pro ja007:
Když se dozvím novou informaci o Bohu, tak si ji pro sebe nenechám, jedině když mi Bůh rovnou řekne, že si to mám nechat pro sebe.
Ale nenechám znamená, že to sdílím s manželkou a několika lidmi mě blízkých věřících. Ne všechno mohu sdílet se všemi. Už jsem to pochopil i zažil, že některé věci příliš se vymykající běžnému myšlení, někteří lidé (zatím) nepřijmou a jen by se vůči mě zatvrdili, nebo vylekali.
Ale jinak si to nenechávám pro sebe.
Nemám problém s Millerem - tedy mrzí mě, že se na ty chyby ve výkladu nepřišlo dříve a neušetřilo se lidem to zklamání. (Protože byl dříve svobodným zednářem, tak si ani nejsem úplně jistý jeho motivací a čistými úmysly, ale nevím dost, tak raději nesoudím.)
Pokud to bylo tak, že Miller opravdu udělal to, co mu vložil Bůh na srdce (hlásání jeho blízkého příchodu), pak si ho alespoň vážím za jeho čestnost, odvahu za tím jít. (Věřím spíš, že to měl na srdci, ale ne od Boha - nedává mi smysl, aby Bůh někomu kladl na srdce svůj blízký příchod a přitom věděl, že nepřijde)
Co jsem četl knihu od historiků, tak prý Miller po ,,velkém zklamání" přiznal, že jeho závěry byly ,,omyl" a stáhl se do ústraní, což od něj považuji opět za čestné.
Problém ale je, že Millerovo hlásání bylo a je silně spojené právě s proroctvími a s jeho způsobem výkladu bible - najdu v bibli všechna místa k danému tématu, srovnám je vedle sebe a vyleze mi výsledek. Ten způsob od něj jeho následovníci přijali. Ten způsob přemýšlení při studiu bible nepotřebuje příliš živého Boha a nadměrně vyzdvihuje symboly a nejasná místa v písmu na úkor těch prostých, jasných a z běžného života a vztahů. Myslím si, že to přitahuje typ lidí, kteří mohli mít v minulosti problémy s vřelými vztahy ale za to mají silně vyvinutý intelekt a chladný kalkul. Ti se v této věrouce budou cítit jako doma, nabudou zde významu a tím se dál utváří charakter a atmosféra celého hnutí. Jak jsi tehdy neuměl jasně obhájit spoustu logicky poskládaných textů k sobě, tak jsi v hnutí milleritů byl člověk, který má co dohánět. Tvůj dar vnímat krásu, usmiřovat lidi, nebo vcítit se do potřebných lidí by tehdy byl až na druhé koleji, protože v první bitevní linii stojí zvěstovatelé ,,přítomné pravdy".
Ano Noe neměl ve svém kázání žádný úspěch -ale z bible víme, že byl před Bohem bezúhonný a že jednal na jeho pokyn.
Ježíš po svém ukřižování neměl mnoho následovníků - jen pár tajných - ostatní se rozprchli a byli zklamaní, z toho, že se nenaplnila jejich očekávání - ale z bible o něm víme, že byl Boží syn a jednal podle Boží vůle.
Miller také hlásal vzburcoval mnoho velkých davů a jejich nadšené očekávání a nakonec přišlo zklamání a zbyla jen hrstka věrných.
Potud shoda např. s Ježíšem.
Ale z bible o Millerovi nevíme, že ho poslal Bůh a že by jednal podle jeho vůle.
Z bible spíš můžeme vyčíst, že jeho způsob výkladu nebyl rozumný a na tom stála celá jeho zvěst.
Před rokem 1000 také žilo více kazatelů a hlasatelů blízkého konce světa a druhého příchodu!!!
Jen už o nich dnes nikdo neví.
Naposledy v naší civilizaci byl větší rozruch okolo roku 2012 a proroctví Májů - spousta zaručených výpočtů. A také už to vyhaslo.
Miller se od těchto lidí liší tím, že z jeho odkazu vnikly dodnes existující denominace.
To samotné neurčuje pravdivost jeho zvěsti, ani jeho přínos lidstvu.
Historie zná vznik ,,adamitů" ,,valdenských" ale i např. ,,ariánů".
Mnoha křesťanských hnutí, která vznikla, často očekávala i brzký konec světa a některá už zase zanikla.
Jejich přínos může být v novém pohledu na bibli, nebo zaměření se na určitou problematiku. I když v něčem ,,ujeli" tak to pomůže dalším ponaučit se z chyb předchozích. A naopak to dobré se může předávat dál i kdyby původní hnutí už zaniklo.
Z millerismu/adventismu se mi zdá hodnotná znovu oprášená ochota přinést pro pravdu i oběti a nebát se pronásledování, nebo stát proti většině, když jsem o něčem přesvědčen.
Ta myslím ponese svůj odkaz ještě dlouho a bude zušlechťovat charakter lidí, ke kterým se dostane.
Ale za sebe nemůžu postavit Millera na úroveň Noeho nebo Ježíše. To už bych tam mohl postavit i Josepha Smithe. A spoustu dalších. Pak by vznikla jasná otázka - když je těch ,,proroků" tolik a já nemůžu strávit čas studováním a následováním všech, tak kterého si vyberu a proč právě jeho a ostatní ne? Anebo si možná nevyberu ani jednoho a zůstanu u bible jako základu a ty ostatní vezmu jen jako volitelný doplněk. Nečtu jen bibli, rád si přečtu i křesťanské autory a jsem rád když mě obohatí. Ale neudělám z nich dogma.
Mé námitky k Millerovu výkladu Daniele 8 lze najít v tomto článku na:
http://adventismus.cz/?p=441
ale to už jsme zase u dějin ŘKC že 
?