A ČO S TÝM?

Nová teologie tvrdí, že svatí budou pokračovat ve svých hříších až do 2PJK...věříte tomu?

Ke stažení v PDF i zde:
http://ulozto.cz/xbBAkXxv/evangelium-a- ... ologie-pdf


Evangelium a nová teologie

Jedním ze stěžejních sloupů učení nové teologie je tvrzení, že svatí budou pokračovat v hříchu až do Ježíšova druhého příchodu. K podpoře tohoto bludu byla vytvořena spletitá teologická konstrukce, z níž má vyplývat, že člověku je nemožné, aby v tomto životě dosáhl vítězství nad hříchem. Tento útok na křesťanskou dokonalost není ničím novým. V 18. století se s tím setkal John Wesley. Jedním z největších odpůrců křesťanské dokonalosti té doby byl hrabě von Zinzendorf, známý teolog. V komentáři na Zinzendorfovy postoje musel Wesley říci toto:

Těžko bychom hledali v Písmu vyjádření, které by urazilo lidi více než právě toto. Mnozí nedokáží snést slovo dokonalý. Již samotný zvuk tohoto slova je pro mnohé ohavností, a kdokoliv učí o dokonalosti, kterou je možno dosáhnouti v tomto životě, hazarduje, že bude počten mezi pohany a publikány. (J. Wesley: the Works of Wesley, vol. 6, p. 1)

Když dál cituje Zinzendorfova slova, Wesley pokračuje:

„ne,“ říká velký muž. „Toto je největší ze všech bludů. Z celého srdce ho nenávidím. Myšlenku, že můžeme překonat hřích, budu po celém světě pronásledovat ohněm i mečem.“ (tamtéž)

Na to Wesley odpovídá:

Ptám se, proč tak vášnivě? Proč jsou odpůrci záchrany od hříchu, tak málo přijímaní, tak horliví? Ve jménu hříchu? (tamtéž)

1. Ospravedlnění (spasení) z víry je něčím více než pouhým soudním Božím aktem


Nová teologie se podbízí s myšlenkou, že ospravedlnění je soudním Božím aktem, jenž se odehrává zcela mimo a odděleně od člověka. Tvrdí se, že v ospravedlnění není lidského prvku. Poselství adventistů s. d. naopak učí, že ospravedlnění vyžaduje naprosté odevzdání vůle. Bez tohoto odevzdání skrze moc Kristovu nemůžeme být ospravedlněni. Nesprávně se používá některých výroků apoštola Pavla, včetně tohoto:

Římanům 4:5 Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
Mnozí používající tento text hlásají, že Bůh ospravedlňuje bezbožné v jejich hříších. Popírá se, že u obrácených lidí dochází ke změně směrem od hříchu ke spravedlnosti. Tvrdí se dokonce i to, že jediným rozdílem mezi opilcem v příkopu a spaseným člověkem je to, že ten druhý přijal ospravedlňující Kristovu milost.
Někteří jdou tak daleko, že učí, že vše, co musíme učinit, je říci, že věříme v Krista. Je pravdou, že Bůh ospravedlňuje bezbožné, protože všichni jsou hříšníci. Ale rozhodně neospravedlní toho, kdo v tomto stavu zůstane. Misionáři obrácejí pohany, ale ti nejsou obráceni, dokud setrvávají ve svých pohanských způsobech. Juda zcela konkrétně naznačuje, že bezbožní jistotně neobdrží Boží království:

Judův 1:15 Aby učinil soud všechněm a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní.
Ježíš sám říká:

Lukáš 5:32 Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

Ospravedlnění vyžaduje změnu života:

Římanům 2:13 (Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedliví jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedliví budou.

Izajáš 55:7 Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slitujeť se nad ním, a k Bohu našemu, nebť jest hojný k odpuštění.

Exodus 23:7 Od slova lživého vzdálíš se. Nevinného a spravedlivého nezabiješ, nebo já neospravedlním bezbožného.

Přísloví 28:13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství dojde.
Šalamoun odsoudil ty, kdo ospravedlňují bezbožného:

Přísloví 17:15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Bůh nemůže ospravedlnit někoho, kdo neopustí svůj hřích. Velká zásada znovuzrození ustavuje další zásadu, že Bůh obnovuje ty, jež ospravedlňuje, aby mohli kráčet mocí Jeho milostí.


Adventisté s. d. věří, že ospravedlnění je umožněno Bohem skrze Jeho Syna Ježíše Krista.


Římanům 5:1 Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista,

Římanům 5:9 Čím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu.

Galatským 5:6 Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.

Efezským 2:8 Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží,


Bůh nenechá člověka potácet se ve vinách, sebeobviňování a sebepodceňování. Obnovuje člověka ke svému obrazu. Toto bylo středem kázání Dr. E. Waggonera a staršího A. Jonese při jejich uvádění poselství o ospravedlnění z víry, jež mělo hybnou sílu, získanou přímo z nebe.


2. Posvěcení je Božím dokonalým dílem pro člověka skrze oběť a službu Jeho Syna Ježíše Krista.

Není sporu o tom, že největším problémem v chápání přívrženců nové teologie jsou následky přijímání bludu, že posvěcení je lidská nedokonalá práce pro Boha.
Jednou Colin slyšel kázání, kde kazatel prohlašoval, že spojovat v evangeliu ospravedlnění s posvěcením znamená páchat duchovní smilstvo. Colinovi dalo mnoho práce, aby se udržel a nepřerušil jeho rouhavé výroky během výkladu. Zřejmě to měl udělat. Nicméně po ukončení pobožnosti vysvětloval kazateli, že právě špatné chápání této otázky způsobuje velké problémy. Colin se s ním shodl v tom, že ospravedlnění je dokonalým Božím dílem na člověku skrze Jeho Syna Ježíše Krista. Nesouhlasil však s jeho představou o tom, v jakém vztahu je ospravedlnění a posvěcení. Kazatel věřil, že posvěcení je lidské nedokonalé dílo pro Pána. Když jej Colin ujistil, že ospravedlnění právě tak jako posvěcení je podle Božího slova dokonalým dílem Božím pro člověka skrze Jeho Syna Ježíše Krista, kazatel věc obrátil a odpověděl: „teologové dneška se na to dívají jinak“. Colin odpověděl: „je čas zamítnout domněnky lidí a vrátit se k biblickým závěrům.“ Kazatel s neuvěřitelnou ironií zvolal heslo: „Bible a jen Bible!“ A přitom vyměnil biblickou pravdu za bloudění pouhého člověka.

Posvěcení je uděleno pouze vírou, nikoliv skutky. Avšak skutky jsou nevyhnutelným důsledkem svatého života. Neexistuje pravá víra bez dobrých skutků. Biblicky věřící adventisté sedmého dne přijímají to, čemu věrní křesťané věřili po celá staletí, že posvěcení je Božím darem svatosti těm, kdo mu odevzdají své životy. Sám Pán řekl Pavlovi, že posvěcení, stejně jako ospravedlnění (spasení) se děje skrze víru:

Skutky apoštolské 26:18 Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.

Dále, tatáž oběť, která ospravedlňuje, také posvěcuje:

Židům 10:10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

Židům 13:12 Protož i Ježíš, aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev, vně za branou trpěl.

Efezským 5:25 Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, 26 Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu, 27 Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.


Bible je na ujištění o posvěcující moci Boží tak bohatá, že je obtížné pochopit, jak ji může někdo popírat nebo ji nerozumět. Všimněme si následujících zpráv:

Zacharjáš 3:3 Jozue pak oblečen byl v roucha zmazaná, a stál před andělem. 4 I odpověděl a řekl těm, kteříž stáli před ním, řka: Vezměte roucho to zmazané s něho. A řekl jemu:

Titovi 2:12 Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě, 13 Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista, 14 Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.

Filipským 2:13 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své.

Židům 9:14 Čím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?

Židům 10:22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

2 Petrův 1:4 Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, tak abyste skrze ně Božského přirození účastníci učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech zlých.


Jakubův 1:12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.

Galatským 5:16 Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.

Zjevení Janovo 14:12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.

2 Tesalonickým 2:13 Myť pak jsme povinni děkovati Bohu vždycky z vás, bratří Pánu milí, že vyvolil vás Bůh od počátku k spasení, v posvěcení Ducha a u víře pravdy,

Jak bohatá jsou Boží zaslíbení a posvěcení! Veškeré posvěcení je z Něho. Není nic, co bychom mohli učinit sami, než Ho prosit, aby vzal náš život a vykonal na něm dílo své milosti.


Jan 15:5 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

To, co působí skrze člověka a obnovuje jej z hříšného v posvěceného, není nic jiného než moc Kristova.

Židům 13:21 Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle jeho, působě v vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen.

Toto je slavné poselství o posvěcení. Člověk je obnoven mocí Boží a uzpůsoben k životu mezi anděly a nepadlými bytostmi vesmíru.


[3. Evangelium je ospravedlnění (spasení) a posvěcení.


Je pravdou, že představa pouhého ospravedlnění skrze víru převládala v učení většiny protestantských vedoucích reformace 16. Století. Avšak Bible takovouto představu neobsahuje. Slovo pouhé sem bylo přidáno jako lidská domněnka.
Adventisté sedmého dne vděčí Johnu Wesleymu, že rozšířil reformační zásady evangelia. Pochopil, že Bož moc k posvěcení jeho lidu je stejná jako moc jeho ospravedlnění. Je to postaveno na víře v Krista. Naproti tomu římskokatolická představa posvěcení je založena na formálním vyznání víry a lidských skutcích.
Písmo skutečně spojuje ospravedlnění s posvěcením v jedno evangelium:


Skutky apoštolské 26:18 Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.


1 Janův 1:9 Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.


Římanům 8:1 A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha. 2 Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti. 3 Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle, 4 Aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha.


Zjevení Janovo 22:11 Kdo škodí, škodiž ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě.


Jan 3:5 Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království Božího.


Dokonce i v modlitbě Páně nacházíme, jak se spolu snoubí ospravedlnění s posvěcením.


Matouš 6:12 A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. 13 I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.


Když plně pochopíme zásady posvěcení jako přijímaný dar Boží, poznáme, že Kristus v nás činí celé evangelium. Není žádného záslužnictví ani stínu něčeho, co by spočívalo na lidských skutcích. Ale kdokoli je ospravedlněn a posvěcen obětí a službou Kristovou, projeví dobré skutky. Pak ostatní uvidí tyto „skutky vaše dobré“, které „slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ (Matouš 5.16).


Jak přesně je evangelium vyjádřeno i sestrou White:


Jestliže se Mu odevzdáš a přijmeš Ho jako svého Spasitele, potom, jakkoli by byl tvůj život hříšný, pro jeho zásluhy jsi počten jako spravedlivý. Kristova povaha stojí na místě povahy tvé a ty jsi přijat Bohem jako bys nikdy nehřešil. A co víc – Kristus ti změní srdce. Skrze víru v něm bude přebývat. (SC 62)


Jak bohaté, jak plné a jak potěšující je evangelium Kristovo! Nestojí ani na lidské pýše ani na úspěchu. K vítězství bude muset být vybojováno ještě mnoho zápasů. Proti satanu bude tuhý boj. Úsilí bude veliké, ale síla k vítězství je zcela dána Bohem skrze Krista. Evangelium, které kázal Pavel, nebylo neplodné:


Římanům 1:16 Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku.
Bůh, kterému sloužíme, je všemocný. Má nejen moc k vykoupení nás z odsouzení hříchu, ale poskytuje také sílu k tomu, aby nás před hříchem i jeho vinou ochránil.

Podvody nové teologie, ThDr. Colin Standish, Dr. Russel Standish.

Nehlásám že si člověk může po uvěření dělat co chce.
Nehlásám ani, že křesťan po znovuzrození není nikdy schopen zcela činit Boží vůli (jakou by mělo cenu se snažit o něco co nejde).

Hlásám ale, že Pro spasení člověka stačila Milost Boží přijatá vírou (efezským 2)

Vím že bible zná i odpadnutí od víry a nebo vypadnutí z milosti.

Ale co se skutků týče, tak ani před obrácením ani po obrácení nemohou skutky člověka změnit spasení člověka (ať už ho má, nebo nemá)

Skutky, nebo také dílo, které zde Konáme určuje kde si ukládáme poklady - jestli v nebi, nebo na zemi a jednou vše vyzkouší oheň v den soudu.

Ale tento soud a oheň je o našem díle a našich pokladech - zda dostaneme odměnu, nebo utrpíme škodu.
Není o našem spasení získaném milostí skrze víru v Ježíše Krista a jeho oběť na kříži.

Věřím, že pevně stojím na písmu vyjádřeném v 1 Korintským 3,10-15

10Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. 11Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. 12Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, 13dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. 14Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, 15jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň.


I když tedy jistě je pravda, že máme po obrácení nové věřící dále vést proměňující obnově jejich života díky Boží milosti ( A já vím, že je to někdy nepříjemná věc a nechce se nám do toho). A máme vlídně napomínat ty, kteří jsou např. líní, nebo nemravní, nebo zanedbávají společná shromáždění, přesto si myslím že se nesmí nikdy stát, aby církev přinesla křesťanům strach ze ztráty spásy kvůli špatným skutkům, když to sama bible neříká.

I když člověku nesáhnete na věčný život, tak představa ohně soudu pořád umí motivovat dostatečně.

Kdo si to neumí představit, tak doporučuji natočenou scénu z konce filmu ,,Schindlerův seznam", kde židé předávají Oskaru Šindlerovi z vděčnosti prstýnek ze zlata, které si někteří kvůli němu nechali vytrhnout ze zubu. A v té chvíli Šindlerovi dochází, jak marnivý život za války žil, kolik peněz promrhal a jak i za jeden takovýto prstýnek by sehnal 2 další lidi na seznam, pak se podívá na auto které si nechal a kterým má odjet a odhadne další lidi, které za něj mohl mít, pak si vzpomene na šaty, šampaňské, večírky atd. atd.

Tomáš Plechatý napísal:Nehlásám že si člověk může po uvěření dělat co chce.
Nehlásám ani, že křesťan po znovuzrození není nikdy schopen zcela činit Boží vůli (jakou by mělo cenu se snažit o něco co nejde).

Hlásám ale, že Pro spasení člověka stačila Milost Boží přijatá vírou (efezským 2)

Vím že bible zná i odpadnutí od víry a nebo vypadnutí z milosti.

Ale co se skutků týče, tak ani před obrácením ani po obrácení nemohou skutky člověka změnit spasení člověka (ať už ho má, nebo nemá)

Skutky, nebo také dílo, které zde Konáme určuje kde si ukládáme poklady - jestli v nebi, nebo na zemi a jednou vše vyzkouší oheň v den soudu.

Ale tento soud a oheň je o našem díle a našich pokladech - zda dostaneme odměnu, nebo utrpíme škodu.
Není o našem spasení získaném milostí skrze víru v Ježíše Krista a jeho oběť na kříži.

Věřím, že pevně stojím na písmu vyjádřeném v 1 Korintským 3,10-15

10Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. 11Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. 12Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, 13dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. 14Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, 15jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň.


I když tedy jistě je pravda, že máme po obrácení nové věřící dále vést proměňující obnově jejich života díky Boží milosti ( A já vím, že je to někdy nepříjemná věc a nechce se nám do toho). A máme vlídně napomínat ty, kteří jsou např. líní, nebo nemravní, nebo zanedbávají společná shromáždění, přesto si myslím že se nesmí nikdy stát, aby církev přinesla křesťanům strach ze ztráty spásy kvůli špatným skutkům, když to sama bible neříká.

I když člověku nesáhnete na věčný život, tak představa ohně soudu pořád umí motivovat dostatečně.

Kdo si to neumí představit, tak doporučuji natočenou scénu z konce filmu ,,Schindlerův seznam", kde židé předávají Oskaru Šindlerovi z vděčnosti prstýnek ze zlata, které si někteří kvůli němu nechali vytrhnout ze zubu. A v té chvíli Šindlerovi dochází, jak marnivý život za války žil, kolik peněz promrhal a jak i za jeden takovýto prstýnek by sehnal 2 další lidi na seznam, pak se podívá na auto které si nechal a kterým má odjet a odhadne další lidi, které za něj mohl mít, pak si vzpomene na šaty, šampaňské, večírky atd. atd.

...Nehlásám ani, že křesťan po znovuzrození není nikdy schopen zcela činit Boží vůli (jakou by mělo cenu se snažit o něco co nejde).

V tom případě třeba nebudeš spasen a nevejdeš do království nebeského:

Matouš 7:21  Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.

Matouš 12:50  Nebo kdož by činil vůli Otce mého nebeského, tenť jest bratr můj, i sestra má, i matka má.

Lukáš 12:47  Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého a nepřipravoval se, a nečinil podle vůle jeho, bit bude velmi.

Jan 7:17  Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.

Jan 9:31  Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší.

Efezským 6:6  Ne na oko sloužíce, jako ti, jenž se lidem líbiti usilují, ale jako služebníci Kristovi, činíce vůli Boží z té duše,

Koloským 4:12  Pozdravuje vás Epafras, kterýž od vás jest, slouha Kristův, kterýž vždycky úsilně pracuje na modlitbách za vás, abyste stáli dokonalí a plní ve vší vůli Boží.

Židům 10:7  Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

Židům 10:36  Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

Židům 10:38  Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

Židům 13:21  Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle jeho, působě v vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen.

1 Janův 2:17  A svět hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, ten trvá na věky.

Zjevení Janovo 17:17  Neboť dal Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho a aby se sjednomyslnili, a toliko dotud království své šelmě dali, dokudž by nebyla vykonána slova Boží.


...Ale co se skutků týče, tak ani před obrácením ani po obrácení nemohou skutky člověka změnit spasení člověka (ať už ho má, nebo nemá).
...přesto si myslím že se nesmí nikdy stát, aby církev přinesla křesťanům strach ze ztráty spásy kvůli špatným skutkům, když to sama bible neříká.

Ten strach ale přináší Písmo samotné a církev to jen opakuje. Strach je na místě. Myslet si, že můžu po přijatém daru milosti, který vede ke spasení hřešit kolik chci a vždy mi to Bůh odpustí a nikdy už o spasení nepřijdu je evidentně lež.

Pokud po přijatém daru milosti, který vede ke spasení budeš hřešit a nebudeš činit pokání a své hříchy vyznávat, pak tyto nebudou nikdy odpuštěny (přikryty krví Kristovou), už jsem ti odpověděl na Tvůj komentář i zde, pokud jsi to četl:

http://acos.tym.sk/ine-f8/ukonceni-disk ... 61-20.html

...- Vede k nejistotě spasení, strachu, že kdykoliv mohu o svou záchranu a život věčný přijít.

Pokud budeš neustále vědomě hřešit o spasení můžeš klidně přijít, to říká Písmo ne já:

1 Janův 1:7 Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.

Ezechiel 18:24 Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, čině podlé všech ohavností, kteréž činí bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho, kteréž činil, nebude pamatováno. Pro přestoupení své, jehož se dopouštěl, a pro hřích svůj, kterýž páchal, pro tyť věci umře.

Filipským 2:12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když jsem vzdálen od vás, s bázní a s třesením spasení své konejte.

Matouš 4:17  Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské.

Lukáš 13:3  Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

Lukáš 15:7  Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

Skutky apoštolské 8:22  Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého.

Skutky apoštolské 11:18  To uslyšavše, spokojili se a slavili Boha, řkouce: Tedy i pohanům Bůh pokání dal k životu.

Skutky apoštolské 17:30  Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili,

Skutky apoštolské 20:21  Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.

Skutky apoštolské 26:20  Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.

Zjevení Janovo 3:19  Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci; rozhorliž se tedy, a čiň pokání.

Mikim,
Otvoril si zaujímavú tému.
Tvoj postoj ale vidím ako extrémistický. Prečo? Pripúšťaš len dva extrémne pohľady na vec, nič medzi tým.
Na jednej strane si zástanca života bez hriechu (netvrdím, že sa mýliš, ale je to jeden extrém). Avšak ak niekto čo len naznačí, že realita nemusí byť taká ideálna (ako sa to snažil ukázať Tomáš, ak som ho správne pochopil), tak pre teba to znamená opačný extrém („Pokud budeš neustále vědomě hřešit“). Tomáš nehovoril o neustálom vedomom hriechu.
Asi si nevieš predstaviť stav, že človek je spasený a napriek tomu sa mu môže stať, že niečo nezvládne tak perfektne, ako by mohol.

Adventisti takto extrémisticky posudzujú viaceré témy.
Napr. minule sme sa vo zbore rozprávali o požiadavke cirkvi na úplnú abstinenciu. A keď niekto naznačil, že by nemuselo vadiť, keď pri výnimočnej príležitosti by adventista vypil trochu vína, niekto iný zareagoval: „Tak to všetci budeme chodiť opití ... „ .
Ten človek si jednoducho nedokázal predstaviť nič medzi úplnou abstinenciou a úplným opilstvom. A pritom väčšina ľudí (aj veľa kresťanov) sa so svojim pitím alkoholu nachádza práve medzi týmito dvomi extrémami. Z toho môžeme usúdiť, že ten človek nie je schopný vnímať realitu, lebo nepripúšťa niečo, čo je úplne bežné.
Tak sa mi zdá, že ty podobne hľadíš na problematiku hriechu po obrátení.
Osobná otázka na teba: Považuješ sa za takého, ktorý už nehreší?

GDS napísal:Mikim,
Otvoril si zaujímavú tému.
Tvoj postoj ale vidím ako extrémistický. Prečo? Pripúšťaš len dva extrémne pohľady na vec, nič medzi tým.
Na jednej strane si zástanca života bez hriechu (netvrdím, že sa mýliš, ale je to jeden extrém). Avšak ak niekto čo len naznačí, že realita nemusí byť taká ideálna (ako sa to snažil ukázať Tomáš, ak som ho správne pochopil), tak pre teba to znamená opačný extrém („Pokud budeš neustále vědomě hřešit“). Tomáš nehovoril o neustálom vedomom hriechu.
Asi si nevieš predstaviť stav, že človek je spasený a napriek tomu sa mu môže stať, že niečo nezvládne tak perfektne, ako by mohol.

Adventisti takto extrémisticky posudzujú viaceré témy.
Napr. minule sme sa vo zbore rozprávali o požiadavke cirkvi na úplnú abstinenciu. A keď niekto naznačil, že by nemuselo vadiť, keď pri výnimočnej príležitosti by adventista vypil trochu vína, niekto iný zareagoval: „Tak to všetci budeme chodiť opití ... „ .
Ten človek si jednoducho nedokázal predstaviť nič medzi úplnou abstinenciou a úplným opilstvom. A pritom väčšina ľudí (aj veľa kresťanov) sa so svojim pitím alkoholu nachádza práve medzi týmito dvomi extrémami. Z toho môžeme usúdiť, že ten človek nie je schopný vnímať realitu, lebo nepripúšťa niečo, čo je úplne bežné.
Tak sa mi zdá, že ty podobne hľadíš na problematiku hriechu po obrátení.
Osobná otázka na teba: Považuješ sa za takého, ktorý už nehreší?

Ahoj,
můj postoj (a nejen můj) je biblický postoj, jsou jen 3 možnosti, že jako obrácený a znovuzrozený křesťan: buď neustále vědomě hřešíš a nečiníš pokání, potom zcela jistě nebudeš spasený a tvoje hříchy ti nebudou odpuštěny a milost ke spasení ti bude odňata.
Nebo se snažíš nehřešit a jen občas zhřešíš, činíš pokání, snažíš se už stejný hřích neopakovat, potom ti tento hřích/y budou odpuštěny a budeš žít navěky, jak říká Písmo, i kdyby jsi v budoucnu zhřešil (protože nejsi úplně dokonalý) stejným hříchem znovu a znovu z něj činil pokání.
A nebo jsi už svatý a dokonalý a nehřešíš jak po nás požaduje Písmo. Nic z toho není rozhodně žádný extrém. Je to realita. I když dokonalí a svatí ještě nejsme i tak nás Písmo vyzývá, abychom byli dokonalí a svatí. A ne hřešte kolik chcete až do 2PJK a stejně budete spaseni, o tom v Písmu nic není.

2 Korintským 13:9  Radujeme se zajisté, že ač jsme mdlí, ale vy jste silní, a za toť se i modlíme, abyste vy byli dokonalí.

Efezským 1:4  Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa k tomu, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce,

1 Janův 3:6  Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal.

1 Janův 5:18  Víme, že každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší; ale ten, jenž narozen jest z Boha, ostříhá sebe samého, a ten zlostník se ho nedotýká.

...Osobná otázka na teba: Považuješ sa za takého, ktorý už nehreší?[/quote]

Ne ani omylem, k tomu mám ještě daleko, ale to neznamená, že se nebudu snažit žít co nejlépe, jak po mně požaduje Písmo.


...Ten človek si jednoducho nedokázal predstaviť nič medzi úplnou abstinenciou a úplným opilstvom.

Pokud někdo nikdy nepil, tak si to asi nedokáže představit. Já také nejsem úplný abstinent, ve svém studentském věku jsem toho občas vypil celkem dost takže vím, co to znamená se i opít. Ale jak je člověk starší a poznává více Boha, zjišťuje, že alkohol vůbec nepotřebuje a nic mu to nedává, záleží také na tom s kým se stýkám. Kdysi jsem si dával k obědu běžně pivo, dneska už jen birell, občas ale zhřeším a dám si pivo (max 1) nebo 1x za půl roku 2dl vína, a to jen, když ho od někoho dostanu (a pokud je dobré), kupovat ho nekupuju, z toho se nikdo neopije a ještě mi to může zlepšit zdraví. Kdo ale říká, že 1-2 piva denně mu neuškodí, mýlí se, nic mu to samozřejmě neudělá (a ještě ho to sklidní), ale v později za 20-40 let z toho může být klidně rakovina něčeho...ale také nemusí, to záleží na každém člověku, každý je nastavený jinak...Kdo nepije alkohol ví, že nejspíše nezemře na rakovinu z pití (ale třeba na rakovinu ze žraní...)

https://www.novinky.cz/zena/zdravi/2846 ... ovinu.html

http://www.ulekare.cz/clanek/piti-alkoh ... doru-14356

1 Korintským 3,10-15 mluví sama o sobě a to velice jasně.

Neřekl jsi mi žádnou jinou alternativu jak správně chápat tuto část písma.


A pokud by byla pravda že tě zabije byť i jedinný nevyznaný hřích (někteří říkají jedinný vědomý nevyznaný a někteří říkají jedinný i nevědomý nevyznaný), (což učí EGW ve velkém sporu v kapitole o vyšetřujícím soudu), potom by to měl ďábel nebo kdokoliv zlomyslný nesmírně jednoduché.

Stačí abych tě neoprávněně urazil, pomluvil před tebou, strčil do tebe, nebo tě okradl - ty se naštveš na mne a já tě v tu chvíli zabiju.

A končíš v ohnivém jezeře a je konec tvým nadějím na věčný život.

Protože podle bible a Ježíšova standartu jsi mne měl milovat jako svého nepřítele. Neměl jsi proti mne držet hněv, ale měl jsi mi odpustit.
Nestihl jsi to vyznat a už jsi mrtvý. Tedy stačí tento hřích na to aby vymazal tvé jméno z knihy života?

Podle EGW a teologie vyšetřujícího soudu ano.

Já říkám, že Ježíš Kristus zemřel jednou provždy za všechny naše hříchy na jednou a to v době, kdy jsme ještě nebyli na světě.
Jakmile přijímáme spasení a odpuštění hříchů, tak přijímáme jeho jednou v minulosti vykonané dílo jako celek.
Není to tak, že bychom přijali jen odpuštění z minulosti až do přítomnosti, ale od každé další vteřiny budoucnosti už to neplatí a je třeba to dělat znovu. Nikdo nemůže zrušit základ, který už je položen a to je Ježíš Kristus a jeho oběť. To na co si máš dát pozor, je to jak na něm stavíš a to pořeší soud. Ale Ježíš ti vydobyl spásu.


Vyznání svých hříchů Bohu, nebo lidem pomůže vyčistit napětí mezi vámi z tvé strany a proto je potřeba.
Ale jestliže Ti Bůh odpustil již dávno a už se na tebe nehněvá (2 Kor 5,17-20) a už vymazal všechen dlužní úpis, který svědčil proti nám (kol 2), tak kdo tě může nadále obviňovat? Vždyť Bůh tě již ospravedlnil.(řím 8,31-34)

Nemůžeš usmířit už usmířeného Boha - už se hněval na Ježíše místo tebe - nebylo by fér, kdyby to dělal 2x.

...1 Korintským 3,10-15 mluví sama o sobě a to velice jasně.

Neřekl jsi mi žádnou jinou alternativu jak správně chápat tuto část písma.

No nevím, zde se nehovoří nic přímo o hříších či pokání, ale spíše o skutcích, které kdo kdy vykonal...

a dál se píše, že ten kdo "hřeší" neboli poskvrňuje svoje tělo, toho Bůh zatratí!

1 Korintským 3:16  Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?
17  Jestližeť kdo chrámu Božího poskvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.


...A pokud by byla pravda že tě zabije byť i jedinný nevyznaný hřích (někteří říkají jedinný vědomý nevyznaný a někteří říkají jedinný i nevědomý nevyznaný), (což učí EGW ve velkém sporu v kapitole o vyšetřujícím soudu), potom by to měl ďábel nebo kdokoliv zlomyslný nesmírně jednoduché.

Kde píše ve Velké sporu EGW o "jediném hříchu"?

A co Mojžíš, pro jediný hřích nevešel do Kanánu, jak píše EGW!

http://www.ellenwhiteova.cz/dejiny-vyko ... ch/search/

Oči všeho Izraele byly upřeny na Mojžíše. Jeho hřích urazil Boha, který ho vyvolil za vůdce svého národa. S přestoupením byli seznámeni všichni Izraelští. Kdyby byl tento hřích ponechán Bohem bez povšimnutí, byl by mohl vzniknout dojem, že Bůh promíjí nevíru a prchlivost těm, kdož zastávají zodpovědná postavení, byli-li k unáhlenosti vyprovokováni. Když však bylo oznámeno, že za tento jediný hřích nesmí Mojžíš a Aron vstoupit do Kanaánu, pochopil lid, že Bůh nebere zřetel na postavení hříšníka a hřích zajisté potrestá.


http://www.ellenwhiteova.cz/poselstvi-k ... 91/search/

23. Jediný slabý (MYP 91)
Lichotíme si tím, že jsme lepší než druzí. Avšak má-li náš jinak silný charakter jen jediné slabé místo, jsme dosud ve spojení s hříchem. Služba srdce se pak štěpí ve službu Bohu a hříšnému "já". Dítko Boží musí v sobě vypátrat každý skrytý hřích a dovolit Bohu, aby jej z jeho srdce odstranil. Věřící musí zdolat i ten jediný hřích, neboť Bůh nepovažuje žádný hřích za malinký.


Jinak, pokud mi nedáš příležitost, abych vyznal svůj hřích a zabiješ mne, pak není vina u mne, ale spíše dvojnásobná u Tebe. Je to navíc dost specifický příklad a jak toto bude soudit Bůh si netroufám přesně tvrdit.

...Protože podle bible a Ježíšova standartu jsi mne měl milovat jako svého nepřítele. Neměl jsi proti mne držet hněv, ale měl jsi mi odpustit.
Nestihl jsi to vyznat a už jsi mrtvý. Tedy stačí tento hřích na to aby vymazal tvé jméno z knihy života?

Podle EGW a teologie vyšetřujícího soudu ano.

Ale o tom píše Písmo a ap. Jan:

1 Janův 1:9  Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

...Není to tak, že bychom přijali jen odpuštění z minulosti až do přítomnosti, ale od každé další vteřiny budoucnosti už to neplatí a je třeba to dělat znovu. Nikdo nemůže zrušit základ, který už je položen a to je Ježíš Kristus a jeho oběť.

Kde se v Písmu píše, že Ježíš zemřel i za naše nevyznané hříchy? A že hříchy v budoucnu už nemusíme vyznávat a činit pokání?

Ano Ježíš zemřel pouze za naše vyznané vědomé i nevědomé minulé a přítomné hříchy, takže se stačí pomodlit "Bože prosím odpusť mi všechny hříchy, které jsem dnes vědomě či nevědomě vykonal", případně vyjmenovat konkrétní hřích" s tím, že už jej příště konat nechci (pokání), a Ježíš mi ho ve svatyni svatých, kde za nás oroduje u Otce, tento přikryje svou prolitou krví a "už na něj nevzpomene", pokud mu ho zase třeba někdy "nepřipomenu" dalším ojedinělým zhřešením.
Takže je jasné, že Ježíš byť zemřel za jakýkoliv můj i budoucí možný třeba i jen ojedinělý hřích, kterého se dopustím, musím ho zase v budoucnu Jemu znovu vyznat a činit pokání, jinak mi ho neodpustí a zahynu.. A nemá asi smysl se už dnes dopředu modlit "Bože prosím odpusť mi všechny budoucí hříchy, kterých se možná dopustím, když se jich vůbec dopustit nemusím a nebudu je tak v modlitbě zbytečně přivolávat! V Písmu se nikde nepíše "a odpustil nám všechny i budoucí hříchy", pokud ano, kde?

Lukáš 13:3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

Římanům 8:33  Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje.
34  Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás.

Kdo bude před Bohem žalovat na nás a naše hříchy? No přece satan, kdo jiný.

Pokáním, tedy změnou myšlení, prošel každý křesťan, když se obrátil, uvěřil v Ježíše a požádal ho o odpuštění hříchů.

Změna myšlení je trvalá - nechci už být zlý, chci jednat dobře, zlého díla je mi líto, pomož mi.

Od té doby se staly tyto věci:

1) Znovu jsi se narodil podle písma
Jan 1,12-13
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

2 Korintským 5,17-19
Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.
Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.

Tvé nové já je tvá identita a ta je z Boha, na tu se Bůh nehněvá, neboť je dokonalá a nemůže hřešit.
1 Janova 5,18
Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

1. Petrův 1, 23
Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

Znovu zrození , není jako obrácení.

V běžném životě se může člověk obrátit a jít na druhou stranu a po pár metrech znovu obrátit a jít zase zpátky a zase obrátit - říká se tomu člunkový běh

Proto používá písmo slovo znovuzrození. To je trvalé. Lidé se nemohou znovunarodit a zase starozemřít a zase znovunarodit a zase staronarodit.
Proto se v písmu říká, že to staré pominulo. To staré už není tvá identita a není to tvé JÁ!!

2) Těmto věřícím se dále stává, že zápasí se sklony k hříchu svého těla a mysli.

Římanům 7,16-20
Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

Ale k jakému závěru tady Pavel dochází?

,,Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně."

,,Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá."

Že ta část, co v něm touží hřešit a pokouší už není on!!!!!

On už je nově stvořený z Boha z neporušitelného semene a je celý bez hříchu.

Znamená to snad, že se má na ten boj s tělem vykašlat a dál hřešit?

NE. Pavel to na jiných místech jasně říká.

Koloským 3,5
Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.
Koloským 3, 9-10
Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky
a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
Efezským 4,22-24
Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi,
obnovte se duchovním smýšlením,
oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
Galatským 5,16
Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost
Římanům 8, 13
Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
Římanům 12,2
A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Takže máme umrtovat své staré sklony, staré touhy, hříšné činy, máme svléknout starého člověka, který hyne klamnými vášněmi a obléknout se do nového.

Ale ten rozdíl je v tom, že to můžeme udělat proměněním své mysli podle Božího slova. Tam se o nás píše, že jsme již nové stvoření a že jsme již očištění a nehřešíme. Když uvěříme tomu co o nás Bůh v bibli píše, tak skrze víru začneme mít sílu toto ve svém životě prosazovat.

A hlavně kdykoliv zhřešíme, tak se v tom nebudeme dále babrat a znovu se z pozice synů Božích vracet k otrokům a hříšným červům, kteří se před ním nehodně plazí a prosí o smilování.

Bůh nepotřebuje červy, co před ním prosím o smilování, když už svůj hněv vybil na Ježíši. Když nás korunoval na syny slávy, abychom byli jedno s ním, tak máme tak jednat (Jan 17,22-26)

Hřích už nad námi nebude mít takovou moc a rychleji ho setřeseme, když budeme vědět, že to nejsme my a naše pravé já, že je to něco jiného - naše staré sklony - a ty jen musíme zabít, nebo svléct , jako staré ponožky.

Nikdo není ochotný vztáhnout ruku sám na sebe a zabít sebe. Protože je to přece on sám. Ale když pochopíme, že to co máme usmrcovat a odhazovat nejsme my, je to snazší. Že i hněv Boží na ten hřích není na nás, ale na ten hřích, tak to nebude překážet našemu dalšímu vztahu k Němu.

Dokud nebudeš v sobě mít pochopení, kým už v Ježíši jsi, budeš se chovat podle toho jak koukáš na sebe ty, nebo jak ti o tobě říká, zákon - tne tě akorát vždy usvědčí ze smrti, nebo ďábel - a tomu nikdy nešlo o to, abys měl vztah s Bohem.

To že stačí říci ,,prosím odpusť mi dnes všechny mé vyznané i nevyznané hříchy+ už je nechci nikdy dělat" je únik s pasti, kterou jsi sám na sebe ušil.

A s tím, že bych tě zabil a nedal ti čas na vyznání toho hříchu - kolik času na to vlastně potřebuješ?
Stačily by ti 4 vteřiny?
Nebo hřích hněvu nemá právo ti vzít věčný život, dokud jsi v afektu a neuvědomuješ si ho? :-D

...Pokáním, tedy změnou myšlení, prošel každý křesťan, když se obrátil, uvěřil v Ježíše a požádal ho o odpuštění hříchů.

Změna myšlení je trvalá - nechci už být zlý, chci jednat dobře, zlého díla je mi líto, pomož mi.


...A hlavně kdykoliv zhřešíme, tak se v tom nebudeme dále babrat a znovu se z pozice synů Božích vracet k otrokům a hříšným červům, kteří se před ním nehodně plazí a prosí o smilování.

Ano my narození z Boha už nehřešíme (nebo alespoň bychom neměli):
1 Janův 5:18 Víme, že každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší; ale ten, jenž narozen jest z Boha, ostříhá sebe samého, a ten zlostník se ho nedotýká.

Znáš někoho, kdo je narozený z Boha a od té doby už nikdy nezhřešil? Já osobně ne!

Ano pokání by měla být trvalá změna myšlení, jenže jak vidíme sami na sobě leckdy to neplatí a my zhřešíme stejným i jiným hříchem třeba zase znovu, proto musíme znovu a znovu a znovu prosit za odpuštění a činit pokání, vůbec jsi nečetl verše, které jsou od Boha o pokání a vyznávání hříchů:
Tak znovu:

1 Janův 1:9 Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

Lukáš 13:3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

Nikde se v Písmu nepíše, že za každý jednotlivý hřích stačí vykonat pokání jen 1x a pak už nemusím, protože u mne proběhla změna myšlení.

...Že i hněv Boží na ten hřích není na nás, ale na ten hřích, tak to nebude překážet našemu dalšímu vztahu k Němu.

Vždycky to bude překážet našemu dalšímu vztahu k němu. Vždycky. To neomluvíš...Nebo si myslíš, že Bůh ti řekne o.k. to byl hřích, to jsi nebyl ty, ty přece za nic nemůžeš, a tvé zlé sklony vem čert...


...Bůh nepotřebuje červy, co před ním prosím o smilování, když už svůj hněv vybil na Ježíši.

A to se v Písmu píše kde? bMůžeš to doložit? nebo je to jen Tvůj názor? Bůh by si přeceb nikdy svůj hněv nevybil na svém Synu, nemyslíš?

...Hřích už nad námi nebude mít takovou moc a rychleji ho setřeseme, když budeme vědět, že to nejsme my a naše pravé já, že je to něco jiného - naše staré sklony - a ty jen musíme zabít, nebo svléct , jako staré ponožky.

Třeba jo...připomíná mi to rozdvojenou osobnost...

...To že stačí říci ,,prosím odpusť mi dnes všechny mé vyznané i nevyznané hříchy+ už je nechci nikdy dělat" je únik s pasti, kterou jsi sám na sebe ušil.

Jo tak mi řekni jak máme správně podle Písma vyznávat hříchy a činit pokání, samozřejmě záleží jaké hříchy nebo vůči komu.

můj postoj (a nejen můj) je biblický postoj, jsou jen 3 možnosti, že jako obrácený a znovuzrozený křesťan: buď neustále vědomě hřešíš a nečiníš pokání, potom zcela jistě nebudeš spasený a tvoje hříchy ti nebudou odpuštěny a milost ke spasení ti bude odňata.
Nebo se snažíš nehřešit a jen občas zhřešíš, činíš pokání, snažíš se už stejný hřích neopakovat, potom ti tento hřích/y budou odpuštěny a budeš žít navěky, jak říká Písmo, i kdyby jsi v budoucnu zhřešil (protože nejsi úplně dokonalý) stejným hříchem znovu a znovu z něj činil pokání.
A nebo jsi už svatý a dokonalý a nehřešíš jak po nás požaduje Písmo. Nic z toho není rozhodně žádný extrém. Je to realita. I když dokonalí a svatí ještě nejsme i tak nás Písmo vyzývá, abychom byli dokonalí a svatí. A ne hřešte kolik chcete až do 2PJK a stejně budete spaseni, o tom v Písmu nic není.

Mikime, založil jsi zajímavé téma, ale podle mne jsi to vzal za nesprávný konec, tedy z pohledu legalismu.
Problém vidím v hříšné přirozenosti člověka, tj. jsme v podstatě hříšnými lidmi, není v nás nic dobrého, jsme skrz naskrz hříšní. Není možné se z tohoto stavu dostat, pouze být vykoupeni, spaseni Kristem. Tedy, laicky řečeno, můžeš se snažit, jak chceš "nehřešit", ale tato snaha je marná, už od začátku prohraná. Podle mne vidíš problém hříchu v činu, skutku,zatímco problém je hlouběji, přímo v srdci, našem zkaženém myšlení.
Silní jedinci se dokážou ovládnout, tedy nějaký čas, mají silnou vůli a tu posilují, vyhýbají se možným zdrojům hříchu a zdá se jim či si naivně myslí, že mají vyhráno. M.Venden to popisuje myslím tak, že "motor" (chtíč) je táhne do hříchu, ale oni mají silné brzdy (morálku, chování) a ubrzdí to.
Myslím, že jsou možnosti v podstatě pouze dvě- nechat se spasit nebo ne.
Osobně se nesnažím "nehřešit" z výše uvedených důvodů, je to podle mne zbytečné. Samozřejmě to neznamená, že sebou nechám manipulovat a neselektuji různé věci na dobré či nedobré. Ale nezaměřuji svoje úsilí na správné chování, jednání, ale na vztah s Kristem. Už několikrát se mi stalo, že jsem se naivně snažil "přemoci" hřích, ale výsledek byl špatný. Snažím se tedy o spojení s Ježíšem a hle - problém pak nějak "vyšumí", zmizí. Moje zásluha to rozhodně není.

Nová teologie tvrdí, že svatí budou pokračovat ve svých hříších až do 2PJK...věříte tomu?

Jak tedy chápat texty, které jsi uvedl, zvláště ...Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší..1J 5:18a ?
Řešení vidím v kontextu pasáže, autor řeší v listu "narození z Boha" - 1J 2:28, 1J 3:9,1J 4:7, 1J 5:1 a zůstávání v něm.
Hned na začátku autor jasně říká :Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 1J 1:8; Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. 1J 1:10 S tímto náhledem je třeba brát teologii listu.

Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. 1J 2:1
I prvních veršů nebylo třeba komentář, zde již ho připojuji. Křestan není v beznaději, i když upadne, je třeba jít ke Kristu.

Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; 1J 3:4-6
Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. 1J 3:9
Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne. 1J 5:18
Já tam vidím asi toto-pokud zhřeším, jdu ke Kristu a on moje hříchy sejme, v tu chvíli jsem "v něm", očištěn, bez hříchu, je to v době, kdy jsem s Kristem spojen. Žel, toto spojení netrvá dlouho, člověk opět padne a jde ke Kristu. Proces se opakuje.
Podle všeho autor listu konfrontuje lásku věřících mezi sebou a lidi, kteří si žijí, jak chtějí, to je zřejmé hlavně v 3. a 4.kapitole. Zdá se, že se jedná o zápas v církvi (1J 4:20).Případně s nějkým falešným učením-gnostiky?
List neuvádí, že by měli být bez hříchu lidé před příchodem Krista, spíše popisuje to, že když jsou ve spojení s Kristem, tak nehřeší.
S Kristem jsem dokonalý, nehřeším, bez Krista hřeším a padám, nejsem dokonalý. Podle mne je to jednoduché. Nevěřím v nějakou "supertřídu" lidí, kteří budou bez hříchu ve smyslu, že hřích překonají svou vůlí či zachováváním přikázání. V tu chvíli, kdy se odevzdám Kristu a jsem ve spojení s ním, jsem spasen, nehřeším. Žel, realita života ukazuje, jak je toto odevzdání se a spojení chvilkové a vratké.A pokud bych si snad myslel, že už jsem nad hříchem zvítězil, moje mysl mne usvědčí, že tomu tak není, hřeším předně v mysli a čin je pouze výsledkem přemýšlení. Ve svém okolí také nevidím ani náznak toho, že by to u jiných bylo jinak.
Proto Tě asi zklamu, věřím tomu, že lidi při 2.příchodu budou vysvobozeni z otroctví hříšné přirozenosti, tedy myšlení i činů.Budeme proměněni, nejen tělo, ale i mysl. Sami se proměnit nedokážeme, možná trošku vylepšit přemýšlení a činy ano, ale to je stále nedostačující pro spásu. Neznám "novou teologii", ani výroky EGW, ale mám jasno - pokud bych si snad myslel, že jsem bez hříchu, klamu sám sebe.