A ČO S TÝM?

Myslím že ako kresťania sme zabudli na výchovu chlapca, muža ktorý by mal zohrávať klúčovú úlohu pri vytváraní prostredia v manželstve. Naschvál nepíšem v šťastnom a harmonickom lebo takých je ako šafránu. Rozvodová choroba šarapatí aj v našich zboroch. Muži sú zženštelí, neschopný sa pokoriť pred úlohou rodinného patróna zodpovedného za dobré aj zlé a prostredie tohto sveta s nimi máva ako zavesené prádlo. Ako to zvládate muži ? (Ako to zvládajú vaši muži ?)

Na toto téma vřele, vřele doporučuji knihu Již nikdy více "milý křesťanský chlapec" od Paula Coughlina, Návrat domů. Nedávno jsem to půjčovala jedné sestře pro jejího syna.

Laco napísal:Myslím že ako kresťania sme zabudli na výchovu chlapca, muža ktorý by mal zohrávať klúčovú úlohu pri vytváraní prostredia v manželstve. Naschvál nepíšem v šťastnom a harmonickom lebo takých je ako šafránu. Rozvodová choroba šarapatí aj v našich zboroch. Muži sú zženštelí, neschopný sa pokoriť pred úlohou rodinného patróna zodpovedného za dobré aj zlé a prostredie tohto sveta s nimi máva ako zavesené prádlo. Ako to zvládate muži ? (Ako to zvládajú vaši muži ?)

Sám ještě syna nemám, takže nemůžu odpovědět, jak zvládám výchovu syna, ale osobně jako dospělý muž jsem si na sobě také všiml jevů, které popisuješ.

Tak se vědomě přeučuji až nyní v dospělosti k větší smělosti, odvaze a jednání narovinu bez přetvářky, bez příkras. To ale neznamená nutně, že musím být hrubý.

Také mě velmi inspirovala kniha ,,již nikdy více milý křesťanský chlapec" , ale možná ještě více bych doporučil knihu ,,Srdce Muže" od Johna Eldrege. Samozřejmě, že si nemusíte vybrat, že si přečtete jenom jednu .

Pro mě osobně je velká výzva přestat se bát konfliktů a přijmout, že konfliktům se 1) nelze vyhnout a 2) nejsou nutně negativní, naopak pomáhají vyřešit problém/ snížit napětí.

Stejně tak je pro mě výzva přijmout, že hněv, není prvotně negativní emoce, neboť pochází ze samotného Boha a to ve vztahu ke zlu jako součást horlivosti po spravedlnosti. A že tedy je někdy správné se jako muž rozhněvat (protože to pochází z Božího Ducha/nového srdce v nás) tak jako Ježíš to učinil v chrámě, když vyháněl ty směnárníky. A tedy výzva je dokázat se za hněv neodsuzovat, dát mu správný průchod, ale zase to nepokřivit a nehřešit přitom.

Efezským 4, 26‚Hněváte-li se, nehřešte.‘

Ano to mi chybí a chyběla mi i zdravá míra těchto projevů mužů ve sboře. I proto jsem často vnímal, že když přišel do sboru nějaký nově obrácený/pokřtěný muž. Tak s jeho neuhlazeností přicházelo vždy na společná setkání a diskuse i něco nespoutaného a přitažlivého, žel jsem zažil, že časem se takový člověk přizpůsobí, zapadne mezi ostatní a jeho chování se stane více uhlazené, ale méně ,,šťavnaté".

Myslím že to souvisí se studem - noví křesťané se brzy začnou stydět za spoustu projevů své osobnosti, protože to někomu jinému (ze sboru) vadilo. To ale není správné měřítko studu. Ježíšovy výroky se často nelíbily představitelům židovské víry a někdy ani jeho učedníkům.

Sám na sobě jsem začal vnímat, že s věkem přibýval seznam věcí, za které se ve sboru/společnosti stydím, ale jen kvůli těm lidem, ne sám před sebou a před Bohem. Jako dítěti mi to bylo jedno. A děti někdy milujeme, právě pro jejich nevinnou upřímnost.

Tomáš

Tomáš Plechatý napísal:Také mě velmi inspirovala kniha ,,již nikdy více milý křesťanský chlapec" , ale možná ještě více bych doporučil knihu ,,Srdce Muže" od Johna Eldrege. Samozřejmě, že si nemusíte vybrat, že si přečtete jenom jednu .

Tahle kniha je také úchvatná a vynikající

Úplnou náhodou jsem našla ještě tohle http://srdcemuze.cz/ Tuhle knihu jsem nečetla, tak nemůžu posoudit.

A jinak, toto je o mužích, takže poslední slovo zde má muž

Je fajn, když partnerka nebo manželka fandí snaze svého přítele/muže v tom být mužem. Myslím to tak, že z muže nedělá malé dítě nebo "nesvéprávnou osobnost".

Přestože nejsem dokonalá, stanovila jsem si doma určité principy, které vyplynuly z průběhu společného života s mužem Jejich naplňování se někdy daří více, někdy méně, ale jsou pro nás užitečné.

Zde jsou některé:

Neúkolovat ihned po příchodu z práce. Poslední věcí, na kterou muž myslí po náročném dni, je přidělání obrazu na zeď. Když už to počkalo doteď, ještě chvíli to vydrží. Nejlepší je domluvit si termín této práce a nestresovat muže s naléháním.

Nepřipomínat, aby si vzal čepici. Muž vidí, jak je venku a je schopen rozsoudit, jak se má obléci.

V rámci napínavého výkonu mužova oblíbeného sportovního týmu neříkat Chleba levnější nebude.

Při mužově soustředěném výzkumu (většinou) ženě neznámých záležitostí (např. IT technika) neříkat Radši běž dělat něco užitečného.

Když se muž od srdce směje při sledování své oblíbené komedie, neříkat Je to blbost, ale smát se upřímně s ním.

Když muž dokončí nějakou práci venku nebo doma, neopravovat to po něm.

Když se muž rozčílí nad nějakou věcí, nebýt v depresi, ale poohlédnout se na internetu po boxovacích pytlech .

Je-li rozčilen nad nějakým bezprávím ve světě, neříkat, že správný křesťan se nerozčiluje. Spíš si cenit toho, že se ho to v době záplavy informací ještě dotýká.

Nedržet se muže jako klíště. I muž si potřebuje od ženy někdy odpočinout a mít chvilku pro sebe.

Dojde-li na ženina slova, neříkat Já jsem to říkala. Muž si je toho dobře vědom.

Za každých okolností za svým mužem stát, nepomlouvat ho před ostatními. (Zde nemám na mysli případy zneužití fyzické síly, násilí.)

A tak dále, a tak dále…

Čas od času mám s kamarádkami křesťankami setkání, kterému říkáme Dámská jízda. Nemá tam přístup žádný muž. Je to prima. Myslím si, že taková Pánská jízda je vynikající věc i pro muže. Někteří nám říkali, že si ji snad založí, když vidí, jak jsme nadšené .

Lída Rohalová napísal: ↑28 Mar 2017, 21:19Čas od času mám s kamarádkami křesťankami setkání, kterému říkáme Dámská jízda. Nemá tam přístup žádný muž. Je to prima. Myslím si, že taková Pánská jízda je vynikající věc i pro muže.

Muži v našom zbore ktorý majú okrem rodiny, práce, a zboru ešte nejakých priatelov s ktorými sa stretávajú (chalupári, motorkári, modelári,) sú trochu iní. je s nimi lepšia komunikácia, príjemnejšia, nie sú tak uzkoprsí, neviem nájsť vhodné slová. Ako keby tá trocha toho sveta do ktorej sa chvíľami namáčajú im prospievala.

Muži v našom zbore ktorý majú okrem rodiny, práce, a zboru ešte nejakých priatelov s ktorými sa stretávajú (chalupári, motorkári, modelári,) sú trochu iní. je s nimi lepšia komunikácia, príjemnejšia, nie sú tak uzkoprsí, neviem nájsť vhodné slová. Ako keby tá trocha toho sveta do ktorej sa chvíľami namáčajú im prospievala.

Súhlas.

V některých společenstvích se dbá na zachování "identity muže" a pořádají různé akce ve stylu tohoto:
https://www.facebook.com/cestamuza/

Mně se tyto aktivity na pohled líbí, je to vhodné zvláště pro ty, kteří neměli doma mužský vzor. Je to vhodné ale také proto, aby se muži zase tolik nepřizpůsobovali sborové kultuře, která někdy potlačuje to, co by měl muž projevit. Výše je to dobře popsáno. Tento problém mají ale i ženy. Váhala jsem 3 roky, než jsem se odvážila obarvit si hlavu (sborová kultura to nepodporovala). S náušnicemi jsem také v tom sboře neprovokovala, ale připadalo mi to ode mě pokrytecké. Hledala jsem hranici mezi "neklást bratru kámen úrazu do cesty" (nepohoršovat), a mezi svou "identitou". Dnes věřím, že tuto hranici je možné nalézt, protože Bůh pracuje jak s muži, tak s ženami. Někdy je to běh na dlouhou trať, ale je to běh správným směrem.