Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
I když život dospělého Ježíše popisují hned čtyři evangelia, o jeho dětství se v bibli nedozvíme téměř nic. Proč to mlčení? Jaký byl syn boží v chlapeckém věku? A o čem všem dalším Nový zákon nepíše?
To zachycují takzvané apokryfy, vyprávění o životě Ježíše Krista, které církev ve snaze vytvořit jednotný věroučný základ odsunula stranou. Patří k nim evangelium Jakubovo, Filipovo, Tomášovo, Jidášovo, Nikodémovo, Bartolomějovo, Barnabášovo či Mariino.
Mezi nimi a „oficiální“ biblickou verzí však nevede jednoznačná hranice a dá se přepokládat, že apokryfy jsou méně poznamenané cenzorskými zásahy teologů. Co prozrazují?
Kdo poskvrnil tu pannu?
Například vcelku pochopitelný fakt, že Josef, postarší vdovec s odrostlými dětmi, nebyl ze své role manžela mladé Marie moc nadšený. O generaci mladší chrámovou pannu přijal do domu pouze kvůli strachu z božího hněvu. Rozhodně s ní nehodlal žít jako muž, věkem byla spíš nevěsta pro jeho syny.
Když v šestnácti v době Josefovy nepřítomnosti otěhotněla, pořádně ho to vyvedlo z míry. Jak praví evangelium podle Jakuba, „začal se bít do tváře, vrhl se na zem na koberec a s hořkým pláčem volal: Jak teď můžu pohlédnout na Pána, svého Boha, a jak se budu modlit za tuto dívku?… Kdo spáchal tuto hanebnost v mém domě a poskvrnil tu pannu?“
Cizoložství se trestalo smrtí, takže měl nepříjemné dilema: „Jestliže zatajím její provinění, budu jednat v rozporu se zákonem Páně. A když ji předám do rukou synů Izraele, budu mít strach, že to její dítě může mít andělský původ, a že se tak stanu tím, kdo vydal nevinnou krev hrdelnímu soudu.“
Nakonec vše vyřešil boží soud. „Dám vám pít vodu zkoušky Páně a ta vám postaví před oči vaše vlastní viny,“ pravil kněz Josefovi a Marii. Zkouška dokázala, že Josef má čisté svědomí a Marie dosud nepoznala muže. Obviněné sice osvobodila, nezabránila však vzniku fámy, podle které nestál za Mariiným početím anděl Páně, nýbrž jakýsi římský voják.
Hrdina silné pěsti
Život Ježíše ve věku pět až dvanáct let pak popisuje Tomášovo evangelium dětství. Podle něho byl malý Ješua vzteklý kluk, který neváhal použít proti svým protivníkům nadpřirozené schopnosti. Dokázal vdechnout život, ale také ho kletbou vzít. A obojí používal. „Boží syn je podle Tomáše hrdina silné pěsti a běda, kdo mu přijde do rány,“ říká Petr Peňáz, jeden z překladatelů Tomášova evangelia.
„Nic z toho nemůže být historická pravda. Jde o čirou fantazii, groteskní příběhy, které bych přirovnal třeba k pověstem o Enšpíglovi nebo bratru Palečkovi,“ konstatuje Jan Dus, spolueditor sbírky novozákonních apokryfů vydané roku 2001.
Většina historiků a archeologů se nicméně shoduje v tom, že Ježíš skutečně existoval. Zmiňuje ho okolo dvou tisíc dobových pramenů. K nejstarším patří řecké papyry, obsahující texty evangelií či dopisy apoštola Pavla. Ten úplně první, malý útržek Janova evangelia nazývaný P52 vznikl okolo roku 125, pouhé tři generace po Ježíšově ukřižování.
O Ježíšovi píší i prameny nebiblické, z nichž některé pocházejí ze stejné doby jako nejstarší evangelia. Například Židovské starožitnosti historika Josepha Flavia, kde autor uvádí: „Ananos svolal synhedrin (židovská rada) a postavil před něj Jakuba, bratra Ježíše, zvaného Kristus, a některé další. Obvinil je z porušování zákonů a nechal ukamenovat.“
Když římský historik Tacitus vypráví, jak císař Nero nechal zapálit Řím a obvinil z toho křesťany, dodává s despektem: „Původce jejich jména Kristus byl popraven prokurátorem Pilátem Pontským za vlády Tiberiovy. Tato zhoubná pověra byla sice na čas potlačena, ale znovu se začala šířit nejenom v Judeji, rodišti tohoto zla, ale též v hlavním městě, kde jsou nadšeně přijímány všechny ohavnosti a hanebnosti.“
Co prameny neprozrazují
Podobné nepřímé důkazy vytvářejí poměrně věrohodný rámec Ježíšova života. Co z něj vyčteme? Že se narodil a žil v římské provincii Judea. Byl národnosti a víry židovské. Kázal, uzdravoval, shromažďoval učedníky. Dostal se do sporu s židovskými představiteli provincie. Byl ukřižován v Jeruzalémě za římského prefekta Piláta Pontského.
Co ale nevíme s jistotou? Například kdy se narodil. „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu,“ konstatuje Lukášovo evangelium. Oktavián Augustus vládl v letech 27 před naším letopočtem až 14 našeho letopočtu, což by odpovídalo.
Sčítání lidu v Judeji však proběhlo mezi lety 6 a 7 našeho letopočtu, podle toho by Kristus nepřišel na svět na přelomu tisíciletí, ale až „po Kristu“. Což někteří badatelé vysvětlují tím, že sčítání lidu mohlo začít dřív a protáhnout se na několik let, zatímco jiní posunují datum Ježíšova narození někam k letům 4 až 6 našeho letopočtu.
S přesnější datací příliš nepomůže ani betlémská hvězda, která prý dovedla tři mudrce na místo Ježíšova narození. Halleyova kometa, jež by mohla odpovídat biblickému popisu, prolétla okolo Země už roku 12 před naším letopočtem. A konjunkcí planet v té době proběhlo několik, žádná však přímo na přelomu tisíciletí.
Jisté není ani datum popravy. Podle Janova evangelia ukřižovali Krista v předvečer svátku pesach, „14. dne měsíce nisanu“ židovského kalendáře. Na tento den ale připadají hned dvě možná data kalendáře našeho: buď pátek 7. dubna 30, nebo 3. dubna 33.
Často ji líbal na ústa
Z historických pramenů a archeologických nálezů lze navíc vyčíst důležitý fakt, který církev po tisíciletí úmyslně opomíjí, byť se ve světle nových objevů zdá čím dál víc pravděpodobný – Ježíš byl nejspíš ženatý. A možná měl i syna.
S představou Máří Magdaleny jako Ježíšovy manželky nepřišel první Dan Brown v knize Šifra Mistra Leonarda. Už evangelium podle Filipa ze 3. století píše o „snoubence“ Marii Magdaléně, kterou „Pán miloval víc než všechny učedníky a často ji líbal na ústa“.
Kanadský religionista Barrie Wilson a kanadsko-izraelský novinář Simcha Jacobovici na toto téma napsali knihu Ztracené evangelium. Upozorňují v ní, že podle bible byl Ježíš rabínem – a tuto funkci mohl zastávat pouze ženatý muž.
Argumentují navíc tím, že Máří Magdalena Ježíšovo tělo po smrti „omyla a pomazala“. Aby se však žena mohla dotýkat intimních partií muže, musela být jeho zákonitou manželkou. Jinak by tělo k pohřbu připravil některý z učedníků.
Že byl Ježíš ženatý, naznačuje také fragment papyru ze 4. století, jejž v roce 2012 představila veřejnosti harvardská profesorka Karen Kingová na mezinárodní konferenci koptských studií. Jde jen o pár řádků, mezi nimiž se nachází text: „Ježíš jim řekl: Má žena.“
Zmizelé kosti
Teorii o manželství podpořil i archeologický objev z roku 1980, kdy byla v jeruzalémské čtvrti Talpiot objevena dva tisíce let stará jeskynní hrobka s deseti rakvemi. Na čtyřech byla uvedena jména: Yeshua bar Yehosef (Ježíš, syn Josefův), Maramene e Mara (Marie Magdalena), Maria, Yose (Josef, jméno Ježíšova otčíma i nevlastního bratra). Ležela tam také dětská schránka s nápisem Yehuda bar Yeshua (Jidáš, syn Ježíšův).
„Nepřijímám, že rodina Marie a Josefa, Ježíšových rodičů, měla hrob v Jeruzalémě,“ konstatoval opakovaně izraelský archeolog Amos Kloner, který v pohřební jeskyni prováděl průzkum. Argumentoval tím, že jde o shodu náhod, neboť jména na rakvích byla v oblasti velmi oblíbená. Že by se však objevila současně v odpovídajících rodových vazbách? Ježíš, jeho manželka, matka, otčím, nevlastní bratr a syn?
V dokumentu Ztracený Ježíšův hrob režiséra Jamese Camerona a Simchy Jacoboviciho statistikové vyčíslili takovou pravděpodobnost poměrem 1:600.
A někteří významní historikové možnost, že hrobka skutečně patřila Ježíšově rodině, nakonec nezávazně připustili. „Mám pochybnosti, ale nemohu to vyloučit,“ konstatoval religionista James Charlesworth z Princetonu. Podobně reagoval také archeolog Israel Kohl z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě: „Nemám důvod se domnívat, že nejde o hrobku Ježíše, i když jednoznačný důkaz zatím chybí,“ uvedl pro list Haaretz.
Zbývá jen dodat, že pod tlakem ortodoxních židů nesměly být ostatky z talpiotské hrobky antropologicky prozkoumány a izraelské ministerstvo náboženských služeb je urychleně nechalo pohřbít na neznámém místě. Možnost zjistit příbuzenské vazby mezi pochovanými prostřednictvím DNA a potvrdit, zda se shodují s biblí, tím nenávratně zanikla. Příhodně tak zmizel důkaz, který mohl vážně narušit církevní učení o zmrtvýchvstání a naplnit starý irský vtip: „Zrušte Velikonoce, tělo se našlo!“
I kdyby se však nález Ježíšova těla prokázal, jeho učení založené na lásce k bližnímu neztrácí smysl ani po dvou tisících let. A Vánoce jsou tou správnou dobou, kdy si ho připomenout.
https://www.novinky.cz/clanek/vanoce-je ... znam.cz
I když život dospělého Ježíše popisují hned čtyři evangelia, o jeho dětství se v bibli nedozvíme téměř nic. Proč to mlčení? Jaký byl syn boží v chlapeckém věku? A o čem všem dalším Nový zákon nepíše?
To zachycují takzvané apokryfy, vyprávění o životě Ježíše Krista, které církev ve snaze vytvořit jednotný věroučný základ odsunula stranou. Patří k nim evangelium Jakubovo, Filipovo, Tomášovo, Jidášovo, Nikodémovo, Bartolomějovo, Barnabášovo či Mariino.
Mezi nimi a „oficiální“ biblickou verzí však nevede jednoznačná hranice a dá se přepokládat, že apokryfy jsou méně poznamenané cenzorskými zásahy teologů. Co prozrazují?
Kdo poskvrnil tu pannu?
Například vcelku pochopitelný fakt, že Josef, postarší vdovec s odrostlými dětmi, nebyl ze své role manžela mladé Marie moc nadšený. O generaci mladší chrámovou pannu přijal do domu pouze kvůli strachu z božího hněvu. Rozhodně s ní nehodlal žít jako muž, věkem byla spíš nevěsta pro jeho syny.
Když v šestnácti v době Josefovy nepřítomnosti otěhotněla, pořádně ho to vyvedlo z míry. Jak praví evangelium podle Jakuba, „začal se bít do tváře, vrhl se na zem na koberec a s hořkým pláčem volal: Jak teď můžu pohlédnout na Pána, svého Boha, a jak se budu modlit za tuto dívku?… Kdo spáchal tuto hanebnost v mém domě a poskvrnil tu pannu?“
Cizoložství se trestalo smrtí, takže měl nepříjemné dilema: „Jestliže zatajím její provinění, budu jednat v rozporu se zákonem Páně. A když ji předám do rukou synů Izraele, budu mít strach, že to její dítě může mít andělský původ, a že se tak stanu tím, kdo vydal nevinnou krev hrdelnímu soudu.“
Nakonec vše vyřešil boží soud. „Dám vám pít vodu zkoušky Páně a ta vám postaví před oči vaše vlastní viny,“ pravil kněz Josefovi a Marii. Zkouška dokázala, že Josef má čisté svědomí a Marie dosud nepoznala muže. Obviněné sice osvobodila, nezabránila však vzniku fámy, podle které nestál za Mariiným početím anděl Páně, nýbrž jakýsi římský voják.
Hrdina silné pěsti
Život Ježíše ve věku pět až dvanáct let pak popisuje Tomášovo evangelium dětství. Podle něho byl malý Ješua vzteklý kluk, který neváhal použít proti svým protivníkům nadpřirozené schopnosti. Dokázal vdechnout život, ale také ho kletbou vzít. A obojí používal. „Boží syn je podle Tomáše hrdina silné pěsti a běda, kdo mu přijde do rány,“ říká Petr Peňáz, jeden z překladatelů Tomášova evangelia.
„Nic z toho nemůže být historická pravda. Jde o čirou fantazii, groteskní příběhy, které bych přirovnal třeba k pověstem o Enšpíglovi nebo bratru Palečkovi,“ konstatuje Jan Dus, spolueditor sbírky novozákonních apokryfů vydané roku 2001.
Většina historiků a archeologů se nicméně shoduje v tom, že Ježíš skutečně existoval. Zmiňuje ho okolo dvou tisíc dobových pramenů. K nejstarším patří řecké papyry, obsahující texty evangelií či dopisy apoštola Pavla. Ten úplně první, malý útržek Janova evangelia nazývaný P52 vznikl okolo roku 125, pouhé tři generace po Ježíšově ukřižování.
O Ježíšovi píší i prameny nebiblické, z nichž některé pocházejí ze stejné doby jako nejstarší evangelia. Například Židovské starožitnosti historika Josepha Flavia, kde autor uvádí: „Ananos svolal synhedrin (židovská rada) a postavil před něj Jakuba, bratra Ježíše, zvaného Kristus, a některé další. Obvinil je z porušování zákonů a nechal ukamenovat.“
Když římský historik Tacitus vypráví, jak císař Nero nechal zapálit Řím a obvinil z toho křesťany, dodává s despektem: „Původce jejich jména Kristus byl popraven prokurátorem Pilátem Pontským za vlády Tiberiovy. Tato zhoubná pověra byla sice na čas potlačena, ale znovu se začala šířit nejenom v Judeji, rodišti tohoto zla, ale též v hlavním městě, kde jsou nadšeně přijímány všechny ohavnosti a hanebnosti.“
Co prameny neprozrazují
Podobné nepřímé důkazy vytvářejí poměrně věrohodný rámec Ježíšova života. Co z něj vyčteme? Že se narodil a žil v římské provincii Judea. Byl národnosti a víry židovské. Kázal, uzdravoval, shromažďoval učedníky. Dostal se do sporu s židovskými představiteli provincie. Byl ukřižován v Jeruzalémě za římského prefekta Piláta Pontského.
Co ale nevíme s jistotou? Například kdy se narodil. „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu,“ konstatuje Lukášovo evangelium. Oktavián Augustus vládl v letech 27 před naším letopočtem až 14 našeho letopočtu, což by odpovídalo.
Sčítání lidu v Judeji však proběhlo mezi lety 6 a 7 našeho letopočtu, podle toho by Kristus nepřišel na svět na přelomu tisíciletí, ale až „po Kristu“. Což někteří badatelé vysvětlují tím, že sčítání lidu mohlo začít dřív a protáhnout se na několik let, zatímco jiní posunují datum Ježíšova narození někam k letům 4 až 6 našeho letopočtu.
S přesnější datací příliš nepomůže ani betlémská hvězda, která prý dovedla tři mudrce na místo Ježíšova narození. Halleyova kometa, jež by mohla odpovídat biblickému popisu, prolétla okolo Země už roku 12 před naším letopočtem. A konjunkcí planet v té době proběhlo několik, žádná však přímo na přelomu tisíciletí.
Jisté není ani datum popravy. Podle Janova evangelia ukřižovali Krista v předvečer svátku pesach, „14. dne měsíce nisanu“ židovského kalendáře. Na tento den ale připadají hned dvě možná data kalendáře našeho: buď pátek 7. dubna 30, nebo 3. dubna 33.
Často ji líbal na ústa
Z historických pramenů a archeologických nálezů lze navíc vyčíst důležitý fakt, který církev po tisíciletí úmyslně opomíjí, byť se ve světle nových objevů zdá čím dál víc pravděpodobný – Ježíš byl nejspíš ženatý. A možná měl i syna.
S představou Máří Magdaleny jako Ježíšovy manželky nepřišel první Dan Brown v knize Šifra Mistra Leonarda. Už evangelium podle Filipa ze 3. století píše o „snoubence“ Marii Magdaléně, kterou „Pán miloval víc než všechny učedníky a často ji líbal na ústa“.
Kanadský religionista Barrie Wilson a kanadsko-izraelský novinář Simcha Jacobovici na toto téma napsali knihu Ztracené evangelium. Upozorňují v ní, že podle bible byl Ježíš rabínem – a tuto funkci mohl zastávat pouze ženatý muž.
Argumentují navíc tím, že Máří Magdalena Ježíšovo tělo po smrti „omyla a pomazala“. Aby se však žena mohla dotýkat intimních partií muže, musela být jeho zákonitou manželkou. Jinak by tělo k pohřbu připravil některý z učedníků.
Že byl Ježíš ženatý, naznačuje také fragment papyru ze 4. století, jejž v roce 2012 představila veřejnosti harvardská profesorka Karen Kingová na mezinárodní konferenci koptských studií. Jde jen o pár řádků, mezi nimiž se nachází text: „Ježíš jim řekl: Má žena.“
Zmizelé kosti
Teorii o manželství podpořil i archeologický objev z roku 1980, kdy byla v jeruzalémské čtvrti Talpiot objevena dva tisíce let stará jeskynní hrobka s deseti rakvemi. Na čtyřech byla uvedena jména: Yeshua bar Yehosef (Ježíš, syn Josefův), Maramene e Mara (Marie Magdalena), Maria, Yose (Josef, jméno Ježíšova otčíma i nevlastního bratra). Ležela tam také dětská schránka s nápisem Yehuda bar Yeshua (Jidáš, syn Ježíšův).
„Nepřijímám, že rodina Marie a Josefa, Ježíšových rodičů, měla hrob v Jeruzalémě,“ konstatoval opakovaně izraelský archeolog Amos Kloner, který v pohřební jeskyni prováděl průzkum. Argumentoval tím, že jde o shodu náhod, neboť jména na rakvích byla v oblasti velmi oblíbená. Že by se však objevila současně v odpovídajících rodových vazbách? Ježíš, jeho manželka, matka, otčím, nevlastní bratr a syn?
V dokumentu Ztracený Ježíšův hrob režiséra Jamese Camerona a Simchy Jacoboviciho statistikové vyčíslili takovou pravděpodobnost poměrem 1:600.
A někteří významní historikové možnost, že hrobka skutečně patřila Ježíšově rodině, nakonec nezávazně připustili. „Mám pochybnosti, ale nemohu to vyloučit,“ konstatoval religionista James Charlesworth z Princetonu. Podobně reagoval také archeolog Israel Kohl z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě: „Nemám důvod se domnívat, že nejde o hrobku Ježíše, i když jednoznačný důkaz zatím chybí,“ uvedl pro list Haaretz.
Zbývá jen dodat, že pod tlakem ortodoxních židů nesměly být ostatky z talpiotské hrobky antropologicky prozkoumány a izraelské ministerstvo náboženských služeb je urychleně nechalo pohřbít na neznámém místě. Možnost zjistit příbuzenské vazby mezi pochovanými prostřednictvím DNA a potvrdit, zda se shodují s biblí, tím nenávratně zanikla. Příhodně tak zmizel důkaz, který mohl vážně narušit církevní učení o zmrtvýchvstání a naplnit starý irský vtip: „Zrušte Velikonoce, tělo se našlo!“
I kdyby se však nález Ježíšova těla prokázal, jeho učení založené na lásce k bližnímu neztrácí smysl ani po dvou tisících let. A Vánoce jsou tou správnou dobou, kdy si ho připomenout.
https://www.novinky.cz/clanek/vanoce-je ... znam.cz
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
V biblii sa nikde nepíše, že Ježiš nebol ženatý. Z množstva apokryfných spisov a evanjelií, ktoré neprešli prísnou selekciou v procese kanonizácie, tie 4 evanjelia, ktoré poznáme, mnohé udalosti z Ježišovho života ignorujú. Rovnako nič nevieme o jeho detstve, vzdelaní. Úplne samozrejmé v tej dobe bolo, že rabín bol ženatý až na ojedinelé výnimky.
Evanjelium Márie Magdalény pojednáva o tom, že jedine ona chápe Ježiša tak, ako to ostatní nedokázali. Mária bola údajne v čele kresťanskej cirkvi. Peter a celá cirkev sú karhaní za nadvládu mužov. Popisuje sa tu, že si Máriu Ježiš veľmi vážil a dal jej poznať Boží svet a zdelil jej pravdu o živote a smrti. Toto evanjelium bolo napísané v druhom storočí.
Kniha Da Vinciho kód je fikcia o tom, že Ježiš bol ženatý s Máriou Magdalénou. Postava na známom obraze Poslednej večere nápadne pripomína mladú ženu.
V tej dobe bolo smrteľne nebezpečné niečo také povedať. Umelci museli svoj odkaz zašifrovať.
Známe dielo Pieta od Michelangela, oficiálne zobrazuje Máriu ako drží umučeného Ježiša. Presnejšie postava Ježiša leží priečne v Máriinom lone. Čo bije do očí, je mladý výraz tváre matky. Chcel nám Michelangelo niečo odkázať? Niečo čo bolo zakázané v tej dobe?
Michelangelo sa sám vyjadril k postave ženy:„Sviežosť a kvet mladosti sa u nej zachovali nielen prirodzeným spôsobom, ale možno aj prispením Božím, aby sa svetu dokázalo trvalé panenstvo a čistota Matky. U Syna to nebolo treba, skôr naopak, ak sa malo ukázať, že Boží Syn vzal na seba ľudskú podobu a že okrem hriechu podliehal všetkému, čomu je vystavený obyčajný človek.“
Evanjelium Márie Magdalény pojednáva o tom, že jedine ona chápe Ježiša tak, ako to ostatní nedokázali. Mária bola údajne v čele kresťanskej cirkvi. Peter a celá cirkev sú karhaní za nadvládu mužov. Popisuje sa tu, že si Máriu Ježiš veľmi vážil a dal jej poznať Boží svet a zdelil jej pravdu o živote a smrti. Toto evanjelium bolo napísané v druhom storočí.
Kniha Da Vinciho kód je fikcia o tom, že Ježiš bol ženatý s Máriou Magdalénou. Postava na známom obraze Poslednej večere nápadne pripomína mladú ženu.
V tej dobe bolo smrteľne nebezpečné niečo také povedať. Umelci museli svoj odkaz zašifrovať.
Známe dielo Pieta od Michelangela, oficiálne zobrazuje Máriu ako drží umučeného Ježiša. Presnejšie postava Ježiša leží priečne v Máriinom lone. Čo bije do očí, je mladý výraz tváre matky. Chcel nám Michelangelo niečo odkázať? Niečo čo bolo zakázané v tej dobe?
Michelangelo sa sám vyjadril k postave ženy:„Sviežosť a kvet mladosti sa u nej zachovali nielen prirodzeným spôsobom, ale možno aj prispením Božím, aby sa svetu dokázalo trvalé panenstvo a čistota Matky. U Syna to nebolo treba, skôr naopak, ak sa malo ukázať, že Boží Syn vzal na seba ľudskú podobu a že okrem hriechu podliehal všetkému, čomu je vystavený obyčajný človek.“
-
- Príspevky: 1376
- Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
- Kontaktovať používateľa:
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Komu slúžite?
Zmes poloprávd a klamstiev v apokryfoch a ostatných učení, ktoré spochybňujú Ježiša Krista a jeho učenie je rieka z úst hada, ktorú vypustil, aby pohltila Svätého Ducha a jeho semeno – Slovo Božie. Je to útok na Svätého Ducha a na jeho Slovo zo strany satana. Satan sa snaží zmariť pôsobenie Svätého Ducha tým, že šíri klamstvá, ktoré v zjavení Jána sú symbolizované ako rieka. Satan útočí na pravdu Božieho Slova, ktoré je semenom Ducha a z ktorého sa rodia nové stvorenia – Božie deti. No Božie Slovo – Pravda evanjélia sa uchovala a to mimo tvári satana. Satan sa rozhneval na tú ženu – Svätého Ducha z ktorej semena – Slova, sa rodia deti Božie a obrátil sa bojovať proti ostatným z jej semena.
Zmes poloprávd a klamstiev v apokryfoch a ostatných učení, ktoré spochybňujú Ježiša Krista a jeho učenie je rieka z úst hada, ktorú vypustil, aby pohltila Svätého Ducha a jeho semeno – Slovo Božie. Je to útok na Svätého Ducha a na jeho Slovo zo strany satana. Satan sa snaží zmariť pôsobenie Svätého Ducha tým, že šíri klamstvá, ktoré v zjavení Jána sú symbolizované ako rieka. Satan útočí na pravdu Božieho Slova, ktoré je semenom Ducha a z ktorého sa rodia nové stvorenia – Božie deti. No Božie Slovo – Pravda evanjélia sa uchovala a to mimo tvári satana. Satan sa rozhneval na tú ženu – Svätého Ducha z ktorej semena – Slova, sa rodia deti Božie a obrátil sa bojovať proti ostatným z jej semena.
Naposledy upravil/-a Viktorrealita v 15 Dec 2024, 04:12, upravené celkom 2 krát.
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Keby bol Ježiš ženatý, čo z jeho učenia by stratilo na význame? Bola by menej hodnotná jeho obeť?
-
- Príspevky: 1376
- Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
- Kontaktovať používateľa:
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Ježiš ženatý nebol, teda ide o účelové klamstvo a to podobné, ako bolo klamstvo o jeho narodení a teda otehotnení vraj nevernej Márie, že vraj namiesto Ježiša bol ukrižovaný niekto iný, že vraj učeníci ukradli telo Ježiša atd. atd. Vidíme tu už od začiatku snahu satana degradovať meno Ježiša Krista a urobiť z Ježiša iba človeka. Takých vraj bolo v dejinách veľa a vykresliť ho, ako jedného z nich a z jeho obeti za hriechy na kríži urobiť obyčajnú smrť, akých bolo vtedy v Rímskej ríši veľa.Neregistrovaný napísal: ↑14 Dec 2024, 18:36 Keby bol Ježiš ženatý, čo z jeho učenia by stratilo na význame? Bola by menej hodnotná jeho obeť?
Satan vypustil záplavu lživých tvrdení a poloprávd o Ježišovi , aby táto záplava zmietla preč evanjelium Ježiša Krista, aby sa v tej záplave stratilo a nikto už nevedel, kde je pravda. O to tu ide, aby sa evanjelium začalo v tej záplave klamstiev a protirečení ignorovať a urobiť z neho iba produkt človeka, ktorý sa po stáročia upravoval. No nepodarilo sa a evanjelium bolo zachované a jeho Pravda zjavená v srdciach mnohým Otcom na nebesiach. Vo svojej zlosti sa satan obrátil bojovať proti tým, ktorí sú narodení z tohto semena Svätého Ducha – Slova Božieho. Ako vidíme bojuje až doteraz a niektorí mu ochotne slúžia.
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Niektorí vidia v každom, kto má iný názor, služobníka satana. Taká RKC má bohaté skúsenosti s heretikmi v minulosti.
Ja nemám s tým problém, keby bol Ježiš ženatý alebo mal blízky vzťah s Máriou Magdalénou. Cirkev v minulosti nič také nepripúšťala, lebo by to mohlo ohroziť jej pevnú pozíciu a pápežský systém. Veď za prvého pápeža považujú Petra.
Ja nemám s tým problém, keby bol Ježiš ženatý alebo mal blízky vzťah s Máriou Magdalénou. Cirkev v minulosti nič také nepripúšťala, lebo by to mohlo ohroziť jej pevnú pozíciu a pápežský systém. Veď za prvého pápeža považujú Petra.
-
- Príspevky: 1376
- Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
- Kontaktovať používateľa:
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Peter nebol žiadny pápež. Ničím takým, ho Ježiš nepoveril a ani nemohol. Peter bol totiž smrteľný a cirkev Ježiša Krista je večná.Neregistrovaný napísal: ↑15 Dec 2024, 10:21 Niektorí vidia v každom, kto má iný názor, služobníka satana. Taká RKC má bohaté skúsenosti s heretikmi v minulosti.
Ja nemám s tým problém, keby bol Ježiš ženatý alebo mal blízky vzťah s Máriou Magdalénou. Cirkev v minulosti nič také nepripúšťala, lebo by to mohlo ohroziť jej pevnú pozíciu a pápežský systém. Veď za prvého pápeža považujú Petra.
Preto bol poslaný Svätý Duch, ktorý je prítomným Bohom na zemi a teda je nesmrteľný, aby teda oživoval, utešoval a uvádzal do každej Pravdy svojho Slova a to počas celého času milosti. Preto každý, ktorý ignoruje prítomného Boha na zemi – Svätého Ducha a vydáva sa za námestníka Krista – Boha na zemi, je už z logiky falošným námestníkom. Prítomný Boh totiž nepotrebuje, aby bol namiesto neho hriešny a smrteľný človek, lebo je prítomný a pôsobí na zemi. To, že si urobila táto padlá cirkev namiesto Krista inú hlavu a to z hriešneho človeka a nechala si túto hlavu nazývať - námestník Krista – Boha na zemi s následníctvom a teda aj s jej rúhavým menom – svätý otec, je už iná vec.
V Biblii sa nenájde nič, čo by podporovalo existenciu námestníka Krista - Boha na zemi. Prečo? No predsa preto lebo Boh – Svätý Duch, je na zemi už prítomný a prítomný Boh nepotrebuje, aby ho niekto zastupoval. Prečo táto padlá cirkev nedokázala do Biblie prepašovať to všetko, čo teraz vyznáva. Prečo sa nedočítame v Biblii o rozmeroch pápežovho stolca, o spovediach, odpustkoch, modlení sa k mŕtvym a za mŕtvych, o uctievaní sôch a obrazov, relikvii atd. atd. ak súčasne tvrdia, že Biblia je ich dielom. Čo im bránilo to tam dať a bolo by to súčasťou Biblie? No nie je to tam!
Evanjelia v tej podobe, ako boli spísané a to v čase pred zničením chrámu sa už neupravovali. To sa niekde zachovalo v nezmenenej forme a neskôr sa len opisovalo a robili sa kópie kópii. Prečo by to vtedy učeníci zatajili, keby bol Ježiš ženatý. Ale ženatý nebol, tak ako mohli o tom napísať? Účel tohto klamstva je v tom, že keď urobia z Ježiša ženatého, tak urobia z Ježiša iba človeka a tým degradujú jeho meno a tým aj degradujú dokonalé dielo milosti na kríži. To by to tu kritici rozniesli v zuboch, ak by bola v Biblii zmienka, že Ježiš bol ženatý. Taktiež v evanjeliách nie je, jediná zmienka od učeníkov, ktorí boli predsa zo židov o udalostiach pri zničení chrámu, o spustošení Jeruzalema a vraždení a rozohnaní židov. Teda okrem proroctva Ježiša Krista, že sa to všetko stane a nepominie toto pokolenie, ak sa to stane. To, že to tam chýba len potvrdzuje, že evanjelia boli spísané pred touto udalosťou a niekde sa nezmenené zachovali a už nič sa neupravovalo. Ináč by si RKC – KC upravila evanjelia na svoj obraz a nikto by nemohol mať z Písma žiadny argument proti RKC – KC. No ako vidíme, Písmo svedčí proti nej a ostatným a títo všetci sa vo svetle Písma ukazujú, že sú falošní.
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Mňa by neprekvapilo ani to že by sa ukázalo že Ježiš bol človek len trochu šikovnejší. A možno tak trochu egomaniak.Neregistrovaný napísal: ↑15 Dec 2024, 10:21 Niektorí vidia v každom, kto má iný názor, služobníka satana. Taká RKC má bohaté skúsenosti s heretikmi v minulosti.
Ja nemám s tým problém, keby bol Ježiš ženatý alebo mal blízky vzťah s Máriou Magdalénou. Cirkev v minulosti nič také nepripúšťala, lebo by to mohlo ohroziť jej pevnú pozíciu a pápežský systém. Veď za prvého pápeža považujú Petra.
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Ak vychádzam z evanjelií, tak vyzerá byť Ježiš, presnejšie povedané rabín Ješua, opakom egomaniaka. Čo hlásal viedlo k pokore a chudobe, možno aj v niektorých prípadoch ku chorobám, v každom prípade k riziku zabitia. Pôsobí na mňa ako veľmi obetavý a skromný človek.
Re: Ježíš jako historická postava aneb Co se v bibli nepíše
Či bol rabín Ješua ženatý a mal deti alebo nie nikto v knihách Biblie nerieši. Koniec koncov v týchto knihách sa u 99% postáv toto vôbec nerieši. Takže sa z toho nedá usudzovať vôbec nič. Nebolo zvykom sa zaoberať takými vecami.
Kto je prítomný
Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 5 neregistrovaných