A ČO S TÝM?

Jednou zo základných oblastí medziľudského správania, ktorá je v Biblii obzvlášť zdôrazňovaná, je pomoc tým, ktorí sú v materiálnej núdzi. Zákony dané Izraelu priznávali tejto skupine rôzne práva, aby ich bieda mohla byť zmierňovaná. Pri žatve či oberačke bolo prikázané nechávať časť úrody nezozbieranú, aby mohla poslúžiť chudobným. Povinnosť odovzdávať desiatky sa vzťahovala len na tých, ktorí mali z čoho dať - mali úrodu alebo prírastok stáda. Nijako sa nemohlo stať, aby niekto schudobnel tým, že odovzdal desiatok. Navyše, niektoré desiatky mal darca dať priamo chudobným vo svojom okolí.
Raná cirkev veľmi dobre pochopila, že práve ona má byť Božím nástrojom pre pomoc chudobným. V novozákonných knihách čítame na viacerých miestach o zbierkach pre chudobných.
(Mimochodom, nečítame tam o žiadnych iných zbierkach, ani o odovzdávaní desiatkov.)
Keď sa Pavol dohodol s Ježišovými učeníkmi na rozdelení misijných polí, spoločne si pripomenuli jednu dôležitú úlohu: “Len aby sme pamätali na chudobných. To som sa aj usiloval robiť.” (Gal 2,10)

Aj cirkev adventistov, podobne ako iné cirkvi, používa na svoje financovanie desiatkový systém. V ich učení však desiatky zaujímajú tak mimoriadne miesto, až sa stali dôležitejšie než človek samotný.
Záväzok odovzdávať desiatky je podmienkou členstva v cirkvi - je súčasťou krstného sľubu.
Podľa Cirkevného poriadku nemá člen cirkvi právo pozastaviť platenie desiatkov, a to ani v prípade finančnej tiesne.
Neplatenie desiatkov sa trestá vylúčením z aktívneho života zboru - taký člen nemôže dostať žiadnu služobnosť.
Na tento nátlakový systém doplácajú najmä nízkopríjmové skupiny (ľudia pracujúci za minimálny plat, dôchodcovia), ktorých príjem sa pohybuje v okolí životného minima. Je všeobecne známe, že na Slovensku je toto minimum nastavené mimoriadne nízko a prakticky sa nedá z neho vyžiť.
Čakalo by sa, že kresťanská cirkev bude takýmto ľuďom kresťansky pomáhať. No u adventistov je to naopak. Ešte aj od tých najchudobnejších sa nekompromisne vyžaduje desatina z ich nízkych príjmov. Zdôvodňuje sa to cynickým konštatovaním, že Boh predsa požehná svojich verných. Adventisti očividne nepochopili, že je to práve cirkev, cez ktorú má prúdiť Božie požehnanie a pomoc. Nepochopili, že jednou z kľúčových úloh kresťanskej cirkvi je núdznym pomáhať, a nie od nich za každú cenu žiadať peniaze.
V bežnom adventistickom zbore sa robia každú sobotu dve zbierky, a okrem toho majú počas roka množstvo mimoriadnych zbierok. Žiadna z nich však nie je určená pre pomoc vlastným členom v núdzi. Vedenie cirkvi adventistov má financií dostatok, dôkazom čoho je aj nedávna aféra s investovaním do zbrojného priemyslu. No starostlivosť o vlastných členov v núdzi sa zrejme za dobrú investíciu nepovažuje.

Sergej napísal: ↑31 Dec 2018, 12:07 Čakalo by sa, že kresťanská cirkev bude takýmto ľuďom kresťansky pomáhať. No u adventistov je to naopak. Ešte aj od tých najchudobnejších sa nekompromisne vyžaduje desatina z ich nízkych príjmov. Zdôvodňuje sa to cynickým konštatovaním, že Boh predsa požehná svojich verných.

Ano je to cynicke.
Tvrdis, ze kazdy adventista hresi, ked odovzdava desiatky ? Ma toto pausalne obvinenie logiku ? Aky hriech pachaju chudobni advenisti, ked davaju desiatok ? Aky hriech pacha stredna adventisticka vrtva, ked dava desiatky ? Aky hriech pachaju bohati adventisti, ked davaju desiatky ? Kto vlastne pacha hriech "zbedacovania" ?
Mas odpoved na tychto sest otazok ?

Aj cirkev adventistov, podobne ako iné cirkvi, používa na svoje financovanie desiatkový systém. V ich učení však desiatky zaujímajú tak mimoriadne miesto, až sa stali dôležitejšie než človek samotný.
Záväzok odovzdávať desiatky je podmienkou členstva v cirkvi - je súčasťou krstného sľubu.
Podľa Cirkevného poriadku nemá člen cirkvi právo pozastaviť platenie desiatkov, a to ani v prípade finančnej tiesne.
Neplatenie desiatkov sa trestá vylúčením z aktívneho života zboru - taký člen nemôže dostať žiadnu služobnosť.
Na tento nátlakový systém doplácajú najmä nízkopríjmové skupiny (ľudia pracujúci za minimálny plat, dôchodcovia), ktorých príjem sa pohybuje v okolí životného minima. Je všeobecne známe, že na Slovensku je toto minimum nastavené mimoriadne nízko a prakticky sa nedá z neho vyžiť.
Čakalo by sa, že kresťanská cirkev bude takýmto ľuďom kresťansky pomáhať. No u adventistov je to naopak. Ešte aj od tých najchudobnejších sa nekompromisne vyžaduje desatina z ich nízkych príjmov.

CASD je ve financování desátky dost ojedinělá, jiné církve totiž neučí závaznost desátku pro křesťany, proto ho ani nevyžadují.
S dalšími věcmi máš pravdu - závazek je v křestním slibu a CŘ byl před několika lety změněn s tím, že kdo nedává, nemůže mít služebnost.Před tím to ale takto striktní nebylo.
Celá záležitost je daná tím, že se z celého desátkového a sociálního systému SZ i NZ převzalo pouze něco. Desátky nedávali ti, kteří neměli půdu a dobytek, tedy řemeslníci, úředníci, pak ti, kteří byli chudí- ti naopak podporu z desátků přijímali. Podle všeho Kristus desátky nedával.V Písmu je zmínka o desátku třetího roku pro chudé, samozřejmě každý sedmý rok Izraelité desátek taky nedávali, protože nic nesázeli a co vyrostlo bylo pro chudé.Desátky u úrody se dávaly samozřejmě pouze část roku, po sklizni.
Církev nepřímo přiznává, že si převzala z Písma pouze princip (viz. nedávné BÚ o desátcích, kde nebyl jediný NZ verš na podporu desátků) a jak je vidět, dost špatně a nepřesně.Pominula časovost, určení desátků a konec jejich platnosti.Důraz novozákonní zvěsti je podpora chudých dary, ne desátky činovníkům.
Kdysi mi jeden kamarád řekl o své babičce, člence asd, že za ní přišel kazatel a řekl " sestro, zvyšovaly se důchody a ty stále dáváš stejný desátek"...

V bežnom adventistickom zbore sa robia každú sobotu dve zbierky, a okrem toho majú počas roka množstvo mimoriadnych zbierok. Žiadna z nich však nie je určená pre pomoc vlastným členom v núdzi. Vedenie cirkvi adventistov má financií dostatok, dôkazom čoho je aj nedávna aféra s investovaním do zbrojného priemyslu. No starostlivosť o vlastných členov v núdzi sa zrejme za dobrú investíciu nepovažuje.

Máme dělat to, co nám říká svědomí a poznání Písma. Pokud jsi došel k tomu, že současný systém není biblický a spravedlivý, nepodílej se na něm.Podporuj, pokud můžeš, ty sám někoho, kdo je na tom hůře.
Není úplně pravda, že církev nemá nějaký fond na pomoc členům v krizi, po povodních před mnoha lety byl založen. Na druhou stranu drtivá většina peněz jde do administrativy - na platy zaměstnanců církve.
NZ nezná podporu duchovních desátky, ale pouze systém darů pro chudé a na potřeby kazatelů evangelia.
Přiznáním, že desátky nejsou závazné, by se systém zhroutil nemusel, jiné církve taky desátky nepotřebují. Jen by zeštíhlela administrativa, lidé by se více zajímali, kam peníze jdou, těžiště skutečné služby by se přeneslo na sbory, lépe by se možná pečovalo o budovy modliteben a otevřely by se některým oči i na potřeby chudších. Nakonec by mohlo být prostředků ještě více, než doposud, jen by byly pod větší kontrolou.

Je vidět, že systém financování církve je evergreenem.
Zkusím se podlěit o své zkušenosti z toho, jak prakticky funguje tato oblast v našem sboru. Desátky jsou dobrovolné a nikdo není kontrolován, zda dává 1/10 svého příjmu (tzn. nemusí předkládat daňové přiznání, ani důchodový výměr). Nepamatuji se, že by se před sborovými volbami někdy kontrolovalo, kdo platí desátky, případně v jaké výši. V případě, že se někdo octne v tíživé sociální situaci, je mu vždy, pokud se s tím svěří, nebo je tato skutečnost zřejmá, nabídnuta sociální pomoc, buď z fondu sboru, nebo ze sociálního fondu CSU ( s příspěvkem a doporučením sboru). Pomoc je nevratná. Pokud cítí potřebu hovořit o tom, že nemůže platit desátky a má z toho výčitky, je ujištěn, že chudí nemusí přispívat, když jim nezbývá na živobytí a není to žádné provinění vůči Bohu, ani církvi. Mám za to, že náš sbor není v takovémto přístupu výjimečný.
Všem těm, kteří horlí proti placení desátků sděluji: Ano máte jistě pravdu. Slib desátků nemá být v křestním vyznání (ale podpora Božího díla a společenství církve vlastním obdarováním, vlivem, hmotnými prostředky, časem, modlitbami....ano). Dary Bohu jsou dobrovolné, a příjemcem darů může být společenství církve, nebo chudí lidé. Charitě, ani podpoře misie se meze nekladou. Bude-li to s láskou, má to svou hodnotu i před Bohem.
Odpovědné a transparentní hospodaření je nezbytným požadavkem pro fungování sborů i církve.
Do Nového roku 2019 vám všem přeji, abyste byli bohatí, protože ten, kdo je bohatý, má závazek odpovědnosti být citlivý k potřebným, přející a štědrý.

Milan napísal: ↑01 Jan 2019, 16:38 Je vidět, že systém financování církve je evergreenem.
Zkusím se podlěit o své zkušenosti z toho, jak prakticky funguje tato oblast v našem sboru. Desátky jsou dobrovolné a nikdo není kontrolován, zda dává 1/10 svého příjmu (tzn. nemusí předkládat daňové přiznání, ani důchodový výměr). Nepamatuji se, že by se před sborovými volbami někdy kontrolovalo, kdo platí desátky, případně v jaké výši. V případě, že se někdo octne v tíživé sociální situaci, je mu vždy, pokud se s tím svěří, nebo je tato skutečnost zřejmá, nabídnuta sociální pomoc, buď z fondu sboru, nebo ze sociálního fondu CSU ( s příspěvkem a doporučením sboru). Pomoc je nevratná.

Vyzera to, ako nazor niekoho, kto ma skutocnu skusenost.
Sergeja by som tipoval skor na trolla, ktory o tom moc nevie. To je vidiet aj podla toho ako sa vyhyba diskusii.

Milan napísal: ↑01 Jan 2019, 16:38 Zkusím se podlěit o své zkušenosti z toho, jak prakticky funguje tato oblast v našem sboru.

Odpovědné a transparentní hospodaření je nezbytným požadavkem pro fungování sborů i církve.

Do Nového roku 2019 vám všem přeji, abyste byli bohatí, protože ten, kdo je bohatý, má závazek odpovědnosti být citlivý k potřebným, přející a štědrý.

Je možné, že i jiné sbory mají tento přístup, pro mě je tento přístup v takové míře novinkou, kterou vítám. Já vím, členkou nejsem, ale mám adventisty v rodině.

Asi rok před ukončením členství jsem přestala "platit desátky". Od nikoho jsem neslyšela výzvu, abych zase začala dávat, nikdo nepřišel se "vztyčeným prstem" a nikdo se mě na nic neptal. V podstatě až do jedné z posledních chvil jsem zastávala služebnost učitele sobotní školy, než jsem se jí dobrovolně vzdala, a do poslední chvíle jsem kázala. Ano, v kázání jiných lidí se někdy "objevovala" adventistická specifika, ale to byla reakce na vlnů odchodů z církve, jejichž ohnisko bylo blízko našeho sboru.

Takže je to zřejmě sbor od sboru, jak se k dávání desátků postaví, někdy to může být třeba ne úplně tak, jak tvrdí oficiální učení.
Děkuji za přání. Má zkušenost je, že Pán Bůh do situace hovoří a řekne, kam je třeba peníze dávat. On ukazuje potřeby jiných úplně konkrétně. Církev by se také měla podporovat, přikláním se také k dobrovolným darům, nějak to fungovat musí.

Včera jsem si volala s kamarádkou a hodinu a půl jsme si vyprávěly zkušenosti s Bohem, a pro mě bylo inspirativní, jak ji Pán vedl k úplně konkrétnímu člověku a na toho člověka kamarádce "přispěl" skrze obálky s penězmi i od jiných lidí.

Sergej napísal: ↑31 Dec 2018, 12:07V bežnom adventistickom zbore sa robia každú sobotu dve zbierky, a okrem toho majú počas roka množstvo mimoriadnych zbierok. Žiadna z nich však nie je určená pre pomoc vlastným členom v núdzi. Vedenie cirkvi adventistov má financií dostatok, dôkazom čoho je aj nedávna aféra s investovaním do zbrojného priemyslu. No starostlivosť o vlastných členov v núdzi sa zrejme za dobrú investíciu nepovažuje.

Sergej ty plačeš Nastrkal si tam peniaze a teraz ti ich je lúto
Zapni rozum otvor oči a už nikdy do žiadnej cirkvi nedáš ani cent. Držím ti palce.

Je možné, že i jiné sbory mají tento přístup, pro mě je tento přístup v takové míře novinkou, kterou vítám. Já vím, členkou nejsem, ale mám adventisty v rodině.

Asi rok před ukončením členství jsem přestala "platit desátky". Od nikoho jsem neslyšela výzvu, abych zase začala dávat, nikdo nepřišel se "vztyčeným prstem" a nikdo se mě na nic neptal. V podstatě až do jedné z posledních chvil jsem zastávala služebnost učitele sobotní školy, než jsem se jí dobrovolně vzdala, a do poslední chvíle jsem kázala. Ano, v kázání jiných lidí se někdy "objevovala" adventistická specifika, ale to byla reakce na vlnů odchodů z církve, jejichž ohnisko bylo blízko našeho sboru.

Takže je to zřejmě sbor od sboru, jak se k dávání desátků postaví, někdy to může být třeba ne úplně tak, jak tvrdí oficiální učení.
Děkuji za přání. Má zkušenost je, že Pán Bůh do situace hovoří a řekne, kam je třeba peníze dávat. On ukazuje potřeby jiných úplně konkrétně. Církev by se také měla podporovat, přikláním se také k dobrovolným darům, nějak to fungovat musí.

Mám podobnou zkušenost, církev podporuji, ale ne desátky. Nikdo mne neperzekuuje, nekontroluje. V rodině máme dalšího člena, o mém postoji ví, sám desátky dává, ale "neudal mne". Líbí se mi tato svoboda a vážím si členů. Ovšem oficiálně jsou věci nastavené jinak (křest, služebnosti podmíněné desátky).

Úvodní komentář tohoto vlákna je zajímavý, žel nepřesný.
"Uzákonění" desátku v casd má svůj vývoj v Americe. Stav společnosti a sociální zázemí, vlastně nezázemí vedlo církev k hledání financování v církvi. Některé konkrétní negativní zkušenosti to hledání urychlilo. Celoplošnost desátků se vyžaduje bez ohledu na to, že stát v některých zemích převzal sociální zabezpečení + další "výhody" .
V tomto případě je
"Zbedačovanie namiesto pomoci" trochu zavádějící.
Kde stat převzal sociální zabezpečení, tam církev požaduje desátky neoprávněně.
Ve SZ byla církev propojena se "státem" v takovém případě to bylo oprávněné.
Melchisedech je králem, ale i knězem. Abrahám (kočovník) odevzdal desátek v krajině kde v té době pobýval do "státní" pokladnice zmíněné krajiny.

Milan napísal: ↑01 Jan 2019, 16:38 Je vidět, že systém financování církve je evergreenem.
Zkusím se podlěit o své zkušenosti z toho, jak prakticky funguje tato oblast v našem sboru. Desátky jsou dobrovolné a nikdo není kontrolován, zda dává 1/10 svého příjmu (tzn. nemusí předkládat daňové přiznání, ani důchodový výměr). Nepamatuji se, že by se před sborovými volbami někdy kontrolovalo, kdo platí desátky, případně v jaké výši. V případě, že se někdo octne v tíživé sociální situaci, je mu vždy, pokud se s tím svěří, nebo je tato skutečnost zřejmá, nabídnuta sociální pomoc, buď z fondu sboru, nebo ze sociálního fondu CSU ( s příspěvkem a doporučením sboru). Pomoc je nevratná. Pokud cítí potřebu hovořit o tom, že nemůže platit desátky a má z toho výčitky, je ujištěn, že chudí nemusí přispívat, když jim nezbývá na živobytí a není to žádné provinění vůči Bohu, ani církvi. Mám za to, že náš sbor není v takovémto přístupu výjimečný.
Všem těm, kteří horlí proti placení desátků sděluji: Ano máte jistě pravdu. Slib desátků nemá být v křestním vyznání (ale podpora Božího díla a společenství církve vlastním obdarováním, vlivem, hmotnými prostředky, časem, modlitbami....ano). Dary Bohu jsou dobrovolné, a příjemcem darů může být společenství církve, nebo chudí lidé. Charitě, ani podpoře misie se meze nekladou. Bude-li to s láskou, má to svou hodnotu i před Bohem.
Odpovědné a transparentní hospodaření je nezbytným požadavkem pro fungování sborů i církve.
Do Nového roku 2019 vám všem přeji, abyste byli bohatí, protože ten, kdo je bohatý, má závazek odpovědnosti být citlivý k potřebným, přející a štědrý.

Četla jsem tento článek osobě, která měla výčitky, neboť v důsledku své situace nedávala desátky. Povzbudilo ji to, že takové sbory existují.