Církevní řád

[Milan]

vzhledem k tomu, že jedním z témat konference Unie v řínu je i interpretace Církevního řádu a v mnoha diskuzích dochází k odvolávání se na něj, nabízím následující pohled:
Církevní řád je dokument, který je koncipován celosvětově a způsob jeho schvalování vylučuje jakoukoliv podstatnou změnu. Mám za to, že tuto skutečnost ti, kteří jej připravovali, podcenili (nebudu jim podsouvat jiné úmysly). Demokraticky se na něm nedá nic změnit. I kdyby se celá ČS Unie rozhodla jednomyslně všemi hlasy svých členů požadovat změnu, pokud nezískáme na svou stranu hlasy jiných Unií v rámci Divize, záležitost se nedostane ani na jednání GK. Pokud bychom získali pro náš návrh celou divizi EUD, a ostatní divize z Evropy, Severní Ameriky a Austrálie, pokud s tím nebudou souhlasit Africké, Jihoamerické a Asijské divize, řád se nezmění. To je prostá matematika a „demokratický způsob hlasování“. Je nás „málo“ a konstrukt Církevního řádu byl napsán pro jinou dobu, jiný počet členů celosvětové církve a jiné kulturní prostředí.
Církevní řád stanovuje pravidla a odvolává se na principy Písma, případně na výroky Ellen Whiteové. Z toho pro mne plyne, že Písmo a jeho nároky stojí nad Církevním řádem, a z analogie Ježíšova výroku o sobotě také to, že Církevní řád je tu pro církev, ne naopak. Navíc CASD nemá institut „církevního práva“, tzn. Církevní řád nemá postavení „církevního zákona“. Upravuje také pouze některé oblasti, které život ve společenství církve přináší a jiné, vzhledem k době vzniku a kulturnímu kontextu, pomíjí. Vnímám, že má roli důležitého ukazatele, „poradní hlas“, který je třeba brát vážně, ale ne dogmaticky, slovo od slova.
Pro mne z toho vyplývá-je třeba jej vykládat, na základě principů Písma, a tento výklad pokud možno sjednotit v rámci „našeho kulturního kontextu“, sdružení a ČSU. To není totéž, jako „tiše trpět, ani totéž, jako jej „svévolně ignorovat“.
Takto jej většinově přijímáme v našem sboru. Mám za to, že se s tím netajíme, a také nejsme jediným sborem, který má takový přístup.
Příklad Severoněmecké Unie v ordinaci žen je také interpretací Církevního řádu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím GK není možné, aby vysvěcení žen k službě evangelia mělo celosvětovou platnost, budou od nynějška praktikovat pouze pověření ke službě v Severoněmecké Unii, jak pro muže, tak pro ženy. Nevnímají to jako porušení Církevního řádu ani rozhodnutí GK. Já také ne.

[Neregistrovaný]

vzhledem k tomu, že jedním z témat konference Unie v řínu je i interpretace Církevního řádu a v mnoha diskuzích dochází k odvolávání se na něj, nabízím následující pohled:
Církevní řád je dokument, který je koncipován celosvětově a způsob jeho schvalování vylučuje jakoukoliv podstatnou změnu. Mám za to, že tuto skutečnost ti, kteří jej připravovali, podcenili (nebudu jim podsouvat jiné úmysly). Demokraticky se na něm nedá nic změnit. I kdyby se celá ČS Unie rozhodla jednomyslně všemi hlasy svých členů požadovat změnu, pokud nezískáme na svou stranu hlasy jiných Unií v rámci Divize, záležitost se nedostane ani na jednání GK. Pokud bychom získali pro náš návrh celou divizi EUD, a ostatní divize z Evropy, Severní Ameriky a Austrálie, pokud s tím nebudou souhlasit Africké, Jihoamerické a Asijské divize, řád se nezmění. To je prostá matematika a „demokratický způsob hlasování“. Je nás „málo“ a konstrukt Církevního řádu byl napsán pro jinou dobu, jiný počet členů celosvětové církve a jiné kulturní prostředí.
Církevní řád stanovuje pravidla a odvolává se na principy Písma, případně na výroky Ellen Whiteové. Z toho pro mne plyne, že Písmo a jeho nároky stojí nad Církevním řádem, a z analogie Ježíšova výroku o sobotě také to, že Církevní řád je tu pro církev, ne naopak. Navíc CASD nemá institut „církevního práva“, tzn. Církevní řád nemá postavení „církevního zákona“. Upravuje také pouze některé oblasti, které život ve společenství církve přináší a jiné, vzhledem k době vzniku a kulturnímu kontextu, pomíjí. Vnímám, že má roli důležitého ukazatele, „poradní hlas“, který je třeba brát vážně, ale ne dogmaticky, slovo od slova.
Pro mne z toho vyplývá-je třeba jej vykládat, na základě principů Písma, a tento výklad pokud možno sjednotit v rámci „našeho kulturního kontextu“, sdružení a ČSU. To není totéž, jako „tiše trpět, ani totéž, jako jej „svévolně ignorovat“.
Takto jej většinově přijímáme v našem sboru. Mám za to, že se s tím netajíme, a také nejsme jediným sborem, který má takový přístup.
Příklad Severoněmecké Unie v ordinaci žen je také interpretací Církevního řádu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím GK není možné, aby vysvěcení žen k službě evangelia mělo celosvětovou platnost, budou od nynějška praktikovat pouze pověření ke službě v Severoněmecké Unii, jak pro muže, tak pro ženy. Nevnímají to jako porušení Církevního řádu ani rozhodnutí GK. Já také ne.

Zdá sa mi to dosť nepraktické používať nejaký Cirkevný poriadok, ktorý bol písaný pre inú dobu, inú kultúru a musíme ho vykladať na základe princípov Písma. Nemohli by sme sa riadiť rovno princípmi Písma? Prečo musíme používať ešte jeden dokument, ktorý musíme potom ešte správne vykladať? Ako píšeš nemôžeme ho "tiše trpět" ani "svévolně ignorovat", tak načo nám je, keď je s ním taký problém? Slová "Nevnímají to jako porušení Církevního řádu ani rozhodnutí GK. Já také ne." naznačujú, že aj tak si ho každý vykladá ako to vníma on, niekto to vníma ako porušenie, niekto ako nie. Tak isto by sme mohli zvažovať, či je niečo porušením princípu Písma, alebo nie a vynechal by zbyčný medzikrok - riešenie Cirkevného poriadku.

[Milan]

Je samozřejmě možné veškerá pravidla odvozovat z Písma. Doba sepsání Písma je natolik vzdálená našemu myšlení i kulturnímu kontextu, že s mechanickým přejímáním pravidel nikam nedojdeme. Výklad Písma nakonec vyústí v psaný řád-je třeba se rozhodovat konzistentně- tzn. podle určitých principů, přiměřených době, kultuře a jednání, každý by měl mít možnost se s těmito odvozenými pravidly (výkladem) seznámit. Dále jsou věci, které Písmo neupravuje-a pak může být užitečné nějaká pravidla vytvořit.
Jaké společenství má status, aby tato pravidla vytvářelo? Pokud to bude jedinec, zavládne anarchie. Pokud to bude na poli sboru, jedná se o řád sboru a výsledkem bude kongregacionalismus (i kongregace přijímájí určité "vzorové řády" církví, případně osnovu, kterou doplňují vlastními pravidly). Pokud to bude na poli společenství sborů, jedná se o "církevní řád". Patříme-li k určitému společenství církve, měli bychom podstatné věci řešit obdobným způsobem (podobnými postupy) se stejnými důrazy.
Zkusme si odmyslet "církevní řád". Zákony jsou odvozeny od ústavy a doplněny prováděcími vyhláškami. Písmo si můžeme představit jako "ústavu", výklad Písma jako "zákony" a Církevní řád jako "prováděcí vyhlášku", určenou pro některé situace života jednotlivců a sborů. Každé přirovnání kulhá, ale mám za to, že řád je věc služebná...

[ambassador]

x

[hostík]

Pěkně vysvětleno a poukázáno na nemožnost změny tohoto církevního řádu. Nesouhlasím ale s přístupem "výkladů a interpretace".
Mám zato, že je tato listina předkládána při registraci u příslušného ministerstva.
Církevní řád je v některých bodech, zejména v řízení týkající se vylučování, v rozporu se Zákonem o církvích.
Jediným řešením jak napravit tuto listinu a spousty dalších církevních doktrín je nová registrace církve.
Toho se ale vedení ČSU bojí. Je to závažný problém.

vzhledem k tomu, že jedním z témat konference Unie v řínu je i interpretace Církevního řádu a v mnoha diskuzích dochází k odvolávání se na něj, nabízím následující pohled:
Církevní řád je dokument, který je koncipován celosvětově a způsob jeho schvalování vylučuje jakoukoliv podstatnou změnu. Mám za to, že tuto skutečnost ti, kteří jej připravovali, podcenili (nebudu jim podsouvat jiné úmysly). Demokraticky se na něm nedá nic změnit. I kdyby se celá ČS Unie rozhodla jednomyslně všemi hlasy svých členů požadovat změnu, pokud nezískáme na svou stranu hlasy jiných Unií v rámci Divize, záležitost se nedostane ani na jednání GK. Pokud bychom získali pro náš návrh celou divizi EUD, a ostatní divize z Evropy, Severní Ameriky a Austrálie, pokud s tím nebudou souhlasit Africké, Jihoamerické a Asijské divize, řád se nezmění. To je prostá matematika a „demokratický způsob hlasování“. Je nás „málo“ a konstrukt Církevního řádu byl napsán pro jinou dobu, jiný počet členů celosvětové církve a jiné kulturní prostředí.
Církevní řád stanovuje pravidla a odvolává se na principy Písma, případně na výroky Ellen Whiteové. Z toho pro mne plyne, že Písmo a jeho nároky stojí nad Církevním řádem, a z analogie Ježíšova výroku o sobotě také to, že Církevní řád je tu pro církev, ne naopak. Navíc CASD nemá institut „církevního práva“, tzn. Církevní řád nemá postavení „církevního zákona“. Upravuje také pouze některé oblasti, které život ve společenství církve přináší a jiné, vzhledem k době vzniku a kulturnímu kontextu, pomíjí. Vnímám, že má roli důležitého ukazatele, „poradní hlas“, který je třeba brát vážně, ale ne dogmaticky, slovo od slova.
Pro mne z toho vyplývá-je třeba jej vykládat, na základě principů Písma, a tento výklad pokud možno sjednotit v rámci „našeho kulturního kontextu“, sdružení a ČSU. To není totéž, jako „tiše trpět, ani totéž, jako jej „svévolně ignorovat“.
Takto jej většinově přijímáme v našem sboru. Mám za to, že se s tím netajíme, a také nejsme jediným sborem, který má takový přístup.
Příklad Severoněmecké Unie v ordinaci žen je také interpretací Církevního řádu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím GK není možné, aby vysvěcení žen k službě evangelia mělo celosvětovou platnost, budou od nynějška praktikovat pouze pověření ke službě v Severoněmecké Unii, jak pro muže, tak pro ženy. Nevnímají to jako porušení Církevního řádu ani rozhodnutí GK. Já také ne.

[Neregistrovaný]

Církevní řád je v některých bodech, zejména v řízení týkající se vylučování, v rozporu se Zákonem o církvích.
Jediným řešením jak napravit tuto listinu a spousty dalších církevních doktrín je nová registrace církve.
Toho se ale vedení ČSU bojí. Je to závažný problém.

Zákon o církvích je v Zákoně č. 3/2002 Sb. Zmínka o vylučování zde, myslím, není,nic jsem nenašel, zde je citace §2:
Svoboda náboženského vyznání
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Právo nezletilých dětí na svobodu náboženského vyznání nebo být bez vyznání je zaručeno.1) Zákonní zástupci nezletilých dětí mohou výkon tohoto práva usměrňovat způsobem odpovídajícím rozvíjejícím se schopnostem nezletilých dětí.
(3) Nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti.
(4) Každý má právo volit si duchovní nebo řeholní stav a rozhodovat se pro život v komunitách, řádech a podobných společenstvích.
(5) Nikdo nesmí být omezen na svých právech proto, že se hlásí k církvi a náboženské společnosti, že se účastní její činnosti nebo že ji podporuje, anebo je bez vyznání.

Kde vidíš rozpor CŘ a Zákona? Pokud dáš odkazy, pak se dá diskutovat o tom, zda je náprava řešení v nové registraci církve.

[Tomáš Plechatýý]

(3) Nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti.

Znamená to snad, že podle tohoto paragrafu a odstavce může člen zůstávat členem např. CASD a domáhat se účasti na památce VP i přesto, že by měl podle CŘ být v kázni( a tedy nebýt připuštěn k památce, nebo neúčastnit se funkcí, případně nebýt vyvoláván k veřejné modlitbě), nebo i vyloučen a horzit civilním soudním sporem na svá náboženská práva???

WOW
To mi přijde trochu přehnaná zákonná ochrana občanů. Přeci existující církev nemá povinnost přijímat do svých řad bezpodmínek každého občana který si zažádá. Jako laik jsem si myslel, že je to podobné jako u nějakého občanského sdružení, nebo spolku.

Dobrovolně vstoupíš ale za jejich podmínek a pokud je nedodržuješ, tak tě mohou vyloučit.

[ambassador]

Zákon o církvích není zákonem v církvích. Zákon v sobě zahrnuje zásah, který je iniciován mimo-církevním vlivem či tlakem okolí na jedince.

[Neregistrovaný]

Znamená to snad, že podle tohoto paragrafu a odstavce může člen zůstávat členem např. CASD a domáhat se účasti na památce VP i přesto, že by měl podle CŘ být v kázni( a tedy nebýt připuštěn k památce, nebo neúčastnit se funkcí, případně nebýt vyvoláván k veřejné modlitbě),

Na druhou stranu jsem slyšel, jak kazatel(é) odmítli vysluhovat VP členům, když usoudili, že se nechová správně nebo měl člen neurovnaný spor s jiným členem. Nový církevní řád ale již nedovoluje, aby vysluhující VP zabraňoval se někomu účastnit. Nečlenové nejsou prakticky vyvolávání k veřejné modlitbě při bohoslužbě (zažil jsem to pouze 1x).

[Tomáš Plechatýý]

Zákon o církvích není zákonem v církvích. Zákon v sobě zahrnuje zásah, který je iniciován mimo-církevním vlivem či tlakem okolí na jedince.

Děkuji za vysvětlení.