A ČO S TÝM?

Tradice je velmi úzce spojená s organizací. Je to jako rub a líc jedné "mince".
Snad nemá smysl popírat, že nemáme sklony tvořit adventistickou tradici nebo, že ji vůbec nemáme..
Tradice je neutrální slovo. Teprve vývoj tradice a zkoumání tohoto "jevu" postupně ukazuje klady, ale také zápory vytvořených tradičních "pravd" a opakujících praktik.
Tradicionalismus v církvích se snaží vytvářet "liturgický" kalendář. Je to snaha centrálně plánovat život jednotlivce.
Otázkou tedy může být: Kdy je to ještě "zdravé" a kdy je to snaha vytěsnit z vlastní církve vliv "dobroty" jiných církví?

ambassador napísal: ↑20 Jan 2019, 11:26 Tradice je velmi úzce spojená s organizací. Je to jako rub a líc jedné "mince".
Snad nemá smysl popírat, že nemáme sklony tvořit adventistickou tradici nebo, že ji vůbec nemáme..
Tradice je neutrální slovo. Teprve vývoj tradice a zkoumání tohoto "jevu" postupně ukazuje klady, ale také zápory vytvořených tradičních "pravd" a opakujících praktik.
Tradicionalismus v církvích se snaží vytvářet "liturgický" kalendář. Je to snaha centrálně plánovat život jednotlivce.
Otázkou tedy může být: Kdy je to ještě "zdravé" a kdy je to snaha vytěsnit z vlastní církve vliv "dobroty" jiných církví?

Mám za to, že tradici se nelze vyhnout v žádné organizaci, natož v tak velkém církevním kolosu, jakým je CASD. CASD patří sice stále k menším církvím, ale rychle roste.

V adventismu jsem se setkala s tím, že jistá část členstva tradici odmítala a hlásala "pouze Písmo". Zřejmě to byla reakce na římský katolicismus, který postavil Tradici jako rovnocennou s Písmem. Tato část členstva dokonce popírala, že by adventismus tradice měl. Nekritizuji to, byla to snaha žít v iluzi, že se církev řídí pouze Písmem, či snaha stanovit toho, kdo je ten dobrý a kdo je ten zlý. A opět, jako už mnohokrát, se vylilo s vaničkou i dítě - objevila se reakce "kyvadla".

Adventismus není mezi jinými církvemi osamocen s přesvědčením, že "pouze Písmo" a tradice "v žádném případě". Samozřejmě to tak nehlásají všichni, ale ten určující směr mainstreamového adventismu je hrdý na to, že se řídí pouze Písmem a že je "biblické pravdě" nejblíže ze všech křesťanských církví. Ale ani s přesvědčením "čistoty pravdy" není adventismus osamocen, je mnoho jiných, kteří si to také myslí.

Písmo samo o sobě obsahuje také "tradice". Např. Mojžíš nejspíš nepopisoval svou vlastní smrt...
Už Pán Ježíš reagoval na "ústní tradice", když napomínal farizeje, když "kázal na hoře" atd.
Pavel bere v potaz rabínské výklady.
Autoři Písma či spíše listů pracují s různými tradicemi (matoušovskou, janovskou atd., každý svým způsobem).
Takových příkladů bychom našli celou řadu. Nejprve se církev skládala z pár lidí, neměla jasnou organizaci, pak se shromažďovala po domech, později došlo k organizačním seskupením a ustanovením pravidel pro její fungování.

V židovstvu je Tóra v sz smyslu spíše na okraji, větší důležitost se přikládá Talmudu. A tak i církve mají své tradice.

Když teď budu psát o tradici, rozumím tím vytvořené zvyklosti, které se opakují. Často jde o dědictví generací.

Za zdravou tradici v rámci adventismu považuji např. zahajování a ukončování soboty. Pro ty, co nevědí - členové rodiny nebo sboru se chytnou za ruce, popřejí si požehnanou sobotu, nebo nový týden, zazpívají pár písní, přečtou si něco z Písma, pomodlí se. Každá rodina to má jinak. Avšak ty rodiny, kde se pěstuje tento rituál, to stmeluje a navozuje dobrou atmosféru porozumění a jednotného smýšlení. Při odchodu od adventismu někteří tento rituál ztratí, což pro ně může znamenat horší sociální a duchovní podporu svých blízkých. Tento rituál lze označit jako přínosný, neboť je to čas, kdy se rodina po náročném týdnu sejde a mohou se na to již dopředu těšit. Znám lidi, kteří jsou rádi, že to již nemusí absolvovat, ale každý člověk je jiný.

Za nezdravou tradici považuji např. sobotní školu ve smyslu opakování toho samého pořád dokola. Argumentuje se tím, že přicházejí noví členové, a tak nevadí, že se témata s.š. stále opakují - staří členové si to zopakují a noví se dozvídají další a další věci. S adventistickou identitou je třeba se seznámit, ale opakovat to v čase sobotní školy mi přijde jako ukradený čas pro to, aby se mohli lidé sdílet o tom, co zažívají s Bohem, se svými radostmi a starostmi a o to, co našli v Písmu. Samozřejmě že existují sobotní školy s kvalitními učiteli, kteří všechno toto dokáží svým "žákům" přinést, a existují i "žádi", kteří vznesou proti tradičnímu pojetí s.š. protest a dělají si věci po svém. Nemají to však lehké.

To jsou jen dva příklady z mé strany, bylo by to na dlouho. Jen aby nevznikla mýlka, dodávám, že Písmo považuji za nezbytný duchovní pokrm, který nám Pán dává. Šíření Biblí podporuji v každém směru. Největší nebezpečí asi je, že pokud čteme Písmo bez Ducha, stane se z toho jen litera. To ale není chyba Písma.

Tradice je neutrální slovo. Teprve vývoj tradice a zkoumání tohoto "jevu" postupně ukazuje klady, ale také zápory vytvořených tradičních "pravd" a opakujících praktik.

Mohl bys upřesnit, co přesně myslíš těmi "vytvořenými tradičními pravdami a opakujícími se praktikami"?

Jednou z drobných adventistických tradic byl začátek sobotního setkání. Devátá hodina, její vznik a chápání neměnnosti. V některých sborech to považovali za biblický čas. Snaha Posunout tento čas byla (někde je) určitým zápasem biblické věrnosti některých sborů.

Zajímavé. S tímto jevem jsem se u nás nesetkala. Setkala jsem se s tím, že lidé v pátek večer (počátek soboty) nestíhali a měli špatné svědomí, když přetáhli vaření nebo uklízení nebo dojezd z práce. Určitě bylo užitečné myslet na sobotu už přes týden, takže my jsme například vařili už ve čtvrtek, neboť jsme věděli, že celý den v pátek budeme v práci. Všechno se dělalo dřív, ale přesto se někdy stalo, že jsme prostě nestíhali. Stačil jeden přesčas v práci, nebo schůze nebo něco takového. Pamatuji se, jak to v jednom sboru členové opravdu řešili, že je to mrzí, ale že o půl hodiny přetáhli. To platí zejména pro zimní čas, kdy je brzo tma. I nám se několikrát stalo, že místo radosti a pokoje jsme byli spíše uštvaní a nervózní, že to nestihneme, jindy jsme si to užili.

Je to asi otázka přístupu k věci. Myslím si, že z pátečního podvečera může být požehnaný čas, ale také nemusí.

Tradiční je výběr biblických veršů na Nový Rok. Je to vlastně takové "losování". V některých sborech se rozdávali verše tzv, s "ostrým poselstvím". Někde to funguje stále.
Na dokreslení, co se může také v mysli člověka odehrávat:

Je to starší drobná epizoda příběh s novoročním veršem. Jak to někdy bývá o přestávce se jedná sestra ptá té druhé:
"Ukaž jaký máš verš,"
Ve chvíli, kdy spatřila její verš, rychlostí blesku ji vložila do ruky svůj verš. Ospravedlnila to tímto:
"Ty máš lepší, tak tady máš můj."
"K tobě se ten můj lépe hodí."
"Okradená" sestra zůstala jak opařená................"

Ano, může to tak být bráno.

Já se přiznám, že tuhle tradici miluji. Ale můj předpoklad je v tom, že chodím do sborů (adventistických i neadventistických), kde hlavní jádro není radikální a verše tomu nejsou uzpůsobené. Věřím, že i při přípravě těchto věcí může Duch Boží působit, mně se už kolikrát stalo, že to "sedlo" - kárající a potěšující verš.

Výše Tebou popisovaná zkušenost je v některých sborech realitou, už jsem na tuto tradici slyšela několik kritik. Respektuji tento pohled.

Letos mám 3 verše ze třech sborů - z jednoho adventistického, jednoho z CB, jednoho od baptistů na Cablkovej (tam se v sobotu scházejí adventisté), my jsme se tam sešli v neděli . Všechny verše si byly hodně podobné, los zabral . Na veršíky se vždycky těším.

Ještě bych se ráda zeptala, jak to dopadlo s tou okradenou sestrou? Řešila to nějak, až zmizel prvotní šok?

Lída Rohalová napísal: ↑24 Jan 2019, 10:18 Ano, může to tak být bráno.

Ještě bych se ráda zeptala, jak to dopadlo s tou okradenou sestrou? Řešila to nějak, až zmizel prvotní šok?

Vzala ji to sestra, která má takový spád slov, že to nejde žádnou argumentací zvrátit. I když jsem se to té "zlodějce"
snažil vysvětlit, byl jsem toho tehdy přímým svědkem. Důvod nepřijetí původního verše je v tom, že sestra patří
k radikálnímu směru.

ambassador napísal: ↑24 Jan 2019, 11:10

Lída Rohalová napísal: ↑24 Jan 2019, 10:18 Ano, může to tak být bráno.

Ještě bych se ráda zeptala, jak to dopadlo s tou okradenou sestrou? Řešila to nějak, až zmizel prvotní šok?

Vzala ji to sestra, která má takový spád slov, že to nejde žádnou argumentací zvrátit. I když jsem se to té "zlodějce"
snažil vysvětlit, byl jsem toho tehdy přímým svědkem. Důvod nepřijetí původního verše je v tom, že sestra patří
k radikálnímu směru.

Aha, děkuji, a nepamatuješ si náhodou ten verš, co obsahoval, že nebyl přijat?
Zajímalo by mne, jaké verše radikální směr "nepřipouští"

Lída Rohalová napísal: ↑24 Jan 2019, 11:47

Aha, děkuji, a nepamatuješ si náhodou ten verš, co obsahoval, že nebyl přijat?
Zajímalo by mne, jaké verše radikální směr "nepřipouští"

Je to už hodně dávno, ten text si již nepamatuji. Jen mě zůstala v paměti ta úsměvná epizoda.
"Radikální" adventisté připouštějí všechny verše, jen ty "negativní" rádi vztahují ve větší míře na ty druhé a přisvojují si ty "kladné".

Toto vlákno není hanobením mé církve. Samozřejmě, že v církvi není všechno totálně špatně. Je to jen setkání reality s fikcí. Účel vlákna je v tom, aby jsme se podívali sami na sebe z "venku". To lze jen tehdy, když vystoupí jedinec ze "zákrytu" učení, poodstoupí a porovná. Zde sdílím své pohledy a chápání. Některé tradiční jevy v casd jsou místní, jiné územní a část je celosvětová. Pokud jste se s některým tradičním jevem nesetkali, pak to znamená, že má pouze nějaký lokální, omezený projev.

Adventistickou velkou tradicí je měření "všeho" kolem sebe věroučnou, univerzálně měřící soupravou 28 článku. Všechny školy, semináře a kurzy v základu stavěli a stavějí na 28 bodech víry. Vzhledem k tomu, že jsem něčím podobným prošel, tak jsem to v praxi vnímal, ale v dané době jsem tomu nevěnoval pozornost nebo jsem to pokládal za správné. Veškeré předměty tomu byly podřízeny. Zvláštností bylo dávat "žákům" otázky za domácí úkol a potřebné odpovědi hledat v konkrétních knihách EGW. Je pravdou, že výuka se "trochu" změnila.