Proč musel Ježíš trpět a zemřít?

[mikim]

Proč musel Ježíš trpět a zemřít?
[Tento článek byl převzat z naší knihy „Neobviňujte Boha! Biblická odpověď na problém zla, hříchu a utrpení.”]

Dvě základní Boží vlastnosti nám pomáhají pochopit, proč musel Ježíš Kristus trpět a zemřít, aby vykoupil lidstvo. Za prvé, Bůh je spravedlivý. Jeho spravedlnost tedy požaduje, aby byl zaplacen trest za hřích. Jak píše Kenyon:

Bůh nemůže ignorovat skutečnost ošklivého provinění člověka. Toto provinění musí být potrestáno, a je-li člověk navrácen Bohu, musí to být na základě, který člověka neomrzí, ani ho neokrade o sebeúctu; ale musí to být na zákonných základech, které dokonale ospravedlní člověka v očích Boha… [1]

Za druhé, Bůh je láska. Ve své milosti a milosrdenství tedy rozhodl, že trest za hřích může zaplatit náhradník za předpokladu, že náhradník bude bez hříchu. Bůh chtěl a lidstvo potřebovalo muže, který:

…za prvé splnil požadavky srdce Božstva na dokonalého člověka, který by činil Jeho vůli; za druhé, splnil požadavky padlého člověka tím, že se jako muž setkal s ďáblem a porazil ho v čestném otevřeném boji. [2]

Kvůli velikosti Adamova hříchu a jeho důsledkům by skutečnou spravedlnost uspokojil pouze trest smrti. Židům 9:22 říká, že „bez prolití krve není odpuštění [hříchu]“. Ve Starém zákoně to byla smrt neposkvrněných „zastupujících“ jehňat a jiných zvířat, kterým Bůh dovolil dočasně přikrýt hříchy svého lidu (Židům 10:1-14). Tyto oběti byly předobrazy neboli předobrazy přicházejícího Vykupitele, Ježíše Krista. On je pravý „Beránek Boží“, jehož krev byla prolita, aby sňala hřích světa (Jan 1:29).

Židům 9:14
Oč více tedy Kristova krev, který se skrze věčného Ducha obětoval Bohu neposkvrněného, očistí naše svědomí od činů vedoucích ke smrti, abychom mohli sloužit živému Bohu!

Jak jsme uvedli, Ježíš Kristus byl jediným člověkem, který byl „bez poskvrny a vady“, a to jak geneticky, tak chováním. Jako takový mohl pouze On nabídnout svůj život jako platbu za hříchy a hříchy lidstva. Utrpení a smrt Ježíše Krista byly součástí Božího plánu zpřístupnit spasení celému lidstvu.

Židům 9:27 a 28
(27) Stejně jako je člověku souzeno jednou zemřít a poté čelit soudu,
(28) Tak byl Kristus jednou obětován, aby sňal hříchy mnoha lidí; a zjeví se podruhé, ne aby nesl hřích, ale aby přinesl spásu těm, kdo na něj čekají.

To, co mohla krev býků a kozlů ve Starém zákoně udělat pro Izrael jen dočasně, udělala Ježíšova krev jednou provždy pro každého, kdo v Něho věří. On nesl naše hříchy na svém vlastním těle na kříži (1 Petr 2:24). Svou svobodou vůle se za nás vzdal svého života. Ochotně snášel bolest kříže a smrt za všechny lidi. Musíme však pochopit, že to nebyl Bůh, kdo byl zodpovědný za Ježíšovu smrt. Všimněte si následujících veršů:

1 Korintským 2:7 a 8
(7) Ne, mluvíme o tajné Boží moudrosti, moudrosti, která byla skryta a kterou Bůh předurčil k naší slávě, než začal čas.
(8) Žádný z vládců tohoto věku tomu nerozuměl, neboť kdyby ano, nebyli by ukřižovali Pána slávy.

„Vládci tohoto věku“ jsou Satan a jeho pobočníci zlého ducha (neposlušní andělé, kteří byli svrženi na zem s ním). Boží slovo jasně říká, že je to Ďábel, kdo byl zodpovědný za zabití Ježíše Krista.

Jakmile byla nadvláda nad světem dána Satanovi a lidstvo bylo zničeno hříchem, Bůh musel požádat lidi, aby vstoupili do cesty zla, aby mohly být uskutečněny Jeho vykupitelské záměry. Ježíš Kristus je toho hlavním příkladem a existuje mnoho dalších (viz Židům 11). Ježíš trpěl, aby ti, kdo v něj věří, mohli mít jednoho dne pokoj a radost navěky a okusit to i v tomto životě. V Ježíši vidíme ztělesnění vykupitelské hodnoty utrpení, což je téma, o kterém budeme hovořit později.

Židům 5:7-9 (Moffatt)
Ve dnech svého těla, s hořkým výkřikem a slzami, pronášel modlitby a prosby Tomu, který ho dokázal zachránit před smrtí; a byl vyslyšen pro svou zbožnou bázeň. A tak, ačkoliv byl Synem, naučil se poslouchat ze všeho, co trpěl, a tím, že byl TAK DOKONALÝ, stal se zdrojem věčné spásy pro všechny, kdo ho poslouchají, když byl Bohem označen veleknězem v hodnosti Melchisedech.

Domníváme se, že Moffattův překlad (např. „takto zdokonalený“) nejlépe vyjadřuje pravdu řeckého textu, že Ježíš dosáhl mravní dokonalosti utrpením a smrtí. Byl to Bůh, kdo zcela „zdokonalil“ Ježíše tím, že ho vzkřísil z mrtvých se slavným novým tělem a vyvýšil Ho jako Pána, jak objasňují následující verše:

Židům 2:9-11
(9) Ale vidíme Ježíše, který byl učiněn o něco nižším než andělé, nyní korunovaného slávou a ctí, protože vytrpěl smrt, aby z milosti Boží okusil smrt za všechny.
(10) Když přivedl mnoho synů ke slávě, hodilo se, že Bůh, pro koho a skrze kterého vše existuje, by měl učinit původce své spásy dokonalým skrze utrpení.
(11) Ten, kdo posvěcuje lidi, i ti, kteří se posvěcují, jsou ze stejné rodiny. Ježíš se tedy nestydí nazývat je bratry.

Ježíš Kristus je poslední Adam, naplnění Božího proroctví v Genesis 3:15. Jako náš Vykupitel si Ježíš vykoupil naše spasení svou vlastní krví. Poskytl a je cestou zpět k Bohu, kterou Adam ztratil. Ti, kdo ho vyznávají jako Pána a věří v jeho vzkříšení, jsou spaseni, plně vybaveni k životu v tomto zkaženém světě a zaručeno konečné a věčné vítězství nad hříchem a smrtí, jak uvidíme.

https://www.biblicalunitarian.com/artic ... er-and-die

[Sasko Jasko]

Proč musel Ježíš trpět a zemřít?
[Tento článek byl převzat z naší knihy „Neobviňujte Boha! Biblická odpověď na problém zla, hříchu a utrpení.”]

Dvě základní Boží vlastnosti nám pomáhají pochopit, proč musel Ježíš Kristus trpět a zemřít, aby vykoupil lidstvo. Za prvé, Bůh je spravedlivý. Jeho spravedlnost tedy požaduje, aby byl zaplacen trest za hřích. Jak píše Kenyon:

Bůh nemůže ignorovat skutečnost ošklivého provinění člověka. Toto provinění musí být potrestáno, a je-li člověk navrácen Bohu, musí to být na základě, který člověka neomrzí, ani ho neokrade o sebeúctu; ale musí to být na zákonných základech, které dokonale ospravedlní člověka v očích Boha… [1]

Za druhé, Bůh je láska. Ve své milosti a milosrdenství tedy rozhodl, že trest za hřích může zaplatit náhradník za předpokladu, že náhradník bude bez hříchu. Bůh chtěl a lidstvo potřebovalo muže, který:

…za prvé splnil požadavky srdce Božstva na dokonalého člověka, který by činil Jeho vůli; za druhé, splnil požadavky padlého člověka tím, že se jako muž setkal s ďáblem a porazil ho v čestném otevřeném boji. [2]

Kvůli velikosti Adamova hříchu a jeho důsledkům by skutečnou spravedlnost uspokojil pouze trest smrti. Židům 9:22 říká, že „bez prolití krve není odpuštění [hříchu]“. Ve Starém zákoně to byla smrt neposkvrněných „zastupujících“ jehňat a jiných zvířat, kterým Bůh dovolil dočasně přikrýt hříchy svého lidu (Židům 10:1-14). Tyto oběti byly předobrazy neboli předobrazy přicházejícího Vykupitele, Ježíše Krista. On je pravý „Beránek Boží“, jehož krev byla prolita, aby sňala hřích světa (Jan 1:29).

Legende o dileme spravodlivého a laskyplneho Boha sa mi nechce veriť. Jeden dôvod je, že sa v Biblii nikdy nehovorí o Tom, že by Kristus zomrel aby bola naplnená spravodlivosť. Alebo áno ? Niektoré biblické texty interpretujú Ježiša ako obetného baranka. Ale obete neboli dané preto aby sa naplnilo spravodlivosť ale preto aby bol daný dar Bohu Najvyššiemu na jeho slávu. Z tohto dôvodu považujem túto legendu za nebiblicku.

Čo je však ešte horšie, že táto legenda nie je ani rozumná. Ak by Boh naozaj mal dilemu medzi spravodlivosťou a láskou a chcel by dosiahnuť oboje, to posledné čo by ho napadlo, je zabiť nevinného človeka. Zabitím nevinného by prestúpil spravodlivosť nahrubo. A tým že by namiesto toho nechal behať po svete všelijaku zberbu ktorá škodí, by nenaplnil ani lásku k človeku. Aká je to láska a spravodlivosť, zlých nechať behať a dobrých pozabíjať ? Tomu neverím.

[Viktorrealita]

Mikim napísal: Jak jsme uvedli, Ježíš Kristus byl jediným člověkem, který byl „bez poskvrny a vady“, a to jak geneticky, tak chováním. Jako takový mohl pouze On nabídnout svůj život jako platbu za hříchy a hříchy lidstva. Utrpení a smrt Ježíše Krista byly součástí Božího plánu zpřístupnit spasení celému lidstvu.

Jak jsme uvedli?

Keď to človek číta povrchne, tak to vyzerá, ako pravé evanjelium a to až do chvíle, keď nezačne vidieť to, čo sa píše medzi riadkami. Iné evanjelium vidím práve v tom, čo je zamlčané a čo robí priepastný rozdiel a to medzi evanjeliom Ježiša Krista a iným evanjeliom, ktoré degraduje meno Ježiša Krista a robí z neho iba človeka. Tvrdenie, že Ježiš Kristus, ako jediný je bez poškvrny a vady je v poriadku. No to, čo nie je pravda je to, čo je medzi riadkami zamlčané a za čo taký, ako Mikim tak urputne bojuje. Teda tvrdí, že Ježiš Kristus je iba človekom a tak prevracia Písmo, lebo podľa Písma niet človeka, ktorý by nezhrešil – niet ani jedného. Falošní učitelia tento fakt popierajú, aby degradovali pravé meno Ježiša Krista na úroveň stvorenia, aby sa dal priestor na ich tvrdenie, že uctievanie Krista vedie do zatratenia. To je práve to, čím sa identifikuje duch antikrista.

[Viktorrealita]

Sasko Jasko

Ak by neprišiel z neba Ježiš Kristus a nedoniesol by dokonalú obeť za hriechy a nevstal by na tretí deň z mŕtvych a nedal by zasľubenie, že zase príde, aby tam, kde je On, aj boli všetci vykúpení - jeho cirkev, tak by ani svet už neexistoval a nemohol by si nič písať a taktiež, ani ja.

[mikim]

Mikim napísal: Jak jsme uvedli, Ježíš Kristus byl jediným člověkem, který byl „bez poskvrny a vady“, a to jak geneticky, tak chováním. Jako takový mohl pouze On nabídnout svůj život jako platbu za hříchy a hříchy lidstva. Utrpení a smrt Ježíše Krista byly součástí Božího plánu zpřístupnit spasení celému lidstvu.

Jak jsme uvedli?

Keď to človek číta povrchne, tak to vyzerá, ako pravé evanjelium a to až do chvíle, keď nezačne vidieť to, čo sa píše medzi riadkami. Iné evanjelium vidím práve v tom, čo je zamlčané a čo robí priepastný rozdiel a to medzi evanjeliom Ježiša Krista a iným evanjeliom, ktoré degraduje meno Ježiša Krista a robí z neho iba človeka. Tvrdenie, že Ježiš Kristus, ako jediný je bez poškvrny a vady je v poriadku. No to, čo nie je pravda je to, čo je medzi riadkami zamlčané a za čo taký, ako Mikim tak urputne bojuje. Teda tvrdí, že Ježiš Kristus je iba človekom a tak prevracia Písmo, lebo podľa Písma niet človeka, ktorý by nezhrešil – niet ani jedného. Falošní učitelia tento fakt popierajú, aby degradovali pravé meno Ježiša Krista na úroveň stvorenia, aby sa dal priestor na ich tvrdenie, že uctievanie Krista vedie do zatratenia. To je práve to, čím sa identifikuje duch antikrista.

Ten článek jsem vygooglil a dal tady jako zajímavý článek s daným názorem. Ne se vším v článku souhlasím.

Ježíš jako jediný člověk druhý Adam nikdy nezhřešil a tím nám byl příkladem jak máme žít spravedlivě a bez hříchu. Jako Bůh by nemohl být jako my a být nám ve všem příkladem.

CSP Český studijní překlad
1P 2:22: "On ‚se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech‘."

1P 2:21-24: "K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On ‚se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech‘. Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě. On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni."

CSP Český studijní překlad (2009)
Žd 4:15: "Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu."

CSP Český studijní překlad (2009)
1J 3:5-11: "A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý. Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy. Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. Neboť to je ta zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali."

[mikim]

Proč musel Ježíš trpět a zemřít?
[Tento článek byl převzat z naší knihy „Neobviňujte Boha! Biblická odpověď na problém zla, hříchu a utrpení.”]

Dvě základní Boží vlastnosti nám pomáhají pochopit, proč musel Ježíš Kristus trpět a zemřít, aby vykoupil lidstvo. Za prvé, Bůh je spravedlivý. Jeho spravedlnost tedy požaduje, aby byl zaplacen trest za hřích. Jak píše Kenyon:

Bůh nemůže ignorovat skutečnost ošklivého provinění člověka. Toto provinění musí být potrestáno, a je-li člověk navrácen Bohu, musí to být na základě, který člověka neomrzí, ani ho neokrade o sebeúctu; ale musí to být na zákonných základech, které dokonale ospravedlní člověka v očích Boha… [1]

Za druhé, Bůh je láska. Ve své milosti a milosrdenství tedy rozhodl, že trest za hřích může zaplatit náhradník za předpokladu, že náhradník bude bez hříchu. Bůh chtěl a lidstvo potřebovalo muže, který:

…za prvé splnil požadavky srdce Božstva na dokonalého člověka, který by činil Jeho vůli; za druhé, splnil požadavky padlého člověka tím, že se jako muž setkal s ďáblem a porazil ho v čestném otevřeném boji. [2]

Kvůli velikosti Adamova hříchu a jeho důsledkům by skutečnou spravedlnost uspokojil pouze trest smrti. Židům 9:22 říká, že „bez prolití krve není odpuštění [hříchu]“. Ve Starém zákoně to byla smrt neposkvrněných „zastupujících“ jehňat a jiných zvířat, kterým Bůh dovolil dočasně přikrýt hříchy svého lidu (Židům 10:1-14). Tyto oběti byly předobrazy neboli předobrazy přicházejícího Vykupitele, Ježíše Krista. On je pravý „Beránek Boží“, jehož krev byla prolita, aby sňala hřích světa (Jan 1:29).

Legende o dileme spravodlivého a laskyplneho Boha sa mi nechce veriť. Jeden dôvod je, že sa v Biblii nikdy nehovorí o Tom, že by Kristus zomrel aby bola naplnená spravodlivosť. Alebo áno ? Niektoré biblické texty interpretujú Ježiša ako obetného baranka. Ale obete neboli dané preto aby sa naplnilo spravodlivosť ale preto aby bol daný dar Bohu Najvyššiemu na jeho slávu. Z tohto dôvodu považujem túto legendu za nebiblicku.

Čo je však ešte horšie, že táto legenda nie je ani rozumná. Ak by Boh naozaj mal dilemu medzi spravodlivosťou a láskou a chcel by dosiahnuť oboje, to posledné čo by ho napadlo, je zabiť nevinného človeka. Zabitím nevinného by prestúpil spravodlivosť nahrubo. A tým že by namiesto toho nechal behať po svete všelijaku zberbu ktorá škodí, by nenaplnil ani lásku k človeku. Aká je to láska a spravodlivosť, zlých nechať behať a dobrých pozabíjať ? Tomu neverím.

Kousek opisu z jedné knihy odjinud:

Považoval Ježíš proroctví Daniele a jiných proroků o osudu židovského národa, stejně tak jako proroctví Jeruzaléma za podmíněné nebo nepodmíněné?

Co se dá podle Ježíšova chování, když jako člověk obával mezi židy, říci? Teologové jsou nyní toho názoru, že se proroctví o osudu Mesiáše muselo bezpodmínečně naplnit, protože to bylo předpovězeno. Rozuměl tomu Ježíš také tak?
Kdyby to Ježíš skutečně tak chápal, museli bychom se ptát, proč, když nastal prorocky ohlášený čas a on přišel, tak působil více než tři roky, aby varoval Židy před nenávistí k Mesiáši a jeho následnému zahubení, protože je tím chtěl ochránit před velkým hříchem. To mohl Ježíš učinit jen proto, že věděl, že proroctví o jeho zahubení a následující zničení Jeruzaléma a chrámu se nemuselo bezpodmínečně naplnit. Ohlášené neštěstí mohlo být přece odvráceno, kdyby naslouchali slovům proroků, slovům Ježíše a jeho apoštolů. To vše záviselo na rozhodnutí jeho vlastního národa a jeho vůdců. Není možné, aby Bůh jednoduše bez varování nechal hanobit, týrat a nakonec dokonce zabít naprosto nevinného člověka – Božího Syna a tím he nechat stát se vražedníky jejich jediného Vykupitele bez možnosti rozhodnout jinak!
Skrze Izaiáše v kapitole 53 a také skrze Davida v Žalmu 22 je předem ohlášen celkový příběh utrpení, posměch, opovržení, to, že bude Ježíš bit a mučen pro nenávist svého vlastního národa, když však přišlo k ohlášenému času, činil rovněž vše, aby ze svého národa i z jeho vůdců udělal takové osobnosti, které by tyto věci neučinili ani nepříteli, ani žádnému jinému člověku. Nemohlo to odpovídat vyslovené vůli a Božímu plánu s jeho národem, že Židé nebo jiný národ učiní vše, aby toto proroctví o utrpení Mesiáše ve všech detailech vlastníma rukama uskutečnili. Proto dělal Ježíš vše pro to, aby ochránil jak duchovní vůdce, tak celý národ od takových zločinů na svém vlastním Spasiteli a Pánu. Tímto způsobem je chtěl svou láskou ochránit a varovat před všemi negativními důsledky, které sebou přináší podobné zločiny také i v další budoucnosti, které přijdou na celý svět.
To vše jsou jasné důkazy, že Ježíš nebyl přesvědčen, že se všechna starozákonní proroctví o jeho vlastním neštěstí, o jeho národu, o Jeruzalému a chrámu, musí bezpodmínečně naplnit, jen proto, že byly proroky a Bohem ohlášeny. Kdyby lidé uposlechli jeho varování a výzvy k obrácení, poslouchali jeho poselství a obrátili se, žádné z těchto proroctví by se nemuselo uskutečnit. V tomto případě by se naopak mohla všechny pozitivní proroctví, jak je můžeme najít u proroků, naplnit nejen na nich, ale i na Jeruzalému, chrámu a také na Ježíši. Např. Mesiášské zaslíbení u Ez 37,15-28, které se podle těchto slov mělo naplnit po čase babylonského zajetí. Protože na základě nevěry odmítly proroky a později také Mesiáše, přišly na ně sice všechna ohlášená prokletí a pohromy, avšak šťastná, pokojná spásná proroctví se nedostavila, i když je Bůh skrze proroky předpověděl. Z tohoto důvodu se také mnohá proroctví o spáse pro Izrael, ale také pro jiné národy ve Starém zákoně nenaplnila tak, jak bylo prorokováno, protože byla podmíněna poslušností. Viz proroctví u Iz. 19 o Egyptě. Naproti tomu se naplňují všechna proroctví o pohromách jak u Izraele, tak i u ostatních národů. Např. Již zmíněné mesiánské proroctví
Ezechiele 37, 22-28, kde Bůh nechal oznámit lidu následující poselství o Mesiáši a o svatyni. Zamyslete se nad tím, co zde bylo Bohem zaslíbeno.
ČEP:
Ezechiel 37:22 Učiním z nich jediný národ v zemi, na izraelských horách, a jediný král bude králem všech. Nebudou to už dva národy a nebudou už rozdělení na dvě království.
23  Nebudou se už poskvrňovat svými hnusnými a ohyzdnými modlami ani žádnými svými nevěrnostmi. Zachráním je ze všech míst, kde sídlili a ve kterých hřešili, očistím je a budou mým lidem a já jim budu Bohem.
24  David, můj služebník, bude nad nimi králem a jediným pastýřem všech, budou se řídit mými řády, budou zachovávat má nařízení a jednat podle nich.
25  Budou sídlit v zemi, kterou jsem dal Jákobovi, svému služebníku, v níž sídlili vaši otcové. Budou v ní sídlit oni i jejich synové a synové jejich synů navěky a David, můj služebník, bude jejich knížetem navěky.
26  Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to věčná smlouva s nimi, dám jim ji a rozmnožím je a v jejich středu zřídím svou svatyni navěky.
27  Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.
28  I poznají pronárody, že já Hospodin jsem ten, kdo posvěcuje Izraele, až má svatyně bude navěky v jejich středu."
Každý, kdo tyto řádky pozorně čte a zná dobře dějiny Izraele po babylonském zajetí, ví, co Židé s Mesiášem, tím zaslíbeným synem Davida udělali a jaký důvod to mělo pro jejich chrám, musí souhlasit, že se z těchto nádherných zaslíbení nic nesplnilo, ale stal se opak jak s Mesiášem, tak s jejich svatyní. Potiom, co svého krále, který mezi nimi chtěl žít věčně, přes Pilátovo varování zabili a zavrhli, bylo velice brzy poté zničeno také město a svatyně, které rovněž měly zůstat na věky. Izraelský národ nemohl dále žít ve své zemi, jak to bylo zaslíbeno, ale byl rozprášen a ani kolem žijící pohanské národy nepoznaly, že Bůh Izraele je chtěl posvětit a být jejich svatým Bohem.
Také proroctví a zaslíbení o nové a věčné smlouvě s Judou a Izraelem, která byla u Jeremiáše 31 a podobně i u Ezechiele 36 a 37 ohlášena pro dobu následující bezprostředně po babylonském zajetí, a měla trvat věčně se nenaplnila. Rovněž oznámení u Jeremiáše 31,40, že město po znovuobnovení nebude nikdy více zničeno a zbořeno se kvůli odmítnutí a ukřižování Mesiáše nenaplnilo. Zmínit bychom mohli ještě nádherná zaslíbení u Izaiáše 11 a také 62-65, která se také nenaplnila tak, jak byla původně Bohem jeho lidu a tomuto světu dána.
K těmto závěrům dochází také Dr. Jon Paulien ve své knize „Co říká Bible o konci světa“. Na jedno místě píše: „Kdyby byl Izrael poslušný, proměňoval by Bůh zemi Kanaan až by vypadala jako zahrada Eden. Problémy, jako jsou plevel a nemoci, by byly postupně přemoženy. Boží požehnání by důsledky hříchu mocně potlačilo. Skrze úzké spojení s Bohem by Izraelité ráj opět obnovili.“ (str. 56).
To vše byl skutečně božský plán, který však mohl být naplněn jen pod podmínkou poslušnosti a věrnosti Izraele svému Bohu a jeho přikázáním, ale také jejich prorokům a konečně i jejich Mesiáši. Jaké požehnání by to vše mohlo přinést Izraeli ale i všem národům na světě! Který seriózní čtenář Bible by při tom všem ještě věřil a s dobrým svědomím mohl hlásat, že Ježíšova smrt na kříži a všechno jeho utrpení, které tomu předcházelo a bylo způsobeno jeho vlastním lidem odpovídalo vyslovenému Božímu plánu?
Je možné, že Ježíš v Getsemane myslel na to vše co Bůh pro svůj národ vykonal a co chtěl skrze Ježíšovo působení a hlásání ještě učinit. Byly to jistě tyto myšlenky, které ho již několik dní předtím, při vjezdu do Jeruzaléma dojaly a kdy mu dokonce pro Jeruzalém tekly slzy, když bědoval a řekl: „ Jeruzaléme, Jeruzaléme, jak často jsem tě chtěl shromáždit, jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, avšak vy jste nechtěli?
V této souvislosti bychom měli také přemýšlet nad tím, jak máme správně rozumět modlitbě v Getsemane, když Ježíš Otce naléhavě prosil, aby od něho odňal kalich utrpení. Tato modlitba by neměla být špatně chápána. Ježíš mohl tuto modlitbu k Otci směrovat nejen proto, že byl jeho Otcem, který nenacházel radost v odmítnutí, opovržení, pohánění, mučení a ukřižování svého Syna jeho vyvoleným lidem. Jan naloží s proroky poslanými od Boha, králi a Vykupitelem Izraele a světa, přenechal jejich vlastnímu rozhodnutí a také rozhodnutí, než odmítnout, zavrhnout a přibit na kříž Mesiáše a podle proroctví jej tedy zahubit, a kdyby to vše také odpovídalo vyslovené Boží vůli a Jeho plánu, že Jeho vyvolený lid způsobí všechno to utrpení jeho Synu, byla by Ježíšova modlitba o možné záchraně od takového utrpení dokonce modlitbou proti Boží vůli a proti Božímu plánu a tím dokonce pro Ježíše něčím hříšným.
To vše jsou odkazy a dokonce důkazy pro to, že Ježíš všechny proroctví o zlu, která se týkala jeho samotného a židovského národa, města Jeruzaléma, chrámu a také světových národů, chápal ne ve smyslu bezpodmínečného, nýbrž podmínečného proroctví. Každé, od Boha dané proroctví, které ohlašuje jak dobré, tak zlé, štěstí či utrpení, spásu nebo pohromu pro každého jednotlivého člověka nebo národ, je ve svém rozhodujícím naplnění závislé na tom, zda jsou naplněny odpovídající podmínky, které jsou Bohem v proroctvích dány k naplnění nebo nenaplnění.

[Neregistrovaný]

Kousek opisu z jedné knihy odjinud:

Považoval Ježíš proroctví Daniele a jiných proroků o osudu židovského národa, stejně tak jako proroctví Jeruzaléma za podmíněné nebo nepodmíněné?

A název je asi přísně tajný?

[mikim]

Je to od rakouského adventistického kazatele, kterého mam z dřívějších dob v oblibě a knihu na netu nenajdeš třeba v PDF je jen tištěná. Jméno kdo to napsal není důležité, důležitý je obsah.

[Viktorrealita]

Proroctvo, ktoré sa nenaplní, nie je proroctvom od Boha. A takýto prorok, ktorého proroctvo sa nenaplní je potom falošným prorokom.

Mat16 21 Odvtedy začal Ježiš ukazovať svojim učeníkom, že musí odísť do Jeruzalema a mnoho vytrpieť od starších a od najvyšších kňazov a od zákonníkov a byť zabitý a na tretí deň vstať z mŕtvych.

No a niekto hovorí, že sa to nemuselo stať.

No a čo na to Ježiš?

22Vtedy si ho pojal Peter a začal mu dohovárať hovoriac: Milosrdne sebe, Pane; to sa ti nikdy nestane! 23 Ale on sa obrátil a povedal Petrovi: Idi za mnou, satane; pohoršením si mi, lebo nemyslíš na Božie veci, ale na ľudské.

[mikim]

Proroctvo, ktoré sa nenaplní, nie je proroctvom od Boha. A takýto prorok, ktorého proroctvo sa nenaplní je potom falošným prorokom.

Mat16 21 Odvtedy začal Ježiš ukazovať svojim učeníkom, že musí odísť do Jeruzalema a mnoho vytrpieť od starších a od najvyšších kňazov a od zákonníkov a byť zabitý a na tretí deň vstať z mŕtvych.

No a niekto hovorí, že sa to nemuselo stať.

No a čo na to Ježiš?

22Vtedy si ho pojal Peter a začal mu dohovárať hovoriac: Milosrdne sebe, Pane; to sa ti nikdy nestane! 23 Ale on sa obrátil a povedal Petrovi: Idi za mnou, satane; pohoršením si mi, lebo nemyslíš na Božie veci, ale na ľudské.

...Proroctvo, ktoré sa nenaplní, nie je proroctvom od Boha.
Jo jasně Ezechiel, Jeremiáš, Izaiáš jsou potom falešní proroci, protože ne vše co předpověděli se dodnes naplnilo, protože proroctví jsou podmíněná.

Matouš 16:21  Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

Ježíš znal předpovědi o něm od proroků např.
Izaiáš 53.7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel, jako beránek vedený na porážku, jako ovce před stříhači zůstal němý, ústa neotevřel., (to se naplnilo, ale nemuselo by kdyby jej lidé přijali).
Izajáš 53.12  A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcím byl. (umřel aniž by chtěl, ale byl v podstatě zavražděn)

Ježíš už možná dopředu tušil, že jeho učení nebude mít dlouhého trvání, i když tři roky jeho služby a vyučování je celkem dost a ke konci už věděl, že se vše naplní co bylo o něm předpovězeno proroky:
Marek 10.33  "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,
34  budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane."
(apoktenousin - zabít úmyslně), to kill in any way whatever - jakýmkoliv způsobem zabít, https://www.studylight.org/lexicons/eng/greek/615.html

Ježíšův úkol nebylo primárně zemřít, ale odstranit hřích či vysvobodit lid z jeho hříchů. Anděl neříká, že to má být Ježíšovou smrtí. Kdyby se mu to podařilo a lidé v něj uvěřili i jeho pravdě vč. vládců a velekněží pak by nemusel být zabit či zavražděn židy a království nebeské by se třeba mohlo přesunout zde na zemi a byl by zde obnoven ráj. Lidé Ježíše ale nepřijali a zabili a proto nebeské (Boží) království zůstává v nebi, dokud nebude země v budoucnu očištěna či nově stvořena a ráj vč. Nového Jeruzaléma na ni nebude přesunut po Miléniu. Vždy u Boha existoval plán A a plán B. podle toho jak se lidé zachovají, proto Bůh lidem nechává až dodnes svobodu v rozhodování.
Matouš 1.21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.
1.Janova 3.5 A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není.

Dalším důvodem působení Ježíše na zemi bylo zvěstování Boží pravdy a aby spasil co nejvíce lidí:
Jan 18.37 Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy slyší můj hlas.
Lukáš 4.43  Řekl jim: "Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán."
Lukáš 19.10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (pozn.co je ztraceno).

Až po svém vzkříšení Ježíš řekl, že se musí všechno o něm naplnit co bylo napsáno. To již mohl říci, protože se proroctví podle chování lidu takto předpovězené vyplnilo. Ale nemuselo by se vyplnit kdyby ho lid přijal, potom by se proroctví zcela jistě nevyplnilo.
Lukáš 24.43-46: Vzal si a pojedl před nimi. Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých.

Takže když to shrnu:
Osobně si myslím, že Ježíš do poslední chvíle doufal, že by se lidé mohli změnit a přijmout jej jako Krále, i když moc dobře předem věděl, co je o něm předpovězeno ústy proroků, a také, že sám v Galileji potvrdil, když řekl, že musí být vydán, ukřižován a že vstane z mrtvých. V té době měl Ježíš za sebou jistě i spoustu dobrých výsledků s učením lidí o Bohu a království a možná právě proto do poslední chvíle jako člověk přinášející evangelium věřil, že jeho smrt na kříži není nutná, a přál si, aby to vše nemusel absolvovat (vydání, bičování, mučení, smrt a vzkříšení), a to i když věděl, že to s ním má dopadnout v konečné fázi „dobře“ a Otec jej oživí.
Proč by se modlil v Getsemanské zahradě, aby byl od něho odňatý tento kalich, kdyby šlo jen o nutnou oběť kvůli které přišel na zem? Nakonec se ale sám v poslušnosti podrobil Otcově vůli, který již předem rozhodl o jeho vydání.
Marek 14X34-36: A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte! Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: Abba, Otče, tobě je všecko možné, odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.