Konference Česko-Slovenské unie CASD 2019

[Neregistrovaný]

http://www.adialog.eu/2019/03/jakub-fra ... irkev.html

[ambassador]

http://www.adialog.eu/2019/03/jakub-fra ... irkev.html

Článek je psán jako napínavě čtivá "detektivní zápletka" s rozuzlením a částečně oddálením některých kvasících procesů v naši církvi. S tím, že řada členů již věděla výsledek, jak to dopadlo před napsáním tohoto článku.
Ve 4 odstavci jsou myšlenky o podílu pozorovatele na přípravě pozměňujících návrhů v případě, že ordinace žen neprojde. Není jasné, kde a jak se tato příprava odehrávala..
V případě neschválení ordinace žen se ve 14 odstavci pozorovatel řadí skrytou aktivitou mezi delegáty v přípravě na pozměňující návrhy. Tato moje poznámka není negativním pohledem na celý článek. Pisatel článku je svědectvím o pohotovostní snaze nějak zasáhnout do konferenčního zápasu o posun církve. Žel, jako pozorovatel má omezené, vlastně žádné možnosti. Jediná možnost by byla, kdyby někdo z delegátů dál na začátku návrh k hlasování, aby hosté mohli vstoupit pouze do diskuze. Zřejmě ten návrh nikdo nedal a tímto nemohli pozorovatelé ovlivnit průběh konference.
V podstatě mě oslovil velký zájem pozorovatele o dění v církvi. V tomto směru se starší generace
nemusí obávat zapojovat mladou generaci do směrování církve.

[Tomáš Kábrt]

http://www.adialog.eu/2019/03/jakub-fra ... irkev.html

Skutečně otevřená církev? ptá se její mladý člen, který se na své náklady zúčastnil její čtyřdenní konference jako pozorovatel. Raduje se z každého náznaku, že by odpověď mohla být pozitivní - zájmu předsedy o jeho názor, některých delegátů o jeho návrhy a nápady, umožnění účasti mezi zájemci o nahlédnutí do církevního účetnictví... Jak odpověděla konference na jeho otázku? Přijala ústavu, která neumožňuje na žádné konferenci dát pozorovateli slovo. Přijala ji k jeho zděšení "formou klikání mezi navrhovanými změnami, aniž bychom znali kontext". K návrhu sboru, ze kterého přijel, nepřipustila ani jediný příspěvek do rozpravy a bez diskuze jej zamítla. O zefektivnění organizace církve týkající se sedmimístných finančních částek ročně i z jeho z desátků rozhodla konference tak, že nikdo neví, co rozhodnutí znamená a mladý pozorovatel tak ani nevěří, že se v dohledné době uskuteční. Rozhodnutí o ordinaci žen do plné duchovenské služby a odmítnutí represívního tlaku celosvětového ústředí církve na regiony, které zrovnoprávňují ženy, mu dalo trochu naděje, že " slova nově schválené vize nebudou jen na papíru, ale že se skutečně posouváme kupředu". Potěšila jej závěrečná slova předsedy o otevřenosti laikům, i když "nás" (zaměstnance církve) "můžou někdy rušit" (!). Obětavý mladý pozorovatel se s touto odpovědí snad spokojí. Co my starší, kteří jsme za stav církve plně odpovědní? Také se s tím spokojíme? Pokud jde o mne, je mi hanba. Je mi to moc líto, Jakube.

[Milan]

Článek Jakuba Fraje vznikl díky jeho iniciativě a také ochotě některých sociálních médií jej sdílet. „Zcela skromně a nezištně“ podotýkám, že zpravodaj jeho domovského sboru postupně zveřejní několik různých pohledů z pera svých delegátů konference ČSU.
Několik poznámek ke zmíněného článku a ke komentářům:
Mám za to, že Jakub dokáže vyjádřit svůj názor, a nepotřebuje paternalistickou ochranu.
Jak sám autor zmiňuje, je zvoleným delegátem na Konferenci Českého sdružení, což znamená, že má důvěru a podporu svého mateřského sboru. Je námětem k přemýšlení, zda pravidla nominace umožňují zastoupení všech (věkových) skupin a zda menší sbory mají odvahu vysílat na konference členy, kteří „nemají dostatek zkušeností“. O to více mohou mít elánu, chuti se učit, důvěry v budoucí uspořádání.
O čem vypovídá postavení Jakuba Fraje jako účastníka konference ČSU „na vlastní náklady“? Mimo jiné o tom, že jako člen církve má možnost naslouchat zprávám, účastnit se neformálních setkání, být přítomen jednání s hospodářem Unie k vedení účetnictví, spolupracovat s delegáty a poskytovat jim náměty do diskuze, pro formulaci návrhů apod. Ústava církve jej v tom nijak neomezuje. I kdyby dostal statut hosta a právo promluvit, nebudou jeho práva na konferenci stejná, jako práva delegátů. Nemohl by hlasovat, ani podávat návrhy na usnesení či k procedurálnímu postupu. „Právo být slyšen“ není stejné jako „právo podílet se na rozhodování“. Konference je ostatně suverénní orgán. Může rozhodnout, že účastník konference získá postavení hosta a hostům dá právo promluvit. Je třeba si uvědomit, že takováto usnesení musí být hodnotově neutrální-tzn. buď platí pro všechny, bez ohledu na jejich názory, nebo pro nikoho. Osobně bych si nepřál, aby se na konferenci zaregistrovalo například 30 zastánců „pravověrných názorů“ nebo „ultraliberálů“ a automaticky získali právo účastnit se diskuzí.
Organizační schéma konference a způsob řízení diskuzí. Chyby, ke kterým došlo nebyly záměrné. Ale dost možná byly důsledkem nedostatečné organizační přípravy jednání. Jednají-li zároveň výbory i plénum, a zástupci předkladatele či zpravodajové k navrženým bodům zasedají ve výborech, je zřejmé, že dojde k časovým prodlevám a na plénu se bude jednat o bodech agendy „druhé kategorie“. Bod týkající se nominace byl zařazen na program jednání v sobotu večer po 20:00 hod. Bod představení návrhu změn ústavy v neděli dopoledne, s časovým omezením stále neprojednaného bodu o ordinaci žen a vidinou konce konferenčního jednání na dohled. (návrh změn v ústavě byl předán členům příslušného výboru v sobotu a příprava procesu pro redakci a představení textu probíhala v neděli od brzkého rána). Určitě by příkladů bylo více.
Jak se hodnotí konference z hlediska nákladů, efektivního využití času a prostředků? Zkusme si vyčíslit náklady, nejen přímé -za uhrazené faktury, cestovní náhrady apod. Přijměme několik zjednodušujících předpokladů (každý čtenář si může parametry odhadnout dle svých nejlepších znalostí). Jeden pracovní den delegáta stojí v průměrných režijních nákladech 4000,-Kč. Za zaměstnance církve nese tyto náklady zaměstnavatel, ostatní delegáti tyto prostředky přináší jako osobní vklad. Ubytování a cestovní náklady jsou cca 1000,-Kč na delegáta a den. Cena za jeden den jednání (a 215 delegátů) je 2 150 000 Kč. (Při čtyřech konferenčních dnech, z nichž jsou dva dny jednací, jeden den je vyhrazen společenství a jeden den spolkne cesta). Jestliže se nedokonalou organizací připravíme o 10% času k jednání, stojí nás to 430 000Kč. Pokud to bude 20% času, náklady jsou 860 000Kč. O pocitech účastníků ani nemluvě. Jedna jednací hodina stojí 172 000 Kč (25 hodin jednání pléna). Každá minuta jednání pléna tak má cenu bezmála 2 900 Kč. Jsou hodnoty, cenou nevyčíslitelné. Jsou hodnoty, jejichž náklady stojí za to nést. Kde začíná marnění času a prostředků? A jak se tomu dá čelit?
Konečně je tu osobní schopnost unést „výhru“ nebo „prohru“.
Existuje průsečík „základních lidských práv“ a křesťanských ctností? Pokud ano, jak si z tohoto pohledu stojí konferenční setkání? Z lidských práv připadá v úvahu nejspíše právo na rovné zacházení, svobodu svědomí a projevu, právo volební, právo na odpor, právo na osobní důstojnost. Kardinálními ctnostmi jsou prozíravost (moudrost), uměřenost (mírnost, střídmost), spravedlnost a statečnost (udatnost).
Probíhala konference tak, že lze její výsledky označit za nelegitimní? Je-li nominace delegátů nelegitimní (tzn. církev porušuje ústavou církve dané právo na rovné zacházení tím, že umožňuje nominaci jak na základě volby, tak z titulu služby), pak je celé jednání konference nelegitimní, protože část delegátů nemá platný mandát. Jestliže akceptujeme byť jediné usnesení konference jako platné, např.: Mikuláš Pavlík je právoplatným předsedou výboru ČSU, nebo rozhodnutí, jímž konference prohlásila, že nebude uplatňovat „postupy dosahování jednoty dle GK“, či přihlášení se k ordinaci žen do kazatelské služby, znamená to, že konference byla z hlediska nominace delegátů legitimní. Pak platí, že stávající pravidla nominace, daná ústavou musíme přijmout i pro nadcházející konference, ať se nám líbí, nebo ne. Ostatně, církev je z hlediska organizace spíše spolkem (organizace zdola), nebo korporátní strukturou (organizace shora), než „státem ve státě“.
Byly procesy přijímání usnesení procesně vadné natolik, že jejich výsledky lze označit za neplatné? Přijmeme-li premisu že volba většiny rozhoduje, pak platí vše, na čem se tato konference usnesla. Žádné rozhodnutí nebylo přijato bez hlasování a většinového názoru. Výhrada svědomí tím není dotčena. Otázkou, nebo spíše vykřičníkem zůstává, jak byla nastavena příprava podkladů a jak bylo nakládáno s časem, který měla konference k dispozici pro rozhodování. Samostatnou kapitolou je řízení procesů. Zkusme se při hodnocení uplynulé konference řídit skutečností, že věc je skončena. Chceme-li poukázat na nedostatky, hledejme řešení, jak chybám v budoucnu předejít.
Vnímám poslední konferenci ČSU jako setkání lidí, ochotných se zapojit do budování církve, schopných hájit své názory i naslouchat zastáncům jiných názorů, připraveným přehodnotit své postoje k určitým tématům tváří v tvář argumentům oponentů i trvat na těch zásadních, uznávajícím rozhodnutí většiny ve věcech organizačních. Díky vám a díky Pánu Bohu za vás, bratři a sestry.

[Neregistrovaný]

I mne postřeh Jakuba i Milana zaujal, taky napíšu pár postřehů a komentářů:

Je námětem k přemýšlení, zda pravidla nominace umožňují zastoupení všech (věkových) skupin a zda menší sbory mají odvahu vysílat na konference členy, kteří „nemají dostatek zkušeností“

Co by mělo být tím "dostatkem zkušeností"? Sám Jakub píše, že někteří lidi o návrzích ani nechtěli diskutovat, mám za to, že to byli právě ti "zkušení", kteří byli na konferencích už min.10x. Zažil jsem, jak sbory vyslali na konferenci extrémistu i lidi, kteří vůbec nebyli "v obraze", bez přehledu, bez vlastního názoru.

O čem vypovídá postavení Jakuba Fraje jako účastníka konference ČSU „na vlastní náklady“? Mimo jiné o tom, že jako člen církve má možnost naslouchat zprávám, účastnit se neformálních setkání, být přítomen jednání s hospodářem Unie k vedení účetnictví, spolupracovat s delegáty a poskytovat jim náměty do diskuze, pro formulaci návrhů apod. Ústava církve jej v tom nijak neomezuje.

Podle mne je tento názor naivní představa, možnost "naslouchat", "být přítomen", "účastnit se neformálních setkání" - k čemu to?
Pochybuji, že by někdo vzal nějaký jeho námět do diskuze či formuloval nějaký návrh dle něho.

Jak se hodnotí konference z hlediska nákladů, efektivního využití času a prostředků?

Konference je drahá záležitost, zlevnit by šla snížením počtu delegátů (zbytečně moc), pořádáním ve vlastním objektu (máme na to velké modlitebny), projednáním některých bodů předem (v době elektronické komunikace nic převratného), lepším řízením diskuse, možná i lepší organizací cestování delegátů na konferenci (spolucesta).

Je-li nominace delegátů nelegitimní (tzn. církev porušuje ústavou církve dané právo na rovné zacházení tím, že umožňuje nominaci jak na základě volby, tak z titulu služby), pak je celé jednání konference nelegitimní

konference byla legitimní. Vzpomněl jsem si na volbu Havla prezidentem, kdy Federální shromáždění komunistů ho zvolilo prezidentem podle tehdy platné ústavy a on sliboval věrnost pracujícímu lidu ČSSR, vedenému KSČ ! Jiná možnost tehdy nebyla - jedině změnit ústavu a pak volit, ale na to nebyl čas. Unijní konference byla platná, ale pokud výbor, který má zkoumat platnost ústavy dojde k tomu, že nevolení delegáti jsou nelegitimní, tak příští unijní konference už může být považována za nelegitimní. Ovšem výbor pro "ústavu" k tomuto názoru samozřejmě nedojde (3 kazatelé a dva velmi loajální členové určitě nepůjdou proti tomu, aby oslabili vliv zaměstnanců církve...)

Žádné rozhodnutí nebylo přijato bez hlasování a většinového názoru.

Jistě, ale jaká je většina na konferenci víme.

Chceme-li poukázat na nedostatky, hledejme řešení, jak chybám v budoucnu předejít.

a kdo na nedostatky ukáže? kdo se jimi bude zabývat? kdo bude hledat řešení? a nepoukázal už dříve někdo na nedostatky? jsem docela zvědav na naplňování závěrů konferencí-jako minulé - velké výzvy, vize a výsledek? úbytek členů, stagnace v některých oblastech.
Připomíná mi to Krylovu písničku ...sešli se výrobci hesel...

[ambassador]

Skládáním mozaiky drobných informací o unijní konferenci a konferenci MSS se objevuje tak trochu nějaký rozmazaný obraz.
Na unijní konferenci nebylo jasné, že ordinace žen bude schválená. Delegáti ze tří sdružení, to je jasný
výsledek. Negativní postoje na Moravě vůči ordinaci žen a negativní (?) postoje na Slovensku vůči ordinaci žen,
to mohl být jasný výsledek v hlasování. Jeví se tedy, že delegáti z Moravy a Slovenska mohli využít početní převahu a odmítnout ordinaci žen. Proč této převahy nevyužili? V tomto směru je podivný výsledek na konferenci MSS. Musíme si počkat na konferenci SZ a možná se nám vyjasní odkud vítr věje.

[Neregistrovaný]

Jeví se tedy, že delegáti z Moravy a Slovenska mohli využít početní převahu a odmítnout ordinaci žen. Proč této převahy nevyužili? V tomto směru je podivný výsledek na konferenci MSS.

Na konferenci unie byli ze strany MSS většinou jiní kandidáti, než na vlastní konferenci MSS, je zde jiný poměr zastoupení, než na "menší" konferenci. Je podivné, že unie ordinaci schválila, ale její podřízená část ne.
Prostředí v ČS je jiné, než na MSS, často teologicky (z MSS se rekrutuje nejvíce odstředivých skupin) i vztahově (poměrně tvrdé jednání na severní Moravě).
Slovensko je co se týče církve početně malé, i tam je historicky jiný přístup k ženám, než v Čechách.
Opakuje se stále stejný argument - kněží v SZ byli pouze muži. No a co? NZ vše mění - žádní kněží, jsme jedno v Kristu, všeobecné kněžství.

[Milan]

Mám za to, že svou roli při hlasování na ČSU hrálo několik faktorů. Přijde mi nepatřičné se zaštiťovat působením Ducha, cožpak Jej můžeme upírat názorovým oponentům? Jedním z důvodů může být, že konferencí Unie a Sdružení se účastní různí delegáti z řad členů, ale ti samí z řad administrátorů a kazatelů. Zatím co na konferenci Unie jsou hlasy administrátorů Sdružení (při vší úctě) jedněmi z mnoha, na konferenci Sdružení mají jinou váhu. Druhým důvodem může být to, že na konferenci ČSU zazněly v diskuzi k tématu tři příspěvky žen, které se podílí na službě ve společenství církve na různých úrovních. Mám za to, že upřímnost svědectví, která se primárně nezaměřovala na ordinaci, ale na službu Pánu i lidem oslovila mnohé. Dalším důvodem může být to, že se téma projednávalo v samém závěru a někteří "zastánci rázných řešení", poté co neuspěli s návrhem na ukončení diskuze, jednání opustili. Většina byla přece jen poměrně "křehká".
Na příkladu Unie a Sdružení můžeme vidět možná řešení pro celosvětovou církev. Konference ČSU odsouhlasila možnost ordinace žen, konference MSS se rozhodla tuto příležitost nevyužít. Z mého pohledu je to promarněná šance. Na druhou stranu je respektuji. Kdyby podobné řešení zvolilo vedení GK...

[Tomáš Plechatýý]

Když se může GK vyjádřit k ordinaci záporně, nižší složka - unie - kladně, nižší složka - sdružení - zase záporně.

Co když si nějaký konkrétní sbor na moravě/slezku na svém výboru sboru odhlasuje, že on sbor na svém území, zase ordinaci žen povoluje?

Bude potom muset respektovat nadřízená složka (MSS sdružení) rozhodnutí tohoto sboru, stejně jako asi musí respektovat nařízená složka (ČS Unie) rozhodnutí jednoho ze svých sdružení?

[Milan]

Když se může GK vyjádřit k ordinaci záporně, nižší složka - unie - kladně, nižší složka - sdružení - zase záporně.
Co když si nějaký konkrétní sbor na moravě/slezku na svém výboru sboru odhlasuje, že on sbor na svém území, zase ordinaci žen povoluje?
Bude potom muset respektovat nadřízená složka (MSS sdružení) rozhodnutí tohoto sboru, stejně jako asi musí respektovat nařízená složka (ČS Unie) rozhodnutí jednoho ze svých sdružení?

Tento postup by byl možný, kdyby byly sbory více-méně nezávislé, platily si kazatele a církev by byla organizována na principu kongregacionalismu. CASD je v ČR organizována na principu Sdružení sborů (a Unie sdružení).
Druhou možností je misie. Pochybuji však, že by České sdružení vysílalo na Moravu a Slezsko kazatele-misionářky. Má jich totiž jako šafránu...Ale kdo ví, třeba sestry z východní části republiky vystudují ATI, v českých sborech získají praxi a pak se vrátí na rodnou hroudu.