezrástli."
Bolo im povedané, čo majú robiť, aby sa zapáčili Bohu. Nerobili to, a tak sa im nepodarilo získať Božie zasľúbenie.
Aj nám sa hovorí, čo máme robiť, aby sme sa páčili Bohu. Evanjelium sa nám zvestuje rovnako, ako sa zvestovalo im. Budeme neposlúchať rovnako ako oni? Premeškáme príležitosť vstúpiť do zasľúbeného odpočinku rovnako ako oni?

Židom 4, 3 " Preto do odpočinku vchádzame my, čo sme uverili, ako povedal: A tak som vo svojom hneve prisahal: ´Nevojdú do môjho odpočinku´, hoci jeho diela boli dokonané od stvorenia sveta."
Svoj odpočinok mali získať vstupom do zasľúbenej zeme. My získame svoj odpočinok jednoducho tým, že uveríme v Ježiša Krista. "Lebo my, ktorí sme uverili, vchádzame do toho odpočinku." (Žid 4, 3) Ako vidíte z tohto verša, pisateľ hovorí o odpočinku, do ktorého vstupujeme vierou v Ježiša. Nehovorí tu o siedmom dni soboty.

Židom 4, 4-5: "4 lebo kdesi sa hovorí o siedmom dni takto: ´Na siedmy deň si Boh odpočinul od všetkých svojich prác´. 5 A tu zasa: ´Nevojdú do môjho odpočinku´."
Boh si v siedmy deň odpočinul od všetkých svojich diel. On vie, o čom je odpočinok. Odpočinok je dobrá vec, ale nie je určený pre neposlušných.

Židom 4, 6-7: "6 Ak teda trvá možnosť, aby doň niektorí vošli, a pretože tí, ktorým sa evanjelium zvestovalo ako prvým, pre neposlušnosť nevošli, 7 Boh znova určuje iné ´dnes´, keď po toľkom čase hovorí ústami Dávida, ako už bolo povedané: ´Dnes, keď počujete jeho hlas, nezatvrdzujte svoje srdcia´.“
Niektorí ešte musia vstúpiť do zasľúbenia. Boh nechce, aby jeho zasľúbenie prešlo bez toho, aby niekomu prinieslo úžitok. Im sa doň nepodarilo vstúpiť, a táto možnosť je teraz daná nám, aby sme mohli vstúpiť do tohto odpočinku.

Židom 4, 8 " Veď keby ich bol Jozua voviedol do odpočinku, nebol by už potom hovoril o inom dni."
Niekto by mohol namietať, že mladšia generácia Izraela vstúpila do zasľúbenej zeme. Jozue ich uviedol do zasľúbenej zeme, takže pre nás už žiadne zasľúbenie neostáva. Boh hovorí, že Jozue im nedal skutočný odpočinok, ktorý Boh prisľúbil. Zdá sa, že mladšia generácia nedostala presne tie zasľúbenia, ktoré boli dané ich predkom, ktorí neposlúchli a zomreli na púšti. Praotcom bolo prisľúbené viac, než čo dostali ich deti.

Židom 4: 9: "Zostáva teda odpočinok pre Boží ľud."
Odpočinok v tomto verši je zasľúbením pre Boží ľud. Nie je to nič, úplne nič o siedmom dni soboty. Ako bolo uvedené vyššie, do tohto odpočinku sa vstupuje vierou v Ježiša. (Židom 4, 3)

Žid 4, 10: " lebo kto vošiel do jeho odpočinku, ten si odpočinul od svojich diel tak, ako Boh od svojich. "
Boh odpočíval raz. Tento odpočinok bol taký veľký, a preto mu stačil. Tí, ktorí vstupujú do odpočinku vierou v Ježiša, tiež odpočívajú raz a navždy. To znamená, že do tohto odpočinku sa vstupuje len raz. Keď uveríte v Ježiša, vstúpite do tohto odpočinku a zostanete v ňom navždy. Tento odpočinok určite nie je siedmy deň soboty.

Prečo odpočinok v liste Židom 4, 9 nie je siedmym dňom soboty?
1. Odpočinok v Žid 4, 9 je zasľúbenie, kým 7. deň soboty je príkaz. Tá istá vec nemôže byť zasľúbením a príkazom zároveň.
2. Do odpočinku v Žid 4, 9 sa vstupuje, zatiaľ čo sobota 7. dňa sa zachováva.
3. Do odpočinku v Žid 4, 9 sa vstupuje raz, zatiaľ čo sobota 7. dňa sa zachovávala znova a znova, pokým človek žil.

Ako sme sa dozvedeli, v Židom 4, 9 sa nehovorí o siedmom dni soboty. Používanie tohto verša na ospravedlnenie zachovávania soboty je jednoducho nespravodlivým zaobchádzaním s inšpirovaným Písmom. Sobota nie je v Novej zmluve prikázaná. Bola prikázaná deťom Izraela, ale nie kresťanom.

(Zdroj: https://www.facebook.com/groups/1679118 ... 495785676/)

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 13:17
od používateľa Tomáš Plechatýý
Ypso napísal: 23 Júl 2023, 09:49 Adventisti používajú verš Židom 4, 9 na zdôvodnenie dodržiavania soboty. Hovoria, že tento verš učí, že kresťania majú prikázané zachovávať sobotu.

Je toto tvrdenie pravdivé?
Je odpočinok, ktorý sa spomína v Žid 4, 9, naozaj sobotou siedmeho dňa?

Aby sme pochopili "odpočinok", o ktorom hovoril pisateľ, vráťme sa späť na púšť. Tu nachádzame príbeh, v ktorom sa mnohým Izraelitom nepodarilo vstúpiť do zasľúbenej zeme kvôli neposlušnosti. Izraeliti sa práve dostali na okraj zasľúbenej zeme. Vyslali špehov, aby získali informácie o krajine a ľuďoch, ktorí zasľúbenú krajinu obývali. Mnohí zo špehov priniesli zlú správu. Tvrdili, že ľud je príliš silný na to, aby ho bolo možné poraziť. Ľud sa nahneval na Mojžiša, a chceli si vybrať iného vodcu, ktorý by ich mohol odviesť späť do Egypta. Dospeli k záveru, že Mojžiš ich sklamal.
Potom dvaja zo špehov, Kálef a Jozue, povzbudili ľud. Povedali ľudu, že obyvatelia zasľúbenej zeme môžu byť porazení, veď Boh už dal túto zem do ich rúk. (Numeri 14, 1-9)
Izraeliti neposlúchali Boha kvôli svojej neustálej nevere, a Boh sa rozhneval. Zničil tých, ktorí neverili. (Numeri 14, 37-45)
Keďže títo ľudia prichádzali z egyptského otroctva, ich pobyt v zasľúbenej krajine mal byť pre nich odpočinkom. Keďže tento odpočinok prisľúbil Boh, nazval ho "mojím odpočinkom".
Slovné spojenie "môj odpočinok" jednoducho znamená život bez útlaku, ktorý Boh prisľúbil Izraelitom.

Vráťme sa teraz ku listu Židom. Najprv si prečítame Židom 3, 8-11, 18-19, kde autor knihy cituje Dávidove slová. Autor cituje Žalmy 95, 8-11. Hovorí o tom istom odpočinku, do ktorého niektorí nevstúpili kvôli svojej nevere.
Židom 3,8-11.18-19: " 8 nezatvrdzujte svoje srdcia ako pri vzbure v deň pokúšania na púšti, 9 kde ma skúšali vaši otcovia, hoci videli moje skutky 10 štyridsať rokov. Preto som sa rozhneval na toto pokolenie a povedal som: Ustavične blúdia v srdci, tí veru nepoznali moje cesty. 11 A tak som vo svojom hneve prisahal: Nevojdú do môjho odpočinku. 18 A komu prisahal, že nevojdú do jeho odpočinku, ak nie tým, čo neuverili? 19 Vidíme teda, že nemohli vojsť pre nevieru."
Čo sme tu zistili?
Že "odpočinok", o ktorom sa hovorí v 3. kapitole listu Židom, a ktorý je priamou citáciou Dávidových slov, nie je siedmy deň soboty.
Tento odpočinok znamená život bez útlaku, ktorý Boh udelil Izraelitom. Tento odpočinok im bol zasľúbený, ale oni doň nevstúpili kvôli neposlušnosti. Všetci zomreli na púšti a len ich deťom sa podarilo vstúpiť do zasľúbenej zeme.

Prejdime teraz do 4. kapitoly listu Židom.
Židom 4. kapitola je pokračovaním 3. kapitoly. Pripomeňme si, že v 3. kapitole Boh nazval odpočinok, ktorý zasľúbil Izraelitom, "mojím odpočinkom". Kvôli neposlušnosti ho nezakúsili všetci tí, ktorí toto zasľúbenie dostali. Nevstúpili do zasľúbenej zeme. Kvôli svojej nevere zomreli na púšti. Pozrime sa teraz na odpočinok, o ktorom sa hovorí v 4. kapitole.
Židom 4,1 " Bojme sa teda, aby azda o niekom z vás neplatilo, že zaostal, pokým trvá prisľúbenie, že možno vojsť do jeho odpočinku."
Zasľúbenie, ktoré Izraeliti nedostali, stále platí. Dostali prísľub odpočinku, ale nedosiahli ho. Boh očakáva, že do tohto odpočinku vstúpia. Keďže zasľúbenie stále platí, znamená to, že teraz máme šancu ho získať. Tí, ktorí žijú dnes, teraz dostali šancu získať zasľúbenie, ktoré deti Izraela nedostali kvôli svojej nevere.

Židom 4: 2 " Veď aj nám sa zvestovalo evanjelium rovnako ako aj im. Ale im počuté slovo neosožilo, lebo aj keď ho počuli, vierou s ním nezrástli."
Bolo im povedané, čo majú robiť, aby sa zapáčili Bohu. Nerobili to, a tak sa im nepodarilo získať Božie zasľúbenie.
Aj nám sa hovorí, čo máme robiť, aby sme sa páčili Bohu. Evanjelium sa nám zvestuje rovnako, ako sa zvestovalo im. Budeme neposlúchať rovnako ako oni? Premeškáme príležitosť vstúpiť do zasľúbeného odpočinku rovnako ako oni?

Židom 4, 3 " Preto do odpočinku vchádzame my, čo sme uverili, ako povedal: A tak som vo svojom hneve prisahal: ´Nevojdú do môjho odpočinku´, hoci jeho diela boli dokonané od stvorenia sveta."
Svoj odpočinok mali získať vstupom do zasľúbenej zeme. My získame svoj odpočinok jednoducho tým, že uveríme v Ježiša Krista. "Lebo my, ktorí sme uverili, vchádzame do toho odpočinku." (Žid 4, 3) Ako vidíte z tohto verša, pisateľ hovorí o odpočinku, do ktorého vstupujeme vierou v Ježiša. Nehovorí tu o siedmom dni soboty.

Židom 4, 4-5: "4 lebo kdesi sa hovorí o siedmom dni takto: ´Na siedmy deň si Boh odpočinul od všetkých svojich prác´. 5 A tu zasa: ´Nevojdú do môjho odpočinku´."
Boh si v siedmy deň odpočinul od všetkých svojich diel. On vie, o čom je odpočinok. Odpočinok je dobrá vec, ale nie je určený pre neposlušných.

Židom 4, 6-7: "6 Ak teda trvá možnosť, aby doň niektorí vošli, a pretože tí, ktorým sa evanjelium zvestovalo ako prvým, pre neposlušnosť nevošli, 7 Boh znova určuje iné ´dnes´, keď po toľkom čase hovorí ústami Dávida, ako už bolo povedané: ´Dnes, keď počujete jeho hlas, nezatvrdzujte svoje srdcia´.“
Niektorí ešte musia vstúpiť do zasľúbenia. Boh nechce, aby jeho zasľúbenie prešlo bez toho, aby niekomu prinieslo úžitok. Im sa doň nepodarilo vstúpiť, a táto možnosť je teraz daná nám, aby sme mohli vstúpiť do tohto odpočinku.

Židom 4, 8 " Veď keby ich bol Jozua voviedol do odpočinku, nebol by už potom hovoril o inom dni."
Niekto by mohol namietať, že mladšia generácia Izraela vstúpila do zasľúbenej zeme. Jozue ich uviedol do zasľúbenej zeme, takže pre nás už žiadne zasľúbenie neostáva. Boh hovorí, že Jozue im nedal skutočný odpočinok, ktorý Boh prisľúbil. Zdá sa, že mladšia generácia nedostala presne tie zasľúbenia, ktoré boli dané ich predkom, ktorí neposlúchli a zomreli na púšti. Praotcom bolo prisľúbené viac, než čo dostali ich deti.

Židom 4: 9: "Zostáva teda odpočinok pre Boží ľud."
Odpočinok v tomto verši je zasľúbením pre Boží ľud. Nie je to nič, úplne nič o siedmom dni soboty. Ako bolo uvedené vyššie, do tohto odpočinku sa vstupuje vierou v Ježiša. (Židom 4, 3)

Žid 4, 10: " lebo kto vošiel do jeho odpočinku, ten si odpočinul od svojich diel tak, ako Boh od svojich. "
Boh odpočíval raz. Tento odpočinok bol taký veľký, a preto mu stačil. Tí, ktorí vstupujú do odpočinku vierou v Ježiša, tiež odpočívajú raz a navždy. To znamená, že do tohto odpočinku sa vstupuje len raz. Keď uveríte v Ježiša, vstúpite do tohto odpočinku a zostanete v ňom navždy. Tento odpočinok určite nie je siedmy deň soboty.

Prečo odpočinok v liste Židom 4, 9 nie je siedmym dňom soboty?
1. Odpočinok v Žid 4, 9 je zasľúbenie, kým 7. deň soboty je príkaz. Tá istá vec nemôže byť zasľúbením a príkazom zároveň.
2. Do odpočinku v Žid 4, 9 sa vstupuje, zatiaľ čo sobota 7. dňa sa zachováva.
3. Do odpočinku v Žid 4, 9 sa vstupuje raz, zatiaľ čo sobota 7. dňa sa zachovávala znova a znova, pokým človek žil.

Ako sme sa dozvedeli, v Židom 4, 9 sa nehovorí o siedmom dni soboty. Používanie tohto verša na ospravedlnenie zachovávania soboty je jednoducho nespravodlivým zaobchádzaním s inšpirovaným Písmom. Sobota nie je v Novej zmluve prikázaná. Bola prikázaná deťom Izraela, ale nie kresťanom.

(Zdroj: https://www.facebook.com/groups/1679118 ... 495785676/)
Když už tu to téma vyplulo, tak přidávám odkaz na svůj už 6 let starý článek o sobotě v Listu Židům - kdo chce pročíst.
http://adventismus.cz/?p=560

Je to podrobný a obsáhlý rozbor, ale
Závěry mám podobné jako v příspěvku od Ypsa

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 13:49
od používateľa mikim
Ypso napísal: 23 Júl 2023, 09:49 Adventisti používajú verš Židom 4, 9 na zdôvodnenie dodržiavania soboty. Hovoria, že tento verš učí, že kresťania majú prikázané zachovávať sobotu.

Je toto tvrdenie pravdivé?
Je odpočinok, ktorý sa spomína v Žid 4, 9, naozaj sobotou siedmeho dňa?

Aby sme pochopili "odpočinok", o ktorom hovoril pisateľ, vráťme sa späť na púšť. Tu nachádzame príbeh, v ktorom sa mnohým Izraelitom nepodarilo vstúpiť do zasľúbenej zeme kvôli neposlušnosti. Izraeliti sa práve dostali na okraj zasľúbenej zeme. Vyslali špehov, aby získali informácie o krajine a ľuďoch, ktorí zasľúbenú krajinu obývali. Mnohí zo špehov priniesli zlú správu. Tvrdili, že ľud je príliš silný na to, aby ho bolo možné poraziť. Ľud sa nahneval na Mojžiša, a chceli si vybrať iného vodcu, ktorý by ich mohol odviesť späť do Egypta. Dospeli k záveru, že Mojžiš ich sklamal.
Potom dvaja zo špehov, Kálef a Jozue, povzbudili ľud. Povedali ľudu, že obyvatelia zasľúbenej zeme môžu byť porazení, veď Boh už dal túto zem do ich rúk. (Numeri 14, 1-9)
Izraeliti neposlúchali Boha kvôli svojej neustálej nevere, a Boh sa rozhneval. Zničil tých, ktorí neverili. (Numeri 14, 37-45)
Keďže títo ľudia prichádzali z egyptského otroctva, ich pobyt v zasľúbenej krajine mal byť pre nich odpočinkom. Keďže tento odpočinok prisľúbil Boh, nazval ho "mojím odpočinkom".
Slovné spojenie "môj odpočinok" jednoducho znamená život bez útlaku, ktorý Boh prisľúbil Izraelitom.

Vráťme sa teraz ku listu Židom. Najprv si prečítame Židom 3, 8-11, 18-19, kde autor knihy cituje Dávidove slová. Autor cituje Žalmy 95, 8-11. Hovorí o tom istom odpočinku, do ktorého niektorí nevstúpili kvôli svojej nevere.
Židom 3,8-11.18-19: " 8 nezatvrdzujte svoje srdcia ako pri vzbure v deň pokúšania na púšti, 9 kde ma skúšali vaši otcovia, hoci videli moje skutky 10 štyridsať rokov. Preto som sa rozhneval na toto pokolenie a povedal som: Ustavične blúdia v srdci, tí veru nepoznali moje cesty. 11 A tak som vo svojom hneve prisahal: Nevojdú do môjho odpočinku. 18 A komu prisahal, že nevojdú do jeho odpočinku, ak nie tým, čo neuverili? 19 Vidíme teda, že nemohli vojsť pre nevieru."
Čo sme tu zistili?
Že "odpočinok", o ktorom sa hovorí v 3. kapitole listu Židom, a ktorý je priamou citáciou Dávidových slov, nie je siedmy deň soboty.
Tento odpočinok znamená život bez útlaku, ktorý Boh udelil Izraelitom. Tento odpočinok im bol zasľúbený, ale oni doň nevstúpili kvôli neposlušnosti. Všetci zomreli na púšti a len ich deťom sa podarilo vstúpiť do zasľúbenej zeme.

Prejdime teraz do 4. kapitoly listu Židom.
Židom 4. kapitola je pokračovaním 3. kapitoly. Pripomeňme si, že v 3. kapitole Boh nazval odpočinok, ktorý zasľúbil Izraelitom, "mojím odpočinkom". Kvôli neposlušnosti ho nezakúsili všetci tí, ktorí toto zasľúbenie dostali. Nevstúpili do zasľúbenej zeme. Kvôli svojej nevere zomreli na púšti. Pozrime sa teraz na odpočinok, o ktorom sa hovorí v 4. kapitole.
Židom 4,1 " Bojme sa teda, aby azda o niekom z vás neplatilo, že zaostal, pokým trvá prisľúbenie, že možno vojsť do jeho odpočinku."
Zasľúbenie, ktoré Izraeliti nedostali, stále platí. Dostali prísľub odpočinku, ale nedosiahli ho. Boh očakáva, že do tohto odpočinku vstúpia. Keďže zasľúbenie stále platí, znamená to, že teraz máme šancu ho získať. Tí, ktorí žijú dnes, teraz dostali šancu získať zasľúbenie, ktoré deti Izraela nedostali kvôli svojej nevere.

Židom 4: 2 " Veď aj nám sa zvestovalo evanjelium rovnako ako aj im. Ale im počuté slovo neosožilo, lebo aj keď ho počuli, vierou s ním nezrástli."
Bolo im povedané, čo majú robiť, aby sa zapáčili Bohu. Nerobili to, a tak sa im nepodarilo získať Božie zasľúbenie.
Aj nám sa hovorí, čo máme robiť, aby sme sa páčili Bohu. Evanjelium sa nám zvestuje rovnako, ako sa zvestovalo im. Budeme neposlúchať rovnako ako oni? Premeškáme príležitosť vstúpiť do zasľúbeného odpočinku rovnako ako oni?

Židom 4, 3 " Preto do odpočinku vchádzame my, čo sme uverili, ako povedal: A tak som vo svojom hneve prisahal: ´Nevojdú do môjho odpočinku´, hoci jeho diela boli dokonané od stvorenia sveta."
Svoj odpočinok mali získať vstupom do zasľúbenej zeme. My získame svoj odpočinok jednoducho tým, že uveríme v Ježiša Krista. "Lebo my, ktorí sme uverili, vchádzame do toho odpočinku." (Žid 4, 3) Ako vidíte z tohto verša, pisateľ hovorí o odpočinku, do ktorého vstupujeme vierou v Ježiša. Nehovorí tu o siedmom dni soboty.

Židom 4, 4-5: "4 lebo kdesi sa hovorí o siedmom dni takto: ´Na siedmy deň si Boh odpočinul od všetkých svojich prác´. 5 A tu zasa: ´Nevojdú do môjho odpočinku´."
Boh si v siedmy deň odpočinul od všetkých svojich diel. On vie, o čom je odpočinok. Odpočinok je dobrá vec, ale nie je určený pre neposlušných.

Židom 4, 6-7: "6 Ak teda trvá možnosť, aby doň niektorí vošli, a pretože tí, ktorým sa evanjelium zvestovalo ako prvým, pre neposlušnosť nevošli, 7 Boh znova určuje iné ´dnes´, keď po toľkom čase hovorí ústami Dávida, ako už bolo povedané: ´Dnes, keď počujete jeho hlas, nezatvrdzujte svoje srdcia´.“
Niektorí ešte musia vstúpiť do zasľúbenia. Boh nechce, aby jeho zasľúbenie prešlo bez toho, aby niekomu prinieslo úžitok. Im sa doň nepodarilo vstúpiť, a táto možnosť je teraz daná nám, aby sme mohli vstúpiť do tohto odpočinku.

Židom 4, 8 " Veď keby ich bol Jozua voviedol do odpočinku, nebol by už potom hovoril o inom dni."
Niekto by mohol namietať, že mladšia generácia Izraela vstúpila do zasľúbenej zeme. Jozue ich uviedol do zasľúbenej zeme, takže pre nás už žiadne zasľúbenie neostáva. Boh hovorí, že Jozue im nedal skutočný odpočinok, ktorý Boh prisľúbil. Zdá sa, že mladšia generácia nedostala presne tie zasľúbenia, ktoré boli dané ich predkom, ktorí neposlúchli a zomreli na púšti. Praotcom bolo prisľúbené viac, než čo dostali ich deti.

Židom 4: 9: "Zostáva teda odpočinok pre Boží ľud."
Odpočinok v tomto verši je zasľúbením pre Boží ľud. Nie je to nič, úplne nič o siedmom dni soboty. Ako bolo uvedené vyššie, do tohto odpočinku sa vstupuje vierou v Ježiša. (Židom 4, 3)

Žid 4, 10: " lebo kto vošiel do jeho odpočinku, ten si odpočinul od svojich diel tak, ako Boh od svojich. "
Boh odpočíval raz. Tento odpočinok bol taký veľký, a preto mu stačil. Tí, ktorí vstupujú do odpočinku vierou v Ježiša, tiež odpočívajú raz a navždy. To znamená, že do tohto odpočinku sa vstupuje len raz. Keď uveríte v Ježiša, vstúpite do tohto odpočinku a zostanete v ňom navždy. Tento odpočinok určite nie je siedmy deň soboty.

Prečo odpočinok v liste Židom 4, 9 nie je siedmym dňom soboty?
1. Odpočinok v Žid 4, 9 je zasľúbenie, kým 7. deň soboty je príkaz. Tá istá vec nemôže byť zasľúbením a príkazom zároveň.
2. Do odpočinku v Žid 4, 9 sa vstupuje, zatiaľ čo sobota 7. dňa sa zachováva.
3. Do odpočinku v Žid 4, 9 sa vstupuje raz, zatiaľ čo sobota 7. dňa sa zachovávala znova a znova, pokým človek žil.

Ako sme sa dozvedeli, v Židom 4, 9 sa nehovorí o siedmom dni soboty. Používanie tohto verša na ospravedlnenie zachovávania soboty je jednoducho nespravodlivým zaobchádzaním s inšpirovaným Písmom. Sobota nie je v Novej zmluve prikázaná. Bola prikázaná deťom Izraela, ale nie kresťanom.

(Zdroj: https://www.facebook.com/groups/1679118 ... 495785676/)
CSP'09 Ceský studijní preklad
He 4:3-4: "Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: "Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí," ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo. Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: "I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.""

Ve verši 3 a 4 se mluví o vejítí do sobotního odpočinutí či odpočinutí v sedmý den. Je jedno a to samé odpočinutí, které platí stále nejen u Boha v nebi ale i zde na zemi.

Další verše to jasně potvrzují:

CSP'09 Ceský studijní preklad
He 4:9-13: "A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti. Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté."

"Jeho" odpočinutí je odpočinutí v sedmý den a my máme do něj vejít či pravidelně vcházet, pokud se sobota opakuje každých 7 dní.

Nechápu co tady řešíte, když je to tak jasné :).

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 14:17
od používateľa Viktorrealita
Jasné je to, že každý vykúpeny už vstupil do večného odpočinku v Kristu - Kráľovstva Božieho a to znovuzrodeným srdcom od Boha v ktorom už je spravodlivosť, radosť a pokoj v Duchu Svätom.

Ten odpočinok je v Kráľovstve Božom. Je duchovným a aj to kráľovstvo je duchovným kráľovstvom pokoja a radosti. To kráľovstvo je na tomto svete, ale svet ho nevidí, ani ho nezná, lebo sa do tohoto kráľovstva spravodlivosti, radosti a pokoja vstupuje znovuzrodeným srdcom od Boha a to skrze vieru v Krista.

To je ten jediný pravý odpočinok a to jedine v Kristu - skrze vieru v pravého Krista.

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 15:24
od používateľa mikim
Viktorrealita napísal: 23 Júl 2023, 14:17 Jasné je to, že každý vykúpeny už vstupil do večného odpočinku v Kristu - Kráľovstva Božieho a to znovuzrodeným srdcom od Boha v ktorom už je spravodlivosť, radosť a pokoj v Duchu Svätom.

Ten odpočinok je v Kráľovstve Božom. Je duchovným a aj to kráľovstvo je duchovným kráľovstvom pokoja a radosti. To kráľovstvo je na tomto svete, ale svet ho nevidí, ani ho nezná, lebo sa do tohoto kráľovstva spravodlivosti, radosti a pokoja vstupuje znovuzrodeným srdcom od Boha a to skrze vieru v Krista.

To je ten jediný pravý odpočinok a to jedine v Kristu - skrze vieru v pravého Krista.
A kde se o tom píše v Bibli?

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 21:30
od používateľa Sasko Jasko
Ako spravne napisal Tomas Plechatyyy, v Zidom 4:9 je pouzite slovo s korenom sabat. Vo vsetkych ostatnych versoch je to ine slovo. To ma pravdu.
Teda deviaty vers hovori o niecom inom, ako ine verse a pouziva preto umyselne ine slova. Zatial co ine verse hovoria o pokoji ako o mieste, deviaty vers hovori o sobote ako o case.

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 21:34
od používateľa Sasko Jasko
Ypso napísal: 23 Júl 2023, 09:49 Židom 4, 3 " Preto do odpočinku vchádzame my, čo sme uverili, ako povedal: A tak som vo svojom hneve prisahal: ´Nevojdú do môjho odpočinku´, hoci jeho diela boli dokonané od stvorenia sveta."
Svoj odpočinok mali získať vstupom do zasľúbenej zeme. My získame svoj odpočinok jednoducho tým, že uveríme v Ježiša Krista. "Lebo my, ktorí sme uverili, vchádzame do toho odpočinku." (Žid 4, 3) Ako vidíte z tohto verša, pisateľ hovorí o odpočinku, do ktorého vstupujeme vierou v Ježiša. Nehovorí tu o siedmom dni soboty.

Židom 4: 9: "Zostáva teda odpočinok pre Boží ľud."
Odpočinok v tomto verši je zasľúbením pre Boží ľud. Nie je to nič, úplne nič o siedmom dni soboty. Ako bolo uvedené vyššie, do tohto odpočinku sa vstupuje vierou v Ježiša. (Židom 4, 3)
Tu je vidiet k akym chybnym zaverom dochadza niekto, kto si ani nevsimol, ze v deviatom versi je pouzite uplne ine slovo a teda oznacuje uplne inu vec ako vers treti. On si to v hlave vsetko pomiesal. Ale vlastne za to nemoze. Iba sa spolahol na nejaky zly preklad a neoveril si originaly.

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 23 Júl 2023, 23:07
od používateľa mikim
Sabbatismos = zachovávání soboty či svátku a dle kontextu ve verši 3 a 4 se mluví o sedmém dni.

https://youtu.be/oxIwtNpj1Bg

CSP Český studijní překlad (2009)
Žd 4:9: "A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu."

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 24 Júl 2023, 08:03
od používateľa hust
Tak tady máte počteníčko, pokud to dokážete prolouskat, až do samého konce: mikmark100 = Mikim


Okomentovat…
@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
V nebi se budeme scházet každé novoluní a v sobotu co sobotu viz Iz. Nevíš proč i v každé novoluní?



Odpovědět


Václav Koplík
·

13 odpovědí
@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
To je symbolické vyjadrenie, nesmieme to chápať doslovne!



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
@milan2212 ne to neni symbolické stejně jako se scházíme v sobotu co sobotu a neni to symbolické...



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
@mikmark100 , ale je! Zákon o Sabate skončil a Ježiš, Pavol to jasne, opakovane zdôraznili. Sabat platil pre Izraelitov.
Izaiáš len prorocký , obrazne poukazuje, že v novom svete budú všetci a pravidelne slúžiť Bohu, .... a určite nie len v sabat, v novmesiaci(novoluní), ale stále, každý deň v roku. Okrem iného, aj spôsobom svojho života.
Sabat predobrazoval - Boží odpočinok, milénium.
Určite nie nejaký doslovný, 24-hodinový deň!
Sabat predobrazoval aj siedmy stvoriteľský deň, a ten tiež nebol doslovným dňom.
"U Boha je jeden deň ako tisíc rokov a tisíc rokov ako jeden deň ".
Táto chybná predstava vzišla od tých, čo veria(nepochopiteľne) že Boh stvoril svet za doslovných sedem dní.
A pritom je zrejme, že výraz - "deň " sa v Biblii chápe rôzne, čo úplne jasne naznačuje aj správa v Genesis, keď sú tu všetky stvoriteľské dní označené ako jeden deň! Citujem Gen.2,4 .... "Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),"
Slov.preklad: .... "To sú rody nebies a zeme, keď boly stvorené, v deň, v ktorom činil Hospodin Bôh zem i nebesia".(Roh.)



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
@milan2212 ap. Pavel nepíše nic o zrušení Desatera vč. soboty, Desatero bylo dáni v NZ do našeho srdce a do naši mysli a platí až dokud bude nebe a země a samozřejmě obsah Desatera se nezměnil.

...Sabat predobrazoval - Boží odpočinok, milénium.
Určite nie nejaký doslovný, 24-hodinový deň!
Sabat predobrazoval aj siedmy stvoriteľský deň, a ten tiež nebol doslovným dňom.

Strašná lež ty asi nemáš Bibli a střílíš je tak od Vašeho jehovistického pasu :)

Genesis 2:4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,

Tento verš neříká vůbec nic, že Bůh stvořil nebe a zemi za jeden den...



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
To vaše "tvrdenie" z nadpisu videa je nesprávne!
To Pavol v Hebr.4,9 nepíše!
Citujem: ..... "8Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. 9Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. 10Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého. 11A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti."
..........
Všimnite si ten text 9 verš uvádza: " 9Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou."
..........
A spomínate kontext Písma, ale úplne ho prehliadate. Ten "odpočinok", .... "odpočinutie" úplne jasné poukazuje na nejaké, dlhšie časové trvanie, a nie jeden deň, sobotu! A na niečo, čo sa naplní v budúcnosti!
Povedzte, kde mal Jozua voviesť Boží ľud, do akého odpočinutia? Do soboty?
Nie, ...... ale do zasľúbenej zeme! A tá zasľúbená zem zas predobrazuje milénium. (pozemský raj)
To mal Pavol na mysli! A nie doslovný deň, sobotu. Váš výklad úplne ignoruje Pavlove slová.
Dokonca ak kontext tých slov a dalších z Pavlových listov, poukazuje, že aj "Boh odpočíval" (ale nie jeden deň sobotu) ale až dodnes! Teda, "Boží odpočinok" za žiadnych okoľností nemôže byť jedným dňom, sobotou.
To obrazné "odpočinutie" poukazuje na fakt, že kresťania v Pavlových časoch a aj dnes už sa nesnažia o záchranu dodržiavaním skutkov zákona,(tam patrí aj sabat,) ale vierou v Krista, vierou v nezaslúženú láskavosť, milosť.
Kristov zákon je o zásadách (o láske) a nie o pravidlách, dňoch, atď!



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
@milan2212 Bůh Otec dodnes pracuje a dodnes také odpočívá.
CSP Český studijní překlad (2009)
J 5:17: "Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.“"



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci (upraveno)
@milan2212 žádný Kristův zákon neexistuje, existuje pouze Boží zákon ve formě přikázání, která budou dodržovat všichni kdo uvěřili v Boha a v Pána Ježíše Krista a mají Ježíšovu víru. Ježíš zopakoval ze SZ dva nejdůležitější přikázání Miluj Boha svého a Miluj bližního svého, které jsou podrobněji rozvedeny právě v 10-ti přikázáních, které Bůh dodnes nezrušil. Všech 10 jsou stejně důležité a jsou vyjmenované i v NZ a apoštolové je dodržovali a tím nám byli stejně jako Kristus příkladem.



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
@mikmark100 , súhlasím, a to som už spomínal opakovane, a poukázal som, že teda ten siedmy deň nemôže byť doslovným 24 hodinovým dňom! Ak niekto trvá na Sabate aj dnes , tak taký človek nepochopil o čom bol sabat, a čo hlavne predtieňoval!
A aký to má vzťah k tomu "Božiemu odpočinku"?!
Autor videa úplne prehliadol ten kontext Pavlových slov, aj keď on poukázal na nejaké odpočinutie od niečoho v dlhšom , časovom horizonte. Určite nie na jeden deň!
A v tom texte z Hebr.4 kapitole je to viackrát zdôraznené. Ako môže niekto z toho vyčítať jeden deň, tak to je pre mňa nepochopiteľné! Taký výklad je absolútne neakceptovateľný!



Odpovědět

@vaclavkoplik310
@vaclavkoplik310
před 3 měsíci
No, nejsem odborník na hebrejštinu, ale existuje slovo chodesh, které znamená: novoluní, nebo (klasicky) měsíc. https://biblehub.com/hebrew/2320.htm Je možné, že v Iz 66,23 je napsáno: 'Sobotu co sobotu, měsíc co měsíc...' :) Prostě vyjádření ubíhajícího času..
Ale je to spíš taková moje domněnka, je také možné, že novoluní má nějaký hlubší symbolický význam, ale nikdy jsem se tím více nezabýval



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
Apoštol Pavol pod inšpiráciou odpovedá: ..... “Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus." (Kolosanom 2,16-17)
Tieto inšpirované slová naznačujú, že v Božích požiadavkách na jeho služobníkov nastala dosť podstatná zmena. Prečo?
Lebo kresťania sú pod Novým zákonom — „Kristovým zákonom“. (Galaťanom 6,2)
Platnosť predošlej zmluvy Zákona danej Izraelu prostredníctvom Mojžiša sa skončila, keď ju Ježiš naplnil svojou smrťou. (Rimanom 10,4; Efezanom 2,15)
Skončila sa potom aj platnosť prikázania o dodržiavaní sabatu? Áno. Pavol hneď po tom, čo povedal, že „sme boli oslobodení od Zákona“, spomenul jedno z desiatich prikázaní. (Rimanom 7,6-7)
Teda Desať prikázaní — vrátane zákona o sabate — je súčasťou Zákona, ktorého platnosť sa skončila.
A preto sa dodržiavanie týždenného sabatu (a i nedeľa) od Božích ctiteľov už nevyžaduje.
Pavol to opakovane zdôrazňuje! A neexistuje teda ani niečo také, že zákon Mojžiša by sa delil na nejakú- ceremoniálnu a morálnu časť.
Citujem Rím. 14,5-6 ..... "Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu."
Sabat bol platný len pre Izraelitov, a bol len "tieňom budúcich vecí", teda predobrazom niečoho. A to je ten. "Boží odpočinok "(pokoj) .
Ak teda vieme, čo sabat predobrazoval, ..... a, čo je to ten "Boží odpočinok ", tak potom sa nebudeme snažiť získať si Božie schválenie - skutkami zákona, ...... "potom by nám bol Kristus zbytočný"!



Odpovědět


Václav Koplík
·

22 odpovědí
@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
[KB1613] Ko 2:16 Protož žádný vás nesuď pro pokrm, aneb pro nápoj, aneb z strany svátku, neb novuměsíce, aneb sobot. (…h or sabbatwn of the sabbath)

[KB1613] Ko 2:17 Kteréžto jsou stín věcí budoucích, ale pravda tělo jest Kristovo.
Slovo „protož“, znamená „na základě toho, co bylo právě řečeno, musíme dojít k tomuto závěru“. Jinými slovy říká: „Vzhledem k faktu, že tato ustanovení byla vymazána (v 14), žádný vás nesmí soudit pro pokrm nebo nápoj.“
Je jisté, že desatero přikázání neřeší pokrmy a nápoje. Ale co ty „soboty“? Mohou být tyto „soboty“- sobotami sedmého dne, o kterých hovoří čtvrté přikázání desatera? Ne, nemohou. Jsou totiž jasně definovány jako „stín toho, co mělo přijít“. Pamatujte prosím na to, že týdenní sobota byla ustanovena Bohem před tím, než hřích vstoupil na náš svět. Nemohly existovat žádné předobrazy nebo stíny, dokud neexistoval hřích. Všechny tyto stíny byly zavedeny KVŮLI hříchu a ukazovali na vysvobození z hříchu prostřednictvím Krista. Například – všichni obětovaní beránci představovali Ježíše, pravého Beránka, který měl zemřít za hříchy světa. Pokud by hřích nevstoupil na svět, nebylo by třeba Spasitele a tím pádem ani žádných beránků (stínů) ukazujících na Spasitele.
Takže tyto „soboty, které jsou stínem“ se nemohly vztahovat k sobotě sedmého dne. Ale o jakých jiných sobotách by zde mohla být řeč? Existovaly nějaké jiné „soboty“, než ty týdenní? Ano. Po vyjití z Egypta byly ustanoveny výroční soboty, celkem sedm „sobot“ v roce, které neměly absolutně nic do činění se sobotou čtvrtého přikázání desatera. Byly to výroční slavnosti a připadaly na různé všední dny v týdnu (něco jako dnes dny pracovního klidu) a v tyto „soboty“ se přinášely zvláštní oběti, které poukazovaly na smrt Beránka Božího na Golgotě. Tyto soboty byly součástí systému „ustanovení“, který skončil na kříži.
O „stínových“ sobotách se hovoří např. v Lv 23 x 24, 27, 32, tyto výroční soboty připadají každý rok na jiný den v týdnu. Bůh zdůraznil, že neměly být zaměňovány s týdenními sobotami v Lv 23 x 37, 38 - všechny verše uvedeny viz výše. Pro každý z těchto výročních svátečních dní byly předepsány jisté oběti, které byly stínem poukazujícím k budoucí oběti Ježíše Krista. Ale Bible jasně říká, že tyto dny byly „kromě Hospodinových sobot“, tedy sobot sedmého dne.
Už je snad zcela jasné, který zákon byl vymazán a přibit na kříž. V okamžiku Kristovy smrti byla chrámová opona roztržena od vrchu dolů (Mt 27,51). Bylo odhaleno nejsvatější místo svatyně, místo kde byla rozstřikována krev za hříchy lidu. Ale teď už nebylo třeba, aby byla stříkána další krev, nebyly třeba oběti dalších beránků. Přišel pravý Beránek, na kterého všechny tyto oběti ukazovaly. Bylo by tedy odmítnutím Spasitele, kdyby byla přinášena další zvířata. Bylo by odmítnuto, že On byl naplněním všech stínů a předobrazů. Proto by bylo „proti nám“ nebo „nám nepřátelské“ pokračovat v dodržování Mojžíšova zákona.
Abychom dále objasnili tuto záležitost, položme si jednu nebo dvě jednoduché otázky. Byl by to hřích, kdyby den před Ježíšovou smrtí člověk odmítl přinést beránka, aby mu byly odpuštěny hříchy? Odpověď je samozřejmě ano. Byl by to hřích, protože toto byla jediná cesta k odpuštění. Druhá otázka: Byl by to hřích, kdyby někdo odmítl přinést beránka den po Ježíšově smrti? Ne, protože pravý Beránek zemřel, opona byla roztržena a ustanovení vymazána. A zákon („ceremoniální“ Mojžíšův zákon) byl zrušen přibitím na kříž. Pavel mluví o stejném zákonu v listu Efezským 2,15 (NBK)
Pokud by Ko 2,16 měl odstraňovat soboty, musel by odstranit i jídlo a pití (kontext mluví o postu a ne o rozlišování jídel a pití - viz všechny moderní překlady).
V NZ je cca 150 odkazů na sobotu, ale jen jeden je zdánlivě proti ní (Ko 2,16). Dle 2. Kor 13,1 je třeba více podpůrných hlasů pro potvrzení nějaké skutečnosti (a ne pouze jeden).
V Koloským se nikde nevyskytuje výraz „nomos“ (zákon) i když v Gal a Ř je více než 100x. Proto lze odvozovat, že se v listu Koloským řeší pre-gnostická „filosofie“ (lidské nauky), která nemá souvislost s Tórou.


[KB1613] Ř 7:12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.

...Teda Desať prikázaní — vrátane zákona o sabate — je súčasťou Zákona, ktorého platnosť sa skončila.

Ne Desatero bylo vždy odděleno od Mojžíšova zákona, jehož většinu zákonů zejména obětních a těch byly plné kleteb a byli zapsány na velkých obílených kamenech Ježíš přibil na kříž. Zatímco Desatero zůstává zapsáno v našich srdcích a v naši mysli, není tedy již zde na zemi na kamenných deskách. Jeho obsah se nezměnil. Bůh dodnes Desatero nezměnil ani nezrušil.

...A neexistuje teda ani niečo také, že zákon Mojžiša by sa delil na nejakú- ceremoniálnu a morálnu časť.

Ale existuje rozdělení např. zde:
[CEP2001] Dt 4:13 Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal dodržovat, desatero přikázání(d), a napsal je na dvě kamenné desky. (d) Dosl.: slov
[CEP2001] Dt 4:14 A mně Hospodin v oné době přikázal učit vás nařízením a právům, abyste je dodržovali v zemi, do které táhnete a kterou máte obsadit.

nebo

[KB1613] Joz 22:5 Toliko hleďte pilně zachovávati a plniti přikázaní a zákon, kterýž přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce přikázaní jeho, přídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou.

nebo

[KB1613] 2 Kr 17:13 I osvědčoval Hospodin proti Izraelovi a proti Judovi skrze všecky proroky i všecky vidoucí, řka: Odvraťte se od cest svých zlých, a ostříhejte přikázaní mých a ustanovení mých vedlé všeho zákona, kterýž jsem vydal otcům vašim, a kterýž jsem poslal k vám skrze služebníky své proroky. (…veshimru mitzvotai hhukotai kekhol-hatora asher tziviti et-avotekhem vaasher shalahhti alekhem beyad avadai haneviim)

nebo

[KB1613] 2 Kr 21:8 Aniž více dopustím, aby se pohnula noha Izraele z země, kterouž jsem dal otcům jejich, jen toliko budou-li skutečně ostříhati všeho, což jsem jim přikázal, a všeho zákona, kterýž jim vydal Mojžíš služebník můj.
[NBK06] 2 Kr 21:8 Bude-li se Izrael pečlivě řídit vším, co jsem jim přikázal, a plnit celý Zákon, který jim svěřil můj služebník Mojžíš, nikdy nedopustím, aby museli prchat ze země, kterou jsem dal jejich předkům."

nebo

[KB1613] Neh 10:29 Chopivše se téhož s bratřími svými a těmi, kteříž byli přednější, přistupovali, prokletím a přísahou se zavazujíce: Že budeme choditi v zákoně Božím, kterýž vydán jest skrze Mojžíše služebníka Božího, a ostříhati i plniti všecka přikázaní Hospodina Pána našeho, i soudy jeho, i ustanovení jeho

Bůh nám šabaty (soboty) :
[KB1613] Ez 20:12 Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich.



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
[KB1613] Ř 14:5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
[NBK] Ř 14:6 Kdo zachovává den, zachovává [ho] Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává [ho] Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
Všimněme si nejprve, o čem tento text nehovoří. V našem rozboru nám pomohou dvě otázky. Říká text něco o sobotě? Říká něco o bohoslužbě? Rozhodně ne! Pisatel se zmiňuje o děkování Bohu, ale ne o sobotě, ani o uctívání Boha. Proto by bylo nebezpečné vztahovat tento text na sobotu. Jakého dne se tedy verš týká? Jaký den hodnotí? Je to docela jednoduché. Pavel píše o tom, že člověk vyvyšuje jeden den nad druhý. Nehovoří o sobotě, o bohoslužbě ani o Božím přikázání – jenom o tom, jak sám člověk osobně hodnotí různé dny. Je zřejmé, že Pavel rozebírá lidské názory, ne božské přikázání psané Božím prstem na kamenné desky. První verš kapitoly nám nabízí klíč: Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech (Řím. 14x1). Pavel píše těm, kteří jsou ve víře „silní“, o těch, kteří jsou ve víře „slabí“. Těm silným ve víře vadí „nepřít se o názorech“, neposuzovat sporné záležitosti. Jedním z těchto rozdílů byla otázka jedení masa obětovaného modlám (1 Kor. 8). Většinu masa, které se prodávalo na trhu, obětoval nejprve prodávající modlám. Někteří úzkostliví židovští křesťané věřili, že jedení masa obětovaného modlám je stejně špatné jako samotné modlářství. Mnozí z nich se stali vegetariány, a to ne kvůli fyzickému zdraví, ale aby se vyhnuli duchovnímu znečištění. To se stalo předmětem sporu sborů v Římě. Kromě jedení masa někteří stále ještě věřili, že půsty mají význam pro spravedlnost člověka (Luk. 18x12). Tato skupina se v určité dny postila. Ty, kteří se v uvedené dny nepostili, posuzovali velmi přísně. Pavel píše: „Někdo rozlišuje dny…(Řím. 14x5) a také: Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.(Řím. 14x6). Někteří ze židovských křesťanů nepřestali zachovávat své dřívější postní dny. Jejich „víra byla slabá“. Podle sebe hodnotili ostatní a způsobovalo to rozdělení v církvi. K tomuto rozdělení docházelo na základě lidských názorů, nešlo o základní otázky učení. Apoštol Pavel se k tomu vyjadřuje přímo: „Jestliže se rozhodnete postit se, v pořádku, nikoho jiného však nesuďte, když jedná jinak než vy.“ Pavel měl především zájem o jednotlivce, kteří rozdělují církev ve věcech týkajících se lidských názorů, ne v záležitostech Božího zákona. Vzpomeňte si, jak energicky tvrdí: Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré (Řím. 7x12). Jasně uvádí: „Ze zákona pochází poznání hříchu“ a „hřích bych nepoznal, kdyby nebylo zákona“ (Řím. 3x20, 7x7). Potom dodává: To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne? Naopak, zákon potvrzujeme (Řím. 3x31). Pavlův názor na zákon je jasný. Je jisté, že ve 14. kapitole Římanům neodporuje všemu tomu, co v epištole předtím uvedl.

Boží přikázání zachováváme z lásky k Bohu a k Pánu Ježíši, abychom měli právo být spaseni:
[KB1613] Zj 14:12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy. a aby branami vešli do města.

Nebudeš je zachovávat nevejdeš do Nového Jeruzaléma v nebi, Ale to se tě stejně jako SJ netýká.



Odpovědět

@vaclavkoplik310
@vaclavkoplik310
před 4 měsíci (upraveno)
Milan: Děkuji za podnět, je v plánu udělat video i na tento verše Kol 2,16-17 :) Bude tam nejenom výklad, ale budu to probírat i z pohledu řečtiny - hlavně proto, že slova "ale skutečnost je Kristus" jsou špatně přeložena.

Co se týče Gal 6,2 - doporučuji se podívat na jiné moje video ohledně řečtiny, viz: https://youtu.be/QyhAce6vE2g?t=725



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
@mikmark100 , teda nech nám napovie Písmo ako to vlastne je? Lebo to, čo si napísal nemá ani hlavu ani pätu.
Napríklad, keď sa Ježiša pýtali: „Učiteľ, ktoré je najväčšie prikázanie v Zákone?“, ...... vyčlenil Desatoro prikázaní?
Nie, namiesto toho odpovedal: ...... „‚Budeš milovať Jehovu, svojho Boha, celým svojím srdcom a celou svojou dušou a celou svojou mysľou.‘ Toto je najväčšie a prvé prikázanie. Druhé, jemu podobné, je toto: ‚Budeš milovať svojho blížneho ako sám seba.‘ Od týchto dvoch prikázaní závisí celý Zákon a Proroci.“ ​(Mat. 22,35–40)
Ak sa niekto drží Desatora (5. Mojž. 5,6–21) a hovorí, že tieto prikázania sú pre kresťanov záväzné a ostatné nie, nezavrhuje v skutočnosti Ježišove slová (keď citoval 5. Mojž. 6:5; 3. Mojž. 19,18) o tom, ktoré prikázania sú najväčšie?
Odpovedz si sám.
Ale budem pokračovať, .......



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci (upraveno)
@milan2212 samozřejmě, že přikázání Miluj Boha svého a miluj bližního jsou první dvě největší přikázáni, které máme dodržovat a Ježíš je zopakoval ze SZ a Desatero je jejich podrobnějším rozvedením, 1-4 Miluj Boha svého a 4-10 Miluj blížního svého...



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
@mikmark100 , ale pointa toho tí unikla!
Ja, ako dlhoročný katolík som veril v nedeľu, ale aj to bol omyl.



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
@milan2212 jak už jsem ti napsal, Ježíš nepřibil na kříž všechny zákony z knihy Mojžíšova zákona a ty platí dodnes (nejen tedy Desatero) a záleží na každém zda se jimi bude řídit jako židé nebo nebude. Zákon týkajíci se obětování byl ceremoniálním zákonem a ten byl zrušen.



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
@mikmark100 , uviedol som Ježišove a Pavlove slová, ktoré jednoznačne nedelia zákon na dve časti!
Akceptuješ to?
To neboli moje slová, ale ich.
Neexistuje niečo ako "ceremoniálny zákon"!
Z Biblie nič také nevyplýva.
Povedz, .... čo je to ten "Boží odpočinok"?
Pretože, to sabat predobrazoval.
A vieš kedy sa naplno ten sabat náplní?
Teda, kedy vôjdeme do toho Božieho odpočinku?
Ak to nevieš, tak nemôžeš pochopiť zákon o sabate.



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci (upraveno)
@milan2212 CEP Ekumenický překlad, 1979
Gal 3:13: "Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´."

Ptám se z jakého zákona způsobujícího kletby a prokletí nás Kristus vykoupil?

Tady je co citoval ap Pavel:

CEP Ekumenický překlad, 1979
Deu 27:1-26: "I přikázal Mojžíš a izraelští starší lidu: Dbejte na každý příkaz, který vám dnes udílím. V den, kdy přejdete Jordán do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, postavíš si veliké kameny a obílíš je vápnem. Napíšeš na ně všechna slova tohoto zákona, až přejdeš Jordán a vejdeš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, do země oplývající mlékem a medem, jak k tobě mluvil Hospodin, Bůh tvých otců. Až tedy přejdete Jordán, postavíte na hoře Ébalu ony kameny, jak vám dnes přikazuji, a obílíš je vápnem. Vybuduješ tam oltář Hospodinu, svému Bohu, oltář z kamenů, ale nebudeš je opracovávat železem. Z neopracovaných kamenů vybuduješ oltář Hospodinu, svému Bohu, a budeš na něm obětovat zápalné oběti Hospodinu, svému Bohu. Budeš tam také obětovat a jíst pokojné oběti a radovat se před Hospodinem, svým Bohem. A na kameny napíšeš co nejzřetelněji všechna slova tohoto zákona. I promluvil Mojžíš a lévijští kněží k celému Izraeli: Ztiš se a slyš, Izraeli, stal ses dnešního dne lidem Hospodina, svého Boha. Budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a plnit jeho příkazy a jeho nařízení, která ti dnes přikazuji. Onoho dne Mojžíš lidu dále přikázal: Až přejdete Jordán, postaví se na hoře Gerizímu, aby žehnali lidu: Šimeón, Lévi, Juda, Isachar, Josef a Benjamín. A tito se postaví na hoře Ébalu, aby zlořečili: Rúben, Gád, Ašer, Zabulón, Dan a Neftalí. Lévijci střídavě se všemi izraelskými muži budou pronášet zvýšeným hlasem: "Buď proklet muž, který zhotoví tesanou nebo litou sochu, ohavnost před Hospodinem, výrobek rukou řemeslníka, a uloží ji v úkrytu." A všechen lid odpoví a řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo zlehčuje svého otce a svou matku." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo posouvá mezník svého bližního." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo svádí slepce z cesty." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo převrací právo bezdomovce, sirotka a vdovy." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo obcuje se ženou svého otce, neboť odkryl cíp pláště svého otce." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo obcuje s nějakým zvířetem." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo obcuje se svou sestrou, dcerou svého otce nebo dcerou své matky." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo obcuje se svou tchyní." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo tajně ubije svého bližního." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo vezme úplatek, aby ubil člověka a prolil nevinnou krev." A všechen lid řekne: "Amen." "Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto zákona a dodržovat je." A všechen lid řekne: "Amen.""

Tudíž se zde vůbec nejedná o Desatero, ale spíše o ceremoniální zákony zapsáné na velkých obílených kamenech, byť jsou 3 z nich podobné přikázáním Desatera Tyto zákony obsahovaly kletby, které vzal Kristus na sebe (a které přibil na kříž). U Desatera Bůh neřekl ať je někdo proklet.



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
@milan2212 Ne z litery, ale z Ducha: Když Pavel staví do protikladu literu a Ducha, neupřednostňuje „zkušenost“ před „slovem“, ani neupřednostňuje alegorický výklad před doslovným porozuměním Bible. Pavel spíše ukazuje nadřazenost nové smlouvy nad starou smlouvou.
Písmeno je zákon ve svém vnějším smyslu, napsaný na kamenných deskách. Litera zákona přišla se starou smlouvou. Bylo to dobré samo o sobě, ale nedalo nám to žádnou moc sloužit Bohu a nezměnilo to naše srdce; prostě nám to řeklo, co máme dělat. Pavel může říci, že dopis zabíjí, protože zákon, který odhaluje naši vinu, nás „zabíjí“ před Bohem. Zákon důkladně a úplně stanoví naši vinu.

Pavel to dobře vyjadřuje v Římanům 7:5-6: Neboť když jsme byli v těle, hříšné vášně, které byly probouzeny zákonem, působily v našich údech, aby přinášely ovoce k smrti. Ale nyní jsme byli vysvobozeni ze zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili v novosti Ducha a ne ve starosti litery.
Přebývající Duch se pak pro nás stává zákonem vepsaným do našich srdcí. Je v nás, aby nás vedl a byl naším „zákonem“. Neznamená to, že Duch svatý nahrazuje psaný zákon, ale dokončuje a naplňuje dílo psaného zákona v našich srdcích. Duch dává život a s tímto duchovním životem můžeme žít podle Božího zákona.

Proto nemůžeme zahodit nebo zanedbávat naše Bible (o čemž by někteří mohli říci, že je to litera), protože nyní máme Ducha. Místo toho nás Duch činí živými do písmene, naplňuje a dokončuje dílo litery v nás. Také bychom si neměli myslet, že je to povolení žít svůj křesťanský život na základě zkušeností nebo mystických výkladů Bible. Zkušenosti a alegorie v Bibli mají své místo, ale každá musí být prokázána jako pravdivá a podpořena studiem doslovného významu Bible. Duch a litera nejsou nepřátelé, ale přátelé. Nefungují proti sobě a jedno bez druhého je neúplné.



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
@mikmark100 , nie! Neexistuje niečo ako - ceremoniálny zákon!
Dokazoval som to slovami samotného Krista. On, aj Pavol vnímali zákon a desatoro ako jedno a to isté. To sa nemôže rozdeľovať, to máš opäť len z učenia RKC.
Prečítaj si pozorne tie texty z Biblie čo som uviedol.
.........
A povedz, čo je to ten - Boží odpočinok?
Napomôžem ti. Ako je napísané v Hebrejom 4:1–5, ...... Pavol nás uisťuje, že ...... „zostáva sľub o vojdení do (Božieho) odpočinku“.

Citujem: ..... " 1Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. 2I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali. 3Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: 'Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!' To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět. 4O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: 'I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.' 5Zde však čteme: 'Do mého odpočinutí nevejdou.' 6TrváÄli tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, 7určuje Bůh jiné 'dnes'."
........
Aj takými citátmi z 1. Mojžišovej 2,2 a zo Žalmu 95,11 Pavol nabádal hebrejských kresťanov, aby vošli do Božieho odpočinku.
Čo ale tým chcel Pavol povedať, vieš?
Nuž, to, že tento „siedmy deň“, ktorý Boh vyhradil na to, aby sa jeho predsavzatie so zemou a s ľudstvom mohlo úplne uskutočniť, ešte stále trvá. To zároveň poukazuje, ako som už spomenul, že tie stvoriteľské dní neboli doslovné, teda 24 hodinové dni!
A nebudem ťa skúšať, ..... kedy sa to Božie predsavzatie naplní? Kedy sa bude " diať Božia vôľa ako v nebi, tak i na zemi"?
Nuž, po miléniu. Pretože, toto tisícročné obdobie je tým Božím odpočinkom! Keď bude ľudstvo a zem privedení k dokonalosti. Ono je to zrejme aj zo slova "milénium", čo znamená - tisíc(tisícročie)



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
@milan2212 Milan ty jsi úplně mimo :)
Desatero obsahuje kletby? Např. hned prvni přikázání:
1. Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.

Tedy podle 1. přikázání máme věřit v jednoho Boha (nikoliv ve dva a už vůbec ne ve tři).

I Ježíš prvni přikázání označil za největší a ty tvrdíš, že když ho dodržujeme jsme pod kletbou?

Docela myslím, že se dokonce možná i rouháš Bohu.

1


Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci
@milan2212 Boží odpočinek do kterého teprve vejdeme, pokud budeme poslušni ve všem co po nás Bůh požaduje, po 2 příchodu Ježíše Krista kdy půjdeme do nebeského království a tam do Nového Jeruzaléma tento nemá vůbec nic společného se šabatem Božím pravidelným sedmým dnem odpočinku zde na zemi.



Odpovědět

@milan2212
@milan2212
před 4 měsíci
@mikmark100 , lenže, kresťania istým spôsobom vošli do Božieho odpočinku už v 1 storočí. A naplno sa to splní, ako som písal v miléniu.
Ty tomu nemôžeš porozumieť aj preto, že veríš na doslovné dní stvorenia.
Skúsim to polopatisticky 😃: ..... Budem citovať Pavlov výrokv z listu Hebrejom 4, 9-11 a všimni si, že poukázal na to, že ..... „pre Boží ľud teda zostáva sabatný odpočinok“, a svojich spolukresťanov nabádal vynaložiť všetky sily, aby - „vošli do toho odpočinku“. Z toho vidno, že keď Pavol písal tieto slová, „siedmy deň“, deň Božieho odpočinku, ktorý sa začal asi 4000 rokov predtým, ešte stále trval. A neskončí sa, kým sa na konci tisícročnej vlády Ježiša Krista, ktorý je ....... „Pánom sabatu“, celkom nenaplní Božie predsavzatie s ľudstvom a so zemou. — Matúš 12,8., Zjavenie 20,2-6., 21,1-4.
Pochop, tvrdiť, ...... že Boh stvoril všetko za doslovných sedem dní je nebiblické a je to aj nerozumné, nelogické!
Aj preto nemôžeš porozumieť danej problematike. Pri tvojej predstave o 24 hodinových dňoch sa to ani nedá!!!
............



Odpovědět

@mikmark100
@mikmark100
před 4 měsíci (upraveno)
@milan2212 V Bibli se píše jen o 7 denním stvoření poté co již existovala zeměkoule. Když dokáže Bůh vzřísit člověka z mrtvých není pro něj problém stvořit cokoliv klidně během jednoho dne, proto je to Bůh, který dává život a ne člověk, kterému to trvá mnohem déle než něco vymyslí a vytvoří. Lidským rozumem stvoření světa Bohem během 7 dnů nelze pochopit, proto věříme Písmu.

Re: JE "ODPOČINOK" Z LISTU ŽIDOM 4: 9, SIEDMY DEŇ SOBOTY?

Napísané: 24 Júl 2023, 16:36
od používateľa mikim
...jeden zajímavý názor z mnoha různých názorů na Židům 4...

Sobotní odpočinek: Porozumění Židům 4

od Sonja DeWitt | 18. dubna 2019 |

Židovští křesťané trpěli. Druhá polovina prvního století nebyla snadná ani příjemná doba být židovským následovníkem Ježíše. Jako křesťané a jako Židé byli tito lidé pronásledováni zevnitř i zvenčí – od svých vlastních lidí, Židů a od Římanů vně. Zatímco judaismus jako starověké náboženství byl v Římské říši většinou přijímán a tolerován, na křesťany se dívalo podezřívavě a hrozilo jim pronásledování.

Židovští křesťané také čelili neúnavnému tlaku své vlastní židovské komunity, aby opustili „kacířské“ přesvědčení křesťanské víry a vrátili se do stáda judaismu. Bolest z vyloučení nebo dokonce vyhození ze synagog musela být intenzivní. Ještě více, vnitřní konflikt, rozpolcený mezi známými přesvědčeními a rituály, které si od dětství ctili, a jejich neochvějným přesvědčením o nově objevené pravdě, musel být mučivý.

Právě těmto lidem byl list Židům napsán. Pisatel vytváří most spojující staré a nové, aby mohli přejít. Ujišťuje a utěšuje tyto věřící – dokazuje, že jejich dřívější přesvědčení jako Židé nebylo mylné nebo kacířské, ale že jejich předkové byli vedeni Bohem stejně jistě jako oni sami. Chyba nebyla v doktrínách nebo rituálech, které určil Bůh. Ale Bůh je vedl do nové fáze svého díla na zemi – do Boží nové věci.

List Židům 4 je klíčem ke zbytku listu Židům. Kniha dále vysvětluje, jak Kristova oběť nahrazuje židovský systém obětí a činí jej zbytečným. Obětní systém na zemi je dokončen, nahrazen dokonalou obětí v nebi. Ale Židům 4 ujišťuje židovské čtenáře, že sobotní odpočinek zůstává.

Nový kontext

V Židům 3 a 4 dává Pavel těmto věřícím zcela nový kontext pro pochopení jejich milovaného sobotního dne. Tuto kapitolu adventisté často používali jako důkazní text pro kontinuitu zachovávání soboty po Kristově smrti, ale to nebyl záměr. Autor Židům a jeho čtenáři by byli ohromeni, kdyby zjistili, že takový důkazní text bude někdy potřeba. Žádný křesťan ani neuvažoval o možnosti dalšího dne, který by nahradil pravý Sabat, až o staletí později. Účel listu Židům 4 je mnohem širší, hlubší než pouhé udržování teologické ortodoxie. Židům 4 se ponoří hluboko do bohatého duchovního významu sabatu, daleko za židovskou posedlostí v prvním století zakázaným chováním, povrchním porozuměním a falešnými rituály.

Židům 4 se dívá zpět i dopředu – zpět ke Stvoření a dopředu ke konečnému sobotnímu odpočinku. Autor Židům zakládá svůj argument na příběhu o stvoření, který čtenáři dobře znají od dětství. Ale zatímco uznává známou historii Božího sobotního odpočinku, současně se natahuje dopředu, aby dal tomuto původnímu odpočinku novou hloubku významu.

Otázka v Židům 4 není: "Který den je sabat?" ale "o čem je sabat?" A odpověď je „odpočinek“. Původní židovské čtenáře by však kývaly odpovědí: „To už jsme věděli! To víme po tisíciletí. Proč si myslíte, že nerozděláváme ohně, nemlátíme pšenici nebo nechodíme déle než cestu v sobotu?"

"Ach, ale po všech těch tisíciletích to stále nechápeš!" povzdechne si autor Židům: "Nechápeš, co ve skutečnosti znamená odpočinek." Aby je ukázal, nese je zpět na úplný začátek – k Bohu a Jeho stvoření. Do prvního sobotního dne, kdy Bůh odpočíval a nazval celé stvoření „velmi dobré“. Ale jsou stále zmatení. Ano, vědí, že Bůh v sobotu odpočíval. Proto odpočívají a proto odpočívali jejich předkové od pradávna.

Ale autor Židům pokračuje, toho dne se stalo něco jiného. Boží stvoření bylo dokončeno. "Boží díla byla dokončena od stvoření světa." (Žid. 4:3) Vše, co by kdy lidstvo potřebovalo, bylo stvořeno. Nejen voda a stromy a rostliny a zvířata nesoucí ovoce jako společníci a pomocníci, ale co je ještě důležitější, plán, jak je zachránit před nimi samotnými.

Bůh si může odpočinout od svých skutků nejen proto, že dokončil své stvoření lidí a dokonalého světa, ve kterém mohou žít, ale také proto, že stvořil dokonalou Nouzovou záchranu – oběť Krista, „Beránka zabitého od založení světa“ (Zjevení 13:8). Toto předem připravené spasení je pravým základem pro křesťanův sobotní odpočinek.
Autor Židům prohlašuje, že tento sobotní odpočinek vždy existoval – byl vždy dostupný každému, kdo byl ochoten (Židům 4:2). Ale ačkoli staří Izraelité „zachovávali“ sobotu, říká nám, nevstoupili do sobotního odpočinku (Žd 4:6). Neodpočinuli si „od svých děl, jako Bůh od svých“. (Žid. 4:11)

Autor Židům svým čtenářům, kteří příběh dobře znali, připomíná Boží extravagantní pokusy získat lásku a důvěru Izraelitů – každodenní jídlo, které jim dával, dar ohně a mraku jako teplo a světlo v noci a stín a ochrana ve dne, zázračná voda ze skály, Jeho vlastní doslovná přítomnost ve svatyni. Smutně jim však připomíná, že pro mnoho Izraelitů byly tyto extravagantní demonstrace marné. Bůh se jich nakonec musel vzdát a prohlásit, že nikdy nevstoupí do Jeho odpočinku. (Žid. 3: 8–11)

Nedůvěra v otcovskou lásku

Jaký hřích Izraelitů způsobil, že Bůh vynesl tento neúprosný soud? Je zaznamenáno mnoho šokujících morálních kolapsů proti Izraelitům v pustině – od zlatého telete přes požadavek, aby jim Bůh dal maso, až po orgie s Moábci. Co z toho autor Židům uvádí jako důvod, proč Izrael nemohl vstoupit do Božího odpočinku?

Žádný z nich. Místo toho se žalm, který cituje, zmiňuje o Massa a Meriba, kde Izrael požadoval vodu od Boha (Ž 95; Ex 17; Žd 3:8-11).

Nebylo tam žádné šokující morální selhání, žádné orgie, žádné rouhání nebo modlářství. Místo toho tu bylo něco mnohem smrtelnějšího. Izraelité odmítali věřit v otcovskou lásku, která je obklopovala a chránila, oblékala a krmila po dlouhá únavná léta v poušti. Odmítli důvěřovat Bohu, který znovu a znovu dělal zázraky, aby je zachránil. Ptali se hořkým, rozhořčeným tónem: "Je Pán mezi námi, nebo ne?" (Př. 17).

Jejich největším hříchem nebyla sexuální nemravnost, modlářství nebo otevřená vzpoura proti Bohu. Byla to nevěra – odmítnutí důvěřovat Boží lásce a Jeho plánu pro ně. A protože odmítli důvěřovat, nemohli vstoupit do Božího odpočinku.

Poslední bitva

Hřích Izraelitů je živě znázorněn v klasice C.S. Lewise, Poslední bitva. V celé knize byli trpaslíci pěšáky sil zla, které se snažily zničit Narnii. Nakonec jsou zajati a jsou osvobozeni silami dobrého krále.

Ale nemohou rozpoznat, že jsou svobodní. Věří, že jsou stále v zajetí v temné a špinavé stáji. Děti se je snaží přesvědčit, že jsou obklopeny květinami na zelené, sluncem zalité louce – dokonce jim na důkaz podávají fialky, ale věří, že fialky jsou páchnoucí odpad.

Nakonec přichází lev Aslan (Kristus).

"Aslane," řekla Lucy přes slzy, "mohl bys - uděláš - něco pro tyhle ubohé trpaslíky?"

"Nejdražší," řekl Aslan, "ukážu ti, co umím i co ne." Přiblížil se k trpaslíkům a tiše zavrčel: potichu, ale vzduch se tím otřásl. Ale trpaslíci si řekli: ‚Slyšíte to? To je parta na druhém konci stáje. Snaží se nás vyděsit. Dělají to s nějakým strojem. Nevšímejte si toho. Už nás k sobě nevezmou!‘

“ Aslan zvedl hlavu a potřásl hřívou. Na kolenou trpaslíků se okamžitě objevila slavná hostina: koláče a jazyky, holubi, maličkosti a led a každý trpaslík měl v pravé ruce pohár dobrého vína. Ale nebylo to moc použitelné. Začali dost chtivě jíst a pít, ale… mysleli si, že jedí a pijí jen to, co můžete najít ve stáji. Jeden řekl, že se snaží jíst seno, druhý řekl, že dostal kousek starého tuřínu a třetí řekl, že našel syrový list zelí. A pozvedli zlaté poháry sytě červeného vína ke rtům a řekli: „Fuj! Představte si pití špinavé vody ze žlabu, ve kterém byl osel! Nikdy jsem si nemyslel, že na to přijdeme.‘ Ale velmi brzy začal každý trpaslík tušit, že každý jiný trpaslík našel něco hezčího, než měl on, a začali je chytat a chňapat a pokračovali v hádkách, až za pár minut došlo k volnému boji a všechno dobré jídlo jim rozmazali po tvářích a šatech nebo je šlapali nohama.

„Ale když se konečně posadili, aby si ošetřili své černé oči a krvácející nosy, všichni řekli: ‚No, každopádně tady žádný humbuk není. Nikomu jsme nedovolili, aby nás vzal dovnitř. Trpaslíci jsou pro trpaslíky.‘“

"Vidíš," řekl Aslan. „Nedovolí nám, abychom jim pomohli. Místo víry si zvolili mazanost. Jejich vězení je pouze v jejich vlastních myslích, přesto jsou v tom vězení; a tak se bojí, že budou přijati, že nemohou být vyvedeni.“[2]

Zůstává sobotní odpočinek

Stejně jako trpaslíci, ani Izraelité nedokázali vstoupit do Božího sobotního odpočinku kvůli své nevěře. Vězení v jejich myslích – vězení nedůvěry k Jedinému, který se jim snaží pomoci, a odmítnutí spoléhat se na kohokoli mimo ně – bylo tak silné, že se nemohli osvobodit. Jak říká autor Židům, „zatvrdili svá srdce“ proti Boží lásce (Židům 3:8). A tragicky, protože nedovolili Bohu, aby je osvobodil od nich samých, nemohli vstoupit do sobotního odpočinku.

A nyní zůstává sobotní odpočinek pro Boží lid“ (Židům 4:9). Den „odpočinout si od našich skutků, jako Bůh odpočíval od svých“. (Žid. 4:10) Jsme stejně jako Izraelité pozváni – jsme vyzýváni – abychom vstoupili do Božího odpočinku – do zbytku soboty. Jsme vyzýváni, abychom nebyli jako Izrael – nebo jako trpaslíci.