Zázračné uzdravenie alebo sila zámeru ?

[John 3:16]

"Nám preplo a priznám sa mne tiež a uveril som Adventistom. "

Takto to fungovalo vždy. A nejedná sa len o adventistov.

[Lída Rohalová]

Koľko nových členov pokrstia malé cirkvi Adventisti, Jehovisti, Apoštolský za rok ? 100 ? 200 ? 300 ? Nevieme. Koncoročné bilancovanie to určite prezradia. A čo si myslíte koľko príbuzných tých pokrstených ľudí ťažko ochorie alebo predčasne zomrie? Psychická trauma rodiny spôsobená konvertovaním člena rodiny do inej cirkvi máva fatálne následky. Títo ľudia prežívajú smútok, trápenie, depresie, zlosť ktoré prerastú za niekoľko rokov v ťažké auto imunitné choroby, niekedy alkoholizmus, alebo predčasná smrť. Niekedy to ani nezbadáte lebo ten človek vás má rád a preto sa zdá že mu to nevadí až naraz zomrie. Tak ak ste stali Jehovistom Adventistom 20-30 rokov dozadu, začnite bilancovať a napíšte si zoznam ľudí z vašej rodiny ktorý zomreli napíšte si vek, aké mal ťažkosti. Pokojne to môžeme nazvať nevedomá genocída vlastných príbuzných. Vôbec sa nedivím aký majú prístup ku konvertovaniu na blízkom východe alebo v oriente, jednoducho vás zabijú. Keby tak neurobili zomreli by oni.
Samozrejme nechcem aby ste mali nejaké výčitky, také sú totiž prírodné zákony.
Keď je niekto najedený niekto je hladný alebo zjedený.
Keď je niekto bohatý niekto je musí byť chudobný.
Keď je niekto šťastný niekto je nešťastný.

Pokud člověk konvertuje, v drtivé většině svoji volbu pečlivě zvažuje právě z ohledu na rodinu a příbuzenstvo. Konvertita zpravidla nebývá člověk, který neví, co z rozmaru dělat a tak si řekne, že konvertuje. Jsem dvojnásobný konvertita, a v budoucnosti zřejmě trojnásobný, protože zvažuji, ke kterému společenství se připojím členstvím, a doufám, že už natrvalo.

Konverze je velmi zajímavé téma, dalo by se o něm psát na několika stranách.

Moje první konverze nikoho nebolela, protože jsem katolickou víru nepraktikovala, ani moje rodina ne, v kostele mě neznali, a tak jsem jen poslala na faru dopis s žádostí o ukončení členství.

Druhá konverze od adventismu byla obtížnější, protože jakákoli konverze za sebou nechá negativní emoce. Některé emoce nemusí být vyřešené ani po letech. Proto stále apeluji, abychom se v církvích učili s emocemi pracovat, byla by to užitečná práce.

Místo přemýšlení o "genocidě vlastního příbuzenstva" bych se zaměřila na genocidu křesťanů ve světě, kterou provádí z velké části ateistické režimy. Ale jinak má v tomto případě pravdu log, že konverze se často neobejde bez následků. V některých případech konverze není tak dramatická.

Přírodní zákony fungují, ale stejně tak fungují duchovní zákony. Mnozí si ani neuvědomují, že mohou být ovlivněni dědičnou kletbou, prokletím, nebo se ten člověk proklel sám. Z toho jsou také fatální nemoci. Toto vlákno uvažuje, zda je možné zázračné uzdravení, nebo je to spíš síla záměru. Zázračné uzdravení je možné a stává se i v ČR, SR. Sama mám čerstvou zkušenost s touto věcí, ale to nebudu vypisovat na skeptickém webu (to není výčitka), to píšu velmi zkráceně jinde.

Toto vlákno obsahuje některé zajímavé podněty, na které bych ráda reagovala. Ale teď čekáme návštěvu konvertity z jiné církve

[ambassador]

Máš tu doposial 1122 príspevkov obhajujúcich adventizmus, teraz je sobota a namiesto toho sedíš v lavici nepočúvaš kázeň a diskutuješ na fóre. To sa mi nepáči

To, že jsi prožil nějakou tragedii nebo zklamání tě možná vede do jiného typu izolace a zahleděnosti

Tak toto je úžasné ako krásne si opísal adventizmus, izolovaný a zahladený do seba. Ale nevyčítam ti to, každá denominácia ked chce prežiť musí si hladieť svojich dogiem. Ináč to nejde. Kazatelia musia svojim ovečkám rozprávať ako len naša cirkev má pravdu. Akonáhle by zapochybovali a povedali by, no nemáme síce úplnú pravdu ale dalo by sa to takto zdôvodniť, vtedy by nastal koniec a CASD by sa rozpŕŕchli ako vrabce.

A chod radšej počúvať kázeň lebo je sobota 11,50 hod. a ty tráviš sobotu pri PC a to sa bohu nepáči.

Už jsem tu na takový komentář jednou odpovídal. nebudu se opakovat.
Ti co nevědí, jak odpovědět a zůstat vítězem, zpravidla zaútočí na to místo
o kterém neví vůbec nic.
U tebe je to tak, že jsi zaútočil na to co tebe samého postihlo. Sice jinak, ale přece.
Bůh ti buď milostiv.

To co sa tobě nepáčí, to sa može páčit Bohu.

[Rastislav]

Bez komentáru.

[Milan]

Kazatelia musia svojim ovečkám rozprávať ako len naša cirkev má pravdu. Akonáhle by zapochybovali a povedali by, no nemáme síce úplnú pravdu ale dalo by sa to takto zdôvodniť, vtedy by nastal koniec a CASD by sa rozpŕŕchli ako vrabce.

. Existuje "pravda" a "Pravda". Ta první je vázána na "majitele". Ta druhá činí lidi svobodné.

A chod radšej počúvať kázeň lebo je sobota 11,50 hod. a ty tráviš sobotu pri PC a to sa bohu nepáči.

Jak vidno, polední horko některým myšlenkám nesvědčí ...

[Milan]

"Nám preplo a priznám sa mne tiež a uveril som Adventistom. "

Nevím, zda je to zkušenost více "bývalých adventistů". Moje zkušenost: Uvěřil jsem Bohu v prostředí CASD. S lítostí vzpomínám na blízké lidi, kteří při odchodu od Adventistů ztratili perspektivu Božího království, víru v Boha i cestu následování Jeho Syna.

[Lída Rohalová]

Vôbec sa nedivím aký majú prístup ku konvertovaniu na blízkom východe alebo v oriente, jednoducho vás zabijú. Keby tak neurobili zomreli by oni.

V těchto krajinách se "láme chleba". Křesťanství se tam rychle šíří. Životy těchto lidí jsou ohroženy, jelikož za vlastnictví Bible je trest smrti. Křesťané neřeší podružné věci, protože na to nemají čas. Pro Pána Ježíše jsou ochotni položit život a často se tak stává. Muslimové v současné době zažívají zjevení a vidění a obracejí se k Bohu. Nejmarkantněji je to zdokumentováno v oblastech, kde je těžký přístup k Bibli.

Před nedávným časem jsme mohli slyšet o vraždění koptských křesťanů, Islámský stát zveřejnil video. Neviděla jsem to, protože nebudu podporovat tento "stát". Zajímavé jsou výpovědi matek těchto podřezaných křesťanů. Vražda syna je vysoce traumatická záležitost, některé matky budou potřebovat nejen Boží, ale i lidskou pomoc. Jedna z matek vypovídala, že pár dní dopředu jí bylo zjeveno, že její syn bude zavražděn. Po celou dobu prožívala hluboký vnitřní pokoj, který je nadpřirozený. Když pak k této události došlo, matka prohlásila, že pokud by její syn "odvolal", nemohli by si ho už vážit. Takových matek tam bylo více. Bůh je v této nelehké době a smutku nad ztrátou dětí potěšoval.

Možná bychom v Evropě rádi viděli "více zázraků" a působení Boží moci, ale to je spojeno s obětí. Jakmile se křesťanství začalo rychle šířit, znásoboval se i odpor vůči němu. Rádi bychom měli dar proroctví, uzdravování, zažívali víceméně nadpřirozené projevy Boží moci ve větší míře, než je v Evropě obvyklé. Ovšem je třeba počítat s tím, že kdo má např. dar proroctví, bude procházet "těžkou a suchou pouští duše", lidé mu nebudou vždy tleskat. Kdo má dar uzdravování, bude na telefonu dnem i nocí, soukromí žádné. A tak by se dalo pokračovat dále. Služba je dobrovolná oběť. Děkujme Bohu za každého služebníka, který slouží v jakékoli oblasti služby. Je lákavé "stát v přední linii", smět ovlivňovat lidi "z kazatelny", vyučovat atd. Takový člověk je vidět a to může přinášet jistá úskalí. Existují ale i "nenápadné" služby, které nikdo nevidí, např. péče o blízkou dlouhodobě nemocnou osobu. Možná to nevidí lidé, ale vidí to Bůh.

Tak abych se vrátila ke konvertitům ke křesťanství v těchto zemích: Největší sílu vidím v tom, že se často za ty, kteří je zabíjejí, modlí slovy: "Otče, odpusť jim, neb nevědí co činí".

[Lída Rohalová]

Proč stále přetřásáte a obviňujete jen oblast náboženství - vlastně na někoho (něco) musíte svést svoje životní trampoty? V příběhu Adama a Evy je velmi trefně představeno svalování viny na druhého a v konečném pořadí na Boha. Ten příběh se neustále opakuje , jen "herci" se mění, prostředí, kultura, ale Bůh zůstává, jako ten poslední na kom se jednotlivci "vyvrší".

Že na Boha svádějí vinu lidé věřící, mě nepřekvapuje. Překvapuje mne spíše to, že na Boha svalují vinu lidé nevěřící, kteří v Něho nevěří, to je zajímavý jev. Adam s Evou svedli na Boha vinu jako první, Job pro slovíčka také daleko nechodil, lidé v různých biblických i dnešních dobách se ptají: "Bože, proč?" Legitimní otázka. Jenže málokdy je na ni odpověď, a tak zbývá pouze víra, vždyť vírou lidé "přemáhali svět". V koncentračním táboru se objevil nápis: "Věřím v Boha, i když mlčí." Jeden kněz se ptal Boha, když čekal s ostatními v řadě na popravu: "Bože, kde jsi?" A Bůh mu odpověděl: "Jsem zde a čekám v řadě."

[Lída Rohalová]

"Nám preplo a priznám sa mne tiež a uveril som Adventistom. "

Nevím, zda je to zkušenost více "bývalých adventistů". Moje zkušenost: Uvěřil jsem Bohu v prostředí CASD. S lítostí vzpomínám na blízké lidi, kteří při odchodu od Adventistů ztratili perspektivu Božího království, víru v Boha i cestu následování Jeho Syna.

Svou zkušenost bych takto nehodnotila. V Boha jsem uvěřila skrze adventisty. Svůj čas v této církvi beru jako počátek života s Bohem. Vždyť Bůh chce oslovovat všechny denominace. I do CASD se dostává "vanutí Ducha". Mezi některými jednotlivci je to obvzlášť znatelné. Není to tak, že tam někde na počátku mého věření bylo všechno špatně a v jiné církvi je všechno dobře. Jsou věci, kvůli kterým jsem odešla, ale to byl začátek duchovní pouti. Nemá smysl zabývat se tím, co by bylo, kdybych uvěřila třeba u letničních, baptistů nebo já nevím skrze koho. Je potřeba na dobré věci vzpomínat, a špatné nebagatelizovat. Určitě všem adventistům, kteří mi stáli věrně po boku při naší společné pouti do Božího království, patří velké díky.

[Rastislav]

Budem úprimný. Obdivujem ludí ktorý si myslia že práve ten ich Boh to ich náboženstvo je to pravé. Ja sa tomu teraz ale vôbec neposmievam fakt je to úžasné. Mám aj nejakých priatelov z iných krestanských cirkví a aj nekrestanských a ten úprimný boj za toho svojho Boha je úžasný. Naštastie je to boj slovný, v nedávnej minulosti tie boje a vojny za toho svojho boha mali fatálne následky. Milióny ludí už zomrelo len preto že išli bojovať za svoho Boha. Nevieš či sa máš smiať alebo plakať.

Škoda že sme odbočili od hlavnej témy - otázky ktorá znela : Keď sa modlím (meditujem) za uzdravenie a uzdravím sa, bol to Boh alebo to bola sila zámeru ? Viem že ja tú odpoved nenájdem. Psychológovia, neurológovia, teológovia, biológovia, všetci podvedome tušia že je tam vela nepoznaného a zostane to nepoznené aj pre nás.