Spasenie je jedine z milosti a to skrze vieru

[Viktorrealita]

Človek je spasený nie preto, že koná dobré skutky, ale dobré skutky koná preto, lebo už je spasený a je teda novým stvorením v Kristu Ježišovi narodeným z Boha – z Ducha? Milosť predsa vylučuje zásluhovosť a teda sa to nemôže spájať, lebo už by to nebolo jedine z milosti.

Milosť Božia nikdy nemôže byť pomocná barla pri našich zásluhách, čo sa týka spásy, lebo už by to nebolo jedine z milosti. Predsa samotné ovocie neurobí zo zlého stromu dobrý strom, lebo zlý strom prirodzene donáša zlé ovocie, a dobrý strom prirodzene donáša dobré ovocie. Teda najprv sa musí zmeniť strom, aby prinášal dobré ovocie a to už na Božiu chválu a nie na chválu stromu, lebo to Boh urobil strom dobrým a nie strom sám seba. To znamená, že najprv sa musí človek narodiť znova a teda skrze vieru v srdci človeka vyrastie zo semena ducha – Slova Božieho nový strom – nový človek, ktorý už prirodzene donáša skutky viery a ovocie Ducha na Božiu chválu, lebo je už novým stvorením v Kristu Ježišovi. Aby človek mohol žiť duchovným životom, musí sa najprv z Ducha narodiť.

Z toho logicky vyplýva, že skutky viery a ovocie Ducha vychádzajú z človeka preto, lebo už je spasený v Kristu Ježišovi a je teda už novým človekom narodeným z Boha – z Ducha.

Žiadny človek sa nespasí dodržiavaním skutkov zákona, lebo ak by ho aj dodržiaval a porušil by len jeden, tak porušil všetky. Ak by do puntíka dodržiaval sobotu, podľa nejakých kritérií a porušil by nejaké iné prikázanie, tak previnil sa proti všetkým a je hodný tak či tak odsúdenia. Rim 3:20 pretože zo skutkov zákona nebude ospravedlnené pred ním niktoré telo, lebo skrze zákon poznanie hriechu. Rim 3:28 A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. Jak 2:10 Lebo ten, kto by zachoval celý zákon a klesol by v jednom prikázaní, previnil sa proti všetkým.

Z toho sa nedá vykľučkovať

Pozrime sa na napĺňanie zákona na rovine Božej vyučovaním milosťou a to jedine skrze vieru.

Ak zákon hovorí - nezcudzoložíš a pozerá na skutok, tak milosť vyučuje srdce a to spôsobom – “ Mat 5:28 každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.“

Tu vidíme na akej rovine sa napĺňa zákon skrze vieru a to vyučovaní milosťou Božou. Je to teda vyššia rovina, ako ľudská morálna rovina. To, čo učí Kristus o napĺňaní zákona, je už na rovine Božej.

Ak tí, ktorí sú pod zákonom skutkov pozerajú na skutok, tak tí, ktorí sú pod zákonom viery sú vyučovaní milosťou, aby sme boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch a tak sa celí pripodobňovali na obraz Syna Božieho – zdokonaľovali a vyučovali milosťou no v istote spasenia v Kristu. Teda sme novým stvorením v Kristu Ježišovi. Napĺňame zákon viery, keďže sme pod milosťou a nie pod zákonom skutkov.

Ako vidíme je to teda viac ako ľudské morálne predstavy. Je to chodenie na rovine Božej. Tí, ktorí sú pod zákonom skutkov, chodia a napĺňajú ľudskú rovinu. Tí ktorí sú pod zákonom viery a teda vyučovaní milosťou, napĺňajú zákon na rovine Božej. No a Boh pozerá na srdce, aby vykúpený v Kristu svojím novým životom oslavoval Boha a tak napĺňal zákon vierou, a teda na rovine Božej.

[log]

Mas aj inu platnu ? Tato uz je obohrana z obidvoch stran.

[Viktorrealita]

To, na čom stojí spása v Kristu je potrebné neustále pripomínať, lebo z každej strany je vidieť snahu to zakryť a prekrútiť. Komu je to dané, tak bude tomu rozumieť.

[log]

To, na čom stojí spása v Kristu je potrebné neustále pripomínať, lebo z každej strany je vidieť snahu to zakryť a prekrútiť. Komu je to dané, tak bude tomu rozumieť.

Myslis, ze spasenie nejakeho cloveka je zavisle na tom, ci to budes opakovat alebo nebudes ? Ono to skoro vyzera, ze sa snazis urobit si nejaku osobnu zasluhu na Bozom spasnom diele.

[mikim]

Človek je spasený preto, že koná dobré skutky, alebo dobré skutky koná preto, lebo už je spasený a je teda novým stvorením v Kristu Ježišovi narodeným z Boha – z Ducha? Milosť predsa vylučuje zásluhovosť a teda sa to nemôže spájať, lebo už by to nebolo jedine z milosti.

Milosť Božia nikdy nemôže byť pomocná barla pri našich zásluhách, čo sa týka spásy, lebo už by to nebolo jedine z milosti. Predsa samotné ovocie neurobí zo zlého stromu dobrý strom, lebo zlý strom prirodzene donáša zlé ovocie, a dobrý strom prirodzene donáša dobré ovocie. Teda najprv sa musí zmeniť strom, aby prinášal dobré ovocie a to už na Božiu chválu a nie na chválu stromu, lebo to Boh urobil strom dobrým a nie strom sám seba. To znamená, že najprv sa musí človek narodiť znova a teda skrze vieru v srdci človeka vyrastie zo semena ducha – Slova Božieho nový strom – nový človek, ktorý už prirodzene donáša skutky viery a ovocie Ducha na Božiu chválu, lebo je už novým stvorením v Kristu Ježišovi. Aby človek mohol žiť duchovným životom, musí sa najprv z Ducha narodiť.

Z toho logicky vyplýva, že skutky viery a ovocie Ducha vychádzajú z človeka preto, lebo už je spasený v Kristu Ježišovi a je teda už novým človekom narodeným z Boha – z Ducha.

Žiadny človek sa nespasí dodržiavaním skutkov zákona, lebo ak by ho aj dodržiaval a porušil by len jeden, tak porušil všetky. Ak by do puntíka dodržiaval sobotu, podľa nejakých kritérií a porušil by nejaké iné prikázanie, tak previnil sa proti všetkým a je hodný tak či tak odsúdenia. Rim 3:20 pretože zo skutkov zákona nebude ospravedlnené pred ním niktoré telo, lebo skrze zákon poznanie hriechu. Rim 3:28 A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. Jak 2:10 Lebo ten, kto by zachoval celý zákon a klesol by v jednom prikázaní, previnil sa proti všetkým.

Z toho sa nedá vykľučkovať

Pozrime sa na napĺňanie zákona na rovine Božej vyučovaním milosťou a to jedine skrze vieru.

Ak zákon hovorí - nezcudzoložíš a pozerá na skutok, tak milosť vyučuje srdce a to spôsobom – “ Mat 5:28 každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.“

Tu vidíme na akej rovine sa napĺňa zákon skrze vieru a to vyučovaní milosťou Božou. Je to teda vyššia rovina, ako ľudská morálna rovina. To, čo učí Kristus o napĺňaní zákona, je už na rovine Božej.

Ak tí, ktorí sú pod zákonom skutkov pozerajú na skutok, tak tí, ktorí sú pod zákonom viery sú vyučovaní milosťou, aby sme boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch a tak sa celí pripodobňovali na obraz Syna Božieho – zdokonaľovali a vyučovali milosťou no v istote spasenia v Kristu. Teda sme novým stvorením v Kristu Ježišovi. Napĺňame zákon viery, keďže sme pod milosťou a nie pod zákonom skutkov.

Ako vidíme je to teda viac ako ľudské morálne predstavy. Je to chodenie na rovine Božej. Tí, ktorí sú pod zákonom skutkov, chodia a napĺňajú ľudskú rovinu. Tí ktorí sú pod zákonom viery a teda vyučovaní milosťou, napĺňajú zákon na rovine Božej. No a Boh pozerá na srdce, aby vykúpený v Kristu svojím novým životom oslavoval Boha a tak napĺňal zákon vierou, a teda na rovine Božej.

Ne spasení není jen z milosti a už nic k tomu nemusím dělat to je jasná lež ze které tě osobně odhaluje sám Pán Ježíš Kristus i apoštolové, kteří chodili s ním a učili se od něj, to jen ap. Pavel samozvaný falešný apoštol, který s Kristem nikdy nebyl osobně a nechodil s ním a neučil se od něj si vymýšlí něco nové jiné, někdy učí úplný opak toho co Pán Ježíš Kristus o spasení. Stejně tak si ap. Pavel sám vymyslel, že se s Kristem setkal někde na poušti. Nenapsal kdy , kolikrát se sním setkal, co jej Ježíš učil, že má hlásat, atd. nic nic nic, vše si vymyslel. Kdyby se někdy kromě cesty do Damašku s Ježíšem setkal, tak by o tom psal stejně jako o setkání do Damašku nebo
podrobně jako ap. Jan ve Zjevení o vidění na Patmosu, takže věřím těm, kteří věří, že si vše vymyslel, resp. nasbíral od různých křesťanů na svých cestách a to pak prezentoval dále jako svůj mix pravdy. Něco z toho může být pravda něco je zcela jistě lež jak věž, která se staví i proti Pánu Ježíši Kristu, který nám to nejpodstatnější ke spáse sdělil, když zde byl a nepotřeboval později učit pravý opak o tom někoho dalšího ap. Pavla, ze kterého udělali křestané skoro Pána Boha, a dnes na to na to co učil Ježíš o tom kdo bude spasený a mít věčný život z vysoka kašlou. Takže podle mne jsou dopisy ap. Pavla v Písmu jen proto, abychom se na nich učili rozeznávat jeho lež od pravdy, nic víc, nic míň. Spasení z milosti a z dobrých skutků stejně jako ze skutků zákona Desatera (nikoliv celého Moj. zákona) budou spasení i všichni apoštolové a další lidé ze SZ stejně jako z NZ.
To, že budeme spaseni jen z milosti si prostě ap. Pavel, pokud se opravdu nesetkal s Kristem, nejspíše vymyslel nebo vycucal z prstu, ani Bůh a ani Ježíš to takto přímo nikdy neučili a dokonce ani další apoštolové, kteří chodili přímo s Ježíšem, že jsme jen a pouze milostí spasení skrze víru, kdyby to bylo důležité sdělení, musel by se o tom Bůh Otec a sám Pán Ježíš mnohonásobně krát v Písmu zmínit.
Jediné s čím souhlasím je, že milost je Boží dar ke spáse (pokud i to ap. Pavel si sám nevymyslel), který je ale podmíněn činěním Boží vůle, dobrými skutky a skutky zákona Desatera.
Zároveň nevěřím, že úplně vše co je v Písmu je inspirováno duchem Svatým, Bibli si poskládali z různých knih přece jen sami křesťané, že by u toho byl Bůh je jen tradice vytvořena křesťany. Neexistuje žádné vidění, kde by Bůh přikázal komukoliv : "a z těchto knih poskládáte Bibli"! a ta se stane pro Vás všechny 100% svatou a dokonalou. 100% je pro nás důležité v Písmu vše co řekl jediný Bůh Otec skrze sebe či kohokoliv (např. anděla) a Ježíšovo slovo, abychom byli spaseni a neumřeli navěky:
Žalmy 119:89  Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Jan 8:51  Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky."
Jan 12:48  Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
Jan 14:23  Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
A také ostatní slova apoštolů, proroků, která se shodují s učením samotného Boha a Pána Ježíše Krista. Ti nám dávají jasný návod jak žít, abychom obdrželi život věčný.

Nedoceněný dar, Mark Finley, Advent Orion 2011, kap. 2, str. 33-44

Osvobození vede k poslušnosti

Boží zákon nás osvobozuje, abychom mohli žít naplněným, požehnaným životem. Poslušnost Božího zákona je něco jako nebeský recept na radost. Zkuste se představit ten zoufalý chaos, který by ve společnosti nastal, kdyby všichni začali otevřeně ignorovat principy Desatera: všude by vládlo násilí, bezuzdná nemravnost, plenění, drancování – prostě by došlo k celonárodní katastrofě.
Boží zákon je základem Boží vlády, ale ovlivnil také zákony naší společnosti. Je normativem, který platí provždy. Někteří křesťané si myslí, že když jsou spasení Boží milostí, nemusí již zachovávat Boží zákon. (Ef 2.8). Takový postoj však popírá nezbytnost Kristovy smrti. Ježíš byl odsouzen místo všech, kdo přestupují zákon; na kříži vzal na sebe trest za naše hříchy. Byl odsouzen za hříchy, kterých se nedopustil, aby nám mohlo být odpuštěno všechno, čeho jsme se dopustili my. Kdyby Bůh mohl změnit svůj zákon, nemusel be Ježíš zemřít. Bible říká: „Mzdou hříchu je smrt…“ (Ř 6.23). Proč by Bůh poslal svéhi Syna na tak krutou smrt, pokud by nějakým magickým zásahem stačilo změnit jeho zákon? Zákon a soud jsou součástí Kristova evangelia. „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona“ (1J 3.4).
Nemohu si myslet, že hřích je jen to, když něco ukradnu, hřích je totiž bezzákonnost. Hřích je něco víc než jen nějaký špatný čin, který já považuji za hřích. Jedna z biblických definic hříchu říká, že je to porušení Božího zákona.
Někdo si řekne: „Moje manželství nenaplňuje mé potřeby, neuspokojuje mě. Proto když si o vákendu udělám výlet se svou sekretářkou, je to v pořádku, je to moje věc. Vždyť jsme oba dospělí lidé.“
Bible ale oponuje jasným příkazem: „Nesesmilníš.“ Boží zákon je věčný morální standard, který definuje hřích a určuje naši odpovědnost vůči Bohu i lidem.
Co dnes ptřebují naše děti? Určitě ne to, aby je televize vychovávala vraždami, násilím a nemravností. Naše děti potřebují, abychom je učili morálním principům, které nám dal Bůh.
Boží morální zákon nás chrání. Nejsou to svévolná nařízení, která nám mají bránit v tom, abychom byli šťastní. Boží zákon je naopak cestou ke svobodě a skutečnému štěstí.Boží zákon nás chrání před životním stylem, který by nás zničil..
Někteří křesťané ale říkají: „Nekažme v našich kostelích a modlitebnách o zákoně. Kažme o Boží lásce.“ Jako by šlo o dvě odlišné věci. Jenže láska vždy vede k poslušnosti, a nikoliv k neposlušnosti. Oddané křesťany láska k nebeskému Otci motivuje k zachovávání jeho přikázání. Ježíš řekl: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (J14.15).
Říká snad Ježíš: „Jestliže mě milujete, nemusíte už zachovávat má přikázání“? Ne! Odpovědí lásky je svobodné zachovávání toho, co Bůh lidem určil za správné.
Svého nebeského Otce poslouchám ne proto, že se snažím získat si jeho přízeň. Poslušnost je reakcí mé vděčnosti a lásky. Poslouchám ho ne proto, abych byl spasen, ale proto, že jsem spasen. Vyjadřuji tak svou vděčnost za dar spasení. Svou poslušností si spasení nikdy nezískám. Spasení již pro mě získal Ježíš na kříži. Přesto tím, že jsem poslušný, dokazuji, jak moc si vážím toho, že jsem spasen. V Prvním listu Janově čteme: „Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.“ Podle apoštola Jana je to důkaz, že známe Boha. Je to důkaz, že jsme znovuzrozeni, že opravdu patříme Kristu. „Kdo říká: „Poznal jsem ho, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy“ (1J2.4).
Pokud jsme skutečně poznali Krista jako svého Zachránce a dali mu své srdce, přirozenou odpovědí je to, že jej chceme poslouchat.

Zákon a milost

Milost a zákon si vzájemně neodporují. Když přijmeme, že jsme zachráněni Boží milostí, nezískáváme tím bezbřehou svobodu porušovat Boží přikázání, právě naopak – o to více chceme jednat tak, jak se na Boží děti patří.
Spasení je Božím darem z lásky. Uskutečnilo se na kříži, kde byl obětován Syn Boží. Věřící ve starozákonních dobách očekávali Mesiáše, který měl přijít. V novozákonní době hledíme na Krista, který již přišel. Oni byli spaseni milostí, která měla přijít. My jsme spaseni milosti, která již přišla.
Pokud jsme spaseni pouze milostí, jaká je pak úloha zákona? Apoštol Pavel na tuto otázku odpovídá, když říká, že „ze zákona pochází poznání hříchu“ (Ř 3,20). Jestliže odstraníte zákon, odstraníte hřích. Pokud neexistuje žádný zákon, neexistuje ani žádný hřích. Pokud neexistuje žádný hřích, nepotřebujeme milost, abychom mohli být spaseni.
Prostřednictvím svého zákona Bůh odhaluje hřích. Pavel to vystihuje těmito slovy: „…hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: „Nepožádáš!“ (Ř 7.7.).
Úkolem zákona je definovat hřích. Zákon jasně stanovuje co je správné a co špatné. Tento zákon určuje základy každé společnosti. Zpráva o tom, že na konci všechny čeká soud, vyzývá k tomu, abychom se vrátili k dodržování zákona. Křesťany, kteří jsou spasení milosti, vede tato zpráva k tomu, aby žili spravedlivým a svatým životem: „Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší, ospravedlnění budou, kdo zákon svými činy plní“ (Ř 2.13).
Jaká je role milosti? „Milosti tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Ef 2.8,9). Milost je Boží milosrdenství, Boží slitování, Boží odpuštění. Milost je Boží moc. Milost je Boží láska projevená hříšníkům.
Odstraňuje milost Boží zákon? Pokud jsem spasen milostí, vede mě to k tomu, abych přestupoval Boží zákon? „To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme“ (Ř 3.31). Pavel tím říká, že víra ve spasení skrze milost neodstraňuje zákon, ale naopak potvrzuje jeho platnost. Lidé, kteří jsou spaseni milostí, zákon zachovávají. Milost nás vede k zachovávání Božího zákona, ne k tomu, abychom jej přestupovali.
Před mnoha lety jsem měl na východním pobřeží Spojených států sérii přednášek o biblických proroctvích. Jednoho večera jsem po přednášce sedl do auta a spěchal na další setkání. Jel jsem poměrně rychle. V určitém úseku byla rychlost omezena na 60 kilometrů za hodinu, ale já jsem jel asi sedmdesátkou. Zastavil mě policista a chtěl po mně řidičský průkaz. Omylem jsem mu podal svoji duchovenskou průkazku. Policistu to docela pobavilo.
Dali jsme se do řeči. Na závěr jsem mu řekl i toto: „Víte, právě jedu z veřejné přednášky, kde jsem kázal o zákoně. Mluvil jsem o tom, že bychom měli dodržovat zákon. Nemohl byste mi pro tentokrát udělit milost? Pane policisto, vy i já jste ve stejném týmu. Vy lidi chytáte, když zákon přestoupí, a já jim říkám, aby zákon dodržovali. V podstatě děláme oba stejnou práci. Nemohl byste mi tedy prosím udělit milost?“
Policista byl mou argumentací překvapen, a tak souhlasil: „Dobrá, pane kazateli, tentokrát vám dávám milost. Jeďte!“ Co jsem si zasloužil, když jsem přestoupil zákon? Blokovou pokutu! Tak to má být podle zákona.
Když jsem dostal milost, osvobodilo mě to od trestu za porušení zákona? Ano. Osvobodilo mě to i od platnosti zákona? Určitě ne. Rozhodně bych se nevrátil do auta a své manželce neřekl: „Zlato, nejsem pod zákonem – už nepodléhám zákonu. Jsem pod milostí. Odteď už můžeme jezdit tak rychle, jak jen budeme chtít!“
Jak to bylo ve skutečnosti? Dostal jsem milost, proto jsem si dával velký pozor, abych už zákon nepřestoupil. Ježíš mě spasil svou milostí, proto nechci přestupovat jeho zákon. Nechci se k jeho přikázáním otočit zády.
Když jsi spasen milostí, nepodléháš odsouzení zákonem. Ježíš řekl“ „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky, nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt. 5.17). Ježíš nepřišel odstranit zákon. Nepřišel odstranit páté přikázání, které říká: „Cti svého otce a svou matku.“ Přišel nám ukázat, jaký vztah má milující syn ke svým rodičům. Ježíš nepřišel odstranit šesté přikázání – „Nezabiješ“. Naopak dal lidem příklad laskavosti a soucitu, které projevoval každému, s kým se setkal. Ježíš neodstranil sedmé přikázání – „Nesesmilníš“. Přišel nám dát příklad morální čistoty.
Nepřišel ani proto, aby odstranil čtvrté přikázání: „Pamatuj na den sobotního odpočinku“. Proto je v Bibli napsáno, že „podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagogy“ (L 4.16). Tak jako Ježíš nepřišel zrušit přikázání „Nepokradeš“, „Nezabiješ“, „Nesesmilníš“ nebo kterékoli jiné z Desatera, nepřišel zrušit ani přikázání o sobotě. Naopak Ježíš přišel, aby žil život láskyplné poslušnosti vůči Božímu zákonu.
Přikázání o sobotě je z určitého důvodu jádrem, srdcem Desatera. První čtyři přikázání charakterizují náš vztah k Bohu. Dalších šest přikázání určuje náš vztah k našim bližním. Přikázání o sobotě nás vybízí k tomu, abychom uctívali svého Stvořitele, což je samotný základ naší poslušnosti.
Protože Bůh je náš Stvořitel, uctíváme výhradně jeho a žádné jiné bohy, a nebereme jeho jméno nadarmo. Protože stvořil všechny lidi, respektujeme každého člověka a k ostatním lidem se chováme podle posledních šesti přikázání. Přikázání o sobotě vysvětluje, proč bereme Boha a jeho Desatero jako autoritu. On nás stvořil. Jako náš Stvořitel ví, co je pro nás nejlepší. Deset Božích přikázání – to jsou směrnice pro život od starostlivého Tvůrce. Projevem naší lásky vyjádřené poslušností je to, že jej na jeho přání v sobotu uctíváme jako svého Stvořitele.
Apoštol Pavel napsal, že Bůh všechno stvořil prostřednictvím Ježíše Krista (Ef 3.9). Ježíš jako Stvořitel zachovával sobotu, aby vyjádřil, že ctí Otcovy záměry. Je nám tím příkladem.

Vnitřní změna

Většina křesťanů má problém porozumět tomu, jaký je vztah mezi zákonem a milostí. Apoštol Pavel napsal: „Hřích nad vámi už nebude panovat, vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí“ (Ř 6.14). Kdy nad vámi panuje hřích? Když se řídíte podle sebe a kráčíte svou cestou, ne Boží. Poté, co přestoupáte Boží zákon, vás ovládne hřích.
Co to znamená, že je někdo pod zákonem? Být pod zákonem znamená spoléhat se na zákon jako na prostředek spasení. Snaha zachovávat zákon ve své síle se podobá snaze přeplavat Atlantský oceán. Mohli byste být světovou jedničkou v plavání, ale vzdálenost je příliš velká. Ať bychom se snažili jakkoli, sami nejsme schopni zachovat Boží zákon. Pokud bychom zachovávání zákona považovali za prostředek, jak dosáhnout spasení, naše marné pokusy o jeho dodržování by nás vedly leda k zoufalství. Neustále bychom se cítili jako odsouzenci. Avšak pokud je zdrojem spasení Ježíš, pohled na zákon se radikálně mění.
Být pod milostí znamená, že jsem přijal Kristovu milost, dostal jeho odpuštění a byl jsem naplněn jeho mocí prostřednictvím Ducha svatého. Ježíš Kristus vepsal svůj zákon do mého srdce a do mé mysli a já ho toužím poslouchat.
Této změně Bible říká „znovuzrození“. Když přijdeme k Ježíši Kristu a prosíme o jeho milost, řekne nám: „Milované dítě, nezáleží na tom, jaká byla tvá minulost, nezáleží na tom, jak hříšný byl tvůj život – já ti odpouštím. Můžeš začít znova.“
Zákon pravdivě zobrazuje náš stav a naši potřebu. Když se dívám do Božího zákona jako do zrcadla, vidím, kdo jsem. Uvědomuji si, že nesplňuji požadavky Božích norem. Myslím na to, jak jsem byl k druhým netrpělivý. Vzpomenu si, že jsem nebyl tak laskavý, jak jsem měl být. To, že selhávám v dodržování Božího zákona, mě vede k tomu, že hledám Boží milost. Právě to měl na mysli David, když vyznal: „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě“ (Ž 19.8). Desatero mě téměř žene k Ježíši se slovy: „Ježíši, můj hřích mě úplně ničí. Prosím odpusť mi. Zbav mě mé viny. Přebývej ve mně a uč mě žít podle tvého zákona. Pomoz mi, abych se tebou nechal vést.“
Kdysi přišel k Ježíši jistý zákoník a zeptal se ho: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ On mu řekl: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22.36-40). Co Ježíš udělal? Shrnul Desatero do dvou výroků. Dále říká: „Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Podstatu celého zákona můžeme tedy shrnout do jediného slova – láska. První čtyři přikázání Ježíš vyjádřil slovy „milovat Boha“, posledních šest přikázání shrnul do příkazu „milovat bližního“.
Skutečná a dokonalá láska tedy znamená, že budeme milovat nebeského Otce a své bližní. Láska vede vždy k poslušnosti. Desatero napsal Bůh svým prstem na kamenné desky. Zachovávání Božího zákona nikoho nezotročuje, právě naopak, vysvobozuje z otroctví hříchu. Desatero nám Bůh nedal proto, aby omezil naši svobodu, ale proto, abychom mohli být skutečně svobodni.

Desatero – směrnice pro šťastný život

Desatero předal lidem Bůh. Všimněte si, jakými slovy text začíná (B21): Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví“ (Ex 20,2).
V prvním přikázání se nám představuje sám Hospodin, Bůh, Pán nebe a země, jenž tato přikázání napsal svým prstem na kamenné desky jako morální principy všech dob. „Neměj žádné bohy kromě mne.“ Bůh hned na začátku říká: „Já musím být ve tvém životě nadřazený všemu ostatnímu. Nic jiného – žádní jiní bohové, ani tvůj dům, peníze, alkohol, nic materiálního tě neuspokojí.“
Ve druhém přikázání čteme: „Nevytvářej si modly…“ Jinými slovy, uctívej svého Stvořitele. Bůh tím chce říci: „Nepřicházej ke mně prostřednictvím vyřezávaných model. Přijď ke mně přímo. Jsem živý Bůh.“
Třetí přikázání nařizuje: „Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo…“Bůh říká: „Miluj mě tolik, abys měl úctu k mému jménu.“ Přemýšlejme chvíli o tom, s jakou úctou vyslovujeme jméno Ježíš a Pán Bůh. Při vyslovení Božího jména si andělé zahalují tvář. Je to jméno, při kterém andělé zpívají „svatý, svatý, svatý“, ale mezi lidmi padá do prachu, když ho vyslovují při nadávkách a kletbách. Desatero má pro naši dobu velký význam, protože nás vyzývá, abychom Ježíšovo jméno vyslovovali s úctou a způsobem, který Boha oslavuje.
Čtvrté přikázání – o sobotě – je srdcem Desatera. Bůh přikázal všemu lidstvu: „Pamatuj.“ A přesto se zdá, že většina lidí na něj zapomněla. Připomeňme si ho tedy: „Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu…“ (Ex 20,8). Ve věku víry v evoluci nás Bůh vyzývá, abychom uctívali Stvořitele nebe a země. Přikázání o sobotě nás chce vymanit z tyranie pozemských hodnot a každý týden nám chce umožnit kontakt s věčnými hodnotami.
Páté přikázání „Cti svého otce i matku“ provází zaslíbení – ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin tvůj Bůh“. To je zvláštní zaslíbení. Existuje souvislost mezi zdravím, dlouhým životem, štěstím a uctivým vztahem mezi rodiči a jejich dětmi.
Šesté přikázání důrazně říká: „Nezabíjej“. V době kdy se buduje obrovský vojenský arzenál, aby mohly být zabíjeny miliony lidí, v době, kdy jsou potraty na denním pořádku, v době, kdy odstřelovači a sebevražední atentátníci zabíjejí nevinné oběti, stále platí přikázání, které říká, že život je posvátný. Šesté přikázání osvobozuje lidi od zabíjení, vraždění a válek. Naléhá na všechny, aby uznali, že život je dar, který pochází od Boha.
Sedmé přikázání jednoznačně prohlašuje: „Nezcizolož.“ Boží zákon k nám promlouvá v době, kdy vládne nemravnost a úpadek morálky. Společnost je v důsledku toho na cestě k sebezničení. Sedmé přikázání je výzvou k mravní čistotě. Osvobozuje nás od infekčních pohlavních chorob, které hubí celé národy. Vybízí nás, abychom se oprostili od fyzické, duševní a citové porušenosti, která ignoruje zákony čistoty zapsané v samotné podstatě každé bytosti. Osvobozuje nás od strašlivé viny, jež je důsledkem porušování tohoto základního mravního zákona.
Osmé přikázání „Nekraď“ chrání vlastnictví, které nám Bůh z lásky dal. Nikdy nebylo přípustné krást. Všichni vědí, že je špatné, když někdo krade v obchodě. Stále není správné vzít něco, co nám nepatří. Osmé přikázání nás osvobozuje i od strachu z pomsty člověka, kterému jsme něco vzali.
Deváté přikázání „Nelži o svém bližním“ chrání naši pověst. Lež a pomluva se i dnes považují za něco špatného. Pošlapat dobré jméno jiného člověka se stále považuje za podlost.
Desáté přikázání nás učí být spokojeni s tím, co máme. Zve nás, abychom spočinuli v Boží dobrotě. V tomto posledním přikázání „Nezaviď svému bližnímu“ (Ex 20,17) jde o to, abychom se soustředili raději na vděčnost za všechno dobré, co nám náš nebeský Otec dává, než abychom si stěžovali kvůli tomu, co nemáme.
Desatero důrazně promlouvá k dnešní společnosti. Autor žalmu říká, že Boží přikázání jsou věčná. „Věrnost a právo koná svýma rukama, spolehlivá jsou všechna jeho pravidla! Na věčné věky jsou ustanovena, věrně a upřímně aby byla plněna“ (Ž 111,7.8, B21).
Bůh vyzývá svůj lid, aby se vrátil k Desateru, a dává nám toto zaslíbení: „A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem“ (Žd 8,10).
Bůh říká: “Vložím svůj zákon do jejich mysli.“ Jak tomu máme rozumět? Mít Boží zákon ve své mysli znamená, že jej známe. Je-li Boží zákon také v našem srdci, znamená to, že k němu máme citový vztah, že jej milujeme. I v této generaci Bůh potřebuje lidi, v jejichž srdcích a myslích bude zapsán zákon.
Tito lidé Jej milují, protože vědí, co všechno pro ně vykonal. Přijali Boží milost a svobodně se rozhodli žít podle Jeho rad. Díky Kristově moci jsou vysvobozeni ze sevření zla. Jsou vysvobození z jeho otroctví. V Ježíši jsou svobodní – svobodní k tomu, aby mohli žít zbožným, poslušným životem. Všimněte si, jak Jan v prorocké knize Zjevení charakterizoval Boží lid žijící v posledních dnech: „ Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši“ (Zj 14.12).

[mikim]

Človek je spasený preto, že koná dobré skutky, alebo dobré skutky koná preto, lebo už je spasený a je teda novým stvorením v Kristu Ježišovi narodeným z Boha – z Ducha? Milosť predsa vylučuje zásluhovosť a teda sa to nemôže spájať, lebo už by to nebolo jedine z milosti.

Milosť Božia nikdy nemôže byť pomocná barla pri našich zásluhách, čo sa týka spásy, lebo už by to nebolo jedine z milosti. Predsa samotné ovocie neurobí zo zlého stromu dobrý strom, lebo zlý strom prirodzene donáša zlé ovocie, a dobrý strom prirodzene donáša dobré ovocie. Teda najprv sa musí zmeniť strom, aby prinášal dobré ovocie a to už na Božiu chválu a nie na chválu stromu, lebo to Boh urobil strom dobrým a nie strom sám seba. To znamená, že najprv sa musí človek narodiť znova a teda skrze vieru v srdci človeka vyrastie zo semena ducha – Slova Božieho nový strom – nový človek, ktorý už prirodzene donáša skutky viery a ovocie Ducha na Božiu chválu, lebo je už novým stvorením v Kristu Ježišovi. Aby človek mohol žiť duchovným životom, musí sa najprv z Ducha narodiť.

Z toho logicky vyplýva, že skutky viery a ovocie Ducha vychádzajú z človeka preto, lebo už je spasený v Kristu Ježišovi a je teda už novým človekom narodeným z Boha – z Ducha.

Žiadny človek sa nespasí dodržiavaním skutkov zákona, lebo ak by ho aj dodržiaval a porušil by len jeden, tak porušil všetky. Ak by do puntíka dodržiaval sobotu, podľa nejakých kritérií a porušil by nejaké iné prikázanie, tak previnil sa proti všetkým a je hodný tak či tak odsúdenia. Rim 3:20 pretože zo skutkov zákona nebude ospravedlnené pred ním niktoré telo, lebo skrze zákon poznanie hriechu. Rim 3:28 A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. Jak 2:10 Lebo ten, kto by zachoval celý zákon a klesol by v jednom prikázaní, previnil sa proti všetkým.

Z toho sa nedá vykľučkovať

Pozrime sa na napĺňanie zákona na rovine Božej vyučovaním milosťou a to jedine skrze vieru.

Ak zákon hovorí - nezcudzoložíš a pozerá na skutok, tak milosť vyučuje srdce a to spôsobom – “ Mat 5:28 každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.“

Tu vidíme na akej rovine sa napĺňa zákon skrze vieru a to vyučovaní milosťou Božou. Je to teda vyššia rovina, ako ľudská morálna rovina. To, čo učí Kristus o napĺňaní zákona, je už na rovine Božej.

Ak tí, ktorí sú pod zákonom skutkov pozerajú na skutok, tak tí, ktorí sú pod zákonom viery sú vyučovaní milosťou, aby sme boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch a tak sa celí pripodobňovali na obraz Syna Božieho – zdokonaľovali a vyučovali milosťou no v istote spasenia v Kristu. Teda sme novým stvorením v Kristu Ježišovi. Napĺňame zákon viery, keďže sme pod milosťou a nie pod zákonom skutkov.

Ako vidíme je to teda viac ako ľudské morálne predstavy. Je to chodenie na rovine Božej. Tí, ktorí sú pod zákonom skutkov, chodia a napĺňajú ľudskú rovinu. Tí ktorí sú pod zákonom viery a teda vyučovaní milosťou, napĺňajú zákon na rovine Božej. No a Boh pozerá na srdce, aby vykúpený v Kristu svojím novým životom oslavoval Boha a tak napĺňal zákon vierou, a teda na rovine Božej.

...Tu vidíme na akej rovine sa napĺňa zákon skrze vieru a to vyučovaní milosťou Božou. Je to teda vyššia rovina, ako ľudská morálna rovina. To, čo učí Kristus o napĺňaní zákona, je už na rovine Božej.

Pořád jedna a tá samá bajka, kterou tady na Ačostým pořád dokola píšeš, Kristus neučí vůbec nic o naplňování zákona jen "na Boží rovině". Jsme lidé a musíme zákon plnit i na lidské rovině, Bůh Otec ani Pán Ježíš Kristus za nás zákon Desatera plnit nikdy nebude.


[KB1613] Ř 3:20 Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha. (…nomou of the law…,…nomou the law)

Vyřešení této záhady je jednoduché: hřích je přestoupením morálního zákona, tj. Desatera přikázání.
Kvůli tomuto přestoupení byl dán obřadní zákon, vysvětlující obětní systém, který měl být používán až do příchodu té dokonalé oběti, Beránka Božího, který dal svůj život za hříchy světa.
Tím, že známe morální zákon, víme, kdy hřešíme a potom teprve žádáme Boha o odpuštění.

[KB1613] Ř 3:28 Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.

[KB1613] Ř 3:31 Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.

[NBK] Ř 3:31 Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

Podle Pavla existují dva pohledy na záchranu: „Zákon“ a „milost“. Zákon určuje jisté normy, kterých lidé ve své vlastní síle nemohou dosáhnout. Milost přináší jak odpuštění minulosti, tak skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sílu k životu v přítomnosti. Pavel výslovně popírá, že Ježíšova smrt odstranila nezbytnost poslušnosti Zákona. Celou svou velkolepou rozpravu o milosti ve 3. Kapitole Římanům zakončuje veršem 31. Apoštol to nemohl vyjádřit jasněji. Odpověděl na naší otázku. Odstraňuje Boží milost zákon? Někteří náboženští vůdcové možná odpovídají „ano“. Apoštol konstatuje: „Vůbec ne!“ Zbavuje nás Boží milost poslušnosti vůči sobotě? O nic víc, než by nás zbavovala přikázání: „Nezabiješ, Nesesmilníš, Nepokradeš, Nevydáš křivého svědectví…“Logické je, když milosti zachráněný hříšník zachovávající z lásky devět z deseti přikázání začne zachovávat všech deset – jako znamení poslušnosti vůči svému Pánu. /Mark A. Finley – Téměř zapomenutý den, str. 81/

...Žiadny človek sa nespasí dodržiavaním skutkov zákona, lebo ak by ho aj dodržiaval a porušil by len jeden, tak porušil všetky. Ak by do puntíka dodržiaval sobotu, podľa nejakých kritérií a porušil by nejaké iné prikázanie, tak previnil sa proti všetkým a je hodný tak či tak odsúdenia.

Tyto verše zcela nezpochybnitelně a zcela jasně říkají, že spasení budou ti kdo dodržují Boží přikázání mezi které platí i ty z vyjmenované ve verši 15.

[KB1613] 1 J 5:2 Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázaní jeho ostříháme.
[KB1613] Zj 12:17 I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázaní Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.
[KB1613] Zj 14:12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy.
Bůh Otec dále říká:
Zjevení Janovo 22:13  Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední.
14  Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města.
15  Vně pak budou psi a čarodějníci, a smilníci, a vražedlníci, a modláři, i každý, kdož miluje a činí lež.

[CEP2001] 1 J 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.
[KB1613] Mt 5:19 Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.

[Viktorrealita]

[NBK] Ř 3:31 Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

No vidíš, keď som ti napísal, ako sa naplňuje zákon vierou a to na rovine Božej, tak je to u teba bájka. Kristus stavia naplnenia zákona na oveľa vyššiu úroveň. Ako sám vieš, v zákone je nie len dodržovanie soboty, ale aj napr. - nescudzoložíš! Keď sa dokonal skutok cudzoložstva, tak človek spáchal hriech cudzoložstva. No Kristus hovorí, že už scudzoložim vo svojom srdci, keď sa len pozriem na ženu s úmyslom ju o to požiadať. To znamená, že už samotné rozhodnutie v srdci, je cudzoložstvom, hoci skutok sa z nejakých príčin ani nemusel stať. Vidíš to? Tak je to z každým prikázaním.

Teda jediným motívom pri napĺňaní zákona a to na rovine Božej je Láska a nekonečná vďačnosť Bohu, ktorá sa do srdca vykúpeného preniesla skrz vieru v toho, ktorý sa obetoval za naše hriechy - Ježiša Krista. Takéto napĺňanie zákona a teda neustále vyučovanie a zdokonaľovanie milosťou Božou je teda prirodzeným dôsledkom vychádzajúcim z nového človeka narodeného z Boha – zo semena Ducha – Slova Božieho.

Ak by bolo potrebné konať niečo za tým účelom, aby sme si zaslúžili spasenie, potom také skutky by mali povahu osobného zisku a viedli by k sebachvále a neboli by motivované láskou. Je tak, je! Skutočnosť, že v milostí Boh dáva všetko zdarma a teda aj spasenie, lebo milosť je nezaslúžená priazeň, tak to vylučuje každý iný motív, aby vykúpený žil životom hodným svojho postavenia v Kristu okrem lásky a nekonečnej vďačnosti za všetko jedine Bohu.

Tak ešte raz. Ak sme teda dostali hotové spasenie vybojované samotným Bohom ako dar, tak jediným motívom, aby vykúpený v Kristu oslávil svojim životom Boha je jedine z lásky a nekonečná vďačnosť jedine Bohu. Ak by som sa nádejal na záslužné skutky, čo sa týka spásy, tak týmto, by som vylúčil spásu ako dar vychádzajúci z Božej milosti a urobil by som z toho odmenu za skutky. Je tak, je! Týmto by som vyzdvihol svoje vlastné ego a motívom by bol osobný zisk – teda spásu ako odmenu za skutky. No kde by potom bola láska, ako jediný motív ako odpoveď na milosť?

No a vykúpený v Kristu už nepozerá na sebazáchovu, lebo už je spasený naveky a jeho spása je darom od Boha. Je teda už novým človekom narodeným zo semena Ducha – Slova Božieho – z Boha a jediným motívom vedúcim ho k nasledovaniu a teda životu hodného jeho postavenia – postavenia dieťaťa Božieho je jedine láska k Bohu. No a odpoveďou skutočnej lásky je sebazaprenie. No a sebazaprenie to nie je vyzdvihovanie vlastného ega a vlastných zásluh, že.

To všetko znamená, že vykúpený v Kristu nedonáša skutky viery a ovocie Ducha preto, aby bol spasený, lebo už je naveky spasený, ale ich donáša preto, lebo je už novým človekom narodeným z Boha - zo semena Ducha – zo Slova Božie a teda z lásky. Skutky viery a ovocie ducha donáša tak prirodzene a ako donáša dobrý strom dobré ovocie a jedine to je Bohom prijímané, lebo ten strom vyrástol z Božieho semena a teda pre jeho slávu.

[Viktorrealita]

Mikim napísal: Ne spasení není jen z milosti a už nic k tomu nemusím dělat to je jasná lež ze které tě osobně odhaluje sám Pán Ježíš Kristus i apoštolové, kteří chodili s ním a učili se od něj, to jen ap.

Spasenie je jedine z milosti, teda z viery, aby bolo podľa milosti. Milosť Božia je neobmedzené pôsobenie lásky Božej. U vykúpeného v Kristu je potom láska jediným motívom a odpoveďou na milosť, čo samozrejme vylučuje zásluhovosť. Skutky viery a ovocie Ducha sú následkom a odpoveďou lásky, ktorá sa preniesla do srdca človeka skrze vieru v toho, ktorý sa obetoval za naše hriechy – Ježiša Krista.

Mikim napísal: Pavel samozvaný falešný apoštol, který s Kristem nikdy nebyl osobně a nechodil s ním a neučil se od něj si vymýšlí něco nové jiné, někdy učí úplný opak toho co Pán Ježíš Kristus o spasení. Stejně tak si ap. Pavel sám vymyslel, že se s Kristem setkal někde na poušti. Nenapsal kdy , kolikrát se sním setkal, co jej Ježíš učil, že má hlásat, atd. nic nic nic, vše si vymyslel. Kdyby se někdy kromě cesty do Damašku s Ježíšem setkal, tak by o tom psal stejně jako o setkání do Damašku nebo
podrobně jako ap. Jan ve Zjevení o vidění na Patmosu, takže věřím těm, kteří věří, že si vše vymyslel, resp. nasbíral od různých křesťanů na svých cestách a to pak prezentoval dále jako svůj mix pravdy. Něco z toho může být pravda něco je zcela jistě lež jak věž, která se staví i proti Pánu Ježíši Kristu, který nám to nejpodstatnější ke spáse sdělil, když zde byl a nepotřeboval později učit pravý opak o tom někoho dalšího ap. Pavla, ze kterého udělali křestané skoro Pána Boha, a dnes na to na to co učil Ježíš o tom kdo bude spasený a mít věčný život z vysoka kašlou. Takže podle mne jsou dopisy ap. Pavla v Písmu jen proto, abychom se na nich učili rozeznávat jeho lež od pravdy, nic víc, nic míň.

Dal si tu niečo od vášho kazateľa : Nedoceněný dar, Mark Finley, Advent Orion 2011, kap. 2, str. 33-44 .To si si nevšimol, že on nepopiera slová apoštola Pavla?

Tvrdíš, že niečo od apoštola Pavla je pravda a niečo je lož. Tak mi teda povedz, podľa akých krítérii posudzuješ, čo z toho je lož a čo z toho je pravdou? Ak svedok klame v niečom, tak celé jeho svedectvo je spochybnené. Ak si spochybnil časť svedectva Biblie, tak si ju spochybnil celú.

Mikim napísal: To, že budeme spaseni jen z milosti si prostě ap. Pavel, pokud se opravdu nesetkal s Kristem, nejspíše vymyslel nebo vycucal z prstu, ani Bůh a ani Ježíš to takto přímo nikdy neučili a dokonce ani další apoštolové, kteří chodili přímo s Ježíšem, že jsme jen a pouze milostí spasení skrze víru, kdyby to bylo důležité sdělení, musel by se o tom Bůh Otec a sám Pán Ježíš mnohonásobně krát v Písmu zmínit.

Ale Písmo sa o tom zmieňuje, len tebe Mikim, to z nejakého dôvodu nie je dané vidieť. Dokonca Pavol píše:
Gal 1:8 Ale aj keby sme vám my alebo anjel z neba zvestoval iné ako to, čo sme vám zvestovali, nech je prekliaty!
Gal 1:9 Jako sme už prv povedali, aj teraz zase hovorím, že ak vám niekto zvestuje iné evanjelium ako to, ktoré ste prijali, nech je prekliaty.
No a práve to, čo zvestovali je práve to evanjelium a teda spása jedine z milosti skrze vieru Mikim. Takže je to vážne, ak niekto učí niečo iné. No a to niečo iné, alebo prekrútené evanjélum je práve to, ak niekto učí spásu aj zo skutkov. K tomu sa účelovo priklonila napr. KC, Svedkovia J a pod. Ako vidím, tak k tomu si sa priklonil aj ty

Mikim napísal: Jediné s čím souhlasím je, že milost je Boží dar ke spáse (pokud i to ap. Pavel si sám nevymyslel), který je ale podmíněn činěním Boží vůle, dobrými skutky a skutky zákona Desatera.

Logika nepustí mikim. Milosť by už nebola milosťou, ak by to bolo podmienené skutkami, ale bola by odmenou. A teda ani dar nie je darom, ak sa niečím podmieni, ale odmenou za niečo, že.
Skús si pozrieť, prečo sa volá dar darom a nie je odmenou.
Bez viery v Božie Slovo sa nedá osláviť Boh. Je tak, je! Ak viera - spasenie je darom od Boha a to jedine z milosti a ak ho ešte nemáme - ešte neveríme, tak nikto od nás nemôže očakávať poslušnosť v našej nevere a ani nikto nemôže očakávať od nás skutky Bohu ľúbe, teda plné lásky k Bohu. Ty to podmieňuješ najprv skutkami, aby na základe nich sme dostali ten dar. Ale ako môžeme mať najprv skutky viery a ovocie ducha, keď sme ten dar ešte nedostali a teda ani neveríme. Aj tak by to bolo odmenou a nie darom.

Ak ten dar už máme, tak poslušnosť už vychádza z nového človeka narodeného z Ducha - z Boha. Dar milosti nie je odmenou, tak ako milosť sa neudeľuje na základe zásluh. Potom by nebola milosť milosťou

Ako som tu už písal:
Ak väzňa prepustia za dobré správanie, tak nepotrebuje milosť prezidenta a jeho prepustenie je odmenou za dobré správanie. Nemôže to byť z milosti a súčasne aj za dobré správanie. Buď jedno, alebo druhé a nie z milosti plus zo skutkov. To je blud! Lebo by to už nebolo z milosti.

Fakt ale je, že každý človek je ako tí väzni zotročený hriechom a odsúdený za každý jeho hriech na smrť. Tak mi teda povedz, čím človek odčiní, akými skutkami, aby odčinil všetky tieto svoje hriechy, očistil sa a dosiahol spásu, ak za každý jeho hriech je hodný smrti?

No ak väzňovi dá prezident milosť, tak už bol prepustený z milosti a nie za dobré správanie – zo skutkov a teda jeho sloboda je darom od prezidenta. Ak už je väzeň prepustený z milosti, tak je už nekonečne vďačný za milosť a slobodu. No a práve tá istá milosť ho vyučuje a zdokonaľuje, aby sa správal tak, ako sa má správať. No už je naveky slobodný v Kristu. Jedine tak milosť vyučuje a to v zasľúbení Božom a teda v istote spásy v Kristu.

Mikim napísal: Zároveň nevěřím, že úplně vše co je v Písmu je inspirováno duchem Svatým, Bibli si poskládali z různých knih přece jen sami křesťané, že by u toho byl Bůh je jen tradice vytvořena křesťany.Neexistuje žádné vidění, kde by Bůh přikázal komukoliv : "a z těchto knih poskládáte Bibli"! a ta se stane pro Vás všechny 100% svatou a dokonalou.

Tak mi teda oznám kritéria, podľa ktorých posudzuješ, čo je v Biblii pravdou a čo lžou? Ak žiadné kritérium nemáš, lebo si ho spochybnil, tak len zavádzaš a je to opovážlivosť toto tvrdiť.Týmto zneuctievaš Sväté Písmo inšpirované samotným Bohom a popieraš Božiu moc pri skompletovaní Biblie a jej dostatočnosť vo všetkom. Myslím si, že aj z toho plynie aj tá tvoja sústredenosť na rôzne posolstvá od EGW a pod.

[Viktorrealita]

cit: Někteří křesťané si myslí, že když jsou spasení Boží milostí, nemusí již zachovávat Boží zákon.

Vykúpený v Kristu z pohľadu Boha si toto nikdy nemyslí, lebo má nové srdce naplnené Slovom Božím a teda aj novú myseľ. Dobrý strom vzídeny zo semena Ducha – Slova Božieho prirodzene donáša dobré ovocie.

Cit: Jenže láska vždy vede k poslušnosti, a nikoliv k neposlušnosti. Oddané křesťany láska k nebeskému Otci motivuje k zachovávání jeho přikázání. Ježíš řekl: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (J14.15).
Říká snad Ježíš: „Jestliže mě milujete, nemusíte už zachovávat má přikázání“? Ne! Odpovědí lásky je svobodné zachovávání toho, co Bůh lidem určil za správné.

Láska k Bohu vychádza jedine z viery v Božie Slovo. Teda je jasné, že Božie Slovo evanjelia, ktoré človek prijal vierou v Krista v sebe nesie lásku Božiu v jeho milosti. To znamená, že moc lásky sa preniesla vierou do srdca človeka a pôsobí navonok na myslení a konaní. Najprv kazateľ povie, že láska vedie vždy k poslušnosti a motivuje k zachovávaniu jeho prikázaní. OK! Lenže kto má lásku ku Kristu, tak ako môže takto zmýšľať – už môžem hrešiť a nemusím už zachovávať prikázania Božie? To je absurdné! Kto už skutočne uveril Kristu v Pravde evanjelia, tak už nemôže zmýšľať, ako keby neveril a ani žiť ako keby neveril. Je už novým stvorením v Kristu Ježišovi.

Mikim protirečíš kazateľovi, ktorého sám cituješ? Lebo on píše o spáse jedine z milosti:

cit: Svého nebeského Otce poslouchám ne proto, že se snažím získat si jeho přízeň. Poslušnost je reakcí mé vděčnosti a lásky. Poslouchám ho ne proto, abych byl spasen, ale proto, že jsem spasen. Vyjadřuji tak svou vděčnost za dar spasení. Svou poslušností si spasení nikdy nezískám. Spasení již pro mě získal Ježíš na kříži.

To predsa znamená, že poslušnosť už vychádza z nového človeka narodeného z Boha. Teda vykúpený skutky viery a ovocie Ducha donáša nie preto, aby bol spasený, lebo už je spasený, ale donáša ich z lásky a vďačnosti jedine Bohu. Teda vychádza jú z lásky ktorá sa preniesla vierou do srdca človeka.

cit: Pokud jsme skutečně poznali Krista jako svého Zachránce a dali mu své srdce, přirozenou odpovědí je to, že jej chceme poslouchat.

To tvrdím aj ja. No ty mikim tomu protirečíš a pritom sám cituješ tohto vášho kazateľa

Mikim , súhlasíš s tým čo píše tento váš kazateľ, ktorého cituješ? Nevyzerá, že by tvrdil, že Pavol si to vymyslel.

cit: Křesťany, kteří jsou spasení milosti, vede tato zpráva k tomu, aby žili spravedlivým a svatým životem

Správne, sme spasení jedine z milosti a to nás prirodzene vedie, aby sme žili spravodlivý a svätý život.

Cit: Milost je Boží milosrdenství, Boží slitování, Boží odpuštění. Milost je Boží moc. Milost je Boží láska projevená hříšníkům.

Správne, milosť je Božou mocou a je neobmedzeným pôsobením Božej lásky na nás. Skutky viery a ovocie Ducha už vychádzajú tak prirodzene ako voda z prameňa a tým prameňom je Kristus a jeho Slovo v srdci človeka.

Odstraňuje milost Boží zákon? Pokud jsem spasen milostí, vede mě to k tomu, abych přestupoval Boží zákon? „To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme“ (Ř 3.31). Pavel tím říká, že víra ve spasení skrze milost neodstraňuje zákon, ale naopak potvrzuje jeho platnost. Lidé, kteří jsou spaseni milostí, zákon zachovávají. Milost nás vede k zachovávání Božího zákona, ne k tomu, abychom jej přestupovali.

Správne, milosť Božia nás k tomu vedie a teda nie ja, ale milosť Božia ktorá je so mnou.
Gal 3:24 takže zákon bol naším pestúnom, vedúcim nás ku Kristovi, aby sme boli ospravedlnení z viery
Gal 3:25 Ale odkedy prišla viera, nie sme viac pod pestúnom.
Tak teda naplňame zákon vierou a to na Božej rovine.

Policista byl mou argumentací překvapen, a tak souhlasil: „Dobrá, pane kazateli, tentokrát vám dávám milost. Jeďte!“ Co jsem si zasloužil, když jsem přestoupil zákon? Blokovou pokutu! Tak to má být podle zákona.
Když jsem dostal milost, osvobodilo mě to od trestu za porušení zákona? Ano. Osvobodilo mě to i od platnosti zákona? Určitě ne. Rozhodně bych se nevrátil do auta a své manželce neřekl: „Zlato, nejsem pod zákonem – už nepodléhám zákonu. Jsem pod milostí. Odteď už můžeme jezdit tak rychle, jak jen budeme chtít!“

Je jasné, že Božia milosť vyučuje. Kto je pod milosťou, tak napĺňa zákon a to nie len preto, že dostane za to trest, ale z lásky a vďačnosti jedine Bohu. A práve toto je napĺňanie zákona na rovine Božej. Teda z viery, aby bolo podľa milosti.

cit: Nepřišel ani proto, aby odstranil čtvrté přikázání: „Pamatuj na den sobotního odpočinku“. Proto je v Bibli napsáno, že „podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagogy“ (L 4.16). Tak jako Ježíš nepřišel zrušit přikázání „Nepokradeš“, „Nezabiješ“, „Nesesmilníš“ nebo kterékoli jiné z Desatera, nepřišel zrušit ani přikázání o sobotě. Naopak Ježíš přišel, aby žil život láskyplné poslušnosti vůči Božímu zákonu.
Přikázání o sobotě je z určitého důvodu jádrem, srdcem Desatera. První čtyři přikázání charakterizují náš vztah k Bohu. Dalších šest přikázání určuje náš vztah k našim bližním. Přikázání o sobotě nás vybízí k tomu, abychom uctívali svého Stvořitele, což je samotný základ naší poslušnosti.

Vykúpený v Kristu je pod milosťou a z lásky k Bohu uctieva už každý deň a nie len v siedmy. To je napĺňanie zákona na rovine Božej.

Ako vidíme tak ten kazateľ neprotirečí Pavlovi, ale ho cituje

Snaha zachovávat zákon ve své síle se podobá snaze přeplavat Atlantský oceán.

Správne. No, mikim chce vlastnou silou preplávať Atlantik, a milosť berieš ako pomocnú barlu, že.

Cit: Mohli byste být světovou jedničkou v plavání, ale vzdálenost je příliš velká. Ať bychom se snažili jakkoli, sami nejsme schopni zachovat Boží zákon. Pokud bychom zachovávání zákona považovali za prostředek, jak dosáhnout spasení, naše marné pokusy o jeho dodržování by nás vedly leda k zoufalství. Neustále bychom se cítili jako odsouzenci. Avšak pokud je zdrojem spasení Ježíš, pohled na zákon se radikálně mění.

Správne

Být pod milostí znamená, že jsem přijal Kristovu milost, dostal jeho odpuštění a byl jsem naplněn jeho mocí prostřednictvím Ducha svatého. Ježíš Kristus vepsal svůj zákon do mého srdce a do mé mysli a já ho toužím poslouchat.

Správne, potom skutky viery a ovocie Ducha už vychádzajú z nového srdca, ktoré je vierou naplnené Slovom Božím plným jeho lásky v milosti.

cit: Této změně Bible říká „znovuzrození“.

Správne a zo znovuzrodenia vychádza prirodzene aj nový život v Kristu.

cit: Podstatu celého zákona můžeme tedy shrnout do jediného slova – láska. První čtyři přikázání Ježíš vyjádřil slovy „milovat Boha“, posledních šest přikázání shrnul do příkazu „milovat bližního“.
Skutečná a dokonalá láska tedy znamená, že budeme milovat nebeského Otce a své bližní. Láska vede vždy k poslušnosti.

Správne, láska ktorá sa preniesla vierou v Božie Slovo evanjelia Ježiša Krista vedie vždy k poslušnosti.

cit: Tito lidé Jej milují, protože vědí, co všechno pro ně vykonal. Přijali Boží milost a svobodně se rozhodli žít podle Jeho rad. Díky Kristově moci jsou vysvobozeni ze sevření zla. Jsou vysvobození z jeho otroctví.

Vďaka Kristovej moci sú slobodní v Kristu a nie vlastnej. No a prijali Božiu milosť nie preto, že na to prišli sami zo seba, ale preto, lebo Otec na nebesiach im to zjavil v ich srdciach .

[mikim]

Mikim napísal: Ne spasení není jen z milosti a už nic k tomu nemusím dělat to je jasná lež ze které tě osobně odhaluje sám Pán Ježíš Kristus i apoštolové, kteří chodili s ním a učili se od něj, to jen ap.

Spasenie je jedine z milosti, teda z viery, aby bolo podľa milosti. Milosť Božia je neobmedzené pôsobenie lásky Božej. U vykúpeného v Kristu je potom láska jediným motívom a odpoveďou na milosť, čo samozrejme vylučuje zásluhovosť. Skutky viery a ovocie Ducha sú následkom a odpoveďou lásky, ktorá sa preniesla do srdca človeka skrze vieru v toho, ktorý sa obetoval za naše hriechy – Ježiša Krista.

Mikim napísal: Pavel samozvaný falešný apoštol, který s Kristem nikdy nebyl osobně a nechodil s ním a neučil se od něj si vymýšlí něco nové jiné, někdy učí úplný opak toho co Pán Ježíš Kristus o spasení. Stejně tak si ap. Pavel sám vymyslel, že se s Kristem setkal někde na poušti. Nenapsal kdy , kolikrát se sním setkal, co jej Ježíš učil, že má hlásat, atd. nic nic nic, vše si vymyslel. Kdyby se někdy kromě cesty do Damašku s Ježíšem setkal, tak by o tom psal stejně jako o setkání do Damašku nebo
podrobně jako ap. Jan ve Zjevení o vidění na Patmosu, takže věřím těm, kteří věří, že si vše vymyslel, resp. nasbíral od různých křesťanů na svých cestách a to pak prezentoval dále jako svůj mix pravdy. Něco z toho může být pravda něco je zcela jistě lež jak věž, která se staví i proti Pánu Ježíši Kristu, který nám to nejpodstatnější ke spáse sdělil, když zde byl a nepotřeboval později učit pravý opak o tom někoho dalšího ap. Pavla, ze kterého udělali křestané skoro Pána Boha, a dnes na to na to co učil Ježíš o tom kdo bude spasený a mít věčný život z vysoka kašlou. Takže podle mne jsou dopisy ap. Pavla v Písmu jen proto, abychom se na nich učili rozeznávat jeho lež od pravdy, nic víc, nic míň.

Dal si tu niečo od vášho kazateľa : Nedoceněný dar, Mark Finley, Advent Orion 2011, kap. 2, str. 33-44 .To si si nevšimol, že on nepopiera slová apoštola Pavla?

Tvrdíš, že niečo od apoštola Pavla je pravda a niečo je lož. Tak mi teda povedz, podľa akých krítérii posudzuješ, čo z toho je lož a čo z toho je pravdou? Ak svedok klame v niečom, tak celé jeho svedectvo je spochybnené. Ak si spochybnil časť svedectva Biblie, tak si ju spochybnil celú.

Mikim napísal: To, že budeme spaseni jen z milosti si prostě ap. Pavel, pokud se opravdu nesetkal s Kristem, nejspíše vymyslel nebo vycucal z prstu, ani Bůh a ani Ježíš to takto přímo nikdy neučili a dokonce ani další apoštolové, kteří chodili přímo s Ježíšem, že jsme jen a pouze milostí spasení skrze víru, kdyby to bylo důležité sdělení, musel by se o tom Bůh Otec a sám Pán Ježíš mnohonásobně krát v Písmu zmínit.

Ale Písmo sa o tom zmieňuje, len tebe Mikim, to z nejakého dôvodu nie je dané vidieť. Dokonca Pavol píše:
Gal 1:8 Ale aj keby sme vám my alebo anjel z neba zvestoval iné ako to, čo sme vám zvestovali, nech je prekliaty!
Gal 1:9 Jako sme už prv povedali, aj teraz zase hovorím, že ak vám niekto zvestuje iné evanjelium ako to, ktoré ste prijali, nech je prekliaty.
No a práve to, čo zvestovali je práve to evanjelium a teda spása jedine z milosti skrze vieru Mikim. Takže je to vážne, ak niekto učí niečo iné. No a to niečo iné, alebo prekrútené evanjélum je práve to, ak niekto učí spásu aj zo skutkov. K tomu sa účelovo priklonila napr. KC, Svedkovia J a pod. Ako vidím, tak k tomu si sa priklonil aj ty

Mikim napísal: Jediné s čím souhlasím je, že milost je Boží dar ke spáse (pokud i to ap. Pavel si sám nevymyslel), který je ale podmíněn činěním Boží vůle, dobrými skutky a skutky zákona Desatera.

Logika nepustí mikim. Milosť by už nebola milosťou, ak by to bolo podmienené skutkami, ale bola by odmenou. A teda ani dar nie je darom, ak sa niečím podmieni, ale odmenou za niečo, že.
Skús si pozrieť, prečo sa volá dar darom a nie je odmenou.
Bez viery v Božie Slovo sa nedá osláviť Boh. Je tak, je! Ak viera - spasenie je darom od Boha a to jedine z milosti a ak ho ešte nemáme - ešte neveríme, tak nikto od nás nemôže očakávať poslušnosť v našej nevere a ani nikto nemôže očakávať od nás skutky Bohu ľúbe, teda plné lásky k Bohu. Ty to podmieňuješ najprv skutkami, aby na základe nich sme dostali ten dar. Ale ako môžeme mať najprv skutky viery a ovocie ducha, keď sme ten dar ešte nedostali a teda ani neveríme. Aj tak by to bolo odmenou a nie darom.

Ak ten dar už máme, tak poslušnosť už vychádza z nového človeka narodeného z Ducha - z Boha. Dar milosti nie je odmenou, tak ako milosť sa neudeľuje na základe zásluh. Potom by nebola milosť milosťou

Ako som tu už písal:
Ak väzňa prepustia za dobré správanie, tak nepotrebuje milosť prezidenta a jeho prepustenie je odmenou za dobré správanie. Nemôže to byť z milosti a súčasne aj za dobré správanie. Buď jedno, alebo druhé a nie z milosti plus zo skutkov. To je blud! Lebo by to už nebolo z milosti.

Fakt ale je, že každý človek je ako tí väzni zotročený hriechom a odsúdený za každý jeho hriech na smrť. Tak mi teda povedz, čím človek odčiní, akými skutkami, aby odčinil všetky tieto svoje hriechy, očistil sa a dosiahol spásu, ak za každý jeho hriech je hodný smrti?

No ak väzňovi dá prezident milosť, tak už bol prepustený z milosti a nie za dobré správanie – zo skutkov a teda jeho sloboda je darom od prezidenta. Ak už je väzeň prepustený z milosti, tak je už nekonečne vďačný za milosť a slobodu. No a práve tá istá milosť ho vyučuje a zdokonaľuje, aby sa správal tak, ako sa má správať. No už je naveky slobodný v Kristu. Jedine tak milosť vyučuje a to v zasľúbení Božom a teda v istote spásy v Kristu.

Mikim napísal: Zároveň nevěřím, že úplně vše co je v Písmu je inspirováno duchem Svatým, Bibli si poskládali z různých knih přece jen sami křesťané, že by u toho byl Bůh je jen tradice vytvořena křesťany.Neexistuje žádné vidění, kde by Bůh přikázal komukoliv : "a z těchto knih poskládáte Bibli"! a ta se stane pro Vás všechny 100% svatou a dokonalou.

Tak mi teda oznám kritéria, podľa ktorých posudzuješ, čo je v Biblii pravdou a čo lžou? Ak žiadné kritérium nemáš, lebo si ho spochybnil, tak len zavádzaš a je to opovážlivosť toto tvrdiť.Týmto zneuctievaš Sväté Písmo inšpirované samotným Bohom a popieraš Božiu moc pri skompletovaní Biblie a jej dostatočnosť vo všetkom. Myslím si, že aj z toho plynie aj tá tvoja sústredenosť na rôzne posolstvá od EGW a pod.

...Spasenie je jedine z milosti, teda z viery, aby bolo podľa milosti.
Bůh JHVH, Pán Ježíš Kristus a ani apoštolové, kteří chodili s ním si to ale vůbec takto nikdy nemysleli.
Spasení je jednoznačně podle celého Písma (NZ) dle milosti a z ní vyplývajících dobrých skutků a stejně tak ze skutků Zákona, pro křesťany jen Desatera, pro židy ze skutků celého dosud platného Mojžíšova zákona:

Studuj:
http://www.sevenroses.cz/index.php/vira-skutky-spasa

http://www.sevenroses.cz/index.php/vira ... asa-cast-2
http://www.sevenroses.cz/index.php/vir ... asa-cast-3

...U vykúpeného v Kristu je potom láska jediným motívom a odpoveďou na milosť, čo samozrejme vylučuje zásluhovosť. Skutky viery a ovocie Ducha sú následkom a odpoveďou lásky, ktorá sa preniesla do srdca človeka skrze vieru v toho, ktorý sa obetoval za naše hriechy – Ježiša Krista.

Může to tak být s tím, já jsem opakuji nikdy nepsal, že jsme spaseni jen na základě skutků, vše musí být propojeno láskou, Milost+dobré skutky + skutky Desatera, protože konec zákona je láska.

...Tvrdíš, že niečo od apoštola Pavla je pravda a niečo je lož. Tak mi teda povedz, podľa akých krítérii posudzuješ, čo z toho je lož a čo z toho je pravdou? Ak svedok klame v niečom, tak celé jeho svedectvo je spochybnené. Ak si spochybnil časť svedectva Biblie, tak si ju spochybnil celú.

Ano ap. Pavel není pravým apoštolem, apoštolem se prohlásil sám, a podle toho co učí se buď ztotožňuje s Bohem a Pánem Ježíšem Kristem a ostatními apoštoly nebo učí pravý opak než oni, ale odkazy jsem tady už dával mnohokrát:
http://jesuswordsonly.com/books/175-pau ... jesus.html

Apoštol Pavel = služebník s-atana
Opraveny první dva odkazy, nyní již funkční:
http://www.sevenroses.cz/index.php/pave ... -sluzebnik

http://www.sevenroses.cz/index.php/pave ... luzebnik-2

http://www.sevenroses.cz/index.php/pave ... chanan-2-2

Žádný apoštol se tolik neliší od Pána Ježíše Krista jako samozvaný ap. Pavel!!!

...Milosť by už nebola milosťou, ak by to bolo podmienené skutkami, ale bola by odmenou. A teda ani dar nie je darom, ak sa niečím podmieni, ale odmenou za niečo, že.
To jsou ale jen něčí nebiblické vyřčené lidské báje na toto téma, které se za každou cenu snaží obhájit spasení jen milostí!
Prostě přes milost+dobré skutky+skutky zákona vlak nejede a nemůžeš to nijak obkecat. Ap. Pavel nemá patent na pravdu o spasení to si uvědom a začni poslouchat v tomto Pána Ježíše! A ten nikdy nemluvil o spasení milostí.
Že by ap. Pavel mluvil ve všem pravdu boží 100% pochybuji. Stejně tak v Bibli nemusí být vše 100% pravda, když mluví jen omylní lidé. V Bibli je Boží slovo ale ne v celé Bibli, to si pouze někdo vymyslel a od té doby se to traduje, ap. Pavel je toho příkladem, že ne všechno slovo je Boží. Bibli si složili dohromady sami lidé, nikoliv Bůh a andělé a není jediný důkaz, který by nám říkal, že Bůh dal třeba někomi vidění, aby dal do Bible to a ono, ne to si křesťané z velkého množství materiálů vybrali úplně sami:
Prostuduj:
http://myty.info/view.php?cisloclanku=2005040004