A ČO S TÝM?

Radoví adventisti sa považujú za výborných znalcov Biblie, hovoria o sebe ako o „Písmákoch“. V porovnaní s väčšinovým kresťanským obyvateľstvom to tak môže naozaj vyzerať. No ich viera v skutočnosti nie je založená na ich hlbokej a dôkladnej znalosti Biblie, aj keď si sami myslia, že to tak je.
Ak s nimi začnete diskutovať o tom, prečo veria niektorému špecifickému adventistickému vieroučnému bodu, zistíte, že o jeho platnosti sú presvedčení často z iných dôvodov, než sú tie biblické. Na čom teda zakladajú svoju vieru?

Dôvera v adventistických teológov
Snáď v každej krajine majú adventisti svojich teológov, na ktorých sú hrdí a ktorých nekriticky uznávajú. V našich končinách sú to napr. D. Duda, J. Moskala a iní. Tí občas vedú nejaké prednášky, sú rečníkmi na veľkých akciách (tzv. biblické týždne), kde vysvetľujú učenie cirkvi. Na každú otázku majú presvedčivú odpoveď, pôsobia dojmom vysokej úrovne vzdelanosti. Ich poslucháči potom majú tendenciu dospieť k presvedčeniu, že ak tomu verí takýto vzdelaný a svetovo uznávaný človek, tak to určite musí byť pravda.

Dôvera v kazateľov
Kazatelia sa snažia z členmi vychádzať dobre, a väčšinou sa im to darí. Sú k nim priateľskí, ochotní, trávia s nimi čas v rozhovoroch. Ak si kazateľ získa sympatie človeka (a to sa vzťahuje aj na obdobie pred krstom), človek ľahšie preberá jeho názory a skôr sa dokáže s nimi stotožniť. Povie si, že ak tomu verí taký milý a vzdelaný človek ako tento kazateľ, tak to je určite pravda.

Dôvera vo vieru ostatných adventistov
Adventisti sa stretávajú na rôznych menších či väčších fórach, kde sa navzájom upevňujú vo svojej viere nielen rozhovormi, ale často už len tým, že sa stretnú. Vedomie početnosti a svetového rozsahu cirkvi prispieva aj k upevneniu osobného presvedčenia o správnosti vierouky. Človek sa potom vo chvíľach pochybností uisťuje aj tým, že „18 miliónov adventistov sa predsa nemôže mýliť“.

Dôvera v EGW
Dôveru v prorocký dar EGW buduje cirkev veľmi systematicky a cieľavedome. Uvedomuje si, že je to kľúčový predpoklad pre to, aby človek prijal adventistické učenie a stal sa členom cirkvi. V cirkvi sú vlastne len tí, ktorí jej veria. Ak potom niekto nevie nájsť dostatočné zdôvodnenie niektorého vieroučného bodu v Biblii, ale nájde to u EGW, považuje to za istú vec. Verí totiž tomu, že všetko, čo napísala, jej bolo zjavené zhora, a teda to musí byť pravda.

Dôvera v učenie cirkvi
Vierouka adventistov, keďže sa väčšinou z Biblie nedá jasne preukázať, je koncipovaná veľmi zložito a komplikovane. Odôvodnenia niektorých vieroučných bodov majú aj preto niekoľko desiatok strán. Mnohí členovia tomu síce nerozumejú, no práve táto zložitosť a rozsah je pre nich dôkazom, že učenie je určite odôvodnené dobre a nevyvrátiteľne.

Dôvera vo vieru svojich predkov či príbuzných
Pre tých, ktorí sú už druhou, treťou či dokonca štvrtou generáciou adventistov v rodine, sú veľkým argumentom pre vieru aj skúsenosti a zážitky svojich rodinných príslušníkov. Nie je výnimkou, hlavne kvôli nie tak dávnemu obdobiu neslobody, že niekto z predkov bol za svoju vieru väznený alebo prežil iné ťažké situácie. Často tiež ide o útrapy súvisiace s tým, že niekto bol pre svoju vieru odmietaný svojou rodinou. Terajší adventisti tieto príbehy vnímajú tak, že ak bol niekto kvôli adventizmu ochotný podstúpiť a vytrpieť tak veľa, to učenie za to určite stojí. Podobnú úlohu zohrávajú aj v rodine tradované nadprirodzené zážitky, napríklad aj sny, ktoré niekoho v minulosti uistili o správnosti ním nastúpenej cesty.

„Čo ak to je pravda?“
Časť adventistov si uvedomuje, že niektoré vieroučné body sa Bibliou nedajú presvedčivo doložiť. Poznajú aj protiargumenty a o pravdivosti učenia majú pochybnosti. Napriek tomu zostávajú adventistami. O odchode z cirkvi neuvažujú, to sa im zdá príliš radikálne. V cirkvi zostávajú kvôli nejasnému pocitu, že adventisti predsa len môžu mať pravdu.

Na ničom
Niektorí adventisti sa vôbec nezaťažujú takými detailami ako je obhajoba svojej viery. Ak sa ich spýtate, prečo veria tomu alebo onomu vieroučnému bodu, tak odpovedia: „Ja neriešim vierouku, ja žijem s Ježišom“. A tomu aj veria, t.j. myslia si, že ak niekto chce byť naozajstným kresťanom, jediná možnosť je byť adventistom.

Ex-adventista napísal: ↑24 Nov 2019, 14:33 Radoví adventisti sa považujú za výborných znalcov Biblie, hovoria o sebe ako o „Písmákoch“. V porovnaní s väčšinovým kresťanským obyvateľstvom to tak môže naozaj vyzerať. No ich viera v skutočnosti nie je založená na ich hlbokej a dôkladnej znalosti Biblie, aj keď si sami myslia, že to tak je.
Ak s nimi začnete diskutovať o tom, prečo veria niektorému špecifickému adventistickému vieroučnému bodu, zistíte, že o jeho platnosti sú presvedčení často z iných dôvodov, než sú tie biblické. Na čom teda zakladajú svoju vieru?

Dôvera v adventistických teológov
Snáď v každej krajine majú adventisti svojich teológov, na ktorých sú hrdí a ktorých nekriticky uznávajú. V našich končinách sú to napr. D. Duda, J. Moskala a iní. Tí občas vedú nejaké prednášky, sú rečníkmi na veľkých akciách (tzv. biblické týždne), kde vysvetľujú učenie cirkvi. Na každú otázku majú presvedčivú odpoveď, pôsobia dojmom vysokej úrovne vzdelanosti. Ich poslucháči potom majú tendenciu dospieť k presvedčeniu, že ak tomu verí takýto vzdelaný a svetovo uznávaný človek, tak to určite musí byť pravda.

Dôvera v kazateľov
Kazatelia sa snažia z členmi vychádzať dobre, a väčšinou sa im to darí. Sú k nim priateľskí, ochotní, trávia s nimi čas v rozhovoroch. Ak si kazateľ získa sympatie človeka (a to sa vzťahuje aj na obdobie pred krstom), človek ľahšie preberá jeho názory a skôr sa dokáže s nimi stotožniť. Povie si, že ak tomu verí taký milý a vzdelaný človek ako tento kazateľ, tak to je určite pravda.

Dôvera vo vieru ostatných adventistov
Adventisti sa stretávajú na rôznych menších či väčších fórach, kde sa navzájom upevňujú vo svojej viere nielen rozhovormi, ale často už len tým, že sa stretnú. Vedomie početnosti a svetového rozsahu cirkvi prispieva aj k upevneniu osobného presvedčenia o správnosti vierouky. Človek sa potom vo chvíľach pochybností uisťuje aj tým, že „18 miliónov adventistov sa predsa nemôže mýliť“.

Dôvera v EGW
Dôveru v prorocký dar EGW buduje cirkev veľmi systematicky a cieľavedome. Uvedomuje si, že je to kľúčový predpoklad pre to, aby človek prijal adventistické učenie a stal sa členom cirkvi. V cirkvi sú vlastne len tí, ktorí jej veria. Ak potom niekto nevie nájsť dostatočné zdôvodnenie niektorého vieroučného bodu v Biblii, ale nájde to u EGW, považuje to za istú vec. Verí totiž tomu, že všetko, čo napísala, jej bolo zjavené zhora, a teda to musí byť pravda.

Dôvera v učenie cirkvi
Vierouka adventistov, keďže sa väčšinou z Biblie nedá jasne preukázať, je koncipovaná veľmi zložito a komplikovane. Odôvodnenia niektorých vieroučných bodov majú aj preto niekoľko desiatok strán. Mnohí členovia tomu síce nerozumejú, no práve táto zložitosť a rozsah je pre nich dôkazom, že učenie je určite odôvodnené dobre a nevyvrátiteľne.

Dôvera vo vieru svojich predkov či príbuzných
Pre tých, ktorí sú už druhou, treťou či dokonca štvrtou generáciou adventistov v rodine, sú veľkým argumentom pre vieru aj skúsenosti a zážitky svojich rodinných príslušníkov. Nie je výnimkou, hlavne kvôli nie tak dávnemu obdobiu neslobody, že niekto z predkov bol za svoju vieru väznený alebo prežil iné ťažké situácie. Často tiež ide o útrapy súvisiace s tým, že niekto bol pre svoju vieru odmietaný svojou rodinou. Terajší adventisti tieto príbehy vnímajú tak, že ak bol niekto kvôli adventizmu ochotný podstúpiť a vytrpieť tak veľa, to učenie za to určite stojí. Podobnú úlohu zohrávajú aj v rodine tradované nadprirodzené zážitky, napríklad aj sny, ktoré niekoho v minulosti uistili o správnosti ním nastúpenej cesty.

„Čo ak to je pravda?“
Časť adventistov si uvedomuje, že niektoré vieroučné body sa Bibliou nedajú presvedčivo doložiť. Poznajú aj protiargumenty a o pravdivosti učenia majú pochybnosti. Napriek tomu zostávajú adventistami. O odchode z cirkvi neuvažujú, to sa im zdá príliš radikálne. V cirkvi zostávajú kvôli nejasnému pocitu, že adventisti predsa len môžu mať pravdu.

Na ničom
Niektorí adventisti sa vôbec nezaťažujú takými detailami ako je obhajoba svojej viery. Ak sa ich spýtate, prečo veria tomu alebo onomu vieroučnému bodu, tak odpovedia: „Ja neriešim vierouku, ja žijem s Ježišom“. A tomu aj veria, t.j. myslia si, že ak niekto chce byť naozajstným kresťanom, jediná možnosť je byť adventistom.

Z mé zkušenosti a rozhovorů bych přidal ještě některé další důvody:

Nejblíže pravdě
Někteří adventisté při rozhovoru o správnosti věrouky a konkrétních bodech a chybách jsou ochotni přiznat, že církev něco neví, nebo učila špatně, nebo dokonce někdy i že ještě učí špatně, ale odpovídají - Adventisté nemají dokonalou věrouku, ale ze všech co znám, jsou nejblíže pravdě/ mají zatím největší poznání.
V adventismu se ovšem vyučuje popis církevních dějin, jako propad počáteční čistoty učení první církve do doby temného středověku katolicismu a postupné znovuobjevování ,,biblických pravd" nebo postupné rostoucí poznání/světlo reformace, které si církve předávali jako štafetu při běhu a do cíle teď běží adventisté.
Díky tomuto předporozumění potom takoví lidé ovšem:

a) nepředpokládají, že by mohl někdo převzít štafetu ještě po adventistech tedy ani nehledají a nezkoumají u jiných církví něco co by je tam věroučně obohatilo. Naopak od doby popisu ,,druhého andělského poselství" od EGW, kdy okolní církve zavrhli výpočet konce světa na rok 1843-1844 a podle EGW tak zavrhli Boží světlo a to jim dále nesvítí.
Tak naopak adventisté očekávají od ostatních církvích ve věrouce spíše zmatení a blud i kdyby neúmyslný.

b) vidí celou historii křesťanské teologie jako rostoucí strom sem tam s odpadajícími větvemi, které míří dolů.
Co když je ale realita jiná?! Co když více než jedna církev objevili důležitou část ,,světla/pravdy" ale každá jinou a naopak v dalších jsou úplně mimo.

Co když při navazování na učení církve, která byla ,,v reformační štafetě" před vámi, jste si z jejíjo učení vzali zrovna to mimo a rozvinuli ho a naopak jste přehlédli něco, co bylo správně a opustili to?

No a jinak si myslím, že ne zas tolik lidí v adventismu bylo ochotno důkladně studovat teologii ostatních církví, než se rozhodli.
Často je to studium typu - věří na spánek po smrti - ne? Tak tady je to jasně mimo, další.
Jak se staví k zákonu? Aha není co řešit.

Neboli neprostudovala se od počátku celá teologie v jejích vnitřních souvislostech a logice, místo toho se arbitrárně předložil 1-2 věroučné body z pozice, o které už ti lidé byli přesvědčeni, že je pravdivá a tím to ,,rozseknuli".

Není to důležité, když jdeme za Ježíšem
Menšina už vám otevřeně přizná, že je v církvi protože se na narodila- v ní vyrůstala a že ani jinde nehledala a že by docela možná byla jinde, kdyby se jinde narodila. Pro názorovou konzistenci by mne zajímalo jak tito lidé reagují, když by jim přitel sboru řžekl, že je fajn, že ho navrátili k Ježíši/ Bohu, od kterého v mládí odešel, ale že vlastně vyrůstal jako dítě u katolíků/ svědků Jehovových tak že se tam vrátí mezi své.

Ex-adventista napísal: ↑24 Nov 2019, 14:33Kazatelia sa snažia z členmi vychádzať dobre, a väčšinou sa im to darí. Sú k nim priateľskí, ochotní, trávia s nimi čas v rozhovoroch. Ak si kazateľ získa sympatie človeka (a to sa vzťahuje aj na obdobie pred krstom), človek ľahšie preberá jeho názory a skôr sa dokáže s nimi stotožniť. Povie si, že ak tomu verí taký milý a vzdelaný človek ako tento kazateľ, tak to je určite pravda

Trpíš.... Niečo ti Adventisti "spravili" a ty chceš teraz celému svetu zakričať aká je to sekta... ako manipulujú..... Ja som precitol tiež až po dlhých rokoch ale od roku 2010 sa už len usmievam lebo nie som členom a užívam si slobody. Musíš zabudnúť na hlúposti ktoré si počul a odpustiť si že si im na to skočil.

tomplechaty napísal: ↑24 Nov 2019, 20:03Menšina už vám otevřeně přizná, že je v církvi protože se na narodila- v ní vyrůstala a že ani jinde nehledala a že by docela možná byla jinde, kdyby se jinde narodila. Pro názorovou konzistenci by mne zajímalo jak tito lidé reagují, když by jim přitel sboru řžekl, že je fajn, že ho navrátili k Ježíši/ Bohu, od kterého v mládí odešel, ale že vlastně vyrůstal jako dítě u katolíků/ svědků Jehovových tak že se tam vrátí mezi své.

A ještě bych dodal že 70% adventistů ví že to stojí za prd že to neni ideální ale jsou tak silně věřící a zafixován na církevní prostor že nechtějí odcházet z bojiště. 20% tak silně věří že to mají zastřeno, nevnímají rozkol. a 10% jsou kojenci a batolata.

Odpověď na úvodní otázku vlákna:



Na KRISTU

TP napísal:b) vidí celou historii křesťanské teologie jako rostoucí strom sem tam s odpadajícími větvemi, které míří dolů.
Co když je ale realita jiná?! Co když více než jedna církev objevili důležitou část ,,světla/pravdy" ale každá jinou a naopak v dalších jsou úplně mimo.

S adventismem jsem se již vnitřně rozloučila, příliš o něm nepřemýšlím, snažím se vést lidi ke Kristu. A jestli zůstanou v CASD nebo se přesunou do jiné, to už je jejich věc, jak se rozhodnou. Někde je únosné zůstat ve stávající církvi, někde ne.
Když Ježíš povolával své apoštoly, tak ti měli zcela zásadní poslání - být s ním. A tak je tomu i dnes: buďme s Ježíšem, učme se od Něho a -ismus přestane dávat smysl. Nemůžeme sloužit Bohu a zároveň -ismu, protože jednoho pána budeme nenávidět a druhého milovat, jedním pohrdneme a k druhému se upneme.
Ismus je jen výsledek jakési tradice. Když na něho člověk soustředí své síly, tak se dříve nebo později vyčerpá. Ale ten, kdo zakotví u Ježíše, bude skryt před nástrahami -ismů, které tak rády splétají člověka do svých sítí, aby lidské oko neprozřelo a ucho neslyšelo.

Samozřejmě se setkávám s lidmi, které adventismus nějak poznamenal a mají potřebu to řešit a mluvit o tom. Takového člověka nikdy nevyženu, protože je tam někdy i pláč. Navíc jsem si tím i sama prošla, že jsem potřebovala s někým mluvit o tom, co se děje. Kristus je ale velkým Lékařem. Vidím konkrétně důsledky různých věrouk - adventista se často bojí odejít (často se jedná o kruhy, kterým se říká ultras), protože by ho Bůh "sejmul", další se vyrovnává s nějakým nesplněným proroctvím, které mu někdo řekl, další řeší, že někdo nebyl uzdraven, jiný už nevěří ničemu, protože se prostě zklamal. Znám až absurdní případy, kterým by snad ani nikdo nevěřil, kdybych se o nich zmínila. Ale nebudu, to nepatří na veřejné fórum, protože se jedná o konkrétní lidi a mnoho bolesti v jejich životě. Ale pro ty všechny platí pozvání: "Pojďte ke mně všichni, kteří jste obtíženi, a naleznete u mne odpočinutí (pozn. nejen v sobotu)."

Z toho důvodu se s adventismem setkávám i v běžném životě, ale má pozice k němu je už jiná. Respektuji víru těch lidí, ale už se nenechám tlačit do toho, abych takhle věřila také - to je jedna stránka věci. Druhou stránkou věci je, že v mém spektru přátel jsou z velké části adventisté, kteří nemají potřebu mě přesvědčovat o své víře. Prostě se vzájemně respektujeme a když chceme, tak se o některých věcech třeba pobavíme a za odlišný pohled se nepeskujeme. A perlička: když byl modlitební týden EGW, tak v sobotu byla poslední přednáška. Já na té přednášce byla v adventistickém sboru. Sama od sebe bych tam nešla, protože EGW leží uložena v mém nejhlubším šupleti, nezajímám se o ni. Prostě v něčem měla pravdu, v něčem ne. Byla jsem ale na návštěvě u kamarádky ze sboru, tak jsme šli do sboru. Po přečtení té přednášky měl jeden člověk shrnutí a bylo to úchvatné. Vyzdvihl, že prorocký dar neskončil s 19. stoletím a mluvil docela odvážně bez toho, aniž by EGW adoroval. V tom také vidím zápas církve. Ten zápas je i v tom, že se lidé odváží říct svůj pohled, byť by byl mainstreamem neuznáván. Byla jsem velmi povzbuzena, že CASD se v tomto konkrétním sboru takto posunula dál a snaží se "odhlédnout" od minulosti k realitě přítomnosti a s nadějí hledět do budoucnosti.

K reformaci: Souhlasím s reformací, ale myslím, že reformátoři jsou vynášeni až do oblak jako by byli nadlidské bytosti prosté všech nedostatků. A tak je adorujeme jako katolicismus papeže. Někdy si říkám, jestli není naším papežem Luther . A proto když vidím, že se k této adoraci schyluje, zůstávám většinou doma.

Také nesdílím víru v to, že adventisté mají největší poznání ze všech církví. Věřím tomu, že adventisté jsou jako jiné církve vedeni Bohem, ale že každá (normální) církev má něco, co je záhodno následovat. Nevěřím tomu, že na sklonku dějin je se třeba k CASD připojovat a přejímat její věrouku. Adventistu může klidně k cíli předběhnout katolík a naopak. Boha uzří lidé čistého srdce, On zná srdce lidí. O církevních důrazech jsem tu už mnohokrát psala, jen zopakuji, že pokud se zaměříme na ten důraz a přehlížíme jiné věci, ten důraz nás pak převálcuje, protože už ho budeme vidět všude i v lese za bukem místo toho abychom si užili poklidnou procházku v přírodě

Jako potřebné vidím toto: post10968.html?hilit=ps%C3%AD#p10968

Včera jsme měli na skupince kontroverzní téma a i přes naše odlišná názorová spektra to šlo probrat v lásce. A probrala jsem i pohledy jiných církví - dělám to běžně. Praxe ukazuje, že je to spíše k užitku než ke škodě.

Predstavme si obraz situácie, keď mnohí z jeho “učeníkov“, ktorí chodili s ním odišli od neho a nechodili viacej s Ježišom a premietnime to na terajšiu dobu, keď sa to deje podobne.

Motívy tých, ktorí odišli a nechodili viacej s Ježišom, boli rôzne, no jedno podstatné im chýbalo. Bolo to pravé poznanie, kto je to Ježiš a to zjavením od Otca na nebesiach. To, že chodili z Ježišom, tak to boli ich vlastné motívy a predstavy, ktoré keď sa ukázali nenaplnené, tak odišli a nechodili viacej s Ježišom.

Teda z Písma vieme presný dôvod toho, prečo niektorí ostali a mnohí odišli a nechodili viacej s ním. Ježiš to aj povedal : Ján6 65A vravel: Preto som vám povedal, že nikto nemôže prijsť ku mne, keby mu to nebolo dané od môjho Otca.

Prečo by tento princíp nemal platí všeobecne aj na tých, ktorí ešte len majú uveriť v pravého Krista a to počas celého času milosti?

No a tí dvanásti čo ostali, tak na to ich vyvyšovanie vlastnej vôle, ako niečoho rozhodujúceho a teda na to ich – „a my sme uverili a poznali, že si ty Kristus, ten Syn živého Boha“ , tak im Ježiš odpovedá prečo práve oni ostali: Ján6 70 ... Či som si ja nevyvolil vás dvanástich? A jeden z vás je diabol.

Je to aj terajší obraz rôznych ľudí z náboženstiev a cirkví, ktoré hľadajú vlastné cesty ku Kristu, ale nechodia s pravým Kristom, lebo ich motívy nevychádzajú z oživeného srdca Otcom na nebesiach, ale sú to ich vlastné motívy.

Predstavme si Ježiša v strede a okolo neho by boli ľudia, ktorí hovoria, že chodia s Ježišom a teda ľudia s rôznymi motívmi, prečo sa teda hlásia ku Kristu.

No a on všetkým hovorí, že nikto nemôže prísť k nemu, ak mu to nie je dané od jeho Otca.

No a od tej chvíle mnohí odišli a pozakladali si rôzne náboženstva, cirkvi a nechodili viacej s pravým Kristom. No niektorí zasa ostali a tvoria pravé spoločenstvo. No a On by im povedal. Aj vy chcete odísť do tých náboženstiev a nechodiť so mnou. No a oni by povedali – ale my sme uverili a poznali pravého Krista. No a On by im na to odpovedal – či som si vás všetkých nevyvolil, aby ste ma poznali a uverili, či to nebolo dané od Otca, ktorým ste boli oživení a pritiahnutí ku mne?

Viktore, možná by bylo dobré, aby jsi si přečetl v Bibli přece jen více o těch, kteří s Ním nechodili. Trvale využíváš pro své konstrukce jen malé kousky, aby zapadli do tvé myšlenkové mozaiky.