Didaché

[Moti]

Nedávno som narazil na Didaché, starý kresťanský text. Už som o tom okrajovo počul aj predtým, ale až teraz ma zaujal. Ide o text, ktorý obsahuje učenie prvých apoštolov, a tak znie aj jeho názov: Učenie dvanástich apoštolov. Je považovaný za najdôležitejší mimobiblický dokument (po)apoštolskej doby.
Je zaujímavý tým, že je veľmi starý; niektorí bádatelia datujú jeho vznik medzi roky 50 až 70 n.l., avšak väčšina z nich sa zhoduje, že vznikol okolo roku 100.
Dôležité je, že to bolo v období prenasledovania cirkvi, kedy cirkev usilovala o zachovanie čistoty učenia, a teda ešte nebola ovplyvnená falošnými náukami, ktoré do kresťanstva dostali po tom, ako sa stalo oficiálnym náboženstvom Ríma.
Text je rozdelený do 16 kapitol. Obsahuje základné kresťanské zásady a návod na každodenný praktický život. Myslím, že to môže byť pre nás (okrem novozákonných biblických kníh) veľmi užitočný zdroj informácií o tom, čo učila a ako žila prvotná cirkev.

Slovenský preklad Didaché:
http://teologia.iskra.sk/docs/stachovic/didslovak.htm

Český preklad:
http://mujweb.cz/gabriel.fiala/didache.htm

Anglický preklad ako aj grécke znenie sa dá nájsť tu:
h[url]ttp://www.earlychristianwritings.com/didache.html[/url]

Zaujímalo by ma, čo si o tom myslíte ...
Dík.

[khh]

Keby človek nebol adventista, tak by si povedal, že je to celkom dobrý kresťanský dokument ...
Ale keďže tam nie sú spomenuté niektoré naše vieroučné piliere, tak potom neviem, čo si mám o tom myslieť ... ... alebo o nás?

[Rajon]

Keby človek nebol adventista, tak by si povedal, že je to celkom dobrý kresťanský dokument ...
Ale keďže tam nie sú spomenuté niektoré naše vieroučné piliere, tak potom neviem, čo si mám o tom myslieť ... ... alebo o nás?

...alebo o sebe . Ja som adventista a vôbec ma nenapadlo riešiť, či tam sú alebo nie sú spomenuté niektoré naše vieroučné piliere.
Skôr ma zaujal akýsi celkovo úplne odlišný štýl a spôsob ako som zvyknutý z Biblie. Je to však len môj prvý dojem, to je všetko.

[ambassador]

Keby človek nebol adventista, tak by si povedal, že je to celkom dobrý kresťanský dokument ...
Ale keďže tam nie sú spomenuté niektoré naše vieroučné piliere, tak potom neviem, čo si mám o tom myslieť ... ... alebo o nás?

Když nemáš svůj vlastní názor, tak podej žádost na GK! Jinak platí: "Kdyby jsem nebyl, tak by jsem byl....co by jsem to vlastně byl?

[Timoteos]

Keby človek nebol adventista, tak by si povedal, že je to celkom dobrý kresťanský dokument ...
Ale keďže tam nie sú spomenuté niektoré naše vieroučné piliere, tak potom neviem, čo si mám o tom myslieť ... ... alebo o nás?

Je to celkom zaujímavý dokument. Ale k tomu bratu, že keby si nebol advesntista, len takú malú ale dôležitú zmienku. Že tie vieroučné piliere nevidieť ani v celej Novej zmluve, takže tým sa netráp Len v Starej zmluve, kde je potom otázka či sa správne vykladá, keď Nová zmluva nie že len nepotvrdzuje tie pilere, ael dokonca často krát vyvracá. Pozri Rimanom 14.kapitola celá, ale konkrétne 14:5 (sobota), 14:14 (pokrm) alebo Kolosanom 2:16-23 (sobota, pokrm), 1. Timoteovi 4:4-5, Skutky 15:28-29, a o posmrtnom živote neveriacich napr. Matuš 25:41;25:46, Zjavenie Jana 14:10-11; 20:15, a iné a je dobré si ich prečítať v kontexte. Ale to len tak mimochodom mi nedalo napísať, lebo ja keď som tieto piliere hľadal v Novej zmluve, tak pozri čo som našiel...

[Neregistrovaný]

Že tie vieroučné piliere nevidieť ani v celej Novej zmluve,

Tak s tím se souhlasit nedá-pilíře, nebo lépe řečeno body víry jako autorita Písma, stvoření, křest, církev atd. zcela jistě mají původ v NZ.

Pozri Rimanom 14.kapitola celá, ale konkrétne 14:5 (sobota)

Vůbec není zřejmé, že jde o sobotu, spíše jde o dny postu.

o posmrtnom živote neveriacich napr. Matuš 25:41;25:46

domnívám se, že zmíněná pasáž není o posmrtném životě nevěřících (proč by měli nevěřící po soudu posmrtně žít?), ale o soudu nad nimi.
Smrtí zaniká myšlení, to je zvěst Písma.

Takže Timotee, Tvůj první příspěvek je trochu povrchní, i když mám také výhrady k některým bodům učení CASD, nevidím potřebu dělat z členů této církve lidi, kteří ničemu nerozumí.
Vlákna o sobotě či přirozenosti člověka (smrtelnost) zde na webu jsou, pokud chceš doskutovat, dej příspěvek tam, zde je to o Didaché.
V co věříš Ty? Navštěvuješ nějakou církev?

[Tomáš Plechatýý]

Pozri Rimanom 14.kapitola celá, ale konkrétne 14:5 (sobota)

Vůbec není zřejmé, že jde o sobotu, spíše jde o dny postu.

o posmrtnom živote neveriacich napr. Matuš 25:41;25:46

domnívám se, že zmíněná pasáž není o posmrtném životě nevěřících (proč by měli nevěřící po soudu posmrtně žít?), ale o soudu nad nimi.
Smrtí zaniká myšlení, to je zvěst Písma.

Tak na to zareaguji.

Vůbec není zřejmé, že jde o sobotu, spíše jde o dny postu.

To je úvaha asi jako, kdyby se v římanům 14 psalo o tom, že Jezdit automobilem není povinné, a ty bys na to namítl, že naší věrouky (povinnost jezdit mercedesem) se to netýká, protože spíše jde o škodovky.

.....................

o posmrtnom živote neveriacich napr. Matuš 25:41;25:46

domnívám se, že zmíněná pasáž není o posmrtném životě nevěřících (proč by měli nevěřící po soudu posmrtně žít?), ale o soudu nad nimi.
Smrtí zaniká myšlení, to je zvěst Písma.

Že smrtí zaniká myšlení je zvěst Hosta.
V knihách kazatel a některých žalmech lze najít zvěst, že smrtí lidé ztrácí podíl na čemkoliv dalším zde na zemi.

Ale Ten Matouš 25 tuhle zvěst nenese. Když píše o věčných mukách tak podle tebe nepíše o věčných mukách, asi si to podle tebe jenom vymýšlí (podotýkám, že se bavíme o Ježíši!!).

Tvoje exegeze tedy je, text neříká, to co říká, protože by to bouralo mou víru vycucanou z jiných částí bible.
(Smutné je, že tady má pro tebe mudroslovná kniha kazatel vyší autoritu, než slova Ježíše).

přitom v Kazateli se dočteš i takovouto moudrost:
K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno.
Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje.(Kaz 10,19-20)

A tomu se já dnes spíše usmívám (= nevěřím tomu doslovně).

P.S. vím, že jsem offtopic, ale tys začal.

[Neregistrovaný]

Vůbec není zřejmé, že jde o sobotu, spíše jde o dny postu.
To je úvaha asi jako, kdyby se v římanům 14 psalo o tom, že Jezdit automobilem není povinné, a ty bys na to namítl, že naší věrouky (povinnost jezdit mercedesem) se to netýká, protože spíše jde o škodovky.

Přiznávám, že mi uniká souvislost Tvojí poznámky. Osobně si skutečně myslím, že není jasné, že se text Řím 14:5 týká zachovávání soboty. Vzhledem ke kontextu a častějšímu výskytu výrazů, spojených s jídlem se domnívám, že jde spíše o nějaké dny, kdy si věřící odpírali jídlo nebo nějaký druh jídla.

Že smrtí zaniká myšlení je zvěst Hosta.
V knihách kazatel a některých žalmech lze najít zvěst, že smrtí lidé ztrácí podíl na čemkoliv dalším zde na zemi.
Ale Ten Matouš 25 tuhle zvěst nenese. Když píše o věčných mukách tak podle tebe nepíše o věčných mukách, asi si to podle tebe jenom vymýšlí (podotýkám, že se bavíme o Ježíši!!).

Smrtí myšlení zaniká, není to moje zvěst (Kaz 9:10;Ž 115:17).Obrat "smrtí lidé ztrácí podíl.." vidím jako vstřícný krok k myšlence, že mrtvý má nějaké myšlení, to odmítám.
Matoušova zvěst by měla být v souladu s tím, co bylo o smrti napsáno dříve. Skutečně nevěřím tomu, že by např. člověk, který na zemi prožil třicet let a nepřijal Boha (nespasený člověk), byl miliardy let věčně mučen. Proto si beru Ježíšova slova o věčném mučení spíše jako výstrahu před nezvratitelnými, věčnými důsledky trestu. Možná bude nějaký věčný oheň hořet, snad na připomínku vážnosti hříchu,vůbec si nemyslím, že si Ježíš vymýšlí. Případů použití "věčnosti" je v Písmu více, je třeba s nimi zacházet opatrně (1S 2:30;Iz 34:10). Věčným mučením by se, alespoň pro mne, naprosto změnil obraz Boha.

[Tomáš Plechatýý]

Vůbec není zřejmé, že jde o sobotu, spíše jde o dny postu.
To je úvaha asi jako, kdyby se v římanům 14 psalo o tom, že Jezdit automobilem není povinné, a ty bys na to namítl, že naší věrouky (povinnost jezdit mercedesem) se to netýká, protože spíše jde o škodovky.

Přiznávám, že mi uniká souvislost Tvojí poznámky. Osobně si skutečně myslím, že není jasné, že se text Řím 14:5 týká zachovávání soboty. Vzhledem ke kontextu a častějšímu výskytu výrazů, spojených s jídlem se domnívám, že jde spíše o nějaké dny, kdy si věřící odpírali jídlo nebo nějaký druh jídla.

Že smrtí zaniká myšlení je zvěst Hosta.
V knihách kazatel a některých žalmech lze najít zvěst, že smrtí lidé ztrácí podíl na čemkoliv dalším zde na zemi.
Ale Ten Matouš 25 tuhle zvěst nenese. Když píše o věčných mukách tak podle tebe nepíše o věčných mukách, asi si to podle tebe jenom vymýšlí (podotýkám, že se bavíme o Ježíši!!).

Smrtí myšlení zaniká, není to moje zvěst (Kaz 9:10;Ž 115:17).Obrat "smrtí lidé ztrácí podíl.." vidím jako vstřícný krok k myšlence, že mrtvý má nějaké myšlení, to odmítám.
Matoušova zvěst by měla být v souladu s tím, co bylo o smrti napsáno dříve. Skutečně nevěřím tomu, že by např. člověk, který na zemi prožil třicet let a nepřijal Boha (nespasený člověk), byl miliardy let věčně mučen. Proto si beru Ježíšova slova o věčném mučení spíše jako výstrahu před nezvratitelnými, věčnými důsledky trestu. Možná bude nějaký věčný oheň hořet, snad na připomínku vážnosti hříchu,vůbec si nemyslím, že si Ježíš vymýšlí. Případů použití "věčnosti" je v Písmu více, je třeba s nimi zacházet opatrně (1S 2:30;Iz 34:10). Věčným mučením by se, alespoň pro mne, naprosto změnil obraz Boha.

Dobrá vysvětlím. v ŘÍMANŮM 14 se píše obecně o ,,dnech" které Bohu někdo zachovává. Týdenní sobota konkrétně také patří mezi dny, které Izraelci měli zachovávat Hospodinu jako Svatou.

Tedy Když Pavel píše obecně o dnech, které lze světit a týdenní sobota je také jedním ze dnů, které Izarel světil, potom přirozeně Pavlovo obecné tvrzení zahrnuje i všechny konkrétně vyjmenované dny jako je právě týdenní sobota.

Selský rozum.
Když mluvím o např. o obilninách Bohu obětovaných, a někdo obětuje Bohu pšenici a pšenice je obilnina, tak se to na ní vztahuje také.

Proto i můj příměr auta (=obecně zasvěcené dny) a mercedesu (=konktétní značka auta stejně jako týdenní sobota je konkrétní Bohu zasvěcený den).

Zkrátka Pavel mluvil obecně a srozumitelně a problém s tím mají akorát ti lidé, kteří potřebují obhajovat to, že:

I když někdo Bohu třeba světí některé dny a jiný má den jak den, tak v případě soboty je to problém a nechť v tom ohledně soboty

nemá

každý jistotu svého přesvědčení.

Řím 14 je v naší aplikaci určen spíše pro člověka který už má svobodu jíst nečistá zvířata, nebo jednat v sobotu jak chce, to on by se neměl s CASD jednotlivci přít o jejich názorech ale měl by je brát jako slabší ve víře avšak nepohrdat jimi.

Jiné ovšem je jednání s jednotlivci a jiné je jednání s celou církví a organizací. stejný ap. Pavel, který brání svobodu jednotlivce a jeho jistotu přesvědčení, tak je nekompromisně tvrdý, když jde o obranu evangelia aby na nové věřící nebyla nakládána břemena, která neunesli ani Izraelci. a to je případ CASD, která nakládá na své věřící neustále sobotu, čisté a nečisté, vyšetřující soud, zdravotní reformu, a hrozby v podobě výkladu, jak (zle!) to dopadne s těmi, kdo se vzpírají.

Ohledně existence po smrti opravdu existuje MNOHO míst v novém zákoně i některá ve starém, kde se o něm mluví. (Mojžíš, Eliáš, Samuel, Lazar, Abrahám, shromáždění církve prvorozených, duchové zemřelých spravedlivých, duše zabité pod oltářem, podsvětí, které vzburcovalo přízraky vládců země, když tam padal ,,Král Babylónský", zvěstování evangelia mrtvým (sám Ježíš zvěstoval)).

Samozřejmě na jiných místech SZ zapovídá komunikaci se zemřelými, ale to nic nemění na tom, že bible mluví o existenci i po smrti.

Tvou víru ti neberu, ale bible je ostřejší než dvousečný meč nebere si servítky komu se co líbí.

[mikim]

Vůbec není zřejmé, že jde o sobotu, spíše jde o dny postu.
To je úvaha asi jako, kdyby se v římanům 14 psalo o tom, že Jezdit automobilem není povinné, a ty bys na to namítl, že naší věrouky (povinnost jezdit mercedesem) se to netýká, protože spíše jde o škodovky.

Přiznávám, že mi uniká souvislost Tvojí poznámky. Osobně si skutečně myslím, že není jasné, že se text Řím 14:5 týká zachovávání soboty. Vzhledem ke kontextu a častějšímu výskytu výrazů, spojených s jídlem se domnívám, že jde spíše o nějaké dny, kdy si věřící odpírali jídlo nebo nějaký druh jídla.

Že smrtí zaniká myšlení je zvěst Hosta.
V knihách kazatel a některých žalmech lze najít zvěst, že smrtí lidé ztrácí podíl na čemkoliv dalším zde na zemi.
Ale Ten Matouš 25 tuhle zvěst nenese. Když píše o věčných mukách tak podle tebe nepíše o věčných mukách, asi si to podle tebe jenom vymýšlí (podotýkám, že se bavíme o Ježíši!!).

Smrtí myšlení zaniká, není to moje zvěst (Kaz 9:10;Ž 115:17).Obrat "smrtí lidé ztrácí podíl.." vidím jako vstřícný krok k myšlence, že mrtvý má nějaké myšlení, to odmítám.
Matoušova zvěst by měla být v souladu s tím, co bylo o smrti napsáno dříve. Skutečně nevěřím tomu, že by např. člověk, který na zemi prožil třicet let a nepřijal Boha (nespasený člověk), byl miliardy let věčně mučen. Proto si beru Ježíšova slova o věčném mučení spíše jako výstrahu před nezvratitelnými, věčnými důsledky trestu. Možná bude nějaký věčný oheň hořet, snad na připomínku vážnosti hříchu,vůbec si nemyslím, že si Ježíš vymýšlí. Případů použití "věčnosti" je v Písmu více, je třeba s nimi zacházet opatrně (1S 2:30;Iz 34:10). Věčným mučením by se, alespoň pro mne, naprosto změnil obraz Boha.

Dobrá vysvětlím. v ŘÍMANŮM 14 se píše obecně o ,,dnech" které Bohu někdo zachovává. Týdenní sobota konkrétně také patří mezi dny, které Izraelci měli zachovávat Hospodinu jako Svatou.

Tedy Když Pavel píše obecně o dnech, které lze světit a týdenní sobota je také jedním ze dnů, které Izarel světil, potom přirozeně Pavlovo obecné tvrzení zahrnuje i všechny konkrétně vyjmenované dny jako je právě týdenní sobota.

Selský rozum.
Když mluvím o např. o obilninách Bohu obětovaných, a někdo obětuje Bohu pšenici a pšenice je obilnina, tak se to na ní vztahuje také.

Proto i můj příměr auta (=obecně zasvěcené dny) a mercedesu (=konktétní značka auta stejně jako týdenní sobota je konkrétní Bohu zasvěcený den).

Zkrátka Pavel mluvil obecně a srozumitelně a problém s tím mají akorát ti lidé, kteří potřebují obhajovat to, že:

I když někdo Bohu třeba světí některé dny a jiný má den jak den, tak v případě soboty je to problém a nechť v tom ohledně soboty

nemá

každý jistotu svého přesvědčení.

Řím 14 je v naší aplikaci určen spíše pro člověka který už má svobodu jíst nečistá zvířata, nebo jednat v sobotu jak chce, to on by se neměl s CASD jednotlivci přít o jejich názorech ale měl by je brát jako slabší ve víře avšak nepohrdat jimi.

Jiné ovšem je jednání s jednotlivci a jiné je jednání s celou církví a organizací. stejný ap. Pavel, který brání svobodu jednotlivce a jeho jistotu přesvědčení, tak je nekompromisně tvrdý, když jde o obranu evangelia aby na nové věřící nebyla nakládána břemena, která neunesli ani Izraelci. a to je případ CASD, která nakládá na své věřící neustále sobotu, čisté a nečisté, vyšetřující soud, zdravotní reformu, a hrozby v podobě výkladu, jak (zle!) to dopadne s těmi, kdo se vzpírají.

Ohledně existence po smrti opravdu existuje MNOHO míst v novém zákoně i některá ve starém, kde se o něm mluví. (Mojžíš, Eliáš, Samuel, Lazar, Abrahám, shromáždění církve prvorozených, duchové zemřelých spravedlivých, duše zabité pod oltářem, podsvětí, které vzburcovalo přízraky vládců země, když tam padal ,,Král Babylónský", zvěstování evangelia mrtvým (sám Ježíš zvěstoval)).

Samozřejmě na jiných místech SZ zapovídá komunikaci se zemřelými, ale to nic nemění na tom, že bible mluví o existenci i po smrti.

Tvou víru ti neberu, ale bible je ostřejší než dvousečný meč nebere si servítky komu se co líbí.

...Dobrá vysvětlím. v ŘÍMANŮM 14 se píše obecně o ,,dnech" které Bohu někdo zachovává. Týdenní sobota konkrétně také patří mezi dny, které Izraelci měli zachovávat Hospodinu jako Svatou.

bla bla bla...

Dávám jednoznačně přednost tomuto vysvětlení:

Ř 14,5.6 dle kontextu odkazuje na postní dny a ne na soboty (Argumenty Dr. Desmonda Forda pro platnost soboty)

[KB1613] Ř 14:5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
[NBK] Ř 14:6 Kdo zachovává den, zachovává [ho] Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává [ho] Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

Všimněme si nejprve, o čem tento text nehovoří. V našem rozboru nám pomohou dvě otázky. Říká text něco o sobotě? Říká něco o bohoslužbě? Rozhodně ne! Pisatel se zmiňuje o děkování Bohu, ale ne o sobotě, ani o uctívání Boha. Proto by bylo nebezpečné vztahovat tento text na sobotu. Jakého dne se tedy verš týká? Jaký den hodnotí? Je to docela jednoduché. Pavel píše o tom, že člověk vyvyšuje jeden den nad druhý. Nehovoří o sobotě, o bohoslužbě ani o Božím přikázání – jenom o tom, jak sám člověk osobně hodnotí různé dny. Je zřejmé, že Pavel rozebírá lidské názory, ne božské přikázání psané Božím prstem na kamenné desky. První verš kapitoly nám nabízí klíč: Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech (Řím. 14x1). Pavel píše těm, kteří jsou ve víře „silní“, o těch, kteří jsou ve víře „slabí“. Těm silným ve víře vadí „nepřít se o názorech“, neposuzovat sporné záležitosti. Jedním z těchto rozdílů byla otázka jedení masa obětovaného modlám (1 Kor. 8). Většinu masa, které se prodávalo na trhu, obětoval nejprve prodávající modlám. Někteří úzkostliví židovští křesťané věřili, že jedení masa obětovaného modlám je stejně špatné jako samotné modlářství. Mnozí z nich se stali vegetariány, a to ne kvůli fyzickému zdraví, ale aby se vyhnuli duchovnímu znečištění. To se stalo předmětem sporu sborů v Římě. Kromě jedení masa někteří stále ještě věřili, že půsty mají význam pro spravedlnost člověka (Luk. 18x12). Tato skupina se v určité dny postila. Ty, kteří se v uvedené dny nepostili, posuzovali velmi přísně. Pavel píše: „Někdo rozlišuje dny…(Řím. 14x5) a také: Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.(Řím. 14x6). Někteří ze židovských křesťanů nepřestali zachovávat své dřívější postní dny. Jejich „víra byla slabá“. Podle sebe hodnotili ostatní a způsobovalo to rozdělení v církvi. K tomuto rozdělení docházelo na základě lidských názorů, nešlo o základní otázky učení. Apoštol Pavel se k tomu vyjadřuje přímo: „Jestliže se rozhodnete postit se, v pořádku, nikoho jiného však nesuďte, když jedná jinak než vy.“ Pavel měl především zájem o jednotlivce, kteří rozdělují církev ve věcech týkajících se lidských názorů, ne v záležitostech Božího zákona. Vzpomeňte si, jak energicky tvrdí: Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré (Řím. 7x12). Jasně uvádí: „Ze zákona pochází poznání hříchu“ a „hřích bych nepoznal, kdyby nebylo zákona“ (Řím. 3x20, 7x7). Potom dodává: To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne? Naopak, zákon potvrzujeme (Řím. 3x31). Pavlův názor na zákon je jasný. Je jisté, že ve 14. kapitole Římanům neodporuje všemu tomu, co v epištole předtím uvedl. /Mark A. Finley, Téměř zapomenutý den, str.90-92/.