2300 večerů a jiter ve světle starožidovského poznání + Počátek vyšetřujícího soudu v roce 1844

[mikim]

Je to několik témat jdoucích za sebou tvořících jeden "celek", kdo chce vědět podle čeho věříme na Vyšetřující soud zejména dle Písma a EGW jako adventisté, můžete si to prostudovat, je to evidentně přesnější než od Lejsala a jeho řkatolických výmyslů, který o tom nemá ani páru:

2300 večerů a jiter ve světle starožidovského poznání

Antiochos IV. Epifanes byl veleknězem pohanské hierarchie. Sloužil slunečnímu kultu podle řeckého ritu. Jakožto helénské kníže se považoval za prostředníka mezi bohem slunce Helliem (Ztotožňovaným s Bálem) a svým lidem, vyznavači kultu slunce (tedy Heléni). Antiochos IV. Epifanes nenáviděl náboženské vyznání Židů, protože ve všem svém učení a kultu přímo protiřečilo vyznavačství slunce a dovolovalo vzdávat božské pocty jedině pravému Bohu a Stvořiteli nebe i země. Židovské náboženství vylučovalo božské holdování cizímu božstvu, nebo dokonce nějakému tyranovi, tak jak to bylo zcela běžným zvykem u pohanských národů. Řečtí králové, jakožto zástupci jejich slunečního boha zde na zemi, velmi kladli důraz na své „dobré právo“ přijímat božské pocty od svých poddaných. To jim dokonce bylo zajištěno „Helliem“, jejich božským protektorem a pánem.
Když Epifanes dobyl Egypt a korunován vavřínem vedl svůj triumfální pochod zpět do své vlasti přes Palestinu, odmítli mu po cestě Židé božskou poctu, jaké se mu dostávalo od všech národů. Zasažen do hloubi své pohanské pýchy, pomstil se Antiochos na chrámu Všemohoucího, vyplenil a znečistil jej (r. 168 př. Kr.). Na oltáři zápalů v předsíni nechal postavit pohanský oltář Jupiterův. Poručil, aby zde byli obětováni vepři, jak se to v solárním kultu provádělo. Tak jako něžný beránek byl symbolem na Pána Ježíše Krista, našeho Spasitele, tak byl u pohanů vepř symbolem jejich „boha slunce“.
Kdo s Židů nebyl srozuměn a nesouhlasil s tímto znečištěním chrámu Božího, kdo z nich se nechtěl zúčastnit hostiny obětovaných vepřů, byl tím nejkrutějším způsobem umučen k smrti. Tehdy Židé vyhlíželi toužebně svoje vysvobození Boží mocí. V úzkosti čekali na skončení onoho neslýchaného pronásledování. Jejich pozornost byla upřena na Danielovo proroctví osmé kapitoly a tam na nadcházející vládu hrůzy a děsu „malého rohu“, který měl vyrůst z jednoho státu alexandrijských diadochů. Syrie pak byla jedním z dílčích řeckých států, ze kterého pocházel krutý Antiochos IV., nenávistný protivník a nepřítel Židů – velekněz solárního kultu (Dan. 8x9-14.23-26; 1 Mak 1x10-15.20-34, 41-64, 2 Mak 6x18-32, 7x1-41, Apokryfní kniha je zde uvedena pouze jako historický pramen, nikoliv jako biblický důkazový materiál). Každodenní tlak tehdejšího soužení, jakému byli Židé nepřetržitě vystaveni, je vedl k tomu, že toužebně volali k Bohu o zkrácení doby krutého pronásledování. Došlo k tomu, že starožidovští teologové počítali každý „večer“ a každé „jitro“ dohromady za pouze jeden den a tím rozpůlili počet 2300 na 1150 dnů. Oni totiž také opomenuli prorocký způsob počítání „den za rok dávám tobě“.
Stanovili tedy svůj prorocký výpočet pravděpodobně následovně: 2300 = 1150 večerů a 1150 jiter, což je 1150 celých dnů.
A jelikož podle nich znečištění svatyně a počátek celého počtu 1150 dnů připadal na 26. prosinec r. 168 před naším letopočtem, měla tedy doba soužení Židům skončit 4. Ledna 164. Tento výpočet je zajímavý tím, že 4. ledna 164 je datem smrti Antiocha Epifana (Menge – dodatek s. 73). Tímto výpočtem se starožidovští vykladači měli vlastně spokojit. Došlo ale k něčemu neočekávanému. Ve své nejvyšší nouzi volal židovský národ naléhavě k Nejvyššímu a prosil o zkrácení předurčené lhůty, a Bůh jejich prosby vyslyšel. Přesně o 25 dnů dříve. Tj. 10. Prosince 165 př. n. l. se podařilo židovskému národnímu hrdinovi Judovi Makkabejskému porazit vojevůdce Lysiáše, vyhnat Řeky z Jeruzaléma a osvobodit chrám. Tento byl opět očištěn a přiveden ke svému původnímu účelu. Můžeme však tvrdit, žetím se splnil celý význam 8. a 9. kapitoly Danielova proroctví?

„Malý roh“ v kaleidoskopu

Stará židovská verze významu 2300 večerů a jiter byla přejímána do „křesťanských církví“ a náboženských společností. Mnohým z našich bratří, kteří se dali na pochod zpět do Babylona se zdá, jakoby jim právě tato skutečnost poskytovala záminku zpochybnit jeden ze základních pilířů adventního učení. Co se týká jejich vztahu k 2300 večerům a jitrům, které již od dob adventních průkopníků stanovíme do rozmezí let 457 př. n. l. až do 1844 n. l., projevují se zde jen jejich dlouho utajované pochybnosti. Mnozí z nás by chtěli odvrátit útok satana proti hlavnímu pilíři trojandělského poselství tím, že jednoduše ignorují starý židovský způsob počítání, včetně zkušenosti, kterou židovstvo učinilo v době Antiocha Epifana. Ale dá se takovéto zneužívání starého výkladu před Bohem i lidmi zodpovědět? Takové postavení je neudržitelné. Starožidovská verze výkladu této problematiky je velmi přesvědčivá a poobná té, kterou odhalili adventní průkopníci a je rovněž Božího původu. Podrobnější výzkum a srovnání odhaluje, že se zde tak, jako i na mnoha jiných místech Písma svatého, jedná o dvojité proroctví, tedy o předpověď týkající se dvou dějinných událostí.
O tom však někteří naší významní teologové nechtěji ani slyšet. Avšak příčinou tohoto nepochopení může být příliš pozemské chápání věcí týkajících se svědectví Ducha svatého. Příliš se hovoří o „realitě“, ale často je tím míněn pravý opak. Předpojatost a nedůvěra je u nás, žel, všude rozšířena. Připustit dvojí výklad některých biblických proroctví, tak jak to prakticky všeobecně přijímáme ve 24. kapitole Matouše, připadá některým „skeptikům“ mezi námi, jako nedůstojné jejich učenosti. Přičemž ale už našim průkopníkům víry byla dobře známa dvojitost některých proroctví.
Bezpochyby mají pravdu ti, kteří události z doby Antiocha Epifana přenášejí jakožto předobraz na dobu papežství. Již počátek a vývoj obou těchto historických událostí je si nápadně podobný. Bohabojní a Bohu věrní Židé odmítli tak jako kdysi Mardocheus v bráně, velebit pohanského tyrana a prokazovat mu božské pocty. Totéž učinili i věrní křesťané, kteří žili v dobách středověku podle učení Bible, když odmítli vzdát božskou poctu papežství, protože na něm nic božského neshledali. Epifanes se pomstil na věrných Židech tím, že je nejrozličnějším způsobem mučil k smrti, a dokonce je nechával upalovat.
Již Leo I., který si jako první přivlastnil veřejně titul „Pontifex maximus sukus“, potrestal všechny proti tomuto protestující biskupy (bylo jich kolem jednoho sta) tím, že je dal nahnat dom stodoly plné slámy a nechal je upálit. Tato upalovací zvůle papežů přetrvala potom daleko přes středověk. I zde volali trpící a mučedníci o ukrácení těžké doby zkoušek (Mat. 24x21). Židům bylo jejich soužení ukráceno o 25 dní, a protestujícím křesťanským mučedníkům o 25 let. (4 Moj. 14x34, Ez 4x6 = den za rok). Krutý papežský útlak dle proroctví Daniele 7x25, měl skončit v roce 1798, avšak již v roce 1773 byl vydán dekret rakouské císařovny Marie Terezie o zrušení útrpného práva a trestu smrti ve věcech víry. V souhrnu lze říci:
Malý roh z 8. Kapitoly Daniele lze lehce rozpoznat v Antiochovi IV. – Epifanovi, protože pouze on vyrostl z jednoho „rohu“ řeckých dílčích států (Dan 8x8-9). On také v chrámu v Jeruzalémě odstranil velekněze ustanoveného Bohem po Aronovi, a sám nepovolaný se posadil na jeho místo. Toto falešné velekněžství bylo de facto prvním počátkem malého, přesto ale rychle rostoucího rohu. Později přešlo toto falešné velekněžství z Řecka do pohanského Říma a vyrostlo slovy Písma „nad deset rohů starořímské šelmy“ v Pontifexa maxima (Dan 7x7b, 8)
Později se opět Konstantin I. jakožto Pontifex maximus slunečního kultu a zástupce boha slunce na zemi, posadil do chrámu Božího (2 Tes 2x3,4). Na koncilu v Niceji měl předsednictví nad biskupy a podařilo se mu zatlačit křesťanské hodnostáře do defenzívy,
ačkoliv byl vlastně ještě pohanem. Tehdy se v nové církvi opakovala historie Židů z doby Epifana.
Pohanský velekněz převzal vedení církve a nutil věřící, aby padli přd ním na kolena. Jen málokteří pak zůstali věrní, často až na práh časné smrti, aby tak získali korunu věčného života. Tak se ocitli Epifanes, Nero, Konstantin, Lev I., a Inocenc III. V jedné vývojové linii zla a překupnictví. Malý roh tedy vyrůstal od Epifana až po Inocence III. A rostl dále, až se stal velkým rohem papežské světovlády.
V jakém poměru stojí vlastně „malý roh“ z Daniele 7 kap. a „malý roh“ z Dan. 8 kapitoly?
a) Daniel 7 kap. nás informuje hlavně o vzniku papežství, které povstane po Babylonu, Medo-Persii, Řecku a pohanském Římu, a které bude na konci 2300 večerů a jiter odhaleno vyšetřujícím soudem v nebi (Dan 7x9-14)
b) Daniel 8 kap. nás vede zpět do doby, kdy Epifanes zfalšoval a strhl na sebe biblický kněžský úřad. Bezostyšným způsobem smísil nejvyšší úřad v chrámě pravého živého Boha a tím, který sám zastával v solárním kultu jako Archiereus (pohanský nejvyšší úředník a prostředník mezi lidmi a bohy, jimž podle prvního přikázání nelze sloužiti, neboť ve skutečnosti představují satana a jeho démony). „Dvěma pánům nelze sloužiti“, či snad může Všemohoucí Bůh přijmout službu od toho, kdo zároveň slouží satanu a jeho démonům? Obrazně řečeno: Epifanes vyrostl jako malý roh z jednoho ze čtyř řeckých rohů, převzal patronát nad pohanským slunečním kultem, který pak převzali římští císařové. Od římských císařů pak úřad „Pontifexa maxima“ spolu s povinnostmi vyplývajícími z převzetí tohoto patronátu, převzali katoličtí papežové. Daniel ve vidění spatřil, jak papežství byla vyšetřujícím soudem na nebi odňata jeho světská moc. Přesto mu zůstaly (papežství) sluneční rituály (neděle – den slunce, vánoce, vánoční stromek, kříž a žehnání křížem, relikvijní kult, monstrance, pověry) až do dne, kdy zjevivší se syn Všemohoucího Soudce učiní přítrž těmto satanským výhonkům zla. (2 Tes 2x8)
Daniel 7. kapitola nás informuje zejména o zařazení papežství do světových dějin a o předchůdcích papežského Říma. Daniel 8 kap. naproti tomu informuje o vzniku a vývoji falešného velekněžství – Antikristovi. Tak tedy měli Židé doby Epifanovy a takém průkopníci adventního hnutí stejné právo dívat se na 8 kapitolu Daniele z vlastního hlediska, poznat a ocenit z vlastní zkušenosti toto proroctví a odtud čerpat povzbuzení a útěchu pro svou vlastní generaci.
Neoddělitelnost významu Daniele 8 a 9 kapitoly vzhledem k tomu odpovídajícímu vidění
Nezodpovědní a zlovolní kritikové záměrně tvrdí, že devátá kapitola Daniele nemá žádnou souvislost s předchozí – osmou kapitolou. Ale abychom mohli úplně objasnit význam 2300 večerů a jiter, nutně potřebujeme také devátou kapitolu, která, jak za chvíli uvidíme, spolu s osmou kapitolou tvoří jeden monolitní celek.
Daniel nás informuje o dialogu, jaký vedli společně dva andělé Boží, přičemž jeden z nich klade otázku „Dokudž potrvá vidění o zrušení „ustavičné“ (čili ustavičně platné jednorázové oběti Spasitele) a strašlivá hrůza (ohavnost), která vydala jak svatyni tak i kněžskou službu v pošlapání (diskriminaci) ?
Druhý anděl odpovídá: „Až do 2300 večerů a jiter pak přijdou k obnovení svaté služby ve svatyni.“ (Dan 8x13-14)
Výstižně se splnila předpovězena diskriminace židovského chrámu a kněžské služby za doby Antiocha Epifana. Ohavnost vepřové oběti a jiných pohanských prvků, je zde nasnadě. Tato otřesná ohavnost se později opakovala v katolickém lživém dogmatu o transsubstanciaci a v ohavnostiplném kultu relikvií (hanobení mrtvých), což tvoří esenci katolické mše. Z pohanství bylo převzato mnoho ohavných zvyklostí a kněžství Pána Ježíše Krista (Zj 1x6) přešlo na toho, komu dal satan k dispozici svůj trůn v Římě. (Zjev 13x2b, 2x13, 17x3-5.18). Avšak těmito všemi okolnostmi a skutečnostmi se bude zevrubněji zabývat následující kapitola.
„Ustavičná“ (aneb ustavičně platná jednorázová oběť a služba Spasitele) a její zfalšování
Kněží Starého zákona museli podle řádu Arona přinášet každý den obětního beránka, jež měla poukazovat na přicházejícího Spasitele, a jež ve stínové službě jakoby smývala hříchy lidu. Avšak teprve Ježíš Kristus, pravá oběť za hříchy lidstva, musel být obětován pouze jednou, aby nám tak opatřil neustále trvající milost, jež má věčnou platnost. Po celou dobu, kdy Ježíš Kristus působí jako náš Přímluvce a Velekněz u trůnu milosti v nebesích, odvolává se stále znovu a znovu na svoji jednu jedinou ustavičně platnou Golgotskou obět. (Žid 7x27, 9x12.25-28). Proto byla tato jediná oběť v Danielově proroctví nazvána krátce „ustavičná“.
Když se pak papež v průběhu odpadnutí Říma sám posadil na místo nebeského Velekněze, aby svoji osobou lidu zakryl pravou službu Pána Ježíše krista v nebesích, se stejnou opovážlivostí zavedl také ritus katolické mše, který spočíval na učení o „transsubstanciaci“ a na pohanské religiosní tradici. Tím se vyvinula ohavnost v hanobení mrtvých a „zázračné proměňování“ chleba (hostie) v „autentické tělo Kristovo“, a stejně „podivuhodně“ kněz údajně dokáže proměnit víno v „autentickou krev Kristovu“. (Dan. 8x13-14, Zj. 17x4-6, 18x21-24).
Je třeba, abychom nepřehlédli a abychom si uvědomili, že anděl (Dan 8x13) se neptá „jak dlouho“ bude předpověděné zlo trvat, ale ptá se „d o k u d“? Ptá se po výchozím datu do kterého sahá Boží trpělivost s touto opovážlivostí. Odpověď druhého anděla zní: Až po uplynutí 2300 večerů a jiter (roků). Konec tohoto nejdelšího prorockého řetězu byl vypočítán našimi průkopníky správně na rok 1844. Tento výpočet včetně vysvětlivek a přezkoušení správnosti byl uveden v mnoha našich knihách a proto nebude opakován v této kratičké brožurce. Ohledně této tématiky existuje jedna velmi důležitá skutečnost, kterou by ti, kdož hledají pravdy Boží nikdy neměli spouštět se zřetele:
V evangeliu Matoušově, kap. 24 verš 15, kde Pán Ježíš Kristus (již v našem letopočtu) cituje zprávu o ohavnosti zpustošení z Daniele 8x13, 9x26 a 11x31 a doporučuje svým posluchačům, aby dali dobrý pozor na to, že naplnění tohoto proroctví se uskuteční teprve v budoucnosti. Zde nalézáme ten nejjistější důkaz, že konečné naplnění 2300 večerů a jiter je třeba hledat v dnešní době a ne někde ve starověku za času Epifana. Pán Ježíš také uvádí záležitost „ohavnosti zpustošení“ (strašlivé hrůzy), kterou si nelze odmyslit od Danielových – 2300 večerů a jiter, jakožto záležitost nanejvýš důležitou pro své učedníky, které je nutno věnovat zvýšenou pozornost.
Již anděl Gabriel upozornil Daniele na to, že konečné naplnění vidění z 8. Kapitoly j záležitostí doby konce naší světové epochy…“neboť se to týká doby konce“…“neboť se to týká konce času.“ (Dan 8x17.19). „Vidění pak o večerech a jitrech, jak ti bylo pověděno, je pravdivé. Ty pak podrž je v tajnosti (doslova: zapečeť je) neboť se uskuteční až po mnohých dnech. (Dan. 8x26. „dnech“ to je v tomto případě „rocích“). Vidění pak bylo po mnoho let „zapečetěno“, resp. bylo nesrozumitelné. Sám Daniel mu nerozuměl a Židé z doby Makkabejců z něho použili pouze útržky. Zbytek měl přijít v platnost teprve dlouho po dějinné změně letopočtu, tak jak to předpověděl Král všech proroků – Pán Ježíš (Mat 24x15).
Co bylo příčinou toho, že anděl Gabriel při své první návštěvě přerušil bližší vysvětlení Danielova vidění a přesunul zejména úsek o 2300 večerech a jitrech na jindy?
„A já Daniel jsem zůstal zcela bez sebe a byl jsem těžce nemocen po řadu dní. Pak jsem vstal a konal své povinnosti u krále. Žasl jsem nad tím viděním, avšak vůbec nikdo ho nechápal.“ (Dan 8x27).
Teprve později, když Daniel dosáhl úplné odevzdanosti Bohu na modlitbách a když pochopil, co jest psáno u Jeremiáše (25x11) o 70 letech židovského zajetí, seznal Hospodin, že je čas, aby opět poslal Gabriela, který pak Danielovi vysvětlil i zbytek vidění, které sám měl a které zapsal ve své 8. Kapitole. Při této druhé návštěvě se proroku nedostalo žádného nového vidění. Nepřibyly žádné další symboly, jež by potřebovaly výklad. Komentáře, které Boží anděl tlumočil Danielovi se mohly z toho důvodu vztahovat pouze na vidění z 8. kapitoly. V opačném případě by byly totiž verše z Dan. 9 kapitoly naprosto nesrozumitelné. Jde zvláště o následující verše:
„Zatím, co jsem ještě rozmlouval takto na modlitbě, tehdy Gabriel, muž, kteréhož jsem prve viděl ve vidění, během kterého jsem zcela vyčerpán ztratil vědomí, spěšně přilétl a budic mé chápání, mluvil ke mně: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti posloužil k poučení. Na počátku tvých proseb o smilování, vyšlo slovo (Boží pokyn) a já jsem přišel, abych ti (to nutné) vyložil. Nebo jsi vzácný Bohu. Pochop tedy slovo a poučuj se o vidění:
Sedmdesát (prorockých) týdnů je stanoveno (podle Geseniuse str. 268 „přiděleno“) tvému lidu a tvému svatému městu, aby dozrálo překupnictví a navršila se míra hříchů (židovstva), než dojde k zproštění viny a k zavedení věčné spravedlnosti (spravedlnost skrze víru) a k zapečetění vidění a proroctví a k pomazání Svatého svatých (Dan. 9x23-24, Skut. 10x38, Mat. 3x16). 490 let – 70 (prorockých) týdnů bylo odtrženo (odříznuto – odděleno) od prorockého řetězu 2300, a to jakožto zvláštní doba milosti pro národ Boží SZ. Tato lhůta milosti sahá až do ukamenování Štěpána (roku 34 našeho letopočtu) kdy se končí zvláštní upřednostnění národa židovského v plánu vykoupení.

Počátek vyšetřujícího soudu v roce 1844

Zde je zapotřebí zdůraznit, ž následující tři verše (Dan 9x25-27) jsou překladateli Bible považovány za obvzlášť náročné na překlad, ne-li dokonce za nepřeložitelné. Tak např. Menge píše ve svém revidovaném překladu Bible v poznámce k Danielovi 9x2 toto:
„verše 25 až 27 nijak nepřipouštějí spolehlivý překlad.“
Jakožto neadventista sotva mohl vědět, jak si mohl vědět, jak si má počínat při překladu hebrejského slova „NECHERACAH“. Toto slovo může totiž přeložit pouze dobrý znalec adventní teologie, který rovněž má i odpovídající znalosti hebrejštiny. Toto slovo je pro nás proto tolik důležité, že představuje jediný originální biblický výraz pro „vyšetřující soud“, ve smyslu naší adventistické teologie.
Jaké pokyny a určující linie dává nebeský posel proroku Danielovi k lepšímu pochopení vidění o 2300 večerech a jitrech?
„Věz a pochop. Od vydání dekretu o znovuvybudování Jeruzaléma až k pomazanému Vévodovi (k Ježíši) uplyne sedm (prorockých) týdnů a ještě 62 (prorockých) týdnů. Ve svízelných dobách oněch prvních let budou opět vybudovány ulice i příkopy.“ (Dan 9x25)
Jeden prorocký týden je podle prorockého počítání 7 let.
[KB1613] Nu 14:34 Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.
[KB1613] Ez 4:6 Když je pak vyplníš, budeš ležeti na pravém boku podruhé, a poneseš nepravost domu Judova čtyřidceti dnů. Den za rok, den za rok dávám tobě. [KB1613] Gn 1:5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.
Dohromady udává anděl časové rozpětí 69 x 7 = 483 roků, které je třeba počítat od vydání dekretu krále Artaxerxe roku 457 před n. l. Tím lze také správně dojít až do roku 27 n. l., kdy náš Spasitel, tehdy 30ti letý byl po svém křtu v Jordánu pomazán Duchem svatým na Mesiáše.
Co se mělo odehrát dále, o tom nás informuje anděl Gabriel:
„Po uplynutí 62 (prorockých) týdnů, zabit bude mesiáš vzdor své nevině. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid (Římané) vévody, který přijde (Titus 70 rok n. l.). On sám (římský národ) však skončí v povodni (v přívalu stěhujících se národů), která přijde s válkou, vyšetřujícím soudem a ohavností.“ (Dan. 9x26)
Z toho jednoznačně poznáme, že 2300 večerů a jiter sahá přes ukřižování Pána Ježíše Krista, přes zboření Jeruzaléma, a přes války stěhujících se národů. Po zániku starého Říma vystupuje nový „křesťanský Řím“ na fórum světových dějin, aby pokračoval v pronásledování, jako za římských císařů, navíc s křížovými výpravami a inkvizicí. Pod slovem „ohavnost“ zde lze jedině chápat ritus katolické mše s jejím „čarováním“ (transsubstanciací), Zjev 17x4, a profanováním ostatků mrtvých – údajných svatých. Při procedurách inkvizičních tribunálů (od 13. Století až do první třetiny 19. Století), museli věrní Pána Ježíše projít otřesným křtem ohněm, který zpravidla končil jejich mučednickou smrtí.
Boží muž, anděl Gabriel však praví dále:
„Uzavře (Ježíš) svou smlouvu s mnohými (Židy) v jednom (prorockém) týdnu (tj. roky 27-34 n. l.) a uprostřed tohoto týdne zastaví oběť krvavou i suchou“ (Dan 9x27a, srovnej Mat 27x5, Kol. 2x14)
Poté, co nás proroctví zavedlo daleko do středověku, obrací v závěru posledního verše naši pozornost opět ke Kristu, jakožto k Synu člověka. Daniel se dovídá od anděla, jak si přicházející Mesiáš vymínil 7 let pro spasení lidu Staré smlouvy. Jeho smírčí oběť přinese věrnému lidu SZ plnou milost Všemohoucího. Namísto pozemského velekněžství má nyní nastoupit velekněžství na nebesích, jehož plnomocným představitelem může býti jedině Syn živého Boha. Předobraz pozemského stánku nemá od tohoto okamžiku žádnou cenu, což bylo lidu jasně zjeveno roztržením chrámové opony. Namísto pozemského předobrazu nastupuje nyní skutečnost v nebesích. Když náš Spasitel Pán Ježíš Kristus odešel opět k nebeskému Otci, aby se věnoval svému nejvyššímu řadu, udály se na zemi věci, o kterých dal anděl Gabriel Danielovi pokyn, aby je zapsal.
„na křídlech oltáře se objeví hrozná ohavnost (Kittel, Menge), a na tu hroznou ohavnost zase přijde progresívní vyjasnění (obnovení, reformace) Dan 9x27b, Mat 24x15 a tříbicí (vyšetřující) soud“
Anděl tu poukazuje na dobu, kdy křesťanství pro nedostatek pravého světla a moci Ducha svatého ztratí z očí službu v nebeské svatyni a svého Velekněze pána Ježíše Krista. Na oltáři a jeho „křídlech“ bude vystavena ohavnost (sepulchrum /hrob/, monstrance). Zmíněná křídla oltáře lze vidět u katolíků. Na příčkách oltářních křídel stávají monstrance (pozlacená schránka symbolizující slunce s paprsky, v níž je ve skleněné kruhové schránce v lunule uložená hostie) s konsekrovanými oplatky posvěcenými tzv. proměňováním, jež údajně přetvoří oplatek v živé autentické tělo Pána Ježíše. V překrásně zdobených kazetách (dřevěná nebo kovová pouzdra) uchovávají ostatky mrtvých (relikvie). Nad oltářním „sepulchrum“ (jakoby náhrobkem či hrobem s relikvií), kněz „proměňuje“ křížem, jenž prý obsahuje třísku z pravého Kristova kříže, víno v opravdovou krev Kristovu (Zjev 17x4,
18x4.23). Tajemství proměňování (transsubstanciace) se daří údajně proto, poněvadž v sepulchrum je deponována relikvie svatých, která vyzařuje tajemnou sílu.
A tak to, co vypadá jako chléb po proměnění (transsubstanciaci) není již více chlebem, ačkoliv jako chléb chutná, ale „skutečným tělem Pána Ježíše Krista“ tvrdí Buchberger, ve svém církevním lexikonu. Podobně je tomu i s proměňováním vína. Neboť „ono představuje skutečnou živoucí krev Kristovu, přesto že i po proměnění má nadále specifickou váhu, vůni, chuť i barvu vína“.
Lze se potom ještě divit, že tato hrozná ohavnost způsobila tolik nevěry a odpadlictví v celosvětovém křesťanstvu?
Potom však anděl Gabriel mluví o náhlém vyjasnění (obnově, reformaci), která se úspěšně postaví proti tomuto ohavnému zpustošení (relikvijnímu kultu a zdánlivé zázračné proměně). Z hebrejského originálu vyplývá, že následkem této reformace bude progresívní vyjasnění evangelijního učení, ale i zdemaskování „ohavnosti“ (jako pustá lež, podvod, falešné velekněžství atd.).
V závěru toho, co anděl Gabriel zdůraznil Danielovi o 2300 večerech a jitrech, je uvedeno, že poslední události patří časově až na samotný konec prorockého řetězce. Měli bychom si tato slova přečíst ještě jednou: „A na tu hroznou ohavnost zase přijde progresívní vyjasnění (obnovení, reformace) a tříbící (vyšetřující) soud.“ Ohavnost během katolické mše a žalostný obchod s odpustky a relikviemi probudil protest skutečných křesťanů 15. A 16. Století. Jejich působením probuzená reformace přibývala stále na jasu a získávala stále více světla i moci. Přinesla částečné znovuzrození (Mat. 17x11).
Zatímco v církvi přicházela je slovu pravá reformace a naopak zase protireformace, když průkopníci Adventu pozvedli hlas dalších protestů,…v nebesích započal vyšetřující soud (podle biblického originálu „tříbící soud“ NECHERACAH dle Dan. 9x25-27), v němž zasedl i Pán Ježíš Kristus, jakožto Syn pravého, živého Boha – jako Přímluvce těch, kteří činí upřímné pokání (srovnej Dan. 7x9.13, Zjev. 14x14). Tento soud v nebi učinil konec útlaku a pronásledování ze strany papežství.
Slůvko „NECHERACAH“ (Dan 9x27), představuje jedno z nejobtížněji přeložitelných míst SZ vůbec. Z gramatického hlediska se vyskytují dvě možnosti:
1. Podle Cassela nebo Gesenia lze tento výraz chápat jako Niph.pt., což představuje výraz velmi srdceryvného a osudového tříbení. Gesenius srovnává toto slovo také s mláticím vozem, který odděluje trn od plév, resp. vytřásá plevel ze snopů, které jsou připraveny k mlácení. Tomu odpovídající překlad je: „oddělit, odloučit, rozdělení či také tříbení (srovnej) v originálu 1 Kr. 20x40, Iz 28x27, Joel 4x14 s Mat. 25x32). V této celkové souvislosti lze slovo „NECHERACAH“ překládat do českého pojmu „tříbící soud“ v tom smyslu, že představuje soud, ve kterém o osudu obžalovaného, tak jako dnes při vyšetřujícím řízení, bude vynesen předběžný rozsudek.
2. Druhá gramatická možnost představuje toto slovo jako „subst. kompositum cum verbi“. V tomto případě by se vycházelo z podstatného jména „charaz“, respektivě z jeho blízkého synonyma „charuz“, a ze slovesa „nachar“ resp. z jeho blízce příbuzného synonyma „na har“.
„Charaz“ znamená výměr, aneb soudní rozhodnutí, a „charuz“ znamená štípání, oddělení, mlácení obilí. „Nachar“ znamená foukat, vát, provívat, třídit větrem, „na har“ znamená vytřepat, protřepávat – jako koukol ze snopů. Tak jako v prvním případě tak i zde docházíme ke stejnému výsledku a musíme v souladu s ním překládat slovo „NECHERACAH“ jako tříbící soud, nebo tříbící rozhodnutí, což ve skutečnosti docela odpovídá námi běžně používanému výrazu „vyšetřující soud“, a tak to odpovídá adventní teologii.
Ve svém vydání Bible z roku 1599 překládá polský teolog Ks. Wujek slovo „NECHERACAH“ do polštiny z latiny převzatým slovem „sentencya“ (Dan. 11x36). Toto slovo bylo užíváno polskou justicí jako odborný termín pro předběžný výrok soudce o obžalovaném, který zpravidla rozhodoval o tom, zda obžalovaný smí zůstat na svobodě po dobu soudního řízení, nebo zda má býti zajištěn. Také tento polský teolog správně pochopil, že slovo „NECHERACAH“ znamená předběžný soud (vyšetřující rozsudek), který však velkou měrou rozhoduje o celkovém osudu obžalovaného.
V naši adventní teologii termín „vyšetřující soud“ představuje konečné rozhodnutí o životě či smrti jednoho každého z nás, ačkoliv prozatím výměr trestu, resp. odměna za vítězství nenabyly pravomoci. Výše a rozsah posledního rozsudku budou stanoveny teprve během Milenia s konečnou platností. (Zjev 20x4.12-15).

Služba Velekněze v prostoru a čase

„Takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích, služebník jsa svatyně a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal a ne člověk.“(Žid. 8x1-2)
Nepřátelé adventistické teologie se pokoušejí slovo „ta hagia“ překládat pojmem „svatyně svatých“, protože stojí v množném čísle. Říkají, že kdyby se tu jednalo o první oddělení svatyně – toto slovo by muselo být použito v jednotném čísle. Avšak nejlepší znalci biblické řečtiny, jako Schirlitz, Bauer, Knoch a Rienecke jsou jiného názoru. Překládají toto v jiných jazycích dodnes sporné slovo jako „svatyně“.
Čeština v tomto případě zde vykazuje vzácný fenomén. Ona totiž jediná tento výraz používá k označení celé svatyně a také jako na oslovení jen jejího prvního oddělení, přesně v souladu s řeckým Novým zákonem. Tím pádem odpadá v českých zemích problematické řešení sporu kolem „ta hagia“, jak se tato otázka jinde vyvinula v palčivý spor. Knoch vidí v „ta hagia“ ani ne tak množné číslo, jako spíše složeninu, jež je nutno překládat pomoci termínu „svatá(místa)“. Pouze u Žid 9x2 překládá zcela správně, jako všichni ostatní novější překladatelé výraz „ta hagia“ jako „svatyně“ a míní tím shodně s pisatelem epištoly k Židům prvé oddělení Božího svatostánku.
Chceme-li se striktně držet pisatele listu k Židům, pak musíme na základě verše Žid 9x2 přijímat skutečnost, že Pán Ježíš při svém návratu k nebeskému Otci musel nejprve projít službou v prvním oddělení nebeské svatyně. Toto tvrzení je nevyvratitelné a každopádně správné.
Výše uvedení překladatelé slova Božího, jakož i překladatel Menge ve svém revidovaném vydání Bible, překládají slovo „ta hagia“ ve verších Žid 9x12.24, docela prostě jako „svatyně“ („svátost“). Ovšem, jak již bylo řečeno, cesta do svatyně svatých vedla skrze oponu svatyně, prvního oddělení stánku. To, že Pán Ježíš Kristus, náš Spasitel a Velekněz skutečně prodléval v prvém oddělení nebeské svatyně a tam plnil svou službu, vysvítá zcela logicky a bez námitek ze Žid 6x19-20:
[KB1613] Žd 6:19 Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
[KB1613] Žd 6:20 Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem biskupem na věky.
V Rieneckově „klíči k NZ“ str. 531 se můžeme dočíst, že se zde jedná o první oponu, která visela nad vchodem do prvního oddělení svatyně, poněvadž slovo opona je zde v jednotném čísle. V Žid 9x3 je opona do svatyně svatých označena řeckým „katapetasma“, spolu s odpovídající číslovkou, zatímco opona do svatyně (1. Oddělení) u Žid 6x19 je pojmenována „katapetasmatos“ bez jakékoliv určující číslovky, což je dostatečně výstižné.
Pokud by se někdo pokoušel dokázat, že Pán Ježíš jakožto Velekněz vstoupil již před rokem 1844 do svatyně svatých, pak by takový důkaz neměl žádný vliv na učení našich adventních průkopníků týkajícího se roku 1844.
Za účelem plnění své zvláštní úřední povinnosti (Jom Kippur) směl velekněz vstoupit ve SZ pouze jednou do roka do svatyně svatých, ale bylo to skutečně všechno? Nebo snad nevstupoval Áron a jeho synové do svatyně svatých pokaždé, když se tábor Izraelitů rušil a stěhoval na jiné místo, aby tam byl opět postaven? Tak to nařídil sám Bůh za účelem přípravy truhly smlouvy pro přepravu, nebo k jejímu opětnému postavení a uložení ve svatyni svatých na dalším novém místě. (4 Moj. 4x4-6.15.17-20)
Pán Ježíš, Syn Boha Živého a náš Velekněz disponuje jistě volným právem pohybovat se svobodně v celém prostoru Universa. Pán Ježíš se jistě může podle své dobré vůle a se souhlasem svého nebeského Otce, kdykoliv dostavit do svatyně, svatyně svatých a také na nádvoří svatyně, tj. na naší zemi (Skut. 9x3-6).
EGW, pisatelka Ducha prorockého dodává k tomuto: „Viděla jsem, jak Pán Ježíš slouží v obou odděleních svatyně“ (EW. 253).
Z doposud učiněných závěrů zcela zřetelně vyplývá následující:
a) Rozhodně nemáme právo tvrdit, že náš Velekněz je stále upoután na jedno jediné místo.
b) Ani biblickou zvěstí nelze doložit, že by Pán Ježíš po svém návratu ke svému nebeskému Otci vykonával svoji službu ihned ve svatyni svatých při nebeské truhle smlouvy. Je také logickým způsobem nemyslitelné, že Pán Ježíš tak jak si to mnozí představují od r. 31 n. l. až do dnešního dne nepřetržitě setrvává u truhly smlouvy ve druhém oddělení nebeského svatostánku.
c) Nejlepší znalci biblické řečtiny (Schirlitz, Bauer, Rienecke, atd.) překládají slovo „ta hagia“ slovem svatyně, a jen z daných okolností můžeme poznat, zda se od případu k případu jedná o svatyni jako celek, nebo jen o první oddělení svatostánku (Žid 9x2.12) tak jak to také pisatel epištoly k Židům ve skutečnosti mínil.
Když velekněz jednou v roce vešel do svatyně svatých, tedy lze považovat za jeho každodenní místo svatyni (prvé oddělení), kde zpravidla stojí sedmiramenný svícen.
[KB1613] Zj 1:9 Já Jan, i bratr váš, i spoluúčastník v ssoužení, i v království, i v trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově, kterýž slove Patmos, pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista.
[KB1613] Zj 1:12 I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil se mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých,
[KB1613] Zj 1:13 A u prostřed těch sedmi svícnů podobného Synu člověka, oblečeného v dlouhé roucho, a přepásaného na prsech pasem zlatým.
Toto vidění měl Jan ještě před změnou století, a přesto ještě v té době vykonával Pán Ježíš svoji velekněžskou službu mezi sedmi zlatými svícny v prvním oddělení svatyně. Doba ukončení Jeho služby ve svatyni (1. oddělení) a Jeho přechod do svatyně svatých ležela ještě v daleké budoucnosti. „Vyšetřující soud (tříbící rozhodnutí) měl totiž započít teprve na konci 2300 večerů a jiter v roce 1844.
Služba pravého Velekněze ve svatyni – prvém oddělení nebeské svatyně od r. 31 do r. 1844
Zrádcové trojandělského poselství se domnívají, že s celou určitostí vědí, že Pán Ježíš při svém nanebevztoupení vešel bezprostředně do svatyně svatých, aby se tam posadil ihned a provždy vedle svého Otce na trůn. Pod tímto trůnem rozumějí trůn milosti nad nebeskou truhlou smlouvy. Sestra White naproti tomu ve svých viděních viděla Pána Ježíše sedět
společně s nebeským Otcem na trůnu ve svatyni (1 oddělení) u křišťálového moře. (EW s. 250-253, Zkuš. a vidění s. 42-45, 54-56)
Zde se jedná o objasnění dosud málo prozkoumané tématiky, která nám může přinést odpovídající množství světla, pro řešení závažného problému.
Budeme-li důkladně zkoumat Písmo, tehdy shledáme, že nám nikdo nemůže lépe osvětlit tento sporný problém, než apoštol Jan ve své Apokalypse. Příslušníci odpadlického směru jsou proto ochotni jít tak daleko, že po odvrhnutí SZ, chtějí zlikvidovat také i Zjevení Janovo. Potom jim ovšem zůstane jenom to, co dnešní církevní Babylon, tj. Řím a ekumena vydávají za evangelium Kristovo. Trojandělské poselství a jiné pravdy adventního hnutí jsou toho času ohroženy temnotou pseudovědecké teologické nevědomosti. Mnozí dnes žel nastoupili svévolnou cestu Kainovu, na jejímž konci však čeká druhá smrt.
My ale chceme vycházet ze základu Pána Ježíše Krista a apoštolů a svěřit naše vedení slovu Božímu (Jan 5x39, 1 Tes. 5x19-21). Budeme proto kráčet ve šlépějích apoštola Jana, jemuž jedině bylo umožněno následovat Pána Ježíše ve svém velikém vidění až k trůnu Všemohoucího a vidět a poznat tam mnoho důležitých věcí. „Co vidíš, piš do knihy“, bylo řečeno milovanému učedníkovi na ostrově Pathmos ihned na začátku vidění (Apokalypsy). Když se pak otočil, aby se podíval, kdo s ním hovoří, spatřil, Jak Pán Ježíš podle velekněžského obyčeje bdí nad kněžskou službou v prvém oddělení svatyně (Zj. 1x12.13, 3Moj 13x1.2, 15x1). „Světlo světa“ bylo právě zaměstnáno tím, aby upravilo správný svit sedmi svícnů v prvém oddělení nebeské svatyně. Dále se domníváme, že Pán Ježíš všechny „svícny“ (všech sedm církevních období) obdařil poučením, výtkami a výstrahami, ale také útěchou a povzbuzením. Ačkoliv Pán Ježíš má od roku 1844 co dělat i ve svatyni svatých, jakožto Přímluvce při vyšetřujícím soudu, přesto je nadále zaměstnán tím, aby napravil a usměrnil světlo posledního svícnu v prvém oddělení – Laodiceji, a přivedl jej k plnému jasu.
Knot této poslední svědkyně a strážkyně Boží pravdy je z části zuhelnatělý a neschopný sám doplnit své světlo novým olejem Ducha svatého. Proto je zapotřebí vyčistit církev a její svícen naplnit plnou dávkou nebeského oleje. Pán Ježíš činí všechno, aby skrze věrné posly sdělil své usínající a nevěrné církvi celou pravdu přímo do očí. Pomoci světla daného Bohem vyvoleným kazatelům a reformátorům, usměrňuje Spasitel a Velekněz svůj lid na zemi a vede jej k upřímnému pokání. Pomocí slov, trestu a dobře míněných rad se pokouší vyvést nás z atmosféry duchovní vlažnosti a uvést do probuzení duchovního života. Pochopíme-li dobře význam sedmi svícnů, tehdy poznáme mnohem lépe činnost našeho Pána a Spasitele v nebesích od roku 31 do roku 1844, a také v dnešní době.
Pán Ježíš náš Velekněz je Ten, kdo každou epochu církevních dějin zabezpečil přiměřeným dílem světla a moci Boží. Ten, kdo drží osud evangelia pevně ve svých rukou, kdo povolává hlasatele času a reformátory, vychovává je a zplnomocňuje. V neposlední míře bdí božský Velekněz také nad správou a tříbením pohanských národů (7 troubení) jako též od Boží správy odpadlých křesťanských církví (7 pečetí), aby je s pomocí Ducha svatého přivedl k vážnému přemýšlení o dosažení věčného života. Tak jako služba Áronova během roku v prvém oddělení svatyně nespočívala pouze v obsluhování stolu s chleby předložení, svícnu a oltáře kadění, ale zahrnovala také lékařskou péči o lid s diagnostikou, terapií a zvláštními lékařskými nařízeními (karantény), tak také Pán Ježíš jako Velekněz na nebi a velký Lékař svého lidu na zemi má dostatek práce „v obou odděleních nebeské svatyně“.
„Viděla jsem, že Pán Ježíš konal služby v obou odděleních nebeské svatyně“ (EW253). Jakožto přicházející Král a Soudce již po staletí vede a řídí Pán Ježíš osudy všech pozemských národů. Zejména musí zabraňovat stále častějším útokům satanovým, který po
celou tu dobu intrikami a mnohými démonickými podvody se pokouší o to, aby nevěstě Kristově za všech okolností zhasl její lampu a svedl ji na cestu k druhé smrti.

První oddělení nebeské svatyně

Své první prorocké poselství, dané nám skrze apoštola Jana, končí jediný pravý Velekněz, zatímco ještě byl mezi sedmi svícny v prvním oddělení nebeské svatyně, těmito slovy:
[KB1613] Zj 3:21 Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho. Z těchto slov poznáváme, že Ježíš, jak to sdělil apoštolu Janovi před sedmi svícny nebeské svatyně, usedl tam spolu s nebeským Otcem na nějakém trůnu. Slova „A sedím s Otcem svým na trůnu jeho“, jsou vyřknuta z gramatického hlediska v přítomném čase. Co to tedy byl za trůn, který viděl apoštol Jan a EGW v prvém oddělení nebeské svatyně?
Na počátku druhé části velikého vidění na Pathmu, hovoří Pán Ježíš s Janem stále ještě z téhož místa ve svatyni, kde se mu ukázal na začátku před sedmi svícny. Pán Ježíš při svém návratu ke svému nebeskému Otci nechal dokořán otevřené dveře prvního oddělení nebeské svatyně. Tyto dveře představují dokořán otevřené dveře Jeho milosti pro kající hříšníky. Ježíš vyzval svého apoštola, aby Jej následoval skrze tyto otevřené dveře do prvního oddělení nebeské svatyně, a Jan to ve svém vidění také učinil (Zj. 4x1). Po delším prodlení v tomto obrovitém prostoru, prorok rozpoznal rovněž i zlatý oltář zápalů, stojící v prvém oddělení u druhých dveří vedoucích do svatyně svatých. Takto se místo ve kterém Pán Ježíš ve svém velekněžském úřadu sloužil od roku 31 do roku 1844 n. l. dá ještě zřetelněji identifikovat jako první oddělení nebeské svatyně (Zj. 6x9, 8x2-5).
Jan tam také spatřil velký bílý trůn s ohnivými koly, jako kdysi Daniel a později sestra Whiteová (Zj. 6x9, 4x2.3, 20x11.12, Dan. 7x9,10.13). Na tomto trůně seděl Všemohoucí Král králů – Otec, pravý a živý Bůh a Pán celého Universa ve svém plném majestátu. Hlubší studium vede k poznání, že tento trůn Boží, který je obklopen 24 trůny starců, tvoří vlastně polooválné sedadlo, na jehož vnitřní straně, vždy po dvou na každém konci trůnu, stojí cherubové. Uprostřed tohoto polooválu, přímo před svým nebeským Otcem, spatřil Jan stojícího Pána Ježíše, Spasitele světa, aby od nejvyššího Správce všehomíra získal potvrzení pro svůj úřad Velekněze a vévody andělů světla (Zj. 12x7).
Před velkým bílým trůnem nejvyššího Vládce vesmíru viděl apod. Jan křišťálové moře. V přední části křišťálového moře (místa pro největší shromáždění všech bytostí celého Universa) stál velký bílý trůn „Starého dnů“ a kolem stolice 24 starců. Veliké slavnosti potvrzení Pána Ježíše v Jeho vysokých úřadech se zúčastnilo 101 milionů věrných andělů Božích. Později pak apoštol Jan spatřil nespočetné množství spasených všech věků počínaje od Adama, kteří stáli na křišťálovém moři, aby vzdávali chválu živému Bohu a Jeho neskonale nádhernému Synu. Přinášeli trojjedinému Bohu díkuvzdání za zmrtvýchvstání a proměnění (Zj. 4x4-8, 5x11, 7x9-17).
Proč jsou všechny tyto věci uvedeny v Bibli? Ne snad kvůli tomu, abychom si mohli učinit představu o Bohu a Jeho velikosti a velebnosti, jakož i o vzhledu a rozměrech nebeského chrámu? A proč tedy protivníci pravdy Boží pokyvují nedůvěřivě hlavami, jakmile přijde řeč na ohnivé vozy, o nichž je zmínka ve spisech Ducha prorockého, a kterých je třeba použít, chce-li se někdo dostat z jednoho oddělení svatyně do druhého. Říkají: „Vždyť přece sestra Whiteová ve svých viděních překonala vzdálenosti z prvního oddělení přes oponu do druhého oddělení nebeské svatyně jedním lidským krokem.“ V tom spatřují nepřekonatelný rozpor a živí tím svoji nedůvěru. „Svědectví sestry Whiteové si protiřečí“, poznamenávají bezradně. Ovšem my chceme s pomocí Boží pokračovat v našem studiu a tak poznáme, zda toto saducejské pochybování má své opodstatnění.
„Ohniví koně“ Boží z hlediska nepochopitelných dálek nebeské svatyně
[KB1613] Zj 11:1 I dána mi třtina, podobná prutu, a postavil se tu anděl, řka: Vstaň, a změř chrám Boží, i oltář, i ty, kteříž se modlí v něm. O úspěchu či neúspěchu při uposlechnutí tohoto pokynu Janem, nám Bible svědectví nedává. Jak však asi musel býti velký prostor prvního oddělení svatyně, jestliže se tam vešlo 101 milionů andělů a ještě nespočetné množství vykoupených všech dob. Nebo snad v tomto případě neselhává veškerá lidská matematika a geometrie? Museli bychom tedy přijmout za platné, že Jan zcela ohromen množstvím těch, kdož se modlí v prvém oddělení svatyně a kteří vytvářeli obrovitě se rozprostírající shluky, nesplnil svůj úkol, jakožto úkol pro něj nesplnitelný a neřešitelný.
Písmo svaté a také spisy Ducha prorockého nám podávají zprávu o čtyřech různých druzích svatyň pravého živého Boha.
První z nich byla Mojžíšovi předvedena na hoře jako vzor, jako jakási maketa skutečné svatyně Boží v nebesích. Právě tuto maketu navštívila sestra Whiteová v jednom ze svých prvních vidění za doprovodu Pána Ježíše Krista (EW 32). V tomto případě skutečně mohla přejít jedním lidským krokem z jednoho oddělení svatyně do druhého.
O druhém Božím chrámu hovoří Bible jako o svatyni udělané podle pokynů daných Mojžíšovi zde na zemi. Pozemští kněží zajišťovali službu ve svatyni, jakožto napodobení (předobrazu – makety) nebeské svatyně podle Božího plánu. Neboť Pán pravil Mojžíšovi: „Hlediž, abys udělal vše podle podobenství tohoto, kteréž tobě ukázáno bylo na hoře.“ (2 Moj. 25x40, Žid. 8x5).
Jako třetí pak známe ze Svědectví EGW chrám Boží, který se nalézá mimo Nový Jeruzalém na Nové zemi. Je tedy zapotřebí dobře rozlišovat mezi chrámem, který se nachází uvnitř Božího města v nebi a mezi chrámem, který byl ukázán Mojžíšovi i sestře Whiteové (EW 32), a mezi chrámem, který se nachází zevně Nového Jeruzaléma na hoře Sionu (EW 19), a za čtvrté mezi obrovitým a nepředstavitelně rozlehlým nádherným chrámem Božím, který navštívil ve vidění ap. Jan, jak již o něm dříve byla zmínka.
Když se kdysi procházel prorok a kněz Boží Ezechiel v době babylonského zajetí na březích řeky Chebar (asi r. 539 př. n. l.), spatřil náhle jakoby se nebe otevřelo a vstříc mu zavanul prudký vítr. Zahlédl zářící oblak, v němž uviděl náhle „ohnivý vůz“, jaký byl již dříve pozorován, např. během událostí s Eliášem a Elizeem (Ez. 1x1-4)
[KB1613] 2Kr 2:11 Takž stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe.
[KB1613] 2Kr 2:12 To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy.
Když Syřané oblehli Dotain, kde byl Elizeus právě hostem, vzbudil jej ráno jeho služebník a celý ustrašený hlásil, že město je kolem dokola obklopeno nepřítelem. Tentokrát se modlil Elizeus: „Pane, otevři oči jeho“ a pak pravil ulekanému služebníku: :Neboj se, protože s námi je jich mnohem více než s nimi. Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou ohnivých koní a vozů“ (2 Kr. 6x15.17)
V těchto ohnivých vozech byli tehdy andělé Boží, kteří na základě Elizeovy modlitby přispěchali Izraelitům na pomoc. Podívejme se tedy dále, co vypráví Ezechiel o těchto tajemných „ohnivých koních“. Několik století potom, z přibližujícího se zářícího oblaku spatřil Ezechiel nejprve vyšlehnout malé, avšak velmi prudké blesky. Když se pak vůz přiblížil, vypadal jako obrovitá otevřená mušle, jejíž horní část – horní víko vypadalo jako miniaturní nebeská klenba. Pod tím stáli okolo prudkého jasného ohně čtyři cherubové, kteří měli každý po čtyřech křídlech a čtyřech obličejích. A když stáli na místě jim určeném, zády k onomu ohni, dotýkali se navzájem horními špičkami křídel, která měli vodorovně roztažena. Spodními křídly pak zakrývali svá těla. Křídla těchto Božích andělů byla stále v pohybu a zdálo se, jakoby jimi řídili nebeské vozidlo. Vedle každého cherubína se nacházelo také
dvojité kolo („kolo v kole“), jež se při letu pohybovala a působila velmi silný a prudký vichr (rotovala).
Podstatné, co lze ještě dodat k těmto ohnivým vozům je, že Ezechiel viděl nad „nebeskou klenbou“ tohoto vozu trůn, a na něm sedící postavu živého a pravého Boha, podobného Synu člověka. Krátce řečeno, Ezechiel ve svém vidění, jako kdysi Mojžíš a apoštol Jan, uzřel majestát Boží na jeho trunním, resp. na Jeho cestovním voze. Proč by tedy nemohla i sestra Whiteová ve svých viděních, týkajících se nebeské svatyně vidět podobné obrazy? Také všichni ti, kteří se nyní posvěcují a připravují pro Novou zem, budou smět po svém proměnění spolu se vzkříšenými spravedlivými nastoupit do pro nás možná dnes nepředstavitelného obrovského létajícího nebeského „vozu“ (vesmírného plavidla) a podniknout cestu ke křišťálovému moři.
Abychom se nyní ještě více přiblížili probírané tématice, je třeba vědět, že Písmo svaté hovoří o třech různých trůnech Božích:
1. Veliký bílý trůn na křišťálovém moři, který viděl Daniel, Jan a EGW ve svých viděních. (Dan. 7x9.10.13, Zj. 4x2.9, 20x11, EW 55).
2. Trunní vůz Pána Ježíše pozorovaný Ezechielem, Danielem, Janem a jinými svědky (Ez 1x10, Zj. 14x14, Dan. 7x13, Mat. 19x28, 25x31, Žid. 1x8). Mezi trunním vozem Všemohoucího a mezi trunním vozem přicházejícího Pána Ježíše, jakožto Krále králů, je zřetelný rozdíl. Zatímco o trůnu Pána Ježíše se dovídáme, že je obsluhován čtyřmi cherubíny, z nichž každý má čtyři křídla, a síla tohoto vozu spočívá v kolech o jejichž energii Ezechiel hovoří jakožto o „vichru“, apoštol Jan mluví o trůnu Nejvyššího jako o mnohem větším, obsluhovaném čtyřmi cherubíny se šesti křídly (tedy serafíny). Energie kol tohoto vozu je definována jako „planoucí oheň“. (Ez. 1x6.10.13, Dan. 7x9b, Zj. 4x6)
3. V nebeské svatyni existuje kromě právě popsaného velikého bělostného konferenčního trůnu prvního oddělení svatyně, odkud vycházejí úradky Boží, Jeho pokyny a příkazy andělům, ještě mnohem slavnější a krásnější trůn milosti nad deskami Desatera ve svatyni svatých. (Žid. 9x4.5, 4x16). V pozemské svatyni byl tento trůn milosti nazván „kapporat“ – slitovnicí se zlatými cherubíny. Podle židovské tradice se v této pozemské svatyni nad „kapporatem“ občas zjevovala přítomnost Boží v podobě mocného jasného světla „Šekinah“. Tato skutečnost poukazuje mimo jiné i na to, že Všemohoucí v nebeské svatyni svatých není vázán na svůj trůn milosti, po nepřetržité věky, jak si to občas mnozí představují (1 Sam. 4x4, 2 Sam. 6x2, Žalm 80x2).
Plnější poznání skutečnosti o dvou trůnech v nebeském chrámu nás vede ke dvěma důležitým závěrům:
A) Nepolepšitelní, kteří nechtějí nic vědět o Bohu a Jeho smyslu pro spravedlnost a Jeho lásce, kteří přehlížejí a nedbají Desatera, nemohou být souzeni před trůnem milosti Nejvyššího ve druhém oddělení – svatyně svatých. To je totiž místo naprostého omilostnění, a toto omilostnění nepřichází v úvahu pro nekající hříšníky. Oni odmítají jakékoliv pokání a nápravu a jednou provždy se rozhodli pro neposlušnost vůči Bohu. Od dob Adamových je před velkým bělostným trůnem prvního oddělení v přítomnosti Božího majestátu pověřenými anděly veden záznam o jednom každém člověku na zemi, o jeho činech a chování. Ti, kteří vítězí nad hříšnou přirozeností a překonávají sklony ke zlému, kteří si pokáním získávají plnou milost Boží a nakonec překonají i temnosti satana, jsou zaznamenáni Pánem Ježíšem a Jeho anděly do knihy života.
B) V průběhu vyšetřujícího soudu jsou od roku 1844 jména, která se ještě nacházejí v knize života, naším Přímluvcem, Pánem Ježíšem přinášena před nejvyššího Soudce, který dlí ve svatyni svatých na trůnu milosti. K přímluvě Pána Ježíše se připojuje „lkaními nevypravitelnými“ Duch svatý. Tento soud spojený dosud s milostí Boží dojde v nejbližší době i na nás a na naše milé. Ale také i my můžeme plným posvěcením se a s nejvroucnější motlitbou dotknout se této pro nás tak osudové události. Pak nebudeme muset, tak jako přestupníci zákona lásky a Božího Dekalogu (Žid. 8x10) během milénia stanout před bělostnou soudcovskou stolicí Nejvyššího (Jan 5x24, Jak. 2x13, 1 Petr. 4x17). Před touto stolicí už potom nebude milosti pro zkroušené hříšníky a opožděné kajícníky.
Nepolepšitelní budou souzeni z bílého majestátního trůnu Božího, který se nachází v prvním oddělení svatyně, na který Bůh opět usedne po uplynutí doby milosti a milénia. S úděsem budou sledovat na obloze živé panorama ve kterém poznají své vlastní hříchy a viny. Zatímco Pán Ježíš bude v klidu se svými věrnými v Novém Jeruzalémě, nevěrní budou s úzkostí a děsem sledovat svoji sebejistou a neplodnou minulost a všechno to, co ve svém životě zapříčinili, v živém panoramatu na obloze, jakoby na „obrazovce nebeské televize“. Potom spadne od bílého trůnu Nejvyššího oheň a síra. To bude odměna za bezbožnost – druhá smrt.
Avšak vraťme se k vyšetřujícímu soudu, který nejprve oddělí zrno od plév:
„Viděla jsem, jak Nebeský Otec povstal ze svého trůnu (v nebeské svatyni v prvním oddělení) a odebral se v ohnivém voze do druhého oddělení (svatyně svatých) za (druhou) oponu, aby se tam posadil (Dan. 7x9). Potom Ježíš povstal z trůnu (který se nacházel v prvním oddělení svatyně)…když opustil trůn a poněkud poodešel, přijel oblakový vůz s ohnivými koly (tedy ohnivý vůz nebeského Otce se vrátil, aby odvezl Syna Božího – Dan 7x9b), obklopený anděly. Ježíš nastoupil a byl vezen do svatyně svatých, kde již seděl Otec. Potom jsem spatřila stát Pána Ježíše jako Velekněze před Otcem.“ (EW 55)
Vidíme tedy, že mezi slovem Bible a svědectvím Ducha prorockého, jak je zaznamenala služebnice Páně sestra Whiteová, není žádného rozporu. Avšak mnozí odpadlíci, zlehčují učení vztahující se na nebeskou svatyni a zlomyslně o něm hovoří jako o „nebeském zeměpisu“, který pro nás údajně nemá žádnou cenu. Ztratili trpělivost a s ní i podíl na trojandělském poselství (Zj. 14x12). Rovněž nechtějí věřit, že Duch prorocký je i dnes aktivní v církvi Boží (Zj. 12x17). O sestře Whiteové se mluví ironicky, že ona byla „Duchem prorockým“, ačkoliv tomu tak není.

[Neregistrovaný]

Teda Mikime, rozjel jsi to s tím dlouhým příspěvkem, kam se na Tebe hrabe Dany
Mám pár postřehů k tématu, které jsi již před časem avizoval "rozjet".
1.učení o 2300 večerech a jitrech vyžaduje, aby malý roh z 7. a 8.kapitoly byla stejná mocnost, ale:
Roh z Dan 8:9 vyrůstá z řecké říše a měl začít působit ke konci rozpadlé řecké říše 8:23. Tento roh tedy existoval někdy mezi lety 200-100 př.Kr.
Roh z Dan 8.k. zůstává i přes svou činnost maličký, na rozdíl od 4 nápadných rohů kozla na začátku.
Roh z Dan 8. se zaměřuje na svatyni a oběti, tedy na židovský národ, zatímco Dan 7.spíše na svět jako celek.
Dan 8:13.14 uvádí, že vzpoura, která pustoší a znesvěcuje bude trvat 2300 večerů a jiter a tento verš uvádí začátek pustošení svatyně.
Naproti tomu malý roh z Dan 7 má svůj počátek až po rozpadu 4.říše, tedy až po roku 476 n.l. Mezi rohy je tedy mezera asi 600 let.
Jak mohl malý roh (Řím) znesvěcovat svatyni, když v roce 457 př.Kr. neměl ani s židovským národem kontakt a jsme v době perské? Navíc Římané anektovali Židy až r.63 př.Kr. a do té doby rozhodně do náboženství Izraele nezasahovali, tj. zhruba 400 let podle proroctví asd již uplynulo.Nanejvýš by se mohlo Říma týkat znesvěcení svatyně r.70, kdy ovšem byla zapálena, ne znesvěcena.
Pokud si krátce připomeneme historii Izraele, tak okolo 457 př.n.l. navrátilci postavili oltář v Jeruzalémě Ezd 3:6, ale chrám ještě nestál, jak mohl být tedy znesvěcován?
Chrámové služby pak fungovaly celá staletí až na makabejskou dobu, není to zajímavé ? A zde by se mělo hledat řešení.Pouze v této době byl chrám znesvěcen, ať nevěrnými kněžími nebo přímo Antiochem a to vše v lhůtách, které by mohly ukazovat na naplnění proroctví. Makabejská doba byla nejhorší období starověké historie, kdy národu hrozil zánik.

2.problém dní
Text neříká, že se jedná o 2300 dní, ale o 2300 večerů a jiter, 8:14, což může naznačovat ranní a večerní oběti, pak by problém s "dny" byl zkrácen na celých 1150 dní.
Pozoruhodné je, že se dá sladit lhůta 2300 dní i v historii Izraele od odpadnutí velekněze Menelaa k očištění chrámu (chanuka), tj. od roku 170-164 př.n.l.

Došlo k tomu, že starožidovští teologové počítali každý „večer“ a každé „jitro“ dohromady za pouze jeden den a tím rozpůlili počet 2300 na 1150 dnů. Oni totiž také opomenuli prorocký způsob počítání „den za rok dávám tobě“.

vzhledem k tomu, že to tak chápali s večerní a ranní obětí, tak je to logické. Případně 2300 skutečných dnů zpustošení se mělo naplnit.

hlavnímu pilíři trojandělského poselství

Co to ten hlavní pilíř je?

Bezpochyby mají pravdu ti, kteří události z doby Antiocha Epifana přenášejí jakožto předobraz na dobu papežství. Již počátek a vývoj obou těchto historických událostí je si nápadně podobný. Bohabojní a Bohu věrní Židé odmítli tak jako kdysi Mardocheus v bráně, velebit pohanského tyrana a prokazovat mu božské pocty. Totéž učinili i věrní křesťané, kteří žili v dobách středověku podle učení Bible

Vývoj je podobný ? Ale to snad ne. Mardocheus porušil příkaz krále, o božských poctách nic nečteme. Antiochos předobraz papeže ?

V jakém poměru stojí vlastně „malý roh“ z Daniele 7 kap. a „malý roh“ z Dan. 8 kapitoly?

podle všeho v žádném, jedná se o jinou dobu a jinou mocnost

Daniel 8 kap. naproti tomu informuje o vzniku a vývoji falešného velekněžství – Antikristovi. Tak tedy měli Židé doby Epifanovy a takém průkopníci adventního hnutí stejné právo dívat se na 8 kapitolu Daniele z vlastního hlediska, poznat a ocenit z vlastní zkušenosti toto proroctví a odtud čerpat povzbuzení a útěchu pro svou vlastní generaci.

vznik a vývoj falešného velekněžství ? o něčem takovém tam nečtu ani slovo? vysvětli !

V evangeliu Matoušově, kap. 24 verš 15, kde Pán Ježíš Kristus (již v našem letopočtu) cituje zprávu o ohavnosti zpustošení z Daniele 8x13, 9x26 a 11x31 a doporučuje svým posluchačům, aby dali dobrý pozor na to, že naplnění tohoto proroctví se uskuteční teprve v budoucnosti. Zde nalézáme ten nejjistější důkaz, že konečné naplnění 2300 večerů a jiter je třeba hledat v dnešní době

naplnění se vysvětluje v roce 70 n.l., kdy křesťané odešli z Jeruzaléma, ne v dnešní době !

Již anděl Gabriel upozornil Daniele na to, že konečné naplnění vidění z 8. Kapitoly j záležitostí doby konce naší světové epochy…“neboť se to týká doby konce“…“neboť se to týká konce času.“ (Dan 8x17.19).

doba konce (konec času) se používá v bibli různě, např.
Konec všech věcí je blízko 1 Pe 4:7 konec blízko už je 2000 let
Dítky, nastala poslední hodina 1 J 2:18
A stane se v posledních dnech Sk 2:17 naplněno o Letnicích před cca 2000 lety
Proto bych to na naši epochu nevztahoval, anebo se všichni, včetně asd, velmi ve výkladu mýlíme.

Teprve později, když Daniel dosáhl úplné odevzdanosti Bohu na modlitbách a když pochopil, co jest psáno u Jeremiáše (25x11) o 70 letech židovského zajetí, seznal Hospodin, že je čas, aby opět poslal Gabriela, který pak Danielovi vysvětlil i zbytek vidění, které sám měl a které zapsal ve své 8. Kapitole.

tak to je asi z EGW viď ? až po 11 letech posílá Bůh Gabriela k vysvětlení? spíše to vypadá na to, aby pochopil vizi, kterou mu Gabriel dal o 70 týdnech anebo o 70 letech zajetí.

70 (prorockých) týdnů bylo odtrženo (odříznuto – odděleno) od prorockého řetězu 2300

no, to právě vůbec není nikde uvedeno, že by to mělo být "odříznuto", je to prostě "stanoveno".

Z toho jednoznačně poznáme, že 2300 večerů a jiter sahá přes ukřižování Pána Ježíše Krista, přes zboření Jeruzaléma, a přes války stěhujících se národů.

tak to si nemyslím, naopak, věřím, že se to naplnilo za Antiocha
„na křídlech oltáře se objeví hrozná ohavnost (Kittel, Menge), a na tu hroznou ohavnost zase přijde progresívní vyjasnění (obnovení, reformace) Dan 9x27b, Mat 24x15 a tříbicí (vyšetřující) soud“

Anděl tu poukazuje na dobu, kdy křesťanství pro nedostatek pravého světla a moci Ducha svatého ztratí z očí službu v nebeské svatyni a svého Velekněze pána Ježíše Krista. Na oltáři a jeho „křídlech“ bude vystavena ohavnost

to už není výklad Písma, ale báseň, takto vykládal bibli otec alegorie Origenes

Tento soud v nebi učinil konec útlaku a pronásledování ze strany papežství.

zajímavé úvahy

V naši adventní teologii termín „vyšetřující soud“ představuje konečné rozhodnutí o životě či smrti jednoho každého z nás, ačkoliv prozatím výměr trestu, resp. odměna za vítězství nenabyly pravomoci. Výše a rozsah posledního rozsudku budou stanoveny teprve během Milenia s konečnou platností.

výše a rozsah posledního rozsudku je znám - konečný zánik.
Kdo věří ve mne, říká Kristus, není souzen

Nepřátelé adventistické teologie se pokoušejí slovo „ta hagia“ překládat pojmem „svatyně svatých“, protože stojí v množném čísle

ta hagia je skutečně množné číslo, na to nelze nic namítat

Chceme-li se striktně držet pisatele listu k Židům, pak musíme na základě verše Žid 9x2 přijímat skutečnost, že Pán Ježíš při svém návratu k nebeskému Otci musel nejprve projít službou v prvním oddělení nebeské svatyně. Toto tvrzení je nevyvratitelné a každopádně správné.

Toto je text Žid 9:2 To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.
Kde je napsáno, že Kristus musel projít službou v první části ? Držím se striktně textu a žádnou nevyvratitelnost nevidím, Ty ano?
jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, 20 kam jako první za nás vstoupil Ježíš Žid 6:19.20
V době napsání listu Židům byl Kristus již v nitru svatyně

V Žid 9x3 je opona do svatyně svatých označena řeckým „katapetasma“, spolu s odpovídající číslovkou, zatímco opona do svatyně (1. Oddělení) u Žid 6x19 je pojmenována „katapetasmatos“ bez jakékoliv určující číslovky, což je dostatečně výstižné.

Výraz "za oponu" v Tóře vždy znamená svatyni svatých (viz Ex 26,33; Lv 16,2.12.15;
Nu 18,7). Obdobně také výraz "před oponou" vždy označuje oponu oddělující svatyni svatých od první části
svatyně (viz Ex 26,35; 27,20.21;40,22, Lv 4,5.6.17; 24,1-3).

EGW, pisatelka Ducha prorockého dodává k tomuto: „Viděla jsem, jak Pán Ježíš slouží v obou odděleních svatyně“

Možná by bylo lepší, kdyby uvedla nějaké verše z Písma, než že to "viděla".

známe ze Svědectví EGW chrám Boží, který se nalézá mimo Nový Jeruzalém na Nové zemi

Já znám z bible toto:
Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek.

Vidíme tedy, že mezi slovem Bible a svědectvím Ducha prorockého, jak je zaznamenala služebnice Páně sestra Whiteová, není žádného rozporu.

naopak, lze vidět mnoho rozporů

Rovněž nechtějí věřit, že Duch prorocký je i dnes aktivní v církvi Boží

dar proroctví byl dán církvi jako takové, v jaké míře, kdy a komu, je na Bohu.

Mikime, myslím, že v tomto příspěvku jsi dost "ujel". Doporučil bych Ti kratší pasáže.Každopádně, je to docela mix hodně myšlenek. Já se raději držím rčení "méně je více".

[Dušan Seberíni]

Srdečná vďaka, Mikimko,

že si bol taký láskavý a neuverejnil si celých 255 strán.
Bolo to len necelých 16 strán A4 formátu.

Mrzí ma, že podceňuješ návštevníkov tohto fóra.
Lebo každý si dokáže nájsť nielen tých 255 strán, ale celú knižnicu o tom.
Takže ak chceš k tomu niečo povedať, tak nenechaj hovoriť za seba web.

A mimochodom mohol by si vysvetliť, kde si vzal číslo 457 ?
(Prosím nie z adventnej literatúry, ale z historických podkladov).
Tiež by si si mal zopakovať aritmetiku a v rámci toho
na aritmetickej osi odpočítať od 2300 číslo 457. (Lebo výsledok je 1843...)

A potom by si sa mal doučiť biblicky-historické základy Z BIBLIE.
Zistil by si, že
1/ Mobilný svätostánok 487 rokov po vyjdení z Egypta bol nahradený chrámom v Jeruzaleme.
2/ Keď bol chrám dokončený, naplnila ho sláva Jehovova - čo znamenalo, že Boh Jehovah vstúpil dnu.
3/ V tomto chráme svätyňu svätých oddeľovala opona, ale vchádzalo sa dnu dverami!
4/ Po návrate zo zajatia sa začal stavať druhý chrám podľa vzoru prvého.
5/ Druhý chrám už sláva Jehovova nenaplnila.
6/ A smrťou PJ sa funkcia chrámu principiálne zmenila !!!!

A hľa, chrámová opona sa roztrhla na dvoje, od vrchu až dolu {Mt 27:51a}
Chrámová opona sa roztrhla,
lebo odvtedy má do svätyne svätých prístup skrz Ježiša každý!

Skús pochopiť, že zdvíhacia a odhrňovacia opona v divadle je niečo iné.

Lebo Kristus nevošiel do svätyne, učinenej rukou, protiobrazu to pravej,
ale do samého neba ukázať sa teraz tvári Božej za nás.
Ani nie, aby sa často obetoval, ako čo najvyšší kňaz každý rok vchádza do svätyne s cudzou krvou,
keďže by bol musel mnoho ráz trpieť od založenia sveta.
Ale teraz pri skonaní vekov zjavil sa raz navždy na odstránenie hriechu svojou obeťou. {Hebr 9:24-26}

[Milan]

Rok 1844 a kupecké počty-úskalí při výpočtu data (Dan 8. a 9.kap, Ezdr 7.kap.)
Kristova služba v nebeské svatyni (článek 24):… V nebi je svatyně, pravý svatostánek, jehož stavitelem je Pán, a ne člověk. V něm Kristus slouží v náš prospěch, zpřístupňuje věřícím požehnání své smiřující oběti, přinesené jednou provždy na kříži. Kristus byl uveden do úřadu jako náš slavný Velekněz a svou prostřednickou službu začal po svém nanebevstoupení. Roku 1844, na konci prorockého období 2300 dnů (let) přešel k druhé a závěrečné fázi své usmiřující služby….
Dlouho jsem „otázku roku 1844“ vnímal jako příklad, kdy proroctví ukazuje dlouho dopředu a má pevné záchytné body v našich lidských dějinách.
Výpočet data Kristova příchodu, který provedl W.Miller (a před ním někteří další badatelé) vycházel z předpokladů:
1. V knize Daniel souvisí 8 a 9 kapitola, tedy proroctví 70 týdnů z 9. kapitoly je součástí proroctví 2300 večerů a jiter z kapitoly 8
2. Den znamená rok (večer a jitro je jiný výraz pro „den“, tj. 2300 dnů-let a 70týdnů- let, tj.490 let)
3. Počítat se začíná od exodu Ezdrášova za Artaxerxa I. Longimana (Ezdr 7,9)
Ve snaze ověřit si způsob výpočtu a „pravost výsledku“ jsem postupoval následujícím způsobem:
1. Stanovení ročního období pro „počáteční datum“ výpočtu
Proroctví 2300 večerů a jiter i 70 týdnů mají stejný začátek. Při stanovení ročního období však vyjděme „od konce“. Poslední týden (Dan 9,27) je rozdělen na polovinu význačnou událostí. Po 69,5 týdnech od počátku (486 let a 6 měsíců) je zabit Mesiáš, po 70 týdnech (490 let)končí doba milosti pro Židy (snad ukamenování Štěpána).
Roční období, ve kterém by měl být dekret vydán lze celkem snadno odvodit z úvahy: Ježíš zemřel o velikonocích, to je na jaře. Bylo to 486,5 roku od počátku datování proroctví -z toho vyplývá, že počátek pro výpočet data by měl být podzim (posun o půl roku proti ročnímu období smrti Pomazaného, resp. konci oběti)
2. Datování exodu z Babylona pro „počáteční datum“ výpočtu
Dle Ezdráše 7,9a: Na první den prvního měsíce(sedmého roku dle verše 8) byl stanoven nástup cesty z Babylónu... Při stanovení data je nutno vzít v úvahu rozdílné počítání doby vládnutí. Podle jednoho způsobu počítání se jako 1. rok vlády bere od data „nástupu na trůn“. Podle jiného počítání je tento rok, až do doby změny letopočtu rokem nástupním a 1. rok se počítá až od počátku nového kalendářního roku. Počátek pro výpočet konečného data Kristova příchodu stanovují adventisté na jaro roku 457 BC (jiní autoři uvádí, že král Artaxerxes vládl od roku 465 BC a 7. rokem vlády bylo jaro roku 458 BC). Přijměme předpoklad, že nástup cesty ze zajetí připadá na jaro roku 457 BC.
3. Datování výchozí události („vyjití slova“) pro „počáteční datum“ výpočtu
Dle Dan 9,25: Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování… Prostou úvahou: „vyjití slova“ =vydání královského dekretu. Ezdráš vyrazil na cestu se vším lidem a dary i doporučením od krále „První den Prvního měsíce Sedmého roku vlády Artaxerxe I.“ Vydání dekretu muselo předcházet vlastnímu exodu. Při vědomí teze ad.1 mohl být dekret vydán ve druhé polovině 6. roku vlády, tj. na podzim roku 458 BC
4. Kupecké počty
Protože rok „nula“ neexistuje, konec období 2300 dnů vypočteme součtem „úseku BC“ a „úseku AD“ (před Kristem a Léta Páně)
Úsek BC: 457,25 roku
Úsek AD: 2300-457,25= 1842,75 roku
0,75 roku AD odpovídá podzimu roku 1 AD.
Odtud letopočet: 1+1842=1843
Konec období 2300 let je na podzim roku 1843
5. Možnosti „harmonizace“ stanovení počátku a roku 1844
Pokud bychom „nelpěli na přesných číslech“, lze pro počátek výpočtu období 2300 let přijmout tezi, že „vyjití slova“ neznamená vydání dekretu, ale jeho uskutečňování „v Zemi zaslíbené“. Karavana s Ezdrášem dorazila do Jeruzaléma (dle Ezdr 7,8) „První den Pátého měsíce Sedmého roku vlády Artaxerxe I.“, tedy v pokročilém létě roku 457. Odtud již „vede cestička“ do roku 1844…
6. Pohled do adventní historie
W.Miller původně stanovil datum Kristova příchodu na jaro roku 1843. Za počáteční datum zvolil počátek Ezdrášova exodu, nikoli vydání Artaxerxova dekretu a zároveň si neuvědomil „neexistenci roku nula“. Po opravě mu vyšlo jaro roku 1844. První adventisté tedy čekali příchod Krista na jaře 1844. Když jaro pominulo, posunuli datum (ženich prodlévá-10 družiček...) na podzim. Konečně bylo určeno datum na „den smíření“, tj. na 22. října 1844 (co na tom, že takto určuje datum dne smíření v roce 1844 jen sekta karaitů...). Když nastal 23. říjen-nastalo velké zklamání. Poté byl předložen výklad, že 22.října 1844 nemělo dojít ku Kristovu návratu, ale stala se událost v nebeské svatyni - Ježíš přešel v nebesích ze svatyně do svatyně svatých. Tato teze je dnes upřesněna ve smyslu jednoho ze článků věrouky, nikoli jako fyzický přechod mezi oddíly svatyně ale jako změna role Kristova působení ve svatyni (upřesnění přijato jako důsledek rakce na učení D.Forda).
7. Můj (zcela soukromý) závěr
Při následných rozhovorech o roku 1844 a způsobu, jakým byl stanoven, jsem nabyl dojmu, že je třeba obhájit konkrétní datum, neboť je součástí jednoho z „pilířů adventní věrouky“ . Vzhledem k tezím ad.1-4. jsem tento článek víry s chvěním v srdci „oželel“.
Cesta začala tím, že výsledek kupeckých počtů nesedí. Rozhodnutí však není dáno pouze konstatováním nesouladu při výpočtech, potřebou zavádění řady předpokladů a komplikovanou cestou k výsledku. Když je nějaké učení tak bytostně důležité pro nás a pro poslední dobu, jak to, že se Ježíš o něm vůbec nezmiňuje, ba co více, před stanovením data svého návratu výslovně varuje (např. Sk 1,6)?
Pán nám klade na srdce úplně jiné věci-lásku k bližním, oddanost Otci a víru v něj jako Spasitele. Myslím si rovněž, že je namístě velká opatrnost a pokora, když mluvíme o tom, „jaký je v nebi zasedací pořádek“ a „jaký má Pán Bůh plán dne“.
Vedlejším účinkem mého přístupu je otazník, který vzniká ve vztahu k dílu sestry Ellen Whiteové; některé její spisy „poselství roku 1844“ věnují značnou pozornost. Osobně tedy nemohu „článek víry o roku 1844“ s čistým svědomím vysvětlovat jako učení, které je „v souladu s poselstvím Písma“. Mohu pouze konstatovat - církev ASD učí...

Použitá literatura:
Bible, ČEP- Biblická společnost v ČSR, 1990
Kniha Daniel a Makabejská teze, Moskala J.-disertační práce 1989, Hope 1995
ASD věří, Advent-Orion pro Česko-Slovenskou unii Církve adventistů sedmého dne, 1999
Setkání s Ellen Whiteovou, Knight G., Advent-Orion 2001
Wikipedie

[mikim]

Teda Mikime, rozjel jsi to s tím dlouhým příspěvkem, kam se na Tebe hrabe Dany
Mám pár postřehů k tématu, které jsi již před časem avizoval "rozjet".
1.učení o 2300 večerech a jitrech vyžaduje, aby malý roh z 7. a 8.kapitoly byla stejná mocnost, ale:
Roh z Dan 8:9 vyrůstá z řecké říše a měl začít působit ke konci rozpadlé řecké říše 8:23. Tento roh tedy existoval někdy mezi lety 200-100 př.Kr.
Roh z Dan 8.k. zůstává i přes svou činnost maličký, na rozdíl od 4 nápadných rohů kozla na začátku.
Roh z Dan 8. se zaměřuje na svatyni a oběti, tedy na židovský národ, zatímco Dan 7.spíše na svět jako celek.
Dan 8:13.14 uvádí, že vzpoura, která pustoší a znesvěcuje bude trvat 2300 večerů a jiter a tento verš uvádí začátek pustošení svatyně.
Naproti tomu malý roh z Dan 7 má svůj počátek až po rozpadu 4.říše, tedy až po roku 476 n.l. Mezi rohy je tedy mezera asi 600 let.
Jak mohl malý roh (Řím) znesvěcovat svatyni, když v roce 457 př.Kr. neměl ani s židovským národem kontakt a jsme v době perské? Navíc Římané anektovali Židy až r.63 př.Kr. a do té doby rozhodně do náboženství Izraele nezasahovali, tj. zhruba 400 let podle proroctví asd již uplynulo.Nanejvýš by se mohlo Říma týkat znesvěcení svatyně r.70, kdy ovšem byla zapálena, ne znesvěcena.
Pokud si krátce připomeneme historii Izraele, tak okolo 457 př.n.l. navrátilci postavili oltář v Jeruzalémě Ezd 3:6, ale chrám ještě nestál, jak mohl být tedy znesvěcován?
Chrámové služby pak fungovaly celá staletí až na makabejskou dobu, není to zajímavé ? A zde by se mělo hledat řešení.Pouze v této době byl chrám znesvěcen, ať nevěrnými kněžími nebo přímo Antiochem a to vše v lhůtách, které by mohly ukazovat na naplnění proroctví. Makabejská doba byla nejhorší období starověké historie, kdy národu hrozil zánik.

2.problém dní
Text neříká, že se jedná o 2300 dní, ale o 2300 večerů a jiter, 8:14, což může naznačovat ranní a večerní oběti, pak by problém s "dny" byl zkrácen na celých 1150 dní.
Pozoruhodné je, že se dá sladit lhůta 2300 dní i v historii Izraele od odpadnutí velekněze Menelaa k očištění chrámu (chanuka), tj. od roku 170-164 př.n.l.

Došlo k tomu, že starožidovští teologové počítali každý „večer“ a každé „jitro“ dohromady za pouze jeden den a tím rozpůlili počet 2300 na 1150 dnů. Oni totiž také opomenuli prorocký způsob počítání „den za rok dávám tobě“.

vzhledem k tomu, že to tak chápali s večerní a ranní obětí, tak je to logické. Případně 2300 skutečných dnů zpustošení se mělo naplnit.

hlavnímu pilíři trojandělského poselství

Co to ten hlavní pilíř je?

Bezpochyby mají pravdu ti, kteří události z doby Antiocha Epifana přenášejí jakožto předobraz na dobu papežství. Již počátek a vývoj obou těchto historických událostí je si nápadně podobný. Bohabojní a Bohu věrní Židé odmítli tak jako kdysi Mardocheus v bráně, velebit pohanského tyrana a prokazovat mu božské pocty. Totéž učinili i věrní křesťané, kteří žili v dobách středověku podle učení Bible

Vývoj je podobný ? Ale to snad ne. Mardocheus porušil příkaz krále, o božských poctách nic nečteme. Antiochos předobraz papeže ?

V jakém poměru stojí vlastně „malý roh“ z Daniele 7 kap. a „malý roh“ z Dan. 8 kapitoly?

podle všeho v žádném, jedná se o jinou dobu a jinou mocnost

Daniel 8 kap. naproti tomu informuje o vzniku a vývoji falešného velekněžství – Antikristovi. Tak tedy měli Židé doby Epifanovy a takém průkopníci adventního hnutí stejné právo dívat se na 8 kapitolu Daniele z vlastního hlediska, poznat a ocenit z vlastní zkušenosti toto proroctví a odtud čerpat povzbuzení a útěchu pro svou vlastní generaci.

vznik a vývoj falešného velekněžství ? o něčem takovém tam nečtu ani slovo? vysvětli !

V evangeliu Matoušově, kap. 24 verš 15, kde Pán Ježíš Kristus (již v našem letopočtu) cituje zprávu o ohavnosti zpustošení z Daniele 8x13, 9x26 a 11x31 a doporučuje svým posluchačům, aby dali dobrý pozor na to, že naplnění tohoto proroctví se uskuteční teprve v budoucnosti. Zde nalézáme ten nejjistější důkaz, že konečné naplnění 2300 večerů a jiter je třeba hledat v dnešní době

naplnění se vysvětluje v roce 70 n.l., kdy křesťané odešli z Jeruzaléma, ne v dnešní době !

Již anděl Gabriel upozornil Daniele na to, že konečné naplnění vidění z 8. Kapitoly j záležitostí doby konce naší světové epochy…“neboť se to týká doby konce“…“neboť se to týká konce času.“ (Dan 8x17.19).

doba konce (konec času) se používá v bibli různě, např.
Konec všech věcí je blízko 1 Pe 4:7 konec blízko už je 2000 let
Dítky, nastala poslední hodina 1 J 2:18
A stane se v posledních dnech Sk 2:17 naplněno o Letnicích před cca 2000 lety
Proto bych to na naši epochu nevztahoval, anebo se všichni, včetně asd, velmi ve výkladu mýlíme.

Teprve později, když Daniel dosáhl úplné odevzdanosti Bohu na modlitbách a když pochopil, co jest psáno u Jeremiáše (25x11) o 70 letech židovského zajetí, seznal Hospodin, že je čas, aby opět poslal Gabriela, který pak Danielovi vysvětlil i zbytek vidění, které sám měl a které zapsal ve své 8. Kapitole.

tak to je asi z EGW viď ? až po 11 letech posílá Bůh Gabriela k vysvětlení? spíše to vypadá na to, aby pochopil vizi, kterou mu Gabriel dal o 70 týdnech anebo o 70 letech zajetí.

70 (prorockých) týdnů bylo odtrženo (odříznuto – odděleno) od prorockého řetězu 2300

no, to právě vůbec není nikde uvedeno, že by to mělo být "odříznuto", je to prostě "stanoveno".

Z toho jednoznačně poznáme, že 2300 večerů a jiter sahá přes ukřižování Pána Ježíše Krista, přes zboření Jeruzaléma, a přes války stěhujících se národů.

tak to si nemyslím, naopak, věřím, že se to naplnilo za Antiocha
„na křídlech oltáře se objeví hrozná ohavnost (Kittel, Menge), a na tu hroznou ohavnost zase přijde progresívní vyjasnění (obnovení, reformace) Dan 9x27b, Mat 24x15 a tříbicí (vyšetřující) soud“

Anděl tu poukazuje na dobu, kdy křesťanství pro nedostatek pravého světla a moci Ducha svatého ztratí z očí službu v nebeské svatyni a svého Velekněze pána Ježíše Krista. Na oltáři a jeho „křídlech“ bude vystavena ohavnost

to už není výklad Písma, ale báseň, takto vykládal bibli otec alegorie Origenes

Tento soud v nebi učinil konec útlaku a pronásledování ze strany papežství.

zajímavé úvahy

V naši adventní teologii termín „vyšetřující soud“ představuje konečné rozhodnutí o životě či smrti jednoho každého z nás, ačkoliv prozatím výměr trestu, resp. odměna za vítězství nenabyly pravomoci. Výše a rozsah posledního rozsudku budou stanoveny teprve během Milenia s konečnou platností.

výše a rozsah posledního rozsudku je znám - konečný zánik.
Kdo věří ve mne, říká Kristus, není souzen

Nepřátelé adventistické teologie se pokoušejí slovo „ta hagia“ překládat pojmem „svatyně svatých“, protože stojí v množném čísle

ta hagia je skutečně množné číslo, na to nelze nic namítat

Chceme-li se striktně držet pisatele listu k Židům, pak musíme na základě verše Žid 9x2 přijímat skutečnost, že Pán Ježíš při svém návratu k nebeskému Otci musel nejprve projít službou v prvním oddělení nebeské svatyně. Toto tvrzení je nevyvratitelné a každopádně správné.

Toto je text Žid 9:2 To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.
Kde je napsáno, že Kristus musel projít službou v první části ? Držím se striktně textu a žádnou nevyvratitelnost nevidím, Ty ano?
jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, 20 kam jako první za nás vstoupil Ježíš Žid 6:19.20
V době napsání listu Židům byl Kristus již v nitru svatyně

V Žid 9x3 je opona do svatyně svatých označena řeckým „katapetasma“, spolu s odpovídající číslovkou, zatímco opona do svatyně (1. Oddělení) u Žid 6x19 je pojmenována „katapetasmatos“ bez jakékoliv určující číslovky, což je dostatečně výstižné.

Výraz "za oponu" v Tóře vždy znamená svatyni svatých (viz Ex 26,33; Lv 16,2.12.15;
Nu 18,7). Obdobně také výraz "před oponou" vždy označuje oponu oddělující svatyni svatých od první části
svatyně (viz Ex 26,35; 27,20.21;40,22, Lv 4,5.6.17; 24,1-3).

EGW, pisatelka Ducha prorockého dodává k tomuto: „Viděla jsem, jak Pán Ježíš slouží v obou odděleních svatyně“

Možná by bylo lepší, kdyby uvedla nějaké verše z Písma, než že to "viděla".

známe ze Svědectví EGW chrám Boží, který se nalézá mimo Nový Jeruzalém na Nové zemi

Já znám z bible toto:
Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek.

Vidíme tedy, že mezi slovem Bible a svědectvím Ducha prorockého, jak je zaznamenala služebnice Páně sestra Whiteová, není žádného rozporu.

naopak, lze vidět mnoho rozporů

Rovněž nechtějí věřit, že Duch prorocký je i dnes aktivní v církvi Boží

dar proroctví byl dán církvi jako takové, v jaké míře, kdy a komu, je na Bohu.

Mikime, myslím, že v tomto příspěvku jsi dost "ujel". Doporučil bych Ti kratší pasáže.Každopádně, je to docela mix hodně myšlenek. Já se raději držím rčení "méně je více".

Napsal jsi spoustu otázek a na každou by se dalo odpovídat slohovou prací. Teď je to ode mne možná ještě delší. Na bod 1 ti odpovím možná příště, až se k tomu více dostanu a prostuduji, do té doby věřím autorovi tak jak vysvětluje 7, 8 kap. Daniele. Zkus si to prostudovat i zde na straně 57-63, kde je vysvětlován Daniel podrobně 7-12kap. + grafy. Možná tam najdeš nějakou odpověď na své detailní otázky. Každopádně grafy sedí dokonale až dodnes vč. historie, kdy se přesně tak vše odehrálo. Písmo určitě nelže.

http://www.zrajedoraje.cz/templates/raj ... peceti.pdf

Doporučuji ti také prostudovat i graf učení 2520 let (pouze anglicky, zato ke stažení), tento by měl mít na stole nebo vytištěný v A3 každý adventista. Měly by tam být doplněna i videa ve slovenštině, která to vše vysvětlují, ale stránky mají úplně nové, tak to asi zrovna postupně doplňují a předělávají.

Doporučuji stáhnout všechny grafy a zvláště tyto:

The Prophecy of the 2520 Days

http://www.little-book.org/category/charts/

+ jim tam někde zmizel ten nejdůležitější graf The Prophetic Graph, takže jsem ho dal na ulozto.cz

https://ulozto.cz/!sFRtuDKZv/propheticgraph-0-20-pdf

nebo i jeden originální graf z doby EGW přeložený do slovenštiny:

http://www.little-book.org/the-1843-chart-slovak/


Host...2.problém dní
Text neříká, že se jedná o 2300 dní, ale o 2300 večerů a jiter, 8:14, což může naznačovat ranní a večerní oběti, pak by problém s "dny" byl zkrácen na celých 1150 dní.

2300 večerů a jiter z Daniele 8x14 nemůže znamenat 2300 obětí
Někteří se chopily další otázky. Věří, že je nemožné překládat Dan. 8x14 jako 2300 dnů. Hebrejský jazyk v tomto místě říká doslovně 2300 večerů a jiter. Odpůrci pravdy však tvrdí, že 2300 večerů a jiter se vztahuje k obětím, jež byly obětovány dvakrát denně. Z této skutečnosti vyvozují, že 2300 večerů a jiter hovoří o období poloviny 2300, tedy 1150 dnů. A skutečně existuje několik překladů, které vysvětlují tyto večery a jitra jako 1150 dnů. Tato otázka je však velmi jednoduchá. Písmo hovoří o dnech jako o večerech a jitrech.

[KB1613] Gn 1:4 A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.

[KB1613] Gn 1:5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.
Všude, kde se hovoří o denních službách (obětech), jsou nazvány ranními a večerními obětmi.

[KB1613] 2 Pa 2:4 Nebo aj, já stavěti chci dům jménu Hospodina Boha svého, aby posvěcen byl jemu k tomu, aby se před ním kadilo vonnými věcmi, a k ustavičnému předkládání chlebů, i k zápalným obětem, ranním i večerním, ve dny sobotní a novoměsíčné, i na slavnosti Hospodina Boha našeho, což v Izraeli na věky trvati má.

[KB1613] 1 Pa 16:40 Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně, ráno i večer, podlé všeho, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Izraelovi.

[KB1613] 2 Pa 31:3 Též i částka z statku královského dávána k obětování zápalů, k zápalům jitřním i večerním, též k zápalům sobotním, a na novměsíce i na slavnosti výroční, jakož psáno jest v zákoně Hospodinově.

[KB1613] Ezd 3:3 A když postavili oltář ten na základích jeho, ačkoli se obávali národů jiných zemí, však obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu, oběti zápalné ráno i večer.

Z toho vyplývá, že večery a jitra u Daniele musí být rovněž interpretovány jako dny.


...hlavnímu pilíři trojandělského poselství

Co to ten hlavní pilíř je?

To si můžeš prostudovat třeba zde:

http://www.dobakonce.cz/studium-bible/t ... -poselstvi

nebo zde:

http://www.znamenicasu.cz/files/13-17-t ... elstvi.pdf


Host...Vývoj je podobný ? Ale to snad ne. Mardocheus porušil příkaz krále, o božských poctách nic nečteme. Antiochos předobraz papeže ?

Ester 3:1 Po těch událostech povýšil král Achašveróš Hamana, syna Hamedatova, Agagovce, a povznesl jej. Postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě.

Ester 3:2 A všickni služebníci královští, kteříž vcházeli do brány královské, klaněli se a padali před Amanem; nebo tak přikázal o něm král. Ale Mardocheus se neklaněl, ani padal.

Ester 3:5 Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá před ním, naplněn jest Aman prchlivostí.

Host...Již anděl Gabriel upozornil Daniele na to, že konečné naplnění vidění z 8. Kapitoly j záležitostí doby konce naší světové epochy…“neboť se to týká doby konce“…“neboť se to týká konce času.“ (Dan 8x17.19).
doba konce (konec času) se používá v bibli různě, např.
Konec všech věcí je blízko 1 Pe 4:7 konec blízko už je 2000 let
Dítky, nastala poslední hodina 1 J 2:18
A stane se v posledních dnech Sk 2:17 naplněno o Letnicích před cca 2000 lety
Proto bych to na naši epochu nevztahoval, anebo se všichni, včetně asd, velmi ve výkladu mýlíme.

Konec světa začal koncem středověkého římskokatolického panství

Mnozí z těch, kdo věří v novou teologii, argumentují, že konec světa začal v době apoštolské. Citují texty jako:

[KB1613] Žd 9:26 (Sic jinak by byl musil častokrát trpěti od počátku světa), ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest.

[KB1613] Žd 1:1 Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,

[KB1613] Žd 1:2 Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.

[KB1613] 1 P 1:20 Předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časích posledních pro vás,

[KB1613] 1 J 2:18 Dítky, poslední hodina jest, a jakož jste slýchali, že antikrist přijíti má, i nyníť antikristové mnozí povstali. Odkudž známe, že poslední hodina jest.

Tito lidé mají sklon k ignorování jiných textů, které vyhlížejí k časům konce někdy v budoucnosti:
[KB1613] Ju 1:18 Neboť pověděli vám, že v posledním času budou posměvači, podlé svých bezbožných žádostí chodící.

[KB1613] 2 Tm 3:1 Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.

[KB1613] Jk 5:3 Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům.

[KB1613] 1 P 1:5 Kteříž mocí Boží ostříháni býváte skrze víru k spasení, kteréž hotovo jest, aby zjeveno bylo v času posledním.

[KB1613] 2 P 3:3 Toto nejprvé vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podlé svých vlastních žádostí chodící,

Není obtížné uvést v soulad tyto dva soubory zdánlivě odporujících si veršů. Vzpomeňme jen, jak se v rozhovoru s Pánem ježíšem učedníci tázali:
[KB1613] Mt 24:3 A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedníci soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude (zničení jeruzalemského chrámu), a které znamení příchodu tvého a skonání světa? (věta v závorce přidána)

Bylo zcela na místě, že učedníci označovali dny, v nichž žili, jako dny poslední. Na místě bylo také to, aby vzhlíželi ke konci světa do budoucnosti. Avšak tím, že nová teologie vztahuje termín „poslední dny“ výhradně na apoštolské období, prohlašuje, že doba konce začala již v r. 31. Odtud také tito věřící dovozují počátek služby Pána Ježíše ve druhém oddělení nebeské svatyně. Svůj nesprávný závěr podporují nesprávně pochopenou částí Písma, které konstatuje, že Kristus se po nanebevstoupení posadil na pravici Otcově:
[KB1613] Žd 10:12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

[KB1613] Žd 12:2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

[KB1613] Sk 2:33 Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.

[KB1613] Žd 1:3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,

[KB1613] Mk 16:19 Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.
Tento Kristův skutek naplnil proroctví Davidovo:

[KB1613] Ž 110:1 Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

S neuvěřitelně naivním chápáním Písma svatého prohlašují mnozí věřící v novou teologii, že tyto texty jsou důkazem, že Kristus sedí vedle svého Otce. Bylo by jistě problematické si představit, že takto stále sedí během celých 2000 let (srovnej Sk. 9x3-6, kde Ježíš sestupuje z nebe zastavit Pavla na cestě do Damašku). Z těchto myšlenkových pochodů se vyvozuje, že tam, kde Jech, musí být i svatyně svatých ve vesmíru. A tudíž že Kristus musel vejít rovnou do svatyně svatých. Toto lidské vysvětlení je pak citováno jakoby neslo váhu biblické jistoty.
Pro nás je důležité si uvědomit, že hebrejština je jedním z nejhutnějších jazyků na světe. Zachází neustále s abstraktními představami vyjadřovanými konkrétními termíny. Pisatelé Nového Zákona sice psali řecky, ale přitom k tomuto jazyku přistoupili stejně jako k hebrejštině, tj. psali s hebrejským myšlením.
Dokonce i angličtina je postavena na podobných základech. Jestliže vám někdo řekne „On je má pravá ruka“ (angl. my right-hand man), víte, co je tím míněno. Ten člověk mu je nejblíže a především na něho se může spolehnout.
Když se v Moskvě slavíval 1. Máj, sovětské pozorovatele vždy zajímalo, kdo stojí nejblíže generálnímu tajemníkovi. Změna v postavení naznačovala změnu v autoritě. Tak v běžném
životě termín „pravá ruka“ nemá smysl těsné blízkosti fyzické, nýbrž vztahuje se k postavení čili autoritě.
Nicméně Bible sama osvětluje význam tohoto idiomu (idiom – je ustálené spojení slov charakteristické pro určitý jazyk, často bez doslovného významu).
Matka synů Zebedeových přišla k Pánu a žádala Ho o laskavost:
[KB1613] Mt 20:21 Kterýž řekl jí: Co chceš: Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sedají, jeden po pravici tvé a druhý po levici, v království tvém.
Ona prostě řekla: Přála bych si, aby jeden z mých synů byl ve Tvém království prvním po Tobě a ten druhý hned po něm. Stálé odkazy na Krista sedícího po pravici Otcově nemají co činit s Jeho fyzickým postavením, nýbrž hovoří o Jeho autoritě a vztahu k Otci. Není snad větší radosti, než když pochopíme skutečnost, že mezi Kristem a jeho Otcem nestojí nikdo z celého vesmíru. Náš Nejvyšší kněz a prostředník je jedno s Otcem. Zpráva proroka Daniele oděná do prorockých slov nám říká, že na konci 2300 dnů (tj. 1844) započal Kristus svůj Den smíření, svou službu pro lidstvo ve druhém oddělení svatyně.
Někteří tvrdí, že Kristova služba v prvním oddělení svatyně trvala už za dnů Starého Zákona, a že služba ve druhém oddělení se děje od doby kříže po celé novozákonní období. Bylo by to možné? Písmo vysvětluje, že:
[KB1613] Žd 9:22 A téměř všecko podlé zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.

Mnozí nelogicky docházejí k závěru, že Ježíšovo dílo ospravedlnění bylo dokončeno před jeho obětí na kříži. Současně však věří, že právě a jedině tato oběť je nutná pro naše ospravedlnění. Toto nelogické vysvětlení postrádá jakoukoliv důvěryhodnost. Ve skutečnosti zde před \kristovou obětí nebyla žádná očišťující krev za kající hříšníky kromě předobrazné krve beránků. A ta byla přijímána vírou v budoucí oběť Kristovu. Po svém nanebevstoupení započal Kristus svou službu odpuštění a ospravedlnění.
V předobrazném Dni smíření (očištění) Izraelci slavnostně ponižovali své duše předtím, něž se postavili před Pána:
[KB1613] Lv 16:29 Bude vám i toto za věčné ustanovení: Sedmého měsíce, desátého dne téhož měsíce ponižovati budete duší svých, a žádného díla nebudete dělati, ani doma zrozený, ani příchozí, kterýž jest pohostinu mezi vámi.
Během Kristovy služby ve druhém oddělení nebeské svatyně tedy má být vykonáno zvláštní dílo odkládání hříchů věřících.
Zatímco v nebi probíhá vyšetřující (tříbící) soud, zatímco hříchy kajících věřících jsou odstraňovány ze svatyně, má se mezi Božím lidem na zemi vykonat zvláštní dílo očištění, odložení hříchů. (GC 425)
Nastala slavnostní doba pro věrné Boží děti.


Host...výše a rozsah posledního rozsudku je znám - konečný zánik.
Kdo věří ve mne, říká Kristus, není souzen

Na poslední soud půjdou spravedliví i nespravedliví, ať chceš nebo ne, ovšem ti spravedliví na soudu obdrží odměnu. Soudů je v Písmu popsaných více. Spravedliví tam půjdou ovšem pro odměnu, nikoliv pro trest jako nespravedliví.

Židům 9:27 A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,

Skutky apoštolské 24:15 a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu.

1 Petrův 4:17 Neboť jest čas, aby se začal soud od domu Božího. A poněvadž nejprv začíná se od nás, jakýž bude konec těch, kteříž nejsou povolni evangelium Božímu?

Jakubův 2:12 Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.

Judův 1:15 aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu.

1 Janův 4:17 V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu - neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.

2 Petrův 2:9 Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu;

1 Timoteovi 5:24 Hříchy některých lidí jsou zjevné, ještě než dojde k soudu; u jiných vyjdou najevo až na soudu.

Jan 3:18 Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

ta hagia je skutečně množné číslo, na to nelze nic namítat

Ta hagia

Není žádného důkazu o tom, že by Kristus vstoupil do nejsvětějšího místa svatyně ihned po svém nanebevstoupení. Jedním z klíčových bludů nové teologie je tvrzení, že Kristus započal svou službu ve druhém oddělení svatyně (ve svatyni svatých) ihned po svém nanebevstoupení. Je to téměř výlučně odvozováno z Pavlovy zprávy k Židům p.12. V anglické KJV zní tento verš následovně:
[KJV+] Heb 9:12 Neither by the blood of goats and calves, but by his own blood he entered in once into the holy place, having obtained eternal redemption .

Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou ve svaté místo, věčné vykoupení pro nás způsobil (zajistil).

Avšak v některých moderních překladech, např. v NIV nebo NKJV, je výraz „svaté místo“ (holy place) nesprávně přeloženo jako „Nejsvětější Místo“ (Most Holy Place).

NIV: He did not enter by means of the blood of goats and calves, but he entered the Most Holy Place once for all by his own blood, having obtained černal redemption.

Nevstoupil prostřednictvím krve kozlů a telat, ale vstoupil do nejsvětějšího místa jednou za všechny skrze svou vlastní krev, zajistiv věčné vykoupení.

A z českých překladů:
[Bible21]Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení.

Pak zbývá otázka: „Je překlad Most Holy Place (nejsvětější místo) přesným překladem z řečtiny?“ Odpovědí může být pouze zvučné ne!!!

Klíč k tomuto problému leží v pochopení řeckého slova „ta hagia“ a jeho gramatických různorodostí. Jen málo řeckých slov způsobilo studentům větší potíže než právě toto. První otázka, kterou je třeba vyřešit je, zda „ta hagia“ je jednotné nebo množné číslo. Protože pravopis tohoto slova je stejný jak v jednotném tak i v množném čísle, je nasnadě určit, jaký byl skutečný Pavlův záměr. Je pravda, že pozdější opisovači umístili nad tímto řeckým slovem znaménka k rozlišení mezi jednotným a množným číslem. V pozdějších rukopisech učenci umístili nad tímto slovem znaménka tak, že pak označovalo plurál (množné číslo).Tato skutečnost nám však jistě nepostačí k tomu, abychom dokázali, že takové chápání je správné. Slovo „ta hagia“ tedy může být přeloženo jako svaté místa nebo svatá místa, v závislosti na tom, zda Pavel mínil toto slovo v jednotném či v množném čísle. Pokud mínil svatá místa, pak ovšem je zde svatyně zahrnuta jako celek.

Mnoho překladů Bible, vč. KJV, překládá toto slovo různě: svatyně, svaté místo, nejsvětější Místo a ještě jinými slovy, jež jsou synonyma těchto tří. V epištole Židům 9.12 však není ani kontextuální ani logický důvod překládat „ta hagia“ jako Nejsvětější Místo. V jediném místě knihy Židům, kde Pavel s určitostí hovoří o svatyni svatých, nepoužívá tvar „ta hagia“, nýbrž složené slovo „hagia hagion“ (doslova svaté z nejsvětějších).

[KB1613] Žid. 9.3 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,

[CEP2001] Žid. 9.3 Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně.
(ČEP a B21 vynechávají za „druhou“oponou), čteš pochybné překlady to je jeden z Tvých problémů…

[Bible21] Žid. 9.3 Za oponou pak byla druhá část, zvaná nejsvětější svatyně.

[ROH-AV] Žid. 9.3 A za druhou oponou bol stánok, zvaný svätyňa svätých,

[GENT+] Hebrews 9:3 μετα after δε And το δευτερον second καταπετασμα veil σκηνη the tabernacle η λεγομενη which is called αγια the holiest of all αγιων .

A proto, když chtěl Pavel konkretizovat svatyni svatých, použil složený termín hagia hagion. Bylo b tedy logické, že kdykoli by se pak chtěl o ní zmínit, použil by tutéž složeninu. On to však již neudělal. Jedinými platnými překlady pro „ta hagia“ mohou tedy bát jen svatyně nebo svaté místo. Mnoho překladů používá termín svatyně.

Žid. 9.12 dokonce ani nepojednává o Kristově službě ve svatyni svatých. Hovoří o všeobecné službě Nejvyššího kněze v nebesích a porovnává jeho službu s pozemským veleknězem.

Hist...Toto je text Žid 9:2 To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.
Kde je napsáno, že Kristus musel projít službou v první části ? Držím se striktně textu a žádnou nevyvratitelnost nevidím, Ty ano?
jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, 20 kam jako první za nás vstoupil Ježíš Žid 6:19.20
V době napsání listu Židům byl Kristus již v nitru svatyně.

Ano byl v nitru svatyně (nikoliv ale svatyně svatých)

[KB1613]Žid. 6.19 Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,

[GENT+] Hebrews 6:19 ην Which ως as αγκυραν an anchor εχομεν we have της of the ψυχης soul ασφαλη sure τε both και and βεβαιαν steadfast και and εισερχομενην which entereth εις into το the εσωτερον that within του καταπετασματος veil.

Kde je tady napsáno, že vešel až do svatyně svatých za druhou oponu? Za oponu tady znamená dle řečtiny za prvním oponu (pestře vyšitý závěs) za kterou následuje svatyně a nikoliv hned svatyně svatých. Někdy se požije pro první oponu slovo závěs (Ex. 26.36) jindy opona (Žid. 6.19).
Exodus 26:36 Ke vchodu do stanu zhotovíš pestře vyšitý závěs z látky fialově purpurové, nachové a karmínové a z jemně tkaného plátna. 37 K závěsu zhotovíš pět sloupů z akáciového dřeva a potáhneš je zlatem; háčky na nich budou ze zlata; odliješ pro ně také pět bronzových patek.


Host...EGW, pisatelka Ducha prorockého dodává k tomuto: „Viděla jsem, jak Pán Ježíš slouží v obou odděleních svatyně“
Možná by bylo lepší, kdyby uvedla nějaké verše z Písma, než že to "viděla".

Pokud ji nevěříš nejsi asi adventista, jen tak by si to neměla důvod vymyslet...tomu bych opravdu věřil jen těžko. Ale mne bohatě stačí to co je o tom jasně uvedeno v Židům.


Host...Já znám z bible toto:
Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek.

Zjevení Janovo 11:1 I dána mi třtina, podobná prutu, a postavil se tu anděl, a řekl mi: Vstaň, a změř chrám Boží, i oltář, i ty, kteříž se modlí v něm.

Zjevení Janovo 11:19 I otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití veliké.

Zjevení Janovo 15:5 Potom pak viděl jsem, a aj, otevřín jest chrám stánku svědectví na nebi.

Zjevení Janovo 15:8 I naplněn jest chrám dýmem, pocházejícím od slávy Boží a od moci jeho, a žádný nemohl vjíti do chrámu, dokudž se nevykonalo sedm ran těch sedmi andělů.

Host...Vidíme tedy, že mezi slovem Bible a svědectvím Ducha prorockého, jak je zaznamenala služebnice Páně sestra Whiteová, není žádného rozporu.

naopak, lze vidět mnoho rozporů, které ale vidíš jenom Ty!!!

Mikime, myslím, že v tomto příspěvku jsi dost "ujel". Doporučil bych Ti kratší pasáže.Každopádně, je to docela mix hodně myšlenek. Já se raději držím rčení "méně je více".

Naopak to vše tvoří jeden celek a jako takový je to třeba posuzovat a nevytrhávat jednotlivé kapitoly z Daniele, když spolu 8-12 kapitola souhlasí a mají společný obsah vysvětlovaný a doplňovaný na několikrát. Pokud nevěříš v naplnění Daniele 8-12 v dnešní době konce je to Tvá věc.

[Guy]

Odpůrci pravdy však tvrdí, že 2300 večerů a jiter se vztahuje k obětím, jež byly obětovány dvakrát denně. Z této skutečnosti vyvozují, že 2300 večerů a jiter hovoří o období poloviny 2300, tedy 1150 dnů. A skutečně existuje několik překladů, které vysvětlují tyto večery a jitra jako 1150 dnů. Tato otázka je však velmi jednoduchá. Písmo hovoří o dnech jako o večerech a jitrech.

Z toho vyplývá, že večery a jitra u Daniele musí být rovněž interpretovány jako dny.

I 2300 skutečných dnů se dá v historii Izraele dobře harmonizovat se znesvěcením svatyně v období Makabejců.
Nic také nenaznačuje, že by šlo o prorocké dny.

Co to ten hlavní pilíř je?To si můžeš prostudovat třeba zde:

dal jsi ale pouze odkaz na vysvětlení trojandělského poselství, ne na to, co je jeho hlavním pilířem.

a povznesl jej. Postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě.
Ester 3:2 A všickni služebníci královští, kteříž vcházeli do brány královské, klaněli se a padali před Amanem; nebo tak přikázal o něm král.

povznesl jej, klaněli se mu. My bychom se taky, jako křesťané, klaněli králi nebo vysokým úředníkům, to byla zdvořilost, úcta. Král určitě nenařídil, aby Hamanovi vzdávali božskou poctu. Mordokaj měl plnit příkaz krále, ale porušil ho.

Konec světa začal koncem středověkého římskokatolického panství

beru to jako Tvůj osobní názor. Mně se jeví větší zlom dějin např.dvě světové války.

Kristus sedí vedle svého Otce. Bylo by jistě problematické si představit, že takto stále sedí během celých 2000 let

ale vůbec to není problematické si to představit. Seděl tam před vtělením, bude tam o miléniu a i po něm. Horší představa možná je, že je ve svatyni 2000 let

Z těchto myšlenkových pochodů se vyvozuje, že tam, kde Jech, musí být i svatyně svatých ve vesmíru. A tudíž že Kristus musel vejít rovnou do svatyně svatých. Toto lidské vysvětlení je pak citováno jakoby neslo váhu biblické jistoty.

sice nevím, kdo nebo co je Jech,ale Písmo uvádí jasně :
Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář
jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, 20 kam jako první za nás vstoupil Ježíš
máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu
když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším(tj.prošel nebeskou svatyní)
vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.
navěky usedl po pravici Boží
vejít do svatyně 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony

No, Mikime, mně to spíše připadá, že více textů je o tom, že Kristus je na pravici Boží, než v oddělení svatyně, co myslíš?

Není žádného důkazu o tom, že by Kristus vstoupil do nejsvětějšího místa svatyně ihned po svém nanebevstoupení. Jedním z klíčových bludů nové teologie je tvrzení, že Kristus započal svou službu ve druhém oddělení svatyně (ve svatyni svatých) ihned po svém nanebevstoupení.

verše viz výše, dokonce ani nenalézám zmínku v bibli o tom, že by Kristus měl být v nějakém prvním oddělení.
Pokud budu věrný bibli, tak čtu, že Kristus prošel svatyní až k Bohu a tam je.Že se za nás přimlouvá je jisté, musí to být vázáno na svatyni ? staví se za nás před Boží tváří, tj. přímo u Boha Otce...

Ano byl v nitru svatyně (nikoliv ale svatyně svatých)

chtěl toto opravdu autor listu říci o veleknězi Kristu ?

Mnozí nelogicky docházejí k závěru, že Ježíšovo dílo ospravedlnění bylo dokončeno před jeho obětí na kříži

jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
byli ospravedlněni prolitím jeho krve
jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista

Logicky docházím k závěru, že dílo ospravedlnění bylo dokončeno na kříži bratře Andreasene.

Pokud ji nevěříš nejsi asi adventista, jen tak by si to neměla důvod vymyslet...tomu bych opravdu věřil jen těžko. Ale mne bohatě stačí to co je o tom jasně uvedeno v Židům.

jsem adventista proto, že čekám brzký příchod Krista, ne proto, že věřím E.Whiteové.
Mně taky stačí to, co je uvedeno v Židům, tam není nic o Kristově službě po nanebevstoupení v prvním oddělení, spíše tam je o pozici Krista u Boha Otce po pravici.
PS: ty máš u Ellen svoje vroubky

[mikim]

Odpůrci pravdy však tvrdí, že 2300 večerů a jiter se vztahuje k obětím, jež byly obětovány dvakrát denně. Z této skutečnosti vyvozují, že 2300 večerů a jiter hovoří o období poloviny 2300, tedy 1150 dnů. A skutečně existuje několik překladů, které vysvětlují tyto večery a jitra jako 1150 dnů. Tato otázka je však velmi jednoduchá. Písmo hovoří o dnech jako o večerech a jitrech.

Z toho vyplývá, že večery a jitra u Daniele musí být rovněž interpretovány jako dny.

I 2300 skutečných dnů se dá v historii Izraele dobře harmonizovat se znesvěcením svatyně v období Makabejců.
Nic také nenaznačuje, že by šlo o prorocké dny.

Co to ten hlavní pilíř je?To si můžeš prostudovat třeba zde:

dal jsi ale pouze odkaz na vysvětlení trojandělského poselství, ne na to, co je jeho hlavním pilířem.

a povznesl jej. Postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě.
Ester 3:2 A všickni služebníci královští, kteříž vcházeli do brány královské, klaněli se a padali před Amanem; nebo tak přikázal o něm král.

povznesl jej, klaněli se mu. My bychom se taky, jako křesťané, klaněli králi nebo vysokým úředníkům, to byla zdvořilost, úcta. Král určitě nenařídil, aby Hamanovi vzdávali božskou poctu. Mordokaj měl plnit příkaz krále, ale porušil ho.

Konec světa začal koncem středověkého římskokatolického panství

beru to jako Tvůj osobní názor. Mně se jeví větší zlom dějin např.dvě světové války.

Kristus sedí vedle svého Otce. Bylo by jistě problematické si představit, že takto stále sedí během celých 2000 let

ale vůbec to není problematické si to představit. Seděl tam před vtělením, bude tam o miléniu a i po něm. Horší představa možná je, že je ve svatyni 2000 let

Z těchto myšlenkových pochodů se vyvozuje, že tam, kde Jech, musí být i svatyně svatých ve vesmíru. A tudíž že Kristus musel vejít rovnou do svatyně svatých. Toto lidské vysvětlení je pak citováno jakoby neslo váhu biblické jistoty.

sice nevím, kdo nebo co je Jech,ale Písmo uvádí jasně :
Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář
jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, 20 kam jako první za nás vstoupil Ježíš
máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu
když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším(tj.prošel nebeskou svatyní)
vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.
navěky usedl po pravici Boží
vejít do svatyně 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony

No, Mikime, mně to spíše připadá, že více textů je o tom, že Kristus je na pravici Boží, než v oddělení svatyně, co myslíš?

Není žádného důkazu o tom, že by Kristus vstoupil do nejsvětějšího místa svatyně ihned po svém nanebevstoupení. Jedním z klíčových bludů nové teologie je tvrzení, že Kristus započal svou službu ve druhém oddělení svatyně (ve svatyni svatých) ihned po svém nanebevstoupení.

verše viz výše, dokonce ani nenalézám zmínku v bibli o tom, že by Kristus měl být v nějakém prvním oddělení.
Pokud budu věrný bibli, tak čtu, že Kristus prošel svatyní až k Bohu a tam je.Že se za nás přimlouvá je jisté, musí to být vázáno na svatyni ? staví se za nás před Boží tváří, tj. přímo u Boha Otce...

Ano byl v nitru svatyně (nikoliv ale svatyně svatých)

chtěl toto opravdu autor listu říci o veleknězi Kristu ?

Mnozí nelogicky docházejí k závěru, že Ježíšovo dílo ospravedlnění bylo dokončeno před jeho obětí na kříži

jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
byli ospravedlněni prolitím jeho krve
jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista

Logicky docházím k závěru, že dílo ospravedlnění bylo dokončeno na kříži bratře Andreasene.

Pokud ji nevěříš nejsi asi adventista, jen tak by si to neměla důvod vymyslet...tomu bych opravdu věřil jen těžko. Ale mne bohatě stačí to co je o tom jasně uvedeno v Židům.

jsem adventista proto, že čekám brzký příchod Krista, ne proto, že věřím E.Whiteové.
Mně taky stačí to, co je uvedeno v Židům, tam není nic o Kristově službě po nanebevstoupení v prvním oddělení, spíše tam je o pozici Krista u Boha Otce po pravici.
PS: ty máš u Ellen svoje vroubky

Ahoj Guy či Hoste nebo jak se jmenuješ, jednou mi odpovíš jako Host jindy zase jako Guy...

...I 2300 skutečných dnů se dá v historii Izraele dobře harmonizovat se znesvěcením svatyně v období Makabejců.
Nic také nenaznačuje, že by šlo o prorocké dny.

Tomu nevěřím...

Očištění (smíření) se dokonává Kristovou velekněžskou službou v nebeské svatyni.

Evangelíci již po mnoho desetiletí útočí na pravdu, že očištění se koná Kristovou službou v nebeské svatyni. Tvrdí, že učit něco takového znamená snižovat obě´t Pána Ježíše na kříži. Jak evangelíci tak zastánci nové teologie (která má římskokatolický základ, učení Augustiána apod.), se přidržují představy, že smíření bylo dokonáno na kříži. Často jsme tomuto tvrzení slabošsky podlehli, ačkoli jsou mnohé přesvědčující biblické důvody, podporující stanovisko adventistů sedmého dne. Mnozí používají jeden ojedinělý citát sestry Whiteové, vytržený z celku, k popření velikého množství naprosto jasných citátů, které říkají, že očištění (smíření) se dokonává v nebeské svatyni. Tito lidé docházejí k závěru, že „Kristus v současné době uplatňuje výsledky svého usmíření z kříže.“ Toto je však neúplný výklad učení o očištění. Kristova oběť i Jeho velekněžská služba jsou skutečně ústřední události v očištění. Smírčí oběť Kristova se dokonává službou Jeho vzácné krve v nebeské svatyni.
Nikde v Bibli není očištění popsáno lépe než v 16. kap. knihy Leviticus. Slovo očištění se zde ve smyslu obětním opakuje třináctkrát. Tato kapitola zjevně učí, že očištění nebylo omezeno na pouhou oběť, ale že také zahrnovalo každý jednotlivý úkon konaný v Den smíření!
[KB1613] Lv 16:6 I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj.

[KB1613] Lv 16:7 Potom vezme ty dva kozly a postaví je před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.

[KB1613] Lv 16:8 I dá Aron na ty dva kozly losy, los jeden Hospodinu, a los druhý Azazel.

[KB1613] Lv 16:9 A obětovati bude Aron kozla toho, na něhož by los padl Hospodinu, obětovati jej bude za hřích.

[KB1613] Lv 16:10 Kozla pak toho, na něhož přišel los Azazel, postaví živého před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, a pustí ho na poušť k Azazel.

[KB1613] Lv 16:11 I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj, a zabije volka svého v obět za hřích.

[KB1613] Lv 16:15 Zabije také v obět za hřích kozla toho, kterýž jest lidu, a vnese krev jeho do vnitřku za oponu, a učiní se krví jeho, jakož učinil se krví volka, totiž pokropí jí na slitovnici a před slitovnicí.

[KB1613] Lv 16:16 A očistí svatyni od nečistot synů Izraelských a od přestoupení jejich i všech hříchů jejich. Totéž učiní i stánku úmluvy, kterýž jest mezi nimi u prostřed nečistot jejich.

[KB1613] Lv 16:17 (Žádný pak člověk ať není v stánku úmluvy, když on vchází k očišťování do svatyně, dokudž by on zase nevyšel a očištění za sebe, za dům svůj i za všecko množství Izraelské nevykonal.)

[KB1613] Lv 16:21 A vlože Aron obě ruce své na hlavu kozla živého, vyznávati bude nad ním všecky nepravosti synů Izraelských, a všecka přestoupení jejich se všemi hříchy jejich, a vloží je na hlavu kozla, a vyžene ho člověk k tomu zřízený na poušť.

[KB1613] Lv 16:22 (Kozel ten zajisté ponese na sobě všecky nepravosti jejich do země pusté.) A pustí kozla toho na poušti.

[KB1613] Lv 16:24 A umyje tělo své vodou na místě svatém, a obleče se zase v roucha svá, a vyjda, obětovati bude obět zápalnou svou a obět zápalnou lidu, a očistí sebe i lid.

[KB1613] Lv 16:26 Ten pak, kterýž vyvedl kozla na Azazel, zpéře roucha svá, a zmyje tělo své vodou, a potom vejde do stanů.

[KB1613] Lv 16:30 Nebo v ten den očistí vás, abyste očištěni byli; ode všech hříchů svých před Hospodinem očištěni budete.

[KB1613] Lv 16:32 Očišťovati pak bude kněz, kterýž jest pomazaný, a jehož ruce posvěceny jsou k vykonávání úřadu kněžského místo otce svého, a obleče se v roucha lněná, roucha svatá.

[KB1613] Lv 16:33 A očistí svatyni svatou a stánek úmluvy, očistí také i oltář, i kněží, i všecken lid shromážděný očistí.

[KB1613] Lv 16:34 A bude vám to ustanovením věčným k očišťování synů Izraelských ode všech hříchů jejich, každého roku jednou. I učinil Mojžíš tak, jakž jemu byl přikázal Hospodin.
Tak tato kapitola demonstruje, že očišťování zahrnovalo oběť volka za velekněze a jeho rodinu. Zahrnovalo oběť beránka Hospodinova. Zahrnovalo vyhoštění kozla Azazele. Zahrnovalo službu krve na slitovnici a před ní v nebeské svatyni. Definovat očištění odděleně od velekněžské služby Ježíšovy znamená popírat svědectví Písma. V žádném případě nesnižuje hodnotu kříže a dokonalé očištění prostřednictvím oběti učiněné Kristem. Právě naopak. Otevírá se nám pochopení jednoty v Kristově službě, a to jak jako naší velké Oběti, tak jako našeho Velekněze. Vše, co Kristus činí, zjevuje nekonečnou lásku Boží ke všem příslušníkům tohoto hříšného pokolení.
Kristovo očišťování v nebeské svatyni je úplné do té míry, že hříchy nevědomosti spravedlivých mrtvých jsou také při tříbícím (vyšetřujícím) soudu vymazány.
Toto smíření (očištění) je činěno právě tak pro spravedlivé mrtvé, jako pro spravedlivé živé. Zahrnuje všechny, kdo zemřeli v důvěře v Krista, kteří však, poněvadž neobdrželi světlo o Božích přikázáních, hřešili nevědomě, přestupujíce Jeho předpisy. (EW 254)
Někdo se přidržuje slov, která Pán vyslovil na prahu své smrti, „Dokonáno jest“ (Jan 19x30), a domnívá se, že tím prohlásil, že Jeho očištění je skončeno. Oběť samozřejmě byla dokončena. Smírčí výkupné bylo také hotovo. Samozřejmě svou smrtí táhl Kristus všechny lidi k sobě. Jistě i jeho boj se satanem byl završen. Je však neoprávněné domnívat se, že Jím konané očištění objasňuje, že Kristus nemohl myslet na očištění, když z jeho úst splynula slova „Dokonáno jest“! Poselství o svatyni nesnižuje kříž, ale činí jej právě svým středem!

Kristus začal svou službu v nejsvětějším oddělení nebeské svatyně v r. 1844

Následné pečlivé studium Písma ihned po zklamání v r. 1844 vedlo k plnějšímu pochopení poselství z Daniele 8x14.

[KB1613] Da 8:14 A řekli mi: Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter, a přijdou k obnovení svému svaté služby.

[Bible21] Da 8:14 "Bude to 2 300 večerů a jiter," odpověděl mu. "Pak bude svatyně znovu obnovena."

[KJV+] Dan 8:14 And he said unto me, Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed.(days: Heb. evening morning)(cleansed: Heb. justified)

Protože Milleristé věřili, že očištění svatyně se vztahuje k očištění země ohněm na konci světa, průkopníci adventistů sedmého dne si brzy uvědomili, že Danielova slova se nevztahují ke zničení země, nýbrž k očištění nebeské svatyně Ježíšem, naším nebeským Veleknězem. Jasně o tom hovoří jak Nový tak i Starý Zákon.

[KB1613] Ex 25:8 I udělajíť mi svatyni, abych bydlil u prostřed nich.

[KB1613] Ex 25:9 Vedlé všeho, jakž já ukazuji tobě podobenství stánku a podobenství všech nádob jeho, tak uděláte.

[KB1613] Žd 8:1 Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze biskupa, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

[KB1613] Žd 8:2 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

[KB1613] Žd 8:3 Všeliký zajisté nejvyšší kněz biskup k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.

[Bible21] Žd 8:4 Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona,

[KB1613] Žd 8:5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.

Pečlivé studium záznamu Starého Zákona vyjevuje, že existovaly dvě fáze služby velekněze. Denní služba se zabývala odpuštěním hříchu. Roční služba v Den smíření (očištění) se zabývala úplným vymazáním hříchu. Je zjevné, že vymazání hříchu v předobrazu zaujímá místo právě na konci času, kdy na lid je vylit Duch svatý.

[KB1613] Sk 3:19 Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně,
A tak jako budou hříchy svatých vymazány z nebeských knih, tak budou vymazány i z jejich paměti:
Tak, jako při konečném očištění opravdově kajících věřících mají být jejich hříchy vymazány z nebeských záznamů, aby již nebyly vzpomínány, ba aby již ani na mysl nevstoupily, tak byly v předobrazu vyneseny ven do pouště, navždy odloučené od společenství. (PP 358)
Spravedliví nepřestanou bolestně volat po vysvobození. Nebudou si moci vzpomenout na žádný konkrétní hřích, ale v celém svém životě budou vidět pouze málo dobra. Jejich hříchy již byly u soudu projednány a místo nich bylo zapsáno odpuštění. Byly vyneseny pryč do země zapomnění a oni si na ně už nemohli vzpomenout. (3SG 135)
Ačkoli mají hluboké vědomí vlastní nehodnosti, zároveň se u nich nenachází žádného skrytého zla, jež by mohli vyjevit. Jejich hříchy byly u soudu již projednány, a byly vymazány, a oni již nejsou schopni si na ně vzpomenout. (GC 620)

...povznesl jej, klaněli se mu. My bychom se taky, jako křesťané, klaněli králi nebo vysokým úředníkům, to byla zdvořilost, úcta. Král určitě nenařídil, aby Hamanovi vzdávali božskou poctu. Mordokaj měl plnit příkaz krále, ale porušil ho.

To rozhodně nebyla úcta, ale protože musel...

Ester 3:2  A všickni služebníci královští, kteříž vcházeli do brány královské, klaněli se a padali před Amanem; nebo tak přikázal o něm král. Ale Mardocheus se neklaněl, ani padal.

Ester 3:5  Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá před ním, naplněn jest Aman prchlivostí.


...ale vůbec to není problematické si to představit. Seděl tam před vtělením, bude tam o miléniu a i po něm. Horší představa možná je, že je ve svatyni 2000 let

Musel bych být naprostý blb, kdybych si myslel, že Ježíš sedí u Boha na trůnu a celý život vlastně nic nedělá (mimo Jeho působení na zemi), naopak Ježíš toho dělá pro nás i prostřednictví svého ducha až moc, a pohybuje se svobodně kdekoliv nejen mezi 1 a 2. oddělením svatyně, což je obrovský prostor, když se do něj vejdou stamiliony andělů a všichni věřící, ale i mimo, když se zjevil Saulovi, nebo když dával vidění Janovi apod.


Pokud chceš diskutovat verši z Písma, tak prosím uváděj odkud to máš, překlad Bible, kapitolu a verš, vzhledem k tomu, že spíše používáš ekumenický překlad, který je i chybný stejně jako B21, i když chyby jsou i v KB, ale ne zase tolik, potom je dobré si to porovnat s dalšími překlady.


...vejít do svatyně 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony

No rozpůlením opony hlavně přestal platit obětní systém...
Kde se tedy píše, že nám otevřel novou a živou cestu zrušením opony?

...jsem adventista proto, že čekám brzký příchod Krista, ne proto, že věřím E.Whiteové.
Mně taky stačí to, co je uvedeno v Židům, tam není nic o Kristově službě po nanebevstoupení v prvním oddělení, spíše tam je o pozici Krista u Boha Otce po pravici.
PS: ty máš u Ellen svoje vroubky

No tak, pokud ale nevěříš EGW nemůžeš být ani pokřtěný adventista, maximálně tak bývalý...
Pokud po "mém" vysvětlení nedokážeš pochopit rozdíl mezi svatyní "ta hagia", kam vstoupil Ježíš v roce 31 a nejsvětější svatyní "hagia hagion", kde přešel v roce 1844, a jeho službu + očištění svatyně, jak jsem v tomto komentáři dostatečně uvedl, pak ti už asi více nepomůžu.

Já mám vroubky akorát v tom, že nevěřím, že ona napsala, že musíme dávat desátky povinně, jinak nebudeme v království nebeském jak jsem již jednou uvedl, naopak si myslím, že je to výmysl církve, který byl EGW přiřazen, protože jinde zase píše o dobrovolném dávání desátků, jak jsem také uvedl. Stejně tak nesouhlasím s dáváním desátků chudých křesťanů (ti, kteří pobírají méně než cca 15-20000Kč hrubého) a mají peníze tak akorát na zaplacení všeho základního. Ale to je jiné téma.

[mikim]

Srdečná vďaka, Mikimko,

že si bol taký láskavý a neuverejnil si celých 255 strán.
Bolo to len necelých 16 strán A4 formátu.

Mrzí ma, že podceňuješ návštevníkov tohto fóra.
Lebo každý si dokáže nájsť nielen tých 255 strán, ale celú knižnicu o tom.
Takže ak chceš k tomu niečo povedať, tak nenechaj hovoriť za seba web.

A mimochodom mohol by si vysvetliť, kde si vzal číslo 457 ?
(Prosím nie z adventnej literatúry, ale z historických podkladov).
Tiež by si si mal zopakovať aritmetiku a v rámci toho
na aritmetickej osi odpočítať od 2300 číslo 457. (Lebo výsledok je 1843...)

A potom by si sa mal doučiť biblicky-historické základy Z BIBLIE.
Zistil by si, že
1/ Mobilný svätostánok 487 rokov po vyjdení z Egypta bol nahradený chrámom v Jeruzaleme.
2/ Keď bol chrám dokončený, naplnila ho sláva Jehovova - čo znamenalo, že Boh Jehovah vstúpil dnu.
3/ V tomto chráme svätyňu svätých oddeľovala opona, ale vchádzalo sa dnu dverami!
4/ Po návrate zo zajatia sa začal stavať druhý chrám podľa vzoru prvého.
5/ Druhý chrám už sláva Jehovova nenaplnila.
6/ A smrťou PJ sa funkcia chrámu principiálne zmenila !!!!

A hľa, chrámová opona sa roztrhla na dvoje, od vrchu až dolu {Mt 27:51a}
Chrámová opona sa roztrhla,
lebo odvtedy má do svätyne svätých prístup skrz Ježiša každý!

Skús pochopiť, že zdvíhacia a odhrňovacia opona v divadle je niečo iné.

Lebo Kristus nevošiel do svätyne, učinenej rukou, protiobrazu to pravej,
ale do samého neba ukázať sa teraz tvári Božej za nás.
Ani nie, aby sa často obetoval, ako čo najvyšší kňaz každý rok vchádza do svätyne s cudzou krvou,
keďže by bol musel mnoho ráz trpieť od založenia sveta.
Ale teraz pri skonaní vekov zjavil sa raz navždy na odstránenie hriechu svojou obeťou. {Hebr 9:24-26}

Ahoj Dušanko,

zkus to cos napsal doložit Písmem, díky.
To co jsem napsal (opsal), rozhodně není z knihy A4 co má 255 stran, ale možná tak pár desítek v A5.

...Chrámová opona sa roztrhla,
lebo odvtedy má do svätyne svätých prístup skrz Ježiša každý!

To, že se roztrhla hlavně znamená, že od té chvíle přestal platit obětní systém. Nic víc nic míň.
Na rok 457 ti dobře odpověděl Milan, jinak si najdi vysvětlení kde dávám odkaz na A. Krakolinig, Sedmero troubení a tam od strany cca 59-67 vysvětlení Daniele 9-12.

[Tomáš Plechatý]

Myslel jsem, že se tentokrát nezapojím, ale tapetování od Mikima změnilo můj názor.

Mikime, když čtu tvé příspěvky, tak mne napadá Titovi 1,10 z B21.

Takže když máš takové znalosti a podklady pro obhajobu 2300 večerů a jiter jakožto let končících v roce 1844, tak mi určitě stručně odpovíš na tyto otázky:

ÚVOD DO KAPITOLY:

O 2300 večerech a jitrech čteme v Danieli 8.
V celé kapitole se píše o 2 zvířatech, která sám anděl identifikuje jako krále médského a řeckého.

Potom vyrostou z rohu řeckého krále v době nejvyššího rozmachu 4 menší rohy.
Ty vyrostou do 4 nebeských větrů a z jednoho z nich vyroste malý roh.

Tento malý roh se rozmáhá i k nádherné zemi.

Vzmůže se tak, že svrhne část nebeského zástupu a rozšlape ho.

Vypne se až k veliteli nebeského zástupu a zruší každodenní oběť a rozvrátí příbytek svatyně.
Ten zástup svede ke vzpouře proti každodenní oběti.

A teprve zde se ptá jeden svatý druhého jak dlouho bude toto pošlapání trvat, tak mu odpoví, že až po 2300 večerech a jitrech dojde svatyně očištění/spravedlnosti.

................

Jestliže ty i CASD zastáváte názor, že se v Danieli 8,14 bavíme o nebeské svatyni, tak byste měli být schopni z kontextu kapitoly odpovědět na tyto otázky:

Když se mluví v Danieli 8,14 o nebeské svatyni, tak to očištění přišlo až po jejím zpustošení.
Takže:

1) Byla nebeská svatyně zpustošena?
2) Jak byla nebeská svatyně zpustošena?
3) Co znamenala každodenní oběť v nebeské svatyni?
4) Jak dokázal malý roh po 2300 večeru a jiter blokovat každodenní oběť v nebeské svatyni?
4) Kdo vlastně zpustošil nebeskou svatyni, když pozemský král se tam asi sotva dostal?
5) Kdy byla zpustošena nebeská svatyně? (až roku 457BC ?)
6) Jestli byla nebeská svatyně zpustošena hříchem, tak to by bylo už při pádu Adama ne?
Potom by ale očištění nebeské svatyně mělo být 2300 let po pádu do hříchu a to je ještě před Ježíšem.
7)Jestliže byla zpustošena nebeská svatyně až roku 457, tak co se v nebi stalo toho roku tak zásadního, že zrovna v tu dobu byla zpustošena?

Jestliže chceš spojovat výchozí datum s Danielem 9 ..od vyjítí slova o navrácení........ tak:

8) Jak můžeš dávat dohromady stejné datum, kdy se v kapitole 8 píše, že začne pustošení svatyně a každodenní oběti, když ta před tím stála v pořádku a oběti běžely a v kapitole 9 se v tomto datu každodenní oběti neprovádějí a svatyně i město jsou pobořené???

Já mám z bible tyto odpovědi na položené otázky:

1)Nebeská svatyně nikdy zpustošena nebyla, v bibli o tom nemáme zmínku - Michal sice bojuje na nebi s drakem ale vyhraje a draka svrhne na zem. Proto Daniel 8 nemluví o zpustošení nebeské svatyně a nedojde v Da 8,14 ani k očištění nebeské svatyně, protože znečištěná nebyla.

ano znám text z židům 9,23
,,To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí."
Ale ani tady není napsáno, že by byla znečištěna nebeská svatyně, o kus dál se píše, že Ježíše přišel, aby ....
(Žd 9,26) ....On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.

2) Nebeská svatyně nebyla zpustošena nijak. I kdyby snad byla, tak by to nebylo útokem malého rohu na 2300 let. V bibli o tom není zmínka.
3) Každodenní oběť v nebeské svatyni není, proto nemohlo jít o nebeskou svatyni!!!
4) Pozemský král ji nemohl zpustošit a i Satan byl vyvržen z nebe po své vzpouře. Pokud by to byl on, tak had se ukázal už v zahradě a to už byl zlý, tedy by zpustošení začalo ještě před stvořením, ale nebeská svatyně by od satanovy vzpoury byla očištěna už 2300 let poté, což už je dávno za námi. Opět to vede k nesmyslu.
5,6,7) Nebeská svatyně nebyla zpustošena nikdy tak, aby jí tam někdo zrušil každodenní oběť. Ale pokud by se myslelo znečištění naším hříchem, tak už je po 2300 letech zase očištěna. Pro toto není podklad v bibli a je to slepá ulička. Není, kdo by ji očistil 2300 let po pádu. Pokud to bylo až roku 457BC, tak opět nechápu, co dalo Satanu pravomoc zaútočit úspěšně na nebe až v to datum. Jsou to Bláboly. A POKUD BY ZNEČIŠTĚNÍ NEBESKÉ SVATYNĚ NASTALO AŽ JEŽÍŠOVOU OBĚTÍ NA KŘÍŽI, TEDY JEŽÍŠ BY PŘENESL HŘÍCHY ZEMĚ DO NEBESKÉ SVATYNĚ A TÍM JI ZNEČISTIL, TAK BY JEŽÍŠ BYL MALÝM ROHEM!!!!!! TO JE NEJVĚTŠÍ BLUD!!!!! A hlavně i potom by očištění nastalo až cca v roce 2333 tedy ne 1844.

8) Nic ti nedává právo spojovat tyto dvě události do jednoho datumu. Jsou to oddělené události. Nastaly v jiném roce. Ta druhá v Danieli 9 byla odpovědí Boží na modlitbu Daniele v Danieli 9.

Je jasné, že Daniel 8 nemluví o nebeské svatyni, ale pozemské. A ve stejném datu nemůže být pozemská svatyně zničena a připravena k znovuvybudování a zároveň funkční a zpustošena!!!

Takže závěr:

Pokud chceš nadále učit o 2300 večerech a jitrech jako dosud, odpověz smysluplně a biblicky na tyto otázky.
Jestliže je nenalezneš, tak čiň pokání = odvrať se od této nauky!
Myslím to jako tvůj bratr v Ježíši naprosto vážně.

Jestliže nenalezneš ve svém srdci ujištění, že stojíš na straně bible, tak to učení opusť a nezůstávej ve vzpouře proti bibli i proti Bohu.

I když to znamená zklamání a pokoření, tak stojí za to stát za pravdou.

Celá ta nauka už napáchala mnoho škod na lidech, nepodporuj její pokračování a šíření!
s přáním nalezení pokoje
Tomáš

[Guy]

Kód: Vybrať všetko

...I 2300 skutečných dnů se dá v historii Izraele dobře harmonizovat se znesvěcením svatyně v období Makabejců.

Nic také nenaznačuje, že by šlo o prorocké dny.



Tomu nevěřím...

Jak jsem už napsal, makabejská doba byla v starověké historii asi nejvážnější doba Izraele. 2300 dní, pokud na tom trváš, je období asi 6 a čtvrt roku. Zde bych hledal řešení, od znesvěcení svatyně buď samotnými odpadlými kněžími k znovuočištění, nebo znesvěcením Antiochem.
viz. např. nonsda.org
Opatrný bych byl s těmi dny, Kristus prorokoval, že bude 3 dny v hrobě a nešlo o 3 roky.

Evangelíci již po mnoho desetiletí útočí na pravdu, že očištění se koná Kristovou službou v nebeské svatyni. Tvrdí, že učit něco takového znamená snižovat obě´t Pána Ježíše na kříži. Jak evangelíci tak zastánci nové teologie (která má římskokatolický základ, učení Augustiána apod.), se přidržují představy, že smíření bylo dokonáno na kříži. Často jsme tomuto tvrzení slabošsky podlehli, ačkoli jsou mnohé přesvědčující biblické důvody, podporující stanovisko adventistů sedmého dne.

Myslím, že evangelíkům je to úplně jedno. Pokud Ti nestačí ani jasné texty Písma o dokonání smíření na kříži, tak "amen tma", jak žertuje D.Duda
Podle knihy Hledání identity str.124-5 autor uvádí, že Helenka taky věřila smíření na kříži.

Kristovo očišťování v nebeské svatyni je úplné do té míry, že hříchy nevědomosti spravedlivých mrtvých jsou také při tříbícím (vyšetřujícím) soudu vymazány.
Toto smíření (očištění) je činěno právě tak pro spravedlivé mrtvé, jako pro spravedlivé živé. Zahrnuje všechny, kdo zemřeli v důvěře v Krista, kteří však, poněvadž neobdrželi světlo o Božích přikázáních, hřešili nevědomě, přestupujíce Jeho předpisy.

není lehčí věřit Písmu, tj., že jsou nám hříchy odpuštěny, než spekulace o smíření pro živé, mrtvé, nevědomosti apod. ?

To rozhodně nebyla úcta, ale protože musel...

bylo to nařízení krále, v některých zemích se muselo přísahat na bibli, to byl zákon, taky bychom to museli dělat. Achašvéroš určitě nenařídil vzdávat božskou poctu Hamanovi, ale byl jakýmsi prvním ministrem a měl "nárok" na uznání druhých. Mordokaj to nerespektoval, stejně jako Ester vlastně cizoložila. Bůh je ale nade vším a zachraňuje.

Pokud chceš diskutovat verši z Písma, tak prosím uváděj odkud to máš, překlad Bible, kapitolu a verš, vzhledem k tomu, že spíše používáš ekumenický překlad, který je i chybný stejně jako B21, i když chyby jsou i v KB, ale ne zase tolik, potom je dobré si to porovnat s dalšími překlady.

Používám EB, myslím, že je velmi dobrý a dostačující. KB je jazykově dost vzdálená a navíc byla udělána před nalezením hlavních nejstarších zdrojů pro bibli, proto se mi jeví EB lepší.
Co se týče citací, byly to notoricky známé texty, budu se snažit uvádět i kapitolu a verš

Kde se tedy píše, že nám otevřel novou a živou cestu zrušením opony?

uvedl jsem celou sadu veršů z listu Židů, které ukazují, že je zde důraz na pozici Krista u Otce na trůnu, ne na to, že je ve svatyni ve službě
Ty nemáš biblický vyhledávač, aby jsi ten verš našel?

No tak, pokud ale nevěříš EGW nemůžeš být ani pokřtěný adventista, maximálně tak bývalý...

Já věřím v Boha, Spasitele Ježíše, ne v EGW. Ani CASD nikde neuvedla, že bychom v ní měli věřit, pouze definovala, že se u ní projevil dar proroctví. V jaké míře, kde však nebylo nikdy specifikováno. To znamená, že můžeš citovat z jejího díla co chceš, ale není to nic platné, nikdo Ti nepotvrdí, že je to "nadpozemské". Někteří by rádi viděli všechno, co napsala, že je svaté a rovné Písmu, jiní jsou opatrní a další vše odmítají. Zařaď se kam chceš.

Pokud po "mém" vysvětlení nedokážeš pochopit rozdíl mezi svatyní "ta hagia", kam vstoupil Ježíš v roce 31 a nejsvětější svatyní "hagia hagion", kde přešel v roce 1844, a jeho službu + očištění svatyně, jak jsem v tomto komentáři dostatečně uvedl, pak ti už asi více nepomůžu.

Výraz "za oponu" v Tóře vždy znamená svatyni svatých (viz Ex 26,33; Lv 16,2.12.15;Nu 18,7). Obdobně také výraz "před oponou" vždy označuje oponu oddělující svatyni svatých od první části svatyně (viz Ex 26,35; 27,20.21;40,22, Lv 4,5.6.17; 24,1-3).
Nevidím žádný vstup Ježíše roku 31. do svatyně, snad jenom, že jí prošel a usedl u Otce.
Jak jistě víš, "ta hagia" je množné číslo, člen to určuje. Opravdu mi v tom nepomůžeš

Já mám vroubky akorát v tom, že nevěřím, že ona napsala, že musíme dávat desátky povinně, jinak nebudeme v království nebeském jak jsem již jednou uvedl, naopak si myslím, že je to výmysl církve, který byl EGW přiřazen,

tak to by museli vpreparovat změny jejím rukopisem do mnoha míst, kde o tom píše. E.Whiteová také z desátků i žila, měla plat vysvěceného kazatele.Nepochybuji o tom, že taky o tom kázala, určitě by se našly i dokumenty o výběru desátků a zápisy z jednání, kterých se účastnila a kde se desátky projednávaly atd. Jak píše br.D.L. buď všechno od Helenky, nebo nic.