A ČO S TÝM?

Existuje smysl života?

Pokud ano, tak v čem?
Pokud ne, tak proč?
"Co" dává smysl tvému životu?

Jsi hledačem smyslu života?
Ztratil jsi smysl života a nevíš jak dál?

Patříš mezi ty "šťastné", ty co objevili skutečný smysl života ?

ambassador napísal: ↑11 Jún 2018, 05:31 Existuje smysl života?

Neexistuje.
Krivé sa nedá urobiť rovným a čoho niet, to nemožno počítať.

ambassador napísal: ↑11 Jún 2018, 05:31 Patříš mezi ty "šťastné", ty co objevili skutečný smysl života ?

Stastie nema suvislost so zmyslom zivota. Kto sa neupiera na tuto otazku moze byt stastnejsi ako ten co sa nou trapi.

ambassador napísal: ↑11 Jún 2018, 05:31 Existuje smysl života?

Pokud ano, tak v čem?

Každý může vidět smysl života v něčem jiném a pokládat tuto věc za individuální záležitost.

ambassador napísal:"Co" dává smysl tvému životu?

Nad touto otázkou jsem se zamýšlela už od svého dětství.
Smysl života jsem nalezla ve vzájemném vztahu Nebeského Otce se svou dcerou.
Studujeme epištolu Efezským, a tam jsem nalezla "definici" (ač život nejsou definice) smyslu bytí: Jsem tu pro Jeho slávu. Jsem tu proto, že On chtěl, abych tu byla.

Klinický psychológovia by vedeli rozprávať tam je zmysel života klúčový.
Na druhú stranu ak má niekto zmysel života ako predmet psychologického uvažovania, uf tam to býva ťažké.
Samozrejme že potreba zmyslu života ako potreba cieľov je významná.
Niekto potrebuje mať zmysel života vrámci duševnej pohody a kvality života.
Zmysel života a religiozita by potrebovala samostatnú stránku možno aj výskumný ústav.

Slovní spojení "smysl života" je možné vyjádřit i jinak.
Cíl života.... život nebo smrt.....
Náplň života.... ovoce života....
Směr života....rozhodování, kam a kdy odbočit....

Každý z nás ho hledá v něčem jiném. Lidé, kteří mají podobný cíl života se přátelí, sdružují, vytvářejí spolky, atp.
Někdy v nějakém úseku života, může dojít k rozčarování, změně postoje nebo cíle.
V nejhorším případě dojde ke ztrátě smyslu žití.
Je velmi užitečné častěji přehodnocovat své cíle.

Bez smyslu života je život nemožný. Většina sebevražd má pozadí ve ztrátě právě toho smyslu života.
Každý má nějaký smysl života. Někdo ho má celkem rozumný, jiný ho má v nesmyslu..
Jde o to najít v životě smysl, který nás uspokojuje a neubližuje jiným lidem.

ambassador napísal: ↑12 Jún 2018, 16:42 Slovní spojení "smysl života" je možné vyjádřit i jinak.
Cíl života.... život nebo smrt.....
Náplň života.... ovoce života....
Směr života....rozhodování, kam a kdy odbočit....

Myslim ze trochu popletene pojmy.

Zmysel je odpoved na otazku "Preco je zivot na planete ?" alebo "Preco zijem ?". Na toto nepoznam odpoved, a myslim, ze ani neexistuje.

Ciel zivota je svojim sposobom dany. Start je narodenie a ciel je smrt.

Jedine co si mozme zvolit je napln zivota - urcite medziciele. Avsak len do tej miery do ktorej nie sme nuteni vonkajsimi okolnostami a inymi ludmi. Sloboda zvolit si tuto napln je dnes enormna.

Vždy mě překvapují ateisté na sklonku svého života, kde se jejich ateismus nějak umenšuje. Nikdy je však neodsuzuji, že se něco u nich mění či posunuje. Vždyť i u mě se něco mění a posunuje.
Dokud je člověk mladý, zdraví, zdá se, že má život ještě dlouho před sebou. Ve chvíli tísně,
nemoci, bolesti a blízkosti smrti se jistota ateismu vytrácí.

Přesvědčených ateistů je relativně málo.

Kladu si nahlas otázku, v čem vlastně mají nebo vidí ateisté svou jistotu.


http://www.idealknihy.cz/idealknihy/esh ... PLNE-JINAK

ambassador napísal: ↑12 Jún 2018, 18:46 Kladu si nahlas otázku, v čem vlastně mají nebo vidí ateisté svou jistotu.

Je to odvaha prijat strasidelnu pravdu: sme tu sami a nikto nic nema pod kontrolou. Jedina istota je ze zijeme vo svete plnom neistot.

V tychto neistotach sa ucime rozpoznavat pevne body a chytat sa ich. To su body, na ktore sa mozeme spolahnut a ktore funguju, o com nas presviedca kazdodenna skusenost. Boh vsak takym bodom nie je. Je prilis vratkym a neviditelnym bodom na to, aby sme ho mohli vyuzit. Nemozme sa drzat vzduchu.

Objektivně smysl života není. Subjektivně dává smysl svému životu každý sám. Život je třeba přijmout a žít takový jaký je. Žijeme ve světě paradoxů/protikladů. I život je paradoxem, protože je zároveň i umíráním už od okamžiku zrození. To je důsledek zrození do světa tvarů a zrození do světa tvarů je podmíněno touhou po životě. Život individua je vždy na úkor jiného individua, je to pavučina egoismu. Správně vyhodnocená životní zkušenost může vést k poznání marnosti takového života a k hledání cesty ven z tohoto bludiště, k návratu ke zdroji života - za protiklady. Jen tam je pravé a trvalé štěstí - ne ve formě vyhraněného jáství, které sebou vždy nese i předzvěst zmaru. Kdokoliv si představuje "nebeský život" jako jakési přenesení svého ega "do nebe" (ovšem bez všech negativ plynoucích z rozštěpení skutečnosti vlastním egem - já a ty), klame sám sebe. Jenže kdo by se chtěl vzdát sám sebe?