Demokracia v cirkvi

[Tomáš Plechatý]

Zkusím to shrnout jestli tomu rozumím správně:

Milan a Ambassador píší, že Demokracie nemůže nahradit dobrou morálku v církvi a že to hlavní co církev potřebuje není demokracie, ale dobrá morálka.

Pokud je to tak, tak souhlasím.
Ale nechápu proč to píší jako ,,opozici" nebo ,,osvětlení" lidem typu ,,student 007" nebo jiným, kterým vadí, že v církvi nefunguje demokracie.

Jestli chápu tu druhou skupinu, kam se sám i řadím, tak nám jde o to, aby byla rozumně nastavená pravidla ,,demokracie" uvnitř církve a aby se dodržovala. Ohledně morálky jsme se my (tato) skupina nevymezovali proti ,,vám" nebo obecně proti morálce. Neříkáme, že není potřeba, neříkáme ani, že fungující a dodržovaný demokratický řád spasí všechno. Ale je lepší dobrá ústava, než když není - to říkáme.

Jsem přesvědčený, že dobrá morálka se nedá uzákonit, nařídit, nebo vychovat. Vždy je to i o ochotě toho daného jedince. Ani Bůh vás nemůže změnit k lepšímu, když nechcete.

Takže pro některé je těžištěm diskuse dobrá morálka a jak jí dosáhnout, zatímco pro jiné (hádám že student007 jako zakladatel vlákna sem patří také) je těžištěm diskuse POUZE ta demokracie v církvi (čímž nechtějí o morálce říct, že důležitá není nebo že je špatná).

Co zkusit oddělit ta témata od sebe na různá vlákna. Toto vlákno má název demokracie v církvi. Dobrá morálka v církvi, nebo ,,jaké je nejlepší organizační uspořádání církve" jsou podle mě zde ,,offtopic".

[Milan]

Tomáš Plechatý napsal:

Zkusím to shrnout jestli tomu rozumím správně: Milan a Ambassador píší, že Demokracie nemůže nahradit dobrou morálku v církvi a že to hlavní co církev potřebuje není demokracie, ale dobrá morálka. Pokud je to tak, tak souhlasím.
Ale nechápu proč to píší jako ,,opozici" nebo ,,osvětlení" lidem typu ,,student 007" nebo jiným, kterým vadí, že v církvi nefunguje demokracie.

Myslím si, že dochází k nepochopení a možná jsem to s důrazem na jiné předpoklady fungování církve trochu zamlžil.
Demokracie je způsob rozhodování o věcech veřejných a je opakem despocie, případně diktatury. Demokracie k tomu, aby vůbec mohla vzniknout a také fungovat, potřebuje určité prostředí, nebo spíš společnost, která ctí určité hodnoty. K nim patří svoboda jedince, jeho hodnota, morální kodex, ochota k dialogu, respekt k rozhodnutí většiny, tolerance odlišných názorů...a mnoho dalších. Pokud tyto hodnoty nejsou všeobecně uznávány, jsou veškerá pravidla demokratického rozhodování k ničemu. Aktéři je při prosazování svých zájmů a názorů budou ignorovat, případně nebudou chápat jejich význam.
Potíž je v tom, že sebelépe nastavená pravidla demokratického fungování, nedokáží vytvořit ony "trancendentní "hodnoty, na nichž je demokratický systém rozhodování závislý.
Demokracie je tedy plodem, nikoliv "mateční rostlinou". Stejně tak mravnost (morálka) je důsledkem určitého postoje k životu, vztahu k lidem (a Bohu).
Církev tedy potřebuje dozrát ke svobodě v Kristu, aby mohla užívat demokracie jako nástroje správy věcí.

Poznámka na okraj: Pokud se budeme bavit o delegátech na konference-jak demokraticky zajistíme, že budou vybráni a zvoleni ti nejlepší-tedy ti, kteří jsou zbožní, mají přehled, jsou srostlí se společenstvím, ale nejsou svázáni doktrínou, nebo pracovním pooměrem, jsou moudří, umí se rozhodovat i nést odpovědnost, unesou porážky, jsou schopni se dohodniut, neustoupí většině, pokud směřuje ke zlému...?

[zitka]

Tomáš Plechatý napsal:

Zkusím to shrnout jestli tomu rozumím správně: Milan a Ambassador píší, že Demokracie nemůže nahradit dobrou morálku v církvi a že to hlavní co církev potřebuje není demokracie, ale dobrá morálka. Pokud je to tak, tak souhlasím.
Ale nechápu proč to píší jako ,,opozici" nebo ,,osvětlení" lidem typu ,,student 007" nebo jiným, kterým vadí, že v církvi nefunguje demokracie.

Myslím si, že dochází k nepochopení a možná jsem to s důrazem na jiné předpoklady fungování církve trochu zamlžil.
Demokracie je způsob rozhodování o věcech veřejných a je opakem despocie, případně diktatury. Demokracie k tomu, aby vůbec mohla vzniknout a také fungovat, potřebuje určité prostředí, nebo spíš společnost, která ctí určité hodnoty. K nim patří svoboda jedince, jeho hodnota, morální kodex, ochota k dialogu, respekt k rozhodnutí většiny, tolerance odlišných názorů...a mnoho dalších. Pokud tyto hodnoty nejsou všeobecně uznávány, jsou veškerá pravidla demokratického rozhodování k ničemu. Aktéři je při prosazování svých zájmů a názorů budou ignorovat, případně nebudou chápat jejich význam.
Potíž je v tom, že sebelépe nastavená pravidla demokratického fungování, nedokáží vytvořit ony "trancendentní "hodnoty, na nichž je demokratický systém rozhodování závislý.
Demokracie je tedy plodem, nikoliv "mateční rostlinou". Stejně tak mravnost (morálka) je důsledkem určitého postoje k životu, vztahu k lidem (a Bohu).
Církev tedy potřebuje dozrát ke svobodě v Kristu, aby mohla užívat demokracie jako nástroje správy věcí.

Poznámka na okraj: Pokud se budeme bavit o delegátech na konference-jak demokraticky zajistíme, že budou vybráni a zvoleni ti nejlepší-tedy ti, kteří jsou zbožní, mají přehled, jsou srostlí se společenstvím, ale nejsou svázáni doktrínou, nebo pracovním pooměrem, jsou moudří, umí se rozhodovat i nést odpovědnost, unesou porážky, jsou schopni se dohodniut, neustoupí většině, pokud směřuje ke zlému...?

Chcem pokračovať v uvažovní predchádzajúcich príspevkov, ktoré sa mi páčia. Takže sme zistili, že v cirkvi nefunguje demokracia. Nefunguje zrejme preto, lebo nie je splnená podmienka a to morálny postoj členov k životu. A ČO S TÝM? Čo máme teda robiť? Čo môžem urobiť ja? Máme nechať veci tak ako sú? Alebo máme mať snahu, aby bolo vedenie cirkvi organizované čo najdemokratickejšie? Pýtam sa nie, že by som chcela provokovať, ale naozaj ma to zaujíma.

[Neregistrovaný]

Zitka mozes napisat podnet s otazkami, ktore Ta zaujimaju vedeniu cirkvi, ale riesenie problemov neocakavaj. Ku naprave nedojde. To je zial realita casd. Ignoracia, a krasna hra na dokonale demokraticke jednanie....

[Daniel Pszczolka]

Dovolím si o problematice demokracie v církvi přemýšlet z trochu jiné, poněkud širší perspektivy. Že tento příspěvek dnes napíšu, jsem plánoval už včera večer, ale měl být mnohem stručnější. Nicméně jedná událost z tohoto týdne i o niž jsem se dozvěděl dnes ráno, jeho obsah a i délku silně ovlivnila. Pod příspěvkem uvedu i odkazy na články z nichž jsem čerpal. Pokud neuvádím jinak, pak veškeré překlady z angličtiny jsou moje a případná kritika patří na mou hlavu.

Včera večer jsem v americkém katolickém, intelektuálně laděném časopise, The Thirst Things četl článek „The Good Soldier“, napsaný italským novinářem Marcem Tosatti, pojednávajícím o napjatých vztazích mezi současným papežem Františkem a kardinálem Gerhardem Ludwigem Müllerem, nedávno odvolaným prefektem Kongregace pro nauku víry. (Tato kongregace je nástupkyni neslavné římské inkvizice) Článek popisuje několik konfliktů, které mezi sebou tito dva představitelé římské církve měli. Jednání papeže s dnes již odvolaným prefektem pak v závěru článku komentuje větou:

„Such a style of governance can hardly be considered democratic, or centered on dialogue, or collegial.“

„Takový styl vedení lze stěží považovat za demokratický, zaměřený na dialog či kolegiální.“ Samozřejmě můžete namítnout, že katolická církev je svou teologii směřovaná centralisticky nikoliv demokraticky.

Dnes ráno jsem vytahoval můj smartphone z nabíječky a jelikož jsem tam ještě z předchozího dne měl otevřeny facebook tak na mně ze stránky adventistického magazínu Spectrum „vykoukl“ článek z názvem „Michigan Conference Bans George Knight’s Books from Its ABC Stores “. „Michiganská unie zakázala prodej knih George Knighta ve svých knihkupectvích“.

Nedávno ve Velké Británii proběhla konference z názvem Unity 2017. Věnovala se problematice jednoty ve světle snahy vedení Generální konference naši církve o podřízení k poslušnosti těch sdružení a unii, které vyjádřily nesouhlas se současným postojem církve v oblasti vysvěcováni žen jako kazatelek. Na tuto konferenci byli pozvání zástupci mnoha unii (i naše unie tam měla svou delegaci – díky Bohu) i sdružení a také řada teologů. Mezi jinými i George Knihght, jenž tam přednesl svých 9,5 tezi (jakási nápodoba 95 tézi Martina Luthera) V nichž mezi jinými říká toto:

9.4. Současná atmosféra konfrontace v adventismu nebyla vytvořena uniemi, ale vedením generální konference a jejími nebiblickými a manipulativními postupy.
9,45. Zasedání výboru generální konference v říjnu 2017 může pomoci celosvětové církvi adventistů k rozhodnutí, zda se chce vyvíjet více k adventistické ekleziologii, nebo více směrem k římsko-katolické podobě.

(překlad http://www.adialog.eu)

Ve čtvrtek 6.7 se na stránkách Michiganské unie objevila informace, že na základě rozhodnutí předsedy Jaye Gallimora budou ve všech adventistických knihkupectvích, které jsou pod pravomoci Michiganské unie, staženy z prodeje všechny knihy George Knighta. Příkaz ke stažení telefonicky potvrdili novinářce magazinu Spectrum pracovníci knihkupectví.

Sám Jay Gallimore to později komentoval slovy:

„The question should be raised as to whether we should carry authors who position themselves against the leadership of the General Conference, and equate themselves to Luther standing up to the Pope of the medieval Catholic Church.“

„Měla by být položena otázka zda bychom měli vést autory, kteří se stavějí proti vedení Generální konference a přirovnávají se k Martinu Lutherovi v jeho vystoupení proti papežství ve středověké církvi“

George Knight sdělil novinářce magazínu Spectrum, že už asi před dvěma týdny k němu došly zvěsti o tom, že přímým důsledkem jeho přednášky na konferenci o jednotě může být zákaz jeho knih.

“This kind of activity really proves my point,” Knight said. “The conference is acting like the Medieval Church.”

„Tato aktivita skutečně potvrzuje můj bod vidění“, řekl Knight „Unie jedná podobně jako středověká církev“

Aféra skončila snad happyendem. Jak říká článek, po mnoha modlitbách a několika telefonátech, informace o zákazu zmizela ze stránek unie a knihy George Knighta se zase vrátily na police tři michiganských adventistických knihkupectví.

Celá událost netrvala ani 24 hodin a mohlo by se zdát, že to byla jenom krátka epizoda ve skoro dvousetletých dějinách církve. Její závažnost, je ale v něčem jiném, než v délce jejího trvání. Problém je v tom, že existují v naši církvi demokraticky zvolení představitelé, kteří k prosazení svého vidění Bible jsou ochotní používat svou moc. Že jsou i ochotní jednat násilně (jak jinak nazvat zákaz prodeje léty prověřených knih), aby prosadili svůj teologický názor. A tak připomínám komentář Marca Tosatti k úplně jinému článku: „Takový styl vedení lze stěží považovat za demokratický, zaměřený na dialog či kolegiální.“

Jak říkají někteří filozofové, žijeme v době postdemokratické. Únavu z demokracie a diskuze lze vysledovat v celé západní společnosti. K moci se postupně v různých státech dostávají lidé, kteří ji pomalu a nenápadně omezují za často frenetického potlesku davů (naštěstí prozatím ne všem se to líbí). Již zesnulý kazatel, br. Alois Bárta (velmi laskavý a moudrý člověk), rád říkával, že není toho mráčku z něhož by nezapršelo i na církev. Žel i v záležitosti únavy z demokracie se potvrzuje táto moudrost.

Jak jsem už naznačil, zápas o demokracii a svobodu přesvědčení v církvi není jenom záležitosti naší církve. Je to troufám si říci globální záležitost, záležitost mnoha ne-li všech denominaci či církví. Demokracii a svobodu přesvědčení nám nezajistí jenom správné zápisy v církevních řádech. Je k tomu potřeba mnohem více. Je k tomu potřeba především demokratické smyšlení těch kdo nás vedou. Protože pokud budeme v jakkoli demokratických volbách volit nedemokraticky smyšlející vůdce pak nám žádné zápisy v církevních řádech nepomohou.

https://www.firstthings.com/web-exclusi ... od-soldier
http://spectrummagazine.org/article/201 ... abc-stores
https://atoday.org/michigan-conference- ... ght-books/
http://www.adialog.eu/2017/06/george-kn ... .html#more

[mikim]

Dovolím si o problematice demokracie v církvi přemýšlet z trochu jiné, poněkud širší perspektivy. Že tento příspěvek dnes napíšu, jsem plánoval už včera večer, ale měl být mnohem stručnější. Nicméně jedná událost z tohoto týdne i o niž jsem se dozvěděl dnes ráno, jeho obsah a i délku silně ovlivnila. Pod příspěvkem uvedu i odkazy na články z nichž jsem čerpal. Pokud neuvádím jinak, pak veškeré překlady z angličtiny jsou moje a případná kritika patří na mou hlavu.

Včera večer jsem v americkém katolickém, intelektuálně laděném časopise, The Thirst Things četl článek „The Good Soldier“, napsaný italským novinářem Marcem Tosatti, pojednávajícím o napjatých vztazích mezi současným papežem Františkem a kardinálem Gerhardem Ludwigem Müllerem, nedávno odvolaným prefektem Kongregace pro nauku víry. (Tato kongregace je nástupkyni neslavné římské inkvizice) Článek popisuje několik konfliktů, které mezi sebou tito dva představitelé římské církve měli. Jednání papeže s dnes již odvolaným prefektem pak v závěru článku komentuje větou:

„Such a style of governance can hardly be considered democratic, or centered on dialogue, or collegial.“

„Takový styl vedení lze stěží považovat za demokratický, zaměřený na dialog či kolegiální.“ Samozřejmě můžete namítnout, že katolická církev je svou teologii směřovaná centralisticky nikoliv demokraticky.

Dnes ráno jsem vytahoval můj smartphone z nabíječky a jelikož jsem tam ještě z předchozího dne měl otevřeny facebook tak na mně ze stránky adventistického magazínu Spectrum „vykoukl“ článek z názvem „Michigan Conference Bans George Knight’s Books from Its ABC Stores “. „Michiganská unie zakázala prodej knih George Knighta ve svých knihkupectvích“.

Nedávno ve Velké Británii proběhla konference z názvem Unity 2017. Věnovala se problematice jednoty ve světle snahy vedení Generální konference naši církve o podřízení k poslušnosti těch sdružení a unii, které vyjádřily nesouhlas se současným postojem církve v oblasti vysvěcováni žen jako kazatelek. Na tuto konferenci byli pozvání zástupci mnoha unii (i naše unie tam měla svou delegaci – díky Bohu) i sdružení a také řada teologů. Mezi jinými i George Knihght, jenž tam přednesl svých 9,5 tezi (jakási nápodoba 95 tézi Martina Luthera) V nichž mezi jinými říká toto:

9.4. Současná atmosféra konfrontace v adventismu nebyla vytvořena uniemi, ale vedením generální konference a jejími nebiblickými a manipulativními postupy.
9,45. Zasedání výboru generální konference v říjnu 2017 může pomoci celosvětové církvi adventistů k rozhodnutí, zda se chce vyvíjet více k adventistické ekleziologii, nebo více směrem k římsko-katolické podobě.

(překlad http://www.adialog.eu)

Ve čtvrtek 6.7 se na stránkách Michiganské unie objevila informace, že na základě rozhodnutí předsedy Jaye Gallimora budou ve všech adventistických knihkupectvích, které jsou pod pravomoci Michiganské unie, staženy z prodeje všechny knihy George Knighta. Příkaz ke stažení telefonicky potvrdili novinářce magazinu Spectrum pracovníci knihkupectví.

Sám Jay Gallimore to později komentoval slovy:

„The question should be raised as to whether we should carry authors who position themselves against the leadership of the General Conference, and equate themselves to Luther standing up to the Pope of the medieval Catholic Church.“

„Měla by být položena otázka zda bychom měli vést autory, kteří se stavějí proti vedení Generální konference a přirovnávají se k Martinu Lutherovi v jeho vystoupení proti papežství ve středověké církvi“

George Knight sdělil novinářce magazínu Spectrum, že už asi před dvěma týdny k němu došly zvěsti o tom, že přímým důsledkem jeho přednášky na konferenci o jednotě může být zákaz jeho knih.

“This kind of activity really proves my point,” Knight said. “The conference is acting like the Medieval Church.”

„Tato aktivita skutečně potvrzuje můj bod vidění“, řekl Knight „Unie jedná podobně jako středověká církev“

Aféra skončila snad happyendem. Jak říká článek, po mnoha modlitbách a několika telefonátech, informace o zákazu zmizela ze stránek unie a knihy George Knighta se zase vrátily na police tři michiganských adventistických knihkupectví.

Celá událost netrvala ani 24 hodin a mohlo by se zdát, že to byla jenom krátka epizoda ve skoro dvousetletých dějinách církve. Její závažnost, je ale v něčem jiném, než v délce jejího trvání. Problém je v tom, že existují v naši církvi demokraticky zvolení představitelé, kteří k prosazení svého vidění Bible jsou ochotní používat svou moc. Že jsou i ochotní jednat násilně (jak jinak nazvat zákaz prodeje léty prověřených knih), aby prosadili svůj teologický názor. A tak připomínám komentář Marca Tosatti k úplně jinému článku: „Takový styl vedení lze stěží považovat za demokratický, zaměřený na dialog či kolegiální.“

Jak říkají někteří filozofové, žijeme v době postdemokratické. Únavu z demokracie a diskuze lze vysledovat v celé západní společnosti. K moci se postupně v různých státech dostávají lidé, kteří ji pomalu a nenápadně omezují za často frenetického potlesku davů (naštěstí prozatím ne všem se to líbí). Již zesnulý kazatel, br. Alois Bárta (velmi laskavý a moudrý člověk), rád říkával, že není toho mráčku z něhož by nezapršelo i na církev. Žel i v záležitosti únavy z demokracie se potvrzuje táto moudrost.

Jak jsem už naznačil, zápas o demokracii a svobodu přesvědčení v církvi není jenom záležitosti naší církve. Je to troufám si říci globální záležitost, záležitost mnoha ne-li všech denominaci či církví. Demokracii a svobodu přesvědčení nám nezajistí jenom správné zápisy v církevních řádech. Je k tomu potřeba mnohem více. Je k tomu potřeba především demokratické smyšlení těch kdo nás vedou. Protože pokud budeme v jakkoli demokratických volbách volit nedemokraticky smyšlející vůdce pak nám žádné zápisy v církevních řádech nepomohou.

https://www.firstthings.com/web-exclusi ... od-soldier
http://spectrummagazine.org/article/201 ... abc-stores
https://atoday.org/michigan-conference- ... ght-books/
http://www.adialog.eu/2017/06/george-kn ... .html#more

Pszcolka nejsi ty brácha od té adventistické operní zpěvačky Pszcolkové?


...Nedávno ve Velké Británii proběhla konference z názvem Unity 2017. Věnovala se problematice jednoty ve světle snahy vedení Generální konference naši církve o podřízení k poslušnosti těch sdružení a unii, které vyjádřily nesouhlas se současným postojem církve v oblasti vysvěcováni žen jako kazatelek. Na tuto konferenci byli pozvání zástupci mnoha unii (i naše unie tam měla svou delegaci – díky Bohu) i sdružení a také řada teologů. Mezi jinými i George Knihght, jenž tam přednesl svých 9,5 tezi (jakási nápodoba 95 tézi Martina Luthera) V nichž mezi jinými říká toto:

9.4. Současná atmosféra konfrontace v adventismu nebyla vytvořena uniemi, ale vedením generální konference a jejími nebiblickými a manipulativními postupy.
9,45. Zasedání výboru generální konference v říjnu 2017 může pomoci celosvětové církvi adventistů k rozhodnutí, zda se chce vyvíjet více k adventistické ekleziologii, nebo více směrem k římsko-katolické podobě.

(překlad http://www.adialog.eu)

Jediná správná cesta je vyvíjet se k adventistické ekleziologii, naopak vyvíjet směrem k římskokatolickým vlkům v rouše beránčím by to byla totální a maximální hloupost od jakéhokoliv adventisty.
Unie, které chtějí vysvěcovat kazatelky se asi úplně pomátli a nebo nemají pořádné chlapy kazatele. Nejdříve si vysvětí ženy kazatelky a potom bude následovat, jak je i v jiných církvích, ženy lesby kazatelky a muže homosexuály jako kazatele, kterých je plná řkcírkev. Nic nemám proti lesbám a homosexuálům, ale nemohou dělat všechno co si usmyslí a co je moc to je v Božích očích příliš a bude následovat zcela jistě spravedlivý Boží trest.

[tiki]

Na emailovú adresu slovenského združenia bola doručená podpísaná žiadosť o ich vyjadrenie ohľadne dodržiavania rovnosti práv členov v cirkvi.

V marci 2017 dostal pýtajúci sa odpoveď zo združenia, kde sa konštatovalo, že po porade s právnikom prišli k záveru, že rovnosť práv členov cirkvi je dodržaná.
Bolo mu tiež odporučené, že ak s uvedeným záverom nesúhlasí, môže sa obrátiť na Výbor únie.
Toto aj urobil a argumentáciu rozšíril o dôvody uvedené v Cirkevného poriadku:

„Cirkev adventistov siedmeho dňa prijala zastupiteľský (reprezentačný) model riadenia cirkvi, čo znamená, že autorita prislúcha celému členstvu a je vyjadrovaná prostredníctvom riadne zvolených zástupcov na všetkých organizačných úrovniach." (CP, str. 23, slovenské vydanie z roku 2016)

Ohľadne združenia sa následne hovorí: „V organizáciách so štatútom združenia spôsob zastupovania určuje ústava a vnútorné smernice.“ Nepredpokladám však, že spomenutá ústava či smernice môžu byť v rozpore s uvedeným princípom „riadne zvolených zástupcov“, ako to uvádza CP.
Nakoniec, takto to predpokladá aj autorka ďalej uvedeného citátu, kde sa píše: „Delegáti jednotlivých zborov volia činovníkov združenia.“ (8T 236.237)
V našom prípade sú však činovníci združenia volení nielen "delegátmi jednotlivých zborov", ale aj inými delegátmi, ktorí nie sú delegátmi žiadneho zboru, a ktorých v skutočnosti nik nezvolil.

Konkrétne vás teda chcem požiadať o odpovede na tieto otázky:
1. Možno delegátov podľa čl. 28 Ústavy, bod (1), písmená c), d), e), f) a g), teda kazateľov a iných zamestnancov cirkvi, považovať v zmysle Cirkevného poriadku za „riadne zvolených”?
2. Ak áno, pri akej príležitosti a akým grémiom (ktorým zborom) boli títo delegáti „riadne zvolení“ na konkrétnu konferenciu?
3. Ak nie, uvažujete do budúcnosti o zmene v zložení delegátov konferencie Slovenského združenia?

O odpovedi z Únie budeme podľa možností informovať.

Člen cirkvi, ktorý písal na združenie podnet ohľadne delegátov cirkvi, a nebol spokojný s ich odpoveďou, napísal následne podobný podnet aj na úniu. Ešte v júni dostal odpoveď, samozrejme zamietavú. Táto sa mi medzičasom dostala do rúk.
Zaujala ma tam argumentácia M. Pavlíka, predsedu únie, ktorý je pod odpoveďou podpísaný.

Položená otázka teda smerovala k tomu, či aj delegáti za kazateľov, ktorí neboli zvolení na zboroch, ale delegátmi sú z titulu svojej funkcie zamestnanca cirkvi, môžu byť považovaní za riadne zvolených, ako to vyžaduje Cirkevný poriadok na strane 23, vydanie z roku 2016.
Navyše, v CP je citovaný výrok EGW, ktorá hovorí, že „jednotliví činovníci združenia sú volení delegátmi zo zborov“ (8T 236.237) . Z toho sa dá usúdiť, že EGW nepredpokladala, že delegátmi by mal byť ak niekto iný než ten, kto bol zvolený na zbore.

M. Pavlík v tom má jasno. Napísal:
„Odpoveď na tvoju otázku, či možno pokladať všetkých delegátov za riadne zvolených, znie áno, pretože CP presne nedefinuje, že riadne zvolený delegát je len ten, kto bol zvolený členským zhromaždením zboru. Prakticky by sa dalo povedať, že delegáti zastupujúci oblasť alebo inštitúciu majú ešte silnejší mandát, pretože boli zvolení na ďalšiu konferenciu nepriamo (ex officio) vyšším orgánom než je členské zhromaždenie zboru, čo je konferencia združenia.“

K tomu by som mal tri poznámky:

1. Myšlienka o „silnejšom mandáte“ delegátov vyslaných združením (t.j. zamestnancovi cirkvi: kazateľov, vedúcich oddelení a pod.) je úplne nová a originálna, nenájdete ju ani v CP ani v iných dokumentoch GK.
Toto podivné tvrdenie našej únie je dôkazom, že nevie dostatočne vysvetliť účasť delegátov zo združenia a únie na základe CP alebo ústavy, ale musí si vymýšľať vlastné dôvody, ktoré by asi neprešli ani na GK.
Ak by sme túto Pavlíkovu perlu dotiahli do detailov, tak by sme museli konštatovať, že delegáti zo zborov vlastne znižujú úroveň volieb, lebo majú len nižší mandát. Ideálne by teda asi bolo, ak by tam vôbec neboli, a delegátmi by boli len tí, ktorých tam zo svojich radov dosadí združenie, prípadne únia. (Nepochybujem o tom, že vedenie by takýto stav len uvítalo.)
Toto je ale v priamom protiklade s tým, čo o voľbách píše EGW. Ona píše: len delegáti zo zborov; Pavlík píše: delegáti zo zborov majú slabý mandát, lepší sú zamestnanci.

2. M. Pavlík píše, že „delegáti at large (zastupujúci oblasť alebo inštitúciu) majú ešte silnejší mandát, pretože boli zvolení na ďalšiu konferenciu nepriamo (ex officio) vyšším orgánom než je členské zhromaždenie zboru, čo je konferencia združenia“.
M. Pavlík síce pripúšťa, že ich delegáti z vedenia boli zvolení len nepriamo, to mu ale nebráni považovať ich voľbu za riadnu, a dokonca ešte zo silnejším mandátom.
Toto jeho tvrdenie považujem za urážku týchto delegátov ako aj všetkých zborov. Oni totiž urobili všetko čo mohli a mali.
CP hovorí známy fakt, že „členské zhromaždenie najvyššou autoritouna úrovni zboru“.
Delegáti zo zborov majú teda najvyšší možný mandát. Ak to únii nestačí, môže sa to robiť tak, že delegátov zvolených na zboroch môže ešte raz hlasovaním potvrdiť aj výbor únie. Pôjde síce o formálny krok, ale aspoň im nebude môcť predseda únie vyčítať slabý mandát. (Znovu opakujem, že pre EGW je mandát členského zhromaždenia jediný dostatočný mandát.)

3. Pokiaľ ide o „silnejší mandát“ delegátov zo združenia a únie, je pravdou, že boli zvolení konferenciou združenia. Ale pri ich voľbe (za kazateľov, za funkcionárov, za vedúcich oddelení, za členov výboru únie, ...) nikto výslovne neoznamuje, že táto voľba sa vzťahuje aj na funkciu delegáta, ktorú bude dotyčný možno vykonávať o štyri roky (t.j. v dobe, keď mu práve bude končiť funkčné obdobie).
Aby sa Pavlíkov názor aspoň trochu priblížil realite, malo by sa toto pri každej konferencii výslovne vyhlásiť. (Ale ani tak by som nesúhlasil s tým, že ide o delegáta riadne zvoleného zborom.)
Okrem toho, človek sa môže za štyri roky dosť názorovo posunúť, aj nie celkom správnym smerom. Preto sa na zboroch volí delegát aktuálne, t.j. len pár týždňov pred konferenciou. Delegáti vedenia sú však volení nielen bez výslovného oznámenia, ale dokonca štyri roky pred konferenciou, kde majú byť delegátmi. A ani nie je isté, že delegátmi naozaj aj budú, lebo nie všetci zamestnanci cirkvi sa delegátmi aj stanú. Záleží od z únie, koľko miest im na konkrétnu konferenciu pridelí.
Čo to teda je, ak nie „delegát z titulu svojej funkcie“? Presne toto však CP na strane 65 zakazuje! Tam sa výslovne píše, že „Nikto nie je delegátom z titulu svojej funkcie“.

Záver: Je evidentné, že naši predstavitelia, na združení či na únii, robia všetko preto, aby udržali počet delegátov zo zborov na pre nich únosnej miere. T.j. aby všade mali dostatok „svojich“ ľudí, ktorí budú istiť, aby sa veci diali tak, ako si praje pár ľudí tam hore. A neštítia sa kvôli tomu priamo odporovať Cirkevnému poriadku (ktorý si, v určitom zmysle, vlastne napísali sami) a vymýšľať hlúpe dôvody na obhajobu svojich názorov.
Život cirkvi na Slovensku sa za súčasných podmienok neriadi názorom väčšiny z 2000 členov, ale hlavne názorom väčšiny z 30 či 40 tých hore. (Samozrejme, už im nevadí, že tých 2000 členov sa im skladá na platy a iné sociálne istoty.)
Cirkev sa nepohne ďalej, kým sa toto nezmení. A mrzí ma, že ani M. Pavlík nie je schopný prispieť k tomuto procesu. Nuž, dobrá funkcia a doživotná gáža sú asi silnejšie než zmysel pre spravodlivosť. Aj v kresťanstve.

[Milan]

Vznik mandátu pro konference sdružení a Unie určuje jednací řád. Ten dostávají všichni delegáti, a pokud se s ním neseznámí, nemusí jim být zřejmé, jak to bude s mandáty těch, které volí, při následující konferenci. Nikdo samozřejmě není ukrácen v právu navrhnout změnu jednacího řádu, prosadit ji jako téma ve sboru (reprezentuje přece názor cca 2200 řádných členů!) a podat podnět ke konferenci Slovenského sdružení, aby na konferenci Unie navrhla úpravu příslušné pasáže, případně jej jako řádný delegát obhajovat a v souladu s vůli většiny jej prosadit…

Každá strana má však i druhou minci. Jak zaručíme, že demokratickou volbou nebude zvoleno ještě více kazatelů a vedoucích oddělení, nebo institucí, v poměru ke členům, než je tomu dnes? Jsou to přece poměrně činorodí lidé, zkušení, požívající respektu u nemalého počtu členů. Při „prosté volbě“ nemůžeme sborům nadiktovat-vy nesmíte vyslat kazatele, protože to udělal i sousední sbor a už je to přes limit poměrného zastoupení. Nebo snad ano?
Proč se v diskuzi o demokracii bavíme stále dokola o zastoupení kazatelů a nekazatelů, zaměstnanců a nezaměstnanců a zcela pomíjíme charakterové vlastnosti, mravní integritu, hloubku a odvahu víry, zkušenost s vedením a pracovní výsledky, názory na témata, která církev limitují, důrazy a výhled do budoucnosti…proč nás netrápí, že na konferenci je do určité služby navržen vždy jen jeden kandidát a kromě těch, kteří jej znají, nikdo jiný neví, jaké má priority, jaké má cíle, co o daném oboru ví, jaké spolupracovníky si vybere, jak bude komunikovat s ostatními…Proč nás netrápí efektivita jednání, nahuštěný program, vypjatá atmosféra, která nemusí být dobrým prostředím k naslouchání a promýšlení názorů těch druhých…
Mám za to, že současné vedení Unie (i Českého sdružení) udělalo hodně pro to, aby se organizační záležitosti zlepšily.
Ale konference nejsou jen o organizaci a plánování. Jak zachytit „vánek Ducha“, jak být otevřený k prožívání víry „těch druhých“, jak rozpoznat věci podstatné a malicherné a projevit moudrost…
Zkuste poradit, jak se „Boží přitakání lidskému úsilí“, případně „Boží vedení“ dá zajistit demokratickou volbou delegátů…

[Ref33]

M. Pavlík v tom má jasno. Napísal:
„Odpoveď na tvoju otázku, či možno pokladať všetkých delegátov za riadne zvolených, znie áno, pretože CP presne nedefinuje, že riadne zvolený delegát je len ten, kto bol zvolený členským zhromaždením zboru. Prakticky by sa dalo povedať, že delegáti zastupujúci oblasť alebo inštitúciu majú ešte silnejší mandát, pretože boli zvolení na ďalšiu konferenciu nepriamo (ex officio) vyšším orgánom než je členské zhromaždenie zboru, čo je konferencia združenia.“

Nebol by žiadny problém, ak by cirkev jasne zadefinovala, že jej funkcionári nie sú volení členstvom, ale dosadzovaní zhora. Nebolo by to nič neobvyklé, tak to funguje aj v najväčších cirkvách. Je to tak, a ich členovia to akceptujú. Nik tam ale netvrdí, že všetci členovia majú rovnaké práva a že predstavitelia cirkvi sú volení členstvom.

Vedúci funkcionári v CASD ale chcú dve navzájom si odporujúce veci: Mať dianie v cirkvi plne pod kontrolou, a súčasne vytvárať dojem, že ide o plne demokratickú, zdola riadenú organizáciu.
A to je ťažké.

Cirkev musí vynakladať veľké úsilie, aby pred členmi vytvárala dojem, že to, čo sa v cirkvi deje, je ich vôľa a ich voľba. V skutočnosti však musia zložito kalkulovať s tým, koľko svojich ľudí musia dostať pod rôznymi zámienkami do rôznych pozícií, aby výsledok bol kontrolovateľný. Tých ľudí nesmie byť priveľa, aby to nebilo príliš do očí, a ani primálo, aby nebolo riziko, že sa veci vymknú spod kontroly.
Potom dochádza k paradoxom, aké sa riešia v tomto príspevku.

Pavlíkova téza o silnejšom mandáte "našich ľudí" je len smutnou ukážkou toho čo sa stane, keď vedenie už svoje lavírovanie nezvláda a nie je schopné pochopiteľne vysvetliť svoje správanie.
Pre mňa je to jasné priznanie toho, ako sa veci v skutočnosti majú.

[Hosť]

Br. Pavlík na svojom FB (https://www.facebook.com/otevrenydiar/) uverejnil správu zo zasadania GK, kde sa práve nachádza. Opisuje tam nedemokratické, ba priamo totalitné praktiky nášho súčasného vedenia:
Je za nami predposledný deň v USA, dnes sme na výbore Generálnej konferencie otvorili najdiskutovanejší bod tohtoročnej agendy. Išlo o návrh, na základe ktorého by každý jeho člen musel od budúceho výboru podpísať dokument, v ktorom by (zjednodušene povedané) svojím podpisom vyjadril ochotu dodržiavať smernice a rozhodnutia GK (ide predovšetkým o rozhodnutie, ktoré nedovoľuje ordinovať ženy). V prípade nepodpísania by prišiel o hlasovacie právo a možnosť zapojiť sa do diskusie. Pre zástupcov európskych krajín nepredstaviteľné a pripomínajúce praktiky režimov minulého storočia, pre niektorých cesta, ako prispieť k jednote. Presné znenie tohto štrnásťstránkového dokumentu sme dostali do rúk až pri dnešnom rokovaní, čo debatu o ňom komplikovalo a zneprehľadňovalo. Diskusia ukázala predovšetkým slabiny dokumentu, nedotiahnutý proces jeho prípravy a vyvstali znepokojujúce otázky, ktoré s tým súvisia (napr. nie je to v rozpore s ústavou GK vziať niekomu právo hlasovať?). Práve toto zrejme najviac prispelo k záverečnému rozhodnutiu delegátov vrátiť tento návrh komisii, ktorá ho pripravila, a odložiť diskusiu k nemu (a jeho prípadné prijatie/odmietnutie) na budúce zasadnutie výboru GK v Battle Creek v roku 2018. Pozitívne je, že väčšina delegátov návrh na prijatie takého dokumentu odmietla.

Samozrejme súhlasím s jeho názormi v tomto bode, avšak súčasne vyjadrujem prekvapenie, že mu nevadí, ako nedemokraticky prebiehajú konferencie, hlasovania a voľby v našom združení či únii (pozri toto diskusné vlákno).
Pripadá mi to od neho pokrytecké, dvojtvárne. Ak je on osobne na vrchole pyramídy (teda tu u nás), nevadí mu potláčanie inak deklarovaných práv bežných členov a zborov. Ale ak je on predmetom útlaku a na vrchole sú iní, tak sa búri, nesúhlasí a tvári sa ako zástanca členských práv. Prosím ťa teda, br. Pavlík, aby si aspoň takto bojoval aj za hlasovacie práva členov cirkvi tu na Slovensku (či v Čechách).