Vždy ráda slyším, že někdo ve vlaku vypravuje o Bohu. Mám kamarádku, která při cestování lidem svědčí a vypravuje jim, z čeho všeho ji Pán Ježíš vysvobodil a co v jejím životě změnil. Jednou takto vypravovala mladíkovi, který jí řekl, že je to zvláštní, ale ona je už třetím člověkem, který mu tento týden vypravuje to samé...Gabo napísal: ↑20 Jan 2019, 11:17 ...Pred chvíľou vystúpil z našeho kupé mladík ktorý vášnivo rozpraval svojmu priatelovi o bohu. Vlasy mi dupkom stavali keď som počul pre mňa tie nepochopitelné obrazy. Vychovavany v krestanskom duchu som len krutil hlavou. Bol to zvláštny boh, ani som nepochopil z akej cirkvi môže byť...
Když mi to kamarádka říkala, měla jsem velkou radost, že mladí lidé chtějí svědčit a nestydí se za své přesvědčení. Měla jsem radost, že mají touhu v srdci přinášet lidem evangelium.
Když jsem se vracela ze sborového tábora, byla jsem zvědavá, co mi Pán připraví, koho mi pošle do cesty. Vždy se za to na cestách modlím. Zpravidla jsem to dělala tak, že jsem si nejprve "otestovala", jak ten člověk reaguje na zmínku o Bohu nebo s tím souvisejících věcech, abych věděla, jaký tón mluvy a "odstín mozaiky" mám zvolit.
Přisedl si ke mně mladý člověk a dal mi kufr nahoru. Vypadal velice přátelsky. Ptal se mě, odkud jedu, tak jsem odpověděla, že jsem byla s baptisty na táboře. Velice hezky se usmál, a tak jsem věděla, v jakém tónu pokračovat. Na dotaz jsem mu odpověděla, že Pán nám to tam požehnal, načež jsem se dozvěděla, že on je také věřící. Byl to sportovní trenér zaangažovaný v jisté křesťanské organizaci. Vypravoval mi, jakým způsobem zvěstuje evangelium mezi mladými kluky na tréninku, i doma. Je to nenásilné, ale ta touha sdílet se s něčím a někým, kdo nás přesahuje, tam byla. V něčem mne isnpiroval. Oba dva jsme měli stejný cíl - říci tomu druhému o Bohu
. Bylo to velmi příjemné, nádherná krásná tečka od Pána za táborem. Děkuji za každého (nejen) mladého člověka, jemuž druzí nejsou lhostejní. V neděli jsem odjížděla z Bratislavy. Jako vždy jsem se modlila, aby mi Pán někoho poslal, kdo potřebuje slyšet evangelium. Byla jsem zvědavá, co Pán připraví. Když už jsem si říkala, že tentokrát asi nic nebude, šla jsem si sednout do čekárny. Ovšem před tím, než jsem si tam šla sednout, mne požádal pán o 20 centů. Obvykle lidem říkám, že pokud chtějí, půjdeme spolu do obchodu a koupím jim jídlo nebo tak. Tentokrát jsem se na nic neptala, vnímala jsem, že mu to mám dát.
S tím pánem jsme se potkali pak v čekárně. Byl to bývalý bezdomovec nějakou dobu žijící v Praze. Povídal mi o svém životě. A najednou jsem vnímala, že mám udělat "bláznivou" věc. Zeptala jsem se, zda se za něj můžu modlit. Odpověděl, že ano. Položila jsem mu ruku na hlavu, krátce jsem se za něj modlila. Měla jsem zavřené oči, ale cítila jsem, jak se zpočátku pán otáčel, zda po nás koukají lidi (koukali). Modlila jsem se za jeho zdraví, za něj a aby mu Pán ukázal, jak moc ho miluje. Bylo vidět, že ta modlitba pána oslovila. To se nechválím, já chválím Pána, protože bez něj nemůžeme činit nic. Chválím Ho, jak zasahuje lidská srdce svým Duchem.
Pro takovéto příležitosti jsem s sebou začala vozit knížky. Jednu jsem dostala na evangelizační akci v Elementu (Apoštolská církev H.K.), tak jsem ji hned "přeposlala" dál. Byla to kniha o dobrém Bohu. Asi s sebou začnu vozit i kontakty na místní lidi nebo společenství. Dnes už se zakládají i takové "kostely", které nejsou tradičními kostely nebo modlitebnami, ale jsou určeny pro nevěřící nebo lidi v něco věřící, zkrátka takové, jací by nikdy práh modlitebny nepřekročili.
Pán se jmenuje Tibor. Kdo chcete, můžete se za něj také modlit, aby dostal Boží odpověď v pravý čas. Předem děkuji.
Zjišťuji jednu věc. Čím více člověk vydává svědectví, tím ho "život v Kristu" více naplňuje. Člověk se podvědomě bojí odmítnutí, nejsem výjimkou, ale křesťan je určen k tomu, aby se mu lidé smáli. Na druhou stranu i naše slova "zachovají". Stále se modlím za to, aby Boží oheň nezhasínal, ale rozmnožoval se, byl větší a větší. Věřím, že Pán naše modlitby slyší a rád nás zbaví "strachu".