MODLITEBNÝ TÝŽDEŇ 2024: “Spisy E. Whiteovej – Božie Slovo“

Diskusia o všetkom ostatnom.
Neregistrovaný

Re: MODLITEBNÝ TÝŽDEŇ 2024: “Spisy E. Whiteovej – Božie Slovo“

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

Petr napísal: 16 Nov 2024, 09:53
Neregistrovaný napísal: 14 Okt 2024, 13:26
host05 napísal: 13 Okt 2024, 07:58 A aký scénar si predstavuješ ty ? Že adventisti priznajú že to Whiteová opísala z dobovej literatúry a ostatné si vymyslela ? Je to márny boj. Tvoj život prejde a ty zistíš že si ho premrhal tým že si nastavoval adventizmu zrkadlo. Adventizmus sa nikdy nezmení, prečo by to robil ?
Sú rôzne možnosti: 1.Bojovať, čo znamená márny boj a byť celý život frustrovaný.
2. Nechať to plávať a myslieť si svoje. (Tu sa asi väčšina adventistov zhodne).
3. Odísť z cirkvi. Pokiaľ sa niekto odhodlá k radikálnemu kroku, tak mu gratulujem. Ale musí byť pripravený, že doterajšie vzťahy ktoré fungovali už nebudú ďalej fungovať.
Tu sa natíska otázka čo ďalej. Hľadať inú cirkev? Neodporúčam. Je to z kaluže do blata či ešte horšie.
1.)Co takhle už jen pro své svědomí? Podívat se sobě i Bohu "do očí" ? Proč být z toho frustrovaný ?
2.) A co pojem zápecnictví? z prominutím uzdisráč ?
3.) A to jako má být zastrašování, že členovi budou uskřípnutý benefity? Co dál...a co takhle ..prostě jít za Pánem Bohem? Forem je spousty.
Jiná církev, že z bláta do louže? Ano...pokud odejdeš např. k Jehovistům, tam ano...jinak ohromné množství lidí v jiných denominacích se ztotožňuje s věroukou, aniž by se museli se svým svědomím za to stydět a našli tam své místo .
Už predo mnou iný neregistrovaný ti napísal, že nemalo by byť našim cieľom všetkých reformovať a snažiť sa im otvoriť oči.
K prvému bodu: Každý má to svedomie nastavené inak. Mám prísť na SŠ a presviedčať, že Whiteová sa mýlila a nebola božou prorokyňou?
K druhému bodu: Aby sme neboli zápecníci, teda týka sa to tých, ktorí ešte neodišli z CASD, (ja som odpadlík), máme vyraziť do boja ako kedysi husiti? Lebo pokiaľ nesúhlasíš s učením cirkvi, tak jediná cesta je odchod z cirkvi. Je to na každého svedomí. Preto nebudem druhého považovať za zápecníka a uzdisráča len za to, že nenašiel odvahu alebo nechce riskovať rozpad vzťahov a svojej rodiny.
K tretiemu bodu. Ak si myslíš, že iné cirkvi sú na tom lepšie, časom zistíš, že tam majú svoje problémy, možno ešte vážnejšie, že tie vzťahy nemusia byť dobré, že tam nemusíš byť prijatý tak ako si očakával, že dobré vzťahy môžu byť viac než teológia? Neobhajujem učenie CASD, ale každý má nejaké svoje priority.

Neregistrovaný

Re: pro Petra

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 11:35
Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 10:49 Pro Petra - I když jsme odešli zůstali v nás CASD vlivy.

Jeden z nich je silný důraz na pravdu a na to bojovat i proti přesile nebo i zažít pronásledování za pravdu a tím pomoci prosadit dobrou (Boží změnu).

Ve velkém sporu je takto úžasně vykreslován jak Hus tak Luther jako štafetoví běžci co si předávají pochodeň.
Proto když odchází horlivec (což jsme byli) kvůli věrouce tak cítí zradu na tom čemu uvěřil co přijal za vzory a za co bojoval.

Ta zrada není ani tolik to že ve věrouce jsou chyby (ty dělá každý a umíme být shovívaví).
Ta zrada je právě v tom že jsme z Velkého sporu sežrali ten ideál ,,reformační a stále se reformující" kdy jsme věřili že podle preambule 27 článků krédem je bible a kdykoliv bychom jí porozuměli lépe tak to podle ní změníme.

Tohle ve skutečnosti nefunguje a je to jen ,,kampaň".
Ve skutečnosti už se může jen zpřesňovat.
Poslední přiznané omyly byly ještě za života Whiteových (světila se neděle, než jim to řekla baptistka sedmého dne) (jedlo se vepřové, než si to EGW někde přečetla u zdravotních reformátorů té doby)(věřilo se v konec světa od roku 1843 pak 1844 jaro pak podzim a pak 1851 - 7 let po zklamání, věřilo se v zavřené dveře než se k tomu přidala novinka nových jiných otevřených dveří.) A poslední asi největší omyl přiznaný - nevěřilo se v trojici, až po Mineapolis nebo kdy se začala přidávat a používat i u EGW ve spisech.

Dělat chyby a opravit je dovolovala EGW jen sobě.
Když zemřela tak už ty další změny nemůže dál okecat jako ,,zpřesnění" dalším ,,zazářením světla" a prorockou autoritou. A jen by to podkopalo víru v to dosavadní.

Takže už zbývá jen zkoušet retušovat a upravovat staré spisy aby v nich ty nejkřiklavější nesmysly nebyly do očí (třeba ten mesmerismus), nebo fotky kde nosí EGW šperk. Nebo by musel se najít někdo jiný se silnou povahou a autoritou vůdce až proroka kdy by si na sebe vzal břemeno že nás tedy napraví a uvede do ještě větší pravdy, která ale zároveň nezruší tu starou. (už to ukazuje že ten vůdce není dost silný protože se bojí že bez uznání předchozí prorokyně by se to neudrželo - EGW např. neváhala Millera hodit přes palubu když odmítl v adventním hnutí 3 andělů dál působit protože pochopil že se sekl - sice mu shovívavě připsala zmatení kvůli vlivu svých přátel a tedy menší soud ale jinak i když předtím byl Bohem veden a andělé mu pomáhali tak prostě odpadl a už to jela jen ona.)
Takovéto bruslení zkoušejí kazatelé vykladači nebo šéfredaktor SŠ a apologet Clifford Goldstein.
Skutečně silný vůdce by se nebál mít vizi, kam církev dál táhnout i za cenu překročení stínu svých předchůdců.

V něčem to EGW měla lehčí - hnutí neexistovalo nebo bylo malé a neměla moc co ztratit mohla jen získat (počet členů, vliv, moc, majetek a peníze)
Ti co to zdědili mají těžší postavení - už vyrostli ve zlaté kleci - systém a instituce, která vrcholovým funkcionářům dává vliv, moc peníze a postavení byla samozřejmá od jejich narození a neví co by dělali, kdyby se to rozpadlo. Někdy se to omlouvá obavami o víru běžných oveček, ale běžné ovečky někdy k životu potřebují jen pravidelné setkávání s dalšími věřícími lidmi. Jinak mají své životy práci a rodiny kde dál žijí. Ale funkcionáři mají často celé příbuzenské klany v církvi zaměstnané. Ti by přišli o celou podpůrnou sociální síť i zdroj obživy.

Zpět k Petrovi

Ve chvíli kdy se vymaníš z vlivu - musím být hrdina reformátor - tak ta odpověď hosta05 a neregistrovaného najednou dává smysl.

Cílem života každého jednotlivce není nebo nemusí být zachránit a uvést do pravdy a otevřít oči od bludů všem ve svém okolí. Možná stačí žít sám život víry a nést to ovoce a být milý lidem i Bohu. Pokud to někteří chtějí dělat dál v CASD tak já už se na ně za to nebudu zlobit. I kdyby to dělali ze strachu že přijdou o bezpečí a výhody nebo ze slepé víry. Je to jejich volba a jejich život a třeba si to tak vybrali. Jestliže je pořád zkoušíme přesvědčit aby se podívali ,,pravdě do očí" tak jsme myslím míň v pohodě, než ti co tam zůstávají, ale nás odešlé již přijali a nesoudí a dál nás berou jako bratry.

Jedno z klíčových slov křesťanství kromě - lásky, svobody, víry a odpuštění je i přijetí a smíření.

Pojďme se smířit s tím, co je mimo náš vliv a s tím co je volba jiných a ne naše. Pro náš vlastní pokoj v duši.
Nějak jsem nepochopil...nejprve se vypíše do příspěvku špína postupů a jak to chodilo a chodí v CASD a pak se jakoby odvaří na mne, že já to definuji také a pojmenuji.
Není třeba mi podsouvat- potažmo skrytě "odvážně" pod anonymním nickem urážet, že si o sobě myslím, že jsem "hrdina reformátor" ,jenom proto že jsem se vyjádřil k tomu, že v otázce lhaní a podvodů by se nikdy nemělo alibisticky rezignovat. Chápu ...ze zkušeností toho co členové umí, jaký vydírací mechanismus, ubrání sociálních benefitů, vazeb rodinných klanů atd. je ohromný paralyzující strach. I proto si raději nikdo nechce špinit ruce a tak nějak poznané důvody odchodu si nechat sobecky pro sebe...a blahosklonně nechat "ty uvnitř, ať se v tom točí". Kdyby tímto stylem v historii postupoval každý, nikdy by se nic nepohlo. Proč mi tohle jen zavání opět postkomunistickým syndromem.(Doporučuji zhlédnout film Vlny). Pokud takto se definuje "žít víra a svoboda", kterou se oháníš, tak to potěš....
Možná by i dialog vyšel lépe, kdyby se manipulativně nepodsouvalo dopředu, že "nemám pokoj na duši....či smíření....". Nebo prorocky definovat "co je můj vliv a volba". Tohle bych opravdu nechal na Pánu Bohu.
Osobně si vážím i všech organizací, webů, které zveřejňují manipulace s lidmi, dopady sekt a učí lidi kriticky zhodnocovat, ukazují na to ,že nemusí být cesta rezignace na víru a že Bůh je jiný, než jak Jej jiní deformují. Pod smyslem vypsaného by i tato platforma stránek ztrácela smysl. Naštěstí neztrácí, ale informuje.
Opakem ke dobru není jen zlo, ale lhostejnost k dobrému.

P. S. Lidko.....není to tak dlouho co jsi tady halasně prohlásila a odvařila se na hledajících, že už sem nebudeš přispívat ,že je to pod tvoji úroveň.
Ok neměl jsem ti nic podsouvat. Psal jsem to podle sebe, jak jsem to měl já a protože jsem si v něčem podobní tak jsem se odvážil si to tipnout protože to v tom cítím. Třeba jsem se spletl. Urážení - to v tom vidíš ty. Jinak když tě znovu čtu jak píšeš v odpovědi o tom nechat si to ,,sobecky pro sebe" jak by se v historii nic nepohlo. Postko. syndro - tak promiň ale já v tom slyším jinými slovy právě to co jsem zažíval i já - přece to tak nemůžu nechat když nezvednu svůj hlas tak kdo ... atd. atd. Já vím, že vlastně stejná slova (o nepokoji v duši nebo smíření) jako já ti už určitě říkali lidé(uvnitř církve) , kteří to ale používali jako obranu a nálepku aby se nemuseli zabývat kritikou, věroukou či ošklivou praxí. Chápu tedy že jsi na toto citlivý. Navíc když se nepodepíšu. Já to ale nepsal s manipulací.
Jinak ty sám jsi přece svému krédu dostál - napsali jste dopis a máš dále svůj web. Tím si svému přesvědčení dostál. Ale že tu po letech reaguješ na nick Adventistka. Asi to mne dovedlo k přesvědčení že ani ten web a dopis ti nedovolili se s tím zcela vypořádat. Vlastně je to to stejné co píšeš na konci, i když já nejsem Lída.

Přemýšlím proč jsem ti nenapsal soukromě, když takto veřejně ti to asi přijde jako kritika a útok. Asi jsem si myslel že to předám i se svým úmyslem což online a anonymně nejde. A myslel jsem si že by to mohlo pomoci i jiným co to tu čtou.
Každopádně promiň za ublížení podsunutí nebo manipulaci.
Šlo mi o tvou pohodu ne tu církevní.
Každopádně ti děkuji - je to od tebe dobrá zpětná vazba, že často můžu s dobrým úmyslem vlastně spíš napáchat škodu.

Neregistrovaný

Re: MODLITEBNÝ TÝŽDEŇ 2024: “Spisy E. Whiteovej – Božie Slovo“

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 11:47
Petr napísal: 16 Nov 2024, 09:53
Neregistrovaný napísal: 14 Okt 2024, 13:26
host05 napísal: 13 Okt 2024, 07:58 A aký scénar si predstavuješ ty ? Že adventisti priznajú že to Whiteová opísala z dobovej literatúry a ostatné si vymyslela ? Je to márny boj. Tvoj život prejde a ty zistíš že si ho premrhal tým že si nastavoval adventizmu zrkadlo. Adventizmus sa nikdy nezmení, prečo by to robil ?
Sú rôzne možnosti: 1.Bojovať, čo znamená márny boj a byť celý život frustrovaný.
2. Nechať to plávať a myslieť si svoje. (Tu sa asi väčšina adventistov zhodne).
3. Odísť z cirkvi. Pokiaľ sa niekto odhodlá k radikálnemu kroku, tak mu gratulujem. Ale musí byť pripravený, že doterajšie vzťahy ktoré fungovali už nebudú ďalej fungovať.
Tu sa natíska otázka čo ďalej. Hľadať inú cirkev? Neodporúčam. Je to z kaluže do blata či ešte horšie.
1.)Co takhle už jen pro své svědomí? Podívat se sobě i Bohu "do očí" ? Proč být z toho frustrovaný ?
2.) A co pojem zápecnictví? z prominutím uzdisráč ?
3.) A to jako má být zastrašování, že členovi budou uskřípnutý benefity? Co dál...a co takhle ..prostě jít za Pánem Bohem? Forem je spousty.
Jiná církev, že z bláta do louže? Ano...pokud odejdeš např. k Jehovistům, tam ano...jinak ohromné množství lidí v jiných denominacích se ztotožňuje s věroukou, aniž by se museli se svým svědomím za to stydět a našli tam své místo .
Už predo mnou iný neregistrovaný ti napísal, že nemalo by byť našim cieľom všetkých reformovať a snažiť sa im otvoriť oči.
K prvému bodu: Každý má to svedomie nastavené inak. Mám prísť na SŠ a presviedčať, že Whiteová sa mýlila a nebola božou prorokyňou?
K druhému bodu: Aby sme neboli zápecníci, teda týka sa to tých, ktorí ešte neodišli z CASD, (ja som odpadlík), máme vyraziť do boja ako kedysi husiti? Lebo pokiaľ nesúhlasíš s učením cirkvi, tak jediná cesta je odchod z cirkvi. Je to na každého svedomí. Preto nebudem druhého považovať za zápecníka a uzdisráča len za to, že nenašiel odvahu alebo nechce riskovať rozpad vzťahov a svojej rodiny.
K tretiemu bodu. Ak si myslíš, že iné cirkvi sú na tom lepšie, časom zistíš, že tam majú svoje problémy, možno ešte vážnejšie, že tie vzťahy nemusia byť dobré, že tam nemusíš byť prijatý tak ako si očakával, že dobré vzťahy môžu byť viac než teológia? Neobhajujem učenie CASD, ale každý má nejaké svoje priority.
(Mj.Ten před tebou neodpovídal na téma, ale vyřizoval si se mnou žel ostudně staré špinavé prádlo, které v sobě asi dlouhé roky nosí, protože jsem před lety šáhl na jeho narcismus.)
Nemluvil jsem "o cílu všechny reformovat". Jinak význam slova reformace je náprava. Co je na tom špatného chtít po církvi, aby byla v pohybu, aby se napravovala? Aby nelhala a nemanipulovala? Aby netajila informace ? O tom je koneckonců toto forum.
Proč to hned hrotíš do otázky zda na SŠ prohlásit něco o E.G.W.? Moc dobře víš a můžeš si sehnat dostupné info, kde lhala, kde manipulovala a samozřejmě je to o tom, kdo chce slyšet...Na druhou stranu pokud je platforma SŠ o svobodné diskuzi, tak unese i důkazové, kritické zhodnocení vidění prorokyně v porovnání s textem bible= teologií.
Když nesouhlasím s učením CASD, tak zákonitě musím a chci doložit proč. Co je na tom divného?
Obzvlášť když po odchozích členech jdou pomluvy, že odešli jen poroto, že se nesnesli "jenom" s někým ve sboru, nebo ,že potřebují chlastat aj.. Pokud je adventismus nehnutelný...odejdu...já odešel....
Nikde jsem neglorifikoval jiné církve(nemusím jim dělat obhájce),nicméně na zmiňovaných věroučných bodech a prstech ruky si spočítám, která denominace ve své dogmatice asi v nejvíce bodech lže. Kvůli lidem jsem do církve nepřišel a kvůli lidem neodešel. To by každý odešel hned druhý den. Produkt dobré teologie jsou = dobré vztahy .Jinak si muže člověk chodit do klubu zahrádkářů.

Lidka Rohalová

Re: Také pro Petra

Neprečítaný príspevok od používateľa Lidka Rohalová »

Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 11:35
Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 10:49 Pro Petra - I když jsme odešli zůstali v nás CASD vlivy.

Jeden z nich je silný důraz na pravdu a na to bojovat i proti přesile nebo i zažít pronásledování za pravdu a tím pomoci prosadit dobrou (Boží změnu).

Ve velkém sporu je takto úžasně vykreslován jak Hus tak Luther jako štafetoví běžci co si předávají pochodeň.
Proto když odchází horlivec (což jsme byli) kvůli věrouce tak cítí zradu na tom čemu uvěřil co přijal za vzory a za co bojoval.

Ta zrada není ani tolik to že ve věrouce jsou chyby (ty dělá každý a umíme být shovívaví).
Ta zrada je právě v tom že jsme z Velkého sporu sežrali ten ideál ,,reformační a stále se reformující" kdy jsme věřili že podle preambule 27 článků krédem je bible a kdykoliv bychom jí porozuměli lépe tak to podle ní změníme.

Tohle ve skutečnosti nefunguje a je to jen ,,kampaň".
Ve skutečnosti už se může jen zpřesňovat.
Poslední přiznané omyly byly ještě za života Whiteových (světila se neděle, než jim to řekla baptistka sedmého dne) (jedlo se vepřové, než si to EGW někde přečetla u zdravotních reformátorů té doby)(věřilo se v konec světa od roku 1843 pak 1844 jaro pak podzim a pak 1851 - 7 let po zklamání, věřilo se v zavřené dveře než se k tomu přidala novinka nových jiných otevřených dveří.) A poslední asi největší omyl přiznaný - nevěřilo se v trojici, až po Mineapolis nebo kdy se začala přidávat a používat i u EGW ve spisech.

Dělat chyby a opravit je dovolovala EGW jen sobě.
Když zemřela tak už ty další změny nemůže dál okecat jako ,,zpřesnění" dalším ,,zazářením světla" a prorockou autoritou. A jen by to podkopalo víru v to dosavadní.

Takže už zbývá jen zkoušet retušovat a upravovat staré spisy aby v nich ty nejkřiklavější nesmysly nebyly do očí (třeba ten mesmerismus), nebo fotky kde nosí EGW šperk. Nebo by musel se najít někdo jiný se silnou povahou a autoritou vůdce až proroka kdy by si na sebe vzal břemeno že nás tedy napraví a uvede do ještě větší pravdy, která ale zároveň nezruší tu starou. (už to ukazuje že ten vůdce není dost silný protože se bojí že bez uznání předchozí prorokyně by se to neudrželo - EGW např. neváhala Millera hodit přes palubu když odmítl v adventním hnutí 3 andělů dál působit protože pochopil že se sekl - sice mu shovívavě připsala zmatení kvůli vlivu svých přátel a tedy menší soud ale jinak i když předtím byl Bohem veden a andělé mu pomáhali tak prostě odpadl a už to jela jen ona.)
Takovéto bruslení zkoušejí kazatelé vykladači nebo šéfredaktor SŠ a apologet Clifford Goldstein.
Skutečně silný vůdce by se nebál mít vizi, kam církev dál táhnout i za cenu překročení stínu svých předchůdců.

V něčem to EGW měla lehčí - hnutí neexistovalo nebo bylo malé a neměla moc co ztratit mohla jen získat (počet členů, vliv, moc, majetek a peníze)
Ti co to zdědili mají těžší postavení - už vyrostli ve zlaté kleci - systém a instituce, která vrcholovým funkcionářům dává vliv, moc peníze a postavení byla samozřejmá od jejich narození a neví co by dělali, kdyby se to rozpadlo. Někdy se to omlouvá obavami o víru běžných oveček, ale běžné ovečky někdy k životu potřebují jen pravidelné setkávání s dalšími věřícími lidmi. Jinak mají své životy práci a rodiny kde dál žijí. Ale funkcionáři mají často celé příbuzenské klany v církvi zaměstnané. Ti by přišli o celou podpůrnou sociální síť i zdroj obživy.

Zpět k Petrovi

Ve chvíli kdy se vymaníš z vlivu - musím být hrdina reformátor - tak ta odpověď hosta05 a neregistrovaného najednou dává smysl.

Cílem života každého jednotlivce není nebo nemusí být zachránit a uvést do pravdy a otevřít oči od bludů všem ve svém okolí. Možná stačí žít sám život víry a nést to ovoce a být milý lidem i Bohu. Pokud to někteří chtějí dělat dál v CASD tak já už se na ně za to nebudu zlobit. I kdyby to dělali ze strachu že přijdou o bezpečí a výhody nebo ze slepé víry. Je to jejich volba a jejich život a třeba si to tak vybrali. Jestliže je pořád zkoušíme přesvědčit aby se podívali ,,pravdě do očí" tak jsme myslím míň v pohodě, než ti co tam zůstávají, ale nás odešlé již přijali a nesoudí a dál nás berou jako bratry.

Jedno z klíčových slov křesťanství kromě - lásky, svobody, víry a odpuštění je i přijetí a smíření.

Pojďme se smířit s tím, co je mimo náš vliv a s tím co je volba jiných a ne naše. Pro náš vlastní pokoj v duši.
Nějak jsem nepochopil...nejprve se vypíše do příspěvku špína postupů a jak to chodilo a chodí v CASD a pak se jakoby odvaří na mne, že já to definuji také a pojmenuji.
Není třeba mi podsouvat- potažmo skrytě "odvážně" pod anonymním nickem urážet, že si o sobě myslím, že jsem "hrdina reformátor" ,jenom proto že jsem se vyjádřil k tomu, že v otázce lhaní a podvodů by se nikdy nemělo alibisticky rezignovat. Chápu ...ze zkušeností toho co členové umí, jaký vydírací mechanismus, ubrání sociálních benefitů, vazeb rodinných klanů atd. je ohromný paralyzující strach. I proto si raději nikdo nechce špinit ruce a tak nějak poznané důvody odchodu si nechat sobecky pro sebe...a blahosklonně nechat "ty uvnitř, ať se v tom točí". Kdyby tímto stylem v historii postupoval každý, nikdy by se nic nepohlo. Proč mi tohle jen zavání opět postkomunistickým syndromem.(Doporučuji zhlédnout film Vlny). Pokud takto se definuje "žít víra a svoboda", kterou se oháníš, tak to potěš....
Možná by i dialog vyšel lépe, kdyby se manipulativně nepodsouvalo dopředu, že "nemám pokoj na duši....či smíření....". Nebo prorocky definovat "co je můj vliv a volba". Tohle bych opravdu nechal na Pánu Bohu.
Osobně si vážím i všech organizací, webů, které zveřejňují manipulace s lidmi, dopady sekt a učí lidi kriticky zhodnocovat, ukazují na to ,že nemusí být cesta rezignace na víru a že Bůh je jiný, než jak Jej jiní deformují. Pod smyslem vypsaného by i tato platforma stránek ztrácela smysl. Naštěstí neztrácí, ale informuje.
Opakem ke dobru není jen zlo, ale lhostejnost k dobrému.

P. S. Lidko.....není to tak dlouho co jsi tady halasně prohlásila a odvařila se na hledajících, že už sem nebudeš přispívat ,že je to pod tvoji úroveň.
Ahoj Petře.

Překvapuje mne, že mne oslovuješ. Avšak oslovuješ nesprávného člověka, žádný příspěvek v tomto vláknu není můj. Ten neregistrovaný, který Ti psal, patřil spíš dle mého soudu k Tvým podporovatelům. Jak je to teď, nevím, ale vidím, že je schopen omluvy.

Jestli Tě překvapuje, že jsem teď zde, tak vysvětlení je prosté. Čas od času mi adminové napíšou, co je na webu nového. Píšou to asi všem přihlášeným. Maily jsem neodhlásila. Tak když mám čas, tak se podívám. To mé podívání představuje jen zlomek toho, co je zde napsáno. Takže pokud zde někdo psal o mém jménu, já to nevím a nepátrám po tom. Teď je ale zrovna čas příhodný a natrefila jsem na Tvůj příspěvek. A rozhodla jsem se reagovat. Stále platí, že za tento web jsem vděčná, byl součástí mého života ve velmi vysoké míře. Nyní je součástí mého života ve velmi nízké míře, ale stále vůči adminům pociťuji vděčnost a také vůči všem rozumným přispěvatelům.

Z důvodu mého oslovení jsem si toto vlákno přečetla a s příspěvky toho neregistrovaného nemám nic společného, nepřijdou mi však urážlivé. Znám jeho rukopis, vím, kdo to je, stejně jako znám rukopis Tvůj. Jinak bych asi toto vlákno nechala bez povšimnutí, ale toto mne zaujalo.

Petře, nesleduji Tvůj život. Nepátrám po Tobě. Byl jsi to Ty, kdo přestal komunikovat, proto mne překvapilo, že mne oslovuješ. Občas něco napíšu na jiný web, ale to je spíše kratochvíle než nutkavá potřeba. Zaujalo mne také Tvá citace na konci. Tak jsem hledala to halasné prohlášení, odvaření se na hledajících, a že přispívání na web je pod mou úroveň. Našla jsem toto, odkaz zde viewtopic.php?p=18153&sid=67a7b5b651695 ... 2bf#p18153:

"Nyní zde píšu rozloučení a dění na webu se nebudu již účastnit. Vnímám, že prostě přišel čas přeseknout poslední intenzivní spojnici s minulostí, neboť být jedním z nejaktivnějších členů adventistického fóra je pro člena jiné církve jistým krokem zpět. Rozhodně nechci říkat, že web je krok zpět, to určitě ne, je to naopak. Ten web měl pro můj život smysl a jsem za něj velmi vděčná. Ale člověk musí vědět, kdy odejít. V četnosti příspěvků jsem se sice neumístila v TOP 3, ale někde tak pod bramborovou medaili :).

Fóra se však nezříkám a budu s ním do budoucna v případě potřeby dále pracovat. Někdy hledám nějaké diskuse, časem ho můžu využít např. pro vkládání nějakých odkazů, o kterých se má dozvědět co nejvíce lidí a neodmítám ani pozdější své komentáře. Ty by však měly být spíše zřídkavé. Fórum už obsahuje velkou část materiálu, který může být přínosem pro další návštěvníky webu. Pokud by si chtěl někdo se mnou dopisovat, nechť se ozve adminům, kteří mu mohou poskytnout můj mail. Jsem také zvědavá, kterým směrem fórum půjde, jací uživatelé se zde sejdou a co budou prioritně řešit. Už to neuvidím, ale třeba mi to někdo v nějakém rozhovoru zase prozradí."

Takže stále platí, že zde přijdu pouze čas od času, nikoliv přispívání každý den a reakce na každý příspěvek. Na to nemám časovou kapacitu a nelze ani vše číst, zde je ohromné množství nahromaděného materiálu. Čas od času hledám nějakou diskusi, o které vím, že se v ní objevily kvalitní věci, když potřebuji někomu něco odkázat. Jinak to neplatí s těmi rozhovory, o fóru Ačostym se se mnou už nikdo nebaví, protože většina mého okolí to nesleduje a už jsem dost omezila i různé pisatelské aktivity s neznámými lidmi, kteří mi toto fórum občas připomněli. Toto nepíšu kvůli své obhajobě, to nemám zapotřebí. Jsem však zvědavá, zda a jak budeš reagovat a mám momentálně čas, který chci strávit jinými aktivitami než obvykle, tak prokrastinuji :) Takže pokud by ses ozval až po delším čase, tak už zde zase nebudu a nebudu si to moci přečíst.

Připomněla jsem si časy, kdy jsem tu byla hodně často. Tímto zdravím adminy :)

Lidka Rohalová

Re: pro neregistrovaného

Neprečítaný príspevok od používateľa Lidka Rohalová »

Ok neměl jsem ti nic podsouvat. Psal jsem to podle sebe, jak jsem to měl já a protože jsem si v něčem podobní tak jsem se odvážil si to tipnout protože to v tom cítím. Třeba jsem se spletl. Urážení - to v tom vidíš ty. Jinak když tě znovu čtu jak píšeš v odpovědi o tom nechat si to ,,sobecky pro sebe" jak by se v historii nic nepohlo. Postko. syndro - tak promiň ale já v tom slyším jinými slovy právě to co jsem zažíval i já - přece to tak nemůžu nechat když nezvednu svůj hlas tak kdo ... atd. atd. Já vím, že vlastně stejná slova (o nepokoji v duši nebo smíření) jako já ti už určitě říkali lidé(uvnitř církve) , kteří to ale používali jako obranu a nálepku aby se nemuseli zabývat kritikou, věroukou či ošklivou praxí. Chápu tedy že jsi na toto citlivý. Navíc když se nepodepíšu. Já to ale nepsal s manipulací.
Jinak ty sám jsi přece svému krédu dostál - napsali jste dopis a máš dále svůj web. Tím si svému přesvědčení dostál. Ale že tu po letech reaguješ na nick Adventistka. Asi to mne dovedlo k přesvědčení že ani ten web a dopis ti nedovolili se s tím zcela vypořádat. Vlastně je to to stejné co píšeš na konci, i když já nejsem Lída.

Přemýšlím proč jsem ti nenapsal soukromě, když takto veřejně ti to asi přijde jako kritika a útok. Asi jsem si myslel že to předám i se svým úmyslem což online a anonymně nejde. A myslel jsem si že by to mohlo pomoci i jiným co to tu čtou.
Každopádně promiň za ublížení podsunutí nebo manipulaci.
Šlo mi o tvou pohodu ne tu církevní.
Každopádně ti děkuji - je to od tebe dobrá zpětná vazba, že často můžu s dobrým úmyslem vlastně spíš napáchat škodu.
[/quote]

K tomu bych si dovolila vyjádřit, že se domnívám, že zde došlo k záměně. Petr si dle všeho myslel (dle jeho výroku o vyřizování účtů a špinavém prádle), že Tvůj text je mým textem a že mu to píšu já. Můžu se mýlit, a tak počkám, jak a jestli se k tomu Petr nějak postaví.

Petr
Príspevky: 112
Dátum registrácie: 19 Dec 2015, 08:27
Kontaktovať používateľa:

Re: pro Petra

Neprečítaný príspevok od používateľa Petr »

Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 12:13
Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 11:35
Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 10:49 Pro Petra - I když jsme odešli zůstali v nás CASD vlivy.

Jeden z nich je silný důraz na pravdu a na to bojovat i proti přesile nebo i zažít pronásledování za pravdu a tím pomoci prosadit dobrou (Boží změnu).

Ve velkém sporu je takto úžasně vykreslován jak Hus tak Luther jako štafetoví běžci co si předávají pochodeň.
Proto když odchází horlivec (což jsme byli) kvůli věrouce tak cítí zradu na tom čemu uvěřil co přijal za vzory a za co bojoval.

Ta zrada není ani tolik to že ve věrouce jsou chyby (ty dělá každý a umíme být shovívaví).
Ta zrada je právě v tom že jsme z Velkého sporu sežrali ten ideál ,,reformační a stále se reformující" kdy jsme věřili že podle preambule 27 článků krédem je bible a kdykoliv bychom jí porozuměli lépe tak to podle ní změníme.

Tohle ve skutečnosti nefunguje a je to jen ,,kampaň".
Ve skutečnosti už se může jen zpřesňovat.
Poslední přiznané omyly byly ještě za života Whiteových (světila se neděle, než jim to řekla baptistka sedmého dne) (jedlo se vepřové, než si to EGW někde přečetla u zdravotních reformátorů té doby)(věřilo se v konec světa od roku 1843 pak 1844 jaro pak podzim a pak 1851 - 7 let po zklamání, věřilo se v zavřené dveře než se k tomu přidala novinka nových jiných otevřených dveří.) A poslední asi největší omyl přiznaný - nevěřilo se v trojici, až po Mineapolis nebo kdy se začala přidávat a používat i u EGW ve spisech.

Dělat chyby a opravit je dovolovala EGW jen sobě.
Když zemřela tak už ty další změny nemůže dál okecat jako ,,zpřesnění" dalším ,,zazářením světla" a prorockou autoritou. A jen by to podkopalo víru v to dosavadní.

Takže už zbývá jen zkoušet retušovat a upravovat staré spisy aby v nich ty nejkřiklavější nesmysly nebyly do očí (třeba ten mesmerismus), nebo fotky kde nosí EGW šperk. Nebo by musel se najít někdo jiný se silnou povahou a autoritou vůdce až proroka kdy by si na sebe vzal břemeno že nás tedy napraví a uvede do ještě větší pravdy, která ale zároveň nezruší tu starou. (už to ukazuje že ten vůdce není dost silný protože se bojí že bez uznání předchozí prorokyně by se to neudrželo - EGW např. neváhala Millera hodit přes palubu když odmítl v adventním hnutí 3 andělů dál působit protože pochopil že se sekl - sice mu shovívavě připsala zmatení kvůli vlivu svých přátel a tedy menší soud ale jinak i když předtím byl Bohem veden a andělé mu pomáhali tak prostě odpadl a už to jela jen ona.)
Takovéto bruslení zkoušejí kazatelé vykladači nebo šéfredaktor SŠ a apologet Clifford Goldstein.
Skutečně silný vůdce by se nebál mít vizi, kam církev dál táhnout i za cenu překročení stínu svých předchůdců.

V něčem to EGW měla lehčí - hnutí neexistovalo nebo bylo malé a neměla moc co ztratit mohla jen získat (počet členů, vliv, moc, majetek a peníze)
Ti co to zdědili mají těžší postavení - už vyrostli ve zlaté kleci - systém a instituce, která vrcholovým funkcionářům dává vliv, moc peníze a postavení byla samozřejmá od jejich narození a neví co by dělali, kdyby se to rozpadlo. Někdy se to omlouvá obavami o víru běžných oveček, ale běžné ovečky někdy k životu potřebují jen pravidelné setkávání s dalšími věřícími lidmi. Jinak mají své životy práci a rodiny kde dál žijí. Ale funkcionáři mají často celé příbuzenské klany v církvi zaměstnané. Ti by přišli o celou podpůrnou sociální síť i zdroj obživy.

Zpět k Petrovi

Ve chvíli kdy se vymaníš z vlivu - musím být hrdina reformátor - tak ta odpověď hosta05 a neregistrovaného najednou dává smysl.

Cílem života každého jednotlivce není nebo nemusí být zachránit a uvést do pravdy a otevřít oči od bludů všem ve svém okolí. Možná stačí žít sám život víry a nést to ovoce a být milý lidem i Bohu. Pokud to někteří chtějí dělat dál v CASD tak já už se na ně za to nebudu zlobit. I kdyby to dělali ze strachu že přijdou o bezpečí a výhody nebo ze slepé víry. Je to jejich volba a jejich život a třeba si to tak vybrali. Jestliže je pořád zkoušíme přesvědčit aby se podívali ,,pravdě do očí" tak jsme myslím míň v pohodě, než ti co tam zůstávají, ale nás odešlé již přijali a nesoudí a dál nás berou jako bratry.

Jedno z klíčových slov křesťanství kromě - lásky, svobody, víry a odpuštění je i přijetí a smíření.

Pojďme se smířit s tím, co je mimo náš vliv a s tím co je volba jiných a ne naše. Pro náš vlastní pokoj v duši.
Nějak jsem nepochopil...nejprve se vypíše do příspěvku špína postupů a jak to chodilo a chodí v CASD a pak se jakoby odvaří na mne, že já to definuji také a pojmenuji.
Není třeba mi podsouvat- potažmo skrytě "odvážně" pod anonymním nickem urážet, že si o sobě myslím, že jsem "hrdina reformátor" ,jenom proto že jsem se vyjádřil k tomu, že v otázce lhaní a podvodů by se nikdy nemělo alibisticky rezignovat. Chápu ...ze zkušeností toho co členové umí, jaký vydírací mechanismus, ubrání sociálních benefitů, vazeb rodinných klanů atd. je ohromný paralyzující strach. I proto si raději nikdo nechce špinit ruce a tak nějak poznané důvody odchodu si nechat sobecky pro sebe...a blahosklonně nechat "ty uvnitř, ať se v tom točí". Kdyby tímto stylem v historii postupoval každý, nikdy by se nic nepohlo. Proč mi tohle jen zavání opět postkomunistickým syndromem.(Doporučuji zhlédnout film Vlny). Pokud takto se definuje "žít víra a svoboda", kterou se oháníš, tak to potěš....
Možná by i dialog vyšel lépe, kdyby se manipulativně nepodsouvalo dopředu, že "nemám pokoj na duši....či smíření....". Nebo prorocky definovat "co je můj vliv a volba". Tohle bych opravdu nechal na Pánu Bohu.
Osobně si vážím i všech organizací, webů, které zveřejňují manipulace s lidmi, dopady sekt a učí lidi kriticky zhodnocovat, ukazují na to ,že nemusí být cesta rezignace na víru a že Bůh je jiný, než jak Jej jiní deformují. Pod smyslem vypsaného by i tato platforma stránek ztrácela smysl. Naštěstí neztrácí, ale informuje.
Opakem ke dobru není jen zlo, ale lhostejnost k dobrému.

P. S. Lidko.....není to tak dlouho co jsi tady halasně prohlásila a odvařila se na hledajících, že už sem nebudeš přispívat ,že je to pod tvoji úroveň.
Ok neměl jsem ti nic podsouvat. Psal jsem to podle sebe, jak jsem to měl já a protože jsem si v něčem podobní tak jsem se odvážil si to tipnout protože to v tom cítím. Třeba jsem se spletl. Urážení - to v tom vidíš ty. Jinak když tě znovu čtu jak píšeš v odpovědi o tom nechat si to ,,sobecky pro sebe" jak by se v historii nic nepohlo. Postko. syndro - tak promiň ale já v tom slyším jinými slovy právě to co jsem zažíval i já - přece to tak nemůžu nechat když nezvednu svůj hlas tak kdo ... atd. atd. Já vím, že vlastně stejná slova (o nepokoji v duši nebo smíření) jako já ti už určitě říkali lidé(uvnitř církve) , kteří to ale používali jako obranu a nálepku aby se nemuseli zabývat kritikou, věroukou či ošklivou praxí. Chápu tedy že jsi na toto citlivý. Navíc když se nepodepíšu. Já to ale nepsal s manipulací.
Jinak ty sám jsi přece svému krédu dostál - napsali jste dopis a máš dále svůj web. Tím si svému přesvědčení dostál. Ale že tu po letech reaguješ na nick Adventistka. Asi to mne dovedlo k přesvědčení že ani ten web a dopis ti nedovolili se s tím zcela vypořádat. Vlastně je to to stejné co píšeš na konci, i když já nejsem Lída.

Přemýšlím proč jsem ti nenapsal soukromě, když takto veřejně ti to asi přijde jako kritika a útok. Asi jsem si myslel že to předám i se svým úmyslem což online a anonymně nejde. A myslel jsem si že by to mohlo pomoci i jiným co to tu čtou.
Každopádně promiň za ublížení podsunutí nebo manipulaci.
Šlo mi o tvou pohodu ne tu církevní.
Každopádně ti děkuji - je to od tebe dobrá zpětná vazba, že často můžu s dobrým úmyslem vlastně spíš napáchat škodu.
Přemýšlel jsem....díky za dovysvětlení vypsaného.
Snad jen taky dovysvětlení z mé strany. Než jsem odešel z CASD zdůrazňoval jsem, že :
- pokud budou příspěvky na konferencích od členů i ode mne ztopeny a hozeny pod stůl,že se k tomu postavím
- pokud se nic nepohne za ty roky stížností na 100x opakující se úkoly SŠ,že se k tomu postavím
- avizoval jsem odchod dostatečně dopředu a varoval,že tímto stylem odejdou i ostatní(všichni se tomu smáli,že přece se neopustí "tak dobře roztočený kolotoč"
- odešel jsem(nejen sám) a spustila se IHNED lavina pomluv, emailů, setkání činovníků na odešlé lidi
- začalo se tahat jejich špinavé prádlo (každý nějaké za léta v církvi máme)
- začalo se objíždět mé nejbližší známé a cpát jim moji rodinnou intimní historii ,anamnézu...prostě měl jsem v rodině tragédii a zneužilo se to na mne, že jsem blázen po otci...
- začali pomluvy na mne i ostatní že odcházíme a odešli jsme kvůli : chlastu(do dnes nepiju),jednomu či dvěma lidem ve sboru, milence, závislosti na guruovi....aj.
- klidnější emaily byly povětšinou na téma:" odejděte, ale hlavně potichu a nemluvte o tom...jako ostatní před vámi"
Nediv se, že já i ostatní jsme se bránili(a budeme) bránit. Mohu 100x psát, že jsem neodešel kvůli členům, že si dodnes některých vážím, ale odešel jsem pro učení. Manipulaci a totální absenci teologie.
I proto jsem reagoval na nick "adventistka", který byl silně manipulativní...Chodí mi dost emailů od členů, kteří začínají přemýšlet, ale právě těmito větami jsou ihned zpacifikováni.

P.S. Lidko, (nenapsal jsme která),tak to beru zpět...smazat to nejde, protože se mi příspěvek zapsal né pod jménem a neovlivním to už.(ty to nejsi a vlastně na tento web vůbec nechodíš, nebudeš chodit a psát ....)

Lidka Rohalová

Re: pro Petra

Neprečítaný príspevok od používateľa Lidka Rohalová »

Petr napísal: 18 Nov 2024, 18:57
Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 12:13
Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 11:35
Neregistrovaný napísal: 16 Nov 2024, 10:49 Pro Petra - I když jsme odešli zůstali v nás CASD vlivy.

Jeden z nich je silný důraz na pravdu a na to bojovat i proti přesile nebo i zažít pronásledování za pravdu a tím pomoci prosadit dobrou (Boží změnu).

Ve velkém sporu je takto úžasně vykreslován jak Hus tak Luther jako štafetoví běžci co si předávají pochodeň.
Proto když odchází horlivec (což jsme byli) kvůli věrouce tak cítí zradu na tom čemu uvěřil co přijal za vzory a za co bojoval.

Ta zrada není ani tolik to že ve věrouce jsou chyby (ty dělá každý a umíme být shovívaví).
Ta zrada je právě v tom že jsme z Velkého sporu sežrali ten ideál ,,reformační a stále se reformující" kdy jsme věřili že podle preambule 27 článků krédem je bible a kdykoliv bychom jí porozuměli lépe tak to podle ní změníme.

Tohle ve skutečnosti nefunguje a je to jen ,,kampaň".
Ve skutečnosti už se může jen zpřesňovat.
Poslední přiznané omyly byly ještě za života Whiteových (světila se neděle, než jim to řekla baptistka sedmého dne) (jedlo se vepřové, než si to EGW někde přečetla u zdravotních reformátorů té doby)(věřilo se v konec světa od roku 1843 pak 1844 jaro pak podzim a pak 1851 - 7 let po zklamání, věřilo se v zavřené dveře než se k tomu přidala novinka nových jiných otevřených dveří.) A poslední asi největší omyl přiznaný - nevěřilo se v trojici, až po Mineapolis nebo kdy se začala přidávat a používat i u EGW ve spisech.

Dělat chyby a opravit je dovolovala EGW jen sobě.
Když zemřela tak už ty další změny nemůže dál okecat jako ,,zpřesnění" dalším ,,zazářením světla" a prorockou autoritou. A jen by to podkopalo víru v to dosavadní.

Takže už zbývá jen zkoušet retušovat a upravovat staré spisy aby v nich ty nejkřiklavější nesmysly nebyly do očí (třeba ten mesmerismus), nebo fotky kde nosí EGW šperk. Nebo by musel se najít někdo jiný se silnou povahou a autoritou vůdce až proroka kdy by si na sebe vzal břemeno že nás tedy napraví a uvede do ještě větší pravdy, která ale zároveň nezruší tu starou. (už to ukazuje že ten vůdce není dost silný protože se bojí že bez uznání předchozí prorokyně by se to neudrželo - EGW např. neváhala Millera hodit přes palubu když odmítl v adventním hnutí 3 andělů dál působit protože pochopil že se sekl - sice mu shovívavě připsala zmatení kvůli vlivu svých přátel a tedy menší soud ale jinak i když předtím byl Bohem veden a andělé mu pomáhali tak prostě odpadl a už to jela jen ona.)
Takovéto bruslení zkoušejí kazatelé vykladači nebo šéfredaktor SŠ a apologet Clifford Goldstein.
Skutečně silný vůdce by se nebál mít vizi, kam církev dál táhnout i za cenu překročení stínu svých předchůdců.

V něčem to EGW měla lehčí - hnutí neexistovalo nebo bylo malé a neměla moc co ztratit mohla jen získat (počet členů, vliv, moc, majetek a peníze)
Ti co to zdědili mají těžší postavení - už vyrostli ve zlaté kleci - systém a instituce, která vrcholovým funkcionářům dává vliv, moc peníze a postavení byla samozřejmá od jejich narození a neví co by dělali, kdyby se to rozpadlo. Někdy se to omlouvá obavami o víru běžných oveček, ale běžné ovečky někdy k životu potřebují jen pravidelné setkávání s dalšími věřícími lidmi. Jinak mají své životy práci a rodiny kde dál žijí. Ale funkcionáři mají často celé příbuzenské klany v církvi zaměstnané. Ti by přišli o celou podpůrnou sociální síť i zdroj obživy.

Zpět k Petrovi

Ve chvíli kdy se vymaníš z vlivu - musím být hrdina reformátor - tak ta odpověď hosta05 a neregistrovaného najednou dává smysl.

Cílem života každého jednotlivce není nebo nemusí být zachránit a uvést do pravdy a otevřít oči od bludů všem ve svém okolí. Možná stačí žít sám život víry a nést to ovoce a být milý lidem i Bohu. Pokud to někteří chtějí dělat dál v CASD tak já už se na ně za to nebudu zlobit. I kdyby to dělali ze strachu že přijdou o bezpečí a výhody nebo ze slepé víry. Je to jejich volba a jejich život a třeba si to tak vybrali. Jestliže je pořád zkoušíme přesvědčit aby se podívali ,,pravdě do očí" tak jsme myslím míň v pohodě, než ti co tam zůstávají, ale nás odešlé již přijali a nesoudí a dál nás berou jako bratry.

Jedno z klíčových slov křesťanství kromě - lásky, svobody, víry a odpuštění je i přijetí a smíření.

Pojďme se smířit s tím, co je mimo náš vliv a s tím co je volba jiných a ne naše. Pro náš vlastní pokoj v duši.
Nějak jsem nepochopil...nejprve se vypíše do příspěvku špína postupů a jak to chodilo a chodí v CASD a pak se jakoby odvaří na mne, že já to definuji také a pojmenuji.
Není třeba mi podsouvat- potažmo skrytě "odvážně" pod anonymním nickem urážet, že si o sobě myslím, že jsem "hrdina reformátor" ,jenom proto že jsem se vyjádřil k tomu, že v otázce lhaní a podvodů by se nikdy nemělo alibisticky rezignovat. Chápu ...ze zkušeností toho co členové umí, jaký vydírací mechanismus, ubrání sociálních benefitů, vazeb rodinných klanů atd. je ohromný paralyzující strach. I proto si raději nikdo nechce špinit ruce a tak nějak poznané důvody odchodu si nechat sobecky pro sebe...a blahosklonně nechat "ty uvnitř, ať se v tom točí". Kdyby tímto stylem v historii postupoval každý, nikdy by se nic nepohlo. Proč mi tohle jen zavání opět postkomunistickým syndromem.(Doporučuji zhlédnout film Vlny). Pokud takto se definuje "žít víra a svoboda", kterou se oháníš, tak to potěš....
Možná by i dialog vyšel lépe, kdyby se manipulativně nepodsouvalo dopředu, že "nemám pokoj na duši....či smíření....". Nebo prorocky definovat "co je můj vliv a volba". Tohle bych opravdu nechal na Pánu Bohu.
Osobně si vážím i všech organizací, webů, které zveřejňují manipulace s lidmi, dopady sekt a učí lidi kriticky zhodnocovat, ukazují na to ,že nemusí být cesta rezignace na víru a že Bůh je jiný, než jak Jej jiní deformují. Pod smyslem vypsaného by i tato platforma stránek ztrácela smysl. Naštěstí neztrácí, ale informuje.
Opakem ke dobru není jen zlo, ale lhostejnost k dobrému.

P. S. Lidko.....není to tak dlouho co jsi tady halasně prohlásila a odvařila se na hledajících, že už sem nebudeš přispívat ,že je to pod tvoji úroveň.
Ok neměl jsem ti nic podsouvat. Psal jsem to podle sebe, jak jsem to měl já a protože jsem si v něčem podobní tak jsem se odvážil si to tipnout protože to v tom cítím. Třeba jsem se spletl. Urážení - to v tom vidíš ty. Jinak když tě znovu čtu jak píšeš v odpovědi o tom nechat si to ,,sobecky pro sebe" jak by se v historii nic nepohlo. Postko. syndro - tak promiň ale já v tom slyším jinými slovy právě to co jsem zažíval i já - přece to tak nemůžu nechat když nezvednu svůj hlas tak kdo ... atd. atd. Já vím, že vlastně stejná slova (o nepokoji v duši nebo smíření) jako já ti už určitě říkali lidé(uvnitř církve) , kteří to ale používali jako obranu a nálepku aby se nemuseli zabývat kritikou, věroukou či ošklivou praxí. Chápu tedy že jsi na toto citlivý. Navíc když se nepodepíšu. Já to ale nepsal s manipulací.
Jinak ty sám jsi přece svému krédu dostál - napsali jste dopis a máš dále svůj web. Tím si svému přesvědčení dostál. Ale že tu po letech reaguješ na nick Adventistka. Asi to mne dovedlo k přesvědčení že ani ten web a dopis ti nedovolili se s tím zcela vypořádat. Vlastně je to to stejné co píšeš na konci, i když já nejsem Lída.

Přemýšlím proč jsem ti nenapsal soukromě, když takto veřejně ti to asi přijde jako kritika a útok. Asi jsem si myslel že to předám i se svým úmyslem což online a anonymně nejde. A myslel jsem si že by to mohlo pomoci i jiným co to tu čtou.
Každopádně promiň za ublížení podsunutí nebo manipulaci.
Šlo mi o tvou pohodu ne tu církevní.
Každopádně ti děkuji - je to od tebe dobrá zpětná vazba, že často můžu s dobrým úmyslem vlastně spíš napáchat škodu.
Přemýšlel jsem....díky za dovysvětlení vypsaného.
Snad jen taky dovysvětlení z mé strany. Než jsem odešel z CASD zdůrazňoval jsem, že :
- pokud budou příspěvky na konferencích od členů i ode mne ztopeny a hozeny pod stůl,že se k tomu postavím
- pokud se nic nepohne za ty roky stížností na 100x opakující se úkoly SŠ,že se k tomu postavím
- avizoval jsem odchod dostatečně dopředu a varoval,že tímto stylem odejdou i ostatní(všichni se tomu smáli,že přece se neopustí "tak dobře roztočený kolotoč"
- odešel jsem(nejen sám) a spustila se IHNED lavina pomluv, emailů, setkání činovníků na odešlé lidi
- začalo se tahat jejich špinavé prádlo (každý nějaké za léta v církvi máme)
- začalo se objíždět mé nejbližší známé a cpát jim moji rodinnou intimní historii ,anamnézu...prostě měl jsem v rodině tragédii a zneužilo se to na mne, že jsem blázen po otci...
- začali pomluvy na mne i ostatní že odcházíme a odešli jsme kvůli : chlastu(do dnes nepiju),jednomu či dvěma lidem ve sboru, milence, závislosti na guruovi....aj.
- klidnější emaily byly povětšinou na téma:" odejděte, ale hlavně potichu a nemluvte o tom...jako ostatní před vámi"
Nediv se, že já i ostatní jsme se bránili(a budeme) bránit. Mohu 100x psát, že jsem neodešel kvůli členům, že si dodnes některých vážím, ale odešel jsem pro učení. Manipulaci a totální absenci teologie.
I proto jsem reagoval na nick "adventistka", který byl silně manipulativní...Chodí mi dost emailů od členů, kteří začínají přemýšlet, ale právě těmito větami jsou ihned zpacifikováni.

P.S. Lidko, (nenapsal jsme která),tak to beru zpět...smazat to nejde, protože se mi příspěvek zapsal né pod jménem a neovlivním to už.(ty to nejsi a vlastně na tento web vůbec nechodíš, nebudeš chodit a psát ....)
Vím, že jsi nenapsal která. Velmi by mne překvapilo, kdyby tady na Tebe nějaká jiná Lidka vytahovala údajné špinavé prádlo 🙂. A kdyby taky zase Lidka tady psala, že zde končí. Dnes jen krátce - k tomu psaní jsem Ti posílala odkaz, takže si můžeš přečíst, co o tom psaní píšu. Dokonce jsem Ti hlavní body z článku vypsala (např. za jakých podmínek tu jsem), proto Ti je už nebudu opakovat, můžeš si je přečíst. Tak úplně nerozumím, co v závorce píšeš. Ráda bych se k Tvé odpovědi vyjádřila trošku víc. Zatím Ti za ni děkuji, že jsi se vyjádřil. Tak uvidíme, jestli se vyjádří nějaká jiná Lidka, kterou jsi myslel, když jsi nemyslel mě🙂. Nebo nevím, jak mám tomu rozumět. A teď to hlavní - zdůrazňuji, že to nemyslím nijak zle. Naopak jsem ráda, že jsi komunikoval. Smazání příspěvku bych ani nepožadovala, pokud se věci vysvětlují a nemlčí se, tak je to dostačující a může to brzy skončit. Tak chvilku strpení 🙂.

Tomáš Plechatýý

Trocha zpovědi

Neprečítaný príspevok od používateľa Tomáš Plechatýý »

Petr napísal: 18 Nov 2024, 18:57
Přemýšlel jsem....díky za dovysvětlení vypsaného.
Snad jen taky dovysvětlení z mé strany. Než jsem odešel z CASD zdůrazňoval jsem, že :
- pokud budou příspěvky na konferencích od členů i ode mne ztopeny a hozeny pod stůl,že se k tomu postavím
- pokud se nic nepohne za ty roky stížností na 100x opakující se úkoly SŠ,že se k tomu postavím
- avizoval jsem odchod dostatečně dopředu a varoval,že tímto stylem odejdou i ostatní(všichni se tomu smáli,že přece se neopustí "tak dobře roztočený kolotoč"
- odešel jsem(nejen sám) a spustila se IHNED lavina pomluv, emailů, setkání činovníků na odešlé lidi
- začalo se tahat jejich špinavé prádlo (každý nějaké za léta v církvi máme)
- začalo se objíždět mé nejbližší známé a cpát jim moji rodinnou intimní historii ,anamnézu...prostě měl jsem v rodině tragédii a zneužilo se to na mne, že jsem blázen po otci...
- začali pomluvy na mne i ostatní že odcházíme a odešli jsme kvůli : chlastu(do dnes nepiju),jednomu či dvěma lidem ve sboru, milence, závislosti na guruovi....aj.
- klidnější emaily byly povětšinou na téma:" odejděte, ale hlavně potichu a nemluvte o tom...jako ostatní před vámi"
Nediv se, že já i ostatní jsme se bránili(a budeme) bránit. Mohu 100x psát, že jsem neodešel kvůli členům, že si dodnes některých vážím, ale odešel jsem pro učení. Manipulaci a totální absenci teologie.
I proto jsem reagoval na nick "adventistka", který byl silně manipulativní...Chodí mi dost emailů od členů, kteří začínají přemýšlet, ale právě těmito větami jsou ihned zpacifikováni.

P.S. Lidko, (nenapsal jsme která),tak to beru zpět...smazat to nejde, protože se mi příspěvek zapsal né pod jménem a neovlivním to už.(ty to nejsi a vlastně na tento web vůbec nechodíš, nebudeš chodit a psát ....)
Z toho co píšeš, běhá mráz po zádech. Moje zážitky, při kterých mi tehdy bylo do breku nebo na zvednutí žaludku, byly v tomto ohledu spíš jen zlomkem toho, co zde uvádíš ty. Vzpomínám si jak jsem se neuměl a nehodlal smířit s tím, že ti stejní, kteří se na mě usmívali a podávali mi vřele ruku s požehnanou sobotou potom za mými zády mluvili jinak i s jinými emocemi. Zažil jsem to ještě jako ten, co pozoruje reakce ostatních, když odešli přede mnou jiní, ale já s nimi dále byl v kontaktu. Zažil jsem to po svém odchodu, když mi něco pustila vlastní matka nebo bratr, co se o mě povídalo ve sboru, když už jsem tam nebyl. Když jsem tam pak přišel, tak na to téma nikdo nic neřekl a všichni mne zdravili, jako bych tu celou dobu byl jen někde v zahraničí nebo přestěhovaný a dále tam patřím. I já jsem byl podle nich vymytý (mozek) guruem ( odešlými přede mnou) i když jsem si v té věci dělal pořádek sám a mé důvody byly věroučné a rozhodnutí vlastní bez cizího navádění. Na věcnou otázku kazateli po vysvětlení nějakého verše bez postranních úmyslů dostal odpověď, že ví odkud vítr fouká, kdo mne ovlivňuje a ať si dávám velký pozor s kým se stýkám a jaké čtu knihy. Zažil jsem vyřizování si účtů přes kazatelnu, když už tam dotyční nejsou. Naopak, při členském, kde měli mít možnost říci něco za sebe oni sami už tam raději ani nešli, já něco říci chtěl, ale kazatel stejně jakoukoliv rozpravu na to téma nebo dotazy utnul a nechal rovnou hlasovat. Jim pak přišel před dům hlasitě nadávat jiný kazatel na celou ulici jak toho budou litovat. Obzvláště nepříjemná mi byla reakce od vlastní babičky..... výtka za to, že jsem si dovolil vůbec mluvit o svých postojích a pochybách veřejně........... že jsem vymytý.............. že ví kdo za to může............. že ví že mi to jednou bude líto a ještě se vrátím atd. atd.

Ale jak říkám oproti tomu co píšeš je to zlomek, protože se mnou alespoň ti nejbližší nezpřetrhali a tak nějak respektovali moje rozhodnutí a i když se o tom moc bavit nechtěli tak jsme věděli že spoustu nesmyslů vidí taky.
Mne to silně ovlivnilo.
Minimálně 2 roky se se mnou na to téma nedalo pořádně mluvit, jak jsem byl pořád plný hořkosti z ublížení a hněvu ze zrady a nepochopení, ale neviděl jsem to tak.
Vlastně mi po letech přiznala manželka( která je v mém rozhodnutí jinak se mnou) , že to se mnou bylo k nevydržení, že to sice poslouchala, ale už nechtěla, protože ať už byla má slova uvážená a argumenty podložená, otravovalo to vzduch okolo. A i já když se s odstupem podívám tak vidím, že i když jsem byl přesvědčen, že se jedná jen o věc cti pravdy a věrouky, tak vidím že nejsem robot a že v tom bylo zranění na duši a na egu (i ty vztahy k lidem od kterých jsem to nečekal). Dokonce ještě později jsem si našel i nějaká vodítka v minulosti v dětství, která mohla vést k tomu, že jsem si tohle zažil a reagoval přesně takhle.
Ještě později jsem se dozvěděl něco o psychologickém začarovaném kruhu (trojúhelníku) Oběť - Pachatel - Zachránce.
(https://www.psychoterapie-praha.net/odb ... rapii.html)

Ani jedna z těch tří rolí nevede k dospělému sebevědomému samostatnému a pokojnému životu.
A já jsem třeba sobě musel přiznat, že jsem od dětství vstoupil do těchto rolí, abych si kompenzoval nedostatek lásky od rodičů. A také to, že vlastně ty návyky a chování podle té role pak lze vystopovat až do dospělosti v nějaké skrytější formě a to i v době mého působení v církvi.
Věřím že se tyto formy kompenzace objevují mezi lidmi obecně i v církvi.

Zjednodušený pohled na osoby jako byl Hus nebo Luther nebo i Adventní hnutí podle velkého sporu mne vlastně vedlo k tomu, že v dětství jsem viděl vzory a hrdiny kteří byli ,,správní" ale jedině ve spojení s tím že byli ,,oběti" útlaku kvůli pravdě, nebo naopak ,,zachránci" ostatních nevědomých i za cenu vlastních ústrků.

Vlastně mne až zarazilo jak to do sebe u mne všechno zapadalo.
Přibližně v době po rozvodu mých rodičů před pubertou, protože jsem byl nucený si vybírat kde s kým a jak strávím sobotu. Musel jsem si vybírat mezi Otcem lidským a Bohem Otcem.
Protože jsem kvůli výchově církve ze strany rodiny matky a kvůli nezvládnutému chování otce si vybral Boha, začal jsem podvědomě měnit chování a přizpůsobovat se novým vzorům.

Najednou jsem začal zažívat šikanu - ve škole, na sportovním kroužku, na chalupě mezi partou. Přestal jsem se bránit. Začal jsem se vyčleňovat. Začal jsem se stylizovat do role vzoru, mravokárce (osobním příkladem) a oběti pro pravdu. Mé vzory už se zlu nepostavily, nemstily za něj ani se mu nebránily, jen tiše přijímaly utrpení jako Boží vůli.

Zkrátka si uvědomuji, že jsem vlastně byl zraněný jedinec který, potřeboval ( a v něčem stále potřebuje) uzdravit své rány na duši - a teď nemyslím jen modlitbou k Ježíši za odpuštění, nebo aby to vzal na sebe.
A dále abych mohl dospět, že potřebuji z toho trojúhelníku, nebo jiných nevědomých náhražkových způsobů chování vystoupit. Přestat si z nich čerpat svoje ,,pohlazení" (jak to nazývá Erik Berne) , neboli svůj pocit přijetí a hodnotu, protože ve skutečnosti ovládají nevědomě mé chování. Až když budu vědět, že jsem sám za sebe v pořádku právě tak jak jsem. Až se přijmu a budu mít rád bez ohledu na to jestli naplním nějakou roli, tak teprve můžu být svobodný a jednat ze srdce a v lásce a ne z bolesti a strachu.

A v tomhle nastavení jsem vlastně pohrdal a nechápal ,,vlažné" nevěřící, kteří nevyhledávají boj za pravdu. Viděl jsem horlivé věřící jako spojence, zaryté ateisty nebo jinověrce jako nepřátele nebo jako oběti, které musím zachránit. Ale co s lidmi kterým je to jedno a jen si klidně žijí? Nevěřící byli pro mne sice záhada ale měl jsem pro ně škatulku chudáci nevědomí budu se alespoň modlit za to aby poznali pravdu a prohlédli co je důležité a jak bude správná víra jednou na konci času potřebná. Ale co s pokojnými věřícími, kteří jsou uvnitř vlastní církve? Protože nezažili jako já, že jsem si kvůli víře musel vybírat mezi půlkou rodiny, nechápali že to nelze brát jen tak nalehko. Byli pro mne jako ti Laodicejští ze Zjevení, vlažní, a nesnesu je v ústech. Tím jsem si své odsouzení mohl vlastně ještě posvětit, že to Bůh vidí stejně.

Unikalo mi, že stále myslím a jednám jako zraněný z bolesti a z nutnosti a jen si myslím, že to je láska(pravda nebo spravedlnost).

Potřebuji vystoupit z mentality oběti( a bezbranného chudáka) i z mentality zachránce( co musí mít na sobě závislé, aby měl vlastní hodnotu) i z mentality pronásledovatele (co musí někoho napravovat, trestat, a bojovat)
z různých definic včetně 1 Kor 13 mi dává největší smysl a nejsrozumitelnější pro mne je nakonec tato:

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.

Zkrátka když se okolo sebe rozhlédnu a vidím na druhých chování a vzbuzuje ve mne spíš vztek než soucit nebo pochopení, nebo se mne osobně dotýká. Tak je to pro mne dobrý ukazatel, že se zase v něčem tnulo do živého, vyplavalo ve mne něco, co ještě není zahojené.
Zajímalo by mne jak vlastně vypadal a jaký uvnitř byl podle příběhu Ježíš, který převracel stoly a vyháněl obchodníky bičem.

Já znám jen hněv, který sžírá mne i okolí. Ten takzvaně svatý ( ve smyslu že na něm není nic špatného, že jeho nositeli neubližuje) neznám a vlastně pochybuji, že vůbec existuje.

přeji pokoj

Petr
Príspevky: 112
Dátum registrácie: 19 Dec 2015, 08:27
Kontaktovať používateľa:

Re: Trocha zpovědi

Neprečítaný príspevok od používateľa Petr »

Tomáš Plechatýý napísal: 19 Nov 2024, 09:41
Petr napísal: 18 Nov 2024, 18:57
Přemýšlel jsem....díky za dovysvětlení vypsaného.
Snad jen taky dovysvětlení z mé strany. Než jsem odešel z CASD zdůrazňoval jsem, že :
- pokud budou příspěvky na konferencích od členů i ode mne ztopeny a hozeny pod stůl,že se k tomu postavím
- pokud se nic nepohne za ty roky stížností na 100x opakující se úkoly SŠ,že se k tomu postavím
- avizoval jsem odchod dostatečně dopředu a varoval,že tímto stylem odejdou i ostatní(všichni se tomu smáli,že přece se neopustí "tak dobře roztočený kolotoč"
- odešel jsem(nejen sám) a spustila se IHNED lavina pomluv, emailů, setkání činovníků na odešlé lidi
- začalo se tahat jejich špinavé prádlo (každý nějaké za léta v církvi máme)
- začalo se objíždět mé nejbližší známé a cpát jim moji rodinnou intimní historii ,anamnézu...prostě měl jsem v rodině tragédii a zneužilo se to na mne, že jsem blázen po otci...
- začali pomluvy na mne i ostatní že odcházíme a odešli jsme kvůli : chlastu(do dnes nepiju),jednomu či dvěma lidem ve sboru, milence, závislosti na guruovi....aj.
- klidnější emaily byly povětšinou na téma:" odejděte, ale hlavně potichu a nemluvte o tom...jako ostatní před vámi"
Nediv se, že já i ostatní jsme se bránili(a budeme) bránit. Mohu 100x psát, že jsem neodešel kvůli členům, že si dodnes některých vážím, ale odešel jsem pro učení. Manipulaci a totální absenci teologie.
I proto jsem reagoval na nick "adventistka", který byl silně manipulativní...Chodí mi dost emailů od členů, kteří začínají přemýšlet, ale právě těmito větami jsou ihned zpacifikováni.

P.S. Lidko, (nenapsal jsme která),tak to beru zpět...smazat to nejde, protože se mi příspěvek zapsal né pod jménem a neovlivním to už.(ty to nejsi a vlastně na tento web vůbec nechodíš, nebudeš chodit a psát ....)
Z toho co píšeš, běhá mráz po zádech. Moje zážitky, při kterých mi tehdy bylo do breku nebo na zvednutí žaludku, byly v tomto ohledu spíš jen zlomkem toho, co zde uvádíš ty. Vzpomínám si jak jsem se neuměl a nehodlal smířit s tím, že ti stejní, kteří se na mě usmívali a podávali mi vřele ruku s požehnanou sobotou potom za mými zády mluvili jinak i s jinými emocemi. Zažil jsem to ještě jako ten, co pozoruje reakce ostatních, když odešli přede mnou jiní, ale já s nimi dále byl v kontaktu. Zažil jsem to po svém odchodu, když mi něco pustila vlastní matka nebo bratr, co se o mě povídalo ve sboru, když už jsem tam nebyl. Když jsem tam pak přišel, tak na to téma nikdo nic neřekl a všichni mne zdravili, jako bych tu celou dobu byl jen někde v zahraničí nebo přestěhovaný a dále tam patřím. I já jsem byl podle nich vymytý (mozek) guruem ( odešlými přede mnou) i když jsem si v té věci dělal pořádek sám a mé důvody byly věroučné a rozhodnutí vlastní bez cizího navádění. Na věcnou otázku kazateli po vysvětlení nějakého verše bez postranních úmyslů dostal odpověď, že ví odkud vítr fouká, kdo mne ovlivňuje a ať si dávám velký pozor s kým se stýkám a jaké čtu knihy. Zažil jsem vyřizování si účtů přes kazatelnu, když už tam dotyční nejsou. Naopak, při členském, kde měli mít možnost říci něco za sebe oni sami už tam raději ani nešli, já něco říci chtěl, ale kazatel stejně jakoukoliv rozpravu na to téma nebo dotazy utnul a nechal rovnou hlasovat. Jim pak přišel před dům hlasitě nadávat jiný kazatel na celou ulici jak toho budou litovat. Obzvláště nepříjemná mi byla reakce od vlastní babičky..... výtka za to, že jsem si dovolil vůbec mluvit o svých postojích a pochybách veřejně........... že jsem vymytý.............. že ví kdo za to může............. že ví že mi to jednou bude líto a ještě se vrátím atd. atd.

Ale jak říkám oproti tomu co píšeš je to zlomek, protože se mnou alespoň ti nejbližší nezpřetrhali a tak nějak respektovali moje rozhodnutí a i když se o tom moc bavit nechtěli tak jsme věděli že spoustu nesmyslů vidí taky.
Mne to silně ovlivnilo.
Minimálně 2 roky se se mnou na to téma nedalo pořádně mluvit, jak jsem byl pořád plný hořkosti z ublížení a hněvu ze zrady a nepochopení, ale neviděl jsem to tak.
Vlastně mi po letech přiznala manželka( která je v mém rozhodnutí jinak se mnou) , že to se mnou bylo k nevydržení, že to sice poslouchala, ale už nechtěla, protože ať už byla má slova uvážená a argumenty podložená, otravovalo to vzduch okolo. A i já když se s odstupem podívám tak vidím, že i když jsem byl přesvědčen, že se jedná jen o věc cti pravdy a věrouky, tak vidím že nejsem robot a že v tom bylo zranění na duši a na egu (i ty vztahy k lidem od kterých jsem to nečekal). Dokonce ještě později jsem si našel i nějaká vodítka v minulosti v dětství, která mohla vést k tomu, že jsem si tohle zažil a reagoval přesně takhle.
Ještě později jsem se dozvěděl něco o psychologickém začarovaném kruhu (trojúhelníku) Oběť - Pachatel - Zachránce.
(https://www.psychoterapie-praha.net/odb ... rapii.html)

Ani jedna z těch tří rolí nevede k dospělému sebevědomému samostatnému a pokojnému životu.
A já jsem třeba sobě musel přiznat, že jsem od dětství vstoupil do těchto rolí, abych si kompenzoval nedostatek lásky od rodičů. A také to, že vlastně ty návyky a chování podle té role pak lze vystopovat až do dospělosti v nějaké skrytější formě a to i v době mého působení v církvi.
Věřím že se tyto formy kompenzace objevují mezi lidmi obecně i v církvi.

Zjednodušený pohled na osoby jako byl Hus nebo Luther nebo i Adventní hnutí podle velkého sporu mne vlastně vedlo k tomu, že v dětství jsem viděl vzory a hrdiny kteří byli ,,správní" ale jedině ve spojení s tím že byli ,,oběti" útlaku kvůli pravdě, nebo naopak ,,zachránci" ostatních nevědomých i za cenu vlastních ústrků.

Vlastně mne až zarazilo jak to do sebe u mne všechno zapadalo.
Přibližně v době po rozvodu mých rodičů před pubertou, protože jsem byl nucený si vybírat kde s kým a jak strávím sobotu. Musel jsem si vybírat mezi Otcem lidským a Bohem Otcem.
Protože jsem kvůli výchově církve ze strany rodiny matky a kvůli nezvládnutému chování otce si vybral Boha, začal jsem podvědomě měnit chování a přizpůsobovat se novým vzorům.

Najednou jsem začal zažívat šikanu - ve škole, na sportovním kroužku, na chalupě mezi partou. Přestal jsem se bránit. Začal jsem se vyčleňovat. Začal jsem se stylizovat do role vzoru, mravokárce (osobním příkladem) a oběti pro pravdu. Mé vzory už se zlu nepostavily, nemstily za něj ani se mu nebránily, jen tiše přijímaly utrpení jako Boží vůli.

Zkrátka si uvědomuji, že jsem vlastně byl zraněný jedinec který, potřeboval ( a v něčem stále potřebuje) uzdravit své rány na duši - a teď nemyslím jen modlitbou k Ježíši za odpuštění, nebo aby to vzal na sebe.
A dále abych mohl dospět, že potřebuji z toho trojúhelníku, nebo jiných nevědomých náhražkových způsobů chování vystoupit. Přestat si z nich čerpat svoje ,,pohlazení" (jak to nazývá Erik Berne) , neboli svůj pocit přijetí a hodnotu, protože ve skutečnosti ovládají nevědomě mé chování. Až když budu vědět, že jsem sám za sebe v pořádku právě tak jak jsem. Až se přijmu a budu mít rád bez ohledu na to jestli naplním nějakou roli, tak teprve můžu být svobodný a jednat ze srdce a v lásce a ne z bolesti a strachu.

A v tomhle nastavení jsem vlastně pohrdal a nechápal ,,vlažné" nevěřící, kteří nevyhledávají boj za pravdu. Viděl jsem horlivé věřící jako spojence, zaryté ateisty nebo jinověrce jako nepřátele nebo jako oběti, které musím zachránit. Ale co s lidmi kterým je to jedno a jen si klidně žijí? Nevěřící byli pro mne sice záhada ale měl jsem pro ně škatulku chudáci nevědomí budu se alespoň modlit za to aby poznali pravdu a prohlédli co je důležité a jak bude správná víra jednou na konci času potřebná. Ale co s pokojnými věřícími, kteří jsou uvnitř vlastní církve? Protože nezažili jako já, že jsem si kvůli víře musel vybírat mezi půlkou rodiny, nechápali že to nelze brát jen tak nalehko. Byli pro mne jako ti Laodicejští ze Zjevení, vlažní, a nesnesu je v ústech. Tím jsem si své odsouzení mohl vlastně ještě posvětit, že to Bůh vidí stejně.

Unikalo mi, že stále myslím a jednám jako zraněný z bolesti a z nutnosti a jen si myslím, že to je láska(pravda nebo spravedlnost).

Potřebuji vystoupit z mentality oběti( a bezbranného chudáka) i z mentality zachránce( co musí mít na sobě závislé, aby měl vlastní hodnotu) i z mentality pronásledovatele (co musí někoho napravovat, trestat, a bojovat)
z různých definic včetně 1 Kor 13 mi dává největší smysl a nejsrozumitelnější pro mne je nakonec tato:

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.

Zkrátka když se okolo sebe rozhlédnu a vidím na druhých chování a vzbuzuje ve mne spíš vztek než soucit nebo pochopení, nebo se mne osobně dotýká. Tak je to pro mne dobrý ukazatel, že se zase v něčem tnulo do živého, vyplavalo ve mne něco, co ještě není zahojené.
Zajímalo by mne jak vlastně vypadal a jaký uvnitř byl podle příběhu Ježíš, který převracel stoly a vyháněl obchodníky bičem.

Já znám jen hněv, který sžírá mne i okolí. Ten takzvaně svatý ( ve smyslu že na něm není nic špatného, že jeho nositeli neubližuje) neznám a vlastně pochybuji, že vůbec existuje.

přeji pokoj

Ahoj Tomáši...nooo...pěkně jsi se "svlíkl do naha.." ( toho určitě někdo zneužije...).
Píší mi lidé velmi podobné zkušenosti.
U mne nejde o nějakou "svatou horlivost" ...kdo mne zná, ví moc dobře, že jsem určitým charismatickým projevům naprosto vzdálený. A jak už jsem psal(snad 100x) nesahám některým členům v CASD, ani po kolena. Proto jsem neodešel. Pro nauku. A pokrytecké šulení, jak se musí obcházet ono neměně nedodržitelné.
Jen stěží bych odešel do "prázdna", kdybych nevěděl a nezkusil si na svém těle i okolních lidech, že Boží slunko svítí i za hranicemi "ostatku" ba co víc, otevře se pak nádherný ,pestrý svět Božího milosrdenství bez ALE a MUSÍŠ.
Uběhlo mnoho let na zhodnocení toho, aby člověk přehodnotil "názory" Nicméně povětšinou jsem se snažil (nejen já) nepopisovat názory, ale teologicky ukazovat nesmyslnost dogmatiky. a samozřejmě (a to už jsme taky 100x popsal),nežiju jen z toho a proto. Nestydím se do dnes za to a naopak, jako nečlen CASD chápu prohry i bolesti ostatních pod jiným světlem, než jen :"Že nebudou zapečetěny..."

Lidka Rohalová

Re: Trocha zpovědi

Neprečítaný príspevok od používateľa Lidka Rohalová »

Tomáš Plechatýý napísal: 19 Nov 2024, 09:41
Petr napísal: 18 Nov 2024, 18:57
Přemýšlel jsem....díky za dovysvětlení vypsaného.
Snad jen taky dovysvětlení z mé strany. Než jsem odešel z CASD zdůrazňoval jsem, že :
- pokud budou příspěvky na konferencích od členů i ode mne ztopeny a hozeny pod stůl,že se k tomu postavím
- pokud se nic nepohne za ty roky stížností na 100x opakující se úkoly SŠ,že se k tomu postavím
- avizoval jsem odchod dostatečně dopředu a varoval,že tímto stylem odejdou i ostatní(všichni se tomu smáli,že přece se neopustí "tak dobře roztočený kolotoč"
- odešel jsem(nejen sám) a spustila se IHNED lavina pomluv, emailů, setkání činovníků na odešlé lidi
- začalo se tahat jejich špinavé prádlo (každý nějaké za léta v církvi máme)
- začalo se objíždět mé nejbližší známé a cpát jim moji rodinnou intimní historii ,anamnézu...prostě měl jsem v rodině tragédii a zneužilo se to na mne, že jsem blázen po otci...
- začali pomluvy na mne i ostatní že odcházíme a odešli jsme kvůli : chlastu(do dnes nepiju),jednomu či dvěma lidem ve sboru, milence, závislosti na guruovi....aj.
- klidnější emaily byly povětšinou na téma:" odejděte, ale hlavně potichu a nemluvte o tom...jako ostatní před vámi"
Nediv se, že já i ostatní jsme se bránili(a budeme) bránit. Mohu 100x psát, že jsem neodešel kvůli členům, že si dodnes některých vážím, ale odešel jsem pro učení. Manipulaci a totální absenci teologie.
I proto jsem reagoval na nick "adventistka", který byl silně manipulativní...Chodí mi dost emailů od členů, kteří začínají přemýšlet, ale právě těmito větami jsou ihned zpacifikováni.

P.S. Lidko, (nenapsal jsme která),tak to beru zpět...smazat to nejde, protože se mi příspěvek zapsal né pod jménem a neovlivním to už.(ty to nejsi a vlastně na tento web vůbec nechodíš, nebudeš chodit a psát ....)
Z toho co píšeš, běhá mráz po zádech. Moje zážitky, při kterých mi tehdy bylo do breku nebo na zvednutí žaludku, byly v tomto ohledu spíš jen zlomkem toho, co zde uvádíš ty. Vzpomínám si jak jsem se neuměl a nehodlal smířit s tím, že ti stejní, kteří se na mě usmívali a podávali mi vřele ruku s požehnanou sobotou potom za mými zády mluvili jinak i s jinými emocemi. Zažil jsem to ještě jako ten, co pozoruje reakce ostatních, když odešli přede mnou jiní, ale já s nimi dále byl v kontaktu. Zažil jsem to po svém odchodu, když mi něco pustila vlastní matka nebo bratr, co se o mě povídalo ve sboru, když už jsem tam nebyl. Když jsem tam pak přišel, tak na to téma nikdo nic neřekl a všichni mne zdravili, jako bych tu celou dobu byl jen někde v zahraničí nebo přestěhovaný a dále tam patřím. I já jsem byl podle nich vymytý (mozek) guruem ( odešlými přede mnou) i když jsem si v té věci dělal pořádek sám a mé důvody byly věroučné a rozhodnutí vlastní bez cizího navádění. Na věcnou otázku kazateli po vysvětlení nějakého verše bez postranních úmyslů dostal odpověď, že ví odkud vítr fouká, kdo mne ovlivňuje a ať si dávám velký pozor s kým se stýkám a jaké čtu knihy. Zažil jsem vyřizování si účtů přes kazatelnu, když už tam dotyční nejsou. Naopak, při členském, kde měli mít možnost říci něco za sebe oni sami už tam raději ani nešli, já něco říci chtěl, ale kazatel stejně jakoukoliv rozpravu na to téma nebo dotazy utnul a nechal rovnou hlasovat. Jim pak přišel před dům hlasitě nadávat jiný kazatel na celou ulici jak toho budou litovat. Obzvláště nepříjemná mi byla reakce od vlastní babičky..... výtka za to, že jsem si dovolil vůbec mluvit o svých postojích a pochybách veřejně........... že jsem vymytý.............. že ví kdo za to může............. že ví že mi to jednou bude líto a ještě se vrátím atd. atd.

Ale jak říkám oproti tomu co píšeš je to zlomek, protože se mnou alespoň ti nejbližší nezpřetrhali a tak nějak respektovali moje rozhodnutí a i když se o tom moc bavit nechtěli tak jsme věděli že spoustu nesmyslů vidí taky.
Mne to silně ovlivnilo.
Minimálně 2 roky se se mnou na to téma nedalo pořádně mluvit, jak jsem byl pořád plný hořkosti z ublížení a hněvu ze zrady a nepochopení, ale neviděl jsem to tak.
Vlastně mi po letech přiznala manželka( která je v mém rozhodnutí jinak se mnou) , že to se mnou bylo k nevydržení, že to sice poslouchala, ale už nechtěla, protože ať už byla má slova uvážená a argumenty podložená, otravovalo to vzduch okolo. A i já když se s odstupem podívám tak vidím, že i když jsem byl přesvědčen, že se jedná jen o věc cti pravdy a věrouky, tak vidím že nejsem robot a že v tom bylo zranění na duši a na egu (i ty vztahy k lidem od kterých jsem to nečekal). Dokonce ještě později jsem si našel i nějaká vodítka v minulosti v dětství, která mohla vést k tomu, že jsem si tohle zažil a reagoval přesně takhle.
Ještě později jsem se dozvěděl něco o psychologickém začarovaném kruhu (trojúhelníku) Oběť - Pachatel - Zachránce.
(https://www.psychoterapie-praha.net/odb ... rapii.html)

Ani jedna z těch tří rolí nevede k dospělému sebevědomému samostatnému a pokojnému životu.
A já jsem třeba sobě musel přiznat, že jsem od dětství vstoupil do těchto rolí, abych si kompenzoval nedostatek lásky od rodičů. A také to, že vlastně ty návyky a chování podle té role pak lze vystopovat až do dospělosti v nějaké skrytější formě a to i v době mého působení v církvi.
Věřím že se tyto formy kompenzace objevují mezi lidmi obecně i v církvi.

Zjednodušený pohled na osoby jako byl Hus nebo Luther nebo i Adventní hnutí podle velkého sporu mne vlastně vedlo k tomu, že v dětství jsem viděl vzory a hrdiny kteří byli ,,správní" ale jedině ve spojení s tím že byli ,,oběti" útlaku kvůli pravdě, nebo naopak ,,zachránci" ostatních nevědomých i za cenu vlastních ústrků.

Vlastně mne až zarazilo jak to do sebe u mne všechno zapadalo.
Přibližně v době po rozvodu mých rodičů před pubertou, protože jsem byl nucený si vybírat kde s kým a jak strávím sobotu. Musel jsem si vybírat mezi Otcem lidským a Bohem Otcem.
Protože jsem kvůli výchově církve ze strany rodiny matky a kvůli nezvládnutému chování otce si vybral Boha, začal jsem podvědomě měnit chování a přizpůsobovat se novým vzorům.

Najednou jsem začal zažívat šikanu - ve škole, na sportovním kroužku, na chalupě mezi partou. Přestal jsem se bránit. Začal jsem se vyčleňovat. Začal jsem se stylizovat do role vzoru, mravokárce (osobním příkladem) a oběti pro pravdu. Mé vzory už se zlu nepostavily, nemstily za něj ani se mu nebránily, jen tiše přijímaly utrpení jako Boží vůli.

Zkrátka si uvědomuji, že jsem vlastně byl zraněný jedinec který, potřeboval ( a v něčem stále potřebuje) uzdravit své rány na duši - a teď nemyslím jen modlitbou k Ježíši za odpuštění, nebo aby to vzal na sebe.
A dále abych mohl dospět, že potřebuji z toho trojúhelníku, nebo jiných nevědomých náhražkových způsobů chování vystoupit. Přestat si z nich čerpat svoje ,,pohlazení" (jak to nazývá Erik Berne) , neboli svůj pocit přijetí a hodnotu, protože ve skutečnosti ovládají nevědomě mé chování. Až když budu vědět, že jsem sám za sebe v pořádku právě tak jak jsem. Až se přijmu a budu mít rád bez ohledu na to jestli naplním nějakou roli, tak teprve můžu být svobodný a jednat ze srdce a v lásce a ne z bolesti a strachu.

A v tomhle nastavení jsem vlastně pohrdal a nechápal ,,vlažné" nevěřící, kteří nevyhledávají boj za pravdu. Viděl jsem horlivé věřící jako spojence, zaryté ateisty nebo jinověrce jako nepřátele nebo jako oběti, které musím zachránit. Ale co s lidmi kterým je to jedno a jen si klidně žijí? Nevěřící byli pro mne sice záhada ale měl jsem pro ně škatulku chudáci nevědomí budu se alespoň modlit za to aby poznali pravdu a prohlédli co je důležité a jak bude správná víra jednou na konci času potřebná. Ale co s pokojnými věřícími, kteří jsou uvnitř vlastní církve? Protože nezažili jako já, že jsem si kvůli víře musel vybírat mezi půlkou rodiny, nechápali že to nelze brát jen tak nalehko. Byli pro mne jako ti Laodicejští ze Zjevení, vlažní, a nesnesu je v ústech. Tím jsem si své odsouzení mohl vlastně ještě posvětit, že to Bůh vidí stejně.

Unikalo mi, že stále myslím a jednám jako zraněný z bolesti a z nutnosti a jen si myslím, že to je láska(pravda nebo spravedlnost).

Potřebuji vystoupit z mentality oběti( a bezbranného chudáka) i z mentality zachránce( co musí mít na sobě závislé, aby měl vlastní hodnotu) i z mentality pronásledovatele (co musí někoho napravovat, trestat, a bojovat)
z různých definic včetně 1 Kor 13 mi dává největší smysl a nejsrozumitelnější pro mne je nakonec tato:

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.

Zkrátka když se okolo sebe rozhlédnu a vidím na druhých chování a vzbuzuje ve mne spíš vztek než soucit nebo pochopení, nebo se mne osobně dotýká. Tak je to pro mne dobrý ukazatel, že se zase v něčem tnulo do živého, vyplavalo ve mne něco, co ještě není zahojené.
Zajímalo by mne jak vlastně vypadal a jaký uvnitř byl podle příběhu Ježíš, který převracel stoly a vyháněl obchodníky bičem.

Já znám jen hněv, který sžírá mne i okolí. Ten takzvaně svatý ( ve smyslu že na něm není nic špatného, že jeho nositeli neubližuje) neznám a vlastně pochybuji, že vůbec existuje.

přeji pokoj

Píšeš to sice Petrovi, nicméně veřejně, proto bych si dovolila poznamenat pár kratičkých poznámek. Na dlouhé vypisování nemám až do konce týdne prostor.

Jako první věc mě napadla, že Ti to někdo někdy otluče o hlavu, protože zná nyní slabá místa.

Jako druhá věc mě napadla, že jen takové věci zde popsané mají moc a smysl měnit i jiné životy a být ku pomoci ostatním. Ne jedenkrát jsi šel s kůží na trh. Být zranitelný znamená zároveň být silný.

Jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst a nepropadlo mi to sítem např. z důvodu nepřítomnosti apod. Osobně si myslím, že se mnozí s tím ztotožní, protože se v tom někde taky najdou. Já jsem šla s Tvým příběhem v linii s Tebou, protože v něm jsou některé styčné body se mnou. Rozvinul jsi tam hezké myšlenky, např. mentalitu oběti, svatý boj, zjednodušování historie (shodou okolností jsem dnes při dobrovolnické službě probírala historii s jedním historikem z našeho spolča - o historii se zajímám). Pěkně jsi popsal prožívání emocí a jak vše souvisí se vším. Takže si Tvé zpovědi vážím a děkuji za ni.

Jako třetí věc mě napadlo, že každý člověk zraje vlastním tempem. Nelze to uspíšit svatým bojem. Toho, co mne napadlo nebo se mi vybavilo, je víc. Nechám to v skrytu působit.

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Google [Bot] a 3 neregistrovaní