A ČO S TÝM?

EGW napísala veľa nebiblických tvrdení. (Nebudem sa v tomto článku zaoberať jej protibiblickými tézami, teda takými, čo sú v priamom rozpore s nejakým biblickým textom, ale len takými, ktoré Biblii priamo neodporujú). Aby ich urobila prijateľnými, zaviedla si svoje vlastné kritérium "pravdivosti", ktoré znie:
"Svedectvá nikdy neodporujú Biblii. ... Študujte ... svedectvá, lebo tie nikdy Jeho Slovu neodporujú." (Letter 106, 1907)

V súlade s tým sa v učení adventistov objavila téza "Neskorší prorok nesmie protirečiť predošlým svedectvám" (Adventisti siedmeho dňa veria, 17. kapitola Dar proroctva). Nevyžaduje sa teda súhlas nových téz s Bibliou, stačí neprotirečenie.
Na základe toho cirkev môže akceptovať akýkoľvek výrok EGW, ktorý nie je v priamom rozpore s nejakým textom Písma.

Povedzme si rovno, je to blbosť. Keby napríklad niekto tvrdil, že Peter mal tri uši, alebo že Ezechiel vynašiel vrtuľník, podľa tohto kritéria by sme to museli považovať za pravdu (lebo nikde v Biblii nie je napísané, že Peter mal presne dve uši, alebo že Ezechiel nevynašiel vrtuľník).

Samozrejme existujú "neškodné" nebiblické fakty z pera EGW, ktoré pre nás nemajú žiadny praktický význam. Napr. keď komentovala Mat 6,28, napísala: "Ježiš ukázal na kvety v sviežej rannej rose ... " (MB99).
V Biblii sa nič nepíše o tom, že tam vtedy boli kvety v rose. Možno boli v rose, možno boli bez rosy, ale to je každému jedno. Nemá to vplyv na našu vieru (aspoň dúfam).

Ale sú aj závažnejšie veci, ktoré EGW tvrdí, a ktoré nie sú v Biblii zmienené, a pritom majú vplyv (aj veľký) na tvorbu vierouky cirkvi.
Nijako si ich nemôžme overiť, lebo v Biblii sa o tom nič nepíše, ale veríme im, lebo "neodporujú Biblii".

Treba povedať, že Biblii nie je tento prístup vlastný.
Príklad z Nového zákona: Po Ježišovom nanebovstúpení sa náboženská situácia vo svete veľmi zmenila (hlásanie evanjelia pohanom, skončenie platnosti aspoň niektorých židovských zákonov, ...), takže by nebolo až také divné, ak by evanjelisti hlásali niečo, čo sa nedá doložiť z vtedajšej Biblie. Ľudia by si síce nemohli ich tvrdenia overiť, ale evanjelisti by sa mohli odvolávať na svoju autoritu a vedenie Duchom, čo by sa možno dalo akceptovať.
Ale takto to nefungovalo.
Keď Pavel zvestoval svoje posolstvo v Berei, jeho poslucháči "každý deň skúmali Písmo, či je to naozaj tak." Skutky 17,11.
Keby si niečo nemohli overiť, bol by to problém. Mohli by Pavla podozrievať, že si vymýšľa.
Evanjelium je však dôveryhodné, dá sa Písmom overiť, aj keď je novozákonná doba.

No v našej cirkvi to je s tým overovaním horšie.
Zopár príkladov závažnejších tvrdení EGW, ktoré Biblii "neodporujú":

Napríklad viete, prečo Boh kázal Abrahámovi obetovať svojho syna?
"Keďže Abrahám z nedostatku viery zapochyboval o Božom prísľube dediča, satan ho obvinil pred anjelmi i pred Bohom, že zmluvné podmienky nedodržal, a preto si Božiu priazeň nezaslúži. Boh chcel celému vesmíru dokázať vernosť svojho služobníka." (PP109)
Takže už viete. Kvôli satanovmu obvineniu. O tomto Biblia nehovorí vôbec nič. A nie je to úplne jedno, ako tá rosa na kvietku. Má to totiž vplyv na to, čo si myslíme o Satanovi, jeho činnosti, aj o jeho vzťahoch voči Bohu.

Ozaj, viete, kde je teraz truhla zmluvy?
"Medzi vernými, ktorí ešte zostali v Jeruzaleme a poznali Boží zámer, boli niektorí muži, čo chceli posvätnú truhlu s doskami Desatora ukryť pred rukami nepriateľa. A to aj urobili. V žiali a v zármutku skryli truhlu v jaskyni, kde bude ukrytá pred obyvateľmi Izraela i Júdska, pretože zhrešili, a späť ju už nedostanú. Táto posvätná truhla je dosiaľ skrytá; odvtedy, čo bola uložená na tajné miesto, sa jej už nikto nedotkol." (PK 241)
Možno je tá truhla niekde ukrytá, možno nie. Biblia o tom nehovorí. Ak by však bola napr. zničená Babylončanmi, naše učenie o význame desatora by tým získalo trhlinu. Preto je pre cirkev prospešné tvrdenie, že dosky ešte niekde existujú, a že to bol Boží zámer ...

Uvažujte, či aj novozákonná cirkev má povinnosť platiť desiatky?
V Novom zákone sa desiatky v súvislosti s cirkvou vôbec nespomínajú. Ale pozor, na túto tému máme inšpirovaný výrok:
"Zákon o desiatkoch ... je dnes ešte dôležitejší než v dobe starých Izraelcov." (PP396)
O praktickom vplyve tohto výroku nemusím asi hovoriť.

Viete čo robia anjeli, keď niekto "nechce žiť podľa pravdy"?
Myslíte si, že ešte zvýšia svoj pozitívny vplyv na toho človeka?
"Boží anjeli majú príkaz takého človeka opustiť, pretože miluje modly." 1T190
Biblia o tom nehovorí nič. A aký obraz to vytvára o Bohu, to nechám na čitateľovi ...

No a ešte niečo o sobote.
Myslíte si, že je stále platná ako ostatné prikázania desatora? Nie, je platná ešte viac ako ony:
"Pán mi dal videnie o nebeskej svätyni ... Chrám Boží v nebi bol otvorený a bola mi ukázaná truhla zmluvy ... videla som kamenné dosky, na ktorých bolo napísaných desať prikázaní. Užasla som, keď som uprostred desiatich Božích prikázaní videla štvrté prikázanie, obostreté jasnou žiarou." (LSMS 165)
O žiariacej sobote sa v Biblii nedočítate. Nežiarila na doskách ani nikde inde. Avšak aj na základe tohto výroku kladieme na sobotu taký dôraz, aký kladieme. Nie je to síce podľa Biblie, ale je to podľa svedectva, ktoré Biblii predsa neodporuje ...

A takých výrokov "neodporujúcich Biblii" by sa dalo nájsť oveľa, oveľa viac.
Chceli by ste ich overiť v Biblii? To žiaľ nejde, tam sa o tom nič nepíše.
Chceli by ste aspoň trochu zapochybovať o tom, či sú vôbec pravdivé?
Tak to už vôbec nie. Biblii to neodporuje, takže tomu veríme.

Hm, čo by na to asi povedali tí v Berei?

Děkuji(a určitě nejen já) za zajímavý pohled na "spisy Ducha prorockého".
Tento úhel pohledu (který by např.mne vůbec nenapadl) zajímavou i vtipnou(až Cimrmanovskou) formou upozornil na do očí bijící fakta.

Co je Boží pečetí?
EGW: ... sobota čtvrtého přikázání je pečeť živého Boha
(Great Controversy [Vítězství lásky Boží], str.640 - r.1888)

Znamení či pečeť Boha je zjevena v zachovávání sedmého dne soboty...
Znamení šelmy je jejím opakem - zachovávání prvního dne týdne.
(Testimonies, sv.8, str.117 - r.1904)

Bible: V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého. (Ef 1,13) A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. (Ef 4,30)

Ak chceme citovať, tak uveďme kompletné dôvody, ktoré egw uvádza, nielen jeden... A to, že satan ja žalobca bratov, nielen Abraháma treba tiež zohľadniť pri čítani. Tiež Jóbov príbeh je ukážkou toho čo sa dialo mimo dosah ľudského oka.

PP 109
Boh prikázal Abrahámovi, aby usmrtil svojho syna, aby mu názorne predstavil evanjelium a aby vyskúšal jeho vieru. Smrteľnú
úzkosť, ktorú Abrahám vytrpel v dňoch onej strašnej skúšky, dopustil Boh preto, aby bolo zjavné niečo z veľkosti obeti, ktorú prinesie večný Boh pre spásu človeka. Žiadna iná skúška nemohla spôsobiť Abrahámovi také duševné muky ako obetovanie vlastného syna. Boh vydal svojho Syna na smrť, sprevádzanú smrteľným zápasom uprostred posmechu. Anjeli, ktorí sledovali poníženie a duševnú úzkosť Syna Božieho, nemohli zasiahnuť ako v pripade Izáka. Nebolo hlasu, ktorý by zvolal: "Dosť." Pre spásu padlého ľudstva obetoval vznešený Kráľ svoj život. Či môže byť daný pádnejší dôkaz večného súcitu a lásky Božej? "Ako by nám ten, ktorý neušetril vlastného Syna, ale vydal ho za nás všetkých, nedaroval s ním všetko?"Rimanom 8,32.
Obeť, ktorú Boh žiadal od Abraháma bola nielen pre jeho vlastné dobro, nielen v prospech budúcich generácií, ale bola tiež poučením pre nevinné bytosti nebies a iných svetov. Dejisko zápasu medzi Kristom a satanom - pole, na ktorom sa odohralo vykúpenie
podľa plánu - je učebnica pre celý vesmír. Pretože Abrahám prejavil nedostatok viery v zasľúbenia Božie, obvinil ho satan pred anjelmi a pred Bohom, že nesplnil podmienky zmluvy a že nie je preto hoden tešiť sa z jej zasľúbení. Boh chcel dokázať pred celým nebom vernosť svojho služobníka, ukázať, že môže prijať len úplnú poslušnosť, a rozvinúť vo väčšej šírke plán vykúpenia.

Ak chceme citovať, tak uveďme kompletné dôvody, ktoré egw uvádza, nielen jeden... A to, že satan ja žalobca bratov, nielen Abraháma treba tiež zohľadniť pri čítani. Tiež Jóbov príbeh je ukážkou toho čo sa dialo mimo dosah ľudského oka.

Uvádzať "kompletné dovody" bude velmi ťažké, pretože u veľa citací žiadné uvedené nie sú.
Ďalším problémom sú prevzaté myšlienky od roznych autorov, tých je zrejme viac, ako tušíme.
EGW vysvetluje veci, ktoré bible neuvádza, sama cirkva uvádza, že EGW nie je autoritou na výklad Písma.
Ako kedysi napísal Luther o apokryfov, to by bylo dobré aj u EGW - je užitočné ich čítať, no nemajú autoritu Písma. No, žial, mnohý používajú spisy EGW na vysvetlovanie Písma a veria, že se to stalo tak, ako Ellen píše.

Michal napísal:Co je Boží pečetí?
EGW: ... sobota čtvrtého přikázání je pečeť živého Boha
(Great Controversy [Vítězství lásky Boží], str.640 - r.1888)

Znamení či pečeť Boha je zjevena v zachovávání sedmého dne soboty...
Znamení šelmy je jejím opakem - zachovávání prvního dne týdne.
(Testimonies, sv.8, str.117 - r.1904)

Bible: V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého. (Ef 1,13) A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. (Ef 4,30)

Neviem ako vam, ale mne sa vidi ako podozrive ba az falosne ucenie to, ze stvrte prikazanie ziarilo nejakou slavou. Nie je falosne, ze slavou neziarilo prve prikazanie alebo ine, ktore hovori o Bozej svatosti a slave? Nie je falosne, ze slavnou ziarou svietilo ceremonialne zakazove prikazanie, ktore ani hebreji nevedeli dodrzat?

V Biblii sa niekoľko krát nachádza varovanie pred tým, aby niekto pridával niečo k tomu, čo je napísané. Vždy si na to spomeniem, keď čítam od EGW nejaký výrok s „novým svetlom“, teda niečo, čo v Biblii nie je, napr. ako v článku spomenuté vysvietené štvrté prikázanie, zvýšená platnosť desiatkov, a iné prekvapivé a ohurujúce fakty. Nemohlo by to znamenať, že takýmito tvrdeniami pridáva k učeniu cirkvi niečo, čo v Biblii nie je, a teda robí to, čo Boh zakazuje?

Hosť napísal:

Ak chceme citovať, tak uveďme kompletné dôvody, ktoré egw uvádza, nielen jeden... A to, že satan ja žalobca bratov, nielen Abraháma treba tiež zohľadniť pri čítani. Tiež Jóbov príbeh je ukážkou toho čo sa dialo mimo dosah ľudského oka.

Uvádzať "kompletné dovody" bude velmi ťažké, pretože u veľa citací žiadné uvedené nie sú.
Ďalším problémom sú prevzaté myšlienky od roznych autorov, tých je zrejme viac, ako tušíme.
EGW vysvetluje veci, ktoré bible neuvádza, sama cirkva uvádza, že EGW nie je autoritou na výklad Písma.
Ako kedysi napísal Luther o apokryfov, to by bylo dobré aj u EGW - je užitočné ich čítať, no nemajú autoritu Písma. No, žial, mnohý používajú spisy EGW na vysvetlovanie Písma a veria, že se to stalo tak, ako Ellen píše.

...EGW vysvetluje veci, ktoré bible neuvádza, sama cirkva uvádza, že EGW nie je autoritou na výklad Písma.
Ježíš nám toho chtěl ještě tolik povědět co v Písmu není, ale v jho době by to nepochopili, proto mluví skrze EGW i věci, které v Písmu nejsou. Tehdy nám Ježíš skrze Písmo neřekl, kdy a kdo tuto pravdu bude mluvit.

[KB1613] J 16:12 Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.

[KB1613] J 16:13 Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.

[KB1613] J 16:14 Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám.

Je tedy jasné, že ani apoštolové v jejich době neznali všelikou pravdu, tak jak ji dnes známe a chápeme my včetně např. vč. proroctví 2300 večer a jiter, 2520 časů apod., tedy zejména toho co se týče proroctví o konci světa, a znali a chápali jen a pouze pravdu jim sdělenou Ježíšem Kristem, kterou dokázali pochopit v jejich době!
Písmo svaté tak může být, když se Bůh rozhodne, kdykoliv vysvětleno a doplněno Duchem pravdy.

...Ako kedysi napísal Luther o apokryfov, to by bylo dobré aj u EGW - je užitočné ich čítať, no nemajú autoritu Písma. No, žial, mnohý používajú spisy EGW na vysvetlovanie Písma a veria, že se to stalo tak, ako Ellen píše.[/quote]

Když Bůh diktoval něco prorokům je to něco jiného než když diktoval EGW, kterou si vybral za posla Božího? Nevidím v tom žádný rozdíl, a ještě když splňuje úplně všechna kritéria biblického proroka a projevů, které měli při viděních od Boha. Kdo jiný z těch, kteří se i v současné době prohlašují nebo i v minulosti prohlašovali za proroky toto splňuje přesně podle Písma? Znáte někdo někoho kromě EGW? Já ne!

...Ďalším problémom sú prevzaté myšlienky od roznych autorov, tých je zrejme viac, ako tušíme.

Tých je přesně průměrně 4%, které EGW opsala např. u Velkého sporu věku. A to ještě většinou historické údaje a v té době vůbec neexistoval copyright, a každý si mohl převzít cokoliv od kohokoliv a použít ve svých knihách, teprve později se i EGW naučila dávat toto do uvozovek nebo dole pod čárou (či na konci knihy) odkaz kdo to napsal. A do konce i ti od kterých to opsala to před ní už opsali taky odjinud. Proti tomu, že občas něco opsala a použila to ve svých knihách naprosto nic nemám a je mi to upřimně úplně jedno, důležitý je pro mne obsah knihy zda mne oslovil nebo ne a vůbec ne jeho autor či autorka.

V Písmu neexistuje ani jeden verš, který by zakazoval cokoliv přidávat k Písmu!
Existuje pouze kromě Zj. 22.19, který se týká jen Zjevení tento:

[KB1613] Dt 4:2 Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já přikazuji vám, zachovali.
Verš Dt 4:2 se týká slov Božích a přikázání k Izraeli v době Mojžíše. Od dob Mojžíše existovalo ještě mnoho proroků a jejich inspirovaných spisů. Pokud by už Bůh všechno řekl, pak by po Mojžíšovi nesměli existovat už žádné další knihy. Takže pokud někdo tvrdí, že dar proroctví existuje dodnes, pak to není žádný blouznivec, ale člověk, který věří v Boží zaslíbení.

Věřím tedy tomu, že v Písmě Svatém je sdělena úplná pravda, kterou potřebujeme ke spasení, a kterou potřebovali ke spasení všichni po celé období 1900 let až do dalších zjevení od Boha. Jenže v průběhu staletí docházelo k mnoha nesprávným výkladům Písma vč. proroctví a Bůh určitě chtěl, aby jeho vyvolený lid v čase konce věřil všemu správně. Proto další upřesňující rady, a jak Biblické pravdě v době konce máme správně porozumět, Bůh doplnil skrze posla E. G. White, která od prosince 1844 začala mít vidění, a která se také nikdy neprohlašovala sama za prorokyni.

„Během řeči jsem pronesla, že se nedomáhám povolání prorokyně. Některé tato výpověď překvapila, a protože k tomu bylo hodně řečeno, chtěla bych podat vysvětlení. Jiní mě nazývali prorokyní, ale já jsem tento titul nikdy nepřijala. Nemyslím, že je mojí úlohou, se takto prokazovat. Ti, kteří se v dnešních dnech pyšně vydávají za proroky, jsou často pro Boží dílo ostudou. Moje dílo zahrnuje daleko více, než znamená jméno (prorok). Považuji se za posla, pověřeného Pánem předávat poselství pro jeho lid. (1SM 35-36)

„Mluvím o tom, co jsem viděla a o čem vím, že je pravdivé.“(3SM 49)

„Žádný článek, který píšu do časopisu, nevyjadřuje jen mé vlastní myšlenky. Obsahuje to, co mi Bůh zjevil ve vidění“
„Nikdy jsem netvrdila, že jsem neomylná. Jediný Bůh je neomylný. Jeho slovo je pravé a u něho není proměny, ani střídání světla a stínu.“
„V noci ke mně přišel Pán a vyslovil cenná slova povzbuzení pro mé dílo, tím že mi zopakoval ono poselství, které mi už dříve vícekrát předal. S pohledem upřeným na ty, kteří se odvrátili od světla, které jim bylo posláno, řekl: „Když si nebudou vážit svědectví, které jsem ti dal proto, abys jim je předávala dál, potom to nejsi ty, koho ignorují, ale znevážili mě, tvého Pána.“ (5T 688.2)

„Bylo mi ukázáno, že někteří by zveřejněné vidění přijali, protože posuzují strom podle jeho plodů. Jiní se podobají pochybujícímu Tomášovi. Nedokážou uvěřit zveřejněným svědectvím ani být přesvědčeni svědectvím jiných. Chtějí vidět a mít pro sebe důkazy jedině osobně. Takových lidí bychom se neměli stranit, ale prokazovat jim mnoho trpělivosti a bratrské lásky až do doby, kdy se rozhodnou, buď pro nebo proti vidění. Když bojují proti vidění, o kterých nic neví, a jejich odpor jde tak daleko, že začínají být nazlobeni na ty, kteří věří, že vidění jsou od Boha, mluví o tom během shromáždění a těší se z poučení, které díky tomu obdrží, potom může církevní společenství vědět, že tyto osoby nemají pravdu. Boží lid by se neměl před takto nespokojenými lidmi hrbit, ustupovat jim, a obětovat svoji svobodu. Bůh své církvi svěřil duchovní dary, aby z nich měli užitek. Když se osoby, které předstírají, že věří pravdě, těmto darům staví na odpor a proti viděním bojují, ocitají se duše skrze jejich vliv v nebezpečí. Potom je na čase začít konat, aby nebyli slabí skrze jejich vliv vedení do omlu“ (1T 327f)