Konec Zákona je Kristus k ospravedlnění
Napísané: 06 Júl 2020, 12:25
Konec Zákona je Kristus k ospravedlnění
Řím 10:4 Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.
V úvodním verši máme dva pojmy, které potřebují vysvětlení: KONEC ZÁKONA
JE KRISTUS, a OSPRAVEDLNĚNÍ VĚŘÍCÍCH.
Z pouhé citace bychom mohli usoudit, že smrt a vzkříšení Pána Ježíše ukončila zákon. Ovšem, kde není zákon, není třeba uvažovat o spravedlnosti, protože spravedlnost je především bezúhonnost před zákonem. Kde není zákon není třeba spravedlnosti? Máme tedy rozpor, JE PLATNÝ ZÁKON nebo není PLATNÝ ZÁKON? Pán Ježíš řekl: „Nepřišel jsem rušit zákon, ale naplnit“(Mat 5,17). Kdybychom po příkladu některých společenství tvrdili, že naplnit znamená odstranit, otázka je nevyřešená. „Konec zákona“ je také vykládán tak, že Kristem skončil zákon. To nám opět nepomůže.
„Konec zákona je Kristus“ znamená, že víra a odevzdání svého vlastního JÁ, do naprosté závislosti na Bohu a Ježíši Kristu je vlastním naplněním zákona, protože Pán Ježíš svým Duchem nás povede k naprostému plnění zákona. A jeho činnost je znásobená tím, že jsme přijali vírou, že jediné trvalé vztahy jsou láska k Bohu (Miluj Boha svého z celého srdce svého, z celé mysli své, z celé síly své) a lásky k bližním (a bližního svého jako sebe samého) a dnes a denně prosíme, aby Bůh nás svým Duchem a Duchem svého Syna k tomu změnil a uzpůsobil. Životem podle vzoru a učení Ježíše, v jeho lásce, která se uskuteční v životě jeho následovníků (v naprosté poslušnosti a odevzdanosti) je vlastně naplněn vlastní smysl zákona, a tím KONEC ZÁKONA JE KRISTUS.
Malou dodatečnou otázkou je „zákon“. Máme starý zákon (starou smlouvu), nový zákon (novou smlouvu), máme základní zákon DESATERO, máme shrnutí zákona (Mat 22,40). Jedni zrušili „Mojžíšův zákon“ a tím DESATERO, protože celý křesťanský svět odpočívá v neděli a sobota se jim jaksi nehodí. Jsou na to „teologické tlustospisy“. Žel, jen Pán Ježíš se o tom nikde nezmínil. Tak si musejí pomáhat nejrůznějšími výmluvami: Od milosti, přes vzkříšení v neděli, důkazem, že je zmíněno, že se první křesťané scházeli v neděli (mimořádně, protože Pavel chtěl v pondělí odcestovat (Sk 20,7 Tedy první den po sobotě, když se učedníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří odejít, i prodlil řečí až do půlnoci.) Všimněte si, skutečnost, že se sešli první den po sobotě je zdůrazněna jako běžný zvyk a druhá část věty, důvod, že Pavel chtěl v pondělí odcestovat, se neuvádí. Slovo Pána Ježíše, že Syn člověka je Pánem nad sobotou (Mk 2,27.28) je zamlčováno. Jak jsem již dříve v krátkých poznámkách se zmínil, DESATERO je jen slabým rozvedením ZÁKONA LÁSKY. Považovat Boží slovo za omezení života křesťana je hlubokým znevážením nabídky Boží lásky, která se táhne dějinami. Pro trvalý život v novém společenství na nové Zemi nemohou existovat jiné vztahy než vztahy lásky. Kdo to ještě nepochopil, tak se zcela míjí cíle spasení.
Zbývá nám OSPRAVEDLNĚNÍ VĚŘÍCÍCH. Mnoho křesťanů se domnívá, že jsme ospravedlnění milostí tzn. kdo uvěří v Ježíše Krista je již ospravedlněn, nemá žádný hřích a už má spasení v kapse, ba dokonce pojistku, že to jinak být nemůže. Jak mnohý čtenář jistě již poznal, je OSPRAVEDLNĚNÍ proces přeměny následovníků Krista, jejich povah, chování, vyjadřování, životního stylu podle vzoru Pána Ježíše. OSPRAVEDLNĚNÍ je proces k dosažení naprosté bezúhonnosti před zákonem. Zákon lásky má hlubší a širší dosah a zasahuje celý život, zatímco DESATERO ve svém hraničním vyjádření by pro mnohého mohlo být útěchou, že přece to všechno plní a Pán Ježíš při svém posledním rozdělení k tomu musí přihlédnout. Doporučuji se zamyslet nad dvěma podobenstvími (Mat 25) a to o deseti pannách a rozdělení věřících na dvě skupiny. Pointa podobenství o deseti pannách není v oleji, jak mnozí vykládají, ale v závěrečných slovech: NEZNÁM VÁS. Olej je pouze znakem pečlivosti přípravy právě ve spojení s Ježíšem při přípravě na svatbu Beránkovu. Další podobenství rozděluje ty, kteří pomáhali a projevovali své milosrdenství kdekoliv a komukoliv se naskytla příležitost, zatímco jiní rozlišovali mezi tím, komu a co dávat.
Přeji vám všem, abychom pochopili správně slova Písma a jednou slyšeli to krásné pozvání: „Pojďte požehnaní Otce mého, přijměte v dědictví království vám připravené od ustanovení světa…“
Kurt Müller
Řím 10:4 Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.
V úvodním verši máme dva pojmy, které potřebují vysvětlení: KONEC ZÁKONA
JE KRISTUS, a OSPRAVEDLNĚNÍ VĚŘÍCÍCH.
Z pouhé citace bychom mohli usoudit, že smrt a vzkříšení Pána Ježíše ukončila zákon. Ovšem, kde není zákon, není třeba uvažovat o spravedlnosti, protože spravedlnost je především bezúhonnost před zákonem. Kde není zákon není třeba spravedlnosti? Máme tedy rozpor, JE PLATNÝ ZÁKON nebo není PLATNÝ ZÁKON? Pán Ježíš řekl: „Nepřišel jsem rušit zákon, ale naplnit“(Mat 5,17). Kdybychom po příkladu některých společenství tvrdili, že naplnit znamená odstranit, otázka je nevyřešená. „Konec zákona“ je také vykládán tak, že Kristem skončil zákon. To nám opět nepomůže.
„Konec zákona je Kristus“ znamená, že víra a odevzdání svého vlastního JÁ, do naprosté závislosti na Bohu a Ježíši Kristu je vlastním naplněním zákona, protože Pán Ježíš svým Duchem nás povede k naprostému plnění zákona. A jeho činnost je znásobená tím, že jsme přijali vírou, že jediné trvalé vztahy jsou láska k Bohu (Miluj Boha svého z celého srdce svého, z celé mysli své, z celé síly své) a lásky k bližním (a bližního svého jako sebe samého) a dnes a denně prosíme, aby Bůh nás svým Duchem a Duchem svého Syna k tomu změnil a uzpůsobil. Životem podle vzoru a učení Ježíše, v jeho lásce, která se uskuteční v životě jeho následovníků (v naprosté poslušnosti a odevzdanosti) je vlastně naplněn vlastní smysl zákona, a tím KONEC ZÁKONA JE KRISTUS.
Malou dodatečnou otázkou je „zákon“. Máme starý zákon (starou smlouvu), nový zákon (novou smlouvu), máme základní zákon DESATERO, máme shrnutí zákona (Mat 22,40). Jedni zrušili „Mojžíšův zákon“ a tím DESATERO, protože celý křesťanský svět odpočívá v neděli a sobota se jim jaksi nehodí. Jsou na to „teologické tlustospisy“. Žel, jen Pán Ježíš se o tom nikde nezmínil. Tak si musejí pomáhat nejrůznějšími výmluvami: Od milosti, přes vzkříšení v neděli, důkazem, že je zmíněno, že se první křesťané scházeli v neděli (mimořádně, protože Pavel chtěl v pondělí odcestovat (Sk 20,7 Tedy první den po sobotě, když se učedníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří odejít, i prodlil řečí až do půlnoci.) Všimněte si, skutečnost, že se sešli první den po sobotě je zdůrazněna jako běžný zvyk a druhá část věty, důvod, že Pavel chtěl v pondělí odcestovat, se neuvádí. Slovo Pána Ježíše, že Syn člověka je Pánem nad sobotou (Mk 2,27.28) je zamlčováno. Jak jsem již dříve v krátkých poznámkách se zmínil, DESATERO je jen slabým rozvedením ZÁKONA LÁSKY. Považovat Boží slovo za omezení života křesťana je hlubokým znevážením nabídky Boží lásky, která se táhne dějinami. Pro trvalý život v novém společenství na nové Zemi nemohou existovat jiné vztahy než vztahy lásky. Kdo to ještě nepochopil, tak se zcela míjí cíle spasení.
Zbývá nám OSPRAVEDLNĚNÍ VĚŘÍCÍCH. Mnoho křesťanů se domnívá, že jsme ospravedlnění milostí tzn. kdo uvěří v Ježíše Krista je již ospravedlněn, nemá žádný hřích a už má spasení v kapse, ba dokonce pojistku, že to jinak být nemůže. Jak mnohý čtenář jistě již poznal, je OSPRAVEDLNĚNÍ proces přeměny následovníků Krista, jejich povah, chování, vyjadřování, životního stylu podle vzoru Pána Ježíše. OSPRAVEDLNĚNÍ je proces k dosažení naprosté bezúhonnosti před zákonem. Zákon lásky má hlubší a širší dosah a zasahuje celý život, zatímco DESATERO ve svém hraničním vyjádření by pro mnohého mohlo být útěchou, že přece to všechno plní a Pán Ježíš při svém posledním rozdělení k tomu musí přihlédnout. Doporučuji se zamyslet nad dvěma podobenstvími (Mat 25) a to o deseti pannách a rozdělení věřících na dvě skupiny. Pointa podobenství o deseti pannách není v oleji, jak mnozí vykládají, ale v závěrečných slovech: NEZNÁM VÁS. Olej je pouze znakem pečlivosti přípravy právě ve spojení s Ježíšem při přípravě na svatbu Beránkovu. Další podobenství rozděluje ty, kteří pomáhali a projevovali své milosrdenství kdekoliv a komukoliv se naskytla příležitost, zatímco jiní rozlišovali mezi tím, komu a co dávat.
Přeji vám všem, abychom pochopili správně slova Písma a jednou slyšeli to krásné pozvání: „Pojďte požehnaní Otce mého, přijměte v dědictví království vám připravené od ustanovení světa…“
Kurt Müller