Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Některé z důvodů, proč chápeme, že Kristus na sebe vzal padlou lidskou přirozenost, jsou tyto:
1. Toto učení musíme přijmout proto, že jeho původ je v Bibli.
2. Nejméně důležitým faktem je, že z hlediska historického adventisté sedmého dne vždy kázali padlou lidskou přirozenost Kristovu.
[KB1613] Židům 4:15 Nebo nemáme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
[KB1613] Židům 2:14 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,
15 A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.
16 Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.
17 Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.
18 Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.
[KB1613] Římanům 1:3 O Synu svém zplozeném z semene Davidova s strany těla,
[KB1613] Římanům 8:3 Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,
4 Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.
[KB1613] Galatským 4:4 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem,
5 Aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
Je více než 40 odkazů, v nichž se EGW konkrétně zabývá lidskou přirozeností Kristovou. Vždy vv této souvislosti hovoří o „padlé“ nebo „hříšné“ přirozenosti a tudíž pouze potvrzuje slova Písma. Nikdy v případě kristovy lidské přirozenosti nepoužívá výraz „nepadlá“, či „bezhříšná“. Zde jsou některé z odkazů:
Přicházejí mi dopisy tvrdící, že Kristus nemohl mít stejnou přirozenost jako člověk, protože kdyby ji měl, musel by v podobných pokušeních padnout. Kdyby neměl lidskou přirozenost, nemohl by být naším příkladem. Nebyl-li účastníkem naší přirozenosti, nemohl by býval být pokoušen tak, jak je pokoušen člověk. (1SM 408)
Velké dílo vykoupení mohlo být vykonáno pouze takovým vykupitelem, který zaujal místo padlého Adama. (RH, 24. Února 1874)
Přestože na Krista byly vloženy hříchy provinilého světa, přes Jeho ponížení a přijetí na sebe naší padlé přirozenosti, prohlásil Ho hlas z nebe za Syna Věčného. (DA 112)
Bylo řízením Božím, že Kristus na sebe měl vzít podobu i přirozenost padlého člověka. (4SG, 115)
Když Adama zaskočil pokušitel, nebyl ještě Adam obtížen účinky žádného hříchu. Stál v síle dokonalého lidství, vlastnil plnou svěžest mysli i těla. Byl obklopen slávou Edenu a měl denní společenství nebeských bytostí. Jinak tomu bylo s Ježíšem, když vyšel na poušť, aby zápasil se satanem. Po čtyři tisíce let klesalo lidské pokolení úpadkem na síle fyzické, duševní kapacitě, i v morální hodnotě. A Kristus na sebe vzal kazy degenerovaného lidstva. Jen tak mohl vysvobodit člověka z nejnižších hlubin jeho ponížení. (DA 117)
Na svou bezhříšnou přirozenost vzal naši přirozenost hříšnou, aby věděl, jak pomáhat těm, kteří jsou zkoušeni. (MM 181)
Oddělování Kristovy tělesné od Jeho mentální a mravní přirozenosti by nás zavedlo do řeckých pohanských představ rozlišování mezi zlým tělem a dobrou duší. Žádný normálně myslící adventista se neodváží přijmout takový dualistický pohled na člověka. Je to satanský podvod, jestliže měl Kristus padlou tělesnou přirozenost, potom celá Jeho přirozenost byla padlá.
Někteří zdůrazňují tu skutečnost, že v ep. Římanům 8.3 je použít výraz „podobnost těla hříchu“. Když si uvědomíme, že slovo zde uvedené, přeložené jako „podobnost“, je tímtéž řeckým slovem „homoiomo“, ze kterého odvozujeme jiné slovo „homogenita“, čili stejnorodost, nemusíme zde vůbec klopýtat. Pavlovo použití tohoto slova je ilustrováno níže.
[KB1613] Filipským 2:7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.
Nikdo by tento text nemohl použít k tomu, aby dokázal, že Kristus byl nepodobný lidem. A přesto, jak málo logiky bývá použito v interpretaci verše Řím. 8.3. Pouze důslednost a zdravá logika mohou zabránit tomu, aby se z „podobnosti“ nestala „nepodobnost“.
Někteří z nás dělali v minulosti chyby v tom, že neoslovovali ty, kteří se s přesvědčením drží pohledu na Kristovu přirozenost jako na nepadlou a nevěnovali jim opravdovou pozornost. Tito lidé se obracejí také na Bibli a svědectví Ducha proroctví. Dva nejčastější texty, které jsou používány k podpoře tohoto bludu jsou Lukáš 1.35 a Židům 7.26.
[KB1613] Lukáš 1:35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
[KB1613] Židům 7:26 Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa}, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl,
Zde je důležité si uvědomit, že tato část Písma nehovoří o přirozenosti nýbrž o povaze. Jasné rozeznání mezi povahou a přirozeností nám pomůže vyhnout se tak nenormálním názorům jako že Kristovo lidství zahrnovalo obě přirozenosti, tedy padlou i nepadlou. Je také významné vědět, že každý židovský chlapec v rodině byl nazýván „svatý Hospodinu“.
[KB1613] Lukáš 2:23 (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude),
Někteří považují ty, kdo věří v padlou přirozenost Kristovu, za ty, kdo činí z Krista hříšníka. Je to motivováno skutečností, že mnozí z těch, kteří tyto názory přijali, věří v nějakou pozměněnou formu augustiniánského dědičného hříchu. Jejich argumentem je, že pokud byl Kristus zrozen s hříšnou přirozeností, byl také automaticky hříšníkem. Je to argument, kterému musel čelit S.N. Haskel, když podrobně vysvětloval tuto otázku a pomáhal těm, kteří byli vtaženi do „hnutí svatého těla“ ve státě Indiana. Když o této věci psal sestře White, řekl:
Když jsme uvedli, že věříme, že Kristus byl narozen v padlém lidství, pak nás (ti lidé z hnutí svatého těla) označovali za takové, kteří věří, že Kristus hřešil, přestože jsme podali své stanovisko tak jasně, až se nám zdálo, že nám nikdo nemůže neporozumět. V tomto zvláštním bodu teologie se jejich stanovisko ustálilo na tomto: věří, že Kristus na sebe vzal Adamovu přirozenost před svým pádem do hříchu. (S.N. Haskel: dopis sestře White, 25. Září 1900).
EGW vyjadřuje skutečnost, že jsme byli zrozeni s vrozenými sklony k neposlušnosti. Varuje také, abychom nečinili Krista přesně takovým, jací jsme my. Hovoří zde znovu o Jeho povaze a nikoliv o Jeho přirozenosti.
Kristus je nám ve všem příkladem. Narodil se, prožil svůj život a také ho ukončil s posvěcenou lidskou vůlí. Byl pokoušen a zkoušen jako kdokoliv z nás a přesto nepovolil ani v nejmenším směrem ke zlu či vzpouře proti Bohu, protože Jeho vůle byla stále poddaná a posvěcená. (ST, 29. Října 1894).
A zde je klíč. Veškerý rozdíl mezi Kristem a lidmi není v přirozenosti, nýbrž v povaze. Porozumění lidské přirozenosti Kristovy nám pomáhá pochopit, jak veliký je dar nebes. Co pro Boha znamenalo vydat svého jednorozeného Syna, „aby každý, kdož v Něho věří…měl život věčný“ (Jan 3.16). Pomůže nám to pochopit, jak je Ježíš schopen pomáhat těm, kteří jsou zkoušeni (Žid. 2.17-18), a proč nechce, aby kdokoli zahynul, ale všichni se obrátili ku pokání (2Petr. 3.9). Začínáme zde chápat, jak je schopen spasit všechny, kteří skrze Něho přicházejí k Bohu (Žid. 7.25).
Zastánci nové teologie by nás rádi přiměli k tomu, abychom učinili rovnítko mezi absenci sklonů k hříchu a nepadlou přirozeností. Jenže ono to tak skutečně není. Dokazuje to skutečnost, že:
Nemusíme mít ani jediný sklon k hříchu (7BC 943)
Vzhledem k tomu. Že my padlou přirozenost zjevně vlastníme, je nepopíratelné, že absence hříšných sklonů může být charakteristická právě pro takové osoby jako jsme my, tedy bytosti s padlou přirozeností.
Mnozí srovnávají hříšné sklony s pokušeními, která prožívají. A přece Kristus byl ve všech věcech pokoušen jako my, vlastnil bezhříšnou povahu navzdory tomu, že vlastnil také nevýhody padlé přirozenosti. Jedině tak také mohl být naším příkladem.
Boží lid se musí zříci nestřídmosti, neukázněnosti, ješitnosti a marnotratnosti. Nemůžeme být křesťany a současně pěstovat tyto sklony. (RH 16. Května 1893)
Nikdo se nedotýká lidství Kristova plněji a výstižněji než apoštol Jan. Bezpochyby proto, že byl vystaven gnostickým bludům své doby. Jan potvrzoval a vyzdvihoval božství i lidství Ježíše Krista.
[KB1613] Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
14 A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce), plné milosti a pravdy.
[KB1613] 1 Janův 1:1 Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života,
2 (Nebo ten život zjeven jest, a my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, kterýž byl u Otce, a zjeven jest nám),
A tentýž Jan, který podává nejjasnější důkaz toho, jak je důležitá otázka přirozenosti Kristovy:
[KB1613] 1 Janův 4:2 Po tomto znejte Ducha Božího: Všeliký duch, kterýž vyznává Jezukrista v těle přišlého, z Boha jest.
3 Ale všeliký duch, kterýž nevyznává Jezukrista v těle přišlého, není z Boha; nýbrž toť jest ten duch antikristův, o kterémž jste slýchali, že přijíti má, a jižť jest nyní na světě.
Z těchto slov je evidentní, že ústředním rozpoznávacím znamením pro určení antikrista je lidská přirozenost Kristova. Jako adventisté sedmého dne v jedné řadě s Viklefem, Lutherem a ostatními reformátory nemáme žádné pochybnosti se zařazením termínu antikrist. Do jedné linie s papežstvím. Katolická církev podporuje učení, že Kristus měl nepadlou přirozenost a popírá, že na tuto zemi přišel v přirozenosti hříšného těla.
Později Jan tuto věc zdůraznil:
[KB1613] 2. list Janův 1:7 Nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle. Takový každý jest bludař a antikrist.
Víra, že Kristus nepřišel v těle, je zde citována jako klíčový bod papežství (antikrist). Zjevně se to nemůže vztahovat k víře, že Ježíš nebyl člověkem, protože papežství to nikdy nepopíralo. Avšak se svou doktrínou o neposkvrněném početí popírá papežství tu pravdu, že Ježíš sem přišel s naší padlou přirozeností. Zde nacházíme středobod ducha antikristova a zde je také středobod nové teologie. Jsou to nebezpeční společníci. Apoštol Pavel tento výklad potvrzuje, když podává určení totožnosti pro tajemství zbožnosti (1Tim. 3.16) a tajemství nepravosti (2 Tes. 2.7). Porozumění tajemství zbožnosti je základem pro pochopení tajemství nepravosti. Pavel zjevně hlásá, že lidská přirozenost Kristova je středem tajemství pobožnosti:
[KB1613] 1. Timoteovi 3:16 A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům , uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest v slávu.
Jestliže Kristův příchod v padlém lidském těle je klíčem k našemu pochopení tajemství pobožnosti, pak zajisté klíčem k našemu pochopení tajemství nepravosti je popírání, že Kristus přišel v těle. Proto také Jan ztotožňuje tento blud s duchem antikrista. Pavlovo proniknutí do podstaty tajemství zbožnosti a tajemství nepravosti odkrývá ústřední vztah lidské přirozenosti Kristovy k povahové dokonalosti. Ti, kteří věří, že Kristus byl zjeven v těle, v padlé lidské přirozenosti, chápou zbožnost, kterou Kristus udílí každému, kdo Ho vírou přijímá.
Apoštol Petr vnímavě porozuměl vztahu mezi Kristovou přirozeností a tajemstvím pobožnosti:
[KB1613] 1 Petrův 4:1 Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle (KJV- in the flesh), i vy také týmž myšlením odíni buďte, že ten, kdož trpěl na těle (KJV- in the flesh), přestal od hříchu,
2 K tomu, aby již nebyl více tělesným žádostem, ale vůli Boží v těle živ, po ten čas, což ho ještě zůstává.
Ti, kteří popírají, že by Kristus byl zjeven v těle jsou vydání velkému nebezpečí, že upadnou v nepravost. Již samotná myšlenka, že Kristus je jim se svou nepadlou přirozeností naprosto vzdálen, jim poskytuje omluvu pro jejich hřešení. Jak je pak životně důležité, abychom studovali lidství Kristovo na svých kolenou a přijímali to předivné pochopení, že ve své lidské slabosti přijímal náš Pán sílu od svého Otce, aby mohl odrážet pokušení satanova. Čím hlouběji budeme studovat lidství Kristovo, tím více se našemu životu bude otevírat tajemství zbožnosti.
Na závěr bychom rádi dali jednu vážnou radu. Je snadné porozumět přirozenosti Kristově v debatách a polemikách, hádkách a sporech. Je snadné umístit tuto otázku do sféry argumentace a diskutativní teologie. Toto je však poselství mimořádné důležitosti, naprosto nepostradatelné k našemu porozumění o svatyni, k pochopení veliké moci Boží, jež se podává každému, kdo se odevzdá. Je nepostradatelné k pochopení moci k vítězství nad hříchem v tomto životě. Je také nepostradatelné pro naši schopnost kázat Zjevení 14.12. s přesvědčujicí mocí.
Musíme vidět toto poselství ve světle celkového spasitelného díla Božího skrze Jeho Syna Ježíše Krista. Vše toto je nutno vidět ve světle Golgoty. Není těžké ocejchovat někoho znamením, jestliže nemá tytéž představy jako my sami. Ve svých rozhovorech s mnohými kazateli jsme však zjistili, že když jsme důkladně a pečlivě vysvětlovali rozdíl mezi přirozeností a povahou, nastalo nádherné pochopení toho, že když jsme účastni stejné přirozenosti jako On, musíme zdůrazňovat pravdu, že má naprosto rozdílnou povahu. A přece potěšující pro nás je, že tuto povahu chce zachovat i pro nás. Je nám nabízena síla Toho, který jediný chodil po této zemi bez poskvrny.
[CSP] Filipským 2:5 (sMějte tedy v sobě to ssmýšlení, které bylo i)t5 v Kristu Ježíši.
[KB1613]Tomu pak, kterýž mocen jest, zachovati vás bez úrazu, a postaviti před oblíčejem slávy své bez úhony s veselím,
[KB1613]Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
[KB1613]Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě,
[KB1613]Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.
(ThDr. Colin Standish a Dr. Russel Standish, Podvody nové teologie, zkráceno)
Některé z důvodů, proč chápeme, že Kristus na sebe vzal padlou lidskou přirozenost, jsou tyto:
1. Toto učení musíme přijmout proto, že jeho původ je v Bibli.
2. Nejméně důležitým faktem je, že z hlediska historického adventisté sedmého dne vždy kázali padlou lidskou přirozenost Kristovu.
[KB1613] Židům 4:15 Nebo nemáme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
[KB1613] Židům 2:14 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,
15 A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.
16 Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.
17 Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.
18 Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.
[KB1613] Římanům 1:3 O Synu svém zplozeném z semene Davidova s strany těla,
[KB1613] Římanům 8:3 Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,
4 Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.
[KB1613] Galatským 4:4 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem,
5 Aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
Je více než 40 odkazů, v nichž se EGW konkrétně zabývá lidskou přirozeností Kristovou. Vždy vv této souvislosti hovoří o „padlé“ nebo „hříšné“ přirozenosti a tudíž pouze potvrzuje slova Písma. Nikdy v případě kristovy lidské přirozenosti nepoužívá výraz „nepadlá“, či „bezhříšná“. Zde jsou některé z odkazů:
Přicházejí mi dopisy tvrdící, že Kristus nemohl mít stejnou přirozenost jako člověk, protože kdyby ji měl, musel by v podobných pokušeních padnout. Kdyby neměl lidskou přirozenost, nemohl by být naším příkladem. Nebyl-li účastníkem naší přirozenosti, nemohl by býval být pokoušen tak, jak je pokoušen člověk. (1SM 408)
Velké dílo vykoupení mohlo být vykonáno pouze takovým vykupitelem, který zaujal místo padlého Adama. (RH, 24. Února 1874)
Přestože na Krista byly vloženy hříchy provinilého světa, přes Jeho ponížení a přijetí na sebe naší padlé přirozenosti, prohlásil Ho hlas z nebe za Syna Věčného. (DA 112)
Bylo řízením Božím, že Kristus na sebe měl vzít podobu i přirozenost padlého člověka. (4SG, 115)
Když Adama zaskočil pokušitel, nebyl ještě Adam obtížen účinky žádného hříchu. Stál v síle dokonalého lidství, vlastnil plnou svěžest mysli i těla. Byl obklopen slávou Edenu a měl denní společenství nebeských bytostí. Jinak tomu bylo s Ježíšem, když vyšel na poušť, aby zápasil se satanem. Po čtyři tisíce let klesalo lidské pokolení úpadkem na síle fyzické, duševní kapacitě, i v morální hodnotě. A Kristus na sebe vzal kazy degenerovaného lidstva. Jen tak mohl vysvobodit člověka z nejnižších hlubin jeho ponížení. (DA 117)
Na svou bezhříšnou přirozenost vzal naši přirozenost hříšnou, aby věděl, jak pomáhat těm, kteří jsou zkoušeni. (MM 181)
Oddělování Kristovy tělesné od Jeho mentální a mravní přirozenosti by nás zavedlo do řeckých pohanských představ rozlišování mezi zlým tělem a dobrou duší. Žádný normálně myslící adventista se neodváží přijmout takový dualistický pohled na člověka. Je to satanský podvod, jestliže měl Kristus padlou tělesnou přirozenost, potom celá Jeho přirozenost byla padlá.
Někteří zdůrazňují tu skutečnost, že v ep. Římanům 8.3 je použít výraz „podobnost těla hříchu“. Když si uvědomíme, že slovo zde uvedené, přeložené jako „podobnost“, je tímtéž řeckým slovem „homoiomo“, ze kterého odvozujeme jiné slovo „homogenita“, čili stejnorodost, nemusíme zde vůbec klopýtat. Pavlovo použití tohoto slova je ilustrováno níže.
[KB1613] Filipským 2:7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.
Nikdo by tento text nemohl použít k tomu, aby dokázal, že Kristus byl nepodobný lidem. A přesto, jak málo logiky bývá použito v interpretaci verše Řím. 8.3. Pouze důslednost a zdravá logika mohou zabránit tomu, aby se z „podobnosti“ nestala „nepodobnost“.
Někteří z nás dělali v minulosti chyby v tom, že neoslovovali ty, kteří se s přesvědčením drží pohledu na Kristovu přirozenost jako na nepadlou a nevěnovali jim opravdovou pozornost. Tito lidé se obracejí také na Bibli a svědectví Ducha proroctví. Dva nejčastější texty, které jsou používány k podpoře tohoto bludu jsou Lukáš 1.35 a Židům 7.26.
[KB1613] Lukáš 1:35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
[KB1613] Židům 7:26 Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa}, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl,
Zde je důležité si uvědomit, že tato část Písma nehovoří o přirozenosti nýbrž o povaze. Jasné rozeznání mezi povahou a přirozeností nám pomůže vyhnout se tak nenormálním názorům jako že Kristovo lidství zahrnovalo obě přirozenosti, tedy padlou i nepadlou. Je také významné vědět, že každý židovský chlapec v rodině byl nazýván „svatý Hospodinu“.
[KB1613] Lukáš 2:23 (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude),
Někteří považují ty, kdo věří v padlou přirozenost Kristovu, za ty, kdo činí z Krista hříšníka. Je to motivováno skutečností, že mnozí z těch, kteří tyto názory přijali, věří v nějakou pozměněnou formu augustiniánského dědičného hříchu. Jejich argumentem je, že pokud byl Kristus zrozen s hříšnou přirozeností, byl také automaticky hříšníkem. Je to argument, kterému musel čelit S.N. Haskel, když podrobně vysvětloval tuto otázku a pomáhal těm, kteří byli vtaženi do „hnutí svatého těla“ ve státě Indiana. Když o této věci psal sestře White, řekl:
Když jsme uvedli, že věříme, že Kristus byl narozen v padlém lidství, pak nás (ti lidé z hnutí svatého těla) označovali za takové, kteří věří, že Kristus hřešil, přestože jsme podali své stanovisko tak jasně, až se nám zdálo, že nám nikdo nemůže neporozumět. V tomto zvláštním bodu teologie se jejich stanovisko ustálilo na tomto: věří, že Kristus na sebe vzal Adamovu přirozenost před svým pádem do hříchu. (S.N. Haskel: dopis sestře White, 25. Září 1900).
EGW vyjadřuje skutečnost, že jsme byli zrozeni s vrozenými sklony k neposlušnosti. Varuje také, abychom nečinili Krista přesně takovým, jací jsme my. Hovoří zde znovu o Jeho povaze a nikoliv o Jeho přirozenosti.
Kristus je nám ve všem příkladem. Narodil se, prožil svůj život a také ho ukončil s posvěcenou lidskou vůlí. Byl pokoušen a zkoušen jako kdokoliv z nás a přesto nepovolil ani v nejmenším směrem ke zlu či vzpouře proti Bohu, protože Jeho vůle byla stále poddaná a posvěcená. (ST, 29. Října 1894).
A zde je klíč. Veškerý rozdíl mezi Kristem a lidmi není v přirozenosti, nýbrž v povaze. Porozumění lidské přirozenosti Kristovy nám pomáhá pochopit, jak veliký je dar nebes. Co pro Boha znamenalo vydat svého jednorozeného Syna, „aby každý, kdož v Něho věří…měl život věčný“ (Jan 3.16). Pomůže nám to pochopit, jak je Ježíš schopen pomáhat těm, kteří jsou zkoušeni (Žid. 2.17-18), a proč nechce, aby kdokoli zahynul, ale všichni se obrátili ku pokání (2Petr. 3.9). Začínáme zde chápat, jak je schopen spasit všechny, kteří skrze Něho přicházejí k Bohu (Žid. 7.25).
Zastánci nové teologie by nás rádi přiměli k tomu, abychom učinili rovnítko mezi absenci sklonů k hříchu a nepadlou přirozeností. Jenže ono to tak skutečně není. Dokazuje to skutečnost, že:
Nemusíme mít ani jediný sklon k hříchu (7BC 943)
Vzhledem k tomu. Že my padlou přirozenost zjevně vlastníme, je nepopíratelné, že absence hříšných sklonů může být charakteristická právě pro takové osoby jako jsme my, tedy bytosti s padlou přirozeností.
Mnozí srovnávají hříšné sklony s pokušeními, která prožívají. A přece Kristus byl ve všech věcech pokoušen jako my, vlastnil bezhříšnou povahu navzdory tomu, že vlastnil také nevýhody padlé přirozenosti. Jedině tak také mohl být naším příkladem.
Boží lid se musí zříci nestřídmosti, neukázněnosti, ješitnosti a marnotratnosti. Nemůžeme být křesťany a současně pěstovat tyto sklony. (RH 16. Května 1893)
Nikdo se nedotýká lidství Kristova plněji a výstižněji než apoštol Jan. Bezpochyby proto, že byl vystaven gnostickým bludům své doby. Jan potvrzoval a vyzdvihoval božství i lidství Ježíše Krista.
[KB1613] Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
14 A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce), plné milosti a pravdy.
[KB1613] 1 Janův 1:1 Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života,
2 (Nebo ten život zjeven jest, a my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, kterýž byl u Otce, a zjeven jest nám),
A tentýž Jan, který podává nejjasnější důkaz toho, jak je důležitá otázka přirozenosti Kristovy:
[KB1613] 1 Janův 4:2 Po tomto znejte Ducha Božího: Všeliký duch, kterýž vyznává Jezukrista v těle přišlého, z Boha jest.
3 Ale všeliký duch, kterýž nevyznává Jezukrista v těle přišlého, není z Boha; nýbrž toť jest ten duch antikristův, o kterémž jste slýchali, že přijíti má, a jižť jest nyní na světě.
Z těchto slov je evidentní, že ústředním rozpoznávacím znamením pro určení antikrista je lidská přirozenost Kristova. Jako adventisté sedmého dne v jedné řadě s Viklefem, Lutherem a ostatními reformátory nemáme žádné pochybnosti se zařazením termínu antikrist. Do jedné linie s papežstvím. Katolická církev podporuje učení, že Kristus měl nepadlou přirozenost a popírá, že na tuto zemi přišel v přirozenosti hříšného těla.
Později Jan tuto věc zdůraznil:
[KB1613] 2. list Janův 1:7 Nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle. Takový každý jest bludař a antikrist.
Víra, že Kristus nepřišel v těle, je zde citována jako klíčový bod papežství (antikrist). Zjevně se to nemůže vztahovat k víře, že Ježíš nebyl člověkem, protože papežství to nikdy nepopíralo. Avšak se svou doktrínou o neposkvrněném početí popírá papežství tu pravdu, že Ježíš sem přišel s naší padlou přirozeností. Zde nacházíme středobod ducha antikristova a zde je také středobod nové teologie. Jsou to nebezpeční společníci. Apoštol Pavel tento výklad potvrzuje, když podává určení totožnosti pro tajemství zbožnosti (1Tim. 3.16) a tajemství nepravosti (2 Tes. 2.7). Porozumění tajemství zbožnosti je základem pro pochopení tajemství nepravosti. Pavel zjevně hlásá, že lidská přirozenost Kristova je středem tajemství pobožnosti:
[KB1613] 1. Timoteovi 3:16 A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům , uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest v slávu.
Jestliže Kristův příchod v padlém lidském těle je klíčem k našemu pochopení tajemství pobožnosti, pak zajisté klíčem k našemu pochopení tajemství nepravosti je popírání, že Kristus přišel v těle. Proto také Jan ztotožňuje tento blud s duchem antikrista. Pavlovo proniknutí do podstaty tajemství zbožnosti a tajemství nepravosti odkrývá ústřední vztah lidské přirozenosti Kristovy k povahové dokonalosti. Ti, kteří věří, že Kristus byl zjeven v těle, v padlé lidské přirozenosti, chápou zbožnost, kterou Kristus udílí každému, kdo Ho vírou přijímá.
Apoštol Petr vnímavě porozuměl vztahu mezi Kristovou přirozeností a tajemstvím pobožnosti:
[KB1613] 1 Petrův 4:1 Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle (KJV- in the flesh), i vy také týmž myšlením odíni buďte, že ten, kdož trpěl na těle (KJV- in the flesh), přestal od hříchu,
2 K tomu, aby již nebyl více tělesným žádostem, ale vůli Boží v těle živ, po ten čas, což ho ještě zůstává.
Ti, kteří popírají, že by Kristus byl zjeven v těle jsou vydání velkému nebezpečí, že upadnou v nepravost. Již samotná myšlenka, že Kristus je jim se svou nepadlou přirozeností naprosto vzdálen, jim poskytuje omluvu pro jejich hřešení. Jak je pak životně důležité, abychom studovali lidství Kristovo na svých kolenou a přijímali to předivné pochopení, že ve své lidské slabosti přijímal náš Pán sílu od svého Otce, aby mohl odrážet pokušení satanova. Čím hlouběji budeme studovat lidství Kristovo, tím více se našemu životu bude otevírat tajemství zbožnosti.
Na závěr bychom rádi dali jednu vážnou radu. Je snadné porozumět přirozenosti Kristově v debatách a polemikách, hádkách a sporech. Je snadné umístit tuto otázku do sféry argumentace a diskutativní teologie. Toto je však poselství mimořádné důležitosti, naprosto nepostradatelné k našemu porozumění o svatyni, k pochopení veliké moci Boží, jež se podává každému, kdo se odevzdá. Je nepostradatelné k pochopení moci k vítězství nad hříchem v tomto životě. Je také nepostradatelné pro naši schopnost kázat Zjevení 14.12. s přesvědčujicí mocí.
Musíme vidět toto poselství ve světle celkového spasitelného díla Božího skrze Jeho Syna Ježíše Krista. Vše toto je nutno vidět ve světle Golgoty. Není těžké ocejchovat někoho znamením, jestliže nemá tytéž představy jako my sami. Ve svých rozhovorech s mnohými kazateli jsme však zjistili, že když jsme důkladně a pečlivě vysvětlovali rozdíl mezi přirozeností a povahou, nastalo nádherné pochopení toho, že když jsme účastni stejné přirozenosti jako On, musíme zdůrazňovat pravdu, že má naprosto rozdílnou povahu. A přece potěšující pro nás je, že tuto povahu chce zachovat i pro nás. Je nám nabízena síla Toho, který jediný chodil po této zemi bez poskvrny.
[CSP] Filipským 2:5 (sMějte tedy v sobě to ssmýšlení, které bylo i)t5 v Kristu Ježíši.
[KB1613]Tomu pak, kterýž mocen jest, zachovati vás bez úrazu, a postaviti před oblíčejem slávy své bez úhony s veselím,
[KB1613]Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
[KB1613]Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě,
[KB1613]Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.
(ThDr. Colin Standish a Dr. Russel Standish, Podvody nové teologie, zkráceno)
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Ahoj Mikime, Tvé myšlenky nejsou nové, pouze jsi je převzal od Standishe a jde pouze o pokračování myšlenek Andreasena. Jak asi víš, byly většinovým adventismem zamítnuty pro jejich nebibličnost a extrémismus.
Je tedy na čase zopakovat si některé věci:
Toto učí CASD o lidské přirozenosti:
7. Přirozenost člověka
Muž a žena byli stvořeni k Božímu obrazu, vybaveni individualitou a schopností svobodně myslet a jednat. I když byli stvořeni jako svobodné bytosti, jsou závislí na Bohu životem, dýcháním a vším ostatním. Každý člověk je nedělitelnou jednotou tělesných, duchovních a duševních projevů. Když naši první rodiče neuposlechli Boha, popřeli svou závislost na něm, a ztratili tím své vznešené postavení pod Boží vládou. Boží obraz v nich byl porušen, a oni se stali kořistí smrti. Jejich potomci dědí tuto padlou přirozenost s jejími následky, rodí se se slabostmi a náklonnostmi ke zlému. Bůh však v Kristu smířil svět se sebou a svým Duchem obnovuje ve smrtelných lidech činících pokání obraz jejich Tvůrce. Stvořeni k Boží slávě jsou povoláni milovat Boha, milovat se navzájem a starat se o své životní prostředí. (1.Moj 1,26-28; 2,7; Žalm 8,4-8; Skut 17,24-28; 1.Moj 3; Žalm 51,7; Řím 5,12-17; 2 Kor 5,19.20; Žalm 51,12; 1 Jan 4,7.8.11.20; 1.Moj 2,15)
Advent 5/2008:
Protestantští reformátoři ... nehovořili o tom, že by člověk zdědil hřích, ale spíše náklonnost ke zlému. O lidské přirozenosti pak učili, že byla hříchem radikálně zkažena, a člověk tak byl zbaven své svobody rozhodování. Už od narození je tedy pro nás přirozenější tíhnout k sobectví a věcem hříšným než k těm dobrým a prospěšným.
Samozřejmě toto pojetí vyvolávalo a stále vyvolává mnohé otázky: Je možné za „hřích“ považovat to, s čím jsem se už narodil? Mohu být trestán za to, čemu se nemohu vyhnout? (Někteří proto dospěli k závěru, že s určitým úsilím se dá hříchu vyhnout.)
Jestliže se Adam s Evou hříchu vyhnout mohli, mám i já dnes stejnou šanci?
Později se adventisté přiklonili k všeobecně křesťanskému pohledu na dědičný hřích, který vnímá samotnou lidskou přirozenost už od narození jako porušenou a duchovně oddělenou od Boha. Dědičný hřích je tedy vnímán jako stav, do kterého se každý člověk rodí a z nějž se vlastními silami nemůže dostat. Dědičný hřích se tak netýká sám o sobě našeho „špatného jednání“, ale „špatného bytí“.
Věřím-li biblické zprávě o tom, že hřích narušil život každého z nás od základu tak, že se z tohoto stavu nikdo z nás nedokáže sám dostat, povede mě to zákonitě k velké pokoře a závislosti na Bohu. Ani mé nejlepší schopnosti, znalosti, dovednosti či silná vůle mě nezachrání – to pro mě může udělat jen můj Spasitel.
Pokud se domnívám, že se jako člověk mohu hříchu v životě ubránit, potom budu zákonitě pohlížet na ty, kteří v tomto „boji“ nejsou tak úspěšní jako já, jako na slabé, neschopné a méně „svaté“. V případě úspěšnosti budu na sebe náležitě hrdý, v případě neúspěchu propadnu depresi a pocitu naprosté neschopnosti.
Z dizertační práce B.Jeteliny Adventismus mezi modernou a postmodernou, str.137-138:
Historičtí adventisté vidí příčinu problémů současného křesťanství (tzn. to, že křesťané nemají stejné názory,jako oni) v dědictví Augustinovy teologie o hříchu, kterou od něj převzal Martin Luther a celá reformace. Důsledkem toho podle nich je, že „hřešíme,
protože jsme hříšníky a nikoliv jsme hříšníky proto, že jsme hřešili. Toto učení je velká chyba a odporuje Bibli. Zatímco jsme po Adamovi zdědili hříšné tělo a jeho sklon k hříchu, hřích samotný je dle nich aktem vůle.“ Jejich pojetí hříchu pak v souvislosti s ostatními důrazy nutně musí směřovat k perfekcionismu a lidské snaze nedělat špatné skutky.
Historičtí adventisté ve své obraně minulosti však nezůstali u původního adventismu(jak rádi zdůrazňují), ale z pozic hlavního proudu svůj makro-hermeneutický přístup posunuli tak, že „interpretují nauku o svatyni z ontologické „vize“ Kristovy hříšné přirozenosti. Z toho vyplývá, že skuteční křesťané musí před druhým Kristovým příchodem dosáhnout absolutní bezhříšnosti.
Já osobně jsem rád, že tento "historický" směr adventismu je okrajový a doufám, že bude stále více vytěsnován biblickým učením o spasení skrze Krista pouhou vírou, bez spekulací. Proto i v CASD čekám "reformaci" v tomto smyslu, kdy se přestane spoléhat na skutky člověka, který je dáván do popředí, ale na zásluhy Krista. Ta proměna naštěstí již začala, zvláště od roku 1989 a věřím, jak řekl J.Moskala, že adventismus má to nejlepší teprve před sebou.
Je tedy na čase zopakovat si některé věci:
Toto učí CASD o lidské přirozenosti:
7. Přirozenost člověka
Muž a žena byli stvořeni k Božímu obrazu, vybaveni individualitou a schopností svobodně myslet a jednat. I když byli stvořeni jako svobodné bytosti, jsou závislí na Bohu životem, dýcháním a vším ostatním. Každý člověk je nedělitelnou jednotou tělesných, duchovních a duševních projevů. Když naši první rodiče neuposlechli Boha, popřeli svou závislost na něm, a ztratili tím své vznešené postavení pod Boží vládou. Boží obraz v nich byl porušen, a oni se stali kořistí smrti. Jejich potomci dědí tuto padlou přirozenost s jejími následky, rodí se se slabostmi a náklonnostmi ke zlému. Bůh však v Kristu smířil svět se sebou a svým Duchem obnovuje ve smrtelných lidech činících pokání obraz jejich Tvůrce. Stvořeni k Boží slávě jsou povoláni milovat Boha, milovat se navzájem a starat se o své životní prostředí. (1.Moj 1,26-28; 2,7; Žalm 8,4-8; Skut 17,24-28; 1.Moj 3; Žalm 51,7; Řím 5,12-17; 2 Kor 5,19.20; Žalm 51,12; 1 Jan 4,7.8.11.20; 1.Moj 2,15)
Advent 5/2008:
Protestantští reformátoři ... nehovořili o tom, že by člověk zdědil hřích, ale spíše náklonnost ke zlému. O lidské přirozenosti pak učili, že byla hříchem radikálně zkažena, a člověk tak byl zbaven své svobody rozhodování. Už od narození je tedy pro nás přirozenější tíhnout k sobectví a věcem hříšným než k těm dobrým a prospěšným.
Samozřejmě toto pojetí vyvolávalo a stále vyvolává mnohé otázky: Je možné za „hřích“ považovat to, s čím jsem se už narodil? Mohu být trestán za to, čemu se nemohu vyhnout? (Někteří proto dospěli k závěru, že s určitým úsilím se dá hříchu vyhnout.)
Jestliže se Adam s Evou hříchu vyhnout mohli, mám i já dnes stejnou šanci?
Později se adventisté přiklonili k všeobecně křesťanskému pohledu na dědičný hřích, který vnímá samotnou lidskou přirozenost už od narození jako porušenou a duchovně oddělenou od Boha. Dědičný hřích je tedy vnímán jako stav, do kterého se každý člověk rodí a z nějž se vlastními silami nemůže dostat. Dědičný hřích se tak netýká sám o sobě našeho „špatného jednání“, ale „špatného bytí“.
Věřím-li biblické zprávě o tom, že hřích narušil život každého z nás od základu tak, že se z tohoto stavu nikdo z nás nedokáže sám dostat, povede mě to zákonitě k velké pokoře a závislosti na Bohu. Ani mé nejlepší schopnosti, znalosti, dovednosti či silná vůle mě nezachrání – to pro mě může udělat jen můj Spasitel.
Pokud se domnívám, že se jako člověk mohu hříchu v životě ubránit, potom budu zákonitě pohlížet na ty, kteří v tomto „boji“ nejsou tak úspěšní jako já, jako na slabé, neschopné a méně „svaté“. V případě úspěšnosti budu na sebe náležitě hrdý, v případě neúspěchu propadnu depresi a pocitu naprosté neschopnosti.
Z dizertační práce B.Jeteliny Adventismus mezi modernou a postmodernou, str.137-138:
Historičtí adventisté vidí příčinu problémů současného křesťanství (tzn. to, že křesťané nemají stejné názory,jako oni) v dědictví Augustinovy teologie o hříchu, kterou od něj převzal Martin Luther a celá reformace. Důsledkem toho podle nich je, že „hřešíme,
protože jsme hříšníky a nikoliv jsme hříšníky proto, že jsme hřešili. Toto učení je velká chyba a odporuje Bibli. Zatímco jsme po Adamovi zdědili hříšné tělo a jeho sklon k hříchu, hřích samotný je dle nich aktem vůle.“ Jejich pojetí hříchu pak v souvislosti s ostatními důrazy nutně musí směřovat k perfekcionismu a lidské snaze nedělat špatné skutky.
Historičtí adventisté ve své obraně minulosti však nezůstali u původního adventismu(jak rádi zdůrazňují), ale z pozic hlavního proudu svůj makro-hermeneutický přístup posunuli tak, že „interpretují nauku o svatyni z ontologické „vize“ Kristovy hříšné přirozenosti. Z toho vyplývá, že skuteční křesťané musí před druhým Kristovým příchodem dosáhnout absolutní bezhříšnosti.
Já osobně jsem rád, že tento "historický" směr adventismu je okrajový a doufám, že bude stále více vytěsnován biblickým učením o spasení skrze Krista pouhou vírou, bez spekulací. Proto i v CASD čekám "reformaci" v tomto smyslu, kdy se přestane spoléhat na skutky člověka, který je dáván do popředí, ale na zásluhy Krista. Ta proměna naštěstí již začala, zvláště od roku 1989 a věřím, jak řekl J.Moskala, že adventismus má to nejlepší teprve před sebou.
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Hosť napísal:Ahoj Mikime, Tvé myšlenky nejsou nové, pouze jsi je převzal od Standishe a jde pouze o pokračování myšlenek Andreasena. Jak asi víš, byly většinovým adventismem zamítnuty pro jejich nebibličnost a extrémismus.
Je tedy na čase zopakovat si některé věci:
Toto učí CASD o lidské přirozenosti:
7. Přirozenost člověka
Muž a žena byli stvořeni k Božímu obrazu, vybaveni individualitou a schopností svobodně myslet a jednat. I když byli stvořeni jako svobodné bytosti, jsou závislí na Bohu životem, dýcháním a vším ostatním. Každý člověk je nedělitelnou jednotou tělesných, duchovních a duševních projevů. Když naši první rodiče neuposlechli Boha, popřeli svou závislost na něm, a ztratili tím své vznešené postavení pod Boží vládou. Boží obraz v nich byl porušen, a oni se stali kořistí smrti. Jejich potomci dědí tuto padlou přirozenost s jejími následky, rodí se se slabostmi a náklonnostmi ke zlému. Bůh však v Kristu smířil svět se sebou a svým Duchem obnovuje ve smrtelných lidech činících pokání obraz jejich Tvůrce. Stvořeni k Boží slávě jsou povoláni milovat Boha, milovat se navzájem a starat se o své životní prostředí. (1.Moj 1,26-28; 2,7; Žalm 8,4-8; Skut 17,24-28; 1.Moj 3; Žalm 51,7; Řím 5,12-17; 2 Kor 5,19.20; Žalm 51,12; 1 Jan 4,7.8.11.20; 1.Moj 2,15)
Advent 5/2008:
Protestantští reformátoři ... nehovořili o tom, že by člověk zdědil hřích, ale spíše náklonnost ke zlému. O lidské přirozenosti pak učili, že byla hříchem radikálně zkažena, a člověk tak byl zbaven své svobody rozhodování. Už od narození je tedy pro nás přirozenější tíhnout k sobectví a věcem hříšným než k těm dobrým a prospěšným.
Samozřejmě toto pojetí vyvolávalo a stále vyvolává mnohé otázky: Je možné za „hřích“ považovat to, s čím jsem se už narodil? Mohu být trestán za to, čemu se nemohu vyhnout? (Někteří proto dospěli k závěru, že s určitým úsilím se dá hříchu vyhnout.)
Jestliže se Adam s Evou hříchu vyhnout mohli, mám i já dnes stejnou šanci?
Později se adventisté přiklonili k všeobecně křesťanskému pohledu na dědičný hřích, který vnímá samotnou lidskou přirozenost už od narození jako porušenou a duchovně oddělenou od Boha. Dědičný hřích je tedy vnímán jako stav, do kterého se každý člověk rodí a z nějž se vlastními silami nemůže dostat. Dědičný hřích se tak netýká sám o sobě našeho „špatného jednání“, ale „špatného bytí“.
Věřím-li biblické zprávě o tom, že hřích narušil život každého z nás od základu tak, že se z tohoto stavu nikdo z nás nedokáže sám dostat, povede mě to zákonitě k velké pokoře a závislosti na Bohu. Ani mé nejlepší schopnosti, znalosti, dovednosti či silná vůle mě nezachrání – to pro mě může udělat jen můj Spasitel.
Pokud se domnívám, že se jako člověk mohu hříchu v životě ubránit, potom budu zákonitě pohlížet na ty, kteří v tomto „boji“ nejsou tak úspěšní jako já, jako na slabé, neschopné a méně „svaté“. V případě úspěšnosti budu na sebe náležitě hrdý, v případě neúspěchu propadnu depresi a pocitu naprosté neschopnosti.
Z dizertační práce B.Jeteliny Adventismus mezi modernou a postmodernou, str.137-138:
Historičtí adventisté vidí příčinu problémů současného křesťanství (tzn. to, že křesťané nemají stejné názory,jako oni) v dědictví Augustinovy teologie o hříchu, kterou od něj převzal Martin Luther a celá reformace. Důsledkem toho podle nich je, že „hřešíme,
protože jsme hříšníky a nikoliv jsme hříšníky proto, že jsme hřešili. Toto učení je velká chyba a odporuje Bibli. Zatímco jsme po Adamovi zdědili hříšné tělo a jeho sklon k hříchu, hřích samotný je dle nich aktem vůle.“ Jejich pojetí hříchu pak v souvislosti s ostatními důrazy nutně musí směřovat k perfekcionismu a lidské snaze nedělat špatné skutky.
Historičtí adventisté ve své obraně minulosti však nezůstali u původního adventismu(jak rádi zdůrazňují), ale z pozic hlavního proudu svůj makro-hermeneutický přístup posunuli tak, že „interpretují nauku o svatyni z ontologické „vize“ Kristovy hříšné přirozenosti. Z toho vyplývá, že skuteční křesťané musí před druhým Kristovým příchodem dosáhnout absolutní bezhříšnosti.
Já osobně jsem rád, že tento "historický" směr adventismu je okrajový a doufám, že bude stále více vytěsnován biblickým učením o spasení skrze Krista pouhou vírou, bez spekulací. Proto i v CASD čekám "reformaci" v tomto smyslu, kdy se přestane spoléhat na skutky člověka, který je dáván do popředí, ale na zásluhy Krista. Ta proměna naštěstí již začala, zvláště od roku 1989 a věřím, jak řekl J.Moskala, že adventismus má to nejlepší teprve před sebou.
Ahoj římskokatolický adventisto Hoste! Pokud nechceš věřit jako historičtí (tradiční) adventisté stejně jako předseda církve T. Wilson, nelze tě považovat za "normálního" adventistu, ale spíše jako zastánce řk. šelmy - antikrista a ta zcela jistě jak víme skončí v pekle. Možná bys měl zvažovat o vytvoření vlastní nějaké adventní církve, kde budeš moct propagovat své nebiblické myšlenky.
Ahoj Mikime, Tvé myšlenky nejsou nové, pouze jsi je převzal od Standishe a jde pouze o pokračování myšlenek Andreasena. Jak asi víš, byly většinovým adventismem zamítnuty pro jejich nebibličnost a extrémismus.
Nespletl jsi se náhodou? Tento článek je o lidské přirozenosti Kristově a není na něm ani omylem nic extrémistického, ale je vše zmíněno z Písma nebo od EGW.
Mě zcela a jistě vůbec nezajímá co někdo falešného vykládá v adventu a vydává to za adventní pravdu:
...Později se adventisté přiklonili k všeobecně křesťanskému pohledu na dědičný hřích, který vnímá samotnou lidskou přirozenost už od narození jako porušenou a duchovně oddělenou od Boha. Dědičný hřích je tedy vnímán jako stav, do kterého se každý člověk rodí a z nějž se vlastními silami nemůže dostat. Dědičný hřích se tak netýká sám o sobě našeho „špatného jednání“, ale „špatného bytí“.
Věřím-li biblické zprávě o tom, že hřích narušil život každého z nás od základu tak, že se z tohoto stavu nikdo z nás nedokáže sám dostat, povede mě to zákonitě k velké pokoře a závislosti na Bohu. Ani mé nejlepší schopnosti, znalosti, dovednosti či silná vůle mě nezachrání – to pro mě může udělat jen můj Spasitel.
Ti co studují Písmo ví, že se nerodí nikdo z nás s dědičným hříchem, což nelze z Písma dokázat, který nám tady stále předhazuješ od římskokatolického antikrista Augustína, ale jen s hříšnými sklony, které navíc s pomocí Boží můžeme překonat a překonáme (což z Písma naopak lze dokázat), a zároveň budeme mít dokonalou povahu, stejnou jakou měl Kristus, který to jako člověk s hříšnou přirozeností dokázal a byl nám tak příkladem, jinak bychom nemohli projít posledním velkým soužením, kdy nám již bude odňat duch Svatý a my budeme muset být svatí, jak o tom píše i EGW.
Náš Spasitel nás nezachrání, pokud sami nebudeme chtít a plnit jeho vůli a chtít mít jeho mysl a dělat to co dělal On. (viz..."buďte obnovené mysli").
...Z dizertační práce B.Jeteliny Adventismus mezi modernou a postmodernou, str.137-138:
no jeho dizertační práce mně popravdě ale vůbec nezajímá, pokud tam píše takové nesmysly jak např. věří historičtí adventisté apod. a cizí výrazy, které tam používá jsou spíše k smíchu...např. makro-hermeneutický přístup, ...z ontologické „vize“, apod. To musí být Ježíši nejen k smíchu ale spíše možná i k pláči...Apoštolové kdyby se dnes probudili a přečetli si od některých moderních adventistů (viz Jetelina) co píšou za hovadiny tak by to s nimi zpátky okamžitě šlehlo a byli by raději zpátky v hrobě...
...Já osobně jsem rád, že tento "historický" směr adventismu je okrajový a doufám, že bude stále více vytěsnován biblickým učením o spasení skrze Krista pouhou vírou, bez spekulací. Proto i v CASD čekám "reformaci" v tomto smyslu, kdy se přestane spoléhat na skutky člověka, který je dáván do popředí, ale na zásluhy Krista. Ta proměna naštěstí již začala, zvláště od roku 1989 a věřím, jak řekl J.Moskala, že adventismus má to nejlepší teprve před sebou.[/quote]
A já osobně jsem rád, že předseda církve adventistů je tradiční adventista, kterých pomalu, ale jistě po celém světě přibývá, o čemž svědčila poslední návštěva W. Veitha ve Frýdku-Místku, kde byl zcela zaplněný sál 800 lidí. Takže doufám, že moderní směr adventistů zcela lezoucí do pozadí římským katolíkům bude již brzo vytlačen, resp. tito adventisté vč. předsedy adventistického polokatolíka M. Pavlíka budou vyloučeni nebo sami odejdou z církve, a pak si klidně mohou světit i neděli (k čemuž už pomalu stejně směřují jako aktivní ekumeničtí "pozorovatelé), abychom my tradiční adventisté nemuseli spolu s nimi hřešit, jak oni učí, že stejně budeme, až do příchodu Ježíše Krista, a přijímat do naší církve římskokatolická antikristovská Augustiniánská nebiblická učení, která nás odvádějí od Krista a Jeho biblické pravdy.
Stydím se za jakéhokoliv moderního adventistu s vymazaným mozkem nebiblického učení od antikrista. Je třeba se za ně modlit, aby se vzpamatovali dokud je čas.
Takže, pokud chceš reagovat, reaguj prosím na článek o Kristově přirozenosti o tom ten článek hlavně je.
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Předseda církve není tradiční adventista, ale demagog... je pro církev stejným přínosem jako Merkelová pro Německo..
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
....Stydím se za jakéhokoliv moderního adventistu s vymazaným mozkem nebiblického učení od antikrista. Je třeba se za ně modlit, aby se vzpamatovali dokud je čas.
Mikime, Mikime...chcelo by to trosku sebareflexie, menej hrdosti a hnusnej pysnosti, ktorou na tomto fore prekypujes...ten kto by sa mal spamatat si ty, fanatizmus z teba priam syci, bratku
Mikime, Mikime...chcelo by to trosku sebareflexie, menej hrdosti a hnusnej pysnosti, ktorou na tomto fore prekypujes...ten kto by sa mal spamatat si ty, fanatizmus z teba priam syci, bratku
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Je tradiční adventista, protože respektuje a učí tomu většině čemu věřili zakladatelé církve a také tím žije a je nám příkladem, on je jedním z mála kvůli kterým má smysl být ještě i dnes v církvi adventistů sedmého dne.jenb napísal:Předseda církve není tradiční adventista, ale demagog... je pro církev stejným přínosem jako Merkelová pro Německo..
Naopak ti kazatelé, kteří spojují naší církev s ekumenou (prý my jen jako pozorovatelé), ať už účastí na jejich akcích v řk. kostelích, zvaním si pastorů z jiných církví zejm. římskokatoliké (Halík na mládeži v Praze a pod.) nebo dokonce pořádáním ek. akcí zejména v Praze dělají ostudu celé církvi a všem těm, kteří to jen s biblickou PRAVDOU a záchranou ostatních myslí vážně.
Namísto PRAVDY raději naplánují rodinnou sobotní zábavu pro všechny církve, 13. 8. 2016, www.denprorodinu.eu:
http://www.casd.cz/praha-hosti-shromazd ... ro-rodinu/
Ne, že by se projít v sobotu bylo špatné, nebo třeba projet na kole, to určitě ne, ale volná svěcká zábava už zcela jistě špatná je, ta by neměla být náplní soboty nebo snad ano?:
Co tam bude:
soutěže a zábava pro děti
středověcí rytíři
skákací hrad
cukrová vata
občerstvení
balónky
klauni
To jsem zvědav, jestli tam s Vámi půjdou i Svědkové Jehovovi a Mormoni...
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Takže když někdo napíše a použije verše z Písma nebo od EGW ve svém článku tak je hned podle Tebe fanatik a pyšný? V tom případě chci být fanatik a pyšný a hrdý na to co je napsáno v Písmu i u EGW. Za to se vůbec nestydím.Hosť napísal:....Stydím se za jakéhokoliv moderního adventistu s vymazaným mozkem nebiblického učení od antikrista. Je třeba se za ně modlit, aby se vzpamatovali dokud je čas.
Mikime, Mikime...chcelo by to trosku sebareflexie, menej hrdosti a hnusnej pysnosti, ktorou na tomto fore prekypujes...ten kto by sa mal spamatat si ty, fanatizmus z teba priam syci, bratku
Moderní adventisté zavádějí církev adventistů postupně ale jistě do církve antikrista. Kdo to nevidí je minimálně slepý.

Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Mikime, vidím, že přitvrzuješ a asi nejsme daleko od chvíle, kdy začneš na své oponenty házet sprostá slova jako na Granu.Ahoj římskokatolický adventisto Hoste! Pokud nechceš věřit jako historičtí (tradiční) adventisté stejně jako předseda církve T. Wilson, nelze tě považovat za "normálního" adventistu, ale spíše jako zastánce řk. šelmy - antikrista a ta zcela jistě jak víme skončí v pekle. Možná bys měl zvažovat o vytvoření vlastní nějaké adventní církve, kde budeš moct propagovat své nebiblické myšlenky.
Normální adventista, alespon takový, jakého si představuješ, skutečně nejsem. Moje víra je založena na vztahu s Bohem a Písmu, možná se v tom od br.Wilsona liším, podle všeho v jeho životě hodně hrají roli spisy s.Whiteové.
Nevěřím, na rozdíl od Tebe, ani v peklo, ale v konečný zánik šelmy, která má mnoho podob, jedna z nich je třeba fanatismus a vynucování náboženství lidskou mocí odvádění od Spasitele a falešné učení.
Myslím, že jsem napsal docela dost argumentů o tématu, který jsi aktivoval, ale nereagoval jsi a obvinuješ z nebiblických myšlenek. Nevím ovšem, co tím myslíš, protože jsi nic nebiblického neuvedl a nerozebral.
Naše církev, tedy CASD to, co píšeš, neučí. Nepředhazuji Ti tedy nic neadventistického, pouze ukazuji, že jdeš v tomto případě proti dogmatice adventistů. Uvedl jsem i kořeny tohoto učení u Andreasena, které šíříš a měl by jsi být tedy, stejně jako on, vyloučen z církve.Ti co studují Písmo ví, že se nerodí nikdo z nás s dědičným hříchem, což nelze z Písma dokázat, který nám tady stále předhazuješ od římskokatolického antikrista Augustína, ale jen s hříšnými sklony, které navíc s pomocí Boží můžeme překonat a překonáme (což z Písma naopak lze dokázat), a zároveň budeme mít dokonalou povahu, stejnou jakou měl Kristus, který to jako člověk s hříšnou přirozeností dokázal a byl nám tak příkladem, jinak bychom nemohli projít posledním velkým soužením, kdy nám již bude odňat duch Svatý a my budeme muset být svatí, jak o tom píše i EGW.
Je mi líto, že věříš, že Ti bude odnat Duch svatý, sice nevím, kde jsi na to z Písma přišel, ale respektuji to.
Co to znamená "muset být svatý" ? Ty nejsi svatý už dnes? Jak se svatým chceš stát? Mohl by jsi uvést, jak chápeš svatost?
Dobrá zpráva evangelií je, alespoň pro mne, že mne Bůh prohlašuje za svatého již dnes. Není to pro mé skutky, chování či dokonce víru, ale pro milost Spasitele a jeho oběť.
v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘
Mikime, zdá se mi, že chceš být jakýmsi mluvčím Boha, proto jsem uvedl i tuto Tvou myšlenku a stále podsouváš, jak to udělat, abychom byli spaseni.Náš Spasitel nás nezachrání, pokud sami nebudeme chtít a plnit jeho vůli a chtít mít jeho mysl a dělat to co dělal On. (viz..."buďte obnovené mysli").
Ale vždyť už jsme zachráněni a chceme být s Ježíšem, plnit jeho vůli atd. Proč se pořád zabýváš tím, co Ty budeš dělat pro Něho a hodnotíš druhé? Kristus nás nezachrání za něco, tj. za plnění jeho vůle, za chtění jeho mysli, tedy za jakési skutky spravedlnosti.
Myslím, že nechápeš milost a to je to podstatné. Nikdo netvrdí, že chce žít ve hříchu, ale je třeba sesoustředit na milost, ne na to, jak a za co nás Kristus přijme.
Venden dobře napsal, někteří mají tak výchovou vymyté mozky, že nedokážou pochopit spravedlnost pouhou vírou. Kéž by to neplatilo o Tobě...
Jetelinova práce ukazuje na směry v adventní církvi a také na mnoho slepých uliček, které se v průběhu ukázaly. To se profiluješ jako "historický adventista", ovšem pouze zdánlivě, věříš podle všeho věcem, na které adventisté přišli postupně.no jeho dizertační práce mně popravdě ale vůbec nezajímá, pokud tam píše takové nesmysly jak např. věří historičtí adventisté apod. a cizí výrazy, které tam používá jsou spíše k smíchu...např. makro-hermeneutický přístup, ...z ontologické „vize“, apod. To musí být Ježíši nejen k smíchu ale spíše možná i k pláči...Apoštolové kdyby se dnes probudili a přečetli si od některých moderních adventistů (viz Jetelina) co píšou za hovadiny tak by to s nimi zpátky okamžitě šlehlo a byli by raději zpátky v hrobě...
Cizí výrazy jsou známkou odbornosti je to jazyk vzdělaných lidí, nakonec, můžeš nějakou "hovadinu" jeteliny přece lehce vyvrátit, nebo ne?
Severní Morava, či některé sbory zde, jsou známou baštou "tradičních asd", proto vysoká účast na br.Veithovi nepřekvapuje. Každý z nás se bude zodpovídat za svoje poznání, nejlehčí kázání dnes lze sestavit, jak nás šelma ohrožuje a že již brzy bude konec. Věřící z této části unie znám z dobré i špatné stránky.A já osobně jsem rád, že předseda církve adventistů je tradiční adventista, kterých pomalu, ale jistě po celém světě přibývá, o čemž svědčila poslední návštěva W. Veitha ve Frýdku-Místku, kde byl zcela zaplněný sál 800 lidí. Takže doufám, že moderní směr adventistů zcela lezoucí do pozadí římským katolíkům bude již brzo vytlačen, resp. tito adventisté vč. předsedy adventistického polokatolíka M. Pavlíka budou vyloučeni nebo sami odejdou z církve, a pak si klidně mohou světit i neděli (k čemuž už pomalu stejně směřují jako aktivní ekumeničtí "pozorovatelé), abychom my tradiční adventisté nemuseli spolu s nimi hřešit, jak oni učí, že stejně budeme, až do příchodu Ježíše Krista, a přijímat do naší církve římskokatolická antikristovská Augustiniánská nebiblická učení, která nás odvádějí od Krista a Jeho biblické pravdy.
Stydím se za jakéhokoliv moderního adventistu s vymazaným mozkem nebiblického učení od antikrista. Je třeba se za ně modlit, aby se vzpamatovali dokud je čas.
Takže, pokud chceš reagovat, reaguj prosím na článek o Kristově přirozenosti o tom ten článek hlavně je.
Zatím jsem žádné "lezení" do pozadí ŘK nezaznamenal, učení církve se nezměnilo a že byl br.Pavlík na některých ekumenických akcích - no a co? Uctívá papeže, Marii, obrazy, zpovídá se knězi, baští oplatku? Pouze někteří z toho mají senzaci a dobře jim to zapadá do předem připraveného schématu.
Od Krista nás odvádí vše, co zavání "člověčinou", tj. budeme muset obstát bez Přímluvce, budeme muset být svatí, budeme muset žít bez hříchu-to vše je soustředěnost na člověka, na jeho výkon.
Na pozicích Andreasena a Standishů jsi proti učení církve, to je Ti doufám jasné. Na začátku příspěvku jsem napsal, že zřejmě budeš přitvrzovat a už je to tady "vypatlané mozky". Není to náhodou snižování bratra? Určitě si to omluvíš, že obhahuješ pravdu.
Kristova přirozenost má co do činění s lidskou, protože Kristus byl plně člověkem i Bohem, proto reaguji na šíření Tvých, podle mne, nebiblických, myšlenek a falešné učení.
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Čtu toto vlákno a vaší ,,výměnu názorů".
Oceňuji Hostovu trpělivost a to, že se neuchyluje k agresivnímu nálepkování.
Oceňuji i horlivost Mikima pro to, čemu naplno věří, neboť není pokrytec a muž dvojí tváře.
Jsem přesvědčen, že před Ježíšovým příchodem, nebo i při naší smrti, o naší spáse nerozhoduje naše ,,dokonalost" ve skutcích, nýbrž naše víra v Ježíšovu oběť projevena chováním jazykem i myšlením, že již nejsem v odsouzení a Bůh mne nyní přijímá a z toho plynoucí vděčnosti.
Tedy v tomto bych asi stál více na straně Hosta.
Jsem ale i přesvědčen, že lidem na zemi je Ježíšem a Duchem Božím umožněno ,,nehřešit" a přemáhat hříšné sklony mocí ducha.
V tomto nejsem na straně těch, kteří říkají, že to stejně nejde.
A jsem přesvědčen, že víra a projevy jaké ukazuje Mikim patří právem do myšlenkového proudu adventismu a to včetně víry v potřebnou bezhříšnost před druhým příchodem a včetně poslední doby tříbění a soužení, kdy bude na nějakou dobu křesťanům odejmut Duch Svatý a budou muset prokázat své posvěcení tak jako jejich vzor Ježíš.
Ano možná byly tyto nauky dotáhnuty dokonce až později teology jako je Andreasen a byly již překonány a on vyloučen z církve.
Souhlasím s tím. Stejně jako Hostovi mi připadají nebiblické.
Souhlasím však s Mikimem, že to není odmítnutý okraj Adventismu (tedy co do počtu možná ano), ale že to patří do jádra Adventismu.
Protože výše zmíněné učení lze stále už ve spisech EGW jako rané spisy, svědectví pro církev, velký spor věků atd.
A protože je EGW dodnes v Adventismu chápána jako mající ,,prorockou autoritu" a spisy k trvalému poučení, nápomoci a pomoci církvi, je její postoj v adventismu rozhodně směrodatnější, než rozhodnutí někoho, kdo odmítl Andreasena, nebo než usnesení současných a vzdělaných, ale pro adventismus pomíjívých teologů.
Proto si myslím, že buď si církev musí zvyknout, že stále její učení bude produkovat lidi, jako Mikim, nebo by musela církev sáhnout k ostré sebereflexi a revizi svého učení a zříci se mnoha pilířů položených na spisech EGW.
V tom má myslím pravdu Mikim, že nelze dělat kompromisy s ekumenou a současně se držet svých adventních a milleritských kořenů.
tolik můj názor
Bůh s vámi
Oceňuji Hostovu trpělivost a to, že se neuchyluje k agresivnímu nálepkování.
Oceňuji i horlivost Mikima pro to, čemu naplno věří, neboť není pokrytec a muž dvojí tváře.
Jsem přesvědčen, že před Ježíšovým příchodem, nebo i při naší smrti, o naší spáse nerozhoduje naše ,,dokonalost" ve skutcích, nýbrž naše víra v Ježíšovu oběť projevena chováním jazykem i myšlením, že již nejsem v odsouzení a Bůh mne nyní přijímá a z toho plynoucí vděčnosti.
Tedy v tomto bych asi stál více na straně Hosta.
Jsem ale i přesvědčen, že lidem na zemi je Ježíšem a Duchem Božím umožněno ,,nehřešit" a přemáhat hříšné sklony mocí ducha.
V tomto nejsem na straně těch, kteří říkají, že to stejně nejde.
A jsem přesvědčen, že víra a projevy jaké ukazuje Mikim patří právem do myšlenkového proudu adventismu a to včetně víry v potřebnou bezhříšnost před druhým příchodem a včetně poslední doby tříbění a soužení, kdy bude na nějakou dobu křesťanům odejmut Duch Svatý a budou muset prokázat své posvěcení tak jako jejich vzor Ježíš.
Ano možná byly tyto nauky dotáhnuty dokonce až později teology jako je Andreasen a byly již překonány a on vyloučen z církve.
Souhlasím s tím. Stejně jako Hostovi mi připadají nebiblické.
Souhlasím však s Mikimem, že to není odmítnutý okraj Adventismu (tedy co do počtu možná ano), ale že to patří do jádra Adventismu.
Protože výše zmíněné učení lze stále už ve spisech EGW jako rané spisy, svědectví pro církev, velký spor věků atd.
A protože je EGW dodnes v Adventismu chápána jako mající ,,prorockou autoritu" a spisy k trvalému poučení, nápomoci a pomoci církvi, je její postoj v adventismu rozhodně směrodatnější, než rozhodnutí někoho, kdo odmítl Andreasena, nebo než usnesení současných a vzdělaných, ale pro adventismus pomíjívých teologů.
Proto si myslím, že buď si církev musí zvyknout, že stále její učení bude produkovat lidi, jako Mikim, nebo by musela církev sáhnout k ostré sebereflexi a revizi svého učení a zříci se mnoha pilířů položených na spisech EGW.
V tom má myslím pravdu Mikim, že nelze dělat kompromisy s ekumenou a současně se držet svých adventních a milleritských kořenů.
tolik můj názor
Bůh s vámi
Re: Lidská přirozenost Kristova a nová teologie
Hosť napísal:Mikime, vidím, že přitvrzuješ a asi nejsme daleko od chvíle, kdy začneš na své oponenty házet sprostá slova jako na Granu.Ahoj římskokatolický adventisto Hoste! Pokud nechceš věřit jako historičtí (tradiční) adventisté stejně jako předseda církve T. Wilson, nelze tě považovat za "normálního" adventistu, ale spíše jako zastánce řk. šelmy - antikrista a ta zcela jistě jak víme skončí v pekle. Možná bys měl zvažovat o vytvoření vlastní nějaké adventní církve, kde budeš moct propagovat své nebiblické myšlenky.
Normální adventista, alespon takový, jakého si představuješ, skutečně nejsem. Moje víra je založena na vztahu s Bohem a Písmu, možná se v tom od br.Wilsona liším, podle všeho v jeho životě hodně hrají roli spisy s.Whiteové.
Nevěřím, na rozdíl od Tebe, ani v peklo, ale v konečný zánik šelmy, která má mnoho podob, jedna z nich je třeba fanatismus a vynucování náboženství lidskou mocí odvádění od Spasitele a falešné učení.
Myslím, že jsem napsal docela dost argumentů o tématu, který jsi aktivoval, ale nereagoval jsi a obvinuješ z nebiblických myšlenek. Nevím ovšem, co tím myslíš, protože jsi nic nebiblického neuvedl a nerozebral.Naše církev, tedy CASD to, co píšeš, neučí. Nepředhazuji Ti tedy nic neadventistického, pouze ukazuji, že jdeš v tomto případě proti dogmatice adventistů. Uvedl jsem i kořeny tohoto učení u Andreasena, které šíříš a měl by jsi být tedy, stejně jako on, vyloučen z církve.Ti co studují Písmo ví, že se nerodí nikdo z nás s dědičným hříchem, což nelze z Písma dokázat, který nám tady stále předhazuješ od římskokatolického antikrista Augustína, ale jen s hříšnými sklony, které navíc s pomocí Boží můžeme překonat a překonáme (což z Písma naopak lze dokázat), a zároveň budeme mít dokonalou povahu, stejnou jakou měl Kristus, který to jako člověk s hříšnou přirozeností dokázal a byl nám tak příkladem, jinak bychom nemohli projít posledním velkým soužením, kdy nám již bude odňat duch Svatý a my budeme muset být svatí, jak o tom píše i EGW.
Je mi líto, že věříš, že Ti bude odnat Duch svatý, sice nevím, kde jsi na to z Písma přišel, ale respektuji to.
Co to znamená "muset být svatý" ? Ty nejsi svatý už dnes? Jak se svatým chceš stát? Mohl by jsi uvést, jak chápeš svatost?
Dobrá zpráva evangelií je, alespoň pro mne, že mne Bůh prohlašuje za svatého již dnes. Není to pro mé skutky, chování či dokonce víru, ale pro milost Spasitele a jeho oběť.
v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘Mikime, zdá se mi, že chceš být jakýmsi mluvčím Boha, proto jsem uvedl i tuto Tvou myšlenku a stále podsouváš, jak to udělat, abychom byli spaseni.Náš Spasitel nás nezachrání, pokud sami nebudeme chtít a plnit jeho vůli a chtít mít jeho mysl a dělat to co dělal On. (viz..."buďte obnovené mysli").
Ale vždyť už jsme zachráněni a chceme být s Ježíšem, plnit jeho vůli atd. Proč se pořád zabýváš tím, co Ty budeš dělat pro Něho a hodnotíš druhé? Kristus nás nezachrání za něco, tj. za plnění jeho vůle, za chtění jeho mysli, tedy za jakési skutky spravedlnosti.
Myslím, že nechápeš milost a to je to podstatné. Nikdo netvrdí, že chce žít ve hříchu, ale je třeba sesoustředit na milost, ne na to, jak a za co nás Kristus přijme.
Venden dobře napsal, někteří mají tak výchovou vymyté mozky, že nedokážou pochopit spravedlnost pouhou vírou. Kéž by to neplatilo o Tobě...Jetelinova práce ukazuje na směry v adventní církvi a také na mnoho slepých uliček, které se v průběhu ukázaly. To se profiluješ jako "historický adventista", ovšem pouze zdánlivě, věříš podle všeho věcem, na které adventisté přišli postupně.no jeho dizertační práce mně popravdě ale vůbec nezajímá, pokud tam píše takové nesmysly jak např. věří historičtí adventisté apod. a cizí výrazy, které tam používá jsou spíše k smíchu...např. makro-hermeneutický přístup, ...z ontologické „vize“, apod. To musí být Ježíši nejen k smíchu ale spíše možná i k pláči...Apoštolové kdyby se dnes probudili a přečetli si od některých moderních adventistů (viz Jetelina) co píšou za hovadiny tak by to s nimi zpátky okamžitě šlehlo a byli by raději zpátky v hrobě...
Cizí výrazy jsou známkou odbornosti je to jazyk vzdělaných lidí, nakonec, můžeš nějakou "hovadinu" jeteliny přece lehce vyvrátit, nebo ne?Severní Morava, či některé sbory zde, jsou známou baštou "tradičních asd", proto vysoká účast na br.Veithovi nepřekvapuje. Každý z nás se bude zodpovídat za svoje poznání, nejlehčí kázání dnes lze sestavit, jak nás šelma ohrožuje a že již brzy bude konec. Věřící z této části unie znám z dobré i špatné stránky.A já osobně jsem rád, že předseda církve adventistů je tradiční adventista, kterých pomalu, ale jistě po celém světě přibývá, o čemž svědčila poslední návštěva W. Veitha ve Frýdku-Místku, kde byl zcela zaplněný sál 800 lidí. Takže doufám, že moderní směr adventistů zcela lezoucí do pozadí římským katolíkům bude již brzo vytlačen, resp. tito adventisté vč. předsedy adventistického polokatolíka M. Pavlíka budou vyloučeni nebo sami odejdou z církve, a pak si klidně mohou světit i neděli (k čemuž už pomalu stejně směřují jako aktivní ekumeničtí "pozorovatelé), abychom my tradiční adventisté nemuseli spolu s nimi hřešit, jak oni učí, že stejně budeme, až do příchodu Ježíše Krista, a přijímat do naší církve římskokatolická antikristovská Augustiniánská nebiblická učení, která nás odvádějí od Krista a Jeho biblické pravdy.
Stydím se za jakéhokoliv moderního adventistu s vymazaným mozkem nebiblického učení od antikrista. Je třeba se za ně modlit, aby se vzpamatovali dokud je čas.
Takže, pokud chceš reagovat, reaguj prosím na článek o Kristově přirozenosti o tom ten článek hlavně je.
Zatím jsem žádné "lezení" do pozadí ŘK nezaznamenal, učení církve se nezměnilo a že byl br.Pavlík na některých ekumenických akcích - no a co? Uctívá papeže, Marii, obrazy, zpovídá se knězi, baští oplatku? Pouze někteří z toho mají senzaci a dobře jim to zapadá do předem připraveného schématu.
Od Krista nás odvádí vše, co zavání "člověčinou", tj. budeme muset obstát bez Přímluvce, budeme muset být svatí, budeme muset žít bez hříchu-to vše je soustředěnost na člověka, na jeho výkon.
Na pozicích Andreasena a Standishů jsi proti učení církve, to je Ti doufám jasné. Na začátku příspěvku jsem napsal, že zřejmě budeš přitvrzovat a už je to tady "vypatlané mozky". Není to náhodou snižování bratra? Určitě si to omluvíš, že obhahuješ pravdu.
Kristova přirozenost má co do činění s lidskou, protože Kristus byl plně člověkem i Bohem, proto reaguji na šíření Tvých, podle mne, nebiblických, myšlenek a falešné učení.
Host...Normální adventista, alespon takový, jakého si představuješ, skutečně nejsem. Moje víra je založena na vztahu s Bohem a Písmu, možná se v tom od br.Wilsona liším, podle všeho v jeho životě hodně hrají roli spisy s.Whiteové.
Nevěřím, na rozdíl od Tebe, ani v peklo, ale v konečný zánik šelmy, která má mnoho podob, jedna z nich je třeba fanatismus a vynucování náboženství lidskou mocí odvádění od Spasitele a falešné učení.
Pokud v životě adventisty hrají hodně roli spisy s. Whiteové (jenoho ze zakladatelů církve), tak je to podle Tebe špatně, že? Pokud nevěříš většině toho co napsala EGW pak tě opravdu nemohu považovat za adventistu.
Já někde píšu, že věřím v peklo? Jinak peklo Bůh připravil předně pro satana a jeho anděly a pro všechny, kteří nebudou poslušní a budou vědomě hřešit bez prosbu za odpuštění spojenou s pokáním až do konce světa.
Host...Naše církev, tedy CASD to, co píšeš, neučí. Nepředhazuji Ti tedy nic neadventistického, pouze ukazuji, že jdeš v tomto případě proti dogmatice adventistů. Uvedl jsem i kořeny tohoto učení u Andreasena, které šíříš a měl by jsi být tedy, stejně jako on, vyloučen z církve.
Je mi líto, že věříš, že Ti bude odnat Duch svatý, sice nevím, kde jsi na to z Písma přišel, ale respektuji to.
Pokud tedy naše církev učí, že se rodíme nejen s dědičnými sklony, ale rovnou s dědičným hříchem, pak to učí zcela nebiblicky a špatně, proto musím na to upozorňovat, a je mi upřímně jedno zda jsem v tomto nebo i v jiném nebo nejsem proti dogmatice adventistů. Učení Andreasena je správné, ti, kteří se podle něho řídí mi to jistě potvrdí, a to zda byl nebo nebyl vyloučen z církve mi tak příliš nevadí, ale mrzí mně jak se k němu církev za jeho službu k ní sprostě zachovala (a to platí u všech, které církev kdy sprostě vyloučila), mě zajímá na 1. místě biblická pravda a ne to co učí církev adventistů, i když to s tím souvisí. Jestli je někdo členem církve nebo není je úplně jedno, protože jakákoliv církev stejně nemá moc kohokoliv spasit. Jedině může ukázat komukoliv správnou cestu ke spasení.
Ochraňující Duch Boží se již nyní víc a více vzdaluje od světa. Vichřice, bouře, nepohoda, požáry, povodně, velké nehody na moři a na zemi následují rychle za sebou. Věda se pokouší to všechno vysvětlit. Avšak znamení kolem nás, jichž neustále přibývá a ohlašují brzký příchod Syna Božího, jsou připisována všemu možnému, jen ne té skutečné příčině. Lidé nemohou poznat anděly, kteří drží ty čtyři větry, aby se nerozpoutaly, dokud nejsou zapečetěni služebníci Boží. Když ale Bůh rozkáže svým andělům, aby větry uvolnili, pak bude válečná vřava, kterou nedovede popsat žádné pero. (EGW)
Ani nejsilnější pokušení není omluvou pro hřích. Ať již je tlak na duši jakkoli velký, přestoupení je naším vlastním činem. Není v moci země ani pekla přinutit kohokoliv ke hříchu. Vůle musí souhlasit, srdce se musí poddat dříve než si vášeň podrobí rozum, nebo nepravost zvítězí nad spravedlností. (ST 15.4.1913)
Když jsme účastníky božské přirozenosti, jsou dědičné i vypěstované sklony ke zlému odňaty a my jsme učiněni živou mocí k dobrému. Když se stále učíme od božského Učitele, když jsme denně účastníky Jeho přirozenosti, spolupracujeme s Bohem v přemáhání satanových pokušení. Bůh koná své dílo i člověk koná své dílo, aby se mohl stát jedno s Kristem, jako je Kristus jedno s Bohem. Tehdy spolu s Kristem sedíme na nebeských místech (na nebesích - Kral. př.). Mysl spočívá pokojně a s jistotou v Ježíši. (7BC 943)
Host... Kristus nás nezachrání za něco, tj. za plnění jeho vůle, za chtění jeho mysli, tedy za jakési skutky spravedlnosti.
Myslím, že nechápeš milost a to je to podstatné. Nikdo netvrdí, že chce žít ve hříchu, ale je třeba sesoustředit na milost, ne na to, jak a za co nás Kristus přijme.
Venden dobře napsal, někteří mají tak výchovou vymyté mozky, že nedokážou pochopit spravedlnost pouhou vírou. Kéž by to neplatilo o Tobě...
Možná nás Kristus za činění Boží vůle nezachrání, ale určitě jednou odmění!
Efezským 6:8 Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný.
Jan 5:30 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.
Římanům 12:2 A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.
Židům 13:21 Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle jeho, působě v vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen.
Když už zmiňuješ Vendena, ten také říká:
Filipským 2.13 nám ale o vůli či chtění anebo síle rozhodnutí říká jednu pozoruhodnou věc. Bůh, který v nás působí, nás vede k tomu, abychom nejen chtěli, ale i činili (to, co se mu líbí). Netouží nás pouze přivést ke správné volbě, chce v nás tuto správnou volbu i realizovat a dát nám sílu k tomu, abychom to, co pro nás vybral, dokázali udělat.
Římanům 6:16 Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buďto hříchu k smrti, buďto poslušenství k spravedlnosti?
Buď sloužíme hříchu, anebo sloužíme spravedlnosti. Buď jedno, nebo druhé. Jak poznat Boží vůli ve svém životě, Morris L. Venden, str. 81,83)
...Kristova přirozenost má co do činění s lidskou, protože Kristus byl plně člověkem i Bohem, proto reaguji na šíření Tvých, podle mne, nebiblických, myšlenek a falešné učení.[/quote]
Tak tomu možná věříme stejně, protože např. řkatolíci nevěří, že byl Ježíš na zemi plně člověkem s hříšnou přirozeností.
Kto je prítomný
Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 5 neregistrovaných