„Během řeči jsem pronesla, že se nedomáhám povolání prorokyně. Některé tato výpověď překvapila, a protože k tomu bylo hodně řečeno, chtěla bych podat vysvětlení. Jiní mě nazývali prorokyní, ale já jsem tento titul nikdy nepřijala. Nemyslím, že je mojí úlohou, se takto prokazovat. Ti, kteří se v dnešních dnech pyšně vydávají za proroky, jsou často pro Boží dílo ostudou. Moje dílo zahrnuje daleko více, než znamená jméno (prorok). Považuji se za posla, pověřeného Pánem předávat poselství pro jeho lid. (1SM 35-36)Realista napísal:30„Proto hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří kradou jeden druhému má slova.
31Hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří používají svého jazyka a tvrdí: ‚Výrok Hospodinův .‘
32Hle, já jsem proti těm, kdo prorokují klamné sny, je výrok Hospodinův. Vypravují je a svádějí můj lid svými klamy a svou chvástavostí. Já jsem je ani neposlal ani nepověřil, tomuto lidu nejsou k užitku, je výrok Hospodinův.“ JEREMIAS
EGW nebyla prorok, proto se na ní tento verš na ní nemůže ani omylem vztahovat. A už vůbec neopisovala od autorů, kteří by byli nazváni proroci!!! Navíc ji Pán Ježíš pověřil, aby vidění předávala dál...
Je uplne jedno kolik toho EGW opsala od jinych autoru . I kdyby se potvrdil jen jeden jediny pripad plagiarismu v jejim dile, tak plati vyse uvedene. Nicmene vsichni vime, ze nejde o jeden ojedinely pripad, ale o rozsahlou praxi. Vykrucovani nepomuze. Lidi mozna oklamat lze, ale Stvoritele nikoliv.
„V noci ke mně přišel Pán a vyslovil cenná slova povzbuzení pro mé dílo, tím že mi zopakoval ono poselství, které mi už dříve vícekrát předal. S pohledem upřeným na ty, kteří se odvrátili od světla, které jim bylo posláno, řekl: „Když si nebudou vážit svědectví, které jsem ti dal proto, abys jim je předávala dál, potom to nejsi ty, koho ignorují, ale znevážili mě, tvého Pána.“ (5T 688.2)
„Bylo mi ukázáno, že někteří by zveřejněné vidění přijali, protože posuzují strom podle jeho plodů. Jiní se podobají pochybujícímu Tomášovi. Nedokážou uvěřit zveřejněným svědectvím ani být přesvědčeni svědectvím jiných. Chtějí vidět a mít pro sebe důkazy jedině osobně. Takových lidí bychom se neměli stranit, ale prokazovat jim mnoho trpělivosti a bratrské lásky až do doby, kdy se rozhodnou, buď pro nebo proti vidění. Když bojují proti vidění, o kterých nic neví, a jejich odpor jde tak daleko, že začínají být nazlobeni na ty, kteří věří, že vidění jsou od Boha, mluví o tom během shromáždění a těší se z poučení, které díky tomu obdrží, potom může církevní společenství vědět, že tyto osoby nemají pravdu. Boží lid by se neměl před takto nespokojenými lidmi hrbit, ustupovat jim, a obětovat svoji svobodu. Bůh své církvi svěřil duchovní dary, aby z nich měli užitek. Když se osoby, které předstírají, že věří pravdě, těmto darům staví na odpor a proti viděním bojují, ocitají se duše skrze jejich vliv v nebezpečí. Potom je na čase začít konat, aby nebyli slabí skrze jejich vliv vedení do omlu“ (1T 327f)