A ČO S TÝM?

Keď som odišiel od adventistov, stretol som sa zo strany mojich bývalých spoluveriacich s rôznymi reakciami. Niektorí mi hovorili, že opúšťam pravdu. Nad tým som sa už len pousmial, lebo na adventistickú “pravdu” som už mal jasný názor. Niekto mi povedal, že nebudem spasený. Na to som nepovedal nič, pretože o spasení našťastie rozhoduje Boh, nie adventisti. Niektorí mali starosti o to, kde budem teraz dávať desiatky. Pretože podľa nich má Boh len jeden účet, totožný s účtom CASD
No a niektorí mi povedali, že svojim odchodom odmietam plniť Božiu vôľu. Toto mi zo všetkých tých výčitiek vadilo najviac. Svoj odchod z CASD som považoval za nutný preto, aby som sa stal lepším kresťanom. Slobodnejším, nezaťaženým všetkým tým formalizmom, demagógiou a manipuláciou. A aj preto, aby som lepšie plnil to, čo podľa Biblie považujem za Božiu vôľu.
Preto by som rád všetkým tým rýchlosudcom vyjadril:
Nemám žiadny problém svätiť sobotu, ak pochopím, že to je Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nespresvedčili.
Nemám žiadny problém posielať desatinu svojho príjmu na účet CASD, ak pochopím, že to je Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nepresvedčili.
Nemám žiadny problém veriť tomu, že v r. 1844 prešiel Kristus do nebeskej svätyne svätých, ak pochopím, že je to Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nepresvedčili.
Nemám žiadny problém vyhýbať sa akémukoľvek minimálnemu množstvu bravčového mäsa či alkoholu, ak pochopím, že je to Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nepresvedčili.
A takto by som mohol pokračovať. Áno, mám na všetky tie témy vlastné názory, ktoré považujem za biblické, kresťanské. Myslím si, že sú bližšie zjavenej Božej vôli, než tie, ktoré som poznal u adventistov, preto podľa nich žijem. Ale človek rastie v poznaní celý život. Akonáhle zistím, že som niečo robil nesprávne, alebo zistím, že sa niečo dá zmeniť k lepšiemu, nemám s tým žiadny problém. Aj keby to mal byť návrat k niečomu, čo učia adventisti, i keď som to medzitým opustil.
Nemám žiadny problém uviesť do svojho života čokoľvek, o čom zistím, že je to Božia vôľa pre môj život.

oto napísal: ↑21 Júl 2019, 14:59 .................. A aj preto, aby som lepšie plnil to, čo podľa Biblie považujem za Božiu vôľu.
.............. Nemám žiadny problém uviesť do svojho života čokoľvek, o čom zistím, že je to Božia vôľa pre môj život.

Mám za to, že tu nejde o to něco tobě vytýkat. Rozhodnutí je to co nás dělá svobodnými, ale také odpovědnými za svá rozhodnutí.
Spíše by mě zajímalo to, co myslíš pod tou větou, kterou jsem okopíroval z tvého sdílení se.
Na to navazuje myšlenka, která mě z toho vyplývá: V čem ti bránil adventismus plnit Boží vůle?
Také bych se rád zeptal, jak poznáváš "dnes" Boží vůli?

Odchodom ti môže vzniknúť v živote vákuum, nie je dobré sa potom spoliehať a viazať na členov casd, pokiaľ nie sú nimi najbližší rodinní príslušníci. Pre nich už ostávaš v pozícii odpadlika. Teologické otázky s nimi nerieš - neodporúčam.

oto napísal: ↑21 Júl 2019, 14:59 Keď som odišiel od adventistov, stretol som sa zo strany mojich bývalých spoluveriacich s rôznymi reakciami. Niektorí mi hovorili, že opúšťam pravdu. Nad tým som sa už len pousmial, lebo na adventistickú “pravdu” som už mal jasný názor. Niekto mi povedal, že nebudem spasený. Na to som nepovedal nič, pretože o spasení našťastie rozhoduje Boh, nie adventisti. Niektorí mali starosti o to, kde budem teraz dávať desiatky. Pretože podľa nich má Boh len jeden účet, totožný s účtom CASD
No a niektorí mi povedali, že svojim odchodom odmietam plniť Božiu vôľu. Toto mi zo všetkých tých výčitiek vadilo najviac. Svoj odchod z CASD som považoval za nutný preto, aby som sa stal lepším kresťanom. Slobodnejším, nezaťaženým všetkým tým formalizmom, demagógiou a manipuláciou. A aj preto, aby som lepšie plnil to, čo podľa Biblie považujem za Božiu vôľu.
Preto by som rád všetkým tým rýchlosudcom vyjadril:
Nemám žiadny problém svätiť sobotu, ak pochopím, že to je Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nespresvedčili.
Nemám žiadny problém posielať desatinu svojho príjmu na účet CASD, ak pochopím, že to je Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nepresvedčili.
Nemám žiadny problém veriť tomu, že v r. 1844 prešiel Kristus do nebeskej svätyne svätých, ak pochopím, že je to Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nepresvedčili.
Nemám žiadny problém vyhýbať sa akémukoľvek minimálnemu množstvu bravčového mäsa či alkoholu, ak pochopím, že je to Božia vôľa. Ale argumenty adventistov ma o tom nepresvedčili.
A takto by som mohol pokračovať. Áno, mám na všetky tie témy vlastné názory, ktoré považujem za biblické, kresťanské. Myslím si, že sú bližšie zjavenej Božej vôli, než tie, ktoré som poznal u adventistov, preto podľa nich žijem. Ale človek rastie v poznaní celý život. Akonáhle zistím, že som niečo robil nesprávne, alebo zistím, že sa niečo dá zmeniť k lepšiemu, nemám s tým žiadny problém. Aj keby to mal byť návrat k niečomu, čo učia adventisti, i keď som to medzitým opustil.
Nemám žiadny problém uviesť do svojho života čokoľvek, o čom zistím, že je to Božia vôľa pre môj život.

Děkuji za zajímavé sdílení. Ráda bych se zeptala, zda jsi po odchodu krátce, nebo už delší dobu?

John 3:16 napísal: ↑22 Júl 2019, 09:46 Odchodom ti môže vzniknúť v živote vákuum, nie je dobré sa potom spoliehať a viazať na členov casd, pokiaľ nie sú nimi najbližší rodinní príslušníci. Pre nich už ostávaš v pozícii odpadlika. Teologické otázky s nimi nerieš - neodporúčam.

John 3.16
Mám za to, že nejsou všichni adventisté stejní a teologické otázky se netýkají jen adventistů.
Všimni si, že Viktor není adventista a přesto s ním v něčem teologicky nesouhlasíš. Teologické diskuze
mohou být složitější a zůstat částečně stále otevřené. Diskutovat se nedaří s těmi, kteří to mají
uzavřeno, bez možnosti změny a posunu.
Pro některé adventisty není odpadlík jen ten co odejde, ale i ten co má snahu přinášet nové myšlenky.

Každá církev má svou charakteristiku. Tím nemyslím jenom její věroučná stanoviska, ale zahrnuji do toho i běžný chod místního sboru/farnosti a chování lidí. Nedá se prohlásit, že se všichni lidé v místním společenství chovají stejně a že jsou všichni zlí, nebo hodní. Lidé, a týká se to i křesťanů, jsou různí. Obvykle se v místním společenství schází lidé, kteří by se jinak spolu nesešli, kdyby je nespojoval Ježíš Kristus. Házet všechny -isty do jednoho pytle je nesmysl. Např. imám z Nigérie riskoval smrt, když zachránil životy 262 křesťanů před muslimskými pastevci, kteří pořádali hon na křesťanské farmáře https://www.krestandnes.cz/imam-z-niger ... -krestanu/
Je to o lidech.

Ale zároveň si nelze nevšimnout, že nějaké společenství má mezi sebou zvýšený výskyt určitých jevů, což není náhodou, ale vychází to kromě jiného i z učení. Proto je učení důležitou součástí života křesťanské obce. Tyto jevy zasahují některé církve a sbory. Církev adventistů se tomuto zápasu nevyhnula. Kromě pomluv, které kolují o každé církvi, kolují i pravdivé informace, které si sdělí ti, co odešli, nebo ti, co zůstali a zůstávají. Kromě toho už tyto informace jsou i na internetu a na potenciální zájemce o členství působí buď dobře, nebo špatně. CASD v současnosti usiluje o pověst otevřené církve a o akceptaci a dobré postavení mezi ostatními křesťanskými církvemi. Na řadě míst se již děje spolupráce s jinými křesťany, lidé jsou otevřenější než dříve, což souvisí i s dobou, která je jiná než za komunismu. A předpokládám, že se CASD bude dále vyvíjet i tím dobrým směrem, což se už také děje.

Na druhé straně má CASD ve svých řadách zvýšený výskyt "zákonictví", což je jev, kterému by se měla věnovat pozornost. Dále není některými lidmi úplně přijat způsob zvěstování evangelia pod záminkou zdravotní reformy. Pokud je v nějaké církvi nějaký jev v míře "nadužívání", něco se tam děje a má to nějaký důvod. Zákonictví není logicky jen u CASD, avšak u CASD jsem se s tím setkala asi v největší míře. Je to dané také tím, že v této církvi jsem strávila nejvíce času a pronikla do ní "interně a niterně". Mně teď ale o zákonictví nejde, jde mi o to ukázat, že s jevem, který je nadměrný v negativním slova smyslu, je potřeba pracovat, nikoliv ho bagatelizovat. Řada vedoucích pracovníků v CASD si to uvědomuje a kroky správným směrem se dějí.

Pokud se někdo rozhodne odejít, vakuum nemusí nutně vzniknout. Lze chodit v sobotu na bohoslužbu CASD a současně v neděli jinam. Pokud to trvá delší dobu, je to trochu únavná praxe, ale lze v ní vysledovat, kam opravdu (a jestli) chci patřit a jak to mám. Je to doba pravdivosti vůči sobě samému, doba zvažování o důležitém kroku v životě. Člověk, který to tak praktikuje, se jednou bude muset rozhodnout, zda v CASD zůstane, či nikoli. Ten čas každý sám pozná. Je to čas zbavení se jistot a vykročení do neznáma, není to tedy cesta jednoduchá. Za sebe mohu říct, že nelituji. Tím nevybízím lidi k odchodům, ale spíš je povzbuzuji k tomu, pokud ten krok udělali nebo jsou rozhodnuti ho udělat, ať se nebojí, že by je Bůh opustil. Boží působení není omezeno jen na CASD. Optimální je, pokud nikdo nemusí nikam odcházet, ale život, jak víme, není vždy optimální ani ideální. Ale také musím říct, že ač nelituji, doba odchodu znamená také loučení se se "starým světem", se vším, co jsme měli rádi a odtrhávání pupeční šňůry není bezbolestné. A o to víc pak mnohé mohou zasáhnout slova o "odpadnutí" a to, že měli společných x let, už neplatí, neboť jsou podle "rychlosoudců" každý na jiné straně barikády, což je karikaturní pojetí evangelia.

Mohu jen vřele doporučit, ať už v rámci CASD nebo mimo tento rámec, setkávání se s křesťany jiného vyznání, ekumenické konference a také kontakt se skutečným realistickým světem, který se děje seznamováním se se způsobem myšlení těch, kteří jsou kolem nás, a praktickou službou. To není zpronevěra evangeliu, ale tímto se pro nás samé stává evangelium nepostradatelnou a životadárnou mocí. Rovněž doporučuji, pokud je člověk po odchodu, nezanevřít na bývalé společenství a udržovat styky s těmi, kteří chtějí. Neposunujeme se totiž jen my, ale i oni. A tam, kde se lidé vůbec neposunují dobrým směrem, tam je něco patologického, tam je třeba se modlit za odvahu pastýřů stád, aby byli schopni věc diagnostikovat a řešit. A lidé, kteří už nemohou nikam chodit, tak třeba někdo přijde za nimi, pokud pocházejí ze společenství, které nežije jen pro svou "pravdu". A pokud ne, tak to je velká škoda církve, pak je intelektuální poznání "pravověří" leda tak na výstavu do výkladní skříně.

Je pravda, že sa to líši zbor od zboru, ale v každom sa nájdu jednotlivci, ktorí ti dokážu pokaziť náladu na celý deň. Problém však je, keď s nimi máš do činenia každú sobotu.

John 3:16 napísal: ↑23 Júl 2019, 15:12 Je pravda, že sa to líši zbor od zboru, ale v každom sa nájdu jednotlivci, ktorí ti dokážu pokaziť náladu na celý deň. Problém však je, keď s nimi máš do činenia každú sobotu.

Je velmi příjemné jednat s lidmi, kteří jsou asertivní, usměvaví, v pohodě, naslouchající a inspirativní. Jednání s takovým člověkem se potom projeví i na lepší náladě. Těchto lidí je v církvi dost.

Ale také se lze setkat s lidmi zamračenými, zahořklými, nervózními, protivnými atd. Tito lidé se léčí v nemocnici zvané církev, nebo by to tak aspoň mělo být. Jednání s nimi je obtížnější, někdy dost obtížné, proto je potřeba mít vnější zdroj radosti a kolem sebe dobré přátele, abychom na tyto lidi měli sílu. Občas se každý dostane do situace, kdy jsme sami na té méně radostné straně a tak se ta pomoc ve společenství církve vyvažuje.

Za svůj život jsem viděla řadu zákoníků proměněných Boží milostí. Proměna nitra je tím největším zázrakem, který se na Zemi děje.

Ale samozřejmě se najdou ve sborech i lidé, kteří jsou věčnými nespokojenci a otravují ovzduší. Nechci zde mít moralistické kecy, jen jsem chtěla sdělit, že jsem si toho vědoma a že to není jednoduché.

Jednou jsem vedla třídu sobotní školy a byl tam na návštěvě člověk, který mě stále opravoval. Tak jsem mu řekla, že jelikož ví všechno lépe, bude fajn, když třídu povede on místo mne. Pak už bylo ticho. Ale mohlo to dopadnout i tak, že by se toho vedení opravdu ujal, tyhle typy lidí k tomu mají blízko .

To už pak záleží na každém, jak se postaví ke svému sboru a nakolik jsou pro něj ti "problémoví" jedinci problémem. To je subjektivní věc. S některými lidmi lze mluvit osobně mezi čtyřma očima, s některými ne. Odchozím je někdy při odchodu sdělena věta, že to je jedno, kde se nacházejí, neboť je to všude stejné. Toto říkají často lidi, kteří do jiné církve nešli ani na návštěvu, takže je potřebné to brát s rezervou. Lidská podstata je stejná, takže všude se lze setkat s lidmi dobrými a s lidmi ne tak dobrými. Ale pokud se ve vašem sboru nenachází radost, doporučuji zajet na návštěvu někam jinam - klidně i do jiného sboru stejné církve. Člověk se tam může inspirovat, jak být radostný. Radostný člověk je nakažlivý. Nemusí to být o tom, že ten člověk nemá žádné těžkosti, ale že žije ve vnitřní radosti z Ježíšova zdroje.
Navíc ti, kteří odcházejí, již mají zpravidla vyvinuté vlastní myšlení a nejsou naivní, ale samozřejmě není potřeba hned odcházet. O odchodu se člověk rozhoduje sám na základě dlouhých probděných nocí... Je to jeho otázka, jeho krok, jeho zodpovědnost.

Život je krátký a každý musí promyslet a promodlit, jak ho má prožít, s kým ho má prožít a pro koho má žít.

Je to výborná zpráva, že si pochopil souvislosti, Pro mě je také adventismus mrtví. Drž se, první dva roky po odchodu jsou kritické, pak zjistíš ten blahodárný pocit.

Odchod z jakékoliv církve muže probíhat různým způsobem a někdy i za "hloupých" poznámek. Zde je více na mušce casd.
Můj tchán asi tak před 70 lety odcházel z evangelické církve a také ho nazývali odpadlíkem a zrádcem.
To není ojedinělý příklad, je jich docela dost v různých jiných církvích.
Myslet si, stalo se mě to v casd, tak už je to všeobecné v této církvi, není úplně pravdivé.
Reakce budou vždy nějak různorodé. Chápání role církve ve spasení člověka ovlivňuje postoje k těm co odcházejí.
Druhá negativní stránka na něčí odchod je v lhostejnosti. Ten kdo v církvi miluje br. a s. tomu není
lhostejny jejich odchod. Láska nekončí odchodem, nepranýřuje, nepomlouvá, respektuje svobodu
v rozhodnutí. Vždy je to dobré, když na novou cestu odcházejícímu členu popřejeme to nejlepší pro jeho osobní život. Pro mě je velkým poučením a povzbuzením, když se odcházející člen sdílí o důvody svého odchodu.
Jak je velmi klamná vlídnost, která se vytrácí při odlišném myšlení a chápání křesťanství.
Skutečné vztahy se nepoznají při jedné návštěvě daného společenství, poznávají se teprve po delší době setkávání a sdílení se.
Posměch je zabiják vztahů, funguje oboustranně a účinně.