A ČO S TÝM?

V našom učení o sobote sa ako podstatný fakt uvádza, že sobota bola daná už v raji. Myslí sa pritom na text Genesis 2:2-3 A Bôh dokonal siedmeho dňa svoje dielo, ktoré činil, a odpočíval siedmeho dňa od všetkého svojho diela, ktoré učinil. A Bôh požehnal siedmy deň a posvätil ho, lebo v ňom si odpočinul od všetkého svojho diela, ktoré stvoril Bôh činiac.
Rád by som uviedol tieto postrehy:

1. V texte sa vôbec nepíše o tom, že Boh plánuje odpočívať v budúcnosti každý siedmy deň až donekonečna. Píše sa, že odpočinul siedmy deň, keď dokončil svoje dielo, teda jednorazovo, tak, ako jednorazové bolo jeho dielo.( Keď niekto povie, že mal ťažký týždeň a v nedeľu si dal pauzu, tak to neznamená, že teraz už každú nedeľu bude mať kvôli tomu takú istú pauzu.) Ak by Boh každý týždeň vždy odznova tvoril svetlo, oblohu, súš ..., tak by jeho opakujúce sa ukončenie a odpočívanie malo zmysel.

2. V texte nie je ani najmenšia zmienka o tom, že by ľudia dostali príkaz alebo pozvanie odpočívať s Bohom čo len tento jeden deň, a nie ešte všetky ďalšie. Ani nie je dôvod chápať Božie odpočinutie ako príklad pre ľudí, ako to uvádza príručka ASD veria. Nemyslím, že sa od nás čaká, že si budeme iniciatívne brať príklad z rôznych Božích činností (a nečinností). Nikto si predsa neberie príklad napr. z tretieho stvoriteľského dňa a nepokúša sa tvoriť rastliny. Ak nám Boh chce dať svoju činnosť za príklad, priamo nám to povie (toto čiňte na moju pamiatku, milujte sa ako som ja vás miloval ...).

3. Text hovorí, že Boh siedmy deň požehnal a posvätil. Požehnanie a posvätenie siedmeho dňa malo svoj konkrétny dôvod, ktorý tam je uvedený – práve bolo ukončené stvorenie. Tento týždeň (napr. tretí v roku 2015) žiadne stvorenie ukončené nebude, nie je teda dôvod posväcovať túto sobotu.

4. V tejto súvislosti je zaujímavé, že hoci je v knihe Genesis po každom stvoriteľskom dni uvedené, že „bol večer a bolo ráno (prvý, druhý, tretí ...) deň“, po siedmom dni sa toto nepíše! Mohlo by to naznačovať, že ten siedmy deň (ako symbol odpočinutia) mohol trvať aj dlhšie než 24 hodín. Možno celý pobyt v raji až do hriechu bol takýmto požehnaným, posväteným siedmym dňom, odpočinkom, a najbližšie to bude až v nebi ...

Nechcem týmto nijako spochybniť význam soboty. Chcem len povedať, že by sme si nemali k faktom uvedeným v texte domýšľať a dedukovať, čo to asi mohlo znamenať a môže znamenať, a podávať to ako spoľahlivé biblické učenie. Takýto prístup neprospieva našej povesti znalcov Písma. Prikláňam sa k tomu, že textom Gen 2:2,3 sa „ustanovenie soboty v raji“ nedá dokázať.

Ahoj,
učení Adventistů naštěstí není založené na jediném biblickém verši, ale sleduje celý biblický text. Nevím co jsi si četl v knize Adventisté sedmého dne věří, ale verš Genesis 2:2-3 není jediným důkazem o sobotě. Kapitola "19 Sobota" obsahuje 20 stran a verši Genesis 2,1-3 věnuje pouze několik řádků:

"Jestliže Bůh dokončil stvoření šestého dne (Gn 2,1), co je v Bibli myšleno tím, Že Bůh dokončil své dílo dne sedmého (Gn 2,2)? Bůh dokončil stvoření nebe a země v šesti dnech, ale chtěl ještě ustanovit sobotu. Ustanovil ji právě tím, Že v sobotu odpočinul. Sobota byla vrcholným zakončením jeho díla." (str. 300)

Nicméně na těchto řádcích jsem nenašel nic čeho by se týkal tvůj komentář. Pokud by jsi tuto kapitolu četl pozorně, mohl jsi si všimnout i jiných odkazů na Bibli které dávají odpovědi ke tvým připomínkám.

1. V texte sa vôbec nepíše o tom, že Boh plánuje odpočívať v budúcnosti každý siedmy deň až donekonečna. Píše sa, že odpočinul siedmy deň, keď dokončil svoje dielo, teda jednorazovo, tak, ako jednorazové bolo jeho dielo.( Keď niekto povie, že mal ťažký týždeň a v nedeľu si dal pauzu, tak to neznamená, že teraz už každú nedeľu bude mať kvôli tomu takú istú pauzu.) Ak by Boh každý týždeň vždy odznova tvoril svetlo, oblohu, súš ..., tak by jeho opakujúce sa ukončenie a odpočívanie malo zmysel.

Myslím si, že tato poznámka není v souladu s Ex 31: 16-18:
Ať synové Izraele zachovávají sobotu a slaví sobotu po všechny své generace jako věčnou smlouvu. Bude věčným znamením mezi mnou a syny Izraele, neboť v šesti dnech Hospodin učinil nebesa a zemi a sedmý den přestal a oddechl si. Když s ním na hoře Sínaj domluvil, dal Mojžíšovi dvě desky svědectví, kamenné desky popsané Božím prstem.

V časopise Koinonia č.5/2014 (vydáva Teologický seminár CASD), ktorý je celý venovaný tematike soboty, je publikovaný aj príspevok od Teda Wilsona, predsedu GK našej cirkvi. Okrem iného tam píše, že „je dôležité aby sme sobotu zachovávali za každých okolností“. Priznám sa, tieto slová mi znejú až hrozivo. Keď to vyjadrím vlastnými slovami, tak to môže znamenať „radšej umrieť, než prestúpiť sobotu“. Žiaľ, že to takto v našej cirkvi často funguje. Ľudia sú kvôli sobote často pod stresom, prichádzajú kvôli nej o prácu a podobne, lebo priorita, ktorej sú učení, je zachovať sobotu za každých okolností. A to aj vtedy, ak ide o jednorazové „porušenie“, napr., študent nedokončí školu, lebo jedna z jeho posledných skúšok bude v sobotu, alebo niekto príde o prácu, lebo sa nezúčastnil výročného mítingu vo firme a pod. V takýchto prípadoch cirkev nabáda k vernosti a vedie k očakávaniu zázračných skúsenosti. Nie som si istý, že v Biblii nájdeme dôvody pre takéto extrémne správanie. Keď niekomu padol v sobotu vôl do jamy, Ježiš nehovorí: „Nechaj ho tak, choď pokojne do synagógy a uvidíš zázrak“. Nie. Vraví:“ Zviera si opatri, a potom prídeš“. A našli by sme hŕbu iných príkladov ilustrujúcich, že vonkajšie správanie nijako Bohu nevadí, ak nie je narušený vzťah s ním (klaňanie sa Námana v pohanskom chráme, spolužitie proroka s cudzoložnicou a podobne). Aký to má zmysel, že človek sedí vo zbore ako na ihlách, lebo musí svätiť, a pritom myslí na to, že jeho vôl trčí v jame ( čoho bude žiť, ak príde o prácu). Také svätenie nikomu nerobí radosť, predpokladám že ani Bohu. Ak sa má niečo dodržať za každých okolností, potom je to vzťah k Bohu, ale nie nejaké vonkajšie prejavy.
Okrem toho, prikázanie o sobote bolo dané do prostredia, kde nehrozilo prenasledovanie dodržiavateľov zákona. Dnes je situácia iná, ale pokyny na správanie tým pádom nemôžeme hľadať v Starom zákone. Musíme si ich nájsť sami, ale hrozí riziko krajných postojov ...

Ahoj, časopis Koinonia č.5/2014 nemám, takže nemohu reagovat přímo na tento článek, ale pouze na tvůj komentář.

„je dôležité aby sme sobotu zachovávali za každých okolností“. Priznám sa, tieto slová mi znejú až hrozivo. Keď to vyjadrím vlastnými slovami, tak to môže znamenať „radšej umrieť, než prestúpiť sobotu“.

Bible se vyjadřuje velmi hrozivě o podobných tématech, například "A kdokoli by řekl: 'Blázne!' bude vydán pekelnému ohni." (Mat 5:22 B21) není tento výrok hrozivější? Myslím, že není správné posuzovat, zda jsou některá slova pravdivá či ne podle toho, jak nám znějí.

Ľudia sú kvôli sobote často pod stresom, prichádzajú kvôli nej o prácu a podobne, lebo priorita, ktorej sú učení, je zachovať sobotu za každých okolností. (...) Aký to má zmysel, že človek sedí vo zbore ako na ihlách, lebo musí svätiť, (...) Také svätenie nikomu nerobí radosť, predpokladám že ani Bohu.

O tomuto tématu jsem si dnes ráno v autobuse četl pěkný citát z knihy Perly Moudrosti:
"Mezi pouhým vyznáním víry a přijetím pravdy do srdce je velký rozdíl. Nestačí jen znalost pravdy. Můžeme pravdu znát, ale přitom se nemusí změnit způsob našeho myšlení. Obrácení a posvěcení musí zasáhnout srdce.
Radost z poslušnosti neprožije nikdy člověk, který se pokouší zachovávat Boží přikázání proto, že to pokládá za svou povinnost, nebo že se to od něj vyžaduje. To není skutečná poslušnost. Jestliže někdo považuje Boží požadavky za překážky, které brání jeho lidským sklonům, pak si můžeme být jisti, že nežije křesťanským životem. Pravá poslušnost je vnější projev vnitřních zásad. Vyvěrá z lásky ke spravedlnosti, z lásky k Božímu zákonu. Vede nás k vhodnému jednání, protože je to tak správné a protože se to líbí Bohu". (Z knihy Perly Moudrosti http://knihy.8u.cz/data/perly-moudrosti.pdf, 7. kapitola Jako kvas)

Ľudia sú kvôli sobote často pod stresom, prichádzajú kvôli nej o prácu a podobne, lebo priorita, ktorej sú učení, je zachovať sobotu za každých okolností. A to aj vtedy, ak ide o jednorazové „porušenie“, napr., študent nedokončí školu, lebo jedna z jeho posledných skúšok bude v sobotu, alebo niekto príde o prácu, lebo sa nezúčastnil výročného mítingu vo firme a pod

Myslím, že věřícího člověka, neomezuje zachovávání soboty, jak píšeš znám několik lidí, kteří kvůli sobotě nešli na zkoušku, nebo do práce a Bůh jim dal všechno co potřebovali (Fp 4:19), pokud jsi četl knihu Nedoceněný Dar, kterou napsal Mark Finley, mohl jsi si v ní všimnout několika příběhů, ve kterých vypráví jak Bůh žehnal lidem, kteří zachovali Sobotu, i kvůli jednorázovým akcím.
"Blaze člověku, který tak jedná, lidskému synu, který se toho drží a dbá na to, aby neznesvěcoval den odpočinku, který se má na pozoru, aby jeho ruka neučinila nic zlého." (Iz 56:2)
"Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu." (Iz 58:13)
"O každém novoluní, v každý den odpočinku, přijde se sklonit veškeré tvorstvo přede mnou, praví Hospodin." (Iz 66:23)

Keď niekomu padol v sobotu vôl do jamy, Ježiš nehovorí: „Nechaj ho tak, choď pokojne do synagógy a uvidíš zázrak“. Nie. Vraví:“ Zviera si opatri, a potom prídeš“.

Myslím, že text, který je uvedený u Lukáše 14:1-5 nepíše o tom, že v Sobotu si můžeš dělat co chceš, a prosazovat sobecké své zájmy, vždyť to by Ježíš byl v rozporu s výše uvedeným textem Iz 58:13. V tomto textu jde o to, že Ježíš uzdravuje v sobotu nemocného člověka, tzn. pomáhá druhým, také když vůl spadne do nádrže, nenecháš zvíře, aby se trápilo a utopilo. Nicméně pokud půjdu v sobotu na zkoušku, do práce atd. potom uspokojuji své sobecké zájmy, abych se zalíbil lidem.

Okrem toho, prikázanie o sobote bolo dané do prostredia, kde nehrozilo prenasledovanie dodržiavateľov zákona. Dnes je situácia iná, ale pokyny na správanie tým pádom nemôžeme hľadať v Starom zákone.

Myslím, že i o tomto bodu máme v Bibli zmínku. Dnešní svět okolo nás můžeme chápat jako duchovní Egypt a Babylon, a lidé jako byli Daniel a Josef, nám mohou být dobrým příkladem i v dnešní době. Chci se tě zeptat, co by se stalo, kdyby si Daniel neudržel své zásady ohledně vztahu s Bohem? Kdyby konzumoval jídlo, které poškozovalo jeho zdraví, nebo jen jednou udělal výjimku a poklonil se zlaté soše, aby nevyčníval z davu, co by se stalo kdyby se přestal modlit k Bohu? Jak by to změnilo jeho vztah k Bohu, jeho věčný život, postavení v Babylonu a dějiny izraelského národa??
Když se Daniel nepoklonil soše, vyjádřil tím, že důvěřuje Bohu, stejné je to i se Sobotou, která je znamením mezi Hospodinem a jeho lidem. (Ezechiel 20:20)
Jaké by mělo důsledky, kdyby Josef, odpověděl kladně na žádost Potífarovy ženy a spal s ní? Když by jen jednou porušil znamení mezi sebou a Hospodinem? Myslíš, že by mu Bůh mohl svěřit úkol aby se postaral o celý národ, když by selhal v tak malé zkoušce? A jaké by mělo důsledky, kdyby už ve své rodině nežil podle Božích požadavků, a dělal nesprávné věci s jeho bratry? Mohl by zachránit Egypt od hladu?

Když odcházel Abraham, z pohanské země, také nevěděl, kam jde, ale věřil Bohu a poslechl jeho příkaz. Stejně tak, my nevíme jaké bude mít důsledky, že nepůjdeme v Sobotu na zkoušku nebo do práce, můžeme se dostat do zdánlivých problémů jako Josef ve vězení, nebo Daniel v peci, ale Bůh má své věci pod kontrolou, a kdyby nás stálo život zachovat věrnost Bohu např jako Štěpána, potom můžeme očekávat věčný život. "Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět". (Mat 16:26)

Ahoj Lukas,
Nicméně pokud půjdu v sobotu na zkoušku, do práce atd. potom uspokojuji své sobecké zájmy, abych se zalíbil lidem.
Neviem ako kto, ale ja nechodim do prace preto, aby som sa "zalibil lidem", ale preto, aby som uzivil seba a rodinu. Nie je to moj "sebecky zaujem". Podobne by si mohol povedat, ze niekto zachranuje svoje zviera v sobotu tiez zo sebeckych zaujmov.
Ale suhlasim s tym, ze to moze byt raz tak, raz inak. Kto to lepsie posudi, ak nie sam ten clovek, ktoreho sa to tyka. Preto by som aj ja bol za to, aby cirkev neprikazovala cloveku (pod hrozbou disciplinarnych opatreni), ako ma riesit svoje situacie (t.j. vzdy formalnou vernostou), ale mu ponechala slobodu. Ak je ten clovek v Kristovi, rozhodne sa pod jeho vedenim spravne. A ak nie je, nema zmysel ho tlacit do niecoho, co aj tak nezodpoveda jeho zmyslaniu.

Chtěl bych se zeptat, pokud půjdu v sobotu na zkoušku, nebo do práce; co potom má větší hodnotu v životě já a moje zájmy, nebo Bůh? Část o volovi, by se nejspíš dala vysvětlit oběma způsoby, ale myslím, že klíčové je v jaké situaci je toto přirovnání použité, a to je při uzdravení člověka.

Myslím, že tuto situaci nedokáže nejlépe posoudit člověk, kterého se to týká, ale Bůh. A nejlepším pomocníkem není říci: "jsem v Kristu a proto se rozhodnu správně", ale studovat s modlitbou Bibli a inspirované knihy od Ellen White, protože tato četba vede ke Kristu. Obávám se toho, že v církvi je mnoho lidí, kteří říkají: "jsem v Kristu, proto se správně rozhoduji a všechno znám", nicméně pořádně neví o čem Bible je.

Některé situace o zachování soboty z minulosti mohou být zajímavým evangelizačním prostředkem. Například v seriálu Zdivočelá země je ztvárněn příběh, jak Adventisté kvůli sobotě museli být venku v mrazu, a byl s nimi i Jiří Stránský (ne-adventista), kterému zachránili život a pak tuto příhodu vložil do svého seriálu. Tento záběr je na: https://www.youtube.com/watch?v=brsuE2JImGI

Ahoj Lukáš,
samozrejme, že všetko vie najlepšie Boh. Ale ak to niekomu dá vedieť, tak tomu, kto to prežíva, koho sa to týka. Netvrdím, že človek v Kristu je neomylný, veď taký človek ani neexistuje. Ale pomocou štúdia Biblie a modlitbou sa môže aspoň priblížiť k správnemu riešeniu.
(Myslím, že keď sa povie, že je niekto v Kristovi, automaticky sa tým myslí, že pri riešení svojich problémov hľadá odpoveď u Boha, štúdiom Biblie a modlitbou. Ak to tak nerobí, a rozhoduje sa len podľa seba, tak v Kristovi nie je).
Každý človek je iný a aj každá situácia môže byť iná. Preto existuje možnosť, že riešenie jeho problému môže byť špecifické, a musí ho hľadať. Obávam sa toho, že veľa ľudí uteká pred touto zodpovednosťou za vlastné (vymodlené) rozhodnutia práve čítaním mimobiblickej literatúry a aplikovaním cudzích riešení, ktoré vôbec nemusia byť pre neho vhodné. Tak ako ty sa bojíš toho, že by sa niekto rozhodol slobodne na základe vlastnej skúsenosti s Bohom, podobne sa toho bojí aj cirkev, a tak dáva ľuďom skostnatelé, mnohokrát nepoužiteľné pravidlá, a tým ich obmedzuje v osobnom raste. Ale to už je zrejme daň za cirkevný kolos, ktorý by bol inak asi neudržateľný.

Ahoj Zikmunde,
s druhou polovinou, tvého komentáře nemohu úplně souhlasit. Pokud myslíš, že by lidé neměli číst například knihy svědectví pro církev, potom bych chtěl napsat, že tato svědectví byla napsaná protože je Bůh zjevil jednotlivým lidem, ale také není tak krutý, aby ostatní lidi nechal v nevědomosti. EGW ukázal, aby tyto svědectví četli i ostatní lidé, kteří se mohli dostat do stejných problémů. Toto studium povede lidi k osobnímu růstu.
Podle pravidel bych zde neměl používat dlouhé citace, a proto jsem napsal jen hlavní myšlenku, pokud by jsi měl zájem si přečíst text přímo od Ellen White, potom se můžeš podívat na: http://www.ellenwhiteova.cz/svedectvi-p ... svedectvi/ hlavně jsem čerpal z části "Osobní svědectví" (Personal Testimonies), ale i ostatní části této kapitoly jsou velmi zajímavé. Pokud preferuješ anglickou verzi stačí kliknout na: https://egwwritings.org/?ref=en_5T.654

Pri skúmaní problematiky čo robiť a čo nerobiť v sobotu som našiel zaujímavý citát od EGW (je uvedený v knihe Adventiste s.d. veri, str. 318 - ceske vydanie):
„Spasitel nám svým přiíkladem ukázal, že je správné ulehčovat utrpení i v tento den; ale lékaři a sestry by neměli konat to, co není bezpodmínečně nutné. Běžné léčení a operace, které lze odložit, by se měly konat až následující den. Pacienti by měli chápat, že lékaři musí mít jeden den odpočinku.“ (Medical Ministry [Mountain View, CA: Pacific Press, 1963], str. 214).

Toto isté žiadali od Ježiša vtedajší vodcovia národa, aby v sobotu neuzdravoval, ak to nie je nutné:
"Lukáš 13:14  Vtedy predstavený synagógy, namrzený, že Ježiš uzdravoval v sobotu, odpovedal a vravel zástupu: Šesť dní jesto, v ktorých sa má pracovať, teda v tých prichádzajte a uzdravujte sa, a nie v sobotný deň!"

Ježiš uzdravil počas sobôt mnoho ľudí, ale z biblických záznamov vyplýva, že nikdy to nebolo nutné. Tí ľudia s tou chorobou žili mnoho rokov, jeden deň by iste vydržali. Ježiš ich však napriek tomu uzdravil práve v sobotu a so svojimi kritikmi ostro nesúhlasil:
"Marek 3:5  A obzrúc sa po nich dookola s hnevom, súčasne zarmútený nad tvrdosťou ich srdca ..."

Nezdá sa, že by Ježiš delil choroby na neodkladné a odkladné, ako to píše EGW. Nežiadal od chorých, aby chápali, že aj on si potrebuje odpočinúť, ako to píše EGW.
Z porovnania citátu EGW s Bibiou vyplýva, že EGW zastáva názor namrzeného predstaveného synagógy, a nie Ježišov. Ako si potom môžeme byť istí, že aj jej iné rady ohľadne nášho "sobotného" správania tiež nie sú podobne v protiklade s Ježišovým učením?

Zikmunde, mezi Ježíšovým a lidským uzdravováním vidím velké rozdíly. Ježíšovo uzdravování probíhalo, při modlitbě nebo lidem jednoduše řekl: "Odpouštějí se ti hříchy." nebo "Vstaň a choď." To ho nijak neunavovalo, neomezovalo ve vztahu k jeho Otci, a lidem tím představoval Boží lásku a jeho nepřetržitou péči. Na druhé straně je léčení v nemocnicích, které "není bezpodmínečně nutné". Léčba, která není akutní se ve zdravotnických zařízeních plánuje dlouho dopředu, několik dní až let. Potom není problém termín naplánovat na jiný den než sobotu. Také mnohé složité zákroky, které se plánují dopředu jsou velmi náročné a vyčerpávající. Taková práce v nemocnici, neumožňuje studium Bible a poznání Boha z přírody, a pokud personál bude zanedbávat poznání Boha, se kterým může nejlépe navázat vztah v sobotu, jak potom má představit Boha pacientům? Ve všech nemocnicích je běžným zvykem věnovat se případům, které nepotřebují bezpodmínečnou péči, jen v určitých dnech a hodinách; aby si personál mohl odpočinout. Mohli bychom v adventistické nemocnici v sobotu léčit nedůležité případy a v neděli by většina personálu měla mít volno? Mohli bychom takovou nemocnici označovat, jako adventní, která lidem představuje Boha a desatero? Nebo by jsi si přál aby adventističtí lékaři pracovali non-stop?

Ještě uvedu citát z Touhy věků, který potvrzuje, že EGW nezastávala postoj představeného synagogy, ale naopak Ježíšův vyvážený postoj:
"I člověk má v sobotu své povinnosti. Musí se postarat o základní životní potřeby, zabezpečit nemocné, pomáhat chudým. Ten, kdo v sobotu přehlíží potřeby trpících, není bez viny. Boží den odpočinku byl stvořen pro člověka a skutky milosrdenství k němu patří. Bůh nechce, aby jeho stvoření, byť jen jednu hodinu, trpělo, pokud je možné mu v sobotu nebo v kterýkoli jiný den pomoci.
V sobotu jsou na Boha kladeny dokonce ještě větší nároky než v jiné dny. Boží lid upouští od svých každodenních činností a věnuje se rozjímání a bohoslužbě. Vysílá k Bohu více proseb než jindy. Žádá od Hospodina větší pozornost. Prosí jej o zvláštní požehnání. Bůh nečeká, až skončí sobota, aby mohl splnit prosby věřících. V nebesích činnost nikdy neustává a lidé by také nikdy neměli přestat konat dobro.
Sobota nemá být dnem neužitečného zahálení. Zákon zapovídá vykonávat v den Páně světskou práci. Činnost, kterou si člověk vydělává na živobytí, musí v sobotu ustat, stejně jako účast na světských zábavách a práce spojená se ziskem. Bůh ukončil v sobotu své stvořitelské dílo, odpočinul a požehnal ji. Stejně tak i člověk by měl v sobotu zanechat každodenní zaměstnání a věnovat čas zdravému odpočinku, bohoslužbě a dobrým skutkům. Kristovo uzdravení nemocného bylo v naprostém souladu se zákonem. V ničem sobotu nenarušovalo."
(Z kapitoly č. 21 "Poprvé před veleradou", podnadpis: "Ježíš a zákon")

Pokud by jsi chtěl, můžeš si přečíst další vyjádření o sobotě od EGW v knihách:
Svědectví pro církev 2, kapitola "Jak máme světit sobotu"
Svědectví pro církev 6, kapitola "Svěcení soboty"
Túžba vekov, kapitola "29. Sobota"