Jak to bylo s existencí Ježíše Krista?

[Lída Rohalová]

Možná, že jako církev se skutečně nepohne z místa. Ale zažil jsem pár lidí, kteří na základě studia bible přehodnotili, odešli a jsou radostnými křesťany. To je taky cesta - nezahořknout ze zklamání, jít za Kristem a najít si svoje místo v životě víry.

Ano, takových lidí znám dost.

[Neregistrovaný]

Logo CASD hrdo nosím na tričku. Rozdávam CD a knižky pre deti z našeho vydavateľstva. Ked odídem časom sa to dozvedia, čo im poviem. Že tá cirkev sa zmenila ja som zdupkal ? Zostanem ako somár. (možno už som somár)

Na světě je docela dost těch co nosí nějaká loga. Proč lidé nosí loga, tetují se, specificky se oblékají, nechají si narůst z náboženských důvodů plnovous, atp.?
K čemu to je?
Někdy mě to připadá takto: "Já jsem adventista! Kdo je víc?"
A to jsem adventista. Jen se necítím, že právě proto jsem víc. Naopak je mě někdy smutno. "Vyháníme" z církve jednotlivce zvláštní metodou pravověrnosti a dokonalé jednoty. Kádrujeme, prověřujeme, podmiňujeme. Zužujeme vstupní dveře do církve a z výstupního "otvoru" jsme vystavěli širokou bránu. Zřejmě z lásky..... hanobíme ty co odešli.
Jedince vytlačujeme z církve, protože nevnímáme z nich přínos. Je přece potřeba mít jednotnou frontu? Jednotně, stejně myslet?
K čemu je taková církev, která ztratí model služby a přejde do pyramidové struktury? K čemu je služba, která je podmíněná platebním příkazem?

[Tomáš Plechatýý]

Někdy mě to připadá takto: "Já jsem adventista! Kdo je víc?"
A to jsem adventista. Jen se necítím, že právě proto jsem víc. Naopak je mě někdy smutno. "Vyháníme" z církve jednotlivce zvláštní metodou pravověrnosti a dokonalé jednoty. Kádrujeme, prověřujeme, podmiňujeme. Zužujeme vstupní dveře do církve a z výstupního "otvoru" jsme vystavěli širokou bránu. Zřejmě z lásky..... hanobíme ty co odešli.
Jedince vytlačujeme z církve, protože nevnímáme z nich přínos. Je přece potřeba mít jednotnou frontu? Jednotně, stejně myslet?
K čemu je taková církev, která ztratí model služby a přejde do pyramidové struktury? K čemu je služba, která je podmíněná platebním příkazem?

Ptáš se k čemu to je a proč se to děje?

Já myslím, že proto, že už od počátku zakladatelé (včetně Zakladatelky), koncipovali církev jako důležité místo pro spásu lidí a proto ji konzervovali.

Pro ně zachraňovalo to správné poznání (1844, svatyně, soud, sobota). Postřednictvím věření ,,správným poznáním" neboli saháním vírou do správné části svatyně atd. se získávala spása.

Poznání měla zajišťovat církev a v ní inspirované spisy.

Proto je potřeba církev a inspirované spisy co nejvíce zakonzervovat, aby to snad lidé v budoucnu neznehodnotili a tím se sami nepřipravili o spásu a nestali se jen odpadlým společenským klubem.

Takto odhaduji já myšlenkové pochody v zákulisí, které vedly postupně u představitelů ke zřízení takovéto organizace, pravidel a atmosféry.

V jejich mysli těm lidem podle představitelů církve nestačilo jenom evangelium, bible a Ježíš, který by byl dostupný i v jiných místech křesť. společenství, bylo potřeba speciální dovzdělání, které mohl nabídnout pouze vyvolený ostatek. Tak se začal střežit ostatek více, než jeho členové.

Jinak já s tímto pojetím dnes už nesouhlasím. Dnes ani zítra ani v poslední době mě a nás nezachrání speciální pravda, ale víra a důvěra a usmíření s Pravdou/Bohem.

[log]

Já myslím, že proto, že už od počátku zakladatelé (včetně Zakladatelky), koncipovali církev jako důležité místo pro spásu lidí a proto ji konzervovali.

Pro ně zachraňovalo to správné poznání (1844, svatyně, soud, sobota). Postřednictvím věření ,,správným poznáním" neboli saháním vírou do správné části svatyně atd. se získávala spása.

Poznání měla zajišťovat církev a v ní inspirované spisy.

Mozes to dolozit historickym zdrojom alebo je to iba tvoja domnienka ?
Osobne mi nie je zname ze by zakladatelka holdovala gnostickej filozofii ani som sa nikdy u casd nestretol s myslienkou spasenia z poznania. Naopak, lahko sa da dolozit ze zakladatelka hlasala spasu z viery:

Záujem poslucháčov sa na chvíľu prebudil. Pýtali sa: „Čo máme robiť, aby sme konali Božie skutky?“ Ján 6,28. V snahe zaľúbiť sa Bohu vykonávali mnohé namáhavé skutky. Chceli počuť, ako by mohli získať ešte väčšie zásluhy. Zmyslom otázky bolo: Čo máme robiť, aby sme si zaslúžili nebo? Akú cenu musíme zaplatiť, aby sme dostali budúci život? TV 264.1

„Ježiš im odpovedal: Boží skutok je veriť v toho, ktorého on poslal.“ Ján 6,29. Cenou neba je Ježiš. Do neba sa dostaneme len vierou „v Božieho Baránka, ktorý sníma hriech sveta“ Ján 1,29.

Vyzera to, ze si zmiesal dve veci. Pravdu v cirkvi a spasenie v cirkvi. Adventisti, baptisti, grekokatolici, svedkovia, evanjelici, kazda cirkev na svete vznikla z presvedcenia, ze objavila lepsiu pravdu nez ine cirkve. Neexistuje ziadna ina pricina vzniku novej cirkve nez je presvedcenie o vlastnej pravde. Aj prvi adventisti vznikli podobne ako akakolvek ina cirkev - presvedcenim o vlastnej pravde. Nic vynimocne. Este som nikdy nevidel cirkev zalozenu na principe, ze veria novemu klamu ci novemu omylu alebo na principe “hura, objavili sme novu priblizne rovnako dobru pravdu ako ine cirkv, zalozme novu“ . Ty ano ? Zakladatelka o tom hovori takto:I saw that God had honest children among the nominal Adventists, and the fallen churches, and ministers and people will yet be called out from these churches, before the plagues shall be poured out, and they will gladly embrace the truth. Satan knows this, and before the loud cry of the third angel, raises an excitement in these religious bodies, that those who have rejected the truth may think God is with them. He hopes to deceive the honest, and lead them to think that God is still working for the churches. But the light will shine, and every one of the honest ones will leave the fallen churches, and take their stand with the remnant. (1SG 172)

[Viktorrealita]

Log

Len tak logicky. Viera nie je skutok. Ak by viera bola skutkom, tak by Pavol nemohol napísať tieto verše: Ef2 8Lebo ste milosťou spasení skrze vieru, a to nie zo seba, je to dar Boží, 9nie zo skutkov, aby sa niekto nechválil. 10Lebo sme jeho dielom, stvorení v Kristu Ježišovi nato, aby sme konali dobré skutky, ktoré Bôh vopred prihotovil, aby sme v nich chodili.

[mikim]

Log

Len tak logicky. Viera nie je skutok. Ak by viera bola skutkom, tak by Pavol nemohol napísať tieto verše: Ef2 8Lebo ste milosťou spasení skrze vieru, a to nie zo seba, je to dar Boží, 9nie zo skutkov, aby sa niekto nechválil. 10Lebo sme jeho dielom, stvorení v Kristu Ježišovi nato, aby sme konali dobré skutky, ktoré Bôh vopred prihotovil, aby sme v nich chodili.

Viktorrealito, nechápeš vůbec, že jsme spaseni milostí a skutky víry (i zákona) jsou její součástí? Bez nich nebude nikdo spasený!

Kdo je člověk spasený (+obrácený) podle Písma:
1A Ten kdo přijal Boha Otce a Pána Ježíše Krista, který za něj zemřel a za jeho hříchy, přijal milost Boží ve které již může dokonale doufat nyní, ale kterou obdrží až při 2PJK jako dar spasení od Boha Otce a udělá všechno proto, aby od ní neodpadl a hlavně nehřešil:

Židům 12:15  Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
1 Petrův 1:13 Protož přepášíce bedra mysli vaší, a střízlivi jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista.
1 Petrův 4:18  A poněvadž spravedlivý sotva k spasení přichází, bezbožný a hříšník kde se ukáže?

1B ...zachovává věčně platný zákon Boží Desatero, kterým bude Bohem souzený (zda se podle něj řídil nebo ne):

[KB1613] Jk 1:25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
[CEP2001] Jk 2:10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.
[KB1613] Jk 2:11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
[KB1613] Jk 2:12 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.
[KB1613] Ž 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
[KB1613] Ž 119:166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
[KB1613] Ž 119:151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
[KB1613] Ž 119:172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
[KB1613] Př 3:1 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.
[Bible21] Ž 119:96 Vidím, že vše dokonalé má své hranice - ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!
[KB1613] Ž 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. (leolam ADONAI devarekha nitzav bashamayim)
Boží zákon je měřítkem pro občany jeho království a chování člověka k tomuto zákonu rozhoduje, bude-li Bohem přijat, anebo zavržen.

2. Spasený a obrácený činí skutky víry (milosrdenství) podle kterých bude nebo nebude spasený, pokud je nečiní, hřeší:
Jakubův 4:17  A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.,
Matouš 25:31  A když přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,
32  A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
33  A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.
34  Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
35  Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;
36  Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.
37  Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?
38  Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?
39  Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
40  A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
41  Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.
42  Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;
43  Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři jsem byl, a nenavštívili jste mne.
44  Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, aneb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?
45  Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili.
46  I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.

3. a také denně znovuzrozený a obrácený křesťan přestane vědomě hřešit, jak žádá Písmo:
1 Petrův 4:1  Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle, i vy také týmž myšlením odíni buďte, totiž že ten, kdož na těle trpěl, přestal od hříchu,
Ezechiel 18:24 Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, čině podlé všech ohavností, kteréž činí bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho, kteréž činil, nebude pamatováno. Pro přestoupení své, jehož se dopouštěl, a pro hřích svůj, kterýž páchal, pro tyť věci umře.

za takového tedy považuji spaseného, obraceného a znovuzrozeného člověka, takže pokud třeba nezachováváš sobotu tak hřešíš, protože zákon, který máš zapsaný v srdci a v mysli a který ti také zcela jasně zřetelně bez jakýchkoliv výmluv a kompromisů říká i "Pomni na den sobotní, abys jej světil"...a Ty v tomto neposlechneš, hřešíš a jediný hřích tě může odloučit od Boha směrem k satanu:
1 Janův 3:8  Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel hned od počátku hřeší. Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy.
Židům 10:26  Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,

Matouš 5:18  Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona, až se všecky věci stanou.

Víra bez skutků je mrtvá:
Jakubův 2:14  Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
15  A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,
16  Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?
17  Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
18  Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.
19  Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.
20  Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
21  Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
22  Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?
23  A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
24  Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?
25  Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?
26  Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

[Viktorrealita]

Mikim

Rim3 27Kde je potom chvála človeka? Je vylúčená. Jakým zákonom? Zákonom skutkov? Nie! Ale zákonom viery. 28A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. 29Alebo či je Bôh len Bohom Židov? A či nie je aj Bohom pohanov? Áno aj pohanov, 30pretože je jeden Bôh, ktorý ospravedlní obriezku z viery, aj neobriezku vierou. 31Či tedy maríme zákon vierou? Nijakým činom! Ale zákon staviame v platnosť.

Áno zákon staviame v platnosť a to na rovine Božej a nie ľudskej

Niekde som to už písal

Prirodzené napĺňanie zákona vierou vyučovaní milosťou.

Len taký príklad: Ak zákon hovorí - nezcudzoložíš a pozerá na skutok, tak milosť vyučuje srdce

Pozrime sa na akú rovinu to stavia Ježiš. Je to rovina Božia a nie ľudská morálna rovina, ktorá pozerá len na skutok no nie na pôvod skutku.

Tak teda z viery, aby bolo podľa milosti. Gal 6:15 Lebo v Kristu Ježišovi ani obriezka nič nevládze ani neobriezka, ale nové stvorenie.

Tak teda nové stvorenie v Kristu Ježišovi a teda obriezka srdca.

Vykúpený v Kristu nie je pod zákonom, ale pod milosťou – nie je pod zákonom skutkov, ale pod zákonom viery , teda – z viery, aby bolo podľa milosti a takto naplňuje zákon vierou a to na rovine Božej.

Aký je rozdiel pri napĺňaní zákona u tých, ktorí sú pod milosťou, teda pod zákonom viery a u tých, ktorí sú pod zákonom skutkov a hľadajú vlastnú spravodlivoť a narážajú na kameň úrazu: Rim9 3 2 Prečo? Preto, že nie z viery, ale jako zo skutkov zákona ho hľadali . Narazili na kameň úrazu, Rim 3:20 pretože zo skutkov zákona nebude ospravedlnené pred ním niktoré telo, lebo skrze zákon poznanie hriechu. Rim 3:28 A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. J ak 2:10 Lebo ten, kto by zachoval celý zákon a klesol by v jednom prikázaní, previnil sa proti všetkým.

Napĺňanie zákona na rovine Božej a to vyučovaní milosťou skrze vieru

Ak zákon hovorí - nezcudzoložíš a pozerá na skutok, tak milosť vyučuje srdce a to spôsobom – “ Mat 5:28 každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.“

Vidíme ako sa napĺňa zákon vierou a to na rovine Božej?

Ak tí, ktorí sú pod zákonom skutkov pozerajú na skutok, tak tí, ktorí sú pod zákonom viery sú vyučovaní milosťou, aby sme boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch a tak sa celí pripodobňovali na obraz Syna Božieho – zdokonaľovali a vyučovali milosťou no v istote spasenia v Kristu. Teda sme novým stvorením v Kristu Ježišovi. Napĺňame zákon viery, keďže sme pod milosťou a nie pod zákonom skutkov.

Potom je to viac ako ľudské morálne predstavy . Je to chodenie na rovine Božej. Tí, ktorí sú pod zákonom skutkov, chodia a napĺňajú ľudskú rovinu. Tí ktorí sú pod zákonom viery a teda vyučovaní milosťou, napĺňajú zákon na rovine Božej. No a Boh pozerá na srdce, aby vykúpený v Kristu svojím novým životom oslavoval Boha a tak naplňal zákon vierou, a teda na rovine Božej.

Mat 5:28 Ale ja vám hovorím, že každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.

Ak zákon pozerá na skutok, milosť vyučuje srdce, aby sme boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch . Teda napĺňame zákon viery, keďže sme pod milosťou a nie pod zákonom skutkov. Chodenie podľa zákona je na rovine ľudskej. To, ktoré je podľa milosti na rovine Božej. Vykúpený v Kristu je teda Božím dielom – produktom jeho lásky v milosti.

Dobré skutky sú samozrejmosťou a na samozrejmosti nie je nič záslužné čo sa týka spasenia. Majú byť dobrovoľnou a radostnou prácou, motivovanou láskou v Kristu a teda príjemné Bohu. Kristus zomrel, „aby tí, ktorí žijú, nežili viacej sebe, ale tomu, ktorý za nich zomrel i vstal z mŕtvych" (II. Kor. 5 :15). „... čokoľvek činíte, čiňte všetko na slávu Božiu" (I. Kor. 10 : 31). „A všetko, čokoľvek činíte slovom alebo skutkom, všetko čiňte v mene Pána Ježiša" (Kol. 3 : 17)

[Viktorrealita]

Mikim

Zamieňaš si príčinu s následkom. Skutky viery a ovocie Ducha Svätého sú následkom pôsobenia spasiteľnej viery v srdci človeka, ktorou sme prijali živé Slovo Božie.

Ef2 8Lebo ste milosťou spasení skrze vieru, a to nie zo seba, je to dar Boží, 9nie zo skutkov, aby sa niekto nechválil. 10Lebo sme jeho dielom, stvorení v Kristu Ježišovi nato, aby sme konali dobré skutky, ktoré Bôh vopred prihotovil, aby sme v nich chodili.

Vidíš tam to poradie? Spasení sme milosťou skrz vieru a teda nie zo skutkov. Teda najprv je to všetko, čo Boh urobil pre našu spásu a to ešte predtým ako sme sa vôbec narodili , plus všetko to, čo urobil Boh, aby sme aj uverili a to všetko spolu prijali do srdca. Teda sme iba jeho dielom.

Až následne sa to prejaví na novom živote v Kristu a Pavol aj píše: 10Lebo sme jeho dielom, stvorení v Kristu Ježišovi nato, aby sme konali dobré skutky, ktoré Bôh vopred prihotovil, aby sme v nich chodili.

Takže stvorení v Kristu Ježišovi, aby sme čo konali - dobré skutky, ktoré Bôh vopred prihotovil, aby sme v nich chodili

Tieto otázky to vystihujú: To budeme najprv poslušní a potom dostaneme dar od Boha? Alebo najprv dostaneme dar od Boha a poslušnosť už vychádza z nového človeka narodeného z Ducha - z Boha?

Ak viera - spasenie je darom podľa vyvolenia milosti a ak ho ešte nemáme - ešte neveríme, tak nikto od nás nemôže očakávať poslušnosť v našej nevere a ani nikto nemôže očakávať od nás skutky Bohu ľúbe, teda plné lásky k Bohu.

Ak ten dar už máme, tak poslušnosť už vychádza z nového človeka narodeného z Ducha - z Boha. Dar milosti nie je odmenou, tak ako milosť sa neudeľuje na základe zásluh. Potom by nebola milosť milosťou

Rim 11:6 Ale ak milosťou, vtedy už nie zo skutkov, pretože milosť by už nebola milosťou. A jestli zo skutkov, nie je to už milosť, pretože skutok už nie je skutkom.

Pavol predsa nehovorí o fiktívnej viere, keď človek len hovorí že verí. Pavol hovorí o spasiteľnej viere, ktorou sa prijalo živé Slovo Božie, ktoré sa vždy prejaví na novom živote v Kristu. To Slovo je živé Slovo Božie, ktoré vypôsobí chcenie i robenie v srdci veriaceho z nekonečnej vďačnosti Bohu za všetko. Potom je jasné, že stačí samotná spasiteľná viera, ktorou sme prijali do srdca Slovo Božie. Následne skutky viery a ovocie Ducha Svätého svedčia o tom, že sa stala premena v srdci človeka. A to čo je príčinou premeny – znovuzrodenia, teda skrz čo sa to stalo, tak práve to je nám na spasenie – teda spasiteľná viera, ktorou sme prijali živé Slovo Božie.

Jakub naopak spomína fiktívnu vieru - mŕtvu, keď niekto len hovorí, že verí a teda je aj samozrejme, že sa ani nič neprejavuje. Ani sa nemôže prejaviť skutkami, lebo je fiktívna - neexistuje.

Takže Pavol a Jakub si v žiadnom prípade neprotirečia.

Predsa spasiteľnou vierou prijímame živé Slovo Božie, ktoré vypôsobí konanie plné lásky v Pravde. To Slovo, ktoré prijímame vierou je Duch a je život. Mŕtva viera nie je vierou - jednoducho neexistuje. Je to ako keď človek len hovorí že verí, no srdce je ďaleko od Boha a teda sa ani nemá čo prejaviť. Viera nepozná pochybnosti a ak sú, tak už to nie je viera, ale nedôvera.

Ak je príčina, tak následok sa vždy dostaví. Následky svedčia, že existuje príčina. Ak niet príčiny, tak niet ani následku. No dôležitá je predsa príčina, ktorú každý hľadá. Ak túto logiku neuplatním , tak budem vyhlasovať že viera v Pravdu evanjelia Ježiša Krista nestačí, pretože si budem myslieť že viera v Pravdu Božieho Slova je niečo, čo sa vôbec neprejavuje, čo je hlúposť.

To by som mohol tvrdiť, že ani skutočná láska sa neprejavuje. To by so klamal, lebo všetko, čo Boh v milosti koná je prejav Lásky Božej. Takže máme tu príčinu Lásku Božiu, ktorá sa prejavila v dokonalom diele Božej milosti na kríži. Niečo, čo je neviditeľné sa prejavilo viditeľne, lebo existovalo. Milosť je neobmedzené pôsobenie Lásky Božej.

Ako sami na sebe vidíme, že zdôrazňujeme lásku a ako samozrejmosť berieme to, že ak je v srdci človeka, tak sa aj prejavuje skutkami lásky. Ale keď sa diskutuje o viere, tak niekto začne tvrdiť, že viera nestačí . Lenže tie skutky viery vychádzajú už z nového človeka tak prirodzene ako voda z prameňa. My nehovoríme o fiktívnej viere, ale o živej, lebo aj to Slovo Božie, ktoré prijímame vierou je živé a teda Pravdou. To sa vždy prejaví skutkami viery a ovocím Ducha. No a ako prvé ovocie Ducha je predsa Láska.


Existujú následky bez príčiny? Nie, neexistujú! Existujú skutky viery bez viery? Nie, neexistujú! A to je podstatné, teda spasiteľná viera, ktorou prijímame do srdca Slovo života. To Slovo života vypôsobí nový život v Kristu Ježišovi na Božiu slávu a nie vlastnú.

Preto sa aj volajú skutky viery, lebo vychádzajú z viery. Ak je viera v Pravdu evanjelia Ježiša Krista v srdci človeka, tak budú aj skutky viery a ovocie Ducha ako samozrejmý dôsledok prítomnosti Slova života, ktoré sme prijali vierou a teda to Slovo formuje srdce vykúpeného a nadobúda Boží charakter.

Ak by bolo potrebné konať niečo za tým účelom, aby sme si zaslúžili spasenie, také skutky by mali povahu osobného zisku a neboli by motivované láskou. Skutočnosť, že v milostí Boh dáva všetko zdarma, vylučuje každý iný motív okrem lásky.


A preto - čo je záslužné na samozrejmosti dobrých skutkov?

[Viktorrealita]

Mikim

Gal 2:21 Nepohŕdam milosťou Božou. Lebo ak je spravedlivosť skrze zákon, tedy Kristus nadarmo zomrel

Ktorý adventista dodržal celý zákon do bodky? Lebo ak nedodržíš aj tu bodku nedodržal si celý zákon. No tak mi povedz, čo s tým? Máte vlastné kritéria a narážate na kameň úrazu, lebo nie je možné, aby ste toto všetko dodržiavali do bodky.

Tak prečo sa neobrezujete, ak chcete sptavodlivosť z dodoržiavania zákona?

Gal 6:15 Lebo v Kristu Ježišovi ani obriezka nič nevládze ani neobriezka, ale nové stvorenie.

Rim 9:32 Že pohania, ktorí sa nehnali za spravedlivosťou, dosiahli spravedlivosť, ale spravedlivosť z viery. 31A Izrael ženúc sa za zákonom spravedlivosti k zákonu spravedlivosti nedospel.? Preto, že nie z viery, ale jako zo skutkov zákona ho hľadali. Narazili na kameň úrazu

Rim 4:14 Lebo ak sú dedičmi tí, ktorí sú zo zákona, vtedy je vyprázdnená viera a zmarené je zasľúbenie

Preto so ti aj písal, ako sa napľňa zákon viery, no na rovine Božej a nie ľudskej.

[Viktorrealita]

Mikim

A čo sa týka odpadnutia

Sú dva pohľady na odpadnutie - pohľad ľudský a pohľad Boží.

Ak niekto o niekom tvrdí, že odpadol od viery a začal žiť hriešnym spôsobom života, tak z Božieho pohľadu neodpadol, ak žiadnu spasiteľnú vieru z Božieho pohľadu nemal.

Tí, ktorí veria v odpadnutie, by povedali o kresťanovi, ktorý tvrdil že má vieru a potom ju zaprel a žije v hriechu, z ktorého nečiní pokánie, že „odpadol a stratil svoje spasenie“.

Naproti tomu tí, ktorí veria - „raz spasený, navždy spasený“, by povedali o tom istom človeku, že Kristus „ho nikdy nepoznal“ – nikdy nebol kresťanom a nemal spasiteľnú vieru. To znamená, že z Božieho pohľadu neodpadol, lebo nemal od čoho odpadnúť. Len sa navrátil k hriešnému spôsobu života. Nebol to teda Otec na nebesiach, ktorý ho pritiahol ku Kristu, ale hľadal si vlastnú cestu, ako vojsť do ovčinca. No a faloš sa vždy časom ukáže.

Ak z pohľadu človeka sa hovorí o odpadnutí človeka, tak je to z nášho pohľadu a nie z pohľadu Boha. V Božích očiach je falošný brat už od začiatku falošný a jeho faloš sa časom ukáže na skutkoch tmy a vráti sa do predošlého skazenému spôsobu života, ak nie k horšiemu. A preto platí : 2Pet 2:22 Prihodilo sa im, čo hovorí pravdivé príslovie: Pes sa navrátil k svojmu vlastnému vývratku a umytá sviňa pováľať sa v blate.
Z pohľadu človeka je to akoby odpadol, no on nikdy nemal spasiteľnú vieru a vrátil sa k hriešnemu spôsobu života. Pred Bohom neodpadol, pretože Boh vidí do srdca človeka a vie kto mu patrí - kto je jeho dieťa a udrží ho.

Ti čo veria na odpadnutie hovoria, že „raz spasený, navždy spasený“ podporuje človeka, aby žil v hriechu, pretože ak vieme, že nemôžeme byť stratení, nemáme už žiadnu pohnútku k tomu, aby sme žili svätý život.

Zabúda sa pritom na jednu podstanú vec, že nový život vychádza už z nového človeka, narodeného z Ducha Svätého a to Slovom Božím. Preto vykúpený v Kristu už nemôže myslieť, ako keby neveril a nemôže už ani žiť, ako keby neveril. Je už novým stvorením v Kristu Ježišovi a svojím novým životom už oslavuje jedine Boha.

Pri istote spasenia v Kristu a vedieť, že je človek bezpečný už naveky, poskytuje nekonečnú vďačnosť , radosť a pokoj v istote spasenia, lebo tá istota v Kristu je jadrom evanjelia Ježiša Krista.