Zápas o víru
Napísané: 24 Nov 2017, 22:17
Jako správný knihomol mám vždy rozečteno několik knih najednou.
Jednou z těch, které mám rozčteno v současnosti je The Future of Adventism. Je to sborník příspěvků různých adventistických teologů. Každý z nich dostal z úkol nějaké teologické téma rozebrat právě z perspektivy budoucnosti. Zatím jsem teprve ve druhé kapitole s názvem Revelation and Inspiration. Proč ale píšu tenhle příspěvek.
První kapitola té se jmenovala God. Bratr Richard Rice se tam, mezi jinými zabývá i tím jaký obrovský skok jsme jako adventisté udělali v přijetí učení o Trojici. To mě pak vedlo, že jsem si dohledal zdroje. které tam uvádí a blíže se seznámil se zápasem, kterým jsme v této věci jako adventisté prošli. První adventisté byl z velké části části semi Ariané (polo Ariané). Neuznávali Ježíšovu věčnost a Duch svatý byla pro ně moc či Boží vliv ale nikoli bytost jako taková. První zmínky o Ježíšově věčném božství se objevuji v roce 1895 a jsou spojeny se jménem prof. Prescota, který byl někdy v té době pověřen k přípravě úkolů pro rok 1896-1897 na základě Janova evangelia. Na základě studia pochopil, že Ježíš je totožný se Jsem, který Jsem ze Starého zákona. Toho muže pak Ellen White pozvala do svého týmu na přípravě knihy Life of Christ, kde se poprvé zmiňuje o Ježíšově preexistenci. Nicméně tohle není happy end celého příběhu. V roce 1949 vzniká ve Spojených státech zpěvník pro bohoslužby. Jsou v něm také i některé písně přejaté z jiných denominací. Z těch písní jsou všechny zmínky o Trojicí vymazány. A to buď byly některé sloky odstraněny nebo byly přetextovány. V roce 1988 vzniká znovu stejný zpěvník, ale všechny přejaté písně jsou obnoveny do původní podoby. Zápas o lepší pochopení Trojice byl dlouhodobý stejně jako i mnohé další body naší věrouky. Tenhle příběh ve mně vzbuzuje naději. Zápas o víru je vepsán do dějin adventistů. Počítejme s tím a nedivme se že je stále o co zápasit. Vždyť církev je podle jedné z definicí Martina Luthera ecclesia reformata et semper reformanda (reformovaná a stále se reformující).

První kapitola té se jmenovala God. Bratr Richard Rice se tam, mezi jinými zabývá i tím jaký obrovský skok jsme jako adventisté udělali v přijetí učení o Trojici. To mě pak vedlo, že jsem si dohledal zdroje. které tam uvádí a blíže se seznámil se zápasem, kterým jsme v této věci jako adventisté prošli. První adventisté byl z velké části části semi Ariané (polo Ariané). Neuznávali Ježíšovu věčnost a Duch svatý byla pro ně moc či Boží vliv ale nikoli bytost jako taková. První zmínky o Ježíšově věčném božství se objevuji v roce 1895 a jsou spojeny se jménem prof. Prescota, který byl někdy v té době pověřen k přípravě úkolů pro rok 1896-1897 na základě Janova evangelia. Na základě studia pochopil, že Ježíš je totožný se Jsem, který Jsem ze Starého zákona. Toho muže pak Ellen White pozvala do svého týmu na přípravě knihy Life of Christ, kde se poprvé zmiňuje o Ježíšově preexistenci. Nicméně tohle není happy end celého příběhu. V roce 1949 vzniká ve Spojených státech zpěvník pro bohoslužby. Jsou v něm také i některé písně přejaté z jiných denominací. Z těch písní jsou všechny zmínky o Trojicí vymazány. A to buď byly některé sloky odstraněny nebo byly přetextovány. V roce 1988 vzniká znovu stejný zpěvník, ale všechny přejaté písně jsou obnoveny do původní podoby. Zápas o lepší pochopení Trojice byl dlouhodobý stejně jako i mnohé další body naší věrouky. Tenhle příběh ve mně vzbuzuje naději. Zápas o víru je vepsán do dějin adventistů. Počítejme s tím a nedivme se že je stále o co zápasit. Vždyť církev je podle jedné z definicí Martina Luthera ecclesia reformata et semper reformanda (reformovaná a stále se reformující).