Viktor milostí jsme spasení a proto činíme skutky víry a zákona, jak jsem již napsal výše v komentáři, zákon víry má stejný obsah jako zákon ze skutků, jen jej naplňuješ s láskou, to je jediný rozdíl, obojí milost i zákon spolu souvisí a nelze to vysvětlit vůbec jinak a už vůbec ne rozdělit, pořád cituješ ap. Pavla (ale ten nemá jediný patent na pravdu v Pásmu, on nechodil osobně s Ježíšem jako ostatní apoštolové a učili se od něj, a jeho setkání s Ježíšem je podle mne jím samotným vymyšlené (jen nechápu, proč se to dostalo do Bible, většinu co se naučil převzal od jiných "křesťanů" a menšinu od jiných apoštolů, kdyby se s Ježíšem opravdu setkal jeho popis by byl úplně jiný jako např. od ap. Jana ve Zjevení (kdy, kde a co mu řekl), proto mnoho co napsal nenapsal ve skutečnosti on, ale úplně někdo jiný jako např. Židům aj., a my nevíme dodnes kdo to ve skutečnosti napsal!Viktorrealita napísal: ↑05 Jan 2019, 23:10 Mikim
Rim3 27Kde je potom chvála človeka? Je vylúčená. Jakým zákonom? Zákonom skutkov? Nie! Ale zákonom viery. 28A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. 29Alebo či je Bôh len Bohom Židov? A či nie je aj Bohom pohanov? Áno aj pohanov, 30pretože je jeden Bôh, ktorý ospravedlní obriezku z viery, aj neobriezku vierou. 31Či tedy maríme zákon vierou? Nijakým činom! Ale zákon staviame v platnosť.
Áno zákon staviame v platnosť a to na rovine Božej a nie ľudskej
Niekde som to už písal
Prirodzené napĺňanie zákona vierou vyučovaní milosťou.
Len taký príklad: Ak zákon hovorí - nezcudzoložíš a pozerá na skutok, tak milosť vyučuje srdce
Pozrime sa na akú rovinu to stavia Ježiš. Je to rovina Božia a nie ľudská morálna rovina, ktorá pozerá len na skutok no nie na pôvod skutku.
Tak teda z viery, aby bolo podľa milosti. Gal 6:15 Lebo v Kristu Ježišovi ani obriezka nič nevládze ani neobriezka, ale nové stvorenie.
Tak teda nové stvorenie v Kristu Ježišovi a teda obriezka srdca.
Vykúpený v Kristu nie je pod zákonom, ale pod milosťou – nie je pod zákonom skutkov, ale pod zákonom viery , teda – z viery, aby bolo podľa milosti a takto naplňuje zákon vierou a to na rovine Božej.
Aký je rozdiel pri napĺňaní zákona u tých, ktorí sú pod milosťou, teda pod zákonom viery a u tých, ktorí sú pod zákonom skutkov a hľadajú vlastnú spravodlivoť a narážajú na kameň úrazu: Rim9 3 2 Prečo? Preto, že nie z viery, ale jako zo skutkov zákona ho hľadali . Narazili na kameň úrazu, Rim 3:20 pretože zo skutkov zákona nebude ospravedlnené pred ním niktoré telo, lebo skrze zákon poznanie hriechu. Rim 3:28 A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. J ak 2:10 Lebo ten, kto by zachoval celý zákon a klesol by v jednom prikázaní, previnil sa proti všetkým.
Napĺňanie zákona na rovine Božej a to vyučovaní milosťou skrze vieru
Ak zákon hovorí - nezcudzoložíš a pozerá na skutok, tak milosť vyučuje srdce a to spôsobom – “ Mat 5:28 každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.“
Vidíme ako sa napĺňa zákon vierou a to na rovine Božej?
Ak tí, ktorí sú pod zákonom skutkov pozerajú na skutok, tak tí, ktorí sú pod zákonom viery sú vyučovaní milosťou, aby sme boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch a tak sa celí pripodobňovali na obraz Syna Božieho – zdokonaľovali a vyučovali milosťou no v istote spasenia v Kristu. Teda sme novým stvorením v Kristu Ježišovi. Napĺňame zákon viery, keďže sme pod milosťou a nie pod zákonom skutkov.
Potom je to viac ako ľudské morálne predstavy . Je to chodenie na rovine Božej. Tí, ktorí sú pod zákonom skutkov, chodia a napĺňajú ľudskú rovinu. Tí ktorí sú pod zákonom viery a teda vyučovaní milosťou, napĺňajú zákon na rovine Božej. No a Boh pozerá na srdce, aby vykúpený v Kristu svojím novým životom oslavoval Boha a tak naplňal zákon vierou, a teda na rovine Božej.
Mat 5:28 Ale ja vám hovorím, že každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.
Ak zákon pozerá na skutok, milosť vyučuje srdce, aby sme boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch . Teda napĺňame zákon viery, keďže sme pod milosťou a nie pod zákonom skutkov. Chodenie podľa zákona je na rovine ľudskej. To, ktoré je podľa milosti na rovine Božej. Vykúpený v Kristu je teda Božím dielom – produktom jeho lásky v milosti.
Dobré skutky sú samozrejmosťou a na samozrejmosti nie je nič záslužné čo sa týka spasenia. Majú byť dobrovoľnou a radostnou prácou, motivovanou láskou v Kristu a teda príjemné Bohu. Kristus zomrel, „aby tí, ktorí žijú, nežili viacej sebe, ale tomu, ktorý za nich zomrel i vstal z mŕtvych" (II. Kor. 5 :15). „... čokoľvek činíte, čiňte všetko na slávu Božiu" (I. Kor. 10 : 31). „A všetko, čokoľvek činíte slovom alebo skutkom, všetko čiňte v mene Pána Ježiša" (Kol. 3 : 17)
doporučuji přečíst pro zajímavost i Život a dílo ap. Pavla:
clanky-f9/co-pavel-zabudol-napisat-t468.html
z něj krátce cituji:
Saulovy listy nutno číst stejně ostražitě, i když ponecháme stranou ty, které nepocházejí z jeho ruky. Víme, že List Židům není z jeho pera, rovněž listy Kolosským a Efezským pocházejí od nějakého pozdějšího žáka a autorství Druhého listu Thessalonským je pochybné. Navíc nevíme, jak byly Listy sebrány a přepsány. Panuje domněnka, že původní pergameny byly rozřezána na proužky a že se některé úryvky více či méně závažné ztratily. Kromě toho na různých místech byly k sobě proužky přiloženy chybně. Například není jisté, zdali epištola adresovaná Efeským opravdu Efeským adresována byla.
Vzhledem k dvaceti či třiceti letům Pavlova působení zdá se počet Listů nepatrný, zřejmě se mnohé dopisy ztratily. Prameny pro rekonstrukci Pavlova života nejsou tedy ani úplné, ani souvislé, ani věrné.
Proto je lepší čerpat z toho co řekl sám Pán Ježíš a apoštolové, kteří chodili přímo s ním, jejichž pravda je zcela určitě hodnověrnější než mix a guláš mnohdy nesmyslů odporujících i Ježíšově pravdě od ap. Pavla, kterého je třeba brát velmi obezřetně.
Ježíš:
[KB1613] Mt 5:19 Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
[KB1613] Mt 5:20 Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
Spravedlnost, kterou nám získal Kristus svým vtělením, svou poslušností, svým utrpením a svou smrtí je dokonalá. Učinil zadost všem požadavkům božského zákona. Žádné písmenko ani tečka nebyly zmírněny, žádný z jeho požadavků nebyl symbolizován. Zachovával všechnu požadovanou poslušnost. Dodržoval každý předpis. On jej dokonce zvelebil a oslavil. Ani jedenkrát jej nepřestoupil skutkem, slovem nebo myšlenkou. Žil na zemi v pokušeních, zkouškách, a to právě takových, jaké přicházení na nás. On však žil bez hříchu. Jeho poslušnost byla dokonalá! Zemřel na nás a nyní se nabízí, že vezme naše hříchy na sebe, i kdybychom byli sebehříšnější, a že nám dá svoji spravedlnost, když se mu odevzdáme a když Ho přijmeme.
Avšak proč musel přijít Zákonodárce na zem a zachovávat zákon? Učinil to pro nás lidi, kteří jsme přestoupili zákon a jejichž povaha byla tímto proviněním tak oslabena, že neměli sílu jej zachovávat. Proto přišel, aby člověku umožnil stejnou poslušnost zachovávat Boží zákon, byl to jeho nejvyšší cíl. Bylo by rozumné. Že by Kristus měl zemřít, aby lidstvo osvobodil od viny hříchu, aby mu odpouštěl přestoupení minulosti, a aby potom řekl: Nyní smíte krást, lhát, cizoložit, vraždit a znesvěcovat Boží sobotu? Ne, tisíckrát ne! Vykoupení lidé nemají volnost přestupovat Boží zákon. Ano byli jim odpuštěny hříchy, ale neobdrželi povolení, aby zneužívali Boží dobroty a pokračovali v přestupování zákona. Člověk, jenž nikdy nezachovával přikázání, může dosáhnout odpuštění a být před Bohem ospravedlněn. Ale v tomto stavu nemůže setrvat, pokud by nezačal zachovávat přikázání. Nezachovává přikázání proto, aby se stal křesťanem, ale proto, aby „konal vůli Otce, jenž je v nebesích“ ( Mt 7:21). Přijmeme-li ho za svého Zástupce a Spasitele a obdržíme-li od něho úplné odpuštění, přičte nám své naplnění zákona a pohlíží na nás tak, jako bychom jej byli plnili. Učinil to v našem jméně. Bylo to pro nás. A když ho přijmeme, připíše nám všechnu spravedlnost k dobru a bude nás pokládat za takové, kteří nikdy nehřešili.
[KB1613] Mt 15:4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
[NBK] Mt 15:6 A tak jste zrušili Boží přikázání kvůli své tradici.
[KB1613] Mt 15:8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
[KB1613] Mt 15:9 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.
Co má každý činit, aby měl věčný život podle Ježíše Krista?
(všimněte si je zde činit ne přijmout milost, o daru přijetí milostí Pán Ježíš nemluvil snad ani 1x)
Matouš 19:16 A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?
[KB1613] Mt 19:17 Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní. (…thrhson keep taj entolaj commandments)
[KB1613] Mt 19:18 Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví.
[KB1613] Mt 19:19 Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Ježíš často varoval před nedodržováním Božích přikázání:
[KB1613] Mk 7:8 Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.
KB1613] Mk 7:9 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.
[KB1613] Mk 7:10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.
Páté přikázání Desatera hovoří jen Cti otce svého i matku svou…, Ex 20:12 nebo Dt 5:16 ale již nehovoří nic o tom, aby ten, kdo to neudělá, musel umřít. To bylo již součásti Mojžíšova ceremoniálního zákona!
[KB1613] Mk 7:11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to), čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.
[KB1613] Mk 7:12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,
[KB1613] Mk 7:13 Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
Židovští vedoucí vytvořili zákon, podle kterého lidé mohli vyslovit ‚Korban‘ – učinit přísahu a říct ‚Korban‘ nad svým vlastnictvím. To znamenalo: „Dávám všechen svůj majetek církvi – chrámu, když zemřu.‘ Lidé to dělali, protože tak vytvořili skulinu/zadní vrátka. Mohli to použít kdykoliv během života, aby se se postarali sami o sebe, ale nemohli ho dát nikomu jinému, protože to bylo věnováno Bohu. To znamená, že když jejich matka a otec zestárli a už nemohli pracovat, řekli: „Mami, tati, je mi líto, nemohu vám pomoci z mého majetku, protože jsem ho dal Bohu.“
No, nezní to hrozně? Ale kněží vytvořili tento zákon, aby lidé mohli používat své peníze tak dlouho, dokud budou dávat – když zemřeli, dali by všechno chrámu – cokoliv zbylo, jejich majetek, jejich dům. A nemohli pomoci své matce a otci, když byli staří. A Ježíš řekl: „Jste pokrytci. Porušujete Boží přikázání, které říká: ‚Cti otce svého i svou matku‘ a nestaráte se o ně, když jsou staří a nemocní a přitom prohlašujete, jak jste zbožní. Dáváte tradice před Boží přikázání.“ Jak tedy Ježíš pohlíží na Desatero přikázání ve Svém učení? Odstraňuje ho? Nebo říká: „Ne, musíte odmítnout lidské tradice a vážit si Desatera.“? Přišel vyvýšit Zákon a dát mu vážnost.
U ap. Jana se slůvko milost, která je dar Boží se vyskytuje jen v jednom verši:
2 Janův 1:3 Budiž s vámi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce, i od Pána Jezukrista, Syna Otcova, v pravdě a v lásce.
ale slůvka "zachovávat přikázání" mnohem více krát jako důležitější:
[KB1613] 1 J 2:3 A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázaní jeho ostříháme.
[NBK] 1J 2:4 Kdo říká: "Znám ho," a nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravda.
[KB1613] 1 J 2:5 Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.
[KB1613] 1 J 3:4 Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.
[KB1613] 1 J 5:2 Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázaní jeho ostříháme.
[KB1613] 1 J 5:3 Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká.
[KB1613] 2 J 1:4 Zradoval jsem se velmi, že jsem nalezl některé z synů tvých, an chodí v pravdě, jakož jsme přikázaní vzali od Otce.
[KB1613] 2 J 1:6 A totoť jest ta láska, abychom chodili podlé přikázaní jeho. Přikázaní pak toto jest, jakž jste slýchali od počátku, abyste v něm chodili.
Důležitější i více než jen přijmout milost je v ní správně chodit a zachovávat přikázání a činit skutky milosrdenství.
Pro správné pochopení milosti a skutků víry a zákona ti doporučuji poslechnout tuto přednášku, kde je to 100% pravdivě a dobře vysvětleno, hlavně v přednášce č. 20 kde se zabývá milostí a je zde i vysvětlen rozdíl mezi ap. Pavlem a ap. Jakubem a vírou a skutky:
Trojandělské poselství: 19. Boží přikázání - Stephen Bohr
https://www.youtube.com/watch?v=zq7HgSVl-Ps
Trojandělské poselství: 20. Ježíšova víra - Stephen Bohr
https://www.youtube.com/watch?v=esNuwu3H3oc