Hosť, nebo Member napsal:
Podľa mojej odpovede sformuluješ potom tú svoju?...
Odpovědět na otázku protiotázkou není v diskuzi nelegitimní, pouze u zkoušek nebo u výslechu to není přijímáno s pochopením…Navíc, podle mého soudu, je právě v otázkách skrytá cesta hledání odpovědi. Je třeba si ujasnit, o čem je řeč.
Učení o „Trojici“, tedy o tom, že se Bůh projevuje jako Otec, Syn i Duch svatý, že se jedná o „osoby“, které jsou jedno, je výsledkem určitého vývoje v hledání a tázání církve, co je křesťanské a co už je „herezí“, tedy vybíráním a zdůrazňováním dílčích pohledů, nebo přidáním nového učení tak, že se zatemňuje a převrací evangelium. Je třeba si být při tom vědom omezenosti lidského poznání i jazyka, když popisujeme, jaký je Bůh. Bez toho, abychom se tázali, jak vznikl tento výklad, co znamenají pojmy, které se používají, na jakou otázku se přitom odpovídalo, jaké se posuzovaly varianty odpovědí, a také nakolik jsme svázáni s omezeností lidských možností mluvit o nekonečném Bohu, budeme mít před očima jen samé „satanské bludy“.
Je zavádějící tvrdit, že učení o Boží Trojici přišlo do Církve Adventistů s.d. v roce 1980. Do adventního hnutí učení o Synu, prvorozeném stvoření Božím a Boží síle Ducha svatého přinesli členové Christian Connection a je pravdou, že u většiny průkopníků jejich názory převzala. Nejednalo se tedy o „objev“ prvních adventistů, ale převzetí již existujícího učení lidmi, kteří před tím většinou věřili něčemu jinému. Ellen Whiteová se však v knize Touha věků vůči takto přijímanému pohledu na Pána Ježíše Krista a Ducha svatého poměrně jasně vymezila, takže ti, kteří ji přijímali jako proroka, nemohli uvěřit, že jsou to její slova. (Kdo ví, třeba je to otázka zdrojů inspirace…ale o tom probíhá jiná diskuze). K učení „o Trojici“se přihlásili také autoři knihy Questions and Doctrine z roku 1957.
Souhrnem, odmítnutí učení o Trojici není objevem adventistů, ale variantou raně křesťanského učení Areiova. Zda se tehdy, v prvních stoletích po Kristu, dále v dobách druhého náboženského probuzení v USA a následně i začínajícího adventního hnutí, a konečně dnes jednalo či jedná o herezi nebo „svatou pravdu“ ponechám na zvážení čtenářů.
Vyznávám tedy s pokorou, že
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho;
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontiem Pilátem,
ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla
a život věčný. Amen.
Nadto vyznává, že jsem byl na vyznání víry a podle příkazu Pána Ježíše pokřtěn ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého.
S přiznáním, že hovořit o tom, co znamenají pojmy „jednota“, „osoba“ a „bytí“ a další, v případě „Boha, Otce všemohoucího, Ježíše Krista, Syna jeho jediného a Ducha svatého“ lze jen velmi přibližné a v určitém pojetí může být takový hovor i troufalý. Je nám totiž zapovězeno vytvářet si „obraz Boží“ a této představě.se klanět.
