A ČO S TÝM?

Ján mu povedal: „Učiteľ, videli sme kohosi, ako v tvojom mene vyháňa démonov. Bránili sme mu, pretože nechodil s nami.“ (Mar 9,38)
Adventisti neuznávajú iných kresťanov. Ich obrátenosť aj službu považujú za polovičaté, pretože “ešte neprišli k plnému poznaniu pravdy”. Myslí sa tým najmä to, že nedodržiavajú sobotu, jedia nečisté, občas si dajú trochu alkoholu, neuznávajú prorocký dar Ellen G. White a podobne. Na ich evanjelizačné aktivity hľadia cez prsty, pretože predsa nik nedokáže podať biblickú pravdu tak komplexne a pádne, ako adventisti.

Ježiš však povedal: „Nebráňte mu! Ak niekto bude konať mocný čin v mojom mene, nemôže mi hneď nato zlorečiť. (Mar 9,39)
Ježiš je však zásadne proti takémuto odmietavému postoju voči jeho iným nasledovníkom. Zdá sa, že vôbec nemá snahu preverovať ich čistotu učenia či dodržiavanie životných zásad. Úplne mu stačí, že konajú mocné činy v jeho mene. Podľa neho taký človek mu nemôže zlorečiť. Ježišovi nevadí, že domnelý konkurent nepatrí do úzkeho kruhu jeho nasledovníkov. Pre neho je dôležité, aby mu nezlorečil. To znamená nehovoril o ňom zle, neohováral ho. Asi toto by malo byť kritériom, podľa čoho posudzovať iné cirkvi.

Veď kto nie je proti nám, je s nami! (Mar 9,40)
Sú to práve adventistí, ktorí sa často a otvorene vyhraňujú voči iným kresťanským cirkvám. Akoby mali pocit, že sú nimi ohrozovaní. Alebo to je len žiarlivosť. Podobne ako to asi cítili učeníci, keď žiadali od Ježiša, aby iným zakázal činnosť. Ježiš im nevyhovel. Naopak, nabádal ich ku tolerancii a spolupráci. Povedal, že kto nie je proti nemu, tej je “s nami”.

Ktokoľvek by vám dal napiť pohár vody, pretože patríte Kristovi, amen, hovorím vám, nepríde o svoju odmenu. (Mar 9, 41)
Ježiš na záver hovorí, podľa čoho Boh rozpoznáva a bude odmeňovať svojich verných - podľa ich vzťahu k iným kresťanom (“pretože patríte Kristovi”). Odmietaním tých, ktorí sú Kristovi, i keď sú v inej cirkvi, je možné prísť o “svoju odmenu”. Aj podanie pohára vody je odrazom toho, ako človek zmýšľa vo svojom vnútri. Podobne to hovorí aj v podobenstve o poslednom súde (Mat 25, 31-46). Ani tam nie je hlavným kritériom spasenia správne a presne formulované učenie, či dodržiavanie rôznych prísnych zásad. Znakom pravosti spaseného človeka je len jeho vzťah k iným, jeho súcit s trpiacimi a ochota im pomáhať v rámci svojich možností (“dali ste mi jedlo, pitie, odev, navštívili ste ma,...)”.

Averzia adventistov voči iným kresťanom, ich povyšovanie sa nad nich a neochota s nimi spolupracovať odporujú Ježišovmu učeniu.

Pribeh u Marka vsak hovori o nadprirodzenych veciach - schopnosti vyhanat demonov. Dnesne cirkvi vsak nicim nadprirodzenym nedisponuju, vacsinou ide len o verbalne prejavy. Hovorit moze hocikto hocico, ale ak tu chybaju znamenia, tak tomu nemusime verit. Nemyslim ze sa teda da tento pribeh tak lahko vztiahnut na denominacie, ktore nedisponuju ziadnymi znameniami moci. Preto Jezis povedal “ak niekto bude konat mocny cin“ a nie “ak niekto bude nieco tvrdit“.

Adventisti neuznávajú iných kresťanov. Ich obrátenosť aj službu považujú za polovičaté, pretože “ešte neprišli k plnému poznaniu pravdy”. Myslí sa tým najmä to, že nedodržiavajú sobotu, jedia nečisté, občas si dajú trochu alkoholu, neuznávajú prorocký dar Ellen G. White a podobne. Na ich evanjelizačné aktivity hľadia cez prsty, pretože predsa nik nedokáže podať biblickú pravdu tak komplexne a pádne, ako adventisti.

Není to pravda! Samozřejmě jsou v členstvu lidé všelijací - se sklony k extrémismu, ale drtivá většina respektuje jiné křesťany.
Podle všeho buď čerpáš z webů extrémních skupin nebo jsi se setkal s podobnými jedinci. Doba "výlučnosti" dávno pominula a to je dobře.

Ježiš je však zásadne proti takémuto odmietavému postoju voči jeho iným nasledovníkom. Zdá sa, že vôbec nemá snahu preverovať ich čistotu učenia či dodržiavanie životných zásad. Úplne mu stačí, že konajú mocné činy v jeho mene. Podľa neho taký človek mu nemôže zlorečiť. Ježišovi nevadí, že domnelý konkurent nepatrí do úzkeho kruhu jeho nasledovníkov. Pre neho je dôležité, aby mu nezlorečil. To znamená nehovoril o ňom zle, neohováral ho. Asi toto by malo byť kritériom, podľa čoho posudzovať iné cirkvi.

Já si myslím, že důležitější, než "nezlořečení" je v textu obrat "v mém jménu". To znamená, že člověk věří v moc Ježíšova jména a tím pádem musí i znát samotného Ježíše. O prověřování učení a zdravotních zásad řeč není.Jak je vidět, problém s lidmi, nepatřícím do úzkého kruhu učedníků byl už od začátku.
Posuzování druhých církví je trochu jiná kategorie - co posuzovat? Učení ? Chování lidí? Ježíš říká "po ovoci poznáte"...

Sú to práve adventistí, ktorí sa často a otvorene vyhraňujú voči iným kresťanským cirkvám. Akoby mali pocit, že sú nimi ohrozovaní. Alebo to je len žiarlivosť. Podobne ako to asi cítili učeníci, keď žiadali od Ježiša, aby iným zakázal činnosť. Ježiš im nevyhovel. Naopak, nabádal ich ku tolerancii a spolupráci. Povedal, že kto nie je proti nemu, tej je “s nami”.

Někteří se tak projevují, to už jsem napsal. Je třeba vzít v úvahu, že adventisté jsou opravdu trochu "jiní" a to zvláště sobotou (ta je ale naopak trnem oku některým nedělním křesťanům), postojem k učení o člověku (neuznávají nesmrtelnost duše) a darem proroctví (věří, že se projevil v díle EGW). To většina církví nemá a někdy jsou v jejich učení tak malé rozdíly, že je na pováženou, proč se nespojí.
Brání adventisté misii jiných církví? Zakazují druhým církvím evangelizovat, sloužit? Vyhraňují se zvláště tam, kde ekumenismus mluví do činnosti církví a to je správné.
Tvůj příklad pokulhává, protože Ježíš použil slova o toleranci v jiné situaci, tehdy ještě stovky křesťanských církví nebyly.

Ježiš na záver hovorí, podľa čoho Boh rozpoznáva a bude odmeňovať svojich verných - podľa ich vzťahu k iným kresťanom (“pretože patríte Kristovi”). Odmietaním tých, ktorí sú Kristovi, i keď sú v inej cirkvi, je možné prísť o “svoju odmenu”. Aj podanie pohára vody je odrazom toho, ako človek zmýšľa vo svojom vnútri. Podobne to hovorí aj v podobenstve o poslednom súde (Mat 25, 31-46). Ani tam nie je hlavným kritériom spasenia správne a presne formulované učenie, či dodržiavanie rôznych prísnych zásad. Znakom pravosti spaseného človeka je len jeho vzťah k iným, jeho súcit s trpiacimi a ochota im pomáhať v rámci svojich možností (“dali ste mi jedlo, pitie, odev, navštívili ste ma,...)”.

Nesouhlasím, v textu nejde o vztah k druhým křesťanům, ale o vztah jiných lidí (jinověrců, Židů...) k těm, kteří se hlásí ke Kristu.Ten, podle Krista, nepřijde o svou odměnu. Podle mne jsi exegetoval chybně.
S druhou částí souhlasím (Mat 25:31-46),ale zda je pouze toto znak pravosti spaseného člověka, o tom pochybuji.

Averzia adventistov voči iným kresťanom, ich povyšovanie sa nad nich a neochota s nimi spolupracovať odporujú Ježišovmu učeniu.

Hlavní problém Tvého příspěvku je zevšeobecňování, generalizace ve smyslu" adventisti mají averzi", "adventisti odmítají", "adventisti se povyšují". Není to tak, správně by bylo napsat "někteří adventisté se povyšují", "někteří neuznávají". Pokud znáš prostředí a komunikaci v rámci asd, ve většině sborů Tebou popisované přístupy odmítají, extrémisté jsou na okraji, často do sboru ani nechodí, nebo se setkávají v malých skupinách mimo církev.
Doporučuji se také podobně podívat kriticky na jiné církve, zažil jsem fanatiky v CB,Slovu života, nedávno nepřátelský projev u baptistů (ne českých) a "tolerance" druhých např. u letničních je popsána na různých křesťanských neadventistických webech. A to nemluvím o Granosalis, kde se mezi sebou tepou katolíci a protestanté, hezký "příklad" křesťanské tolerance.
Takže s většinou Tvého komentáře nesouhlasím z výše uvedených důvodů.

Guy napísal:Není to pravda! Samozřejmě jsou v členstvu lidé všelijací - se sklony k extrémismu, ale drtivá většina respektuje jiné křesťany.
Podle všeho buď čerpáš z webů extrémních skupin nebo jsi se setkal s podobnými jedinci. Doba "výlučnosti" dávno pominula a to je dobře.

Doba výlučnosti ještě úplně nepominula, lze se s tím setkat ještě dnes a nejedná se jen o tzv. "radikální skupiny". Spouštěčem takového smýšlení je chápání věrouky v kontextu svého sboru a tak, jak byl ten člověk vyučen.
Ještě dnes se mohu dozvídat, že nebudu v nebi, o "radikální nebo extrémní" skupinu lidí se nejedná. Jsou to obyčejní adventisté, kteří jen věří tomu, že kdo od církve odejde, je ztracen, protože není kam jinam už jít.

Ano, v členstvu jsou lidé všelijací. CASD se posouvá také tím lepším směrem k toleranci jiných křesťanů a spolupráci s nimi - díky Bohu za to, mám z toho radost. Na druhé straně se vlivem odchodů členů někteří znovu radikalizují a navracejí se k učení "průkopníků". Na tom není nic špatného, když se adventistická identita posiluje, protože je dobré, užitečné a rozumné ji znát. Já se jen bojím, když tyto skupiny sleduji, aby to opět nesklouzlo do odmítavého postoje k jinověrcům. Čas vše ukáže a prověří. Pokud se má obava nenaplní, Bohu dík.

Guy napísal:Hlavní problém Tvého příspěvku je zevšeobecňování, generalizace ve smyslu" adventisti mají averzi", "adventisti odmítají", "adventisti se povyšují". Není to tak, správně by bylo napsat "někteří adventisté se povyšují", "někteří neuznávají". Pokud znáš prostředí a komunikaci v rámci asd, ve většině sborů Tebou popisované přístupy odmítají, extrémisté jsou na okraji, často do sboru ani nechodí, nebo se setkávají v malých skupinách mimo církev.

Jak je možné, že právě lidé "na okraji" jsou tak slyšet a jejich přístup je tak zřejmý, že si toho všímají i jinověrci?

Jinak souhlasím, že se nejedná o všechny adventisty, naštěstí ne. Podle mne je také důležité, jakými lidmi se člověk obklopuje. Já se obklopuji adventisty, kteří chtějí s ostatními křesťany spolupracovat, a ne se hádat. Protože mám kolem sebe takových lidí více, vnímám tendenci vidět, že jsou takoví všichni. Ale ještě nejsou, staré rány se hojí pomalu. Pokud člověk léta něčemu věřil, nové smýšlení k němu přichází s těžkostmi. Pro takového člověka je těžké nevidět v jinověrci potenciálního nepřítele. Ale nikdy nesmíme ztrácet naději.

Guy napísal:Doporučuji se také podobně podívat kriticky na jiné církve, zažil jsem fanatiky v CB,Slovu života, nedávno nepřátelský projev u baptistů (ne českých) a "tolerance" druhých např. u letničních je popsána na různých křesťanských neadventistických webech. A to nemluvím o Granosalis, kde se mezi sebou tepou katolíci a protestanté, hezký "příklad" křesťanské tolerance.

Hej, Grano salis dokáže od křesťanství dokonale odradit, tento portál navštívím jen s krajní nechutí, když něco potřebuji najít.
Fanatici jsou ve všech církvích, je to o lidech. Stejně tak u adventistů. Když jsme ale poprvé navštívili po velmi dlouhé době u adventistů jinou církev, byla jsem dojata, když lidé na modlitbách vyznávali své osobní hříchy.

Není to o tom, aby se církve pořád hádaly a pořádaly tzv. "náboženské strašení", na to není čas, toho jsme si užili dost a možná jsme se toho i kdysi účastnili. Teď je čas "podávat sklenici vody". Díky Bohu, že se to už na řadě míst daří. Ale kus cesty je ještě před námi...