Večeře Páně

[Milan]

Podle Martina Luthera, Promluva o nové smlouvě, to jest o mší svaté, z roku 1520-in: Martin Luther, výbor z díla, Vyšehrad 2017

Za prvé: Zkušenost, všechny kroniky i Písmo svaté nás učí, že čím méně je zákona, tím lepší je právo, čím méně je příkazů, tím více je dobrých skutků, a že tam, kde bylo mnoho zákonů, nebyla nikdy žádná obec nadlouho dobře spravována…

Za druhé: Plodem mnohých zákonů je také to, že z nich ve společenství povstává mnoho sekt a mnoho roztržek. Jeden si vezme ten způsob, druhý onen a v obou se probudí falešná láska k jeho sektě a nenávist, či spíše pohrdání a neúcta vůči těm druhým, čímž pak zaniká svobodná bratrská láska a nabývá převahy láska zištná…Každý lpí na své sektě a pohrdá ostatními, takže si jich laici váží tak, jako by to ani nebyli křesťané. A z čeho jiného pochází toto neštěstí nežli ze zákonů.

Za třetí: Na to tedy připravuje Kristus svůj milovaný lid, aby byli lidé jeden s druhým svorně provázání láskou. Proto zrušil celý Mojžíšův zákon, a aby nezadal příčinu sektám a nepřivodil rozkol, neuložil veškerému svému lidu nic víc, než jediný způsob či zákon, to jest mši svatou. A tak napříště nemá být už jiný vnější způsob, jak sloužit Bohu, než mše….

Z čtvrté: Čím blíže je naše mše prvotní mši Kristově, tím je bezpochyby lepší, a čím je od ní dále, tím je pochybnější…
Následuje ještě 35 tezí…

"Martine, Martine, to jsi nám, adventistům, pěkně zavařil. Tak tě obdivujeme, hlásíme se k tvému odkazu, a najednou vypluje na povrch tohle… "

Tedy:
Za prvé: Na současné situaci v Česku (aj na Slovensku) můžeme vidět, že asi 40 000 zákonů a právních předpisů k právu nevede. Jak je tomu v církvi?
Za druhé: Patříme jako adventisté k sektě ve smyslu sebelásky a pohrdání druhými?
Za třetí: Uložil Pán Ježíš svým následovníkům něco více, než jen sounáležitost u Stolu Páně, při lámání chleba a pití vína, to je přijímání jeho oběti?
Za čtvrté: Je způsob, jakým CASD praktikuje Večeři Páně, blíže nebo dále od prvotní Kristovy Poslední večeře?

A bez číslování: Jaký je pro vás osobně význam Večeře Páně. Co vás naplňuje a co vám vadí.

[Lída Rohalová]

Milan:

A bez číslování: Jaký je pro vás osobně význam Večeře Páně. Co vás naplňuje a co vám vadí.

V CASD mi na Večeři Páně nevadilo nic. Ale myslím si, že jsem těm symbolům příliš nerozuměla. Každý křesťan prochází určitým duchovním vývojem, kdy se mu postupně odkrývají věci a začíná je postupně chápat. Ještě dnes, když přemýšlím nad "památkou", tak žasnu, jaký je v ní hluboký smysl. Chtěla bych zdůraznit jeden z aspektů této "Večeře", a tím Je Milost. Když přijímám chléb a víno, uvědomuji si stále více a více, že spasení/věčný život je darem. Nezaslouženým darem Milosti. Toto vědomí mě naplňuje vděčností a chválou na každý den, již ne jen pro chvíli "památky". Právě Milost je hybatelkou změny charakteru a ochoty jít za Kristem. Každý den děkuji Bohu za Jeho Milost, za to, že jsem osvobozena od vlastní únavné snahy ke svému spasení "něco přidat a tím udělat na Krista větší dojem". Dnes vidím své hříchy jasněji, zatímco dříve jsem je hledala málem "s lupou", a to hodně velkou. Děkuji za to, že mi Kristus hříchy odpouští, a mezi mnou a Kristem nic nestojí. Dříve byla mezi námi bariéra z nevyznaných hříchů. Milost mě zachránila před hradbou svého já, svého ega a nevím čeho všeho ještě. Kristova Milost mě zachraňuje přede mnou samotnou.

Když jsem přešla do jiné církve, potěšilo mě milé gesto toho společenství. Bratr kazatel si všiml, že nechodíme k "památce", přestože jsou k ní zváni i nečlenové sboru. Vysvětlili jsme mu, že máme problém s alkoholem, který jsme vůbec nepili. Od příští památky jsme měli možnost vzít si hroznovou šťávu. Sem tam se k nám někdo přidal . Dnes už nemám problém přijímat to, co ostatní, vnímám v tom větší sounáležitost s bratřími a sestrami, než kdybychom měli něco zvlášť.

Popsala jsem jen jeden z mnoha významů "památky", ale pro mě je to význam nejdůležitější.

Tu knížku jsem včera sháněla v obchodě, a paní prodavačka se divila: "Všechno z Vyšehradu máme, jak to, že toto ne?"

[ambassador]

Společnost bez pravidel se rozpadá. Pravidla mohou být proměnlivá. Společnost ve které chybí zásada lásky v jedinci, je nucena vytvářet nekonečné množství zákonů, podzákonů a to vše se ještě dělí na další paragrafy, doplňky a změny Může to být také dáno tím, že nějaká situace se nepředpokládá nebo předpokládá jen výjimečně.
Po "staru" pravidlo pravé ruky. Křižovatka stejného řádu. Každá silnice vedoucí do křižovatky má vozidlo ve stejném okamžiku. Dopravní řád nikoho z nich nezvýhodňuje. Řešení je ponecháno na lidském faktoru toho komu to dřív v hlavě "zapálí". V některých životních situacích trčí auta lidských přístupů zaseknuta v čase a "řidiči" lamentují nad situací. Nikdo z nich nechce dát přednost tomu druhému, aby provoz v komunikaci pokračoval dál.

Ten druhý bod je dost náročný. Souvisí s věroukou, která nepřímo podněcuje k nesnášenlivosti. Jsou to výklady proroctví, opírající se o historická fakta minulosti, kterými vytváříme pohled do budoucnosti.
To nejhorší je, že jednotlivci a skupiny tím v prostředí (i mimo) církve poměřují současnost a toto pak předkládají místo zvěsti evangelia, které je o Milosti.

To třetí je otázkou. Co je to vlastně stůl Páně? Ten co se ve všech církvích zprofanoval na krátkou chvíli při bohoslužbě?

Čtvrté blíž nebo dál? První Večeře Páně se odehrává v prostředí židovského chápání a je součástí jejich liturgie. Ježíš nepřišel do místnosti s proslovem. "Moji milí ode dneška to bude s rituálem úplně jinak. Staré ruším a zakládám nové."
Někdy je dobré hledat, jak se odehrávala "ta" večeře v židovstvu. Chléb a víno bylo součástí takové večeře, dokonce i umývání nohou bylo běžným zvykem v tomto prostředí, jen to dělali otroci. Ježíš tam přináší několik nových prvků. Nové prvky nenásilně odsunují to starší ještě nedokončené do pozadí. Do popředí se dostává skutečný smysl rituálu původního pesachu, který se v dalším dnu naplnil. Zůstává potřeba přijmout a prožívat naplnění v životě jednotlivce skrze smrt Ježíše Krista.
Přináší tam sám sebe, jako trvalý zdroj života.
Přináší nově-zaprášený prvek osobní služby.
Dává výzvu: "To čiňte na mou památku" Někdy nám může unikat ten podpovrchový záznam v příběhu večeře. Parafrázovaný: "Žijte podle mého příkladu, služte podle mého příkladu, lámejte se pro druhé,..................."
Pohodlnější je jednou za čas přijít k "Památce" , tam to "vydržet", přemoci se a symbolicky opláchnout nohy a dokázat pokoru. . Po skončení pokračovat po staru.
Za nějaký čas znovu, znovu a tak dokola a život utíká přes prsty nenaplněný tím čím má být naplněno nitro člověka - ochotou prakticky sloužit.......
Nepíši, že VP je úplně špatně. Dle mého pochopení to však není plnohodnotné naplnění Kristova odkazu: "To čiňte na mou památku." Pod slovem "čiňte" nevnímám pouhý pravidelný, stejně se opakující rituál, ale každodenní službu lásky ve svém okolí. Je to významově spojeno s aktivitou, která je opakem pasivity.

Umývání nohou před večeří Páně (v CASD) je jakýsi vstupní kontrolní systém pro nárok na účasti chleba a vína.
Tento jev není popsaný v prožitku počátcích křesťanské církve.
V naši církvi je to obráceně v pohledu do večeřadla. Ježíš láme chléb a podává kalich. Po večeři vstává bere na sebe službu "otroka" určeného k umývání nohou.
Pokora se neprokazuje účastí na rituálu umývání nohou.
Touha po věrné doslovné aplikaci Bible někdy vede k extrémům v rituálech.

[log]

Podle Martina Luthera, Promluva o nové smlouvě, to jest o mší svaté, z roku 1520-in: Martin Luther, výbor z díla, Vyšehrad 2017

Za prvé: Zkušenost, všechny kroniky i Písmo svaté nás učí, že čím méně je zákona, tím lepší je právo, čím méně je příkazů, tím více je dobrých skutků, a že tam, kde bylo mnoho zákonů, nebyla nikdy žádná obec nadlouho dobře spravována…

Za druhé: Plodem mnohých zákonů je také to, že z nich ve společenství povstává mnoho sekt a mnoho roztržek. Jeden si vezme ten způsob, druhý onen a v obou se probudí falešná láska k jeho sektě a nenávist, či spíše pohrdání a neúcta vůči těm druhým, čímž pak zaniká svobodná bratrská láska a nabývá převahy láska zištná…Každý lpí na své sektě a pohrdá ostatními, takže si jich laici váží tak, jako by to ani nebyli křesťané. A z čeho jiného pochází toto neštěstí nežli ze zákonů.

Za třetí: Na to tedy připravuje Kristus svůj milovaný lid, aby byli lidé jeden s druhým svorně provázání láskou. Proto zrušil celý Mojžíšův zákon, a aby nezadal příčinu sektám a nepřivodil rozkol, neuložil veškerému svému lidu nic víc, než jediný způsob či zákon, to jest mši svatou. A tak napříště nemá být už jiný vnější způsob, jak sloužit Bohu, než mše….

Z čtvrté: Čím blíže je naše mše prvotní mši Kristově, tím je bezpochyby lepší, a čím je od ní dále, tím je pochybnější…
Následuje ještě 35 tezí…

M.Luther, ze nemal velmi v ucte Zidov ani zeny, to uz s nim Boh preberie na poslednom sude. Ze vymyslel "sola scriptura" - tym nahnal krestanov do slepej ulicky, z ktorej niet vychodiska.

1) Takze ziaden zakon potom znamena maximum prava ? Nemyslim.
2) Zeby boli sekty zo zakona ? Sekta je len nova filozofia. Nemyslim.
3) Zeby Jezis zrusil Mojzisov zakon ? Kedy ? Kde ? Nemyslim
4) Co je Kristova omsa ? Zeby dal Jezis prikaz jest chlieb a pit vino ? Nemyslim (post8091.html#p8091)