A ČO S TÝM?

Na stránkach Ústavu pamäti národa (www.upn.gov.sk/regpro) sú zverejnené kompletné zoznamy osôb, ktoré boli evidované vtedajšou Štátnou bezpečnosťou. Okrem mena a priezviska sa uvádza aj dátum narodenia, registračné číslo, krycie meno a kategória. Kategória opisuje druh spolupráce evidovanej osoby.
Pri niektorých kategóriách, napríklad “preverovaná osoba”, alebo “kandidát tajnej spolupráce”, nemusela evidovaná osoba ani vedieť, že bol na ňu zavedený spis. V týchto prípadoch ŠtB často len získavala informácie o osobe, ktorá mohla byť neskôr oslovená na spoluprácu.
No niektoré kategórie, napr. “agent”, “dôverník”, “informátor” či “tajný spolupracovník” znamenali, že osoba reálne s ŠtB spolupracovala a poskytovala požadované informácie, či už dobrovoľne alebo pod nátlakom.

Žiaľ že ani niektorí adventisti sa nevyhli kontaktu s ŠtB. Mnohí boli pre svoju činnosť vypočúvaní, prípadne boli vystavení rôznym nátlakom. No niektorí sa dostali aj na vyššie spomínané zoznamy. Zo známych adventistických mien (žijúcich či nežijúcich) sa tam nachádzajú napríklad tieto (uvádzam v abecednom poradí):

DUDA Daniel, nar. 27.5.1959, agent
DUDA Dezider, nar. 26.2.1931, agent, dôverník
HROBOŇ Michal, nar.19.1.1929, informátor, dôverník, agent
KABA Ján, nar. 26.8.1920, agent, dôverník
LOVAŠ Gašpar, nar. 29.12.1913, informátor, agent
MURÁŇ Ján, nar. 15.5.1947, agent, dôverník
ŽUREK Ruben, nar. 16.6.1935, agent

Všetky vyššie uvedené kategórie (agent, dôverník, informátor) poukazujú na vedomú spoluprácu a poskytovanie informácií. Podľa zákona 553/2002 Z.z. sa tieto osoby považujú za spolupracovníkov ŠtB.

V prípade záujmu o podrobnosti záznamu môže o jeho sprístupnenie požiadať dotknutá, alebo aj akákoľvek iná osoba. V prípade nesúhlasu s obsahom záznamu je možné obrátiť sa na súd.

V záznamoch sa nachádzajú adventisti, ktorí, hoci boli v kontakte s ŠtB, majú pri svojom mene uvedenú menej závažnú kategóriu, napríklad:
ONDRUŠEK Samuel, nar. 4.12.1954, preverovaná osoba
SOÓS Bronislav, nar. 17.5.1956, preverovaná osoba
CHOVAN Juraj, nar. 18.11.1953, kandidát tajnej spolupráce
Ako už bolo uvedené, “preverovaná osoba” a “kandidát tajnej spolupráce” znamenalo väčšinou len zbieranie informácií o osobe, bez jej aktívnej spolupráce, a možno i vedomia.

Prečo je toľko adventistov v zoznamoch ŠtB?
Napriek tomu, že CASD v Československu dostala v 50. rokoch zákaz činnosti, po roku 1968 bola štátnou mocou oficiálne tolerovaná.
Česká Wikipédia k tomuto obdobiu o adventistoch uvádza, že “Na nejvyšší úrovni panuje mezi státní správou a představiteli církve míra shody, kterou jen stěží nalezneme u ostatních církví. Průvodním jevem tohoto stavu byla také skutečnost, že část kazatelů a téměř všichni administrátoři církve (předsedové, tajemníci) se nacházeli na seznamech spolupracovníků StB. Oldřich Sládek, který byl předsedou církve od roku 1963 do roku 1989 obdržel za příkladnou spolupráci se státem čestný doktorát teologie a prezidentem republiky mu byla také propůjčena dvě vysoká státní vyznamenání.”

O osobe predsedu Oldřicha Sládka sa tiež zmieňuje známy kresťanský mesačník Getsemany, dostupný aj na internete. Vo svojom čísle 218 z roku 2010 píše, že “Významným aspektem postoje církve byla také osobnost předsedy Úzké rady Oldřicha Sládka. Oldřich Sládek figuruje na seznamu agentů StB, kde má vedeny hned čtyři protokoly. Podle pamětníků se svoji spoluprací s StB v blízkém kruhu spolupracovníků příliš netajil a prosazoval ji jako nejjednodušší variantu soužití se státní mocí. Předseda Sládek se také velmi zasadil o rezervovaný postoj církve k událostem roku 1968 a o opatrný tón veškerých soudobých prohlášení. Jeho spolupráce se státní mocí mu tak až do osmdesátých let zajistila podporu státních orgánů vůči opozici z řad církve. (https://www.getsemany.cz/node/2714)”

Samozrejme, registráciu O. Sládka vo zväzkoch ŠtB si možno ľahko overiť.

Je jasné, že to nebola ľahká doba. Ale aj tak je nielen z etického, ale aj s kresťanského hľadiska spolupráca ŠtB veľmi sporná. Mnohí adventisti si prešli v osobnom boji proti zlovôli vtedajšieho režimu nesmiernym utrpením. Kolaborácia vedenia cirkvi s totalitným štátom je skutočným výsmechom priamo do tváre týchto čestných a hrdinských bratov a sestier.
Množstvo kazateľov a administrátorov cirkvi na zoznamoch ŠtB nepridáva cirkvi adventistov na dôveryhodnosti. Určite by pomohlo, ak by sa o tejto bolestivej stránke adventizmu začalo otvorene hovoriť.

reporter napísal: ↑20 Feb 2019, 21:42 Určite by pomohlo, ak by sa o tejto bolestivej stránke adventizmu začalo otvorene hovoriť.

Dufam, ze necakas, ze sa vyssie uvedene osoby, pokial este ziju, na tomto fore k tomu budu vyjadrovat. Ale nikoho z nich nepoznam, takze neviem, ci sa nahodou uz aj k tomu nevyjadrili.Ma by t cisto z historickeho hladiska, zaujimalo, ako kontakty prebiehali. To sa ale iste nikdy nedozvieme.
Osobne je mi ukradnute, ci niekto bol alebo nebol agent alebo nieco ine. Nevidim to ako ziaden eticky problem. Clovek casto vybera medzi mensim zlom a vacsim zlom. Dobro casto na vyber nie je, iba v rozpravkach a biblii.

Hon na stb 30 rokov po je ako hon na carodejnice. Je v nom malo racia a vela zloby alebo pretvarky. Dnes to uz davno nie je hrdinstvo, to mohlo byt este tak v socializme. Ak je tu medzi nami niekto, kto je presvedceny, ze ak by ho zobrali na stabny utvar a vyzvali k spolupraci, ze by odmietol, tak nech sa prihlasi.

na internete sa da stihanut praca

Jozef Pavol
SPOLUPRÁCA KŇAZOV S ŠTB Z HISTORICKO-ETICKÉHO
HĽADISKA
Problematika etického kompromisu v spolupráci duchovných s ŠtB

ale necital som to

log napísal: ↑21 Feb 2019, 10:18 na internete sa da stihanut praca

Jozef Pavol
SPOLUPRÁCA KŇAZOV S ŠTB Z HISTORICKO-ETICKÉHO
HĽADISKA
Problematika etického kompromisu v spolupráci duchovných s ŠtB

ale necital som to

Kdo se chtěl mít z kazatelů za STbáků dobře, musel jim a všem komančům nejspíše vlézt a lézt soustavně do p.dele, jinak by skončil a musel by jít makat třeba na šachtu. Jak kdo to měl mezi STB a Bohem, ví jen Bůh a ten je bude za to jednou třeba i trestat (odměňovat určitě ne, není za co).

Tak ono ze sa o niekoho zaujimala stb je aj urcita forma vyznamenania, ci dokonca kvalifikacie. Znamena to, ze ten clovek nieco v spolocnosti znamenal. Tazko mohol byt nejaky vyznamnejsi alebo schopnejsi clovek, ktoreho by si stb nevsimla a nenavstivila za ucelom debaty. Precital som si niektore pribehy z vyssie uvedenej prace. Ked za fararom ci kazatelom pridu dvaja ludia, ze sa chcu porozpravat, moze ich vobec z titulu svojej funkcie odmietnut ? Neviem. Ludia mali rodiny, deti. V neposlednom rade islo mozno aj o cirkev, za akych okolnosti, ustupkov, ju bola vlada ludu ochotna tolerovat. Neverim, ze niekto z duchovnych na rovinu povie, ako to bolo, hoci by to bolo zaujimave. Ak by prisli za mnou, urcite by ma naverbovali, tiez nie som ziaden hrdina.

Někteří co se zde vyjadřují o spolupráci s StB nevědí osobně nic o zvůli tohoto nástroje komunismu. Sedí si v teple u počítače a píší něco čemu historicky nerozumí. Podsouvají Bohu jakési budoucí trestání
lidí žijících v nesvobodě. Takové plácání se nedá ani rozumně posoudit. Tito jedinci mají rychlé uzávěry bez hlubokého vhledu do doby jim neznámé. Většinou se zapomíná na cíl komunismu, který spočíval v likvidací, odstranění "víry v Boha". Církev, to byl nepřítel číslo jedna.

Kazatelia najlepsie vedia, ze “pribeh o Danielovi“ je iba bajka. V realnom svete sa vacsinou treba poklonit.

Každá kultura ve svém čase trvání má své vlastní pojetí o klanění a tím pádem i pochopení co je a není uctívání Boha.
V kontextu doby komunistického režimu bylo povinností kazatele pravidelně navštěvovat (hlásit se) církevního tajemníka, kde hodně záleželo také na povaze toho konkrétního tajemníka a moudrosti kazatele.
Komunismus vytvořil atmosféru strachu, udavačství a nařčení z protistátní podvratné činnosti. Komunisté se dokonce udávali také navzájem. Stalo se také, že ne-adventistka udala vlastního muže estébákům a po smrti manžela si přála, aby ji adventisté dochovali.
Atmosféra, kterou vytvořili komunisté, byla podobná době středověku. Jen měla jinou "barvu" a modernější metody honu na čarodějnice.
Někteří tajní chodili do shromáždění pod rouškou zájmu a podávali hlášení o tom, co se tam děje.

Kdo z pisatelů prožil dobu před rokem 1989 ve věku, kdy byl schopen se samostatně rozhodovat a nést důsledky, ať podá svědectví o svých postojích. O tom, zda byl objektem aktivního zájmu ze strany Stb, nebo si musel vybojovat své zápasy, vítězství či prohry „jen“ ve škole, v zaměstnání, nebo také v rodině či společenství církve.
Je chybou, že jsme jako církev neprovedli reflexi tohoto období. Ti, kteří odolali vábení nebo nátlaku, často za cenu velkých obětí, nám mohli být příkladem. Ti, kteří podlehli (často nevybíravému vydírání), mohli dosáhnout odpuštění, pochopení a přijetí. Ti, kteří se zachovali podle a neviděli v tom nic špatného, by „vyšli na světlo“.
Mám za to, že i po letech má smysl ptát se a vzpomínat. To je něco zcela odlišného, než zveřejnit seznam evidence Stb. Za každým jménem je příběh. Jaký je příběh „reportéra“?
Stejně, jako má cenu se poučit z lidských selhání, má cenu se ptát, kdo byli ti na druhé straně. Kdo byli „estébáci“, na jejichž svědectví a práci stojí a padají příběhy lidí z evidence. Proč se nepíše o nich? Když k Ježíši přivedli provinilou ženu, možná jim do písku napsal otázku-kde je ten druhý, proč tu stojí jen ona sama? Kdo z vás je bez hříchu, vrhni první kámen...
A poslední poznámka, vlastně epilog. Před týdnem jsem byl na pohřbu. Při smutečním projevu o životě zemřelé mi vytanulo na mysli, kolika lidem během svého života (z větší části prožitého v nesvobodě) pomohla. S přístupem ke vzdělání, se zaměstnáním, s možností léčit se na špičkovém pracovišti. Jeden člověk z mnoha těch, kteří se jako křesťané nevzdali a díky své víře, dobrotivosti srdce, poctivé práci a odvaze nám mohou být (nedostižným) příkladem. A také svědectvím o Bohu, který nás skrze jejich život obdarovává.

log napísal: ↑22 Feb 2019, 08:15 Kazatelia najlepsie vedia, ze “pribeh o Danielovi“ je iba bajka. V realnom svete sa vacsinou treba poklonit.

Ešte by ma zaujímalo koľkí kazatelia naozaj veria tomu čo kážu.