Kam směřuje ateismus?

[Jiří Kupka]

Kam ateismus směřuje? Nevím. Nevěděla jsem to ani tehdy, když jsem byla ateistkou.

V rámci naší ateistické rodiny (dnes již někteří tento systém opustili) bylo nejdůležitější "popírání Boha". To popírání bylo tak časté, až jsem si začala myslet, jestli je nutné věnovat takovou pozornost nečemu, co neexistuje.

Lído, já vím, že pojmy jsou "škatulky" - ale na druhé straně nám pomáhají při porozumění okolnímu světu. Nemyslíš si, že se už v tomto případě spíše jednalo o "antiteismus" (popírání Boha)?

Uvědomělý ateismus či teismus - jako stav mysli - vůbec nevyvolává konflikty mezi těmito směry, ale jejich různé "ná-bože-nské" formy ano.

[ambassador]

Uvědomělý ateismus či teismus - jako stav mysli - vůbec nevyvolává konflikty mezi těmito směry, ale jejich různé "ná-bože-nské" formy ano.

Zajímavá myšlenka. Zřejmě platí i pro uvědomělé křesťanství.

[Jiří Kupka]

Uvědomělý ateismus či teismus - jako stav mysli - vůbec nevyvolává konflikty mezi těmito směry, ale jejich různé "ná-bože-nské" formy ano.

Zajímavá myšlenka. Zřejmě platí i pro uvědomělé křesťanství.

Teismus je pojem nadřazený křesťanství.

Upřímně: Neznám uvědomělé křesťanství (bavíme se pořád v kategoriích). Křesťanství je paulismus transformovaný do mnoha církví a ten, podobně jako judaismus si zakládá na výlučnosti... . Pocit výluřnosti, ať u teisty či ateisty --- cesta do pekel, ať už na peklo věří nebo ne Ale znám uvědomělé teisty, kteří jsou křesťany.

[ambassador]

Křesťanství je paulismus transformovaný do mnoha církví a ten, podobně ................

K tomu termínu jsi přišel jak?
---------

Výrok ateisty:
"Nepotřebují k tomu žádné organizace nebo tajně pašované bible."

Toto tvrzení není úplně pravdivé, všechny ateistické skupiny na zemi vedli propagandu a organizovaně potlačovali náboženskou svobodu. Cíleně se vklínili do nějaké země, kde podporovali svržení starého režimu.
Podobně to dělali i náboženské organizace.
Každý centralismus vede ke znásilňování svědomí člověka a v důsledku k nemyslení.

[Realista]

Teismus je pojem nadřazený křesťanství.

Upřímně: Neznám uvědomělé křesťanství (bavíme se pořád v kategoriích). Křesťanství je paulismus transformovaný do mnoha církví a ten, podobně jako judaismus si zakládá na výlučnosti... . Pocit výluřnosti, ať u teisty či ateisty --- cesta do pekel, ať už na peklo věří nebo ne Ale znám uvědomělé teisty, kteří jsou křesťany.

Vcelku souhlas, jen bych se trochu pozastavil u té výlučnosti. Nemyslím, že paulismus by si zas tolik zakládal na výlučnosti (universalistické důrazy jsou v něm přece jen silnější) a judaismus už vůbec ne. Židé přece pohany neodsuzují do pekla. Být součástí židovství je chápáno jako přednost a zodpovědnost, ne jako vstupenka do "nebe". Pohan má možnost stát se proselytou, touží-li po tom. Ale v zásadě nemá Bůh v tradici judaismu na ne-židy vyšší nároky než jak jsou formulovány v rámci "noachidismu"...

A pak peklo i nebe jsou stavy námi již prožívané a důvěrně známé v souvislosti s "jecer hatov" a "jecer hara" (dobrý a zlý sklon, altruismus a egoismus). Kdo podléhá "jecer hara", již přece v pekle žije...

[Jiří Kupka]

Zdravím Tě, Ambassadore.

Myslíš paulismus? To se myslím obecně užívá; paulism, pavlismus ... .

--- ---

Já si myslím, že je důležité vymezení pojmů, které by mělo provázet počátek diskuze (jak kdo a co vnímá či chápe, odhalení předporozumění atd. = tím se může předejít zbytečným nedorozuměním). Třeba pojem "antiteista" můžeme zaměnit za pojem "angažovaný ateista" ..., ale pořád platí (alespoň tak to vnímám já), že je propastný rozdíl mezi:

A. osobním postojem člověka (teista s.s. = existuje monoteistické božstvo; ateista = absence tohoto pohledu, dříve také bezbožnost ) na jedné straně ...

B. ... a "já Ti dokáži a ukáži, vyvrátím Tvé představy, ... Ty neznabohu/nevzdělanče, že ... Bůh/bůh není/je..." na straně druhé na jakékoliv hierarchické úrovni.

Například (ad. A.) ateista může brát život jako jedinečnou událost; uvědomuje si, že Země je pouhým zrnkem písku ve Vesmíru a s úctou přistupuje ke svému životu a životu druhých s vysokým morálním standardem; považuje svůj život za neopakovatelný a konečný, s čímž je smířen... . Podobně teista může brát svůj život jako jedinečnou událost; uvědomuje si, že Země je pouhým zrnkem písku ve Vesmíru a s úctou přistupuje ke svému životu a životu druhých s vysokým morálním standardem; považuje svůj život za neopakovatelný, ale ne nutně konečný... .

To, v čem se liší ateista a teista, je dáno jen jejich vlastním životním rozhodnutím, ... pokud měli k němu možnost. Pakliže jsou s tím svým pohledem smířeni, stávají se tolerantní vůči druhým a mohou se vzájemně sdílet na té nejhlubší lidské úrovni. Pokora, úcta k životu a vědomí vlastního životního rozhodnutí - to je spojuje a umožňuje diskuzi.

V opačném případě (ad. B), zvlášť pokud neměli možnost učinit své vlastní rozhodnutí (podmíněno kulturou, prostředím, ve kterém vyrostli a jinými aspekty), jsou většinou "angažovaní" a nedospělí (vnucují své vidění světa druhým), a to možná proto, že si nejsou sami sebou či svým nasměrováním jisti, ukrývají v sobě zlobu nebo bolest, frustraci z promarněných příležitostí anebo ze svých špatných rozhodnutí, ... v horším případě si jsou absolutně jisti vším - je s nimi věcná diskuze nemožná, a takoví jsou rovněž i mezi teisty či ateisty.

Hezký večer!

[Jiří Kupka]

Teismus je pojem nadřazený křesťanství.

Upřímně: Neznám uvědomělé křesťanství (bavíme se pořád v kategoriích). Křesťanství je paulismus transformovaný do mnoha církví a ten, podobně jako judaismus si zakládá na výlučnosti... . Pocit výluřnosti, ať u teisty či ateisty --- cesta do pekel, ať už na peklo věří nebo ne Ale znám uvědomělé teisty, kteří jsou křesťany.

Vcelku souhlas, jen bych se trochu pozastavil u té výlučnosti. Nemyslím, že paulismus by si zas tolik zakládal na výlučnosti (universalistické důrazy jsou v něm přece jen silnější) a judaismus už vůbec ne. Židé přece pohany neodsuzují do pekla. Být součástí židovství je chápáno jako přednost a zodpovědnost, ne jako vstupenka do "nebe". Pohan má možnost stát se proselytou, touží-li po tom. Ale v zásadě nemá Bůh v tradici judaismu na ne-židy vyšší nároky než jak jsou formulovány v rámci "noachidismu"...

A pak peklo i nebe jsou stavy námi již prožívané a důvěrně známé v souvislosti s "jecer hatov" a "jecer hara" (dobrý a zlý sklon, altruismus a egoismus). Kdo podléhá "jecer hara", již přece v pekle žije...

Zdravím Tě, Realisto.

Jde asi o to, jak kdo chápeme výlučnost. V podstatě u judaismu jsi sám uvedl "... možnost stát se proselytou...". Ale proč? No aby se mohl sám stát příslušníkem toho vyvoleného národa (výlučnost - privilegium - privilegovaného). V paulismu např. 1. Timotejovi 2,5 nebo Ř 1,16. U apoštola Petra pak výstižněji Sk 4,12. Jak jsi to myslel Ty?

A cestu do pekel jsem myslel jako metaforu, ve smyslu "cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly", ne teologicky, i když Mat. 5,22: Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

[ambassador]

Zdravím Tě, Ambassadore.

Myslíš paulismus? To se myslím obecně užívá; paulism, pavlismus ... .

--- ---

Já si myslím, že je důležité vymezení pojmů, které by mělo provázet počátek diskuze (jak kdo a co vnímá či chápe, odhalení předporozumění atd. = tím se může předejít zbytečným nedorozuměním). Třeba pojem "antiteista" můžeme zaměnit za pojem "angažovaný ateista" ..., ale pořád platí (alespoň tak to vnímám já), že je propastný rozdíl mezi:

A. osobním postojem člověka (teista s.s. = existuje monoteistické božstvo; ateista = absence tohoto pohledu, dříve také bezbožnost ) na jedné straně ...

B. ... a "já Ti dokáži a ukáži, vyvrátím Tvé představy, ... Ty neznabohu/nevzdělanče, že ... Bůh/bůh není/je..." na straně druhé na jakékoliv hierarchické úrovni.

Například (ad. A.) ateista může brát život jako jedinečnou událost; uvědomuje si, že Země je pouhým zrnkem písku ve Vesmíru a s úctou přistupuje ke svému životu a životu druhých s vysokým morálním standardem; považuje svůj život za neopakovatelný a konečný, s čímž je smířen... . Podobně teista může brát svůj život jako jedinečnou událost; uvědomuje si, že Země je pouhým zrnkem písku ve Vesmíru a s úctou přistupuje ke svému životu a životu druhých s vysokým morálním standardem; považuje svůj život za neopakovatelný, ale ne nutně konečný... .

To, v čem se liší ateista a teista, je dáno jen jejich vlastním životním rozhodnutím, ... pokud měli k němu možnost. Pakliže jsou s tím svým pohledem smířeni, stávají se tolerantní vůči druhým a mohou se vzájemně sdílet na té nejhlubší lidské úrovni. Pokora, úcta k životu a vědomí vlastního životního rozhodnutí - to je spojuje a umožňuje diskuzi.

V opačném případě (ad. B), zvlášť pokud neměli možnost učinit své vlastní rozhodnutí (podmíněno kulturou, prostředím, ve kterém vyrostli a jinými aspekty), jsou většinou "angažovaní" a nedospělí (vnucují své vidění světa druhým), a to možná proto, že si nejsou sami sebou či svým nasměrováním jisti, ukrývají v sobě zlobu nebo bolest, frustraci z promarněných příležitostí anebo ze svých špatných rozhodnutí, ... v horším případě si jsou absolutně jisti vším - je s nimi věcná diskuze nemožná, a takoví jsou rovněž i mezi teisty či ateisty.

Hezký večer!

Paulismus? Tušil jsem to, ale raději jsem se zeptal? Otázkou nikdy nic nepokazím, protože nemám potřebu dokazovat , že jsem všem a všemu porozuměl. Člověk nikdy není jistý co tím druhý myslí. Jedině kdybychom měli jedinou společnou terminologii. Někdy si nerozumíme v jedné generaci a v jednom státě a což potom myšlenkám a termínům 2000 a více let starým.
Určitě jsou jednotlivci ve všech lidských myšlenkových proudech, kteří nemají potřebu vnucovat svůj životní styl a nepokládají ho za jediný správný.
Rád bych patřil k těm, kteří nevnucují, ale těm kteří sdílejí své pohledy.
Podle mého vnímání některé ideologie na obou protipólech, přímo vedou k nadřazenosti, povýšenosti a pohrdání jinak smýšlejících.
Tlaky ateismu jsem prožil na vlastní kůži. Přesto mohu konstatovat, že jsem měl i tam přátele, kteří se chovali lidsky.
Měl jsem možnost vidět co stalo s těmi, kteří se otevřeně postavili proti zlu v obou táborech.

Francouzská revoluce byla ukázkou, jak to dopadne, když se na první místo dostane jen lidský rozum a vytlačí Boha ze společnosti. Pravdou je že francouzská revoluce byla důsledkem něčeho..............

[Lída Rohalová]

Lído, já vím, že pojmy jsou "škatulky" - ale na druhé straně nám pomáhají při porozumění okolnímu světu. Nemyslíš si, že se už v tomto případě spíše jednalo o "antiteismus" (popírání Boha)?

Uvědomělý ateismus či teismus - jako stav mysli - vůbec nevyvolává konflikty mezi těmito směry, ale jejich různé "ná-bože-nské" formy ano.

Máš pravdu. Pojmy jsou důležité, nebo přesněji řečeno, naprosto nezbytné. Jen jsem se v tom trochu ztratila.

Souhlasím s tím, že v případě, jaký popisuji, se jednalo o antiteismus. V tom případě musím část rodiny předefinovat na antiteisty. Další část jsou ateisté, křesťané jsou v menšině.

Vzhledem k vzdálenosti se s rodinou nenavštěvujeme často, ale máme dobré vztahy jak s ateisty, tak s antiteisty. A to vnímám jako zázrak.

[Jiří Kupka]

Rád bych patřil k těm, kteří nevnucují, ale těm kteří sdílejí své pohledy.
Podle mého vnímání některé ideologie na obou protipólech, přímo vedou k nadřazenosti, povýšenosti a pohrdání jinak smýšlejících.
Tlaky ateismu jsem prožil na vlastní kůži. Přesto mohu konstatovat, že jsem měl i tam přátele, kteří se chovali lidsky.
Měl jsem možnost vidět co stalo s těmi, kteří se otevřeně postavili proti zlu v obou táborech.

Francouzská revoluce byla ukázkou, jak to dopadne, když se na první místo dostane jen lidský rozum a vytlačí Boha ze společnosti. Pravdou je že francouzská revoluce byla důsledkem něčeho..............

Na Francouzské revoluci je neuvěřitelné, že se jedná v podstatě o pokračování reformace. Reformace vzala Boha lidem ze země, ze všedního života a dala jej na nebesa. Robespierre se nechal pasovat na papeže deistického náboženství, jehož výdobytkem bylo, že byl Bůh odosobněn... a pak přišel Jurij Gagarin.

(Jan Hus byl buřič - rušil veřejný pořádek - si představme, jak rektor univerzity jde s průvodem studentů městem, přičemž v předu jde student převlečen za prostitutku a v ústech má "papežskou bulu", tedy revolucionář a z dnešního pohledu je tragikomické, že se odvolával na bibli ... dnes se na ni odvolává kdejaká křesťanská církev ... prý Sola scriptura. Podobně Martin Luther --- revoluce a reformace jedno jsou).

Jako teisté se snad sjednotíme na třech principech: 1. On Je. 2. Nemusíme se Jej bát. 3. Je možné s Ním navázat komunikaci. To není vůbec málo a dá se na tom stavět!

Měj se hezky, Ambassadore, a také patřím mezi Ty, kteří se učí nevnucovat své pohledy.