Nesmyslná drahá církevní byrokracie
Napísané: 21 Máj 2021, 18:26
Nová adventistická tradice: (Ne)zefektivňování
Tomáš Kábrt
Letos v listopadu uplyne již 32 let od chvíle, kdy v roce 1989, v sametově revoluční Praze, na konferenci delegátů Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne poprvé zazněl návrh na omezení neúnosně nákladné církevní administrativy - efektivnější řízení církve v České a Slovenské republice. Zatímco obě země se za uplynulých více než třicet let změnily téměř k nepoznání, necelých 10 tisíc českých a slovenských adventistů si celou tu dobu stále platí v řádech desítek milionů korun ročně nesmyslná čtyři administrativní ústředí a nepodařilo se jim v této stále znovu diskutované a "řešené" věci postoupit ani o krok. Jak je to možné? Z bohatých zkušeností tří dekád "zefektivňování" adventistické církevní byrokracie se příčina jeví prozaicky: Delegáti sborů stále znovu důvěřivě svěřují tento úkol v klíčových okamžicích vždy těm posledním, kteří jsou k tomu vhodní - totiž těm, kteří jsou na neměnnosti současné hypertrofované církevní byrokracie s celými svými rodinami významně existenčně závislí a kteří jsou tedy ve věci jakýchkoli jejích zefektivňujících změn v největším možném konfliktu zájmů.
Této groteskní a velmi nákladné novodobé církevní tradici je bezvýhradně věrné i současné československé vedení této církve. Na usnesení delegátů poslední konference unie z března 2019, realizovat během dvou let zefektivnění modelu řízení církve jako unii sborů s jedním nebo dvěma národními ústředími nebo alespoň s takzvanou virtuální unií s ústředími třemi namísto současných čtyř, reagoval výbor unie, bezmála rok po konferenci, usnesením, že se "na doporučení Unijní rady... již nebude zabývat časovým obdobím dvou let ze schváleného bodu konference Česko-Slovenské unie 2019", a odpovědnost za zbytek této agendy fakticky přesunul na svého předsedu Mikuláše Pavlíka. Ten věnoval zbývající rok dvouleté lhůty, určené poslední konferencí delegátů na redukci neúnosného počtu zdejších církevních ústředí, naopak usilovné práci na sérii pojednání o tom, proč ani jediný církevní úřad v Česko-Slovenské unii církve zrušit nejde, jít nemůže a nejspíš ani nikdy nepůjde.
A tak se nyní výbor unie k tomuto na první pohled jednoduchému, logickému a banálnímu tématu zeštíhlení nesmyslného úředního aparátu v zájmu efektivnějšího využití prostředků církve pro její stěžejní misijní poslání, s dosud netušenými technologickými možnostmi 21. století, zcela vážně zabývá předsedou předloženými více i méně obsáhlými spisy o tom, jaká je v Česku a na Slovensku od 80. let století minulého již košatá historie (ne)zefektivňování organizace církve a jejích k tomu zřízených a zase zaniklých všech možných výborů a komisí (se záludnou pointou, že celou věc zefektivňování je vlastně třeba přenést z unie, které to uložili delegáti konference unie, na výbory a konference sdružení a podmínit jejich - velmi nepravděpodobným - souhlasem všech se vším), co v ekonomii a v církvi vlastně znamená pojem "efektivita" (pointa: zefektivňování výdajů peněz věřících na Boží dílo v Česku a na Slovensku se nemá týkat počtu církevních úřadů, ale počtu sborů, kazatelů, modliteben, akcí, služeb a programů církve, kterých je tu "příliš mnoho" - sic!), jaký je "ve skutečnosti" delegáty sdružení navržený tzv. Švýcarský model (ve Švýcarsku se na unijní koordinaci bez vlastního úřadu střídají sdružení se svými úřady) "neefektivní" (pointa: "zatížit" unijní agendou sdružení je "krok zpět" atd.), jak jsou delegáty navržené změny "úplně protikladné", "radikální" a "krajní" (pointa: "vyvážené" je to jen tak, jak je to teď) nebo jak jsou delegáty navržené organizační modely údajně problematické v celosvětovém kontextu církve (pointa: celosvětově je aktuální československý model čtyř ústředí pro tak velmi nízký počet věřících naprosto ojedinělý a delegáty navržený model unie sborů je ve světě i v Evropě běžný - Holandsko, Bulharsko, Rakousko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko - ale "nepřevládá v nich jednoznačné přesvědčení, že dnes je tato jednostupňová forma organizace skutečně nejúspornějším a nejefektivnějším modelem" a "navíc Generální konference v praxi nechce unie sborů považovat za rovnocenné s uniemi"...).
To, co se členové výboru unie, natož sbory a řadoví věřící církve adventistů v Česku a na Slovensku naopak za celých 32 let od svých vedoucích, výborů a komisí pro zefektivňování nikdy nedozvěděli, je konkrétně vyčíslená finanční náročnost a "efektivita" provozování všech čtyř plně profesionálních administrativních ústředí s jejich budovami, kancelářemi, byty, předsedy, tajemníky, hospodáři, sekretářkami, účetními a najímanými externími spolupracovníky v poměru k necelým deseti tisícovkám českých a slovenských adventistů. Jako by tato věc vedle dvaatřicetileté historie bezvýsledného zefektivňování církve, ekonomicko-religionistického rozboru pojmů nebo světového kontextu byla jakousi nepodstatnou drobností, nebo, jak v souvislosti s "ekonomickými podklady" píše předseda Pavlík, "detaily", které "bude ještě třeba dopracovat". Doufejme, že tedy nikoli až dodatečně, po definitivním pohřbení posledního konferenčního usnesení o zefektivňování, dle železných zákonů novodobé církevní tradice očekávaném na letošním květnovém zasedání výboru unie. Konference nekonference.
Groteskní roli sehrává v této bizarní tradici i současný výbor samotného Českého sdružení sborů. Na svém zasedání v lednu 2020 schválil k přijetí návrhu vlastního sdružení na poslední konferenci unie v březnu 2019 „svůj návrh“, podle něhož delegáty všech sdružení přijatý „podnět pro konferenci ČSU shodně iniciovala více než desítka sborů ČS“, ale odpovědí unie „nemusí být výhradně rušení organizačních jednotek nebo pracovních pozic, ale definování takového nastavení, které odpovídá současným potřebám církve“. Toto „definování nastavení“ má podle vedoucích církve adventistů v Čechách vypadat tak, že vedení unie, „dříve než se bude zabývat organizační strukturou církve“, začne řešit, „jaké výzvy vidíme před současnou církví a v současné společnosti“, „jaké potřeby chceme naplnit, jak chceme, aby vypadala církev v následujících letech“, „jakou máme vizi na 5-10 let pro ČR a SR“ a „zda a jak naplňujeme jako církev své poslání v současné společnosti“. Pomineme-li dosti zarážející předpoklady tohoto návrhu, že vedoucí církve v Česku a na Slovensku tyto věci neví a že opovážlivě vedou církev a hospodaří s penězi od věřících bez jakékoli reflexe současnosti a vize do nejbližší budoucnosti, je zřejmé, že takto se české sbory od svého sdružení nedočkají prosazení efektivnější církevní byrokracie ani za dalších 32 let.
Totiž nepřevezme-li konečně vedení Českého sdružení sborů iniciativu a plnou odpovědnost za návrh ČS iniciovaný východočeskými a jihočeskými sbory a schválený delegáty všech sdružení na poslední konferenci ČSU s jasným cílem zefektivnění organizace řízení církve úsporou nejméně jednoho ze stávajících čtyř administrativních ústředí v ČSU využitím tzv. švýcarského modelu nebo unie sborů. Tak, jak tento týden navrhla Rada západočeského okrsku tohoto sdružení, která se v této situaci zastala podnětu bratrských sborů ve východních a jižních Čechách a vyzvala vedení Českého sdružení, aby doplnilo ekonomické podklady konferencí ČSU navržených zefektivnění a v orgánech unie prosazovalo k rozhodnutí v této věci jednodenní mimořádnou konferenci ČSU. „32 let zástupci ČS prosazují efektivnější administrativní řízení církve v ČSU. V roce 2019 návrh ČS iniciovaný sbory ČS z východních a jižních Čech konečně schválila konference ČSU reprezentující všechna sdružení. Vedení unie je ve věci rušení ústředí unie a zavedení švýcarského modelu v přímém konfliktu zájmů,“ zdůvodňují svou výzvu Západočeši. Ale uslyší je vůbec někdo? Vždyť tradice, i ty církevní a novodobé, přece takovým hlasům nepřejí.
Tomáš Kábrt
Letos v listopadu uplyne již 32 let od chvíle, kdy v roce 1989, v sametově revoluční Praze, na konferenci delegátů Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne poprvé zazněl návrh na omezení neúnosně nákladné církevní administrativy - efektivnější řízení církve v České a Slovenské republice. Zatímco obě země se za uplynulých více než třicet let změnily téměř k nepoznání, necelých 10 tisíc českých a slovenských adventistů si celou tu dobu stále platí v řádech desítek milionů korun ročně nesmyslná čtyři administrativní ústředí a nepodařilo se jim v této stále znovu diskutované a "řešené" věci postoupit ani o krok. Jak je to možné? Z bohatých zkušeností tří dekád "zefektivňování" adventistické církevní byrokracie se příčina jeví prozaicky: Delegáti sborů stále znovu důvěřivě svěřují tento úkol v klíčových okamžicích vždy těm posledním, kteří jsou k tomu vhodní - totiž těm, kteří jsou na neměnnosti současné hypertrofované církevní byrokracie s celými svými rodinami významně existenčně závislí a kteří jsou tedy ve věci jakýchkoli jejích zefektivňujících změn v největším možném konfliktu zájmů.
Této groteskní a velmi nákladné novodobé církevní tradici je bezvýhradně věrné i současné československé vedení této církve. Na usnesení delegátů poslední konference unie z března 2019, realizovat během dvou let zefektivnění modelu řízení církve jako unii sborů s jedním nebo dvěma národními ústředími nebo alespoň s takzvanou virtuální unií s ústředími třemi namísto současných čtyř, reagoval výbor unie, bezmála rok po konferenci, usnesením, že se "na doporučení Unijní rady... již nebude zabývat časovým obdobím dvou let ze schváleného bodu konference Česko-Slovenské unie 2019", a odpovědnost za zbytek této agendy fakticky přesunul na svého předsedu Mikuláše Pavlíka. Ten věnoval zbývající rok dvouleté lhůty, určené poslední konferencí delegátů na redukci neúnosného počtu zdejších církevních ústředí, naopak usilovné práci na sérii pojednání o tom, proč ani jediný církevní úřad v Česko-Slovenské unii církve zrušit nejde, jít nemůže a nejspíš ani nikdy nepůjde.
A tak se nyní výbor unie k tomuto na první pohled jednoduchému, logickému a banálnímu tématu zeštíhlení nesmyslného úředního aparátu v zájmu efektivnějšího využití prostředků církve pro její stěžejní misijní poslání, s dosud netušenými technologickými možnostmi 21. století, zcela vážně zabývá předsedou předloženými více i méně obsáhlými spisy o tom, jaká je v Česku a na Slovensku od 80. let století minulého již košatá historie (ne)zefektivňování organizace církve a jejích k tomu zřízených a zase zaniklých všech možných výborů a komisí (se záludnou pointou, že celou věc zefektivňování je vlastně třeba přenést z unie, které to uložili delegáti konference unie, na výbory a konference sdružení a podmínit jejich - velmi nepravděpodobným - souhlasem všech se vším), co v ekonomii a v církvi vlastně znamená pojem "efektivita" (pointa: zefektivňování výdajů peněz věřících na Boží dílo v Česku a na Slovensku se nemá týkat počtu církevních úřadů, ale počtu sborů, kazatelů, modliteben, akcí, služeb a programů církve, kterých je tu "příliš mnoho" - sic!), jaký je "ve skutečnosti" delegáty sdružení navržený tzv. Švýcarský model (ve Švýcarsku se na unijní koordinaci bez vlastního úřadu střídají sdružení se svými úřady) "neefektivní" (pointa: "zatížit" unijní agendou sdružení je "krok zpět" atd.), jak jsou delegáty navržené změny "úplně protikladné", "radikální" a "krajní" (pointa: "vyvážené" je to jen tak, jak je to teď) nebo jak jsou delegáty navržené organizační modely údajně problematické v celosvětovém kontextu církve (pointa: celosvětově je aktuální československý model čtyř ústředí pro tak velmi nízký počet věřících naprosto ojedinělý a delegáty navržený model unie sborů je ve světě i v Evropě běžný - Holandsko, Bulharsko, Rakousko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko - ale "nepřevládá v nich jednoznačné přesvědčení, že dnes je tato jednostupňová forma organizace skutečně nejúspornějším a nejefektivnějším modelem" a "navíc Generální konference v praxi nechce unie sborů považovat za rovnocenné s uniemi"...).
To, co se členové výboru unie, natož sbory a řadoví věřící církve adventistů v Česku a na Slovensku naopak za celých 32 let od svých vedoucích, výborů a komisí pro zefektivňování nikdy nedozvěděli, je konkrétně vyčíslená finanční náročnost a "efektivita" provozování všech čtyř plně profesionálních administrativních ústředí s jejich budovami, kancelářemi, byty, předsedy, tajemníky, hospodáři, sekretářkami, účetními a najímanými externími spolupracovníky v poměru k necelým deseti tisícovkám českých a slovenských adventistů. Jako by tato věc vedle dvaatřicetileté historie bezvýsledného zefektivňování církve, ekonomicko-religionistického rozboru pojmů nebo světového kontextu byla jakousi nepodstatnou drobností, nebo, jak v souvislosti s "ekonomickými podklady" píše předseda Pavlík, "detaily", které "bude ještě třeba dopracovat". Doufejme, že tedy nikoli až dodatečně, po definitivním pohřbení posledního konferenčního usnesení o zefektivňování, dle železných zákonů novodobé církevní tradice očekávaném na letošním květnovém zasedání výboru unie. Konference nekonference.
Groteskní roli sehrává v této bizarní tradici i současný výbor samotného Českého sdružení sborů. Na svém zasedání v lednu 2020 schválil k přijetí návrhu vlastního sdružení na poslední konferenci unie v březnu 2019 „svůj návrh“, podle něhož delegáty všech sdružení přijatý „podnět pro konferenci ČSU shodně iniciovala více než desítka sborů ČS“, ale odpovědí unie „nemusí být výhradně rušení organizačních jednotek nebo pracovních pozic, ale definování takového nastavení, které odpovídá současným potřebám církve“. Toto „definování nastavení“ má podle vedoucích církve adventistů v Čechách vypadat tak, že vedení unie, „dříve než se bude zabývat organizační strukturou církve“, začne řešit, „jaké výzvy vidíme před současnou církví a v současné společnosti“, „jaké potřeby chceme naplnit, jak chceme, aby vypadala církev v následujících letech“, „jakou máme vizi na 5-10 let pro ČR a SR“ a „zda a jak naplňujeme jako církev své poslání v současné společnosti“. Pomineme-li dosti zarážející předpoklady tohoto návrhu, že vedoucí církve v Česku a na Slovensku tyto věci neví a že opovážlivě vedou církev a hospodaří s penězi od věřících bez jakékoli reflexe současnosti a vize do nejbližší budoucnosti, je zřejmé, že takto se české sbory od svého sdružení nedočkají prosazení efektivnější církevní byrokracie ani za dalších 32 let.
Totiž nepřevezme-li konečně vedení Českého sdružení sborů iniciativu a plnou odpovědnost za návrh ČS iniciovaný východočeskými a jihočeskými sbory a schválený delegáty všech sdružení na poslední konferenci ČSU s jasným cílem zefektivnění organizace řízení církve úsporou nejméně jednoho ze stávajících čtyř administrativních ústředí v ČSU využitím tzv. švýcarského modelu nebo unie sborů. Tak, jak tento týden navrhla Rada západočeského okrsku tohoto sdružení, která se v této situaci zastala podnětu bratrských sborů ve východních a jižních Čechách a vyzvala vedení Českého sdružení, aby doplnilo ekonomické podklady konferencí ČSU navržených zefektivnění a v orgánech unie prosazovalo k rozhodnutí v této věci jednodenní mimořádnou konferenci ČSU. „32 let zástupci ČS prosazují efektivnější administrativní řízení církve v ČSU. V roce 2019 návrh ČS iniciovaný sbory ČS z východních a jižních Čech konečně schválila konference ČSU reprezentující všechna sdružení. Vedení unie je ve věci rušení ústředí unie a zavedení švýcarského modelu v přímém konfliktu zájmů,“ zdůvodňují svou výzvu Západočeši. Ale uslyší je vůbec někdo? Vždyť tradice, i ty církevní a novodobé, přece takovým hlasům nepřejí.